Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 3
21.12. Kletba jaguářího krále
PRAHA 2012
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 4
Přeložila: JANA PACNEROVÁ
Dustin Thomason: 21.12. – Kletba jaguářího krále Vydání první Copyright © 2012 by Dustin Thomason All rights reserved Published in the United States by The Dial Press, an imprint of The Random House Publishing Group, a division of Random House, Inc., New York Vydalo nakladatelství Baronet a.s., Květnového vítězství 332/31, Praha 4, www.baronet.cz v roce 2012 jako svou 1711. publikaci Přeloženo z anglického originálu 12.21 vydaného nakladatelstvím Dial Press is a registered trademark of Random House, Inc., v roce 2012 Český překlad © 2012 Jana Pacnerová Přebal a vazba © 2012 Emil Křižka Ilustrace na přebalu © 2012 Emil Křižka Odpovědný redaktor Jiří Chodil Korektorka Dana Chodilová Sazba a grafická úprava Ricardo, Sázavská 19, Praha 2 Tisk a vazba: , s. r. o., Český Těšín Veškerá práva vyhrazena. Tato kniha ani jakákoli její část nesmí být přetiskována, kopírována či jiným způsobem rozšiřována bez výslovného povolení. Název a logo BARONET ® jsou ochranné známky zapsané Úřadem průmyslového vlastnictví pod čísly zápisu 216133 a 216134. ISBN 978-80-7384-615-2 BARONET Praha 2012
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 5
DUSTIN THOMASON
21.12. Kletba jaguářího krále
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 6
Věnování Mé sestře Heather, která mně pomohla pochopit, že krev opravdu není voda, a Janet, nejlepší mámě na světě, díky níž náš život připomíná pohádkovou knížku O stromu, který dával.
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 7
Poděkování
Bez Iana Caldwella bych se nikdy nestal spisovatelem. Po třicet let byl pro mě svou kreativitou, představivostí a bratrstvím inspirací. Pomohl mně vymyslet 21. 12. a poskytl mně všechen svůj čas a schopnosti při úpravách jednotlivých pracovních verzí rukopisu. Jennifer Joelová je dobrou vílou a pevnou oporou pro celý můj profesionální život. Pro svou práci bych nenašel lepšího literárního agenta, nikoho připravenějšího mně naslouchat v těžkých chvílích, věrnějšího přítele. O nějakých deset let dříve se mnou Susan Kamilová z Dial Press udělala něco úplně opačného, než dělá VFI, když mě nechala vstoupit do snu, z něhož jsem dodneška neprocitl. Její přínos je nesrovnatelný s čímkoliv a každý autor by mohl být šťastný, kdyby se stal obětí jejího červeného redaktorského pera. Nikdo při práci nad všemi možnými aspekty 21. 12. nestrávil více času než Noah Eaker. Pravděpodobně mně zkritizuje i tohle poděkování. Velkým přínosem pro mě bylo jeho skvělé redakční vedení a smysl pro humor, a to i navzdory jeho přesvědčení, že tím, že žiju v Los Angeles, jsem odsouzen k tomu, abych ne-
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 8
věděl, že „něco shnilého ve státě dánském“ pochází z Hamleta. Mnoho mých díků patří Danaovi Isaacsonovi, který mně poskytl spoustu tvůrčích rad a umožnil mně začít chápat fenomén roku 2012, a dalším profesionálům, již pomohli této knize se zrodit: Daisy Meyrickové, Jonnymu Gellerovi, Clayi Ezellovi, Samu Nicholsonovi, Katii Sigelmanové, Niki Castleové, Karen Finkové, Therese Zoroové, Erice Greberové, Hannah Elnanové, Evanu Camfieldovi, Kevinu Snowovi, Willu Staehleovi a Paolu Pepeovi. Během studií pro tuto knihu jsem měl možnost konzultovat se skutečnými giganty na poli mayistiky a medicíny, bez jejichž rad by tato kniha rovněž nebyla možná. Děkuji proto Peteru Harrisonovi, Bradu Schaeferovi, Robertu Sharerovi, Marku Van Stoneovi, Andymu Barnettovi a T. J. Kelleherovi. Neuvěřitelně mnoho toho pro mě vykonal otec, Jim Thomason, který se musel prokousat celou řadou pracovních verzí této knihy, poskytoval mně neustále zpětnou čtenářskou vazbu a podporu a po posledních osmnáct měsíců byl světlem v temnotách pro tak mnohé. Má nevlastní matka, Lan Thomasonová, se zabývala otázkami přežití a její historky o životě přistěhovalců mě inspirovaly k tomu, co jsem napsal. Svému nevlastnímu otci, Ronu Feldmanovi, nejstatečnějšímu a nejobětavějšímu člověku, jakého znám, budu vždy vděčný za neochvějnou podporu, kterou poskytoval mé matce. Děkuji i všem dalším příslušníkům své rodiny – Hyacinthovi a Lois Rubinovým, Bobovi, Dianne a michiganským Thomasonovým, Katzovým, Hoangovým, Dangovým, Blountovým, Nasserovým, Fisherovým a skvělým Cavanaghovým. Více než u jakéhokoliv jiného projektu, na jakém jsem kdy pracoval, na mě tentokrát zapůsobilo mé okolí. Přátelé, jež vyjmenovávám dále, četli pracovní
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 9
verze a přispěli k nim natolik, že je musím považovat za své spoluautory: Sam Shaw, Michael Olson, Samuel Baum, Laura Daveová, Scott Brown, Nick Simonds, Josh Singer, Jose Llana, Jordanna Brodskyová, Joanna, Ken a Phyllis Slettenovi, Amy Cooperová, Mark Lafferty, Andrew Paquin, John a Irina Lesterovi, Sabah Ashraf, Katy Heidenová, Adam Hootnick, rodina Checchiových, David a Bob Kanuthové, Jac Woods, Dahvi Waller, Derek Jones, Bakalovi, Nancy Lainerová, Ines Kuperschmidtová, všichni Kiskerovi, Sarah Shetterová, Joe a Susan Geraciovi, Jon a Sharon Steinovi, Claudia Garzelová, Nat a Maureen Pastorovi, Lila Byocková, Wil Pinkney, Erik Rose, Dana Settleová, Kate McLeanová, Joe Cohen, Jamie Mandelbaum, David Hoang, Larry Wasserman a Maria Wichová-Vilová, Sam a Amanda Brownovi, Olivier a Radhika Delfosseovi a Jillian Fitzgeraldová, jejíž výtvarná díla zdobí tento román. A úplně nakonec chci poděkovat Michaelu Fisherovi – čtenáři, starému příteli a nejlepšímu švagrovi, jakého bych si mohl přát – který mně nedal jinou možnost, než sedět a psát tuhle knihu, protože se o to se mnou vsadil; pro mě to skončilo tak, že jsem dočasně nebyl dokonce schopen ani chodit.
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 11
PROLOG
S
TOJÍ MLČKY V MĚSÍČNÍM SVITU U ZDI CHRÁMU,
pod paží pevně svírá malý raneček. Sisalový obal ho škrábe do kůže, ale jemu je ten pocit příjemný. Uklidňuje ho. Ve městě, sužovaném suchem, by nevyměnil tenhle balíček ani za vodu. Země pod jeho sandály je popraskaná a vyschlá. Zelený svět jeho dětství zmizel. Spokojený, že těch pár zbývajících chrámových stráží nezpozorovalo jeho přítomnost, spěchá k centrálnímu náměstí, kde se kdysi dařilo uměleckým řemeslníkům a tatérům. Teď tu sídlí jen žebráci, a když mají žebráci hlad, bývají nebezpeční. Dnes v noci má ale štěstí. U východního chrámu stojí jen dva muži. Už ho znají a vědí, že jim dá, co může. Přesto k sobě při chůzi raneček pevně tiskne. Na rozhraní mezi centrálním náměstím a kukuřičnými sýpkami stojí stráž. Ještě chlapec. Chvilku uvažuje, zda by neměl balíček zahrabat a vrátit se pro něj později, ale země je prašná a v polích, kde stávaly stromy, vane teď vítr. Nic v tomhle vyprahlém městě nezůstane pohřbeno dlouho. Nabere dech a pokračuje dál kupředu.
Kletba jaguariho krale.qxp
12
|
6.9.2012
10:52
Str. 12
DUSTIN THOMASON
„Královský a posvátný,“ zavolá chlapec. „Kam jdeš?“ Chlapcovy oči jsou unavené, hladové, ale zajiskří v nich, když zpozorují raneček pod jeho paží. Muž řekne pravdu. „Do své postní jeskyně.“ „Co to neseš?“ „Kadidlo.“ Muž přitiskne pevněji paži kolem ranečku a v duchu se modlí k Itzamnaajovi. „Ale na trhu nebylo kadidlo už kolik dní, Královský a posvátný.“ Hlas strážného je plný jedu. Jako by teď všichni lhali, jen aby přežili. Jako by všechna nevinnost zmizela spolu s dešti. „Dej mi to.“ „Válečníku, máš pravdu. Není to kadidlo, ale dar pro krále.“ Nezbývá mu než použít královo jméno, ačkoliv král by mu nechal vyrvat srdce z těla, kdyby věděl, co teď muž nese. „Dej mi to,“ opakuje chlapec. Muž nakonec poslechne. Chlapcovy prsty horečně rozbalují raneček, ale když sisal odpadne, muž uvidí v očích mladého strážného zklamání. Co si představoval? Kukuřici? Kakao? Nechápe to, co vidí. Jako většina chlapců v téhle době chápe jedině hlad. Muž to znovu rychle zabalí a spěchá pryč od strážného, přičemž děkuje bohům za své štěstí. Jeho jeskyňka leží na východním okraji města, vklouzne do jejího otvoru nepozorován. Na podlaze jsou rozprostřená plátna, připravená pro tuhle chvíli. Muž zapálí svíčku, položí raneček opatrně daleko od vosku, pak si pečlivě utře ruce. Klekne si a sáhne po sisalu. Uvnitř je složená hromádka listů, zhotovených z kůry fíkovníku, vytvrzených glazurou z vápencové pasty. Velmi opatrně, ale na pohled bez námahy – jako muž, který se na tento čin připravoval celý život – rozloží papír. Je pětadva-
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 13
21. 12.
| 13
cetkrát přehnutý, a když se úplně rozvine, prázdné stránky sahají přes celou jeskyni. Zpoza ohniště vyndá tři malé nádobky s barvou. Oškrábal hrnce na vaření, aby vyrobil černý inkoust, na červenou seškraboval rez ze skal a prohledával pole a říční koryta, až našel keře modřilu a jíl na výrobu indiga. Nakonec si muž propíchne pokožku na paži. Sleduje, jak mu karmínové pramínky stékají přes zápěstí do nádobek s barvou, jež má před sebou, posvětí inkoust vlastní krví. Pak začne psát.
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 15
12.19.19.17.10
11. PROSINCE 2012
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 17
1
B
GABRIELA STANTONA BYL NA KONCI plážové promenády, před místem, kde se pěšina měnila v bujný trávník, kde se shromažďovali milovníci taj-či a naproti samotné pláži Venice Beach. Skromný dvoupodlažní byt neodpovídal tak docela Stantonovu vkusu. Měl by raději něco historičtějšího. Jenže na tomhle prapodivném úseku kalifornského pobřeží se dalo vybírat jedině mezi sešlými chatrčemi a moderním kamenem a sklem. Stanton vyrazil z domova krátce po sedmé ráno na starém kole značky Gary Fisher a zamířil na jih; zlatý labrador Dogma běžel vedle něj. Groundwork, nejlepší kavárna v Los Angeles, byla vzdálená jen šest bloků a Jillian už tam pro něj bude mít připravenou trojitou black gold v momentu, kdy vstoupí. Dogma miloval rána stejně jako jeho majitel. Jenže psi do Groundworku nesměli, takže ho Stanton přivázal a vydal se dovnitř sám. Zamával na Jillian, přijal šálek a rozhlédl se kolem sebe. Spoustu ranní klientely tvořili surfaři, z neoprenů jim ještě kapalo. Stanton obvykle vstával před šestou, ale tihle frajeři byli vzhůru už kolik hodin. YT DOKTORA
Kletba jaguariho krale.qxp
18
|
6.9.2012
10:52
Str. 18
DUSTIN THOMASON
U svého obvyklého stolu seděl jeden z nejznámějších a na pohled nejpodivnějších obyvatel plážové promenády. Celý obličej i oholenou hlavu měl pokryté složitými obrazci a navíc mu z ušních lalůčků, nosu i rtů trčely kroužky, cvočky a řetízky. Stanton často uvažoval, kde se lidi jako „Příšera“ berou. Co ho v útlém věku potkalo, že ho to přivedlo k rozhodnutí pokrýt si úplně celé tělo výtvarnými díly? Kdykoli si Stanton představil jeho původ, viděl v duchu přízemní domek poblíž vojenské základny – přesně ten typ domů, v jakých sám strávil dětství. „Co nového ve světě?“ zeptal se Stanton. Příšera vzhlédl od počítače. Byl posedlý zpravodajstvím, a když nepracoval ve svém tetovacím salonu nebo nebavil turisty v show na Venice Beach, kde se předváděly podobné kuriozity, jako byl právě on, posílal komentáře na politické blogy. „Kromě toho, že už za dva týdny galaktické uspořádání převrátí magnetické póly a my všichni umřeme?“ zeptal se. „Kromě toho.“ „Pekelně pěkný den.“ „Co tvoje paní?“ „Elektricky nabitá, díky.“ Stanton zamířil ke dveřím. „Jestli tu ještě budeme, uvidíme se zítra, Příšero.“ Venku vypil black gold a pak on a Dogma pokračovali dál na jih. Před sto lety se ulicemi Venice plazily kilometry kanálů – tabákový magnát Abbot Kinney zde vytvořil repliku proslulého italského města – Benátek, odtud také název. Teď byly doslova všechny kanály, po nichž kdysi gondoliéři vozili obyvatele, vydlážděné a plné steroidových posiloven, stánků s mastným jídlem a prodejen triček s nápisy. Stanton lítostivě sledoval, jak se v posledních týdnech po celé Venice jako vyrážka objevují graffiti
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 19
21. 12.
| 19
a tretky na téma „mayská apokalypsa“, stánkaři ji využívali jako reklamní trik. Měl katolické vychování, ale v kostele nebyl už léta a neměl to ani v plánu. Jestli chce někdo hledat svůj osud nebo věřit nějakým starověkým hodinám, tak jen do toho; on se bude držet prokazatelných hypotéz a vědeckých metod. Naštěstí se zdálo, že ne každý ve Venice věří, že dvacátý první prosinec přinese konec světa; promenádu zdobila také červená a zelená světýlka pro případ, že by se pomatenci mýlili. Advent byl v Los Angeles zvláštní doba: jen málo „náplav“ si vědělo rady s oslavami svátků v třicetistupňovém vedru, ale Stanton ten kontrast miloval – Santové na kolečkových bruslích, opalovací krémy v punčochách s dárky, surfová prkna ozdobená sobím parožím. Vánoční jízda po pláži měla jaksepatří sváteční atmosféru. Deset minut nato se ocitli na severním výběžku Marina del Rey. Vydali se kolem starého majáku a plachetnic a nadupaných rybářských lodí, pohupujících se poklidně v přístavu. Stanton pustil Dogmu z vodítka a pes uháněl napřed, zatímco Stanton klusal za ním a snažil se zachytit tóny hudby. Žena, za níž sem měli namířeno, se obklopovala v každé denní době hudbou, a když jste přes zvuky nábřeží uslyšeli klavír Billa Evanse nebo Milesovu trumpetu, znamenalo to, že není daleko. Většinu uplynulých deseti let byla Nina Countnerová ženou Stantonova života. Za tři roky, které uplynuly od jejich rozchodu, se sice našlo i pár dalších, ale všechno to byly jen nedostatečné náhražky. Stanton následoval Dogmu na přístavní můstek mariny a zachytil z dálky truchlivý nářek saxofonu. Pes doběhl na konec jižního mola nad Nininou masivní dvoumotorovou lodí McGray, skoro sedm metrů čisťoučkého kovu a dřeva, vmáčknutou do posled-
Kletba jaguariho krale.qxp
20
|
6.9.2012
10:52
Str. 20
DUSTIN THOMASON
ní mezery na konci přístavu. Nina dřepěla vedle Dogmy a už ho drbala na břichu. „Vy jste mě našli,“ zavolala. „Pro změnu v opravdickém přístavu,“ usmál se Stanton. Políbil ji na tvář a vdechl její vůni. Přestože trávila většinu času na moři, dokázala Nina vždycky vonět po růžové vodě. Stanton kousek odstoupil, aby si ji prohlédl. Měla bradu s dolíčkem a oslnivě zelené oči, ale nos trochu křivý a ústa malá. Její krása většině lidí unikala, pro Stantona ale měla tvář dokonalou. „Dovolíš mi někdy, abych ti zaplatil za skutečné místo ke kotvení?“ zeptal se. Nina se na něj jen podívala. Už mnohokrát se nabízel, že jí najme trvalé přístaviště pro loď v naději, že ji to přiláká častěji na břeh, ale ona nikdy nepřijala a on věděl, že patrně ani nikdy nepřijme. Byla na volné noze, pracovala na zakázku pro různé magazíny a neměla z toho zrovna pravidelný příjem, takže se naučila ovládat umění nalézat volná místečka, kam z pláže nebylo vidět, a neviditelná přístaviště, o nichž jinak věděl jen málokdo. „Jak jde experiment?“ zeptala se, když ji Stanton následoval na loď. Paluba lodi Plán A byla zařízená jednoduše, jen dvě skládací sedátka, sbírka cédéček, rozházená kolem kormidelnického křesla, a misky na Dogmovo žrádlo a vodu. „Dneska ráno další výsledky,“ odpověděl. „Mohlo by to být zajímavé.“ Nina usedla na místo kapitána. Neměla ve zvyku chodit kolem horké kaše. „Vypadáš unaveně.“ V duchu se ptal, jestli nevidí v jeho tváři spíš nastupující stáří, vějířky vrásek pod brýlemi bez obrouček. Jenže Stanton spal v noci celých sedm hodin. To u něj byla vzácnost. „Je mi fajn.“
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 21
21. 12.
| 21
„Soud skončil? Nadobro?“ „Už před celými týdny. Oslavíme to. Mám v ledničce šampaňské.“ „Mám namířeno na Catalinu,“ řekla Nina. Cvakala páčkami a spínači, které se Stanton nikdy nenamáhal opravdu ovládnout, zapínala GPS a elektrický systém lodi. Slabý obrys ostrova Catalina byl jen taktak vidět skrz opar v přístavu. „Co kdybych jel s tebou?“ zeptal se Stanton. „Když čekáš na výsledky z centra? Ale jdi, Gabe.“ „Nech si to.“ Nina přistoupila, vzala jeho bradu do dlaně. „Nejsem tvá bývalá manželka jen tak pro nic za nic.“ Bylo to její rozhodnutí, ale Stanton si to vyčítal a napůl se nikdy nevzdal představy společné budoucnosti. Za ty tři roky, co byli manželé, ho práce odváděla do zahraničí na celé měsíce, zatímco ona unikala na moře, kam ji vždycky táhlo srdce. Nechal ji odplouvat a zdálo se, že tak byla nejšťastnější – když se plavila sama. Z dálky zazněla siréna nákladní lodi a Dogma začal řádit. Několikrát na hluk zaštěkal a pak se začal honit za vlastním ocasem. „Přivezu ho zpátky zítra večer,“ řekla Nina. „Zůstaň na večeři,“ vyzval ji Stanton. „Uvařím, co budeš chtít.“ Nina se po něm koukla. „Co na to řekne tvoje přítelkyně?“ „Nemám žádnou přítelkyni.“ „Co se stalo s tou jak-se-jmenovala? S tou matematičkou.“ „Byli jsme spolu čtyřikrát na rande.“ „A?“ „Musel jsem jet za jedním chlapem kvůli koni.“ „Ale jdi.“
Kletba jaguariho krale.qxp
22
|
6.9.2012
10:52
Str. 22
DUSTIN THOMASON
„Vážně. Musel jsem zkontrolovat v Anglii jednoho koně, o kterém si mysleli, že má klusavku, a ona prohlásila, že se do našeho vztahu plně neangažuju.“ „Měla pravdu?“ „Byli jsme spolu čtyřikrát na rande. Tak ta zítřejší večeře platí?“ Nina nastartovala motor Plánu A a Stanton vyskočil na molo. „Kup nějaké slušné víno,“ zavolala, když vyplouvala a zase ho nechávala za sebou. „Pak uvidíme…“ UŽ SKORO DESET LET bylo Stantonovým profesním domovem Centrum pro kontrolu chorob, konkrétně Národní prionové centrum. Když se na začátku století přestěhoval na západ, aby se stal jeho prvním ředitelem, tvořila celé centrum jen jedna malá laboratoř v automobilovém přívěsu v areálu Zdravotního centra okresu Los Angeles a pobřeží Spojených států. Nyní v důsledku neúnavného lobování zabíralo celé šesté podlaží hlavní nemocniční budovy LAC & USC, té budovy, která víc než tři desetiletí sloužila jako exteriér v seriálu General Hospital. Stanton zamířil dvojitými dveřmi do prostorů, které postgraduálové často označovali za jeho „doupě.“ Někdo z nich rozvěsil kolem hlavního prostoru vánoční světýlka a Stanton je rozsvítil spolu s halogenovými žárovkami, čímž vrhl jasnou červenou a zelenou záři na laboratorní stoly s mikroskopy, jichž byla laboratoř plná. Když v kanceláři odložil tašku, navlékl si Stanton roušku a rukavice a zamířil dozadu. Dnes mělo být první ráno, kdy bude moci zaznamenat výsledky experimentu, na němž jeho tým pracoval už několik týdnů. Nemohl se dočkat. „Zvěřinec“ centra měřil na délku skoro tolik jako basketbalové hřiště. Jeho vybavení, to bylo doslova umělecké dílo – počítačově spravované boxy pro
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 23
21. 12.
| 23
zvířata, centra pro zaznamenávání dat s dotykovými obrazovkami a elektronická vivisekční a pitevní pracoviště. Stanton se vydal k první z dvanácti klecí na regálech podle jižní stěny a nakoukl dovnitř. V kleci byla dvě zvířata: půlmetrový černo-oranžový korálovec a malá šedá myš. Na první pohled to vypadalo jako ta nejpřirozenější věc na světě: had čeká na správný okamžik, aby kořist sežral. Jenže ve skutečnosti se uvnitř klece odehrávalo cosi nepřirozeného. Myš nonšalantně šťouchala nosem do hadí hlavy. I když had zasyčel, myš do něj dál bezstarostně dloubala – neutekla do kouta klece ani se nepokusila uprchnout. Myš se hada nebála, stejně jako by se nebála jiné myši. Když Stanton spatřil tohle chování poprvé, spustil spolu s týmem z Národního prionového centra jásot. Pomocí genetického inženýrství odstranili soustavu droboučkých proteinů, zvaných priony, z povrchové membrány myších mozkových buněk. Ten podivný experiment se jim podařil, narušil přirozený řád v myším mozku a vymazal vrozený strach z hadů. Byl to zásadní krok směrem k pochopení smrtících proteinů, které byly Stantonovou celoživotní prací. Priony se vyskytují v mozku každého normálního živočicha včetně lidí, a přesto po desítkách let výzkumu ani Stanton, ani nikdo jiný nepochopil, proč existují. Někteří Stantonovi kolegové věřili, že tyto proteiny se podílejí na paměti nebo jsou důležité při tvorbě kostní dřeně. Nikdo to ale nevěděl jistě. Většinou seděly proteiny neškodně na neuronových buňkách v mozku. Ve vzácných případech se však priony „zbláznily“ a začaly se množit. Stejně jako u Alzheimerovy a Parkinsonovy nemoci ničily prionové choroby zdravou tkáň a nahrazovaly ji nepoužitelnými destičkami, které vytěsňovaly normál-
Kletba jaguariho krale.qxp
24
|
6.9.2012
10:52
Str. 24
DUSTIN THOMASON
ní funkce mozku. Byl tu však jeden klíčový, děsivý rozdíl: zatímco Alzheimerova a Parkinsonova nemoc byly výlučně genetické, určité prionové choroby se mohly přenášet prostřednictvím kontaminovaného masa. V polovině osmdesátých let dvacátého století se zmutované priony z nemocných krav v Anglii dostaly do místních dodávek potravin přes nakažené hovězí a celý svět se obeznámil s prionovou infekcí. Za tři desítky let pozabíjela nemoc šílených krav dvě stě tisíc kusů dobytka v Evropě a pak se rozšířila na lidi. První pacienti měli problémy s chůzí a nezvladatelně se třásli, pak ztratili paměť a schopnost poznávat přátele a rodinu. Záhy následovala smrt. Už na počátku kariéry se Stanton stal jedním z předních světových expertů na nemoc šílených krav, takže když Centrum pro kontrolu chorob založilo Národní prionové centrum, stal se přirozeně jeho šéfem. Tehdy mu to připadalo jako životní příležitost a on se celý nadšený přestěhoval do Kalifornie; nikdy předtím nebylo ve Spojených státech výzkumné pracoviště, specializované výlučně na studium prionů a prionových nemocí. Pod Stantonovým vedením vzniklo centrum, které mělo diagnostikovat a zkoumat nejzáhadnější infekční činidla na světě a posléze s nimi i bojovat. Jenže k tomu nikdy nedošlo. Koncem desetiletí spustili chovatelé dobytka úspěšnou kampaň, aby prokázali, že nemoc šílených krav byla ve Spojených státech diagnostikována jen u jedné jediné osoby. Granty na Stantonovu laboratoř se snížily, a když ubylo případů i v Británii, veřejnost ztratila zájem. Rozpočet centra se omezil a Stanton byl nucen propouštět personál. Nejhorší na tom bylo, že pořád ještě nedokázali vyléčit ani jednu prionovou chorobu; léta testování různých léků a dalších terapií přinášela jednu falešnou naději za druhou. A přesto
Kletba jaguariho krale.qxp
6.9.2012
10:52
Str. 25
21. 12.
| 25
byl Stanton pořád stejně tvrdohlavý jako optimistický a nikdy se nevzdal možnosti, že příští experiment už řešení přinese. Přistoupil k další kleci a našel dalšího hada, číhajícího na kořist, a další drobnou myšku, kterou ta podívaná podle všeho jen nudila. Během tohoto experimentu Stanton a jeho tým zkoumali roli prionů na ovládání „vrozených instinktů“ včetně strachu. Myši se nemusí učit bát se šelestu v trávě, signalizujícího, že se blíží predátor – strach mají naprogramovaný v genech. Ale když jim při dřívějších experimentech geneticky priony „vyřadili“, jednaly myši agresivně a iracionálně. A tak Stanton a jeho personál začali testovat účinky odstranění prionů na nejfundamentálnější strachy zvířat. Stantonovi zavibroval v kapse bílého pláště mobil. „Haló?“ „Je to doktor Stanton?“ Byl to ženský hlas, který neznal, ale musela to být nějaká doktorka nebo sestra; jen zdravotnický personál by se předem neomlouval, že volá před osmou ráno. „Co si přejete?“ „Já jsem Michaela Thaneová,“ ohlásila se. „Dělám třetím rokem rezidenturu v Presbyteriánské nemocnici ve východním Los Angeles. V Centru chorob mi dali vaše číslo. Jsme přesvědčeni, že tu máme případ prionové choroby.“ Stanton se usmál, pošoupl si brýle ke kořeni nosu, řekl „Fajn“ a přistoupil ke třetí zvířecí kleci. Uvnitř další myš útočila tlapkou na predátorův ocas. Zdálo se, že had je tímto zvratem normálního běhu událostí poněkud zmatený. „Fajn?“ zeptala se Thaneová. „To je všechno?“ „Pošlete mi do kanceláře vzorky a můj tým se na ně podívá,“ vybídl ji. „Doktor Davies vám zavolá, až budou výsledky.“