0245901

O ZVONIČKÁCH V JEDNÉ KRÁSNÉ ZEMI BYLO NEBYLO MALÉ MĚSTO ZVONIČKY. V TOM MĚSTĚ MĚLI KULATÉ NÁMĚSTÍ. UPROSTŘED NÁMĚSTÍ BYL MALÝ ZVON STŘÍBŘÍK. ALE NEBYL TO OBYČEJNÝ ZVON. KAŽDÝ ČLOVĚK ZE ZVONIČEK MOHL MÍT JEDNOU ZA ROK PŘÁNÍ A ZVON MU JEJ SPLNIL.

3

VODÁCI ALENKA MĚLA MAMINKU, TATÍNKA A BRÁŠKU HONZÍKA. VŠICHNI SPOLU JEZDILI V LÉTĚ NA VODU. TO SI SBALILI STAN, SPACÁKY, EŠUSY A KONZERVY. VZALI TAKÉ OBLEČENÍ A HLAVNĚ LODĚ A PÁDLA. POTOM VYRAZILI. TATÍNEK URČIL, KTEROU ŘEKU POZNAJÍ LETOS. KAŽDÝ VEČER TATÍNEK POSTAVIL STAN. MAMINKA PŘICHYSTALA VEČEŘI. ALENKA VYSUŠILA LODĚ A HONZÍK ZAPÁLIL OHEŇ. RÁNO SE VŠECHNO ZABALILO. DĚTI I RODIČE NASEDLI DO LODÍ A JELI. ČASTO BYLI CELÍ MOKŘÍ, ALE SLUNÍČKO JE HŘÁLO A VŠICHNI BYLI SPOKOJENÍ.

9

PODZIMNÍ PŘÁNÍ ALENKA ČASTO VZPOMÍNALA NA LETNÍ VODÁCKÉ VÝPRAVY. TĚŠILA SE NA DALŠÍ LÉTO. CESTOU ZE ŠKOLKY SE OBČAS ZASTAVILA NA MŮSTKU. SLEDOVALA ZVONKOVÝ POTŮČEK. JEDNOU JI NAPADLO: „KDYBYCH BYLA MALINKATÝ SKŘÍTEK, MOHLA BYCH SI SEDNOUT NA LÍSTEK A JET PO VODĚ!“ UŽ UŽ CHTĚLA UTÍKAT KE STŘÍBŘÍKOVI. ALE PAK SI VZPOMNĚLA, ŽE BEZ TATÍNKA BY SE SAMA NA VODĚ BÁLA. 13

PRIMA ŽIVOT „HORY JSOU KRÁSNÉ, VZNEŠENÉ, MAJÍ NÁDHERNÝ VZDUCH I ZVLÁŠTNÍ VŮNI, ALE ŽIVOT JE ZDE VELMI TĚŽKÝ. ZIMA JE DLOUHÁ A TUHÁ. A V LÉTĚ HORY NEVYDAJÍ ÚRODU – OBILÍ ANI OVOCE. ROSTE TU TRÁVA, PROTO TU MŮŽE ŽÍT DOBYTEK. ALE I PRÁCE SE SENEM JE DALEKO TĚŽŠÍ, NEŽ V NÍŽINÁCH. NEDAJÍ SE TU POUŽÍVAT TĚŽKÉ A VELKÉ TRAKTORY, HODNĚ PRÁCE SE STÁLE JEŠTĚ DĚLÁ RUKAMA.“ VYPRÁVĚLI SI, HRÁLI SPOLEČNĚ HRY A HLAVNĚ NEUSTÁLE

41