4 Kanlıca
„Myslela jsem, že už nikdo není bohatý,“ řekla Kay, zahleděná přes lodní příď. Přístavní můstek před Lilyiným yalı, k němuž se blížili, byl lemovaný skleněnými lucernami a žaluziové okenice zůstaly otevřené, takže celý dům jako by zářil světlem, bílá neoklasicistní fasáda se v něm koupala a vrhala svůj zrcadlový odraz na vodní hladinu. Lily měla štěstí na počasí, byl vlahý podvečer, spíš jaro než zima, ale i tak bylo na vodě zima a Kay se choulila do perziánového kožichu, příliš zvědavá, než aby seděla v kajutě. „Loděnice Vassilakos,“ řekl Leon. „Její manžel byl Řek?“ „Ne, ne, Turek. Kypřan. Původní majitel byl Řek. Manžel Lily ho vykoupil během výměny obyvatelstva. Název zachoval, ale firmu ve skutečnosti vybudoval on.“ „Jaká výměna obyvatelstva?“ „Po válce s Řeckem. V třiadvacátém. Etnické Řeky poslali domů. A s tamními Turky to dopadlo stejně. Ať už někdo chtěl odjet, nebo ne. Lidi, kteří tu žili celou věčnost. Byla to zlá doba. Když přijedete do Izmiru a na podobná místa, je to tam pořád ještě otevřená rána. Každopádně tím Refik získal příležitost ke koupi.“ 157
Istanbul_cz_text.indd 157
05.04.13 15:54