0220996

KAPITOLA OSMÁ

Proroctví

U

snout tak blízko vedle Finna byla sice čirá blaženost, ale rozhodně se to samé nedalo říct o probuzení. Tělo mě po-

řád ještě pobolívalo po Kyřině útoku a z té nepohodlné polohy, ve které jsem spala, mě chytaly křeče.

Když Finn zastavil před domem, protáhla jsem se a můj krk

zaprotestoval. Vystoupila jsem z auta, narovnala jsem si záda a všimla si Matta, jak s otevřenou pusou zírá na sídlo mé matky.

Vážně si zasloužilo označení palác – bylo moderní, přepychové, postavené na okraji útesů nad Mississippi. Bílé průčelí porůstala réva. Část domu visela přes útes a podepíraly ji tenké sloupy.

Celá jedna stěna, ta obrácená k řece, byla prosklená. Vzpomněla jsem si, jak i mě dostala elegance domu, když jsme sem přijeli poprvé, a Matt má navíc vystudovanou architekturu. Já teď měla takový vztek, že jsem se na dům ani nepodívala.

Chtěla jsem to s Mattem pořádně probrat, ale nejdřív jsem si potřebovala promluvit s Elorou. O tom, jak moc mi lhala. Kdybych vě83

Rozpolceni_cz.indd 83

06.12.12 15:36

Amanda Hockingová

děla, že je král Vittry můj otec, nikdy bych nevzala Rhyse za Mattem, protože bych věděla, jak velkému nebezpečí je oba vystavím.

Když jsme vešli dovnitř, poprosila jsem Rhyse, aby bratra provedl po domě. Pořád jsem ještě nepřišla na způsob, jak ho „opravit“, takže jsem ho jen přesvědčila, aby vystoupil z auta, a zbytek jsem nechala na Finnovi a Toveovi.

Finn mi radil, abych se nejdřív uklidnila, ale já jeho rady ignorovala a rozběhla se chodbou za Elorou. Už jsem se jí nebála. Ani trošku. To Oren mi doopravdy ublížil. Elora mě přinejhorším dokázala jen pokořit.

Palác byl rozdělený do dvou mohutných křídel oddělených rotundou, která sloužila jako ústřední hala. Všechny oficiální záležitosti se odehrávaly v jižním křídle, kde byly jednací sály, kanceláře, plesový sál, velká jídelna, Trůnní sál a také pokoje zaměstnanců i královnina ložnice.

Severní křídlo bylo méně formální, s ložnicemi pro hosty (i mou), obývacími pokoji a kuchyní. Úplně na konci byl Elořin salon, rohová místnost, jejíž dvě stěny byly prosklené. V něm moje matka trávila většinu svého volného času, malovala tam obrazy, četla si a já ani nevím, co dalšího dělala. „Kdy jsi mi chtěla říct, že Oren je můj otec?!“ vybuchla jsem, sotva jsem rozrazila dveře.

Elora ležela na pohovce a dlouhé hladké vlasy jí splývaly podél tváře. I když odpočívala, dělala to s jakousi vnitřní elegancí. Její duševní vyrovnanost a krásu jsem jí vždycky záviděla, ale teď jsem chápala, že to je jen tenká maska. Nejvíc jí záleželo na tom, jak její chování působí na druhé, a já začala přemýšlet, jestli je pod tou krásnou slupkou vůbec něco hlubšího.

84

Rozpolceni_cz.indd 84

06.12.12 15:36

Rozpolcení

Stála jsem v jejím salonu se zkříženýma rukama. Elora si dlaní zastínila oči, jako by ji světlo bodalo. Mívala často migrény, možná i právě teď. Anebo to nebyl ten případ a prostě se nedokázala dívat do prudkého ranního slunce, které do pokoje proudilo otevřenými žaluziemi prosklených stěn. „Jsem ráda, že jsi v bezpečí,“ ozvala se, ale ruku od očí neodtáhla, takže mě nemohla vidět. „Jo, to asi jo.“ Přešla jsem salonem přímo k ní. „Matko, musíš ke mně být upřímná. Pokud chceš, abych tady jednou vládla, nesmíš přede mnou pořád něco tajit. Jestli nebudu skoro nic vědět, bude ze mě ta nejhorší královna pod sluncem.“ Rozhodla jsem se mluvit racionálně, místo abych na ni vykřičela svůj vztek. „Teď znáš pravdu.“ Elora mluvila, jako by ji náš rozhovor už teď unavoval, a to sotva začal. Konečně odtáhla dlaň a vyčerpaně se zadívala do mých rozzuřených očí. „Proč se na mě tak díváš?“ „To je všechno, co mi řekneš?“ zeptala jsem se. „A co víc chceš ode mě slyšet?“ opáčila a tím svým plynulým, elegantním způsobem se posadila. Když jsem nesklopila hlavu, postavila se, protože se jí asi nezamlouvalo, abych se na ni dívala svrchu. „Zrovna mě unesla Vittra – lépe řečeno, dal mě unést můj otec, král Vittry – a ty nemáš, co bys mi řekla?“ Nevěřícně jsem se na ni dívala. Elora se ke mně otočila zády a přešla k oknu. „Možná bych tě litovala víc, kdybys předtím neutekla.“ Založila si ruce na prsou, jako by se chtěla obejmout, a zírala na řeku hluboko pod sebou. „Výslovně jsem ti zakázala opouštět palác 85

Rozpolceni_cz.indd 85

06.12.12 15:36

Amanda Hockingová

a město. Vysvětlila jsem ti, že je to pro tvou ochranu. Po tom prvním útoku jsi dobře znala nebezpečí, které ti hrozí, a přece jsi odešla. Nemůžu za to, jak to dopadlo.“ „Po útoku jsem si právě myslela, že Vittra je teď moc slabá, aby zaútočila znova!“ zaječela jsem. „Nevěděla jsem, proč mě chtějí dostat, ale nejspíš stačilo, abys mi řekla, kdo je můj táta!“ „Když jsi odešla, vzala jsi svůj život do vlastních rukou. Dobře jsi to věděla,“ odpověděla prostě Elora. „Sakra, matko!“ vybuchla jsem. „Tohle není o tom, kdo má větší vinu, jasný? Chci prostě vědět, proč jsi mi lhala. Proč jsi mi řekla, že můj otec zemřel?“ „Bylo to jednodušší a srozumitelnější, než ti povědět pravdu.“ Elora se tvářila, jako by tak bylo všechno v naprostém pořádku.

Bylo pro ni snadnější mi lhát, tak to udělala. Přece bych po ní nemohla chtít, aby si kvůli mně komplikovala život. „A jaká je pravda?“ pobídla jsem ji tiše. „Vdala jsem se za tvého otce, protože to bylo správné rozhodnutí.“ Elora se odmlčela na tak dlouho, až to vypadalo, že nic dalšího nedodá, ale po chvíli pokračovala. „Tryllové a Vittra spolu bojují po staletí, možná od nepaměti.“ „Proč?“ „Z různých důvodů,“ pokrčila rameny. „Vittra byla vždycky mnohem agresivnější než my, ale my jsme mocnější. To vedlo k podivné mocenské rovnováze, kterou Vittra vždycky toužila narušit. Chtěli mít větší moc, víc půdy, víc poddaných.“ „Takže když sis vzala jejich krále, mělo to skoncovat se staletími bojů?“ „Mí rodiče si to mysleli. Domluvili to manželství dřív, než 86

Rozpolceni_cz.indd 86

06.12.12 15:36

Rozpolcení

jsem vůbec přišla do Föreningu.“ Elora byla taky podvrženec jako já, i když o tom moc často nemluvila. „Mohla jsem samozřejmě protestovat, tak jako ty proti změně jména.“ To poslední vyslovila obzvlášť hořce. Součástí rituálu návratu dítěte k Tryllům byl křest, při kterém jsem měla dostat jméno vhodné pro princeznu. Nechtěla jsem to, a kvůli útoku Vittry ke křtu vůbec nedošlo. Elora pak ustoupila a dovolila mi nechat si původní jméno. Byla jsem první princezna v dějinách Tryllů, která udělala něco takového. „Ale tys neprotestovala?“ Tvářila jsem se, že její nevyslovenou výčitku nevnímám. „Ne. Obětovala jsem svoje představy na oltář lepší budoucnosti našeho lidu. Tuhle schopnost se ještě budeš muset naučit.“ Slunce jí svítilo do vlasů, takže to vypadalo, jako by měla svatozář. Pak se Elora otočila tváří ke stěně a svatozář zmizela. „Pokud měl náš sňatek skoncovat se staletími nenávisti, musela jsem to udělat,“ pokračovala. „Musela jsem myslet na to, kolik životů a sil to v budoucnosti Tryllům i Vittře zachrání.“ „Takže sis ho vzala,“ dokončila jsem za ni. „A co se stalo?“ „Nic moc. Byli jsme manželé jen krátce.“ Matka si mnula paže, jako by se do ní dala zima. „Před svatbou jsme se setkali jen párkrát a vždycky se choval vybraně. Nemilovala jsem ho, ale...“ Nechala tu větu viset ve vzduchu. Něco v jejím tónu ve mně probudilo podezření, že ho sice nemilovala, ale záleželo jí na něm.

Neuměla jsem si představit, že by byl Eloře někdo blízký.

Když flirtovala s Garrettem Stromem, vypadalo to spíš, že se předvádí. Vlastně jsem ani nevěděla, jestli spolu doopravdy cho87

Rozpolceni_cz.indd 87

06.12.12 15:36

Amanda Hockingová

dí – ale Garrett vypadal, že ji má opravdu rád, a často za ní chodil. Navíc to byl markýz, takže kdyby matka chtěla, mohla by se za něj provdat.

Nejdřív od Finna a pak i od Rhyse jsem se dozvěděla velké tajemství, Elora kdysi chodila s Finnovým otcem, když ten můj zmizel. Byl to stopař a v té době už měl rodinu, takže se s tím museli skrývat. Ale Rhys tvrdil, že toho Elora opravdu milovala. „A co se stalo po svatbě?“ naléhala jsem.

Elora byla na chvíli ponořená v myšlenkách. Když se z něj vytrhla, zavrtěla hlavou. „Nedopadlo to dobře,“ odpověděla prostě. „Nebyl přímo krutý, tím by se věci usnadnily, ale... takhle jsem ho nemohla jen tak opustit, aby to nevyvolalo ještě větší rozkol mezi našimi královstvími.“ „Ale nakonec jsi to udělala.“ „Ano. Když jsem otěhotněla, už...“ Odmlčela se. „Už jsem ho prostě nedokázala snášet. Utekla jsem od něj, než ses narodila, a schovala tě. Našla jsem ti významnou, silnou rodinu, která by tě ochránila, kdyby tě Oren hledal.“ „Proto mě Finn začal stopovat tak brzo?“ zeptala jsem se.

Stopaři se většinou vydávali pro podvržence, až když byli plnoletí a měli legální přístup ke svým svěřeneckým fondům. Ale Finn mě sledoval už od začátku maturitního ročníku, kdy mi bylo teprve sedmnáct. Takže jsem se stala nejmladším podvržencem, který se kdy k Tryllům vrátil.

Finn mi tvrdil, že to bylo kvůli tomu, že jsme se tak často stěhovali a on se bál, aby neztratil mou stopu. Jenže teď to spíš vypadalo, že to dělal, aby mě Vittra nedostala jako první.

88

Rozpolceni_cz.indd 88

06.12.12 15:36