0044360

Anita Moorjani Musela jsem zemřít

Má cesta od nemoci k opravdovému uzdravení

Dannymu, mé opravdové lásce:

VÏdycky jsem vûdûla, Ïe na‰e láska sahá aÏ za ãas aprostor.

Neb˘t tebe, nebyla bych dnes zde, vtomto fyzickém Ïivotû.

Mé drahé matce amému úÏasnému bratru Anúpovi:

Dûkuji, Ïe jste mû podporovali cel˘ Ïivot azvlá‰È bûhem mé nemoci, Ïe jste se omû starali, kdyÏ jsem vás potfiebovala nejvíc.

KéÏ by kaÏd˘ mûl rodinu, která by se onûj starala tak, jako jste vy peãovali omne.

Památce mého drahého otce, jehoÏ nejvût‰ím snem bylo vidût mou svatbu, ale opustil tento svût pfied m˘m velk˘m dnem:

Dûkuji, Ïe jsi mi dal pfiíleÏitost zaÏít tvou nekoneãnou pfiítomnost abezpodmíneãnou lásku na onom svûtû aujistil mû, Ïe jsi tady, tam av‰ude.

Pfiedmluva

Hluboce mû dojímá obsah této knihy aje‰tû více mû dojímá osobní vztah sAnitou Moorjani, která se vmém Ïivotû objevila souhrou boÏsky zinscenovan˘ch náhod. Po více neÏ ãtyfiech letech pfiivedla pokraãující rakovina Anitu na práh smrti aza nûj – aÏ do samého domu smrti; daleko za bránu avstupní halu, abych tak fiekl. Anita v‰e podrobnû popisuje vtéto knize. Doporuãuji vám, abyste ji ãetli velmi pozornû asmyslí otevfienou moÏnosti, Ïe budete muset znovu provûfiit mnohá svá peãlivû stfieÏená pfiesvûdãení, zvlá‰tû ta, která se t˘kají svûta leÏícího za tímto svûtem – toho, jemuÏ se ãasto fiíká onen svût.

Anita leÏela vhlubokém kómatu, obklopená sv˘mi milovan˘mi alékafisk˘m t˘mem, kter˘ oãekával, Ïe ta mladá Ïena kaÏd˘m okamÏikem vydechne naposledy. Dostala v‰ak pfiíleÏitost vrátit se do svého rakovinou zbûdovaného tûla anavzdory v‰em oãekáváním zaÏít neuvûfiitelné uzdravení–díky bezpodmíneãné lásce.Ato není v‰echno. Bylo jí umoÏnûno vrátit se zkomnaty smrti apodat nám v‰em zprávu nejen otom, jak Ïivot na druhé stranû tohoto hmotného svûta vypadá, ale navíc – coÏ je je‰tû dÛleÏitûj‰í – nám isdûlit, jak˘ je to pocit.

Je to pfiíbûh lásky – veliké, bezpodmíneãné lásky, kter˘ vám pfiipomene, kdo opravdu jste, proã jste tady ajak mÛÏete pfiekonat v‰echen strach aodmítání sebe sama, které urãují vበÏivot. Anita mluví orakovinû sneobvyklou upfiímností. Vysvûtluje, proã si myslí, Ïe musela vÏivotû projít touto zrádnou anebezpeãnou

cestou, jak˘ byl podle ní dÛvod jejího uzdravení aproã se vrátila. Její Ïivotní poslání se bezpochyby velice silnû odráÏí ive skuteãnosti, Ïe se právû chystáte ãíst zprávu ojejích záÏitcích… aÏe právû já mám pomoci ‰ífiit toto zásadní poselství do svûta.

Poznání, ke kterému Anita dospûla bûhem ãtyfiiadvacetihodinového kómatu, kdy pro‰la branou onoho svûta, se pozoruhodnû shoduje stím, co ke mnû pfiicházelo ve chvílích inspirace, kdyÏ jsem psal nebo pfiedná‰el. Je jasné, Ïe ktomu, aby se tato Ïena, která Ïije na opaãném konci svûta ave zcela odli‰ném kulturním prostfiedí neÏ já, ocitla vcentru mé pozornosti avmém Ïivotû, mohlo dojít jen fiízením BoÏím.

Poprvé jsem se oAnitû dozvûdûl, kdyÏ jsem obdrÏel kopii jejího rozhovoru ozáÏitku blízké smrti (NDE – Near Death Experience) od jedné Ïeny zNew Yorku jménem Mira Kellyová. Mira se pozdûji stala mou pfiítelkyní aprovedla mû regresí minul˘mi Ïivoty (popsal jsem to vknize Wishes Fulfilled, ãesky: Splnûná pfiání, Keltner Publishing s.r.o., Praha 2012). JiÏ po prvním pfieãtení Anitiny zprávy jsem pocítil neodolatelné nutkání uãinit v‰e, co je vm˘ch omezen˘ch silách, aby se její závaÏné poselství dostalo do svûta. Zavolal jsem Reidu Tracymu, fiediteli nakladatelství Hay House, analéhal jsem na nûj, aby vyhledal Anitu Moorjani apoÏádal ji osepsání knihy, ve které by podrobnû popsala své zku‰enosti. Dodal jsem, Ïe bych byl potû‰en, ba dokonce poctûn, kdybych ke knize mohl napsat pfiedmluvu. Díky následné sérii úÏasn˘ch synchronicit, tedy ãasovû soubûÏn˘ch náhod – vãetnû toho, Ïe Anita zatelefonovala zHongkongu do mého pravidelného rozhlasového pofiadu na hayhouseradio.com aposkytla mi rozhovor, kter˘ mohl sly‰et cel˘ svût – jsme se spojili na profesionální iosobní úrovni.

Anita mluvila otom, Ïe jsme ãistá láska. Îe nejsme jen spojení se v‰emi ostatními asBohem, ale na hlub‰í úrovni v‰ichni jsme BÛh. Dovolili jsme strachÛm aegu, aby vypudily Boha zna‰ich ÏivotÛ, coÏ hodnû souvisí nejen snemocemi na‰ich tûl, ale isne-

mocemi na‰eho svûta. Hovofiila otom, Ïe bychom se mûli nauãit cenit si své velkoleposti aÏít svÛj Ïivot jako bytosti svûtla alásky, ataké otom, Ïe toto nastavení mysli pÛsobí samo osobû léãivû.

Anita popisovala, jak skuteãnû zaÏila absenci ãasu aprostoru apoprvé pocítila zázrak vûdomí, Ïe jednota není jen intelektuální pojem, ale Ïe se opravdu v‰echno dûje najednou. Vzpomínala, jak se koupala ve svûtle ãisté, blaÏené lásky acítila, Ïe tento pocit má neomezen˘ léãiv˘ potenciál. Pfiímo zakusila prav˘ v˘znam JeÏí‰ov˘ch slov, Ïe sBohem je v‰e moÏné – aÏe v‰e znamená opravdu v‰e, bez v˘jimky, vãetnû vyléãení minulosti. Anita osobnû objevila to, oãem tak rozsáhle pí‰i ve své knize Splnûná pfiání: Ïe vpfiítomnosti „realizovaného Boha“ zákony hmotného svûta (ato se t˘ká isvûta zdraví) neplatí.

Musel jsem se stou Ïenou setkat. Hned od zaãátku, od na‰eho prvního telefonního rozhovoru, jsem pfiímo cítil Anitinu duchovní podstatu ajejí poselství nadûje. Vyzval jsem ji nejen knapsání

této knihy, ale iktomu, aby se mnou vystoupila vmém rozhlasovém pofiadu avyprávûla svÛj pfiíbûh lásky, nadûje auzdravení celému svûtu.

Anitin rozhovor oNDE jsem poslal své pûtadevadesátileté matce, která Ïije vdomû speãovatelskou sluÏbou. Maminka vídá smrt pomûrnû ãasto, protoÏe mnoho jejích nov˘ch pfiátel vpokroãilém vûku prostû zemfie ve spánku anavÏdy zmizí zjejího Ïivota. Mnohokrát jsem sní rozmlouvalojejím pohledu natovelikétajemství, kterému fiíkáme smrt akteré je údûlem v‰ech Ïijících bytostí. V‰e, co se materializuje,se také dematerializuje.Rozumem to chápeme, ale co nás ãeká, zÛstává inadále velk˘m tajemstvím.

KdyÏ si maminka pfieãetla Anitinu zprávu, fiekla mi, Ïe ji zalila vlna klidu, která smyla v‰echen strach, úzkost astres ztoho, co ji vtom velkém neznámu ãeká. V‰ichni, kdo ãetli oAnitin˘ch záÏitcích blízké smrti, vãetnû m˘ch dûtí, cítili, Ïe získali novou chuÈ do Ïivota, aslavnostnû mi slibovali, Ïe budou vÏdy pfiedev‰ím milovat sami sebe, opatrovat svou velkolepost aÏe ze svého Ïivota

vyhostí v‰echny my‰lenky, které by jim potenciálnû mohly zpÛsobovat onemocnûní. Zatímco já jsem otûchto vûcech psal, Anita je proÏila.

Anita dokázala uzdravit své tûlo apfii mnoha pfiíleÏitostech mi opakovala, Ïe se vrátila proto, aby pfiedávala toto prosté, ale velice mocné pouãení, které nás nejen dokáÏe vyléãit, ale mÛÏe také zmûnit nበsvût. Avím, Ïe proto mû BÛh svedl sAnitou dohromady. VÏdycky jsem cítil, Ïe mou dharmou je ukazovat lidem jejich vlastní boÏskou podstatu, uãit je, Ïe Boha mají vsobû. My nejsme tûmito tûly, nejsme ani sv˘mi úspûchy, ani sv˘m majetkem – tvofiíme jednotu se Zdrojem v‰eho bytí, coÏ je BÛh. Zatímco jsem otom v‰em psal do Splnûn˘ch pfiání, vstoupila mi do Ïivota Anita, jako by pfiipojovala vykfiiãník za to, co ke mnû pfiicházelo shora pfii automatickém psaní. Ona to Ïila amluvila otom tak krásnû –avy máte teì to ‰tûstí, Ïe si mÛÏete ãíst otom, co se Anita nauãila vonom ‰íleném období pokroãilé rakoviny apfii klidném návratu prostfiednictvím pfiímé zku‰enosti boÏského uzdravení, amÛÏete to v‰echno uplatnit ve svém Ïivotû.

Jsem poctûn, Ïe mohu sehrát svou nepatrnou roli pfii ‰ífiení poselství nadûje, lásky aúplného uzdravení. KéÏ byste pouÏili Anitina slova jako nástroj kvym˘cení v‰ech nemocí ze svého tûla, ze sv˘ch vztahÛ, ze své vlasti acelého svûta. Elizabeth Barrett Browningová to popsala poeticky: „Zemû pfietéká nebesy akaÏd˘ kefi plane Bohem.“ Vskutku, uzdravení anebe na zemi tu pro vás jsou; pfiistupujte knim sláskou.

UÏijte si Anitinu úÏasnou, bájeãnou knihu. Já ji miluji – knihu iAnitu.

Dr. Wayne W. Dyer Maui, Havaj

Úvod

Chci se podûlit osvÛj pfiíbûh pfiedev‰ím proto, aby ostatní nemuseli procházet tím, ãím jsem si pro‰la já.

Nemám ve zvyku vyslovenû lidi uãit nebo je pouãovat, jak mají Ïít. Stejnû tak nerada nûkomu radím, jaké by mûl udûlat vÏivotû zmûny, ato ani tehdy, kdyÏ se mû pfiímo zeptá. Radûji se snaÏím jít pfiíkladem avytváfiet pro ostatní bezpeãné prostfiedí, kde se sami mohou dostat do kontaktu se svou vlastní pravdou.

Myslím na to ãasto od událostí zimy ajara roku 2006, kdy jsem mûla záÏitek blízké smrti (NDE – Near Death Experience) auzdravila se zrakoviny, kterou jsem trpûla pfiedchozí ãtyfii roky.

VprÛbûhu NDE jsem vidûla avnímala urãité aspekty svého budoucího Ïivota apochopila jsem, Ïe jedním zdÛvodÛ, proã jsem se rozhodla vrátit se do pozemského Ïivota, byla skuteãnost, Ïe se mé zku‰enosti aposelství dotknou ostatních lidí.

Vonom stavu jsem nûjak˘m zpÛsobem pochopila, Ïe mám inspirovat tisíce, moÏná desetitisíce lidí. Nebylo mi jasné, jak to mám udûlat – prostû jsem vûdûla, Ïe nûjak pomohu mnoha lidem. Mûla jsem zfieteln˘ dojem, Ïe pro to, aby se to stalo, není tfieba nic dûlat; musím pouze b˘t sama sebou, uÏívat si Ïivota adovolit sama sobû b˘t nástrojem ãehosi mnohem vût‰ího.

Pfiesnû to se dûje. Zaãaly se objevovat dotazy zoblasti medicíny avûdy akontaktují mû lidé, ktefií hledají odpovûdi na otázky opodstatû na‰eho svûta aktefií se snaÏí porozumût sv˘m vlastním zku‰enostem. Atak osv˘ch zku‰enostech mluvím apí‰u. Proto

vznikla tato kniha (detailnûji je to popsané ve 14. kapitole). Otevfienû vysvûtluji, co jsem se vdÛsledku onemocnûní rakovinou azáÏitku blízké smrti nauãila. Ráda se dûlím osvé zku‰enosti aosvé pochopení Ïivota, které ztoho vze‰lo, zvlá‰tû kdyÏ cítím, Ïe to ostatním mÛÏe pomoci.

MÛjpfiíbûhzaãínápopisemdûtství. VyrÛstalajsemnakfiiÏovatce mnoha kultur amnoha odli‰n˘ch,ãasto protichÛdn˘ch pfiesvûdãení. Vysvûtluji, jak mû to utváfielo a jak to ve mnû vyvolávalo rÛzné strachy, které se nakonec projevily nemocí. Vezmu vás ssebou na svou cestu do dospûlosti asestoupíte se mnou do vûzení rakoviny.

Vdruhé ãásti knihy popisuji samotn˘ záÏitek blízké smrti – co jsem vnímala ajak jsem to tenkrát chápala – aco se dûlo potom. Uzdravení zrakoviny apráce na nalezení nového místa ve svûtû byla astále je pfiekvapivá, nároãná avzru‰ující cesta.

Ve tfietí ãásti vysvûtluji, jak já sama dnes pohlíÏím na uzdravení, na dne‰ní svût, na to, jak mÛÏeme Ïít jako odraz toho, k˘m opravdu jsme, kdyÏ dovolíme své velkoleposti zazáfiit. Na závûr jsem zafiadila otázky aodpovûdi, kde se vûnuji problémÛm aobavám, které sl˘chám nejãastûji.

NeÏ se v‰ak svámi podûlím oto, co jsem se na své cestû nauãila, pfiála bych si, aby bylo jasné, Ïe si nedûlám nárok na univerzální nebo vûdeckou pravdu anechci b˘t pro nikoho duchovním guruem. Nechci ani zakládat dal‰í náboÏenství ãi systém pfiesvûdãení. M˘m jedin˘m cílem je pomáhat, nikoli pfiesvûdãovat.

Pfiedev‰ím bych chtûla zdÛraznit, Ïe nemusíte proÏít NDE, abyste se uzdravili. M˘m zámûrem je podûlit se svámi ov‰echny emocionální apsychologické spou‰tûãe, které podle mého názoru pfiispûly umne konemocnûní rakovinou, protoÏe doufám, Ïe kdyÏ tyto faktory rozpoznáte, mÛÏete zmírnit nebo snad ivylouãit moÏnost, Ïe vÛbec onemocníte. ZároveÀ si pfieji, abyste vûdûli – pokud snad vy sami máte rakovinu nebo jí trpí nûkdo, koho znáte –, Ïe kvyléãení vede mnoho cest. Myslím, Ïe byste se mûli vydat tou, která vás láká akterá vám samotn˘m pfiipadá správná.

JestliÏe hledáte podrobné pokyny nebo soubor zásad, kter˘mi byste se mûli fiídit, potom pro vás nejsem tou správnou osobou, protoÏe sama nevûfiím na Ïádnou „univerzální veliãinu“. Jenom by vás to omezilo vtom, kdo jste. Dokonce ikdyÏ mluvím olásce ksobû samé, nechci pfiitahovat pozornost ke své osobû, ale pfiála bych si, abyste tento pocit zakusili vy pfiímo vsobû. Osvé zku‰enosti avhledy se dûlím sjedin˘m zámûrem: zaÏehnout jiskru velkoleposti, kterou jiÏ vsobû máte. M˘m pfiáním je probudit onoho spícího gurua, kterého máte ve svém nitru akter˘ vás vede knalezení va‰eho vlastního místa ve stfiedu vesmíru.

Doufám, Ïe najdete radost vkaÏdém dni svého Ïivota abudete milovat Ïivot tak, jak ho vtûchto dnech miluji já.