KA P I T O L A
1
Sesedne z Kaštana a s uzdou v ruce zamíří k nedaleké stáji. „Pašák!“ pochválí koně, ten hrdě pohodí hlavou, jako by jí rozuměl, a Julka, přesvědčená, že opravdu rozumí, se spokojeně usměje. Zvířata jsou často chytřejší než lidi, pomyslí si. A taky oddaná a přímá, neznají zákeřnost, vypočítavost ani závist. Tyhle pocity jsou jim cizí, a právě proto jsou svobodná. Volná… „Tamaro, postarej se o Kaštana!“ křikne, když po chvilce vychází ze stáje. Mrkne na hodinky a přidá do kroku. Dnes mě toho čeká ještě hodně… „Mami!“ ozve se za ní znechuceně. Zpomalí. „Co je?“ zavrčí netrpělivě, na dceru se ani neohlédne. „Dneska mám přece rande, zapomnělas?“ „Tak ho přesuň na později.“ „Chceme jít s Lacem do kina a…“ „Tamaro, nech toho,“ otočí se na dceru a střetne se s rozhořčeným pohledem jejích hnědých očí. „Víš, jakou mám honičku. Zítra přijedou první hosté a ještě není uklizeno.“ „To mě nezajímá! Nezajímají mě tvoji hosté! Ani to, že máš honičku!“ Tamara zlostně dupne nohou. Julka přemáhá smích. Vůbec se nezměnila! Je stejná, jako když jí bylo deset. Jenomže tehdy trucováním občas něčeho dosáhla, teď má holka smůlu. Tohle už na mě neplatí. „Zlato,“ pokouší se na to jít jinak, „já vím, že je to pro tebe těžké, ale uvědom si, že tady z toho,“ udělá rukou velký kruh kolem sebe, „žijeme. Z toho ti platím šaty, kino i vysokou.“ Záměrně zvolila Tamařin žebříček hodnot. „Tak se laskavě zklidni, zavolej Lacovi, že se sejdete později, a pusť se do práce. Hosté se budou chtít projet, koneckonců to mají Ranč u dědečka
Ranc-u-dedecka-Tana-Keleova-Vasilkova.indd 7
7
12.3.2013 11:02:27