0255112

I

ÚVOD

Toto je příběh s nejlepším zakončením, jaké si můžete před­ stavit. Je to příběh o dvou lidech, kteří prožili životy, jež je úžasně naplňovaly. Měli fascinující kariéru, získali si respekt mezi svými přáteli a významně přispěli k fungování svého okolí, své země i svého světa. Nejzvláštnější na tom je, že to nebyli rození géniové. Ve školních testech SAT, v IQ testech i podobných měřeních si vedli dobře, ale žádným způsobem nevynikali - ani fyzicky, ani mentálně. Oba vypadali dobře, ale nebyli krásní. Hráli tenis a chodili na výlety, ale ani na střední škole nepatřili mezi atletické hvězdy a nikdo, kdo je v mládí potkal, by nepředpokládal, že budou v jakémkoli oboru výjimeční. A přesto úspěchu dosáhli a každý, kdo je potkal, okamžitě vycítil, že žijí požehnané životy. Jak se jim to povedlo? Měli něco, čemu ekonomové říkají nekognitivní dovednosti, což je v zásadě společný název pro veškeré skryté schopnosti, které nelze snadno spočítat nebo změřit, ale které ve skutečném životě vedou ke štěstí a naplnění. V první řadě měli dobrý charakter. Byli energičtí , upřímní a spolehliví. Nenechali se odradit neúspěchy a dokázali přiznat své chyby. Měli dost sebevědomí na to, aby byli ochotni riskovat, a dost cti, aby dostáli svým slibům. Snažili se rozpoznat své slabé stránky, kát se za své hříchy a držet svá nejhorší nutkání pod kontrolou. Neméně důležité je, že měli selský rozum. Dokázali číst v lidech, situacích i nápadech. Mohli jste je postavit před dav lidí, zavalit je hromadou listin a oni se v dané situaci dokázali zorientovat - poznali, co by mohlo fungovat a co ne, jaký směr může 5

být prospěšný a jaký bude lepší zavrhnout. Schopnosti, které zkušený námořník využívá k navigaci po moři, používali k navigaci ve světě. Za všechna ta staletí byly napsány snad miliony knih o tom, jak uspět. Ale tyto příběhy nejdou zpravidla dostatečně do hloubky. Popisují, na jaké vysoké školy se lidé dostali, jaké profesní schopnosti získali, jaká vědomá rozhodnutí činí a jaké tipy a techniky používají k tomu, aby získali kontakty a někam se posunuli. Tyto knihy se často soustředí na vnější definici úspěchu, která je zaměřená na IQ, bohatství, prestiž a světské zisky. Tento příběh je vyprávěním o jednu úroveň hlouběji. Tento pří­ běh o úspěchu zdůrazňuje roli vnitřní mysli - nevědomý svět emocí, intuice, předsudků, touhy, genetických predispozicí charakterových vlastností a společenských norem. To tvoří svět, kde se utváří charakter a vzkvétá selský rozum. Ocitáme se uprostřed revoluce vědomí. V průběhu posledních několika let se genetikové, neurologové, psychologové, sociologové, ekonomové i antropologové mílovými kroky, přiblížili k pochopení stavebních kamenů lidského rozvoje. Ustředním zjištěním jejich výzkumů je skutečnost, že nejsme produkty pouze vědomého chápání. Jsme především produkty myšlení, které probíhá pod úrovní našeho vědomí. Nevědomé části mysli nejsou prehistorickými přežitky, které je potřeba překonat k tomu, abychom se dokázali rozumně rozhodovat. Nejsou to temné jeskyně potlačených sexuálních pudů. Místo toho je v naší mysli těch nevědomých částí většina - j sou to ty části, kde probíhá většina rozhodování a mnoho neuvěři­ telně fascinujících pochodů. Tyto skryté procesy jsou záhonky úspěchů.

Timothy D. Wilson z University ofYirginia ve své knize Strangers to ourselves píše, že lidská mysl je schopna v kterýkoli okamžik pojmout jedenáct milionů informací. Nejoptimističtější z předpokladů tvrdí, že vědomě jsme schopni jich vstřebat kolem čtyřiceti. ,,Někteří vědci," píše Wilson, ,,zašli tak daleko, že tvrdí, že veškerou práci ve skutečnosti odvádí nevědomá mysl, a vě­ domí by mohlo být pouhou iluzí." Vědomá mysl pouze vytváří 6

historky, jimiž se snaží nějak vysvětit to, co nevi sama o sobě provádí. Wilson a většina vědců, o nichž se budu v knize z1 zachází až do takových extrémů. Věří nicméně, že rr cesy, které nejsou přístupny vědomé mysli, přesto°' myšlení, utvářejí naše úsudky, formují náš charakte1 nám schopnosti, které potřebujeme k tomu, abycho1 John Bargh z University ofYale tvrdí, že stejně jako 1 sunul Zemi z její privilegované pozice v centru ve: tato intelektuální revoluce stejným způsobem odsou· mysl z jejího privilegovaného místa v centru lidské Tento příběh ji přesouvá z centra každodenního živc hlubší způsob rozkvětu a jinou definici úspěchu.

Království emocí

Vnitřní svět je sice již vědou osvětlen, ale není to chanické místo. Je to místo emotivní a kouzelné. P, vědomé mysli zdůrazňuje důležitost rozumu a rozt nevědomé mysli zdůrazňuje důležitost vášní a nahlí: vnější mysl zdůrazňuje sílu jednotlivce, vnitřní mysl sílu vztahů a neviditelných propojení mezi lidmi. Tarr mysl prahne po uznání, penězích a potlesku, vnitřní r po harmonii a spojení - po momentech, kdy nejistot) pozadí a člověk sám sebe ztratí v nějaké výzvě, v ně_ v lásce k bližnímu nebo v lásce k Bohu. Pokud je vědomá mysl jako generál na vyvýšené p z dálky pozoruje svět a lineárně a jazykově ho analyz vědomá mysl slouží jako milion maličkých průzkun zkumníci pobíhají po krajině, posílají zpět neustálý pn a generují okamžité reakce. Neudržují si od svého c odstup, ale naopak jsou v něm zcela ponořeni. Pátrají terpretují okolní mysli, krajiny a nápady. Průzkumníci všemu dodávají citový význam. Potk, přítele a pošlou zpět vlnu náklonosti. Sestoupí do terr:

7

ri.ý a jaký bude lepší zavrhnout. Schopnosti, které nořník využívá k navigaci po moři, používali k naětě.

a ta staletí byly napsány snad miliony knih o tom, e tyto příběhy nejdou zpravidla dostatečně do hloub, na jaké vysoké školy se lidé dostali, jaké profesní získali, jaká vědomá rozhodnutí činí a jaké tipy :)užívají k tomu, aby získali kontakty a někam se poknihy se často soustředí na vnější definici úspěchu, ěřená na lQ, bohatství, prestiž a světské zisky. ěhje vyprávěním o jednu úroveň hlouběji. Tento pří­ hu zdůrazňuje roli vnitřní mysli - nevědomý svět ~e, předsudků, touhy, genetických predispozicí chavlastností a společenských norem. To tvoří svět, kde trakter a vzkvétá selský rozum. e uprostřed revoluce vědomí. V průběhu posledních se genetikové, neurologové, psychologové, sociolo>mové i antropologové mílovými kroky přiblížili [ stavebních kamenů lidského rozvoje. Ústředním jich výzkumů je skutečnost, že nejsme produkty ného chápání. Jsme především produkty myšlení, á pod úrovní našeho vědomí. ~ části mysli nejsou prehistorickými přežitky, které řckonat k tomu, abychom se dokázali rozumně rozjsou to temné jeskyně potlačených sexuálních pudů. e v naší mysli těch nevědomých částí většina - jsou :de probíhá většina rozhodování a mnoho neuvěři­ ijících pochodů. Tyto skryté procesy jsou záhonky

>. Wilson z University ofVirginia ve své knize Stran-

dves píše, že lidská mysl je schopna v kterýkoli oka>ut jedenáct milionů informací. Nejoptimističtější iů tvrdí, že vědomě jsme schopni jich vstřebat kolem čktcří vědci;' píše Wilson, ,,zašli tak daleko, že tvrdí, práci ve skutečnosti odvádí nevědomá mysl, a vě1hlo být pouhou iluzí." Vědomá mysl pouze vytváří 6

historky, jimiž se snaží nějak vysvětit to, co nevědomá mysl sama o sobě provádí. Wilson a většina vědců, o nichž se budu v knize zmiňovat, nezachází až do takových extrémů. Věří nicméně, že mentální procesy, které nejsou přístupny vědomé mysli, přesto ovlivňují naše myšlení, utvářejí naše úsudky, formují náš charakter a poskytují nám schopnosti, které potřebujeme k tomu, abychom vzkvétali. John Bargh z University ofYale tvrdí, že stejně jako Galileo „odsunul Zemi z její privilegované pozice v centru vesmíru", tak tato intelektuální revoluce stejným způsobem odsouvá vědomou mysl z jejího privilegovaného místa v centru lidského chování. Tento příběh ji přesouvá z centra každodenního života. Ukazuje hlubší způsob rozkvětu a jinou definici úspěchu.

Království emocí Vnitřní svět je sice již vědou osvětlen, ale není to suché, mechanické místo. Je to místo emotivní a kouzelné. Pokud studie vědomé mysli zdůrazňuje důležitost rozumu a rozboru, studie nevědomé mysli zdůrazňuje důležitost vášní a nahlížení. Pokud vnější mysl zdůrazňuje sílu jednotlivce, vnitřní mysl zdůrazňuje sílu vztahů a neviditelných propojení mezi lidmi. Tam, kde vnější mysl prahne po uznání, penězích a potlesku, vnitřní mysl prahne po harmonii a spojení - po momentech, kdy nejistoty ustoupí do pozadí a člověk sám sebe ztratí v nějaké výzvě, v nějaké kauze, v lásce k bližnímu nebo v lásce k Bohu. Pokud je vědomá mysl jako generál na vyvýšené ploše, odkud z dálky pozoruje svět a lineárně a jazykově ho analyzuje, tak nevědomá mysl slouží jako milion maličkých průzkumníků. Prů­ zkumníci pobíhají po krajině, posílají zpět neustálý proud signálů a generují okamžité reakce. Neudržují si od svého okolí žádný odstup, ale naopak jsou v něm zcela ponořeni. Pátrají kolem, interpretují okolní mysli, krajiny a nápady. Průzkumníci všemu dodávají citový význam. Potkají dávného přítele a pošlou zpět vlnu náklonosti. Sestoupí do temné jeskyně 7

a nazpět vyšlou vlnu strachu. Kontakt s krásnou krajinou vytvoří pocit vznešenosti. Kontakt se skvělými názory vytvoří radost, zatímco kontakt s nespravedlností vytvoří oprávněný vztek. Každý vhled má svou příchuť, strukturu a sílu a reakce se v mysli proplétají v proudění pocitů, impulzů, hodnocení a touhy. Zmíněné signály neovládají naše životy, ale utvářejí náš výklad světa, navádějí nás jako duchovní GPS, zatímco my si určujeme kurz. Generál přemýšlí v datech a mluví v próze, tito průzkum­ níci však promlouvají emocemi a jejich práci lze nejlépe popsat pomocí příběhů , hudby, obrazů, modliteb a mýtů. Nejsem zrovna citlivka, což moje manželka moc dobře ví. Existuje fantastický, byť mytický, příběh o experimentu, kdy vědci připojili muže ve středním věku k přístrojům sledujícím mozkovou aktivitu a nechali je dívat se na horory. Pak je požádali, aby popsali pocity, které chovají ke svým manželkám. Výsledky skenu mozků byly naprosto totožné - naprosté zděšení během obou aktivit. Moc dobře ten pocit znám. Pokud však budete ignorovat vlny lásky a strachu, věrnosti a odporu, které proudí každou vteřinou každého dne, budete opomíjet tu nejpodstatnější část života. Budete ignorovat procesy, jež určují, co chceme; jak vnímáme svět, co nás pohání kupředu a co nás drží nazpátek. Povím vám o dvou spokojených lidech, zmíněných v úvodu, z perspektivy tohoto vnitřního života.

Mé cíle Chtěl bych vám ukázat, jak nevědomý systém vypadá, když vzkvétá, když náklonosti a averze, které nás provázejí běžným dnem, jsou správně opečovávány a emoce řádně pochopeny. Na tisíci konkrétních případů se vám pokusím ukázat, jak spolu vědomí a nevě­ domí spolupracují, jak může moudrý generál své průzkumníky vytrénovat a naslouchat jim. Abych parafrázoval Daniela Patricka Moynihana v dalším kontextu, ústřední pravda ohledně evoluce je, že nevědomí je nejdůležitější. Ústřední pravdou z humanitního hlediska je, že vědomá mysl může ovlivnit tu nevědomou.

8

Píši tento příběh zaprvé proto, že ačkoli vědci z rů osvětlili různé části jeskyně nevědomí, většina jejich tvářena v akademických „továrnách". Pokusím s sledky spojit do jednoho vyprávění. Zadruhé se pokusím popsat, jak výzkum nevědor způsob, jakým nahlížíme lidskost. Výzkumy m02 chodů málokdy vytvářejí nové filozofie, ale mohol které z těch starších. Průzkumy, které vznikají teď, mínají, že relativně vzato jsou emoce důležitější než společenské vazby důležitější než individuální volt než IQ, rostoucí, organický systém důležitější než S) ní a mechanický a myšlenka, že máme několik osob ležitější než představa jediného já. Pokud chcete tytc implikace převést do běžné řeči, francouzské osvíce: zdůrazňuje rozum, prohrálo; britské osvícenectví, k ňuje pocity, vyhrálo. Zatřetí se pokusím vykreslit sociální, politické a sledky těchto zjištění. Když Freud přišel se svou m) vědomí, mělo to zásadní vliv na literární kritiku, i myšlení, a dokonce na politickou analýzu. Teď mi domí přesnější představu, ale tyto výsledky ještě ner lečenské myšlení velký dopad. V neposlední řadě se pokusím přispět k vyvráce1 naší kultury. Vědomá mysl píše autobiografii naší : netuší, co se děje uvnitř, staví se vědomá mysl do Připisuje si zásluhy za vykonávání rozličných úkor ve skutečnosti neovládá. Vytváří pohled na svět, kte11 ty prvky, jimž rozumí, a opomíjí ty ostatní. Výsledkem je, že jsme si zvykli na určitý omw jakým popisujeme své životy. Platon věřil, že civiliz mozku tvoří rozum a že budeme šťastní, pokud udr. nadřazený primitivním pudům. Racionalisté věřili, vrchol inteligence a že lidstvo bude osvobozeno,jak převládne nad zvyky a pověrami. V devatenáctém s zentoval vědomou mysl vědec doktor Jekyll a jako nf stupoval barbarský pan Hyde. 9

lou vlnu strachu. Kontakt s krásnou krajinou vytvoří nosti. Kontakt se skvělými názory vytvoří radost, za<t s nespravedlností vytvoří oprávněný vztek. Každý ou příchuť, strukturu a sílu a reakce se v mysli proudění pocitů , impulzů, hodnocení a touhy. ignály neovládají naše životy, ale utvářejí náš výklad .ějí nás jako duchovní GPS, zatímco my si určujeme ál přemýšlí v datech a mluví v próze, tito průzkum­ )mlouvaj í emocemi a jejich práci lze nejlépe popsat ěhů, hudby, obrazů, modliteb a mýtů. rovna citlivka, což moje manželka moc dobře ví. 1tastický, byť mytický, příběh o experimentu, kdy ili muže ve středním věku k přístrojům sledujícím 1ktivitu a nechali je dívat se na horory. Pak je požá)psali pocity, které chovají ke svým manželkám. enu mozků byly naprosto totožné - naprosté zděšení 1 aktivit. Moc dobře ten pocit znám. Pokud však rovat vlny lásky a strachu, věrnosti a odporu, které :,u vteřinou každého dne, budete opomíjet tu nejpod;t života. Budete ignorovat procesy, jež určují, co vnímáme svět, co nás pohání kupředu a co nás drží ovím vám o dvou spokojených lidech, zmíněných 1erspektivy tohoto vnitřního života.

Mé cíle

h vám ukázat, jak

nevědomý

systém vypadá, když

ž náklonosti a averze, které nás provázejí běžným dnem, opečovávány a emoce řádně pochopeny.

Na tisíci konse vám pokusím ukázat, jak spolu vědomí a nevě­ ,racují, jak může moudrý generál své průzkumníky naslouchat jim. Abych parafrázoval Daniela Patricka t dalším kontextu, ústřední pravda ohledně evoluce je, je nejdůležitější. Ústřední pravdou z humanitního hle·ědomá mysl může ovlivnit tu nevědomou. adů

8

Píši tento příběh zaprvé proto, že ačkoli

z různých oborů osvětlili různé části jeskyně nevědomí, většina jejich práce je vytvářena v akademických „továrnách". Pokusím se jejich výs ledky spojit do jednoho vyprávění. Zadruhé se pokusím popsat, jak výzkum nevědomí ovlivňuje způsob, jakým nahlížíme lidskost. Výzkumy mozkových pochodů málokdy vytvářejí nové filozofie, ale mohou obhájit ně­ které z těch starších. Průzkumy, které vznikají teď, nám připo­ mínají, že relativně vzato jsou emoce důležitější než čirý rozum, společenské vazby důležitější než individuální volby, charakter než IQ, rostoucí, organický systém důležitější než systém lineární a mechanický a myšlenka, že máme několik osobností, je dů­ ležitější než představa jediného já. Pokud chcete tyto filozofické implikace převést do běžné řeči, francouzské osvícenectví, které zdůrazňuje rozum, prohrálo; britské osvícenectví, které zdůraz­ ňuje pocity, vyhrálo. Zatřetí se pokusím vykreslit sociální, politické a morální dů­ sledky těchto zjištění. Když Freud přišel se svou myšlenkou nevědomí, mělo to zásadní vliv na literární kritiku, společenské myšlení, a dokonce na politickou analýzu. Teď máme o nevě­ domí přesnější představu, ale tyto výsledky ještě neměly na společenské myšlení velký dopad. V neposlední řadě se pokusím přispět k vyvrácení zaujatosti naší kultury. Vědomá mysl píše autobiografii naší rasy. Ačkoli netuší, co se děje uvnitř, staví se vědomá mysl do hlavní role. Připisuje si zásluhy za vykonávání rozličných úkonů, které ale ve skutečnosti neovládá. Vytváří pohled na svět, který zdůrazňuje ty prvky, jimž rozumí, a opomíjí ty ostatní. Výsledkem je, že jsme si zvykli na určitý omezený způsob, jakým popisujeme své životy. Platon věřil, že civilizovanou část mozku tvoří rozum a že budeme šťastní, pokud udržíme rozum nadřazený primitivním pudům. Racionalisté věřili, že logika je vrchol inteligence a že lidstvo bude osvobozeno, jakmile rozum převládne nad zvyky a pověrami. V devatenáctém století reprezentoval vědomou mysl vědec doktor Jekyll a jako nevědomí vystupoval barbarský pan Hyde. 9

vědci

Mnoho z dřívějších doktrín je překonáno, ale lidé jsou stále slepí ke způsobům, jakými nevědomé touhy a averze utvářejí náš život. Stále máme přijímací komise, které posuzují uchazeče o práci na základě IQ testů, a ne na základě praktické gramotnosti. Máme obory, které s lidskými bytostmi zacházejí jako s racionálními jedinci, které lze využít pro maximalizaci zisků. Moderní společnost vytvořila obří systém pro pěstování jednostranných dovedností a nezvládla pracovat na morálních a citových rovinách pod nimi. Děti se ve škole učí, jak přechytračit rozličné školní chytáky. A přitom se opomíjí ta nejdůležitější rozhodnutí, která kdy učiní: s kým se oženit, s kým se kamarádit, co si zamilovat a co zavrhnout a jak ovládat různá nutkání. Co se těchto situací týče,jsou ponechány naprosto napospas osudu. Úspěšně kážeme o materiálních podnětech, ale jsme naprosto bezradní, co se týče našich emocí a intuice. Umíme někoho dobře naučit technickým dovednostem, ale jakmile dojde na to nejdů­ ležitější, jako například na charakter, dojdou nám slova.

Můj další důvod

Nový výzkum nám poskytuje lepší obraz toho, kým ve skujsme. Nicméně musím přiznat, že jsem se k tomuto tématu dostal v naději, že poskytnu odpovědi na omezenější a praktičtější otázky. Ve svém každodenním životě píšu o pravidlech a politice. V posledních několika generacích jsme byli svědky mnoha politických zklamání. Od roku 1983 neustále pře­ děláváme školský systém, a přitom více než čtvrtina žáků studium nedokončí, ačkoli rozum by jim měl napovědět, že by to bylo záhodno. Trvalo nám celou generaci, kdy jsme na vysoké školy přijímali více a více studentů a naprosto nám unikl důvod, proč tolik z nich nedostuduje. A mohl bych pokračovat: vyvinuli jsme jen chabé úsilí na zmírnění zvětšující se společenské nerovnosti. Pokusili jsme se znovu nastartovat ekonomickou stabilitu. Pokusili jsme se zastavit vzrůstající trend dětí vyrůstajících v rodinách pouze s jedním tečnosti

10

rodičem. Zkusili jsme snížit polarizaci, kterou se vy,

politika. Pokusili jsme se zmírnit cykly rozkvětu a ÚJ: ekonomik. V nedávných desetiletích se svět pokus vyvézt kapitalismus, na Blízkém východě ustanovit a podnítit rozvoj v Africe. Výsledky těchto snah js velkým zklamáním. Tyto neúspěchy mají společného jmenovatele: s na příliš zjednodušené chápání lidské povahy. Mne přístupů bylo založeno na povrchním sociologickém ského chování. Často je předkládali omezenci, kte kojeni s pouhými povrchními známkami a srovná1 změřit a kvantifikovat. Přístupy prošly legislativnírr ními, která jsou schopná mluvit o hlubokých studná chování stejným způsobem jako o mluvení starodáv1 štinou - činili je úředníci, kteří mají jen omezené l tomu, co je neměnné, a mají překroucené předstaV) bytostech. Tudíž je pochopitelné, že neuspěli. A neb úspěšní, dokud nebudou nové poznatky o naší pr plně včleněny do světa veřejné politiky, dokud se s1 movým příběhem nezačne vyprávět i ten okouzlující

Plán

Abych ilustroval, jak nevědomé schopnosti opra a jak za správných okolností vedou k rozvoji člověka listicky po stopách Jean-Jacquea Rousseaua. V roc končil Rousseau knihu Emil (Emile), která pojedná jak je možné vzdělávat lidské bytosti. Místo toho, ab na abstraktní popis lidské přirozenosti, vytvořil pos a dal mu učitele. Využil jejich vztahu, aby na konk kladech ukázal, jak funguje radost. Rousseauův inova mu dovolil mnoho věcí. Dovolil mu psát stylem, kte četl. Dovolil mu ilustrovat, jak se mohou obecn opravdu odehrát v životech jedinců. Přivedlo ho to c ního ke konkrétnímu. li

dřívějších

doktrín je překonáno, ale lidé jsou stále a averze utvářejí náš máme přijímací komise, které posuzují uchazeče ákladě IQ testů, a ne na základě praktické gramotobory, které s lidskými bytostmi zacházejí jako s rajedinci, které lze využít pro maximalizaci zisků. >lečnost vytvořila obří systém pro pěstování jedno>Vedností a nezvládla pracovat na morálních a citoch pod nimi. Děti se ve škole učí, jak přechytračit lní chytáky. A přitom se opomíjí ta nejdůležitější rozrá kdy učiní: s kým se oženit, s kým se kamarádit, vat a co zavrhnout a jak ovládat různá nutkání. Co 1ací týče,jsou ponechány naprosto napospas osudu. ~eme o materiálních podnětech, ale jsme naprosto se týče našich emocí a intuice. Umíme někoho dobře ickým dovednostem, ale jakmile dojde na to nejdů­ D například na charakter, dojdou nám slova. ;obům,jakými nevědomé touhy

Můj

další důvod

rum nám poskytuje lepší obraz toho, kým ve sku~- Nicméně musím přiznat, že jsem se k tomuto tév naději, že poskytnu odpovědi na omezenější í otázky. Ve svém každodenním životě píšu o pralitice. V posledních několika generacích jsme byli 1a politických zklamání. Od roku 1983 neustále pře­ olský systém, a přitom více než čtvrtina žáků sturnčí, ačkoli rozum by jim měl napovědět, že by to D. Trvalo nám celou generaci, kdy jsme na vysoké 1li více a více studentů a naprosto nám unikl důvod, lich nedostuduje. rch pokračovat: vyvinuli jsme jen chabé úsilí na :tšující se společenské nerovnosti. Pokusili jsme se f\O,a\ e°K.cmom1ckou stabilitu. Pokusili jsme se zasta~í trend dětí vyrůstajících v rodinách pouze s jedním 10

rodičem. Zkusili jsme snížit polarizaci, kterou se vyznačuje naše politika. Pokusili jsme se zmírnit cykly rozkvětu a úpadku našich ekonomik. V nedávných desetiletích se svět pokusil do Ruska vyvézt kapitalismus, na Blízkém východě ustanovit demokracii a podnítit rozvoj v Africe. Výsledky těchto snah jsou v zásadě velkým zklamáním. Tyto neúspěchy mají společného jmenovatele: spoléhání se na příliš zjednodušené chápání lidské povahy. Mnoho z těchto přístupů bylo založeno na povrchním sociologickém modelu lidského chování. Často je předkládali omezenci, kteří jsou spokojeni s pouhými povrchními známkami a srovnáním, jež lze změřit a kvantifikovat. Přístupy prošly legislativními uspořádá­ ními, která jsou schopná mluvit o hlubokých studnách lidského chování stejným způsobem jako o mluvení starodávnou aramejštinou - činili je úředníci, kteří mají jen omezené porozumění tomu, co je neměnné, a mají překroucené představy o lidských bytostech. Tudíž je pochopitelné, že neuspěli. A nebudou nikdy úspěšní, dokud nebudou nové poznatky o naší pravé povaze plně vč leněny do světa veřejné politiky, dokud se spolu s rozumovým příběhem nezačne vyprávět i ten okouzlující nevědomý.

Plán Abych ilustroval, jak nevědomé schopnosti opravdu pracují a jak za správných okolností vedou k rozvoji člověka, půjdu stylisticky po stopách Jean-Jacquea Rousseaua. V roce 1760 dokončil Rousseau knihu Emil (Emile), která pojednávala o tom, jak je možné vzdělávat lidské bytosti. Místo toho, aby se omezil na abstraktní popis lidské přirozenosti, vytvořil postavu Emila a dal mu učite le. Využil jejich vztahu, aby na konkrétních pří­ kladech ukázal, jak funguje radost. Rousseauův inovativní model mu dovolil mnoho věcí. Dovolil mu psát stylem, který se dobře četl. Dovolil mu ilustrovat, jak se mohou obecné tendence opravdu odehrát v životech jedinců. Přivedlo ho to od abstraktního ke konkrétnímu. 11

David Brooks

SPOLEČENSKÉ ZVÍŘE Skryté zdroje lásky, charakteru a úspěchu

Z anglického originálu The Social Animal přeložila Lucie Křesťanová. Vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Květnového vítězství 332/31, 149 00 Praha 4, v edici Knihy Omega v roce 2017. Odpovědný redaktor: Pavel Tůma Jazyková korektura: Ladislav Janovec Obálka: Jiří Miňovský - ARBE Předtisková příprava: Pavel Tůma - RITA Tisk: EUROPRINT a.s. ISBN 978-80-7390-288-9 Knihy z edice Knihy Omega můžete zakoupit na: www.knihydobrovsky.cz, www.knihyomega.cz e-mail: nakladatelstvi@knihydobrovsky.cz tel.: +420 267 915 405

,.Autor na sto procent zúročil své nadání vykreslit archetypy a razit hesla. David Brooks do Společensk.iho zvířete zařadil neuvěřitelné množství výzkumů a chytře je propojil s každodenními zkušenostmi." Thc Wall Street Journal

„Fascinující studie podvědomí a jeho vlivu na náš život. Brooks velmi dobře přitáhl pozornost směrem k širokým implikacím shromážděného materiálu výzkumů o mysli a spouštěčích lidského chování." The Economist ,.Neobyčejně brilantní směs sociologie, intelektu a alegorie."

Kirku~ Rcviews

„Provokativní a fascinující. Autor se nesnaží o nic menšího, než o revoluci našeho chápání toho, jak fungujeme a uspořádáváme své životy." ·n1e Philadcphia lnquircr „Neodolatelně čtivá

kniha. Brooksův významný úspěch spočívá v jeho schopnosti pozdvihnout skryté aspekty osobních zkušeností do živého a podnětného rozhovoru o tom, co všichni sdílíme." San rr.mcisco Chronicle

ISBN: 978-80-7390-288-9

I

9 788073 902889 >