Issuu

KAPITOLA DRUHÁ

DOBBYHO VAROVÁNÍ

yl to spíš div, že se Harry ovládl a neza-

„Ehm – nazdar,“ pozdravil Harry nervózně.

čal křičet. Maličké stvoření na posteli

„Harry Pottere,“ ozvalo se stvořeníčko vyso-

mělo ohromné netopýří uši a vypoulené zelené

kým, pronikavým hláskem a Harry si byl jist,

oči veliké jako tenisové míče. Harrymu bylo

že je ho slyšet až dole pod schody. „Dobby se

okamžitě jasné, že právě ty ho dnes ráno pozo-

s vámi chtěl setkat už dávno, pane… Je to pro

rovaly ze živého plotu kolem zahrady.

něj nesmírná čest…“

Zatímco upřeně zírali jeden na druhého, za-

„Ehm – díky,“ řekl Harry. Opatrně se protá-

slechl Harry z předsíně Dudleyho hlas:

hl podél stěny a dosedl na židli u psacího sto-

„Pane a paní Masonovi, dovolíte, abych vám

lu vedle Hedviky, která spala ve své velké kle-

pověsil kabáty?“

ci. Měl chuť se zeptat Co jsi zač? – připadalo

Stvořeníčko sklouzlo z postele a uklonilo se

mu to však příliš neurvalé, a tak se raději ze-

tak hluboce, až se špičkou dlouhého, tenkého

ptal: „Kdo jsi?“

nosu dotklo koberce. Harry viděl, že má na sobě

„Dobby, pane. Prostě jen Dobby. Domácí

něco, co vypadalo jako starý povlak na polštář

skřítek,“ písklo stvořeníčko.

s rozparky pro ruce a s otvory pro nohy.

„Skutečně?“ protáhl Harry. „Ehm – nechci

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 18

19.09.16 9:41

DOBBYHO VAROVÁNÍ

být neomalený nebo tak, ale tohle není právě

Dobby zavrtěl hlavou. Pak bez jakékoli vý-

ta nejlepší chvíle, abych měl tady u sebe domá-

strahy vyskočil, začal zuřivě mlátit hlavou

cího skřítka.“

do okna a křičel přitom: „Ten neřád Dobby!

Z obývacího pokoje se ozval ječivý, neupřím-

Ten neřád Dobby!“

ný smích tety Petunie. Skřítek svěsil hlavu.

„Nech toho – co to děláš?“ sykl Harry, vy-

„Ne snad, že bych tě viděl nerad,“ dodal ho-

mrštil se jako střela a posadil Dobbyho zpátky

nem Harry, „jenže – ehm – máš k tomu nějaký

na postel. Hedvika se probudila s obzvlášť hla-

zvláštní důvod, abys tu byl?“

sitým skřekem a divoce tloukla křídly o mří-

„Ano, pane, ovšem,“ řekl Dobby vážně.

že klece.

„Dobby vám přišel říct, pane… je to velice těž-

„Dobby se musel potrestat, pane,“ vysvět-

ké, pane… Dobby neví, odkud má začít…“

lil skřítek a trošinku zašilhal. „Dobby málem

„Posaď se,“ vybídl ho Harry zdvořile a uká-

řekl něco špatného o své rodině, pane…“

zal mu na postel.

„O tvé rodině?“

K jeho zděšení skřítek propukl v pláč – ve

„O rodině kouzelníků, u které Dobby slou-

velice hlasitý pláč.

ží, pane… Dobby je domácí skřítek – musí na-

„P-posadit se!“ kvílel. „Nikdy… ještě ni-

pořád sloužit jednomu domu a jedné rodině…“

kdy…“

„A oni vědí, že jsi tady?“ zeptal se Harry

Harry měl dojem, jako by hlasy dole utichly.

zvědavě.

„Promiň,“ řekl šeptem. „Nechtěl jsem tě

Dobby se roztřásl.

urazit ani nic podobného.“

„Ne, pane, to ne… Dobby se bude muset ve-

„Urazit Dobbyho!“ zajíkal se skřítek. „Dob-

lice tvrdě potrestat za to, že za vámi přišel,

bymu ještě nikdy žádný kouzelník neřekl, aby

pane. Dobby si bude muset přivřít uši do dvířek

se posadil – jako by mluvil s někým sobě rov-

u trouby. Kdyby se to někdy dozvěděli, pane…“

ným –“

„A to si nevšimnou, že sis přivřel uši do dví-

Harry se pokoušel syknout Psst! a zároveň

řek u trouby?“

se tvářit povzbudivě; přiměl Dobbyho, aby si

„Dobby o tom pochybuje, pane. Dobby se kaž-

vylezl zpátky na postel, a skřítek tam teď se-

dou chvíli musí za něco potrestat, a oni ho při

děl a škytal. Vypadal jako veliká, velice ošklivá

tom klidně nechávají, pane. Kolikrát mu ještě

loutka. Nakonec se přece jen dokázal ovládnout

uloží, aby si přidal nějaký trestík navíc…“

a kulil na Harryho očiska plná slz a nábožné-

„Tak proč u nich zůstáváš? Proč neutečeš?“

ho obdivu.

„Domácí skřítek se musí na svobodu jedi-

„Zřejmě jsi moc slušných kouzelníků ne-

ně propustit, pane. A tahle rodina Dobbyho ni-

potkal,“ řekl Harry ve snaze dodat mu trochu

kdy nepropustí… Dobby bude své rodině slou-

odvahy.

žit, dokud neumře, pane…“

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 19

19.09.16 9:41

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 20

19.09.16 9:41

DOBBYHO VAROVÁNÍ

Harry vytřeštil oči.

Dobby se naklonil k Harrymu, oči jak re-

„A já jsem si myslel, kdovíjak na tom ne-

ﬂektory od auta.

jsem špatně, když tu mám vydržet ještě čtyři

„Dobby se doslechl,“ pronesl chraplavě, „že

týdny,“ řekl. „Když tě tak poslouchám, připa-

je to jen pár týdnů, co se Harry Potter už po-

dají mi Dursleyovi skoro jako lidumilové. A ne-

druhé utkal s Pánem zla… a znovu unikl.“

může ti někdo pomoct? Třeba zrovna já?“

Harry přikývl a v Dobbyho očích se náhle

Téměř vzápětí zalitoval, že to vyslovil. Dob-

zaleskly slzy.

by znovu propukl v díkůplné kvílení.

„Ach pane,“ zajíkal se a utíral si obličej cí-

„Prosím tě,“ zašeptal Harry zoufale, „pro-

pem špinavého povlaku, který měl na sobě,

sím tě, utiš se. Jestli Dursleyovi něco uslyší,

„Harry Potter je tak statečný a odvážný! Če-

jestli se dovědí, že jsi tady…“

lil v životě už tolika nebezpečím! Dobby ovšem

„Harry Potter se ptá, jestli může Dobbymu

přišel Harryho Pottera chránit, přišel ho va-

pomoct… Dobby už slyšel o vaší slávě, pane,

rovat, i když si za to bude muset přivřít uši

ale o vaší dobrotě neměl tušení…“

do dvířek u trouby… Harry Potter se nesmí

Harry úplně cítil, jak rudne, a řekl: „Všec-

vrátit do Bradavic!“

ko, co jsi kdy slyšel o mé slávě, jsou samé

Do ticha, které v pokoji najednou zavlád-

nesmysly. Nejsem dokonce ani nejlepší v na-

lo, doléhalo jen cinkání vidliček a nožů zdola

šem ročníku v Bradavicích, to je Hermiona,

a vzdálené hřímání strýce Vernona.

a ta –“

„Co-cože?“ vykoktal Harry. „Ale já se tam musím vrátit – prvního září začíná škola,

Hned však zmlkl, poněvadž myšlenka na

a navíc to je to jediné, co mě udržuje při ži-

Hermionu ho zabolela. „Harry Potter je až příliš skromný,“ řekl

votě. Ty nemáš tušení, jaké je to tady. Já sem

Dobby uctivě a oči jak koule mu zářily. „Har-

nepatřím. Patřím do vašeho světa – do Bra-

ry Potter vůbec nemluví o svém vítězství nad

davic!“ „Ne, to ne,“ pištěl Dobby a kroutil hlavou

Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit.“ „To myslíš Voldemorta?“ zeptal se Harry.

tak prudce, až mu uši pleskaly. „Harry Potter

Dobby si dlaněmi zakryl své netopýří uši a za-

musí zůstat tam, kde je v bezpečí. Je příliš

sténal: „Nevyslovujte to jméno, pane! Prosím

slavný a má příliš dobré srdce, než abychom ho

vás, nevyslovujte ho!“

ztratili. Jestliže se Harry Potter vrátí do Bra-

„Promiň,“ řekl honem Harry. „Znám spous-

davic, hrozí mu smrtelné nebezpečí.“

tu lidí, kterým se to nezamlouvá – třeba můj

„Ale proč?“ zeptal se Harry překvapeně.

kamarád Ron…“

„Může za to spiknutí, Harry Pottere. Spiknutí, při kterém se ve Škole čar a kouzel v Bra-

Znovu se zarazil, poněvadž při pomyšlení na Rona ho také zabolelo u srdce.

davicích mají letos stát ty nejhroznější věci,“

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 21

19.09.16 9:41

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

šeptal Dobby a náhle se celý roztřásl. „Dob-

té, jakou měl Ten-jehož-jméno-nesmíme-vy-

by o něm ví už kolik měsíců, pane. Harry Pot-

slovit, když byl na vrcholu svých sil. Jenže,

ter se nesmí vystavit nebezpečí. Je příliš dů-

pane,“ a Dobbyho hlas se změnil v naléhavý

ležitý, pane!“

šepot, „jsou schopnosti, které ani Brumbál…

„Jaké hrozné věci se mají stát?“ zeptal se

schopnosti, které žádný slušný kouzelník…“

Harry ihned. „A kdo je připravuje?“ Dobby vy-

A než ho Harry stačil zarazit, Dobby sklouzl

dal podivný zvuk, jako když se dusí, a pak za-

z postele, popadl jeho stolní lampu, začal se s ní

čal zběsile tlouct hlavou o zeď. „Rozumím!“ vy-

mlátit po hlavě a ječel, až to trhalo uši.

křikl Harry a uchopil skřítka za ruku, aby mu

Dole se rozhostilo nenadálé ticho. Vteřinu

v tom zabránil. „Nesmíš to říct, už chápu. Ale

nato Harry, kterému divoce bušilo srdce, za-

proč varuješ mě?“ Naráz mu probleskla hla-

slechl strýce Vernona, jak vyšel do předsíně

vou nepříjemná myšlenka. „Počkej – a nemá

a říká: „Ten rošťák Dudley určitě nechal puš-

to náhodou co dělat s Vol... promiň – Ty-víš-

těnou televizi!“

s-kým? Stačí, když zakroutíš hlavou nebo při-

„Honem zmiz! Do skříně!“ sykl Harry, na-

kývneš,“ dodal chvatně, když Dobby znovu

cpal Dobbyho dovnitř, přibouchl dvířka a vrhl

přiblížil hlavu nebezpečně ke stěně.

se na postel právě ve chvíli, kdy se pohnula kli-

Dobby pomalu zakroutil hlavou.

ka u dveří.

„Ne – s Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit

„Co – tady – k čertu – provádíš?“ procedil

ne.“

strýc Vernon přes zaťaté zuby, s tváří děsivě

Oči měl přitom široce rozevřené, jako by se

blízko Harryho obličeje. „Právě jsi zkazil poin-

Harrymu pokoušel něco naznačit. Harry však

tu mého vtipu o japonském hráči golfu… Ještě

neměl tušení, oč jde.

jednou cekni a budeš litovat, že ses vůbec naro-

„Žádného bratra přece nemá, nebo snad

dil, kluku!“ A hřmotně vydupal ven.

ano?“

Roztřesený Harry pustil Dobbyho ze skříně.

Dobby zakroutil hlavou, oči ještě víc roze-

„Vidíš, jak to tu chodí?“ řekl. „Už chápeš,

vřené než předtím.

proč se musím vrátit do Bradavic? Je to jediné

„Pak už mě ale nenapadá nikdo jiný, kdo by

místo, kde mám – tedy kde myslím, že mám –

v Bradavicích mohl způsobit hrozné věci,“ řekl

kamarády.“

Harry. „Koneckonců, je tam přece Brumbál –

„Kamarády, kteří Harrymu Potterovi ani

víš snad, kdo je to Brumbál?“

nepíšou?“ zeptal se Dobby poťouchle.

Dobby se uctivě uklonil.

„Myslím, že prostě jenom... počkej,“ řekl Har-

„Albus Brumbál je největší ředitel, kte-

ry a svraštil čelo. „Jak ty můžeš vědět, že mi

rého Bradavice kdy měly. Dobby to ví, pane.

kamarádi nenapsali?“ Dobby zašoupal nohama.

Dobby slyšel, že Brumbálova moc se vyrovná

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 22

19.09.16 9:41

DOBBYHO VAROVÁNÍ

„Harry Potter se na Dobbyho nesmí zlobit –

„Pak ovšem Harry Potter nedává Dobbymu na vybranou,“ pronesl skřítek smutně.

Dobby to dělal jen pro jeho dobro…“

A než se Harry stačil pohnout, vrhl se ke

„Takže tys přede mnou dopisy od nich scho-

dveřím ložnice, otevřel je a tryskem vyrazil

vával?“

po schodech dolů.

„Dobby je má tady, pane,“ řekl skřítek. Čiperně poodstoupil, aby na něj Harry nedosáhl,

Harry se vyřítil za ním, i teď se však sna-

a z povlaku, který měl na sobě, vytáhl tlustý

žil neztropit žádný hluk; v ústech měl sucho

svazek obálek. Harry ihned poznal Her-

a žaludek až někde v krku. Posledních šest

mionino úhledné písmo, Ronovu

nepořádnou

schodů zvládl jediným skokem,

čmárani-

dopadl na koberec v před-

ci, a dokonce i klikyháky,

síni jako kočka a roz-

které vypadaly, jako by

hlížel se, kde je Dob-

je psal Hagrid, brada-

by. Z jídelny slyšel

vický hajný.

strýce Vernona, jak

Skřítek na Harry-

říká: „…vypravujte

ho úzkostně zamžou-

Petunii tu legrač-

ral.

ní historku o těch

„Harry Potter se

amerických instala-

nesmí zlobit… Dobby

térech, pane Masone,

doufal… kdyby si to-

nemůže se dočkat, až

tiž Harry Potter my-

ji konečně uslyší…“

slel, že na něj ka-

Harry proběhl před-

marádi zapomněli…

síní do kuchyně a měl po-

tak by se Harry Potter

cit, že má žaludek opravdu

do školy už ani nechtěl vrátit, pane…“

až v krku.

Harry ho neposlouchal. Chňapl po dopi-

Mistrovské dílo tety Petunie, její pudink,

sech, ale Dobby odskočil z jeho dosahu.

celá ta hora šlehačky a cukrových ﬁalek, se

„Harry Potter je dostane, pane, když Dob-

vznášelo málem u stropu. Nahoře na kredenci

bymu dá slovo, že se do Bradavic nevrátí. Ach

se v koutě krčil Dobby.

pane, čeká tam na vás nebezpečí, kterému se

„Ne,“ zakrákal Harry. „Prosím tě… vždyť

nesmíte vystavit! Slibte mi, že se tam nevrá-

oni mě zabijí…“

títe, pane!“

„Harry Potter musí slíbit, že se nevrátí

„Ne!“ rozzlobil se Harry. „Dej mi ty dopisy

do školy –“

od kamarádů!“

„Dobby… prosím…“

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 23

19.09.16 9:41

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

„Slibte mi to, pane…“

o bláznech. Pan Mason se zdržel jen tak dlou-

„Nemůžu!“

ho, aby Dursleyovým vysvětlil, že jeho žena

Dobby se na něj truchlivě podíval.

má smrtelnou hrůzu z ptáků všeho druhu i ve-

„V tom případě to Dobby musí udělat, pane,

likosti, a zeptal se, jestli to snad měl být vtip. Harry stál v kuchyni a křečovitě svíral

bude to pro dobro Harryho Pottera.“ Pudink dopadl na podlahu, jen to zaduně-

smeták, aby se měl čeho podržet, když se

lo, a Harrymu se zastavilo srdce. Jak se mísa

k němu strýc Vernon neúprosně blížil, ďábel-

rozbila na kusy, šlehačka se rozstříkla po ok-

ský lesk v malinkých očkách.

nech a po stěnách. A Dobby? S prásknutím,

„Přečti si to!“ zasyčel zlobně a mával dopi-

jako když švihne bičem, byl najednou tentam.

sem, který sova přinesla. „No tak – čti!“ Har-

V jídelně se strhl pokřik a do kuchyně se

ry vzal dopis do ruky. Přání k narozeninám to nebylo ani náhodou.

vřítil strýc Vernon; našel tam Harryho, který se zděšením nemohl ani hnout a od hlavy až

Vážený pane Pottere,

k patě po něm stékal tetin pudink. Zpočátku se zdálo, že strýc Vernon dokáže

dostali jsme zprávu, že ve Vašem bydlišti bylo

celou tu událost zamluvit („To jen náš syno-

dnes večer v devět hodin dvanáct minut použi-

vec – je duševně nevyrovnaný… setkání s ci-

to Vznášecí kouzlo. Jak je Vám známo, nezleti-

zími lidmi ho vždycky rozruší, proto jsme ho

lým kouzelníkům není dovoleno používat kouz-

nechali nahoře...“). Vykormidloval vyděšené

la jinde než ve škole, takže další provozování

manžele Masonovy zpátky do jídelny, slíbil

kouzel z Vaší strany by mohlo mít za následek

Harrymu, že jakmile odejdou, seřeže ho, až

Vaše vyloučení z řečené školy (Výnos o přimě-

z něj vyrazí duši, a strčil mu do ruky sme-

řeném omezení čar a kouzel nezletilých kouzel-

ták. Teta Petunie vydolovala z mrazničky ně-

níků z roku 1875, odstavec C). Chtěli bychom

jakou zmrzlinu a Harry, který se ještě pořád

Vám rovněž připomenout, že jakákoli kouzel-

třásl, začal dávat kuchyň do pořádku.

nická činnost spojená s nebezpečím, že by ji mohly postřehnout osoby z nekouzelnické ve-

Možná by strýc Vernon i přesto dokázal

řejnosti (mudlové), představuje závažný přečin

svou zakázku dojednat – nebýt sovy.

podle oddílu 13 Zákona o utajování, vydaného

Po večeři teta Petunie právě podávala ko-

Mezinárodním sdružením kouzelníků.

lem stolu krabici s mátovými bonbony, když

I přes to Vám přejeme příjemné prázdniny.

do jídelny vletěla oknem veliká sova pálená, upustila paní Masonové na hlavu nějaký do-

Se srdečným pozdravem

pis a zase vyletěla ven. Paní Masonová zača-

Mafalda Hopkirková

la vřískat, jako když ji na nože berou, a vyří-

Oddělení nepatřičného užívání kouzel Ministerstvo kouzel

tila se z domu; cestou ještě vykřikovala něco

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 24

19.09.16 9:41

DOBBYHO VAROVÁNÍ

Harry vzhlédl a naprázdno polkl.

zachránil před strašlivými událostmi v Brada-

„Vůbec jsi nám neřekl, že mimo školu ne-

vicích, ale jak to tak vypadalo, čekala ho nej-

smíš kouzla používat,“ zahřímal strýc Vernon

spíš smrt hladem.

a v očích mu tančila zběsilá světélka. „Nejspíš

Kočičí dvířka klapla; objevila se ruka tety

ses o tom zapomněl zmínit… asi ti to nějak vy-

Petunie a strčila do pokoje misku polévky

padlo…“

z konzervy. Harry, kterému se žaludek sví-

Sápal se na Harryho jako obrovský bul-

ral hlady, seskočil z postele a zdvihl ji. Polév-

dok s vyceněnými zuby. „Takže pro tebe mám

ka byla úplně studená, přesto jí však polovinu

novinku, darebo… Teď tě dám pod zámek…

vypil jediným douškem. Pak přešel pokojem

Do té školy se už nevrátíš… nikdy… A jestli se

k Hedvičině kleci a vyklopil rozmáčenou ze-

nějakým kouzlem zkusíš dostat ven, oni sami

leninu ze dna misky do jejího prázdného kr-

tě vyloučí!“

mítka. Sova se načepýřila a podívala se na něj

Chechtal se jako blázen a vlekl Harryho

s krajním znechucením.

zpátky nahoru.

„Jen nad tím neohrnuj zobák, to je všecko,

Strýc Vernon opravdu dodržel slovo. Příští-

co máme,“ řekl Harry nasupeně.

ho dne ráno zaplatil zámečníkovi, aby na Har-

Položil prázdnou misku zase na podlahu ve-

ryho okno připevnil mříže, a sám pak ve dveřích

dle kočičí záklopky a natáhl se zpátky na po-

ložnice udělal kočičí dvířka, kterými Har-

stel, kupodivu ještě hladovější než před polév-

rymu třikrát denně strkali dovnitř malé dávky

kou.

jídla. Ráno a večer ho pouštěli ven, aby si mohl

Pokud za čtyři týdny bude ještě vůbec na-

dojít do koupelny; jinak byl v pokoji zamčený

živu, co se stane, když se v Bradavicích neob-

celých čtyřiadvacet hodin.

jeví? Pošlou někoho, aby se zjistilo, proč ne-

Ani po třech dnech Dursleyovi nebudili se-

přijel? Dokážou Dursleyovy přimět, aby ho

bemenší dojem, že by se dali obměkčit, a Har-

pustili?

ry neviděl žádné východisko z pasti, ve které

V pokoji začínala houstnout tma. Harry byl

se octl. Ležel na posteli, díval se, jak za mříže-

vyčerpaný, v břiše mu kručelo a hlavou mu ví-

mi na okně zapadá slunce, a sklíčeně přemýš-

řily stále tytéž nezodpověditelné otázky, až na-

lel, co s ním bude.

konec upadl do neklidného spánku.

Co by mu bylo platné dostat se z pokoje po-

Zdálo se mu, že ho vystavují v zoologické

mocí kouzel, kdyby ho za to vyloučili z Brada-

zahradě a na kleci že má štítek Nezletilý kou-

vic? Život v Zobí ulici byl však ještě úděsnější

zelník. Lidé na něj přes mříže poulili oči, jak

než kdykoli předtím; teď když Dursleyovi vě-

tam leží, hladový a zesláblý, na slaměné po-

děli, že se ráno neprobudí jako netopýři, přišel

destýlce. Zahlédl v davu Dobbyho tvář a za-

Harry o svou jedinou zbraň. Dobby ho možná

čal hlasitě křičet a prosit o pomoc, Dobby však

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 25

19.09.16 9:41

HARRY POTTER A TAJEMNÁ KOMNATA

opáčil „Tady je Harry Potter v bezpečí, pane!“

Otevřel oči. Mřížemi na okně se linulo do-

a zmizel. Potom se objevili Dursleyovi a Dud-

vnitř měsíční světlo. A někdo se na něj oprav-

ley cloumal mřížemi klece a smál se mu.

du přes mříže vyjeveně díval: někdo s pihova-

„Přestaňte,“ zamumlal Harry, jak mu řach-

tou tváří, rudými vlasy a dlouhým nosem.

tavý zvuk narážel do rozbolavělé hlavy, „dejte

Venku před Harryho oknem byl Ron Weas-

mi pokoj… nechte toho… já chci spát…“

ley!

85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 26

19.09.16 9:41