Je to Anna-Karin, a přesto není. Vypadá rozjařená způsobem, jak ji Minoo ještě nikdy předtím neviděla. Nicolaus vytřeští oči. „Bůh mi pomoz,“ zamumlá. „Ony jsou tři.“ „Čtyři,“ řekne Vanessa a ukáže prstem na Rebeku Mohlinovou, která se vynoří za Annou-Karin. Rebeka má na sobě domácí kalhoty a flísku. Stojí schoulená a zírá na ostatní. Cosi zatahá Minoo za ruku a ona se otočí s trapným vypísknutím. Stojí za ní Linnéa. Má na sobě pořád ještě tu černou bundu s kapucí. Oči má rudé a pohled roztěkaný. „Minoo, co se to děje?“ řekne. „Tohle je doopravdy?“ „Zdá se, že ano,“ řekne Minoo. „Já asi omdlím,“ zašeptá a úkosem pohlédne na Vanessu a Nicolause. „Ne, to ne…“ Linnéa neposlouchá. Pevněji stiskne Minoo paži, když uvidí cosi za ní. Minoo se otočí a vidí přicházet Idu Holmströmovou. Světlé vlasy má rozpuštěné přes ramena a bílá krajková noční košile jí poletuje kolem těla. Je jako přenesená ze starého černobílého hororu. Ve stříbrném srdíčku, které jí visí na krku, se zablýskne. Oči prázdně zírají, jako by byla zombie. Minoo se podívá na Nicolause, který si pro sebe mumlá a zároveň si prsty prohrábne husté prošedivělé vlasy. „Máte být jen jedna!“ zvolá. „Tak je to psáno. Vyvolená poputuje na posvátné místo za svitu krvavě rudého měsíce. Tam se s ní setkám a povedu ji…“ Jeho hlasité kázání se změní v šepot. „Může to být jen jedna z vás. Jak mám teď vědět…?“ Zmlkne a Minoo si uvědomí, že někdo musí začít pokládat ty správné otázky. 92
Kruh_cz.indd 92
02.04.12 15:58
„Přišly jste sem všechny jako nějací rádiem řízení roboti?“ Ticho, které následuje, je výmluvné. Minoo pocítí obrovskou úlevu. Ať se už děje cokoliv, není v tom sama. „Dobře, všechny jsme sem tedy putovaly v záři krvavě rudého měsíce.“ „Počkej…,“ řekne Nicolaus. Zní to, jako by byl udýchaný. Minoo skutečně vidí, jak Nicolaus bojuje s mlžnými závoji v hlavě. Pojednou se z něj slova jen hrnou. „Nebyli jsme probuzeni ze spánku bezdůvodně. Vyvolená povede boj proti zlu a já jí budu ukazovat cestu. Vyvolená ovládá neslýchané síly a jen ona nás může zachránit před záhubou.“ Anna-Karin odfoukne vlas z tváře a podívá se na Nicolause. „Vy ostatní můžete jít domů,“ řekne. „To já jsem Vyvolená.“ *** Anně-Karin buší srdce tak silně, že si myslí, že se rozskočí, když se všechny pohledy otočí na ni. Ačkoliv Nicolaus jmenoval zlo a záhubu, ještě děsivější pro ni je promluvit před těmito dívkami. Musí teď ale být statečná. Ví přece, že to, co říká, je pravda. „Umím přimět ostatní, aby dělali, co chci já. Stalo se to včera a dneska znovu,“ řekne a cítí, že mluví moc rychle a že to působí hloupě. „Někdo by měl zavolat na psychiatrii,“ řekne Ida a nuceně se krátce zasměje. Zjevně čeká, že se k ní ostatní přidají. Nikdo se s ní však nesměje. Nikdo se Anně-Karin nesměje. Jen Ida. Ošklivá, zlobivá Ida. Děje se to znovu. Strach odpluje a nahradí ho čistá nenávist, strašně silná a tvrdá. Je Vyvolenou. Ještě jim ukáže. 93
Kruh_cz.indd 93
02.04.12 15:58
ŘEKNI PRAVDU, přikáže. ŘEKNI PRAVDU, PROČ JSI DNES V AULE PŘEDNÁŠELA TU BÁSEŇ. Ida zbledne, když se jí začnou pohybovat rty. Pokouší se je sevřít, potlačit slova. Ale vylétnou z ní jako zvratky. „Přednesla jsem tu báseň proto, aby si všichni mysleli, že jsem o něj měla starost. Ale nemám. Myslím, že je jen dobře, když takoví jako Elias spáchají sebevraždu.“ Minoo a Rebeka v poslední chvíli popadnou Linnéu, než se vrhne na Idu. „Já jsem to tak nemyslela …,“ zašeptá Ida a drží se za krk. Dívá se na Annu-Karin. „To tys mě to přiměla říct, ty zatracená obludo!“ „Ty!“ vybuchne s úlevou Nicolaus a podívá se na Annu-Karin. „Ty jsi ta Vyvolená!“ „No pardón,“ řekne Vanessa. „Ale já jsem se onehdy stala neviditelnou.“ Anna-Karin se znovu rozzlobí. Nechápe Vanessa, že na to už je pozdě? Na řadě je Anna-Karin, aby stála ve středu pozornosti. „Ne že bych to udělala schválně,“ pokračuje Vanessa. „Ale stalo se to. Dvakrát.“ Nicolaus na ni vyděšeně hledí. Ještě ji nemůže odepsat. „Neumím to vysvětlit,“ řekne Rebeka pomalu. „Ale dnešní neštěstí v aule… To jsem udělala já.“ Pro Annu-Karin je těžší rozzlobit se na Rebeku. Má ji ráda. „Cítily jste vy ostatní něco neobvyklého?“ zeptá se Minoo. „Kromě skutečnosti, že jsme tady?“ Nikdo neodpovídá, pokračuje tedy: „Zdálo se mi, že jsem v jiném čase zavřená v jakémsi vězení. A v dalším snu jsem byla na káře. A když jsem se vzbudila, vlasy mi páchly…“ „…spáleninou,“ přeruší ji Linnéa. „Jinak jsem ale nepozorovala nic zvláštního,“ zamumlá Minoo. 94
Kruh_cz.indd 94
02.04.12 15:58
Minoo je zvyklá být ve všem nejlepší a Anna-Karin vidí, jak je zklamaná, že nemá nějaké fantastické schopnosti. Myslí si, že to dokáže skrýt, ale Anna-Karin jí vidí až do žaludku. Je na to expert. Z člověka se stane velmi pozorný pozorovatel tím, že sám stojí v pozadí. „Ani já ne,“ řekne Linnéa. Všichni se dívají na Idu. Nedopusť, aby ona měla nějaké nadpřirozené schopnosti, modlí se Anna-Karin tiše v duchu. To by nebyla žádná spravedlnost. „Jdu pryč,“ řekne Ida. „Počkej chvíli,“ pokusí se Rebeka. „Ne, nehodlám čekat. Nechci bejt u toho! Nechci mít s váma cokoliv společnýho, vy ubohý oběti!“ „Nezdálo se ti něco divnýho?“ řekne Rebeka. Anna-Karin nechápe, proč Rebeka marní s Idou čas. Nikdo ji tu přece nechce. „Možná ano!“ vykřikne Ida hlasem, který vystoupá ve fistuli. Pak jí ztvrdne pohled. „Rebeko, můžeme pořád ještě být kamarádky, pokud se mnou teď půjdeš…“ Rebeka ani okamžik nezaváhá. „Hodlám tu zůstat,“ řekne. „Jen počkej, až to povím G,“ řekne Ida a odejde. Nedostane se ale daleko. *** Rebece to připomíná něco z kresleného filmu. Ida se náhle zastaví uprostřed kroku, jako by narazila do zdi. Rebeka skutečně slyší ten zvuk prááásk, jako když kreslený vlk nalétne přímo na dveře, které jsou nakresleny na skále. Téměř očekává, že Idě začnou kolem hlavy kroužit hvězdičky. 95
Kruh_cz.indd 95
02.04.12 15:58
Ida zavrávorá a zastaví se, stále ještě zády k nim. „Ido?“ zkusí to Rebeka. Ida neodpoví. Stojí naprosto bez hnutí. A pak se náhle dá do pohybu. Idino tělo je vlečeno zpátky k nim. Visí ochable v neviditelném sevření několik centimetrů nad zemí. Jak se tak pohybuje vzduchem, prsty na nohou se letmo dotýkají štěrku. Rebeka o krok postoupí k Minoo. Vanessa vypadá vystrašeně a Linnéa o několik kroků couvne. Anna-Karin se přikrade k Nicolausovi. Jak tam tak stojí, tvoří volně soudržný kruh. A uprostřed kruhu se vznáší Ida. Hlava jí visí na prsou a tvář má naprosto ochablou. Z pootevřených úst jí vychází kouř, jako by tam, kde se vznáší, bylo velmi chladno. Vše opět znehybní. Rebečiným tělem se šíří podivné mrazení. Naskakuje jí husí kůže a na pažích se jí zježí chlupy. Jako by byl vzduch plný elektřiny. Ida pomalu zvedne hlavu. Ne, uvědomí se Rebeka. Někdo nebo něco zvedá Idě hlavu. Idě vytéká z koutku úst pramínek bílého hlenu a pomalu kane po bradě. Zůstane tam viset. Kape na zem. Ústa se zavřou. Idiny oči se otevřou. Panenky jsou rozšířené a nevidoucně zírají před sebe. Přesto jako by ten pohled viděl Rebece přímo do duše, vidí věci v jejím nitru, které ani ona sama nezná. „Nebojte se. Nacházíte se na chráněném místě.“ Je to Idin hlas, a přesto není. Je mírný a vřelý. „Tady vás nepřítel nenajde. Jen tady jste v bezpečí. Jen tady se můžete spolu setkávat. Před všemi ostatními musíte vaše přátelství skrývat.“ „Ve škole taky?“ zeptá se Anna-Karin. Idina tvář se zroutí do grimasy. 96
Kruh_cz.indd 96
02.04.12 15:58
„Především ve škole. Je místem zla.“ „To jsem přece věděla,“ zamumlá Linnéa. Ida se rozhlédne. „Kruh tvoří sedm,“ řekne. „Jedna z vás chybí.“ Po tváři jí stéká osamocená slza. „Boj tedy začal.“ „Kdo je ta, která chybí?“ zeptá se Nicolaus. „Elias,“ zašeptá Linnéa. Ida přikývne. Nicolaus vypadá dojatě a Rebece připadá, že rozumí, jak se Nicolaus cítí. Jedna část skládačky chybí a už nikdy nebude celistvá. „Pokud zlo zvítězí, plameny pozřou svět,“ řekne Ida. „Nemáte čas pochybovat. Zlo je blíž, než tušíte. Hledá vás. Musíte cvičit své schopnosti, společně být silnější. Potřebujete se navzájem.“ Rebece se zdá, že slyší z lesa šepot. Jako souhlas neviditelných tvorů kolem nich. Hned nato Ida pohlédne přímo na Rebeku, a hlavu jí naplní hlas, vřelé a láskyplné zašeptání. Musíš je vést, Rebeko. Nebude se jim to líbit, ale potřebují tě. Tvým úkolem je prohloubit pouto mezi vámi. Je to ale naše tajemství a já jsem ti dala tento úkol. Rozumíš? Rebeka se zmůže jen na přikývnutí. Ida na ni pochvalně pohlédne a otočí se k ostatním. „Spoléhejte jedna na druhou. Spoléhejte na Nicolause. Zanedlouho si už bude pamatovat víc a bude vám ku pomoci,“ řekne nahlas. Ida se na Nicolause smutně podívá. Ledově modré oči se mu lesknou. „Na nikoho jiného nespoléhejte,“ pokračuje Ida. „Ani na vaše rodiče nebo sourozence. Nebo na vaše přátele. Ani na vaši největší lásku. A pamatujte: odpovědí je kruh.“ Idino tělo se začne snášet k zemi a Minoo se k ní rozběhne. Rebeka a ostaní dívky ji následují. Shromáždí se kolem Idy. 97
Kruh_cz.indd 97
02.04.12 15:58
„Kdo jsi?“ řekne Minoo. „Jsem vy. Vy jste já. Jsme jedno. Odpovědí je kruh.“ „Co je to za zlo, proti kterému máme bojovat?“ Žádná odpověď. Víčka se zachvějí, když ta cizí přítomnost opustí Idino tělo. Naprosto znehybní. Ve vzduchu se vzáší slabá vůně spáleniny. „Je… Je mrtvá?“ zeptá se Vanessa. Minoo opatrně přiloží prsty Idě na krční tepnu. „Žije.“ „Je to tedy možné,“ řekne Nicolaus tiše. „Jste Vyvolené. Všechny.“ Rebeka se podívá po ostatních. Šest lidí bez čehokoli společného se spojilo čímsi velkým a nevysvětlitelným. Ihned jim připadá samozřejmé, že jsou zde spolu. Jako by to tak bylo odjakživa míněno. Ida otevře oči a hledí na ně. „Jak ti je?“ zašeptá Rebeka starostlivě. „Jestli mě nenecháte jít, budu křičet,“ řekne Ida.
98
Kruh_cz.indd 98
02.04.12 15:58