Amanda
Prowse
Prolog
Pro Paula a Stevieho, kteří konečně našli svůj vlastni sen. ..
27. IO. 2013
Stařec seděl v houpacím křesle na terase a pozoroval světla třepeta jící se ve vzdáleném zálivu. Připozdívalo se. Již téměř nerozeznal, kde končí hladina potemnělého moře a kde začíná noční obloha. Naslouchal noční sonátě cvrlikání cvrčků a kvákání žab. Měl tuto denní dobu obzvláště rád. Vánek vonící mořskou solí, který jej příjemně hladil po tvářích. Kostkovanou kašmírovou přikrývkou si zakryl kolena, na klín si položil lasturu a prstem přejel po jejích hrbolcích a prasklinách. Pousmál se. 'No, má drahá, to byl ale den ... '
1. kapitola
Bylo chladno, na chodnících ležela lehká námraza připomína jící cukrovou polevu a mrazivý lednový vítr, který vál směrem od moře, šlehal ostře do tváří. V docích kotvila velká tmavošedá loď a její těžké úvazné lano začalo narážet a třít se o stěnu mola, když pramice proplouvající kolem zvedla vlny. Na obloze pluly těžké černé mraky a vypadalo to, že se každou chvíli roztrhnou. Dot Simpsonová a Barbara Harrisonová se opíraly o refýžové sloupky s plochými konci, které lemovaly přístavní můstek, tak jako to dělávaly za jakéhokoliv počasí a v každou roční dobu. Když byly ještě malé dívenky, vymýšlely všemožné hry, kdy jim sloupky sloužily k různým účelům, jednou jako útočiště během bitvy a podruhé jako židle, když si hrály na čajový dýchánek. V těchto dnech, kdy jim již bylo osmnáct, zde spíše trávily čas tím , že seděly na sloupcích, obličeje měly natřené dětským olejíčkem a nastavovaly na sebe destičky obalené staniolem, které měly odrážet sluneční paprsky. Dnes večer si však jen stáhly rukávy svetru přes prsty a se schoulenými rameny na sebe volaly do silného větru. ,,Mně je šílená zima!" ,,Mně taky! Dot, koukni - to cigáro mi úplně přimrzlo k puse!" Barb otevřela ústa dokořán, aby ukázala svojí kamarádce, jak jí ubalená cigareta visí na rtu. Obě vybuchly smíchy. A to nebylo nic nezvyklého, ty dvě se smály často a téměř všemu, někdy proto, že jim něco připadalo směšné, ale většinou proto, že to obě byly mladé dívky a život jim připadal báječný. Z paluby lodi na ně zamával nějaký námořník, dívky mu zamávaly na pozdrav a pak se začaly hihňat. Na hlavě měl černou vlněnou čapku, na sobě vlněný kabát s dvěma řadami knoflíků a vypadal jako nějaký záhadný cizinec. Najednou se vydal po palubě směrem k nim tak rychle jak mu to jeho těžké boty dovolovaly, vylezl na kovový žebřík a začal šplhat dolů na molo. 9
,,Sakra! On jde za náma!" Barb si rychle strhla cigaretu ze rtu a odhodila ji do větru, který ji nesl několik stop a pak ji hodil Dot do vlasů. ,,Ježíši! Co blbneš, chceš, aby mi vlasy shořely jako fakule?" Dot si začala zuřivě oplácávat hlavu, aby uhasila plameny, které by snad mohly vyšlehnout, a její kamarádka se nakláněla přes sloupek a smála se, až se za břicho popadala. Ve chvíli, kdy k nim dokráčel mladý námořník, stihly se již trochu uklidnit. Zblízka se nelíbil ani jedné z nich, z čehož byli všichni tak trochu rozladění. „Ahoj !" Vyslovoval krátce a úsečně jako někdo, kdo pochází z Baltských zemí. Barb mávla na pozdrav. ,,Budu tu několik dní a moc rád bych vás dámy vzal na skleničku."
„Ale my nepijeme." Barb od něj odvrátila zrak a snažila se zatvářit odmítavě.
,,Jak se jmenujete?" ,,Mé jméno je Connie Francis a tohle je Grace Kelly," probodávala ho Dot očima. ,,Rád vás poznávám, Connie a Grace, já jsem Rudolf Nurejev." Všichni věděli, oč jde. ,,Co kdybych vás pozval na sklenič ku, nebo do kina?" Dívky se postavily a zavěsily se do sebe. Dot si odkašlala. „To je od vás velmi milé, pane Nurevyjevenej, ale my musíme domů na večeři!" Dívky jej rychle oběhly, rozběhly se podél doku, smály se, výskaly a křičely na sebe „Grace Kelly, no páni!" a běžely domů.
O půl hodiny později zazvonil v bytě Simpsonových zvonek. Byl to spíše takový žalostný bzukot,jako kdyby tu umírala vče la. ,,Už jdu!" zavolala Dot, nebo spíše zazpívala přes rameno směrem k předsíni, a opět si řekla, že ten zvonek musí nechat opravit. Poprosí tátu, aby se na to podíval. Dot si olízla zbytky sladké jahodové marmelády z konečků prstů, usmála se a sčísla si svoje kávově hnědé vlasy za uši. To bude
IO
asi Barb. Buď se opravdu rozhodla, že zajde k Sim1 na večeři, nebo si zabouchla klíče. Dot se rozzářila rad, Zvonek znovu zazvonil. „No jo, no jo!" Dot odhodila kostkovanou utěrku n skou desku a prošla kolem otce, který jako vždy č, a okolí si nevšímal. Vešla do předsíně, kde na podlaze koberec, a prošla kolem vitríny, kde měla její máma všechny ty svoje keramické nesmysly. Podívala se výplní z leptaného skla na vchodových dveřích, která ná sama o sobě a také kvůli tomu, že se příliš často n a uviděla obličej svojí matky, jak hledí dovnitř přes skl uviděla Dot, poklepala si netrpělivě na zápěstí jako na Dot otevřela vchodové dveře, z ulice se dovnitř v matka a najednou jí byla celá předsíň. Špičku pra opřela o patu levé, stejným způsobem si sundala i dn studenýma nohama stoupla na podlahu a zakroutila p čochách. Shodila nákupní tašku ke dveřím a setřás plášť do deště, až se jí její bujná ňadra zhoupla sko1 strhla si šifónový šátek z krku a začala si třít ruce o s Ježíši Dot klidně mě tam nechej stát třeba hod m~ěla js:m si 'klíče a venku mrzne až praští. Musím převléknout a pak musím zase do práce!" ,,Právě jsem dělala tousty, nechceš?" „Ne, miláčku, jídlo vidím všude celý den, nemán pomyšlení. Rychle se najez. Víš, že jdeš dneska večer Dot zaúpěla a uháněla do kuchyně. ,,A to opravdu Tak o tom nebudu vůbec diskutovat. Udělej mi za;'ni konvici!" To bylo heslo pro to, aby uvařila čaj. Joan se dívala na svoji dceru, jak se ukazováčker pokouší tupírovat si vlasy. ,,Pak to už vůbec nerozče: Dot se rozhodla svoji mámu ignorovat; nijak zvláš lo, že svoje vlasy nerozčeše, hlavně že budou vzadu~ chrané. Stáhla pokličku z velké promáčknuté hliník ce s plochým dnem, nalila do ní vodu a pleskla ji n plynového vařiče. Zatímco čekala, až konvice za vešla do vedlejšího pokoje s dlaní na čele a loktem ' ven. ,,Mami, to musím fakticky jít s tebou dnes večer 11
1! On jde za náma!" ;i rychle strhla cigaretu ze rtu a odhodila ji do větru, es! několik stop a pak ji hodil Dot do vlasů. i! Co blbneš, chceš, aby mi vlasy shořely jako fakule?" začala zuřivě oplácávat hlavu, aby uhasila plameny, snad mohly vyšlehnout, a její kamarádka se nakláněla peka smála se, až se za břicho popadala. Ve chvíli, kdy •kráčel mladý námořník, stihly se již trochu uklidnit. e nelíbil ani jedné z nich, z čehož byli všichni tak trodění.
'" Vyslovoval krátce a úsečně jako někdo, kdo pochází ch zemí. 1ávla na pozdrav. tu několik dní a moc rád bych vás dámy vzal na skle-
1y nepijeme." Barb od něj odvrátila zrak a snažila se dmítavě.
: jmenujete?" 1éno je Connie Francis a tohle je Grace Kelly," proboDot očima. ás poznávám, Connie a Grace, já jsem Rudolf Nurehni věděli, oč jde. ,,Co kdybych vás pozval na sklenič fo kina?" se postavily a zavěsily se do sebe. Dot si odkašlala. vás velmi milé, pane Nurevyjevenej, ale my musíme rečeři!"
jej rychle oběhly, rozběhly se podél doku, smály se, křičely na sebe „Grace Kelly, no páni!" a běžely domů.
odiny později zazvonil v bytě Simpsonových zvonek. ;e takový žalostný bzukot, jako kdyby tu umírala vče u !" zavolala Dot, nebo spíše zazpívala přes rameno předsíni, a opět si řekla, že ten zvonek musí nechat }prosí tátu, aby se na to podíval. lízla zbytky sladké jahodové marmelády z konečků prsse a sčísla si svoje kávově hnědé vlasy za uši. To bude
10
asi Barb. Buď se opravdu rozhodla, že zajde k Simpsonovým na večeři, nebo si zabouchla klíče. Dot se rozzářila radostí. Zvonek znovu zazvonil. No jo no jo!" Dot odhodila kostkovanou utěrku na kuchyň sk~'u desku a prošla kolem otce, který jako vždy četl noviny a okolí si nevšímal. Vešla do předsíně, kde na podlaze ležel úzký koberec, a prošla kolem vitríny, kde měla její máma vystavené všechny ty svoje keramické nesmysly. Podívala se skleněnou výplní z leptaného skla na vchodových dveřích, která byla matná sama o sobě a také kvůli tomu, že se příliš často neumývala, a uviděla obličej svojí matky,jak hledí dovnitř přes sklo. Jakmile uviděla Dot, poklepala si netrpělivě na zápěstí jako na hodinky. Dot otevřela vchodové dveře, z ulice se dovnitř vehnala její matka a najednou jí byla celá předsíň. Špičku pravé boty si opřela o patu levé, stejným způsobem si sundala i druhou botu, studenýma nohama stoupla na podlahu a zakroutila prsty v punčochách. Shodila nákupní tašku ke dveřím a setřásla ze sebe plášť do deště, až se jí její bujná ňadra zhoupla skoro k bradě, strhla si šifónový šátek z krku a začala si třít ruce o sebe. ,,Ježíši, Dot, klidně mě tam nechej stát třeba hodinu. Zapomněla jsem si klíče a venku mrzne až praští. Musím se honem převléknout a pak musím zase do práce!" ,,Právě jsem dělala tousty, nechceš?" „Ne, miláčku, jídlo vidím všude celý den, nemám na to ani pomyšlení. Rychle se najez. Víš, že jdeš dneska večer se mnou." Dot zaúpěla a uháněla do kuchyně. ,,A to opravdu musím?" ,,Tak o tom nebudu vůbec diskutovat. Udělej mi laskavost, zapni konvici!" To bylo heslo pro to, aby uvařila čaj. Joan se dívala na svoji dceru, jak se ukazováčkem a palcem pokouší tupírovat si vlasy. ,,Pak to už vůbec nerozčešeš!" Dot se rozhodla svoji mámu ignorovat; nijak zvlášť jí nevadilo, že svoje vlasy nerozčeše, hlavně že budou vzadu pěkně nače chrané. Stáhla pokličku z velké promáčknuté hliníkové konvice s plochým dnem, nalila do ní vodu a pleskla ji na plotýnku plynového vařiče. Zatímco čekala, až konvice začne pískat, vešla do vedlejšího pokoje s dlaní na čele a loktem vystrčeným ven. ,,Mami, to musím fakticky jít s tebou dnes večer do práce?" 11
Joan se svalila na židli naproti svému manželovi a začala se hrabat v kabelce. Levou rukou na sebe začala nastavovat zvětšo vací zrcátko a pravou rukou zašermovala řasenkou. Několikrát plivla do seschlé černé hmoty, až se jí podařilo nějakou nabrat na slepené štětiny kartáčku, a začala si malovat řasy. Hovořila s našpulenými rty, jak se snažila udržet oči v klidu. „Ano, musíš! Přece toho od tebe nechci tolik, Dot, a hodina nebo dvě ti určitě nenaruší tvůj nabitý plán!" ,,Ale dyť je pátek večer, panebože!" „Jsem si jistá, že Bůh na nebesích ví, co je za večer a brát boží jméno nadarmo ti nepomůže, ať je pátek večer nebo ne! A teď běž a umyj si obličej a uvař ten čaj." Dot se doplahočila zadním pokojem ke kuchyňskému dřezu. Její otec vzhlédl od svého Standardu. ,,Proč má tu ruku pořád na hlavě?" ,,Chce si uhladit ofinu." Joan znovu plivla na kartáček. Reg jen pokrčil rameny a nechápavě zavrtěl hlavou. ,,Nejsi tu ani pět minut a už se zase chystáš do práce. Kdy končíš?" „Já nevím, Regu. Prostě až skončím. V tom bufetu jsem se nadřela až dost; doufám, že to vyjde. A doufám, že Dot zas neudělá nějakou hloupost." ,,No a proč ji chceš s sebou?" Joan si vzdychla. ,,Ale no tak, nezačínej zase. Vždyť jsem ti to říkala, nějaká rodina se stěhuje do rezidence Merchanťs House a pořádá velkou party, manžel je voják nebo co, já sakra nevím! Je to prostě přesčas a oni nabídli číšníkovi slušnou odměnu, takže proč by tím číšníkem nemohla být Dot! Ještě něco?"
,,Ne." ,,Dobře."
Joan zvedla kartáček a začala si malovat spodní řasy. ,,Co si dáme?" ,,Regu, není tohle další otázka?" ,,A nepokládáš mi ji teď sama?" Ušklíbl se. Joan popadla barevný háčkovaný polštářek a mrskla jej na Regovy noviny. Reg se polštářku vyhnul a ten přistál na reproduktoru rádia.
12
,,Páni, klid holka! Právě jsi to hodila Cliffu Mich, přímo do chřtánu!" Jsem si jistá že zažil horší věci," zahihňala se. Místností naj~dnou zazněla melodie valčíku a ob, smáli. Reg odhodil noviny, s námahou vstal a připjal vestu, což jeho manželku vždy spolehlivě rozesmálo. co nejhlasitěji pobrukovat melodii. ,,Pojď, Joan, vžc jen pět celých minut, než se ta její ofina narovná a ni čaj. Zatančíme si." Zvedl svoji ženu za paže, až se svezla po vinylové1 křesla, začal ji roztáčet po pokoji a přitom se snažil. kopl o rohožku, která ležela na dlaždicích podlahy. I ji k sobě v rytmu valčíku a zašeptal do vlasů slepený „Zrovna jsem četl o tom soudním procesu s románer Lady Chatterleyové," prohodil. ,,Je to opravdu hnus tomu opovažují říkat literatura. Fakticky k zblití. Já docela pozoruju ... " Přitiskl si ji ještě více a roztančil. nosti v intimním objetí. Cítila, jak ji svým strništť na tváři. Najednou začal sípat, částečně proto, že byl a také proto, že ho jejich tanec poněkud vyčerpal. ,,A bysme si tu knihu měli v každým případě pořídit!" „Ty jeden!" Joanjej od sebe odstrčila a podívala se kyna stěně. ,,Panebože, podívej se kolik je hodin. D1 směrem do kuchyně. ,,Nech ten čaj. Dělej, musíme nebo nestihneme autobus!" Dot přišla do pokoje a vedla za ruku svoji mladší s rá se pyšně nesla se svými šatičkami, na kterých mě oranžovou skvrnu. ,,Právě měla džusovou nehodu Tady ji máš, tati!" „Ježíši, Diane - to máš přece pít a ne vylívat na seb nějaký nemluvně? To ti ještě pořád musíme dávat pití ky?" Dee se ušklíbla. ,,Kdepak! Je mi pět, už jsem velká Reg pozoroval svoji ženu a dceru,jak si zapínají kab zují šály. ,,No to snad ne. Tak vy se půjdete bavit ajá to sám." „Užje to tak." Jeho žena jej s úsměvem poplácala
13
KNIHY OMEGA
Amanda Prowse POMNĚNČINO DÍTĚ Z anglického originálu CLOVER'S CHILD, přeložila Jana Šimonová. Vydal DOBROVSKÝ s.r.o., 332/31, 149 00 Praha 4, v edici Knihy Omega v roce 2017.
Květnového vítězství
Odpovědný redaktor: Pavel Tůma Jazyková korektura: Daniela Schmiedtová Obálka: Jiří Miňovský - ARBE Předtisková příprava: Pavel Tůma - RITA Tisk: EUROPRINT a.s.
ISBN 978-80-7390-349-7 Knihy z edice Knihy Omega můžete zakoupit na: www.knihydobrovsky.cz, www.knihyomega.cz e-mail: nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz tel.: +420 267 915 405
Setkání Dot se Solem Je osudové, Dot cítí, že přišla pravá láska... 1011 Arbuthnott je mladý a pohledný voják z ostrova Svatá Lucie v Karibiku. Dot si vydělává jako prodavačka pochází z Limehouse. Oba sní o tom, budou žít: pod nádhernou blankytnou 'rí slu11ce a všechno je krásné a plné lásky.
„Nikdo není tak dobrý ve psaní románů z rodinného prostředí jako Amanda Prowse." 'J
,,Úchvatné, za srdce beroucí, skvělé"
„Amanda Prowse mistrně píše o radostech i starostech obyčejného života. Pokud máte rádi příběhy o skutečném životě, je tato kniha pro vás. Amandě jsem za její romány nesmírně vděčná."
ISBN: 978-80-7390-349-7
I
9 7 88073 9 03 4 9 7 >