42
Clever Tomcat
Moudrý kocour zasahuje
„He-he! You better close down your bakery! I can bake as much bread as I like,“ the Baker from down-town laughed at the Baker from up-town. The Baker from up-town just hung his head sadly and went back to kneading dough. Even though he kneaded and baked all night he would never be able to bake as much as the arrogant Baker from down-town. He called on helpers and yet he could not bake as much. Well, well, lamented the Baker wherever he went, but nobody could advise him what to do. He merely rejoiced in the fact that his bread was crispier and bread rolls tastier. Nothing would compare. But what if he could never fill all the shelves and baskets in the bakery? Whatever he baked, it would disappear and he had to knead the dough again. Over lunch he sat on a bench in front of the bakery to relax a bit and think. A small hairy thing stretching his paws beside him. „Well, tomcat, what do you say? How come the Baker from down-town bakes as much bread as he likes and I don’t? Barely do I manage to bake something, people buy it straight away and I can never satisfy everybody. I cannot even bring a small bun home,“ lamented he. Tomcat looked at the sad Baker, scratched behind his ears and made a meow sound: „Do not worry, I’ll think of something.“ The tomcat thought for a moment, toyed with his whiskers, when something occurred to him: „I know of a mouse that
„Cha cha! Můžeš tu svou pekárnu zavřít! Upeču tolik chleba, kolik se mi zachce,“ posmíval se pekař z dolního konce vesnice pekaři z horního konce. Co měl chudák z horního konce vesnice dělat? I když celou noc pekl, nenapekl tolik chleba jako ten nafoukaný pekař. Zavolal si pomocníky a pekl s nimi, ale ani tak tolik nenapekl. A tak pekař lamentoval, kudy chodil, ale nikdo mu neuměl poradit. Radoval se alespoň z toho, že jeho chleba byl přece jen křupavější a rohlíky dozlatova propečené, žádné se jim nevyrovnaly. Nikdy však nedokázal naplnit všechny košíky a police v pekárně. Co napekl, to se hned prodalo, a tak musel znovu zadělávat těsto. V poledne usedl na lavičku před pekárnou, že si trochu odpočine. Vedle něj si malý chlupáč protahoval packy. „Co bys tomu řekl, kocourku? Jak je možné, že pekař z dolního konce napeče tolik chleba, kolik se mu zachce, a já ne? Sotva stačím něco upéct, hned to lidi vykoupí. Večer nepřinesu domů ani buchtičku,“ stěžoval si. Kocourek se zadíval na smutného pekaře, poškrábal se za ušima a zamňoukal: „Neměj strach, něco vymyslím.“ Chvilku přemýšlel, pohrával si s vousky, když vtom jej něco napadlo: „Znám jednu myšku, která bydlí blízko dolní pekárny. Ta určitě ví, jak to tam chodí. Slíbím jí, že ji nesežeru, a ona nám za kousek sýra pomůže.“
43