0242039

Rosanna Ley Návrat do Mandalaje

NAKLADATELSTVÍ BRÁNA

5

Návrat do Mandalaje

Pro Greye, s láskou A se vzpomínkou na Petera Innese, Johna Samse a všechny muže, kteří prošli válkou v Barmě.

Navždy zůstanou v naší paměti.

6

Rosanna Ley

1. kapitola „Evo, můžeš na chvilku ke mně do pracovny?“ Hlas Jacqui Drydenové byl jako vždy chladný a mírně podrážděný.

Eva stála sehnutá nad viktoriánským toaletním stolkem a vyměňovala pružiny v jednom z šuplíčků v přední ozdobné desce. Narovnala se. Au! Potřela si dlaní záda. Byla to mravenčí práce a ani si neuvědomila, jak dlouho zůstala sehnutá. „Už jdu,“ zavolala a prsty přejela po povrchu stolku z ořechového dřeva, jako by přislibovala brzký návrat.

Jacqui Drydenová stála v arkýři a dívala se z okna ven na ulici. Byl čtvrtek odpoledne na konci října a centrum Bristolu bylo rušné jako vždy.

Bristolské starožitnictví se nacházelo ve výhodné poloze v postranní ulici, kde byly nájmy nižší, ale bylo tam stále dost nezávislých obchodů na to, aby ulice přilákala spoustu kolemjdoucích. Staronový styl vintage byl teď v kurzu a obchody běžely jako po másle. Evina šéfka mohla být jen spokojená. Ale nevypadalo to tak. Byla jako vždy perfektně nalíčená a upravená, ale v jejích modrých očích byl zřetelný výraz zoufalství, které u ní Eva nikdy předtím neviděla. Mělo to něco společného s těmi zvýšenými hlasy, které zaslechla ráno u ní v pracovně? „Pojď dál,“ otočila se k ní Jacqui. Zoufalství najednou pominulo a Eva pocítila, jak si ji pečlivě prohlíží. Její šéfka to tak dělávala. Měla něco přes metr padesát, blondýna s dokonalou figurou, a Eva se vedle ní bez ustání cítila neohrabaně, nešikovně a příliš vysoká. Nebyla na tento pocit zvyklá. Oprášila si z džín piliny, její ruce byly zaprášené a dokonce zjistila, že má v palci třísku. Kvůli práci měla vždycky na krátko ostříhané nehty a do práce nosila džíny, tričko a chodila v prošlápnutých konverskách. Tmavé, rozevláté vlasy nosila v culíku, aby jí při práci nevadily. Dokázala si představit, jak před Jacqui vypadá, co si o ní myslí. Nebyla zrovna v plné parádě. Ale Eva tu byla od práce a do té se vždy s radostí ponořila.

Jacqui jí ani nenabídla, aby se posadila, a sotva se usmála. Během posledních pár měsíců se Eva snažila dostat své šéfce pod kůži a zjistit, jaká opravdu uvnitř je. Ale neriskla to. Tedy alespoň prozatím.

Návrat do Mandalaje

7

„Ráda bych tě poslala na pracovní cestu do zahraničí,“ přešla Jacqui rovnou k věci. „Na pracovní cestu?“ zopakovala po ní Eva. Něco takového se jí doposud nepřihodilo. „A kam?“ Pracovala v Bristolském starožitnictví již šest měsíců a práce se jí líbila především proto, že se specializovali na starožitnosti z Asie. Zásluhou dědečka si už v dětství zamilovala dřevo a oblíbila dějepis.

Měla to zkrátka v krvi. Když jí bylo devatenáct, odešla z rodinného domu v Dorsetu, z domova, který se po smrti otce, který zemřel, když Evě bylo pouhých šest let, rozpadl na kusy jako domeček z karet, a odešla studovat restauraci nábytku a dekorativní umění na univerzitu do Bristolu. Jako specializaci si vybrala asijské objekty. A to také díky dědovi. Od té doby už uplynulo šestnáct let, ale pořád mu měla hodně za co děkovat, připomněla si.

Jacqui jí na otázku neodpověděla. Její partner – životní i obchodní – také její otázky dnes ráno v práci ignoroval. „Proč se o všechno tak zajímáš? Řekni mi, co se děje,“ naléhala Jacqui. „Nebo toho tady všeho můžu rovnou nechat.“ Ale Leon stále neodpovídal, tak Jacqui odešla.

V pouzdrové sukni a na vysokých podpatcích honosně vypochodovala ze své pracovny a proplula přímo kolem Evy, která byla v tu dobu zaneprázdněná opravou na pochvě jednoho japonského meče, který se snažila zrestaurovat, a dělala, že jejich rozhovor vůbec nevnímá. „Jak víš,“ obrátila se teď Jacqui na Evu, „asijské zboží se nám teď dobře prodává.“ Firma se soustředila na asijské zboží a zdálo se, že starožitné viktoriánské stolky budou brzy, jak se říká, pasé. Cestování a obchodování se zahraničím se za posledních pár let hodně usnadnilo a Dálný východ měl navíc tu výhodu, že tam byl velký zájem o koloniální nábytek, odkaz minulosti, a také o umění ovlivněné tamní kulturou a náboženskými zvyky. Například staré kamenné sochy Buddhy – v obchodě jich takových pár měli – často byly tak zničené vodou a deštěm, že původní majitelé je bez skrupulí nahradili novými, vyrobenými tamním kameníkem. Bristolské starožitnictví neztrácelo zbytečně čas a rychle uzavřelo smlouvy s obchodníky z Dálného východu, kteří přinášeli zboží na trh. „Ale máme s tím problémy.“ Jacqui si urovnala pramínek jemných blond vlasů, který si dovolil vymanit se z jejího drdolu inspirovaného

Rosanna Ley

8

módou padesátých let, který s oblibou nosila. „Už od samého začátku nám chodí hodně poškozeného zboží.“ „Čehož bychom se určitě mohli vyvarovat,“ souhlasila Eva. Právě ona všechno zboží opravovala a dávala do pořádku. Přijala práci ve starožitnictví s tím, že doufala, že bude moci využít znalostí, kterých nabyla při studiu. Tedy tak si to alespoň představovala. Od té doby, co odešla ze školy, už uplynulo třináct let, ale žádné z jejích zaměstnání ji doposud úplně neuspokojovalo. Pracovala v secondhandu s nábytkem pro týpka, který byl vyhlášený tím, že obvolával starší dámy a přesvědčoval je, aby se zbavily rodinného dědictví za co nejmíň peněz, až Eva nakonec cítila, jak jí jeho samolibý pošklebek ničí duši. Pracovala v dárkovém obchodě, který byl součástí muzea, kde se seznámila se svou kamarádkou Leanne. A víc než rok přešívala staronové svatební šaty určené k pronájmu. Tentokrát ale doufala, že se její kariéra ubírá směrem, jakým si přála.

Ale každodenní práce ve starožitnictví také představovala další zklamání. Většinu času strávila tuctovými opravami, čištěním a rozbalováním zboží a také obsluhováním zákazníků. Možná že uzavřeli výnosnou smlouvu, ale Bristolské starožitnictví nemělo na práci dostatek zaměstnanců. Kromě Jacqui a Leona tam už jen navíc byla Lydia, která pracovala na půl úvazku ve výstavní místnosti nahoře.

A Eva v podstatě obstarávala všechno ostatní. „Pokud se nám podaří najít řešení, jak se toho vyvarovat, ano,“ zamračila se Jacqui. „Nemohli by naši partneři zkontrolovat, jak je zboží zabalené před přepravou?“ zeptala se Eva mírně. V mnoha zemích, se kterými spolupracovali, se zboží nebalilo pořádně – často se stávalo, že objekty byly zabalené jen do starých, na kusy roztrhaných novin. Zdálo se, že si jejich spolupracovníci neuvědomují, na kolik jsou některé věci křehké. „A...,“ přešla Jacqui její poznámku mávnutím ruky – mimochodem s dokonalou manikúrou. „Jeden z našich partnerů objevil nové zboží, o které bychom možná měli zájem.“ „Nové zboží?“ reagovala Eva se zájmem. „Sošky, dřevěný nábytek z osmnáctého a devatenáctého století – nějaké věci i ze staršího období. Unikátní a jednoduché. Přesně to, co zrovna hledáme.“ Na vteřinu se Evě rozzářily oči nadšením.

Návrat do Mandalaje

9

„Ale...,“ zaváhala Jacqui. „Já nemám k našemu partnerovi naprostou důvěru.“ Hodila po Evě pohledem, jako by chtěla zjistit, co na to bude říkat.

Eva pokrčila rameny. Nepotřebovala se dál ptát proč. Za prvé za šest měsíců, během kterých pro Jacqui Drydenovou pracovala, věděla dost na to, aby jí došlo, že její nadřízená jen tak lehce někomu nedůvěřovala. A když se tak nad tím zamyslela, tak asi ani Leonovi ne. A za druhé si moc dobře uvědomovala, že většina jejich spoluobchodníků na Dálném východě hájí vlastní zájmy. Proč by měli být loajální k zahraničním distributorům? Proč by raději nechránili zájmy vlastních rodin, v jejich vlastních zemích, když spousta z nich žila tak dlouho v bídě? „Původ zboží se zdá věrohodný,“ obrátila se k ní Jacqui. „Ale je nutné jej ověřit.“ „Jasně, chápu.“ Eva překypovala očekáváním. Tohle bylo to, proč tuhle práci přijala. Ověřování původu, restaurace, pocit, že znovu prožívá dějiny. A taky kvůli cestování. To byl bonus navíc. Po měsíci, který právě zažila, to bylo přesně to, co potřebovala. „Zvládla bys to, že?“ „Samozřejmě.“ Přesně v tom byla vyučená. A tahle cesta by jí dala šanci, aby dokázala, co umí.

Jacqui se znovu zamračila. „Nevadilo by ti, kdybys jela sama?“ „Vůbec ne.“ Eva pracovala raději samostatně. A navíc to bude dobrodružství. „Předpokládám, že budeš chtít, abych se také spojila s naším agentem?“ „Ano,“ hodila po ní Jacqui nevyzpytatelným pohledem. „Musíš naše vztahy s ním posílit.“ Zdálo se, že si dává pozor na to, co Evě říká. „Ale bude třeba s ním zacházet opatrně.“ „Rozumím.“ „A když už tam budeš, tak ti to dá příležitost se porozhlédnout.“ Jacqui si stále pečlivě vybírala slova, jako by si nebyla jistá, s čím vším se může Evě svěřit. „Porozhlédnout se?“ chtěla ujasnit Eva. Přetočila si prsten, který nosila na malíčku. Byl z několika diamantů, které byly ve tvaru sedmikrásky usazené do zlata. Dárek k jednadvacetinám od dědečka, který nosila každý den práce nepráce.

ROSANNA LEY NÁVRAT DO MANDALAJE

Z anglického originálu Return to Mandalay, vydaného nakladatelstvím Quercus, Londýn 2014, přeložila Zuzana Krátká Vydalo Nakladatelství Brána, Nad Vinným potokem 4, 101 00 Praha 10, jako svou 1147. publikaci Obálku navrhla Libuše Bartošková OdpovědnáNAKLADATELSTVÍ redaktorka Dana BRÁNA Bryndová Technická redakce Vlasta Machová Sazba Patricie Císlerová Tisk a vazba Finidr, s.r.o., Český Těšín Stran 392 Vydání první Praha 2018 info@brana-knihy.cz www.brana-knihy.cz Najdete nás na Facebooku Knihy z Nakladatelství BRÁNA si můžete objednat nebo zakoupit také na naší adrese po dohodě s obchodním oddělením