Issuu

978-80-7462-559-6

JOTA / 2014

2 D

unboy House, sídlo O‘Sullivanových blízko Hampstead Heath, připomínalo Flynnovi jeden z těch velkých domů ve středním Irsku. Byla to obří stavba v regentském stylu se sloupořadím, mramorovými schody a příjezdovou cestou lemovanou buky. Ale byla obehnaná teritoriální zdí, která by nezadržela ani dítě. Tady bude mít plné ruce práce. Ohlásil se u bezpečnostní brány. Na okamžik zvažoval, jak nemístně bude vypadat, ještě byl celý neupravený po výjezdu na ryby, ale nenechal se tím obtěžovat. Potřebují jeho kvaliﬁkaci, ne uhlazený vzhled ze žurnálu. Zastavil před hlavními dveřmi svůj Venom, motorku, která je výkonnější, než vypadá, a sáhl po svém batohu. Ze starého zvyku si ho nadhodil, jako kdyby neobsahoval celý arzenál zbraní. Stálo ho to větší námahu než obvykle. Zatracená zranění. Byl odhodlaný vrátit se do své nejlepší bojové kondice co nejdřív. Hlavní dveře byly nepatrně pootevřené. Zabezpečení bylo tak nedbalé, až ho to děsilo. „Al-Káida by sem mohla vtančit,“ zamumlal. Přinejlepším to bylo hloupé. Když nějaký šílenec vyhrožuje vaší rodině smrtí, je to trestuhodné. Neobtěžoval se zazvonit, aby ohlásil svůj příchod, ale otevřel dveře a vešel dovnitř. Otevřené dveře 22 …

znamenají podle jeho pravidel pozvání. K čertu, cokoli nezabezpečené laserem a trojitým zámkem se závorou je pro Flynna pozváním. Hala byla chladná a šerá, s dubovým obložením a černobílými mramorovými dlaždicemi, které vypadaly originálně. Široké dřevěné schodiště vedlo jeho zrak vzhůru a nahoře jeho pozornost upoutal pohyb. Blondýna, která měla na sobě jenom kraťounký ručník omotaný kolem prsou, sotva jí zakrýval boky, se zaobírala svými vlasy, když sestupovala dolů. „Malcolme,“ zavolala přes rameno. „Jdu do sauny. Pošli někoho s ručníky.“ Flynn uznale hvízdl. Nepřiměřený ručník odhaloval výstavní nohy, dlouhé, souměrné a lehce opálené. Chodidla měla elegantní, s vysokými nárty a nehty nalakovanými stříbrnou a růžovou barvou. Svůdná stehna byla potravou pro fantazii a Flynn si dopřál krátkou představu, jak by vypadala bez ručníku. Zastavila na posledním schodu a oči se jí rozšířily, jako kdyby byla překvapená, že ho tu vidí. Jo, jasně, jako kdyby o něm nevěděla už od okamžiku, kdy zabočila na odpočívadlo. Prohlédla si ho od hlavy až k patě, zkoumala ho a potom se odmítavě odvrátila. „Vchod pro personál je zezadu,“ řekla a ukázala na hlavní dveře. Zasmál se a přišel blíž, až na schod, na němž stála. Z téhle blízkosti viděl jednotlivé řasy kolem jejích tmavě modrých očí. Neměla žádný mejkap, ale voněla něčím exotickým a drahým. Udělala půl kroku dozadu, než se zarazila a vzdorovitě na něj zírala. … 23

„Obvykle musím lidem platit, aby řekli něco tak otřepaného. Ale neboj se, nezapomenu.“ Impulzivně ji zatahal za vlhké vlasy. Něco na jejich struktuře bylo špatně; na její osobnost nebyly dost živoucí. Na okamžik zmírnila, zhoupla se nepatrně jeho směrem, než jí rozhořčením ztuhla páteř a ona vyštěkla: „Dej ze mě ty ruce pryč.“ Flynn ji pustil. Dostal odpověď, kterou potřeboval. „Jen jsem se chtěl podívat, jestli jsou záclony stejné jako koberec – když už jsi mě cestou dolů tak laskavě nechala podívat se na koberec.“ Potupeně zalapala po dechu a přitáhla si ručník blíž k tělu. „Co si to dovoluješ?“ Zasmál se. „To se ptáš po tom, co ses promenovala před cizím chlapem jenom v ručníku? To si asi děláš srandu.“ „Nechám tě vyhodit, stejně jako ty před tebou.“ „Jsem zklamaný. Nemyslel jsem, že to vzdáš tak snadno. Typická blondýna, řekl bych, i když nepravá.“ Záblesk v jejích očích ho rozesmál. „Ty smrdíš!“ Co opustil loď, neměl příležitost se osprchovat, takže to byla pravda. „Nic lepšího neumíš? Je ti snad pět?“ Přerušilo ho zakašlání z boku haly. „Ehm. Pokud jste vy dva doﬂirtovali, potřebuju si promluvit s panem Grantem.“ Flynn naznačil jejím směrem úsměv, který sliboval v budoucnosti zajímavé věci, a pak se odvrátil. „Teﬂon“ Tim O‘Sullivan byl menší, než Flynn čekal. V televizi, kde byl často vidět, jak vyzývá vládu, aby se přestala angažovat v leteckém byznysu a už se do toho nevměšovala, byl větší než ve skutečnosti. Ve 24 …

své kanceláři, překvapivě moderní na tak starobylou budovu, byl malý a šlachovitý, plný nervózní energie, s aurou dravé inteligence. Pokynul Flynnovi, aby se posadil do velkého koženého křesla, které vypadalo nejmíň jako stoleté, zatímco sám usedl za těžký mahagonový stůl. Flynn místo toho vzal moderní dřevěnou židli, která mu umožní vyskočit, aniž by si musel probojovávat cestu ven kupou koňských žíní. O‘Sullivan na to nic neřekl, ale jeho bystré oči to postřehly. „Omlouvám se za tu malou epizodu,“ začal. „Ale jsem rád, že jsem to viděl. Jak zjistíte, Summer je pořádné sousto a nese nelibě, že má mít bodyguarda. Vypěstovala si nadání, jak se jich zbavit. Rád vidím, že se nenecháte jen tak zastrašit.“ Flynn se krátce usmál. „Ne, myslím, že můžu bezpečně říct, že se jen tak neleknu.“ O‘Sullivan zběžně mrkl na obrazovku notebooku. „Niall Moore mi o vás podal nějaké informace. Vypadáte jako víc než schopný postarat se o mou dceru.“ „Jsem rád, že si to myslíte.“ Samozřejmě, Niall neřekl O‘Sullivanovi všechno. Kdyby věděl, jak vražedný Flynn je, nikdy by ho do svého domu nepozval. Zatímco se ostatní divize elitních agentů chvástají, jak drsný trénink podstoupili námořní SEALS nebo SAS, irští armádní rangeři Wings neříkají nic, jen si jdou po svých. O‘Sullivan si povzdechl. „Je to to nejhorší období, kdy odjet, ale nemůžu s tím nic dělat.“ „Můžete mě zasvětit do situace, pane?“ Flynn dostal nějaké podrobnosti od Nialla, ale je dobrým zvykem ujistit se, že v informacích nemá žádné mezery. … 25

Kromě toho, všichni lžou a je užitečné zjistit, o čem lže O‘Sullivan. Starší z mužů se naklonil dopředu a otočil obrazovku počítače, aby na ni Flynn viděl. „Ta zatracená havárie. OS723 z Atlanty havaroval cestou na Heathrow a zemřelo sedmnáct lidí. Vyšetřování BAA nás už očistilo; nehodu způsobilo kolo, které odpadlo z letadla, co letělo před ním, ale myslíte, že tomu ti magoři věří? Kdepak, musí to být moje chyba. Jen proto, že šlo o ﬁnančně výhodný let, neřežeme zatáčky. Zatraceně, naši piloti mají lepší plat, než je průměr. Vy – “ O‘Sullivan byl celý nažhavený pokračovat ve své tirádě, ale zkrotil ho Flynnův pohled. Trochu se zklidnil. „Každopádně, musím do Atlanty na schůzi Federálního leteckého úřadu. Chci rozšířit svoje operace do Států, ale mám obavy o Summer. Obzvlášť po tom loňském incidentu.“ Flynn zpozorněl. „Po jakém incidentu?“ „Nějaký chlápek smetl její auto ani ne kilometr odtud a ani nezastavil. Ani nezavolal 999. Kolem se potuluje spousta zlých parchantů, takže nechci, aby Summer byla sama.“ „Proč ji nevezmete s sebou?“ Zdálo se to jako evidentní řešení. „Chce zůstat tady.“ „Při vší úctě,“ Flynn se snažil být co nejdiplomatičtější, ale nebyl si jistý, jestli úspěšně. „Tenhle dům je z hlediska zabezpečení noční můra. Vezměte ji s sebou nebo ji pošlete někam, kde je bezpečněji.“ O‘Sullivan si povzdechl. „Nepojede se mnou. Říká, že Atlantu nenávidí. A nic ji nepřiměje vrátit se do Irska.“ 26 …

„Jste její otec. Donuťte ji dělat, co jí řeknete.“ Zdálo se mu to dost jednoduché. Starší muž ho obdařil lítostným pohledem. „Je vidět, že nemáte děti. Je odhodlaná zůstat tady, takže potřebuju někoho, s kým bude v bezpečí. Můžete to udělat?“ Flynn přikývl. „Pokud se dohodneme, že vyhodit mě může jenom Niall Moore. Ona ne. A dostanu neomezenou plnou moc udělat cokoli, abych ji udržel v bezpečí.“ O‘Sullivan kývl a Flynn pokračoval: „Potřebuju plány domu, bezpečnostního systému, rozpis personálu, hesla, seznam všech lidí, kteří mají přístup, jakékoli další informace, co máte.“ O‘Sullivan měl plné ruce práce s hledáním souborů ve svém počítači a reptal si pod vousy podrobnosti, které Flynn požadoval. „Kolem prezidentky by bylo míň povyku.“ Flynn ho zaslechl. „To bylo snazší. Ta aspoň dělala, co se jí řeklo.“ O‘Sullivan byl na vteřinu v šoku a pak se rozesmál. „Teď vím, že je moje holčička v dobrých rukou.“ … Summer za sebou třískla dveřmi od pokoje. Ten má ale nervy. Napochoduje si hlavním vchodem, jako kdyby mu to tu patřilo. A jak byl ošuntělý. Koženou bundu měl obnošenou. Tmavé džíny samou skvrnu od oleje a páchl rybami. Co je to za způsoby, objevit se takhle na pracovním pohovoru? „Ryba,“ vyštěkla na svůj odraz, když si prsty probírala svou zacuchanou hřívu nastavených vlasů. Za … 27

ty peníze, co stály, k nim měla vyfasovat ještě osobního kadeřníka. Co ji to vůbec popadlo, jít na blond? Myslela si, že jí to dodá roztomilý a temperamentní vzhled, ne divoký, a že to nebude tak náročné na údržbu. „Tak tedy záclony a koberec.“ Kdo si sakra myslí, že je, aby s ní takhle mluvil? Nic mu do toho není, že tenhle měsíc nebyla v kosmetickém salónu. Natož aby to takhle komentoval. „Arogantní idiot.“ Jako kdyby měl tu nejmenší šanci, aby se jí dostal na tělo a sblížil se s ní. Nedotkla by se ho ani třímetrovou tyčí. A co mělo znamenat to zatahání za vlasy? Zmocnil se jí, jako by ji vlastnil. Je škoda, že táta nedorazil dřív, aby tu scénu viděl. Poslal by ho pakovat. Summer potlačila chvění, když si vybavila, jak blízko ní byl. Pod tmavým strništěm měl pevnou čelist. Rysy v obličeji byly silně mužné. Lícní kosti ostré jako břitva a nepatrně zakřivený nos mu propůjčoval náznak hrozby. To není žádný hezounek na hraní. A ty oči. Oříškové se zelenými a zlatými skvrnkami pod hustým obočím. Fascinující a trochu nebezpečné. Bude jí trvat víc než pouhý den, aby se ho zbavila, a dochází jí čas. Do víkendu potřebuje být bez bodyguarda, nebo nebude žádný Noir. Táta bude pryč skoro měsíc. Určitě nemůže uvažovat nad tím, že ji s ním nechá samotnou? Musí se ujistit, že to tak není. Summer se natáhla po žehličce na vlasy, aby přetransformovala hustou hřívu do ležérních kaskádovitých kudrn. Nanesla si trochu mejkapu. Ne mnoho, chtěla vypadat nevinně. Sotva přetřela řasy řasenkou 28 …

a přidala slabou vrstvu růžové rtěnky, aby dosáhla efektu jemnosti. Světlé džíny, pěkná kytičkovaná halenka a je z ní tatínkova sladká holčička. Našpulila na svůj odraz rty. „Prosím, nenechávej mě tu s tím ošklivým mužem.“ Vklouzla do sandálů a naposledy letmo pohlédla do zrcadla. Ostatních se dokázala zbavit bez větších obtíží. Táta nemůže v žádném případě nechat toho ošuntělého arogantního chlapa, aby jí velel, zatímco bude pryč. Zbytečně panikaří. Přede dveřmi do kanceláře Summer na okamžik zaváhala. Bez pozvání nemá nikdo dovoleno vstoupit. Zdvihla ruku, aby zaklepala, když zevnitř zaslechla smích. To ji moc nepovzbudilo. Na její vkus si až moc notovali. Zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Táta měl povolenou kravatu a rozepnutý knoﬂíček košile u krku, jisté znamení, že je uvolněný. Naproti němu, kde obvykle sedává ona, seděl Ryboun. Jeho pohodový úsměv zmizel, jakmile ji uviděl, a vstal. „Slečno O‘Sullivanová.“ Sklonil hlavu. Zachytila slabý náznak ostrého skotského akcentu. To není fér. Tenhle akcent jediný na světě zaručoval, že dokáže roztavit led a zrychlit jí tep. Zrakem ji přelétl od hlavy k patě a vstřebával všechno, od jejích lesklých vlasů po nalakované nehty jejích prstů na nohou, než zachytil její pohled a zadíval se jí do očí. Summer neuhnula. Byla zvyklá, že na ni muži zírají. Je to součást hry. Sladce se na něj usmála. „Jsem Summer a obávám se, že jsem teď v nevýhodě. Jak vás mám oslovovat?“ „Tohle je Flynn Grant,“ řekl její otec. „O všechno se postará, zatímco budu pryč.“ … 29