Odvaha žen odmítnout chlípníka Mohameda Pak otec Botros přečetl ze Sahíh al-Buchárí (sv. 5, s. 2012) příběh, v němž Mohamed vešel do domu mladé ženy jménem Umaima bint Nua’m a přikázal jí: „Oddej se mi!“ Žena odpověděla: „Měla by se snad královna oddávat chátře?“ Mohamed jí se zaťatou pěstí nejprve vyhrožoval, ale pak ji poslal za jejími rodiči. Zakaría Botros: „Vidíte, lidé, i tehdy, v těch temných dobách, existovali zásadoví lidé, kteří neustupovali hrozbám a nátlaku. Tou hlavní otázkou ale je, proč se Mohamed neřídil příkazem z jeho vlastního Koránu – [dovolili jsme ti…] každou ženu věřící, jestliže se sama darovala prorokovi (33:50) – a snažil se tuto mladou dámu k sexu donutit?“ Nakonec, s výrazem naprostého znechucení, kněz přečetl část hadísu (sv. 6, s. 395), v němž Mohamed tvrdí, že: „V nebi bude Marie, matka Ježíše, jednou z mých manželek.“ „Zapřísahám tě, proroku,“ pravil tento koptský pravoslavný kněz, „nezatahuj naše svaté do svých špinavostí…“ Na začátku dalšího dílu otec Botros znovu četl ze slavného úryvku z ibn Tajmíji o tom, jaký je rozdíl mezi skutečnými a falešnými proroky. Podle ibn Tajmíji existuje mnoho falešných proroků, jako je například „lhář“ Musajlima, a mnozí z těchto takzvaných proroků byli ve skutečnosti „posedlí“ a jediný způsob, jak zjistit pravost proroka, je podívat se blíže na jeho životopis (síru) a skutky. Jen tak zjistíme, jestli je skutečně hoden titulu proroka. Otec tento dlouhý citát zakončil slovy: „Výborně, ibn Tajmíjo! Alespoň tohle jsi věděl.“ Diváci pak dostali obvyklé varování: „Tento pořad je pouze pro dospělé! Mladé dámy a děti by teď měly odejít.“ Pak diváky vyzval, aby měli na paměti, že když čte o Mohamedovi, „tohle je prorok, jehož následujete. Nezapomínejte na to, muslimové!“ Pak otec Botros zahořekoval na tím, že 1400 let se kolem Mohameda staví obrovské bariéry, aby žádný jeho kritik – ani muslim, ani nevěřící – nemohl kritizovat jeho život: „Ale nadešel čas, přátelé, bariéra je prolomena!“ Poté shrnul poslední tři díly věnované Mohamedovým sexuálním praktikám – včetně (ale nejenom) toho, jak sál jazyk chlapcům a dívkám, líbal na hrudník svou vlastní dceru Fatimu, jak „toužil“ po dvou- až tříletých dívkách, lehl si k mrtvé ženě, měl homosexuální sklony, jak přijímal zjevení v dámském oblečení, kopuloval s devíti ženami v řadě, aniž se mezi nimi umyl (a následně se tím ještě chlubil), jak vítal lidi nahý a jak prohlásil, že v nebi bude souložit s Ježíšovou matkou Marií. (Tady kněz se znechuceným výrazem vykřikl: „Ale no tak, člověče! Probuď se!“) Mohamedova nevěra Když jsme kněze minule opustili, právě hovořil o Mohamedově zálibě v menstruujících ženách – i když je v samotném Koránu zakázáno, aby se k nim muži přibližovali. Nyní měl v úmyslu popsat, jak byl Mohamed nevěrný svým manželkám (i když jeden by řekl, že uvedením množného čísla se věrnost stává jaksi bezpředmětnou), jak sexuálně zneužíval jiné a také jak se uchyloval k velmi obscénní mluvě. Nějakou dobu se otec Botros věnoval dobře známému příběhu o tom, jak podvedl svou manželku Hafsu s otrokyní (bohužel v tomto textu nelze zachytit tu rozpustilost, se kterou kněz tento příběh vyprávěl.) V kostce řečeno, když Mohamed Hafse přikázal, aby jela navštívit svého otce, ona si v půli cesty uvědomila, že je právě „její den“, tj. den, kdy za ní má Mohamed přijít a upevnit
„manželský vztah“. Rychle se proto vrátila domů (otec Botros poznamenal: „Dobře ho znala. Věděla, že kdyby mu nebyla ve ‚svůj den‘ k dispozici, vyváděl by a popadl by první ženu, která se mu naskytne!“). A skutečně Mohameda přistihla, jak souloží s otrokyní v její vlastní posteli. Mohamed otrokyni rychle poslal pryč a Hafse řekl, že když to zůstane mezi nimi, už nikdy s touto otrokyní nic mít nebude. Marně, Hafsa byla velmi výřečná, a tak se zakrátko všechny jeho manželky proti jeho neustálému koketování vzbouřily. Jak řekl otec Botros: „Když už byla situace neúnosná, Mohamed se rozhodl, že jim předhodí ‚další zjevení‘. Tím byla súra zvaná „Zákaz“ (66:1–11), ve které údajně Alláh kárá Mohameda za snahu potěšit své ženy tím, že je nepodvádí, a manželkám hrozí, že jestli nebudou poslušné, Mohamed se s nimi rozvede – vlastně půjdou všechny do pekla.“ Pak se otec Botros zadíval do kamery a řekl: „Představte si, drahá paní, kdyby vás váš manžel pro něco poslal a vy byste ho po svém návratu našla v posteli s jinou ženou? Co by to bylo, ve vašich očích, najednou za člověka? A je to ještě horší – on má být vaším prorokem, kterého všichni velebí jako toho nejdokonalejšího člověka, který má být otrocky napodobován!“ Pak poukázal na to, že „bystrá malá Aiša ho (Mohameda) dobře znala“: kdykoli byly zjeveny verše na záchranu Mohameda, poznamenala: „váš pán (Alláh) vskutku plní vaše rozmary a touhy velmi rychle“ (např. as-Sujútí, sv. 6, s. 629). Dále kněz popsal, jak prorok sexuálně zneužíval „slabomyslnou“ ženu. Podle 23 pramenů (např. Sahíh Muslim, sv. 4, s. 1812) přišla za Mohamedem jedna mentálně postižená žena a řekla mu: „Ó, proroku Alláha! Něco pro tebe mám.“ On se s ní potajmu venku setkal a to „něco“ si od ní vzal. „Obávám se, že teď se mnozí věřící budou snažit tuto sunnu uskutečnit – nedělejte to, pánové, to je jen pro ilustraci… Poslouchejte, muslimové: nespílejte mi za to, že vám tohle všechno odkrývám; nechtějte mě za to zabít. Já tu odhaluji jen to, co je obsaženo ve vašich knihách. A jako vždy si pokorně počkáme, jak na tento problém zareagují šejkové a učenci a ukáží nám, v čem jsme se zmýlili.“