Kapitola první „A živí se modlili k bohům a prosili o záchranu před armádami mrtvých, jenže odpověď nepřišla. Protože bohové neexistovali.“ Kniha Pravdy, Původ, odstavec 12
Kdyby ten muž před Chess nebyl už mrtvý, zřejmě by se ho pokusila zabít. Zatracení duchové. Rok a půl se nemusela utkat se žádným z nich – rekord Církve při Odhalování. Teď, když potřebovala prémie víc než kdy dřív, byl tady. Škádlil ji. Vznášel se pár stop nad parketovou podlahou pohodlného předměstského řadového domu Sanfordových v srdci Cross Town. Paže měl založené na prsou a ve tváři znuděný výraz. „Jste příliš dobrý, než abyste šel tam, kam máte, že, pane Dunlope?“ Duch pana Dunlopa jí ukázal prostředníček. Pitomec. Proč prostě nedokáže přijmout nevyhnutelné? Podle záznamů byl protivný už za života. Hyram Dunlop, dříve z Westside, bankéř a otec dvou dětí, všichni mrtví. Pan Dunlop měl posledních padesát let odpočívat v pokoji, a ne rachotit v potrubí, házet porcelánem a všeobecně otravovat. Dobrá. Položila doprostřed pokoje psí lebku, podle kompasu zkontrolovala, že je otočená směrem na východ, a zapálila vedle ní černé svíčky. Při chystání oltáře se pohybovala automaticky, stejně jako tucetkrát, ne-li stokrát předtím. Pak následovala vysoká rozeklaná hůl na stříbrném podstavci, omotaná speciálně vypěstovanými modrými a černými růžemi. Pro pozdější použití položila před lebku pytlík s hlínou z Dunlopova hrobu. Pár dalších minut jí zabralo seskládání malého kotle na držáku. Pan Dunlop se pohyboval za ní, ale Chess si ho nevšímala. Pokud