Orson Scott Card
ZTRACENÁ BRÁNA
Obálka John Blumen Překlad Milan Žáček Odpovědný redaktor Tomáš Jirkovský Jazykový redaktor Helena Šebestová Sazba provedena v ú\TE)Xu Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod a.s. Vydalo Nakladatelství Laser-books s.r.o. Úslavská 2, Plzeň 326 00 tel+fax: 377 246 407 www .laser-books.cz v edici Laser jako 4 73. publikaci Edice STYLE svazek 5. Plzeň 2014, vydání l. Prodejní cena včetně DPH 329 Kč
I
1 Drekka Danny Nord vyrostl obklopen skřítky, duchy, mluvícími zvířaty, živými kameny, chodícími stromy a božstvy, která přivolávala vítr a sesílala déšť, vykřesávala ze vzduchu oheň a kutala železo z hlubin země se stejnou snadností, s jakou by obyčejní lidé mohli čerpat vodu ze studny. Nordovi žili na panství v chráněném údolí v západní části Virginie a většina z nich nikdy nenavštěvovala měs to, neboť jim připadalo poněkud trapné, aby byli bohové nuceni nakupovat věci a prodávat úrodu úplně stejně jako běžní lidé. Rodina se v průběhu staletí tak často propojovala a proplétala, že se téměř všem dospělým s výjimkou vlastních rodičů říkalo „tety" a „strýcové(( a všechny děti se hromadně označovaly za „bratrance" a „sestřenice((. Pro desítky a desítky bratranců a sestřenic Nordových bylo „město" něčím stejně vzdáleným jako „oceán" a „vesmír" a „vláda((. Na těchto věcech jim záleželo jen v tom ohledu, že během školní výuky je tetička Tweng a tetička Uck klepaly po hlavě nasazeným náprstkem, když správně neodpověděly na jejich otázky. Školu děti musely přetrpět dopoledne, aby se odpoledne mohly učit vytvářet bytosti, kterým obyčejní lidé říkali skřítci, duchové, golemové, trollové, vlkodlaci a další podobné divy, jež tvořily dědictví Rodiny. Byly sice jejich dědictvím , ale to nebylo dostupné každému dítěti. Prastrýc Zog neblaze proslul svým šeptaným postesknutím: ,,Krev příliš zřídla, krev příliš zřídla(( , protože byl toho uváženého názoru, že Nordovi za těch tři náct a půl století, co Zlovolný zavřel brány, zeslábli. ,,Proč bychom jinak měli tolik neduživců , kteří neumějí vyslat
11
Orson Scott Card
Ztracená brána
své externy na vzdálenost větší než sto yardů?" zeptal se jednou. ,,Proč bychom jinak měli tak málo dětí, které umějí stvořit klanta z bytelnějšího základu, než je pyl a prach, nebo se umějí srdcem svázat s někým ze svého klanu? Proč máme v každé generaci takové ubohé drekky, jako je Danny? Tím, že je ukládáme na Hammernip, jsme nezesílili. Nic nás neposiluje." Danny tato slova slyšel, když mu bylo jedenáct, když ještě nebylo jisté, že je drekka. Spousta dětí projevuje svůj talent až se vstupem do puberty. Nebo tak to alespoň tvrdila jeho máma, aby ho ukonejšila; ale od slov prastrýce Zoga Danny jejímu ujišťování příliš nevěřil. Jak mohla spřízněnost neprojevovat „spousta" dčtí, když Danny byl teď v Rodině jediné dítě starší devíti let, které neumělo ani zjistit, zda má externa, natožpak ho vysílat na prů zkumy. Zatímco ostatní děti využívaly své externy k nakukování do Dannyho školních prací a opisování z nich, on neuměl ani poznat, že je kolem sebe má, natožpak aby je uměl zastavit. ,,Neumíš je odehnat?" ptala se teta Lummy. ,,Jsi jediný slušný student na téhle škole, ale všichni dostávají stejné známky jako ty, protože jim dovolíš, aby podvádě li!" „Já vím, jak to dělají," odpověděl Danny, ,,ale jak je můžu odehnat, když je nevidím ani necítím?" „Prostě se zvětši," radila teta Lummy. ,,Udržuj si svůj vlastní prostor. Nenech je, aby se k tobě namačkali!" Ale tato slova Dannymu nic neříkala, ať se je sebevíc snažil převést do praxe, a podvádění pokračovalo, dokud Lummy a další tety, které ve škole učily, nebyly nuceny vytvořit oddělené testy, jeden pro Dannyho a jeden pro všechny ostatní z jeho ročníku. To mělo okamžitě za následek, že ve dvanácti letech byl Danny brzy jediný žák ve svém ročníku, a ostatní se vrátili tam, kam patřili. Ve venkovním světě by měl na devátý ročník a byl by o dva roky dál, než odpovídalo jeho skutečnému věku. Ostatní děti ho o to víc nesnášely, a proto si ho dobí-
raly nebo ho vyháněly ze svých řad jako drekku. ,,Nejsi jedním z nás," říkaly mu - často přesně těmito slovy. Ve volném čase mu nedovolovaly účastnit se jakýchkoliv jejich eskapád; nikdy si ho nevybíraly do družstva; nikdy se mu nesvěřily, když některá z tet rozdávala sušenky nebo nějakou jinou laskominu; a vždycky musel kontrolovat, zda nemá v šuplíku pavouka, hada nebo psí lejno. Rychle si na to zvykl a věděl, že nemá cenu o tom vykládat někomu z dospělých. Jak by si tím pomohl? Jak by si mohl něco užít, kdyby někdo z dospělých přinutil ostatní, aby ho vzali mezi sebe? Jaké vylomeniny by si na něj vymysleli, kdyby dostali výprask za to, že mu dali lejno do čistého oblečení? I v tomto idylickém světě skřítků a duchů, božstev a mluvících zvířat byl Danny nesmírně samotářské dítě. Každého znal; každý byl jeho příbuzný. Ale musel se stydět za všechno, co dělal dobře, a ještě víc se stydět za všechno, co neuměl, a i k těm ze svých bratranců a sestře nic, kteří s ním jednali vlídně, přistupoval, jako by jejich laskavost byla soucit. Kdo totiž mohl mít doopravdy rád tak nanicovatého chlapce, jehož existence znamenala pouze to, že pokrevní vazby rodiny Nordů ochably a stále více slábly a on by 1 ten vůbec nejslabší ze všech. Ironické bylo, že sama Rodina držela Dannyho v ústraní už od narození - ale z opačného důvodu. Jeho otec Alf, Rudný bratr, se spřízněností s ryzími kovy, našel způsob, jak proniknout do oceli strojních zařízení a nechat je pracovat téměř bez tření a bez mazání. Byla to tak užitečná a neslýchaná dovednost, že z něj ostatní učinili vládce Rodiny a byl proto přejmenován na Odina; ovšem Danny mu říkal tati. Dannyho matka, Gerd, byla jen o trochu méně pozoruhodná žena, byla mág světla. Naučila se měnit barvu odraženého světla tak, že uměla věci téměř zneviditelnit nebo je skrýt ve stínech nebo je rozzářit jasně jako slunce. Starý Gyiš, někdejší Odin, dlouhé roky zakazoval Alfovi a Gerd vstoupit do manželství, protože se bál, že
10
10
Orson Scott Card
Ztracená brána
své externy na vzdálenost větší než sto yardů?" zeptal se jednou. ,,Proč bychom jinak měli tak málo dětí, které umějí stvořit klanta z bytelnějšího základu, než je pyl a prach, nebo se umějí srdcem svázat s někým ze svého klanu? Proč máme v každé generaci takové ubohé drekky, jako je Danny? Tím, že je ukládáme na Hammernip, jsme nezesílili. Nic nás neposiluje." Danny tato slova slyšel, když mu bylo jedenáct, když ještě nebylo jisté, že je drekka. Spousta dětí projevuje svůj talent až se vstupem do puberty. Nebo tak to alespoň tvrdila jeho máma, aby ho ukonejšila; ale od slov prastrýce Zoga Danny jejímu ujišťování příliš nevěřil. Jak mohla spřízněnost neprojevovat „spousta" dětí, když Danny byl teď v Rodině jediné dítě starší devíti let, které neumělo ani zjistit, zda má externa, natožpak ho vysílat na prů zkumy. Zatímco ostatní děti využívaly své E')Xterny k nakukování do Dannyho školních prací a opisování z nich, on neuměl ani poznat, že je kolem sebe má, natožpak aby je uměl zastavit. ,,Neumíš je odehnat?" ptala se teta Lummy. ,,Jsi jediný slušný student na téhle škole, ale všichni dostávají stejné známky jako ty, protože jim dovolíš, aby podvádě li!" „Já vím, jak to dělají," odpověděl Danny, ,,ale jak je můžu odehnat, když je nevidím ani necítím?" „Prostě se zvětši," radila teta Lummy. ,,Udržuj si svůj vlastní prostor. Nenech je, aby se k tobě namačkali!" Ale tato slova Dannymu nic neříkala, ať se je sebevíc snažil převést do praxe, a podvádění pokračovalo, dokud Lummy a další tety, které ve škole učily, nebyly nuceny vytvořit oddělené testy, jeden pro Dannyho a jeden pro všechny ostatní z jeho ročníku. To mělo okamžitě za následek, že ve dvanácti letech byl Danny brzy jediný žák ve svém ročníku, a ostatní se vrátili tam, kam patřili. Ve venkovním světě by měl na devátý ročník a byl by o dva roky dál, než odpovídalo jeho skutečnému věku. Ostatní děti ho o to víc nesnášely, a proto si ho dobí-
raly nebo ho vyháněly ze svých řad jako drekku. ,,Nejsi jedním z nás," říkaly mu - často přesně těmito slovy. Ve volném čase mu nedovolovaly účastnit se jakýchkoliv jejich eskapád; nikdy si ho nevybíraly do družstva; nikdy se mu nesvěřily, když některá z tet rozdávala sušenky nebo nějakou jinou laskominu; a vždycky musel kontrolovat, zda nemá v šuplíku pavouka, hada nebo psí lejno. Rychle si na to zvykl a věděl, že nemá cenu o tom vykládat někomu z dospělých. Jak by si tím pomohl? Jak by si mohl něco užít, kdyby někdo z dospělých přinutil ostatní, aby ho vzali mezi sebe? Jaké vylomeniny by si na něj vymysleli, kdyby dostali výprask za to, že mu dali lejno do čistého oblečení? I v tomto idylickém světě skřítků a duchů, božstev a mluvících zvířat byl Danny nesmírně samotářské dítě. Každého znal; každý byl jeho příbuzný. Ale musel se stydět za všechno, co dělal dobře, a ještě víc se stydět za všechno, co neuměl, a i k těm ze svých bratranců a sestře nic, kteří s ním jednali vlídně, přistupoval, jako by jejich laskavost byla soucit. Kdo totiž mohl mít doopravdy rád tak nanicovatého chlapce, jehož existence znamenala pouze to, že pokrevní vazby rodiny Nordů ochably a stále více slábly a on byl ten vůbec nejslabší ze všech. Ironické bylo, že sama Rodina držela Dannyho v ústraní už od narození - ale z opačného důvodu. Jeho otec Alf, Rudný bratr, se spřízněností s ryzími kovy, našel způsob, jak proniknout do oceli strojních zařízení a nechat je pracovat téměř bez tření a bez mazání. Byla to tak užitečná a neslýchaná dovednost, že z něj ostatní učinili vládce Rodiny a byl proto přejmenován na Odina; ovšem Danny mu říkal tati. Dannyho matka, Gerd, byla jen o trochu méně pozoruhodná žena, byla mág světla. Naučila se měnit barvu odraženého světla tak, že uměla věci téměř zneviditelnit nebo je skrýt ve stínech nebo je rozzářit jasně jako slunce. Starý Gyiš, někdejší Odin, dlouhé roky zakazoval Alfovi a Gerd vstoupit do manželství, protože se bál, že
11
12
Orson Scott Card
spojením dvou tak mocných pokrevních linií by mohlo vzniknout něco příšerného - mág bran, kterého Nardové už nikdy nesměli mít ve svých řadách, nebo mág lidí, k jejichž likvidaci se zavázaly všechny Rodiny. Ale když se Gyiš po porážce v poslední válce stáhl do ústraní a mág strojů Alf nastoupil v roli Odina na jeho místo, Rodina takřka jednohlasně sňatek posvětila. Vzešel z něj Danny, dítě, které mělo po mnoha generacích blízko ke královskému potomku. V útlém dětství Dannyho všichni dospělí hýčkali. Byl to zlatý hoch a očekávaly se od něj velké věci. Jako malý byl velice bystrý - rychle se naučil číst, vyznal se ve všech rodinných jazycích, byl zručný, byl neúnavný běžec a skokan, byl krajně zvídavý tak výřečný a vtipný, že uměl téměř každého rozesmát. Nicméně postupem času ani tyto vlastnosti nedokázaly vykompenzovat jeho naprostou odtrženost od jakékoliv rodinné magie. Danny vyzkoušel všechno. Zahradničil vedle bratranců a sestřenic spřízněných s bylinkami, stromy a travinami - příbuzných, kteří se jako dospělí mágové měli postarat, aby farmy rodiny Nordů i nadále skýtaly tak skvělou úrodu. Ale ze semínek, která vysel on, vyrůstaly neduživé rostliny, a pulzující tep stromů vůbec necítil. Bloumal po lese s těmi, kdo byli spřízněni se zvířaty - s příbuznými, kteří, pokud si dokázali vytvořit pevné pouto s vlkem nebo medvědem nebo (když to s ničím velkým nešlo) s veverkou či hadem, se stávali Přáteli oka nebo Bratry spárů, a když se jim zachtělo, toulali se po světě ve zvířecí podobě. Před Dannym se však zvířata rozutíkávala, nebo na něj vrčela či cenila zuby, a s živočichy žádné přátelství nenavázal. Snažil se pochopit, co znamená „sloužit" kamení či vodě, větru nebo elektřině blesku ve vzduchu. Ale kamení mu odíralo prsty a pohybovalo se, jen když jím hodil; vítr mu nepříjemně rozfoukával vlasy; po kontaktu s bouřka mi a rybníky zůstával jen mokrý, prochladlý a bezmocný. Nebyl zázračné dítě, naopak, pokud jde o magii, učil se
a
Ztracená brána pomalu. ky.
Hůř
než pomalu.
Nedělal
13
žádné viditelné pokro-
Přesto, odhlédl-li od své osamělosti, mu život nepři padal zavrženíhodný. Dlouhé toulky po lesích měl moc rád. Protože k sobě nepoutal ani zvíře, ani strom, prostě jen běžel, a byl stále rychlejší, neúnavnější, kilometr za kilometrem. Zpočátku běhal pouze v mezích rodinného panství, protože stromy střežící jeho hranice po něm chňapaly a spouštěly poplach, který k němu přiváděl dospělé Strážce semen a dokonce strýce Púta, v současnosti jediného Mízníka v Rodině, aby ho upozornili, že nesmí opustit jejich hájemství. Ale během uplynulé zimy - možná proto, že stromy spaly a nebyly tak ostražité - objevil tři různé trasy, na nichž se strážným stromům vyhnul. Věděl, že jako pravděpodobný drekka je neustále pod dozorem - nikdy nevěděl, zda ho nepronásleduje extern někoho z dospělých. Proto se k těmto tajným průchodům vždycky dostával jinou cestou. Pokud mu bylo známo, zatím ho nikdo při útěku nespatřil. Alespoň mu v tomto smyslu přinejmen ším nikdo nic nevytýkal. Když překonal hranici, utíkal a utíkal, kilometry v libovolně zvoleném směru. A jak by1 rychlý! Zdolával mnohakilometrové vzdálenosti a přesto býval doma včas na večeři. Zastavoval se, jen když doběhl k hlavní silnici, plotu, domu, továrně, městu, a z úkrytu v lese, živém plotě nebo plevelu pak sledoval obyčejné, jak žijí své životy, a myslel si: ve s~é podstatě jsem jedním z nich. Bez spřízněností či sil. Zijí z práce svých rukou nebo slov svých úst. S jedním malým rozdílem: obyčejní nevěděli , že je jim upřeno všechno, co je na tomto světě vznešené. Neměli ponětí o ztraceném dědictví. Rodina Nordů si jich nevšímala, nijak se o ně nestarala. Kdyby se však Danny pokusil odejít, byla by ohrožena všechna tajemství Rodiny. Všechny historky vyprávěné za temných nocí, historky o zrádcích, válkách mezi westilskými rody, končily
12
Orson Scott Card
spojením dvou tak mocných pokrevních linií by mohlo vzniknout něco příšerného - mág bran, kterého N ordové už nikdy nesměli mít ve svých řadách, nebo mág lidí, k jejichž likvidaci se zavázaly všechny Rodiny. Ale když se Gyiš po porážce v poslední válce stáhl do ústraní a mág strojů Alf nastoupil v roli Odina na jeho místo, Rodina takřka jednohlasně sňatek posvětila. Vzešel z něj Danny, dítě, které mělo po mnoha generacích blízko ke královskému potomku. V útlém dětství Dannyho všichni dospělí hýčkali. Byl to zlatý hoch a očekávaly se od něj velké věci. Jako malý byl velice bystrý - rychle se naučil číst, vyznal se ve všech rodinných jazycích, byl zručný, by 1 neúnavný běžec a skokan, byl krajně zvídavý tak výřečný a vtipný, že uměl téměř každého rozesmát. Nicméně postupem času ani tyto vlastnosti nedokázaly vykompenzovat jeho naprostou odtrženost od jakékoliv rodinné magie. Danny vyzkoušel všechno. Zahradničil vedle bratranců a sestřenic spřízněných s bylinkami, stromy a travinami - příbuzných, kteří se jako dospělí mágové měli postarat, aby farmy rodiny Nordů i nadále skýtaly tak skvělou úrodu. Ale ze semínek, která vysel on, vyrůstaly neduživé rostliny, a pulzující tep stromů vůbec necítil. Bloumal po lese s těmi, kdo byli spřízněni se zvířaty - s příbuznými, kteří, pokud si dokázali vytvořit pevné pouto s vlkem nebo medvědem nebo (když to s ničím velkým nešlo) s veverkou či hadem, se stávali Přáteli oka nebo Bratry spárů, a když se jim zachtělo, toulali se po světě ve zvířecí podobě. Před Dannym se však zvířata rozutíkávala, nebo na něj vrčela či cenila zuby, a s živočichy žádné přátelství nenavázal. Snažil se pochopit, co znamená „sloužit" kamení či vodě, větru nebo elektřině blesku ve vzduchu. Ale kamení mu odíralo prsty a pohybovalo se, jen když jím hodil; vítr mu nepříjemně rozfoukával vlasy; po kontaktu s bouřka mi a rybníky zůstával jen mokrý, prochladlý a bezmocný. Nebyl zázračné dítě, naopak, pokud jde o magii, učil se
a
Ztracená brána pomalu. ky.
Hůř
než pomalu.
Nedělal
13
žádné viditelné pokro-
Přesto, odhlédl-li od své osamělosti, mu život nepři padal zavrženíhodný. Dlouhé toulky po lesích měl moc rád. Protože k sobě nepoutal ani zvíře, ani strom, prostě jen běžel, a byl stále rychlejší, neúnavnější, kilometr za kilometrem. Zpočátku běhal pouze v mezích rodinného panství, protože stromy střežící jeho hranice po něm chňapaly a spouštěly poplach, který k němu přiváděl dospělé Strážce semen a dokonce strýce Púta, v současnosti jediného Mízníka v Rodině, aby ho upozornili, že nesmí opustit jejich hájemství. Ale během uplynulé zimy - možná proto, že stromy spaly a nebyly tak ostražité - objevil tři různé trasy, na nichž se strážným stromům vyhnul. Věděl, že jako pravděpodobný drekka je neustále pod dozorem - nikdy nevěděl, zda ho nepronásleduje extern někoho z dospělých. Proto se k těmto tajným průchodům vždycky dostával jinou cestou. Pokud mu bylo známo, zatím ho nikdo při útěku nespatřil. Alespoň mu v tomto smyslu přinejmen ším nikdo nic nevytýkal. Když překonal hranici, utíkal a utíkal, kilometry v libovolně zvoleném směru. A jak byl rychlý! Zdolával mnohakilometrové vzdálenosti a přesto býval doma včas na večeři. Zastavoval se, jen když doběhl k hlavní silnici, plotu, domu, továrně, městu, a z úkrytu v lese, živém plotě nebo plevelu pak sledoval obyčejné, jak žijí své životy, a myslel si: ve své podstatě jsem jedním z nich. Bez spřízněností či sil. Žijí z práce svých rukou nebo slov svých úst. S jedním malým rozdílem: obyčejní nevěděli, že je jim upřeno všechno, co je na tomto světě vznešené. Neměli ponětí o ztraceném dědictví. Rodina Nordů si jich nevšímala, nijak se o ně nestarala. Kdyby se však Danny pokusil odejít, byla by ohrožena všechna tajemství Rodiny. Všechny historky vyprávěné za temných nocí, historky o zrádcích, válkách mezi westilskými rody, končily
14
Orson Scott Card
Ztracená brána
stejně: každý, kdo se vzepře Rodině a bez dovolení prchne z panství, má být vypátrán a zabit. Za těchto soumračných časů N ordové už možná nemě li takovou moc, jakou mívali předtím, než Loki uzavřel brány, před staletími válek s dalšími Rodinami. Ale byli skvělí pátrači. Nikdo jim neutekl. Danny věděl, že při každém útěku z vyhrazeného prostoru riskuje život. Byla to od něj hotová šílenost. Mimo panství se ale cítil tak svobodně. Svět byl tak velký, přímo přetékal lidmi, kteří jím ještě neopovrhovali. Sice nemají takové vlohy jako my, ale přesto stavějí tyto silnice, tyto továrny, tyto domy. My musíme dovážet jejich zařízení, aby nám klimatizovala domy. My se při pojujeme k jejich internetu, abychom zjistili, co je nového, a posílali maily důvěryhodným průzkumníkům, které Rodina vysílá do světa. Jezdíme osobními a nákladními auty, které k?pujeme od nich. Jak se opovažujeme cítit se nadřazeně? Zádná z těchto věcí není v naší moci, a když ,yestilské rody vládly světu jako bohové Frýgů, Chetitů, Reků, Keltů, Peršanů, Hindů, Slovanů a samozřejmě Seveřanů, životy obyčejných lidí byly surové, otřesné a krátké - surovější, kratší a otřesnější kvůli nárokům, které jsme na ně kladli. Svět by byl lepší, kdyby žádní takoví bohové neexistovali. Když jsme si brali všechno, co jsme chtěli, protože jsme mohli, zabíjeli každého, kdo se nám připletl do cesty, svrhávali krále a dosazovali na trůn jiné, vysílali své stoupence na dobyvačné výpravy - kdo jsme si mysleli, že jsme? V dávno ztraceném světě Westilu, kde měl každý spřízněnost, to mohlo být spravedlivé, neboť každý mohl mít šanci. Ale tady na Mittlegardu - na Zemi - , kde takovými schopnostmi vládne jen několik westilských Rodin, to spravedlivé nebylo. Takovým myšlenkám se Danny oddával, když se díval, jak z budov středních škol v Buena Vistě a Lexingtonu vycházejí studenti a odjíždějí domů v autobusech nebo vlastních autech. Doma si takové věci nikdy myslet nedo-
voloval, protože kdyby to udělal, ve tváři by se mu mohlo objevit znechucení nebo rozpaky z něčeho, co udělal ně který jeho příbuzný, nebo následkem starého vyprávění o dobrodružstvích některého z předků. Jeho jediná nadě je, že povede jakkoliv užitečný život, tkvěla v tom, že se mu je podaří přesvědčit, že ho mohou s důvěrou pustit do světa, že jeho oddaností Rodině vůbec nic neotřese. Mezitím důkladně studoval knihy, které měly děti dovoleno číst, zvláště ty pojednávající o mytologiích, a snažil se z dráždivých příběhů shromážděných obyčejnými pochopit skutečné dějiny Westilanů. Jednou se tetičky Uck zeptal, které příběhy z Bulfinchových Bájí jsou pravdivé, a tetička se na něj zlostně zadívala a řekla: ,,Všechny," což byla hloupost. Někde byly uloženy knihy, které líčily pravdivé historie. Věděl, že Rodina si zaznamenává své příběhy - pří běhy staré tisíce let. Jak jinak by mohli dospělí trousit ty své kryptické odkazy na toho či onoho člověka nebo událost v dávné historii? Tyto příběhy znali všichni dospělí a jednou měla být tajemství předána i ostatním bratrancům a sestřenicím - nikoliv však Dannymu, tomu, kdo slavil největší úspěchy ve čtení, chápání a pamatování. Pokud měl někdy o něčem zjistit pravdu, musel na ni přijít sám. Do té doby musel přežít. Což znamenalo, že ať miloval potulky mimo panství sebevíc, musel si je dopřávat jen občas, když už nemohl vystát izolaci ve své osamělosti ani den; když mu začínalo připadat, že by mohlo být lepší už jen zajít na Hammernip, vykopat si hrob, uložit se do něj a počkat na někoho , kdo se postará o zbytek. Když si to v duchu analyzoval, docházel k závěru , že běhat mimo vymezené hranice je svým způsobem sebevražda. Taková ruská ruleta, kdy netuší, kolik komor je v revolveru ani kolik kulek se v nich může skrývat. Jen doběhnout k tajnému průchodu a nezpomalovat - tímhle způsobem mačkal spoušť.
15
14
Orson Scott Card
Ztracená brána
stejně: každý, kdo se vzepře Rodině a bez dovolení prchne z panství, má být vypátrán a zabit. Za těchto soumračných časů Nordové už možná nemě li takovou moc, jakou mívali předtím, než Loki uzavřel brány, před staletími válek s dalšími Rodinami. Ale byli skvělí pátrači. Nikdo jim neutekl. Danny věděl, že při každém útěku z vyhrazeného prostoru riskuje život. Byla to od něj hotová šílenost. Mimo panství se ale cítil tak svobodně. Svět byl tak velký, přímo přetékal lidmi, kteří jím ještě neopovrhovali. Sice nemají takové vlohy jako my, ale přesto stavějí tyto silnice, tyto továrny, tyto domy. My musíme dovážet jejich zařízení, aby nám klimatizovala domy. My se při pojujeme k j ejich internetu, abychom zjistili, co je nového, a posílali maily důvěryhodným průzkumníkům, které Rodina vysílá do světa. Jezdíme osobními a nákladními auty, které k?pujeme od nich. Jak se opovažujeme cítit se nadřazeně? Zádná z těchto věcí není v naší moci, a když 'Yestilské rody vládly světu jako bohové Frýgů, Chetitů, Reků, Keltů, Peršanů, Hindů, Slovanů a samozřejmě Seveřanů, životy obyčejných lidí byly surové, otřesné a krátké - surovější, kratší a otřesnější kvůli nárokům, které jsme na ně kladli. Svět by byl lepší, kdyby žádní takoví bohové neexistovali. Když jsme si brali všechno, co jsme chtěli, protože jsme mohli, zabíjeli každého, kdo se nám připletl do cesty, svrhávali krále a dosazovali na trůn jiné, vysílali své stoupence na dobyvačné výpravy - kdo jsme si mysleli, že jsme? V dávno ztraceném světě Westilu, kde měl každý spřízněnost, to mohlo být spravedlivé, neboť každý mohl mít šanci. Ale tady na Mittlegardu - na Zemi - , kde takovými schopnostmi vládne jen několik westilských Rodin, to spravedlivé nebylo. Takovým myšlenkám se Danny oddával, když se díval, jak z budov středních škol v Buena Vistě a Lexingtonu vycházejí studenti a odjíždějí domů v autobusech nebo vlastních autech. Doma si takové věci nikdy myslet nedo-
voloval, protože kdyby to udělal, ve tváři by se mu mohlo objevit znechucení nebo rozpaky z něčeho, co udělal ně který jeho příbuzný, nebo následkem starého vyprávění o dobrodružstvích některého z předků. Jeho jediná nadě je, že povede jakkoliv užitečný život, tkvěla v tom, že se mu je podaří přesvědčit, že ho mohou s důvěrou pustit do světa, že jeho oddaností Rodině vůbec nic neotřese. Mezitím důkladně studoval knihy, které měly děti dovoleno číst, zvláště ty pojednávající o mytologiích, a snažil se z dráždivých příběhů shromážděných obyčejnými pochopit skutečné dějiny Westilanů. Jednou se tetičky Uck zeptal, které příběhy z Bulfinchových Bájí jsou pravdivé, a tetička se na něj zlostně zadívala a řekla: ,,Všechny," což byla hloupost. Někde byly uloženy knihy, které líčily pravdivé historie. Věděl, že Rodina si zaznamenává své příběhy - pří běhy staré tisíce let. Jak jinak by mohli dospělí trousit ty své kryptické odkazy na toho či onoho člověka nebo událost v dávné historii? Tyto příběhy znali všichni dospělí a jednou měla být tajemství předána i ostatním bratrancům a sestřenicím - nikoliv však Dannymu, tomu, kdo slavil největší úspěchy ve čtení, chápání a pamatování. Pokud měl někdy o něčem zjistit pravdu, musel na ni přijít sám. Do té doby musel přežít. Což znamenalo, že ať miloval potulky mimo panství sebevíc, musel si je dopřávat jen občas, když už nemohl vystát izolaci ve své osamělosti ani den; když mu začínalo připadat, že by mohlo být lepší už jen zajít na Hammernip, vykopat si hrob, uložit se do něj a počkat na někoho, kdo se postará o zbytek. Když si to v duchu analyzoval, docházel k závěru , že běhat mimo vymezené hranice je svým způsob em sebevražda. Taková ruská ruleta, kdy netuší, kolik komor je v revolveru ani kolik kulek se v nich může skrývat. J en doběhnout k tajnému průchodu a nezpomalovat - tímhle způsobem mačkal spoušť.
15
ISBN 978-80-7193-378-6
I I
788071 933786