ROSIEqxp7:sazba
8/9/13
8:13 PM
Stránka 62
8 ZATÍMCO JSEM DOKONČOVAL PROCES VAŘENÍ, ROSIE PROSTŘELA STŮL – ne obvyklý jídelní stůl v obývacím pokoji, ale improvizovaný stolek na balkoně. Vytvořila ho z tabule s rozpisem, kterou sundala z kuchyňské zdi a položila ji na dva velké květináče, z nichž předtím odstranila mrtvé rostliny. Desku zakryla bílým plátěným ubrusem ze skříňky v kuchyni. Připravila i stříbrné příbory – dárek od mých rodičů „pro domácí pohodu“, který jsem zatím nikdy nepoužil – a vedle postavila slavnostní sklenice na víno. Ničila mi byt! Nikdy mě nenapadlo jíst na balkoně. Když jsem vyšel ven s jídlem, předchozí déšť už ustal. Teplota byla přibližně dvacet dva stupňů Celsia. „Musíme začít jíst hned?“ zeptala se Rosie. Byla to podivná otázka, protože už před několika hodinami prohlásila, že umírá hlady. „Ne, nevystydne to. Je to už studené.“ Uvědomoval jsem si, že mluvím neobratně. „Je tu nějaký důvod k odkladu?“ 62