Issuu

PRAHA ŽENSKÉHO RODU českém j~zyce se názvy měst vyskytují ve všech rodech.

Turnov, Sumperk, Vimperk nebo Zábřeh vykazují známky ryze mužské, naopak Brno či Nové .\fěsto na Moravě se uchýlily ke střednímu rodu. Prachatice či Velhartice se pro jistotu obracejí k neurčitě pomnožnému číslu, i když podle pravidel českého pravopisu patří rodu ženskému. Praha, zrcadlící se ve vltavské hladině, je ženou hrdou a jednoznačnou, i když v mnoha obměnách. Spisovatel, kritik a překladatel, působící pod pseudonymem Miloš Marten, o milovaném městě před sto lety napsal: ,,Je krásné. Svůdné jak žena, neurčité jak žena, v modrých závojích soumraku, v kterých se choulí pod kvetoucí stráně, přepjato ocelovým pasem své řeky, poseto smaragdy měděných kupolí." Snad není náhodou, že také Vltava je žena, nejen svým mluvnickým rodem. Ačkoli protéká velkým územím, je nerozlučně spojena především s Prahou. I jinými městy protékají řeky, často mocnější a větší, ale nikde nesplývá řeka s městem v tak dokonalé jednotě a malebné kráse jako právě Vltava v Praze. Alegorickou pískovcovou plastiku Vltavy na stěně Clam-Gallasova paláce na .\fariánském náměstí nazvali lidé Terezka. \1ladá dívka drží v každé ruce nádobu symbolizující pramen. Z menší nádoby teče voda do kašny pod plastikou, ve druhém kamenném proudu je znázorněno pět hvězd, které mají připo mínat svatého Jana Nepomuckého. Na rampě .\fárodního muzea monumentální Vltava, obdobně ztvárněná v ženském těle, také vylévá ze džbánu vodu, která symbolicky plní kaskády

v kašně pod rampou. Také bronzová Vltava se čtyřmi přítoky v severní části Dětského ostrova má podobu půvabné ženy, nemluvě o Vltavě v Evině rouše, která sh Iíží na dění pod sebou z budovy pražské podolské vodárny. Ženskost Prahy, podtržená kou zlem Vltavy, učarovala mnoha umělcům, hudebními skladateli, malíři a sochaři počínaje a básníky konče. Jan Neruda hledal poezii Staroměstské včže ve verších Věž v plamenech/ Zář ku nebi tichá šlehá / a nahoru dolů rej plamenů/ jak klikatým bleskem běhá. Vítězslav _\ ezval viděl Prahu v obrazu akátové noci: Tvé diamanty mě uhranuly chtěl bych je hledat ve vodách špatný rybář/ Alespoií kdybych ti mohl říc' na shledanou/ Červnová noci nemám-li tě už nikdy uvidět ať se v tobě zalknu můj osude má lásko. Jaroslav Seifert o Praze napsal: Jednoho dne šel jsem pozdě k šeru / Praha byla krásnější než Řím / měl jsem strach, že už se neproberu / z toho snu a že už neuzřím/ hvězdy, které ve dne schovávali / chrliči pod křídly v podpaží, / trčící tam jak na stráži / pod římsami staré katedrály. O Praze snili a básnili Jaroslav Vrchlický a Svatopluk Čech, Antonín Sova, Josef Svatopluk Machar i František Halas. Ty všechny a mnoho dal ších si Praha podmanila svým kouzlem. Ze všech vlastností, tomuto mčstu připisovaných, však nejčastěji vystupovala do popředí záhadná tajemnost a magičnost. Kořeny tohoto jevu mnozí spatřovali v dobách panování Rudolfa II., mezi jeho alchymisty, astronomy a nejrůznějšími badateli, ať už to byli šarlatáni nebo skuteční u čenci, ať už slibovali vyrobit zlato a najít elixír mládí, nebo je zajímalo opravdové poznání. ,1agii tajuplné Prahy zaznamenali v průběhu staletí nejen četní čeští tvůrci. Nejvýrazněji čarovnou, často mystickou sugestivitu pražského tajemna zachytil německý

prozaik Gustav Meyrink v románu Golem z roku 1915. Po půl století se k tomuto tématu vrátil také italský bohemista Angelo '1:aria Ripellino knihou Magická Praha. Tato publikace, poprvé vydaná v roce 1973, byla přeložena do řady jazyků a její mezinárodní úspěch zajistil Praze přídomek „magická" zřej mě už natrvalo. Podle Ripellina je Praha „líheň přízraků, doména kouzel, zdroj Zauberei neboli čarodějnictví, či kischef, řečeno jidiš. 'l"elítostná past, která víckrát nepustí toho, koho lapila svou mlhou, svým černokn ěž ni ctvím, svým jedovatým medem." Ripellino kupříkladu věděl, že spisovatel a dramatik Vilém Mrštík viděl Prahu jako ztěl esnění černé krásy, jakousi černou svůdnici. ,,Illedám-li jiný výraz pro tajemství," napsal Ripellino v úvodu této své nej slavnější knihy, ,,nalézám vždy jen slovo - Praha. Je kalná, zád umčivá jako kometa, je krásná jako oheň a stejně plíživá a úskočná, je hadovitá a šálivá jako anamorfózy manýristů, obklopená nimbem ponurého úpadku, poznamenaná grimasou věčného rozčarování." Je otázkou, zdali tato skutečnost poznamenala také život žen, které naší stověžatou metropolí tak či onak prošly a zanechaly zde nesmazatelný otisk. Nebylo jich málo a v mnoha případech byly nepominutelné, jak dokazují už jen názvy pražských ulic Milady llorákové, Elišky Junkové, Elišky Krásnohorské, Anny Letenské, Heleny \ialířové, Boženy Němcové, Elišky Peškové, Elišky Přemyslovny, Karolíny Světlé, M. D. Rettigové, Destinnové, Naskové ... Četné další pražské ulice byly pojmenovány podle bájných hrdinek č i světic i podle n ěkd ej ších skutečných obyvatelek a jeji ch přezdívek nebo za městná ní: Kateřinská, Vlastina, Markétská, Mariánská, \a Cikánce, \a Královně, Na Pernikářce, l\a Popelce, Na Pučálce, l\a Václavec, Na Viktorce, Nad Markytou, Nad :\'Il yn á řkou , Nad

Pekařkou

nebo U Gabrielky. Podobně vznikla také označení pražských čtvrtí, lokalit i jednotlivých míst, jako je Anenské náměstí, Andělka, Baba, Divoká Šárka, Pražačka, Zlatnice a mnoho dalších. Hledání ženského elementu v Praze se díky tomu může stát jedním z možných putování od místa k místu, jež v tomto uskupení sice nejsou tradičním obsahem vlastivědných procházek, doporučovaných a provozovaných četnými turistickými kancelářemi, ale to ještě neznamená, že PRAGA FEMil\INA nestojí za pozornost. některých

I PANNA MARIE

MARIÁNSKY KULT

drávas, Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod životu tvého, Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen. V modlitbách je Marie opěvovaná nejen jako světice, ale také jako bohorodička a panna všech panen - panna nejmoudřejší, úctyhodná, chvályhodná, mocná , věrná a dobrotivá. V popředí přívlastků stojí její funkce matky, a tak je Panna .Marie také opěvovaná jako matka Kristova, Stvořitelova, Spasitelova či Božské milosti, matka nejčistší, nejcudn ější, neporušená, neposkvrněná, láskyhodná i obdivuhodná. Jindy je nazývána zrcadlem spravedlnosti, trůnem moudrosti, příčinou naší radosti, tajemnou růží, Davidovou věží ze slonovinové kosti, zlatým domem, archou úmluvy, nebeskou bránou , jitřní hvězdou, útočištěm hříšníků, těšitelkou zarmoucených a pomocnicí křesťa nů, anebo také stánkem Ducha svatého, stánkem zbožnosti či stánkem vyvolených. Přirovnání ke královně pak Pannu Marii povyšuje na trůn nejvyšší, kam usedá jako královna andělů, apoštolů , mučedníků, panen, patriarchů , proroků, všech svatých, vyznavačů, anebo také jako královna počatá bez poskvrny hříchu dědičného, královna na nebe vzatá či královna míru. B)lo by s podivem, kdyby tak široká škála symbolických podob nezanechala stopy ve městě, kde křesťan ství sehrálo v průběhu historie zásadní roli. Mariánský kult má v Praze hluboké kořeny. Nejrůznější zobrazení Panny ,1arie, skulptury v životní velikosti i malé

sošky na veřejných i skrytých místech, chrámovými portály a kapličkami počínaje a výklenky zapadlých dom ů kon če, čet ná domovní znamení, mariánské sloupy a především kostely, zasvěcené Panně Marii, to všechno jsou důkazy, jak široký je prostor, provázející pražskou historii mariánského kultu. V minulosti byla mariánská tradice spojována se čtyřmi základními svátky - svátkem Zvěstování Panny .\iarie v břez nu, svátkem Nanebevstoupení Panny Maric v srpnu, svátkem ~arození Panny :Vlarie v září a svátkem Božího těla v rámci letnic. Kromě toho hrála postava Panny .\iarie významnou roli v rámci prodeje, uchovávání a uctívání ostatků. Ve středověku nebylo nic výjimečného, když se na trhu objevil prodavač, který nabízel lahvičku s mateřským mlékem Panny Maric. Symbolika mariánského kultu byla obsáhlá, vycházela z hluboké víry a končila u ryzí pověrčivosti. V Praze jako sídelním městě byla postava Panny Marie zpodobovaná i jinak využívaná velice často. Bylo po ní pojmenováno i jedno z ústředních prostranství v centru Starého Města . .\fariánské nám ěstí bylo a dodnes je pro své město důležité. V sou čas nosti mimo jiné proto, že zde sídlí hlavní budova pražského magi strátu a \'[ěstské knihovny. Pomineme-li normalizační tendence druhé poloviny 20. století, kdy názvy měst, ulic, významných objektů i veřejných prostranství byly při způsobovány tehdejším politickým zájmům , historický název \ia louži je odvozen od zaniklého svatostánku, který v těchto místech kdysi býval - od kostela Panny Marie Na louži. Dnes už na Mariánském náměstí nenajdeme ani kostel zasvěcený Panně \iarii, ani konkrétní zobrazení této světice, ale stačí popojít pár kroků kterýmkoli směrem a Panna Marie na sebe nenechá příli š dlouho čekat. Pokud zamíříme přes Karlův

most na Malou Stranu, jeden z prvních domů na Kampě po levé straně nám nabídne vyobrazení Panny Maric, jež ve staré Praze patří k nejznámějším. Dvoupatrový dům zvaný U Obrázku Panny Marje proslavil zejména balkon. Není příliš velký, zato věhlasný. Za svoji proslulost vděčí zastřešenému mariánskému obrazu, doplněnému dvěma válečky a věčným světlem. Také proto se domu někdy říká l, Dvou válečků. Válečky údajně pocházejí z mandlu, do kterého strčila ruce jedna nepozorná a roztěkaná, podle jiné verze zamilovaná mladá služka. Vroucí modlitba však dokázala

....,

učinit zázrak, mandl se v pravý čas zastavil, válečky se uvolnily a ruce nehohé dívky byly zachráni'ny. Existuje mnoho verzí, které se snaží více či méně přesvědčivč najít duvod, proč ně k<lo zavi'sil na balkon právr- válečky z ručního mandlu. Jedna z kurióznějších pověstí vypráví o nočním přízraku, který v dáv ných dobách sužoval obyvatele Kampy. Noc co noc se vkrádal do zdejších domú a hledal příhodný mandl. Když ho nen ašel, začal se mstít, ničil majetek a ještě přitom kvílel. Pokud něja ký mandl našel, začal radostně mandlovat :i ustal až s rozhřPs kem, pak vybčhl z domu a zmizel kdesi u kostela Nn Prádle. K tomuto domu na Kampě se vztahuje celá řada dalších po věstí a historek, klen� si leckdy zásadně odporují. Také svatý obrázek, který se dostal do názvu domu, nabízí řadu variant. Jedna z nejčastěji uváděných vPrzí praví, že starobylý obraz Panny _\forie s Ježíškem během velké povodně v roce 1784 zachránili z rozbouřených vod Vltavy právt� majitelé toho1o domu. lllarlina řeky neklPsala a Kampě hrozila brnká zkáza. Proto pověsili mariánský obraz na balkon, který Lyl ještě d o statečně vysoko nad hladinou rozbouřen{- Vltavy, a začali se modlit. V tu chvíli hladina začala opadat a do rána bylo po povorlni. Další pověst nabízí příběh z doby ještě dávnější, kdy Prahu oblt>hali Švédové. Švédští vojáci rabovali, kde se Jalo. Majitelka domu ve snaze uchránit alespoň Pannu Vlarii zavěsila marián ský obrázek na balkon, kde skutečně nikoho nenapadlo hledat ni-co cenného. OLdohnú pověst praví, že obraz hyl zavčšený na dťrn1, aby ho ochránil před <l.ranrnváním Švédů. lJťim sice dodnPi- stojí, ale švédská vojska ho prý znařně poničila, což nasvědčuje spíše tomu, iř.e mo1· Panny �VlariP přece jPn není neomC'zená. I

�

OBSAH Praha ženského rodu /

Panna lUarie /

15 \farián ský kult / 17 Mari ánský sloup na Staroměstském nám ěs tí / 23 ~lorové sloupy / 28 Sloup Panny .\ farie Einsiedelnské / 31 Staroměsbká madona / 34 Panny Maric z Karlova mostu / 38 Čern5 \fatka Boží / 46 Mariáns ká domovní znamení / 50 Chrám Panny Mari e S n ěž n é / 6J Chrám \fatky Boží před Týnem / 66 Kostel Panny Marte Vítězné a sv. Antonína Paduánské ho / Kostel \anebevzelí Panny Marie / 79 Kostel Panny Marte Královny Andělů / 81 Kaple Bolestné Panny Marie v areálu Lorety / 89 Chrá m svatého Jak uba Většího / 93 Ve jménu Panny \! ar ie... / 97

II. Mýty a legendy /

103 Libuše / 104 Šárka / 109 Svatá Ludmila / l 12 Svatá Anežka Česk á / 118 Eliška P řemyslovna / 125 Cizí světi ce na návštěvě v Praze SvatáA nna / 134 Svatá Maří Magdalena / 139 Svatá Luitgarda / 144 Svatá Voršila / ]47

254

128

Svatá Ája / 150 Lazebnice Zuzana / 153 Hendl Baševi, žid ovská královn a

159

179

Ill. Osobnosti /

163 Božena Němcová / 164 Ka rolína Světlá / 172 Eliška Krásnohorská / 176 Magda lena Dobromil a Rettigová Hana Kvapilová / 182 Otilie Sklenářová-M a l á / ]85 Em a Destinnová / 188 Popelka Biliá nová / 193

IV.

Přízraky a zjevení / 197 Bílá paní od Bílé věže / 199 Koloz ubá od Černé věže / 203 Bílá paní z Karlova ná městí / 206 Za zděné jeptišky nejen v E mauzích / 210 Mořsk á panna z Ka rlovy ulice / 2]3 Zazd ěná dívka v paláci Coltz-Kinskýeh / 216 Ltopená slu žka od Zlaté studny / 220 Škrtičk a v Mi k ulášském klášteře / 224 Přízraky v Celetné ulici / 22 7 Zjeve ní z Lichtenštejnského paláce / 230 Andula z Kampy / 235 Zrzavá pod schody / 239 Vdova z Újezdu / 243 Brigita z Jeleního příkopu / 246

Ediční pozná mka

250

Pou žité prameny, důležité odkazy a další literatura /

25 l

255

Magdalena Wagnerová

Praha město žen Fotografie Magdalena Wagnerová Sazba a grafická úprava Matěj Barták Jazyková redakce Magdalena Žáčková Odborná redakce PhDr. Josef Svitavský Vydal Pavel Jeřáb ek - Nakladatelství PLOT, Bělohorská

2, 169 00 Praha 6,

www.plotknihy.cz, jako 13. svazek ed ice celkově

Tisk

Kořen y,

jako svou 314. publikaci

Těšín s ké

papírny, s. r.o.

Vydání první, Praha 2017

ISBN 978-80-7428-305-5