0044155

STAR TREK

®

NA POKRAJI VÁLKY..

Una McCormack

EUROMEDIA GROUP

Studentům mých lekcí psaní krátkých povídek pro jejich umění naslouchat, obdiv a spojení.

HISTORIKOVA POZNÁMKA Události v tomto příběhu se odehrávají v listopadu 2383.

Po šokujícím vystoupení Andoru ze Spojené Federace Planet uspěla prezidentka Federace v přesvědčení Cardassijské unie a Ferengské Aliance k podpisu Druhé Khitomerské smlouvy.

Napětí mezi Federací a Typhonským paktem – Romulanským hvězdným impériem, Tholijským sněmem, Gornskou hegemonií, Tzenkethskou koalicí, Breenskou konfederací a Svatým řádem Kinshaya – stále narůstá. Ke vzplanutí mezihvězdné války už stačí jediná jiskra…

Vždyť vládcům takřka vrozena ta choroba, že mají nedůvěru ke svým přátelům.

– Aeschylus, Upoutaný Prométheus Překlad Josef Král, řádky 224–225

Týden 1

Expozice

1 ODESÍLATEL: Civilní nákladní lodi Inzitran, vlajková loď, Obchodní flotila 9 PŘÍJEMCE: Ementar Vik Tov-A, starší mluvčí, Aktivní záležitosti, Ministerstvo vnějšku STAV: Odhadovaný čas příletu na hranici: 40 nebeských poutí Odhadovaný čas příletu do cíle: 45 nebeských poutí Zdravíme vás a uctivě sloužíme ve jménu nejmilovanějšího a nejchválenějšího Autarcha Korzentena Reje Tov-AA a pro ochranu jeho hranic!

Spletitý hovor správců nad ní a tichá pozornost jejích kolegů kolem – Neta Efheny trávila celé dny s hlavou skloněnou, myslí prázdnou a s odposlouchávacími zařízeními v pohotovosti. Mnoho nenamluvila a také se příliš nerozhlížela. Až dodnes. Dnes Neta Efheny udělá chybu, která navždy změní tři životy a ohrozí celé civilizace.

O několik nebeských poutí později, ve chvíli, kdy její mise na Ab-Tzenketh zcela neočekávaně a násilně skončí, bude mít Efheny dost času na zamyšlení nad chybou, kterou se

14

UNA MCCORMACK

chystá udělat – na ono nezvyklé polevení v koncentraci, které si vyžádá život nejméně jedné osoby. Na kopci spolu s vyděšenou kolegyní a vzteklým, zoufalým spojencem bude Efheny procházet krok za krokem všemi událostmi, které ji přivedly k onomu okamžiku. Bude se dívat na dvojici stříbřitých měsíců, koupajících lagunu v měkké záři a dojde jí, že se v ní cosi změnilo, cosi, co už nejde vzít zpět. Náhle jí dojde rozsah všeho, nač uvykla. Pochopí, že se z ní stala domorodkyně. Krůček po krůčku, centimetr po centimetru si Neta Efheny zvykla na své místo v tzenkethské společnosti.

Právě proto nepostřehla očividné, jež měla zpětně vzato před očima dobré čtyři měsíce. Zpočátku byla oslněna krásou Ab-Tzenkethu. Naučila se držet hlavu dole a nezvedat ji tak dlouho, že to nyní prakticky nedokázala – je těžké spatřit očividné ve chvíli, kdy celý den koukáte do země.

Vše se stalo z dobrých důvodů, důvodů, které Efheny dobře chápala. Tzenkethská společnost byla přísně rozdělená.

Bioinženýrské programy, spuštěné před celými desetiletími vládnoucí elitou, se snažily tyto hranice vštěpit všem na genetické úrovni. Generaci za generací nesly programy své ovoce, a jen vzácně se stávalo, že by tzenkethská služebnice byla díky výsledkům testů povýšena ze své kasty.

Dnes se většina Tzenkethů cítila v přítomnosti jiné kasty nesvá mnohem víc, než si žádalo kulturní tabu. Jediný pohled na uplatňovače s kůží barvy ocele stačil na to, aby se Tzenkethovi rozběhlo srdce o závod a přirozená zářivost pohasla. A to vše nejen díky vědomí, k čemu všemu má uplatňovač právo, ale díky fyzické reakci celého těla.

Každý rok věřili vůdci Tzenkethů, že se blíží k naprostému odstranění dopadů výchovy na společnost, takže vše bude podřízeno čistě přírodě. Odhalení Nety Efheny by je tedy vyděsilo, a to z několika důvodů. Předně byla poslední dva roky cardassijskou špionkou, která úspěšně pronikla do nejutajovanějšího vládního ministerstva na domovské

NA POKRAJI VÁLKY

15

planetě Tzenkethů. Už to samo o sobě bylo alarmující. Ale zjištění, že v samém srdci jejich společnosti bují cosi, co překonává přirozený běh věcí? To bylo pobuřující.

Efheny vždycky Tzenkethové a jejich neohebný kastovní systém fascinoval. Jakožto Cardassianka do morku kostí (nezávisle na současném fyzickém vzhledu a údajům z biologických skenů) plně souhlasila se stálostí, kterou přinášela tak pečlivě naplánovaná a udržovaná hierarchie. Chaos nedávné historie její vlastní domoviny v ní vyvolával větší touhu po rovnováze, než snad chápala. A během měsíců života v Ab-Tzenkethu postupně docházela k názoru, že to, co na první pohled zvenčí vypadalo jako skálopevný kastovní systém, vlastně umožňuje velkou míru pružnosti: tak například odlišnosti existovaly nejen v nářečí, ale také v tónech hlasu, výslovnostech určitých slov nebo ve stupni světla, které osoba nechávala vyzařovat ze své světélkující kůže, a tohle všechno sloužilo k vyjadřování mnohých náznaků. Dokonce ani výzkum, který Efheny provedla v rámci své teze, díky které získala své postavení (Typologie sociální stratifikace mezi Tzenkethy) ji nedokázal připravit na košatou spletitost místního každodenního života. Efheny během své jednotvárné práce často rozvažovala nad tím, že místní společnost je jako nádherná symfonie, v níž i ten nejmenší hudebník přispívá k celkové harmonii.

Podobné myšlenky jí vířily hlavou ve chvílích, kdy neposlouchala příkazy svých nadřízených, či se nesoustředila na práci. Snad proto se skoro zapomněla, a téměř určitě díky tomu nepostřehla očividné. Příliš dlouho držela hlavu dole, a příliš dlouho se dávala oslnit. Protože občas – jenom občas – Efheny zapomínala. Zapomínala na fakt, že její krycí identita ji přiřazovala do kasty Ata, pěstované pro údržbářské práce, které udržovaly říši v chodu. Občas, když měla napilno, sestoupil shora ze svého stanoviště řešitel z kasty Fel nebo správce z kasty Kre a Efheny se nedokázala ubránit touze

16

UNA MCCORMACK

pozvednout maličko zrak a prohlédnout si aspoň nakratičko ona úžasná stvoření s fosforeskující kůží a dlouhými, silnými těly. Občas, když skončila denní práci a byla na cestě na ubikaci, se podivovala úžasnému světu kolem sebe – koupal se ve sluneční záři a byl požehnán takovým množstvím vody, že Cardassianka nevycházela z – byť kradmého – údivu. Stabilní, ovládaný, nádherný, nebylo divu, že Tzenkethové své hvězdné systémy tak žárlivě střežili. Nebylo divu, že by je odhalení Nety Efheny vyděsilo, ačkoli ona sama si je zamilovala.

Toho rána – za úsvitu dne té příšerné, smrtící chyby – Efheny pomalu lezla po kolenou na nižší palubě konferenční místnosti a natírala výživným gelem zdobenou korálovou podlahu. Byla to její práce od chvíle, kdy dorazila na Ab-­ -Tzenketh. Jako Mayazan Ret Ata-E (kasta Ret ji předurčovala k příjímání rozkazů přímo od jakéhokoli vůdce z kasty Ter; E pak označovalo kvalitu jejího genetického potenciálu) byla součástí pracovní jednotky přiřazené k údržbě řady místností, které sloužily Ministerstvu vnějšku. V těchto místnostech řešitelé z kasty Fel a správci z kasty Kre vládních řad pořádali setkání a tvořili dokumenty ohledně postoje Tzenkethů k cizím mocnostem, které byly dále postupovány výše ke dvoru, kde se některé z nich dostaly až do rukou samotného Autarcha. Jako špeh Cardassijské rozvědky měla Neta Efheny za úkol pečlivě naslouchat těmto setkáním a nahrávat je na řadu audiovizuálních záznamových zařízení, které měla různě na těle, a odesílat je pak k analýze na velvyslanectví. Ani jeden z těchto úkolů nevyžadoval příliš mnoho intelektuální kapacity. Její údržbářské povinnosti však vyžadovaly tělesnou zdatnost, byť poněkud repetitivní.

Ale jako Efheny a Mayazan byla více funkcí než osobou.

Na chvíli se zastavila a prohlédla si svůj hadřík, kterému začínaly docházet chemické čisticí prostředky. Koutkem oka zahlédla známou postavu velitele své pracovní čety, Hertoma Ter Atu-C. Hertomův genetický profil ho nepatrně

NA POKRAJI VÁLKY

17

povyšoval nad nekvalitnější Aty, alespoň co se výšky týkalo, a díky označení Ter si mohl dovolit vyzařovat měděnou záři, jež ho odlišovala od prostších hnědých přísvitů svých podřízených. Také mohl bez povolení stát i ve chvílích, kdy byl poblíž člen vyšší kasty.

Dnes čekal poblíž místa, kde se gravitační pole nižší paluby stýkalo s polem vyšší paluby. Ustal v přípravě povrchů na čištění a pozorně se zaposlouchal do hovoru příslušníků vyšších kast nad sebou.

Efheny zírala. Co to dělá? Pro takovou chybu ho klidně vycenzurují. Jenže Efhenino zděšení bylo hlubší. Hertomova neomalenost se zdála skoro nepochopitelná. Žádný pravověrný Céčkař by na něco podobného ani nepomyslel. Ať už ti nahoře mluvili o čemkoli, byla to jejich starost, ne jeho, a bylo lepší nechat vše na nich. Efheny polekaně přestala udržovat formální podřízený postoj a jen zírala.

Podobná chyba je mohla oba stát život. Naštěstí pro Efheny čtyři zbylí členové družstva věnovali plnou pozornost své práci a nevšimli si ničeho, co se odehrávalo mezi dvěma jejich kolegy. Hertome Ter Ata-C si zřejmě uvědomil, že je pozorován, protože se obrátil a pohlédl přímo na Efheny, která klečela na nižší palubě a měřila si ho pohledem. Měl zelené oči, vejcovité a zlatě tečkované, dost obvyklé na Tzenketha – ale jakýmsi způsobem, nepochybně, ne…

Efheny stiskla čelisti. Při tom gestu Hertome zamrkal – jednou, dvakrát – a pak se mu zelené oči zúžily. Téměř určitě došel k názoru, že ona sama také není tím, za koho se vydává. To bylo Efheny jasné. Tiše zanadávala. Zírala na něj příliš dlouho, mnohem déle, než by si dovolil jakýkoli Tzenketh z její kasty.

V několika sekundách se sama prozradila.

Ale on zrovna tak…

Proč si toho dosud nevšimla? Hertome byl jejím nadřízeným už osm dvojměsíců. Proč jí to nedošlo? Vždyť to byl člověk!

18

UNA MCCORMACK

„Mayazan,“ ozval se Hertome svým tichým, pevným autoritativním hlasem, který se dobře nesl k uším podřízených, ale zároveň nerušil výše postavené v jejich důležitých úkolech. „Mám snad od vás očekávat požadavek?“ Užití jména, osobních zájmen a formálnost celé věty připomněla Efheny roli, kterou měli oba hrát. Vlastně šlo o hovor plně přístojný jejich třídě, respektující rozdílné postavení obou mluvčích, ale umožňující Efheny promluvit. S úslužně prosebným posunkem ještě o něco ztlumila chabou záři, linoucí se jí z pokožky, a pozvedla hadřík. „Ap-Reji,“ řekla, „za účelem dalšího plnění povinností musím požádat o výměnu.“ Hertome se na chvíli ani nepohnul. Pak kývnul směrem k zásobám. „Přijatelný požadavek,“ odpověděl. „Vezmi si rychle nový hadr, Mayazan. Líné ruce nikomu neslouží.“ „A mým účelem je sloužit.“ Efheny se postavila a odspěchala k zásobám. Během několika okamžiků už zase klečela s hlavou skloněnou a zuřivě vtírala výživný gel do korálů na nižší palubě. Vedle ní si jedna z kolegyň, Corazame Ret Ata-E, začala tiše prozpěvovat písničku, která byla mezi Aty před dvouměsícem značně populární. Brzy se k ní přidali i dva ostatní pracovníci spolu s Efheny: Jak měsíce, které ruku v ruce jdou oblohou, jak vlny, které se vrhají na pobřeží, tihle ví, tihle ví, že všechny věci řád a cíl musí mít.

Hertome s dalšími pracovníky na zdech nakonec přidali i své hlasy. Nezúčastněnému pozorovateli museli připadat jako šťastné a produktivní družstvo, a pracovní skupiny kast Fel a Kre nad nimi jejich tichý, prostý nápěv nepochybně uklidňoval. Efheny obvykle skupinový zpěv uklidňoval také,

NA POKRAJI VÁLKY

19

ale dnes byla jako na jehlách a ruce se jí při práci třásly. Protože věděla, že její přímý nadřízený v Údržbářské jednotce 17 v ministerstvu vnějšku nebyl Hertome Ter Ata-C, ale agent Federace neznámého jména. Otázkou nyní bylo: kdo z nich dvou jako první zareaguje? Kdo první mrkne?

Malé věci zabíjejí, pomyslela si Beverly Crusherová a odstrčila přitom otcův šálek mimo dosah Reného tápajících, zranitelných rukou. Věci, kterých si nevšimnete, dokud se na vás už neřítí. Malé věci, na které zapomenete až do chvíle, kdy se stanou kritickými.

René, kterému zmařila pokus o zmocnění se matčina hrnku, se zamračil. Crusherová zručně vzala jeho vlastní hrneček a postavila ho před syna. „Džus, miláčku!“ řekla. Chlapeček pití rychle popadnul do rukou. Žíznivě vše vypil a zářivě se usmál. Matčina nálada rázem vzlétla k nebesům.

Na protější straně stolku v kajutě, kterou sdíleli na U.S.S. Enterprise, s paddem v jedné ruce a zapomenutým jídlem před sebou, si hluboce povzdechl její manžel. „Problém?“ zeptala se. „Dalo by se říci.“ „Jaký?“ „Cardassiané,“ odpověděl úsečně Jean-Luc Picard. Odložil padd, vstal, a přešel ke komunikačnímu panelu na svém stole. „Ach,“ přešla za ním Beverly. „Ano. Je mi jasné, že to může být problém.“ Obrazovka na komunikačním panelu zablikala a ukázala se na ní přísná tvář admirála Akaara. Crusherová si bezděčně narovnala uniformu dřív, než jí došlo, že není ve službě, je ve své kajutě a zrovna se chystá povečeřet se svým dvouletým synkem. „Kapitáne,“ spustil Akaar zatvrzele, „došlo k drobné změně plánu. Cardassiané.“

20

UNA MCCORMACK

Beverlin manžel si znovu povzdechl. Komplikace stran Cardassianů… Ano, tak by se to dalo říci. Picard admirálovi pokynul, aby své vývody dále rozvinul. „Prosím, pokračujte.“ „Chtějí mít na misi i své lidi. Jakmile doletíte k Hvězdné základně 66 pro Ferengské a Federační zastupitele, bude tam na vás čekat také cardassianská diplomatka se svou družinou. Vyjednávačka Detrek. Budiž vám útěchou, že není příliš zkušená. A navíc demokratka. Do funkce se dostala během Rejalovy vlády, a pak si ji oblíbil Alon Ghemor. Jinými slovy – váš typ Cardassiana.“ Beverly manžel nepřipadal Detrečiným neposkvrněným diplomatickým štítem nijak zvlášť uklidněn. „Předběžná komunikace s veneťanskou vládou byla krajně ledová, pane,“ odpověděl. „Podle mě není příliš moudré v této fázi přidávat další účastníky. Mohlo by to vytvářet zdání přílišného nátlaku.“ „Nebo být naopak bráno jako důkaz, že ne dvě, ale hned tři sousední mocnosti nahlíží na jejich tanečky s Tzenkethy s obavami.“ Akaar povzdechl: „Vím, že vám celou záležitost nijak neulehčuji, Jean-Lucu, ale musím myslet na naše vztahy s Cardassiany. Neuplyne den, aby mi jejich velvyslanec nepřipomínal, že teď jsou našimi spojenci. A když zrovna nepřitápí pod tímto konkrétním kotlem, neustále mi tisícerem různých způsobů – s výjimkou přímé výhrůžky – naznačuje, že cardassijská vláda si jakékoli odmítnutí účasti Cardassianů na misi k Venette vyloží tím nejhorším možným způsobem.

A protože bychom v současnosti naše spojence dokázali lehce spočítat na prstech jedné ruky, prezidentka s jejich požadavky souhlasí.“ Admirálova tvář se zachmuřila: „Doslova řekla, že s vámi mile ráda pošle i dechovku, pokud si ji Cardassiané vyžádají. Obávám se tedy, že vám budou u jednacího stolu dělat společnost a vy všichni se budete muset tvářit, jako by vše bylo součástí plánu od samého začátku.“ Akaar stočil pohled

NA POKRAJI VÁLKY

21

mírně stranou. „Je s vámi i doktorka Crusherová? Rád bych s ní pohovořil.“ Picard s pozvednutým obočím pokynul své ženě. Ta rychle schovala plastovou lžičku do kapsy a postoupila před obrazovku. „Jak vám mohu pomoci, admirále?“ „Chtěl bych vás požádat, doktorko, abyste při této misi zaujala místo poručíka Čchen.“ „Prosím?“ „Dobře vím, že Čchen odvede dobrou práci, ale chci, abyste tam byla vy. Přece jste již Venettu navštívila, nemám pravdu?“ „Nu, ano, ale už dávno. Byla jsem kadetka…“ Podívala se na Picarda, který admirálovým požadavkem sám viditelně zmaten. Zmohl se na pouhé pokrčení ramen. „Čchen je specialistkou na první kontakty, admirále. Na tuto misi se připravovala několik týdnů…“ „Ne,“ trval admirál neoblomně na svém. „Chci znát názor někoho, kdo tam už jednou byl.“ „Samozřejmě, admirále – ačkoli můj úhel pohledu byl značně limitován. Většinu času jsem sloužila jako spojka pro důstojnický a admirálský sbor.“ „Pevně věřím, že se vám vše začne vybavovat hned po příletu, doktorku. Mimo to vás chci na místě mít i z jiného důvodu,“ naklonil se Akaar spiklenecky k obrazovce. Kanál je přece zabezpečený, ne? pomyslela si Crusherová. Bezděky však s manželem admirálův pohyb napodobila. „Po pravdě řečeno chci mít na místě doktora. Přátelské vztahy Veneťanů s Tzenkethy nás naprosto překvapily. A výzvědnou síť na Ab-Tzenkethu máme prvotřídní. Jak nám něco takového mohlo uniknout?“ „Netuším, jak by vám na tuto otázku mohla odpovědět zrovna lékařka,“ zavrtěla Beverly hlavou. „Udělal byste lépe, kdybyste poslal místo mě Čaudry, nebo… Nebo pošlete rovnou specialistu, někoho z Tzenkethské správy…“

22

UNA MCCORMACK

„Můj specialista už je na cestě. Ale ne, doktorko, s vaší osobou mám zcela určitý záměr. Chtěl bych vědět, zda Tzenkethové nějakým způsobem ovlivňují Veneťany biochemicky.“ „Biochemicky?“ Beverly nenacházela slov. „Posilovače agresivních sklonů? Halucinogeny? To máte mysli?“ „Detaily nechám na vás, doktorko.“ „Je to vůbec možné, Beverly?“ ozval se Picard. „Možné je všechno, Jean-Lucu. O tzenkethské fyziologii toho víme zoufale málo, a o biologických a lékařských dovednostech ještě méně…“ „Díky vašim zkušenostem s Veneťany jste tou nejlepší možnou volbou pro posouzení rozdílů v chování, doktorko. Rozhlížejte se. Porovnávejte vše s vaším předchozím pobytem.

Budete-li muset, pak sbírejte data trikordérem, klidně i vzorky.

Ale zjistěte, zda za náhlým příklonem k Tzenkethům a agresi vůči nám nestojí biomechanické důvody.“ Crusherová zvolna přikývla. Veneťany si pamatovala jako vřelý a pohostinný lid. Možná, že Akaarovy vývody nebyly tak šílené. „Dobrá, admirále. Udělám, co bude v mých silách.“ „Dobrá. Co ještě? Ach, ano, slouží u vás pořád ještě cardassianský glinn z výměnného programu pro důstojníky, Jean-Lucu?“ „Glinn Dygan? Ano…“ „Možná přišla jeho chvíle na výsluní. Zkuste, zda by vám nějak nemohl pomoci s cardassijskou delegací. A to je vše.

Neustále mě informujte, Jean-Lucu. Budu očekávat pravidelná hlášení. Beverly, vám přeji příjemný návrat na Venette.“ Obrazovka zhasla. Crusherová vydechla. Picard vedle ní začal poklepávat prsty na stůl. Jednou, dvakrát – a náhle přestal. Jinak na sobě nedal nijak znát rozladění z faktu, že veškeré plány vzaly na poslední chvíli za své. Manželku však neoklamal ani v nejmenší. „Inu,“ ozval se po hodné chvíli klidně, „zdá se, že naše mise ohledně Venettského konventu se nám poněkud zkomplikovala.“

NA POKRAJI VÁLKY

23

„A navíc nám ji zkomplikovali Cardassiané,“ sedla si Beverly na kraj stolu. „Opravdu věříš, že Veneťany jejich přizvání naštve?“ Picard se opřel v křesle a vzal ji za ruce: „Podle mě to je více než možné. K Federaci už tak nechovají nijak přehnanou náklonnost. Navštívit je s ohlášenými delegacemi z Federace a Ferenginaru je jedna věc. Ale přidat zástupce třetí mocnosti… Jak už jsem říkal admirálovi…“ „Veneťané si to mohou vyložit jako pokus o nátlak.“ „Navíc nebudou mít mnoho důvodů věřit našemu ujišťování, že tomu tak není.“ Crusherová přikývla. Federaci s trojicí světů, které tvořily Venettský konvent, pojila nešťastná historie. Veneťané tehdy před mnoha lety, když jejich svět navštívila ještě jako Beverly Howardová, teprve s Federací opatrně navazovali nejranější styky. Vše šlo hladce jako po másle. Před deseti lety už zvažovali členství. Pak vše přerušila válka s Dominionem, následovaná hrůzami invaze Borgů, a na politický osud trojice světů se zcela zapomnělo. Tedy až do chvíle, kdy oznámili nové obchodní dohody s Tzenkethskou koalicí. Diplomatické síly Federace nyní zuřivě sprintovaly, aby dohnaly vše, co během poslední dekády zameškaly. Venettský konvent hraničil s několika zajímavými (neřkuli citlivými) místy. „Čchen bude zklamaná,“ protáhla Beverly zamyšleně. „Musím ji zpravit o změně plánů…“ Picard sebou náhle trhnul. Doktorka se na něj ohlédla.

Reného u stolu přestalo bavit vlastní pití. Místo toho se začal sápat po matčině šálku. Malýma ručkama jej však nedokázal uzvednout, takže plný porcelán nyní nebezpečně balancoval na hraně stolu. Stačí jediné, nepatrné postrčení, a… …a vylijeme s vaničkou i dítě.

Crusherová ve zlomku sekundy přeskočila místnost a zachytila šálek dřív, než dopadl na zem. „Dobrý postřeh,“ poděkoval jí Picard.

24

UNA MCCORMACK

„Spíš dobré oko na kritické situace,“ pokrčila rameny, „a reflexy dost dobré na to, abych se s nimi vypořádala. Což jsou dva další důvody, proč bych měla letět s vámi.“ „Takže… ohledně vašeho kamarádíčka,“ ozval se Bowers. „Není tak docela můj kamarád,“ opravila ho Dax. „Spíš kamarád kamaráda.“ „No dobře, tak váš letmý známý…“ „Ani bych vlastně neřekla, že je to kamarád kamaráda.

Chci říct, že si s ním Netara vyšla… kolikrát, dvakrát? Maximálně třikrát.“ „No dobře, takže na Akademii jste kdysi kamarádila s nějakou Netarou, která si s tímhle cápkem Aldenem třikrát vyšla…“ „Nebo možná čtyřikrát?“ „Třikrát nebo čtyřikrát…“ „Ale bylo to během několika měsíců. Dost se tehdy kolem nás ochomýtal. Nechci, aby sis myslel, že šlo o úplného cizince, to ne…“ Bowers pozvedl ruku a zadusil tak příval nových informací: „Jasně, Ezri, chápu. A chci říct vlastně jen jediné: proč pro všechno na světě děláš tolik věcí a vybíráš si tolik protislužeb zrovna kvůli němu?“ Dax, která si zrovna přihladila uniformu a přitom se rozhlížela po nejmodernější transportní místnosti na palubě U.S.S. Aventine, se zarazila a zamyslela. Dobrá otázka. „V téhle fázi tvého života už přece není ničím víc než dávnou poznámkou pod čarou…“ „Nejspíš…“ Dax se zamyšleně odmlčela. „Podle mě to dělám hlavně proto, že byl součástí důležité části mého života.

Víš? Vstoupil mi do života na samém začátku, kdy jsem už nebyla stydlivá ani nervózní, ale konec byl ještě v nedohlednu. A proto jsem si tehdy mohla užívat života a značné absence zodpovědnosti.“

NA POKRAJI VÁLKY

25

„Na to si mlhavě vzpomínám,“ zamyslel se Bowers smutně, „rezavé paměti a zubu času navzdory.“ „A Peter Alden byl tehdy o rok nebo dva starší než my. To stačilo. Všichni jsme stejně toužili po jeho souhlasu, a navíc byl výjimečný. Nejlepší student. Měl před sebou určitě velkou a důležitou budoucnost.“ „Ten, Který Se Z Nás Všech Stane První Admirálem, co?“ zašklebil se Bowers. „Pár takových znám.“ „Ne, takový nebyl! Nebyl nafoukaný, nebo zahleděný do sebe – právě naopak. Klidný. Tichý. Skoro až skromný. Ale věřil si. Soustředil se jen na to, co bylo skutečně důležité.

Kdykoli někdo z nás něco řekl – sám už znáš ‚mlaďochy‘ dost dobře – vždycky napůl ucha sledoval Petera Aldena. Co si myslí? Souhlasí se mnou? Je zklamaný? Všichni kolem něj se snažili vždycky mnohem víc.“ Odmlčela se. A co stydlivá, nemotorná smolařka Ezri Tigan, pro kterou Peter Alden představoval jen další strašidelnou zkušenost, kterou jí Akademie předhodila? Makala také víc? Dokázala vůbec před Daxem vůbec kdy zvednout laťku své píle výš? „Ezri Tigan také?“ zeptal se Bowers jemně.

Dax se rozesmála: „Ano, myslím, že dokonce i ta dokázala jednou či dvakrát pro Petera Aldena zazářit.“ Bowers její smích opětoval. Dax si znovu popotáhla uniformu. Sam vždycky ví, co se jí honí hlavou a jak se cítí ohledně setkání s osobou, jež ji znala před Daxem.

Dávno, dávno tomu, kdy se praporčík Ezri Tigan s polovičním zápalem kvalifikovala jako poradkyně, a s ještě menším zápalem se neočekávaně stala hostitelkou mocného trillského symbionta Daxe. To jí bylo dvacet let. Roky ­ubíhaly a řady lidí, kteří ji znali jako Ezri Tigan, pomalu řídly. Od chvíle, kdy dostala U.S.S. Aventine za úkol vyzvednout experta na Tzenkethy Petera Aldena a odvézt jej na setkání s diplomatickou misí směřující k Venettskému

26

UNA MCCORMACK

konventu, Ezri to dávné jméno neustále znělo v hlavě. Pomyšlení, že tu ­mladou dívku opět zahlédne – byť očima druhé osoby, tím více osoby, kterou ona dívenka obdivovala – bylo lákavé.

A možnost pochlubit se s U.S.S. Aventine byla třešničkou na dortu. „Ten, Který Se Z Nás Všech Stane První Admirálem.“ Ezri v téhle hře ani zdaleka nebyla z kola ven.

Bowers se vedle ní usmíval: „Chápu,“ pokyvoval hlavou. „Ezri Dax – Příběh mého osobního úspěchu.“ „Tak nějak.“ „Je mi ctí, že mohu být součástí tvé vlajkoslávy,“ rozhlédl se také po bezchybně vypulírované transportní místnosti. „Má ji?“ „Co?“ „Nablýskanou kariéru, kterou mu všichni věštili.“ „Přestala jsem ho sledovat. Však víš, jak se věci měly.

Ale nepochybuji, že Rozvědka flotily jeho talenty nijak nemrhá.“ „Souhlasím. A tvá uniforma už uhlazenější nebude,“ upozornil. „A navíc jsi kapitánkou jedné z nejmodernějších lodí Flotily.“ Usmáli se na sebe. Dax ho poplácala po paži: „Co bych si bez tebe počala, Same.“ „Nejspíš bys skončila stejně zde. Ale tiše. Náš host je už skoro mezi námi.“ Velitel transportérů U.S.S. Aventine Spon položil ruce na konzoli, a na transportní plošině se objevil komandér Peter Alden, člen Rozvědky Hvězdné flotily.

Byl zhruba pětatřicetiletý, v kondici a upravený. Vlasy mu na skráních již poněkud šedivěly, a tvář měl lehce zamračenou. Při pohledu na Dax však napětí kolem očí a úst poněkud polevilo vřelým úsměvem. „Ezri,“ napřáhl pravici, „Moc rád tě vidím. Jak je to už dlouho? Deset let? Dvanáct?“

NA POKRAJI VÁLKY

27

„Tak nějak,“ opětovala Dax úsměv. Úplně zapomněla, jaký je Peter Alden fešák. Navíc byl požehnán tváří, která s přibývajícími roky a zkušenostmi nabírala na zajímavosti.

Rychle se rozhlédl po transportní místnosti. „Tvá loď je…

No, úžasná!“ rozesmál se. „Já vím,“ rozesmála se také. Neustále ji držel za ruku. Dax se mu opatrně vymanila: „Chceš si ji prohlédnout?“ Alden schoval ruce za zády: „Velmi rád.“ Neustále se na sebe usmívali. Bowers si odkašlal. „Ach!“ trhla sebou Ezri. „Ano! Ráda bych ti představila mého prvního důstojníka, komandéra Samaritana Bowerse.“ „Jenom Sam postačí.“ Oba muži si potřásli rukou a pozdravili se.

Bowers se pak obrátil k Dax: „Mám vás doprovodit na prohlídce lodi, kapitáne? Před chvíli jste totiž říkala, že byste si beze mě nic nepočala…“ „Víš co, Same? Myslím, že tentokrát si počnu moc dobře sama.“ Pokynula Aldenovi ke dveřím a následovala ho ven z transportní místnosti. „Moc rád bych jako první poznamenal,“ vydechl Bowers kapitánce do ucha,“ že bývalý přítel tvé bývalé spolubydlící je fešák.“ „Ale dej pokoj,“ přikázala.

2 ODESÍLATEL: Civilní nákladní lodi Inzitran, vlajková loď, Obchodní flotila 9 PŘÍJEMCE: Ementar Vik Tov-A, starší mluvčí, Aktivní záležitosti, Ministerstvo vnějšku STAV: Odhadovaný čas příletu na hranici: 37 nebeských poutí Odhadovaný čas příletu do cíle: 42 nebeských poutí Obchodní plavidlo 3, teplota v nákladovém prostoru nízká, ale stabilní. Situaci sledujeme.

U.S.S. Enterprise během let hostila mnoho diplomatických recepcí, a doktorka Crusherová s kapitánem Picardem si za tu dobu vypracovali systém, jak s nimi pracovat. Oba se vnořili do davu na protějších koncích místnosti a díky dráze ve tvaru osmičky se vždy krátce potkali v jejím středu, aby si rychle vyměnili informace před tím, než vyrazili do hlubin poloviny, jíž právě úspěšně proplul protějšek. „Rozhodně si pohovoř s ferengskou velvyslankyní,“ utrousil Picard tiše, když se míjel s manželkou. „Madame Ilkou.

Určitě ti přijde nadmíru zajímavá.“