Issuu

ranhojic_003_Sestava 1 4/9/14 11:39 AM Stránka 1

NOAH GORDON

KNIŽNÍ KLUB

âÁST PRVNÍ

RANHOJIâÒV UâEDNÍK

Dûtství v Lond˘nû B

yly to poslední bezpeãné okamÏiky blaÏené nevinnosti v Ïivotû Roberta J., ale on ve své nevûdomosti pokládal za utrpení, kdyÏ musel zÛstávat s bratry a sestrou v blízkosti otcova domu. ProtoÏe bylo teprve ãasnû zjara, sluníãko bylo dost nízko a vysílalo hfiejivé pozdravy paprskÛ pfies okraje do‰kov˘ch stfiech. Natáhl se na hrub˘ kamenn˘ schod pfied vchodem do domu a tû‰il se z té pohody. Nahoru se jejich zanedbanou ulicí trmácela jakási Ïena. Ulice naléhavû potfiebovala opravit, podobnû jako vût‰ina domÛ, jeÏ byly postaveny jen tak narychlo, pfiestoÏe je stavûli zku‰ení fiemeslníci, vydûlávající si na Ïivobytí tím, Ïe stavûli bytelné domy pro ty ‰Èastnûj‰í, ktefií si je mohli dovolit. Loupal ko‰ík ran˘ch hrachov˘ch luskÛ a snaÏil se dávat pozor na své mlad‰í sourozence; patfiilo to k jeho povinnostem, kdyÏ maminka nebyla doma. ·estilet˘ William Steward a ãtyfiletá Mary Ann se popelili v prachu pfied domem, hráli jakési tajné hry a neustále se chichotali. Osmnáctimûsíãní Jonathan Carter leÏel na jehnûãí koÏe‰inû a spokojenû vrnûl, protoÏe mûl bfií‰ko plné ka‰e a maminka ho nechala fiádnû odfiíhnout. Sedmilet˘ Samuel Edward nûkam upláchl – prohnan˘ Sammy vÏdycky zmizel, kdyÏ mûl pomoci s nûjakou prací, a Roby ho teì zlostnû vyhlíÏel. Otevíral zelené lusky jeden za druh˘m a palcem vy‰kraboval jednotlivé hrá‰ky, jak to vidûl dûlat maminku. Nepfiestal pracovat, ani kdyÏ si v‰iml, Ïe cizí Ïena mífií pfiímo k nûmu. Kostice v ÏivÛtku jí nadzvedaly poprsí, takÏe jí obãas pfii pohybu bylo vidût prsní bradavky silnû natfiené rÛÏí na rty. ·irok˘ obliãej mûla také kfiiklavû nalíãen˘. Robymu bylo

teprve devût, ale malé lond˘nské dítû rozpozná ‰lapku na první pohled. „Mladej, je tohle dÛm Nathanaela Colea?“ Díval se na ni s odporem, ale nebylo to poprvé, co k nim pfii‰la dûvka a hledala jeho tátu. „Proã se ptáte?“ fiekl nevlídnû a byl rád, Ïe táta je na pochÛzce za prací, takÏe jej Ïenská nezastihne, a Ïe maminka ode‰la odevzdat v˘‰ivky, a tak si u‰etfií rozpaky. „Potfiebuje ho jeho Ïena. Poslala mû.“ „Co tím chcete fiíct, Ïe potfiebuje?“ Obratné prsty pfiestaly vylupovat hrá‰ky. Prostitutka se na nûj dívala chladnû, protoÏe jí dal chováním i tónem najevo, co si o ní myslí. „To je tvá matka?“ Pfiik˘vl. „Má hrozné porodní bolesti. Je v Egglestanov˘ch stájích poblíÏ Puddle Docku. Rad‰i honem najdi tátu a povûz mu to,“ fiekla Ïena a otoãila se k nûmu zády. Chlapec se zoufale rozhlédl kolem sebe. „Samueli, Samueli!“ zakfiiãel… Ale potvora Samuel byl kdovíkde jako obvykle, takÏe Roby vyru‰il Williama a Mary Ann ze hry. „Dej na mlad‰í pozor, Willy,“ fiekl a rozbûhl se smûrem k mûstu. Lidé, ktefií dají na povûry, tvrdí, Ïe rok 1021 po Kristu – ten rok, kdy byla Agnes Coleová poosmé tûhotná – byl zasvûcen satanovi. Poznamenalo ho lidské ne‰tûstí a pfiírodní pohromy. Pfiedchozí podzim uzavfiely tuhé mrazy fieky krun˘fiem ledu a zniãily úrodu na polích. Pr‰elo jako jiÏ léta ne a rychlé tání zpÛsobilo na TemÏi pfiíval vody, kter˘ strhl mosty a domy. Padající hvûzdy ozafiovaly vûtrnou zimní oblohu a lidé zahlédli vlasatici. V únoru se zemû nûkolikrát citelnû otfiásla a blesk urazil vrcholek kfiíÏe. Lidé si ‰eptali, Ïe Kristus a svatí pfiestali bdít nad lidstvem. ¤íkalo se, Ïe kdesi vytékala z pramene po tfii dny krev, a pocestní tvrdili, Ïe se v lesích a na odlehl˘ch místech zjevuje ìábel. Agnes fiíkala Robymu, aby si takov˘ch fieãí nev‰ímal, ale stísnûnû dodávala, aby se pokfiiÏoval, kdyÏ uvidí nebo usly‰í nûco nezvyklého. Lidé toho roku velmi Ïehrali na Boha, protoÏe neúroda zpÛsobila bídu. Nathan si nevydûlal uÏ ãtyfii mûsíce ani penny a rodinu Ïivilo matãino vy‰ívání. Jako novomanÏelé byli Nathan a Agnes bláznivû zamilovaní a velmi sebejistí ohlednû budoucnosti; on mûl v plánu

zbohatnout jako stavební dodavatel. Ale sluÏební postup v tesafiském cechu byl pomal˘. Zku‰ební komise provûfiovala kaÏd˘ projekt, jako by byl urãen pro samotného krále. Nathan strávil ‰est let jako tesafisk˘ uãedník a dvojnásobek jako druh˘ tesafi. Nyní uÏ mohl aspirovat na klasifikaci tesafiského mistra, která je nezbytná pro stavebního dodavatele, ale pomalost sluÏebního postupu mu vzala energii a pfiíznivá léta minula, takÏe ztratil chuÈ pou‰tût se do nûãeho nového. Stfiedem jejich Ïivota byl odjakÏiva cech, ale i ten nyní ztrácel svÛj vliv, protoÏe Nathan docházel kaÏdé ráno do cechovního domu, jenom aby se dozvûdûl, Ïe Ïádná práce není. Spolu s ostatními ne‰Èastníky hledal útûchu v nápoji, kterému fiíkali barviãka: nûkdo pfiinesl med, jin˘ trochu kofiení, a dÏbánek vína se v cechovním domû vÏdycky nûjak˘ na‰el. ManÏelky tesafiÛ fiekly Agnes, Ïe nûkter˘ z muÏÛ ãasto dojde pro lehkou Ïen‰tinu a opilí tesafii se pak na ní v‰ichni vystfiídají. Pfies v‰echny neshody se manÏelovi nebránila. Mûla pfiíli‰ ráda tûlesnou rozko‰. Její bfiicho bylo stále plné, protoÏe ji vÏdy hned znovu oplodnil, jakmile porodila. KdyÏ se blíÏil její ãas, Nathan se domovu vyh˘bal. Jejich Ïivot témûfi navlas splnil v˘straÏné pfiedpovûdi, jimiÏ ji otec ãastoval, kdyÏ se – jiÏ obtûÏkána Robertem – provdala za mladého tesafie, kter˘ pfiijel do Watfordu pomoci se stavbou stodoly pro jejich souseda. Otec vinil její vzdûlání; fiíkal, Ïe vzdûlání dûlá z Ïen pobûhlice. Otec byl vlastníkem malé farmy, kterou dostal od Ethelreda z Wessexu jako v˘platu za vojenskou sluÏbu. Byl prvním Kempem, jenÏ se stal svobodn˘m sedlákem. Walter Kemp dal své dcefii vzdûlání v nadûji, Ïe jí zajistí svatbu s bohat˘m statkáfiem. Vlastníci velk˘ch pozemkÛ mûli rádi po ruce ãlovûka, kterému mohli vûfiit a kter˘ umûl ãíst a poãítat, tak proã by to nemohla b˘t právû manÏelka? Byl roztrpãen˘, kdyÏ vidûl, Ïe se vdala pod svou úroveÀ a s outûÏkem. Nemohl ji, chudák, ani vydûdit, protoÏe kdyÏ zemfiel, jeho maliãké hospodáfiství propadlo kvÛli daÀovému nedoplatku zpût korunû. Ale otcovy ambice ovlivnily Agnesin Ïivot. V jejích vzpomínkách bylo tûch pût let, které strávila v klá‰terní ‰kole, nej‰Èastnûj‰ími léty

jejího Ïivota. ¤ádové sestry nosily ‰arlatové stfievíce, roucho v kombinaci bílé a fialové barvy a závoj jemn˘ jako obláãek. Nauãily ji ãíst a psát, trochu církevní latiny, stfiihnout na obleãení, ‰ít „neviditelnou“ nití a krumplování – v˘‰ivku tak elegantní, Ïe byla Ïádána i ve Francii, kde ji naz˘vali „anglická práce“. Tato „hloupÛstka“, kterou se nauãila od fiádov˘ch sester, teì její rodinu Ïivila. To ráno váhala, zda má jít odevzdat své v˘‰ivky. Porod se blíÏil a ona mûla pocit, Ïe je bachratá a ne‰ikovná, ale spíÏ uÏ byla skoro prázdná. Musela jít na trh v Billingsgate a koupit hladkou i hrubou mouku, potfiebovala tedy peníze za v˘‰ivky od v˘vozce, kter˘ bydlel v Southwarku, na druhém bfiehu fieky. S v˘‰ivkami v malém uzlíãku kráãela proto pomalu po Thames Street smûrem k London Bridge. Thames Street byla jako obvykle plná potahÛ a nakladaãÛ, ktefií pfiená‰eli zboÏí z temn˘ch skladi‰È smûrem k nábfieÏí, kde uÏ na nû ãekaly celé ‰iky lodí. Hluk na Agnes dopadal jako Ïivotodárn˘ dé‰È. Pfies v‰echny nesnáze byla Nathanaelovi vdûãná, Ïe ji odvedl z farmy ve Watfordu. Tolik milovala tohle mûsto! „Zatracenej zkurvysynu! Koukej mazat zpátky! VraÈ mi moje prachy! Naval je sem!“ jeãela vztekle Ïena na nûkoho, koho Agnes nevidûla. Klubíãka smíchu byla propletena stuhami cizojazyãn˘ch slov. Nadávky padaly jako upfiímná poÏehnání. ·la kolem otrhan˘ch otrokÛ, vlekoucích slitky Ïeleza k ãekajícím lodím. Psi ‰tûkali na ty uboÏáky, ktefií se proh˘bali pod sv˘mi obrovsk˘mi bfiemeny a perliãky potu jim jiskfiily na vyholen˘ch hlavách. Cítila ãesnekov˘ zápach jejich nemyt˘ch tûl a kovov˘ pach Ïelezn˘ch odlitkÛ. Potom pfiinesl vánek vítanûj‰í vÛni: z vozíku pouliãního prodavaãe pirohÛ. V ústech se jí sbíhaly sliny, ale v kapse mûla uÏ poslední minci a doma hladové dûti. „PiroÏky slad‰í neÏ hfiích,“ vyvolával muÏ. „Horké a chutné!“ V docích vonûla borová smola rozehfiátá sluncem a dehet lan. PfiidrÏovala si ruku na bfii‰e, protoÏe cítila, jak se v ní dítû za chÛze pohybuje, jako by plavalo v oceánu. Na rohu stála skupinka námofiníkÛ s kvûtinami za ãapkami. Námofiníci si bujnû prozpûvovali za doprovodu pí‰Èaly,

bubínku a harfy. Jak je míjela, v‰imla si muÏe, kter˘ se opíral o podivn˘ vÛz, pomalovan˘ znameními zvûrokruhu. Mohlo mu b˘t tak ke ãtyfiiceti a pomalu zaãínal ztrácet vlasy, jeÏ mûly záfiivû hnûdou barvu stejnû jako jeho plnovous. Mûl pfiíjemné rysy; neb˘t tlou‰Èky, byl by hezãí neÏ Nathan. Tváfie mûl zdravû ãervené a bfií‰ko se pfied ním vypínalo podobnû jako to její. Jeho tlou‰Èka neodpuzovala, naopak: odzbrojovala a bavila. ¤íkala kaÏdému na první pohled, Ïe pfied ním stojí pfiátelsk˘ a druÏn˘ ãlovûk, kter˘ má aÏ pfiíli‰ rád ty dobré stránky Ïivota. Jeho modré oãi se leskly a jiskfiily, takÏe ‰ly dobfie dohromady s jeho usmívajícími se rty. „Krasavice, budete moje?“ zeptal se. Polekanû se rozhlédla, ke komu to vlastnû mluví, ale nikdo jin˘ nablízku nebyl. „Oho!“ Obvykle takové nesmysly odbyla ledov˘m pohledem a zapomnûla na nû, ale rozumûla Ïertu a oceÀovala vtipného ãlovûka. Jeho roztomilá dotûrnost se jí zalíbila. „Jsme stvofieni jeden pro druhého. Jsem ochoten pro vás i zemfiít, má paní,“ volal za ní roztouÏenû. „Není tfieba, pane. Za mne uÏ zemfiel na kfiíÏi Kristus,“ odpovûdûla. Zvedla hlavu, napfiímila se a pfies své témûfi neuvûfiitelnû obrovské tûhotné bfií‰ko se smíchem svÛdnicky odkráãela. Bylo to uÏ dávno, co nûjak˘ muÏ vzdal naposled hold její Ïenskosti – byÈ jen v Ïertu – a ten absurdní rozhovor jí pozvedl náladu. Zvesela si vykraãovala po Thames Street. KdyÏ se blíÏila k Puddle Docku – stále je‰tû s úsmûvem na tváfii –, pfiepadly ji první bolesti. „Matiãko sedmibolestná,“ za‰eptala. Pak pfii‰el nov˘ nával bolesti. Zaãal v bfii‰e, ale vzápûtí zalil celé její tûlo vãetnû mysli, takÏe nebyla schopna udrÏet se na nohou. KdyÏ upadla na dláÏdûní, vy‰la z ní plodová voda. „Pomoc! Pomozte mi nûkdo!“ vykfiikovala. Lond˘nsk˘ dav ãumilÛ se okamÏitû srotil, zvûdav˘ na podívanou, a za okamÏik ji obklopil kruh lidsk˘ch nohou. V mlze bolesti vidûla, jak na ni shlíÏejí neznámé tváfie. Agnes zasténala. „Notak, bastardi,“ bruãel pivovarsk˘ vozka. „Udûlejte místo, aÈ mÛÏe d˘chat. A nepfiekáÏejte nám v práci. Odneste ji z cesty, aÈ se dá projet.“ Odnesli ji nûkam, kde byla tma a chlad a kde byl pronikavû cítit hnÛj. Cestou jí nûkdo ukradl uzlíãek s v˘‰ivkami. Hlou-

bûji v temnotû se pohybovalo cosi velikého. Zaznûl ostr˘ zvuk nárazu kopyta do dfieva a drhnutí ko‰atiny. „Co se to tu dûje? Ne, tady ji nesmíte nechat,“ sly‰ela ha‰tefiiv˘ hlas. Byl to nervózní muÏík, pupkat˘ a kolozub˘, a kdyÏ zahlédla jeho jezdecké boty a ãapku, poznala, Ïe je to Geoff Engglestan a Ïe leÏí v jeho stájích. Asi pfied rokem tady Nathan opravoval nûkterá stání a ona se té skuteãnosti zachytila jako tonoucí stébla. „Pane Engglestane,“ za‰eptala. „Jsem Agnes Coleová, Ïena tesafie, kterého dobfie znáte.“ Zdálo se jí, Ïe vidí na jeho tváfii, jak ji neochotnû poznává a jak si rozmrzele uvûdomuje, Ïe ji nebude moci vyhnat. Za ním se srotili lidé s oãima roz‰ífien˘ma zvûdavostí. Agnes zalapala po dechu. „MÛÏete, prosím vás, nûkdo dojít pro mého muÏe?“ zaprosila. „Já nemÛÏu od koní,“ zamumlal Engglestan. „Musí jít nûkdo jin˘.“ Nikdo se nepohnul ani nepromluvil. Rukou za‰átrala v kapse a vylovila minci. „Prosím,“ opakovala a podrÏela minci tak, aby ji vidûli. „Vykonám svou kfiesÈanskou povinnost,“ ozvala se okamÏitû jedna z Ïen – zcela oãividnû prostitutka. Sevfiela peníz v dlani jako v klepetech. Bolest byla nesnesitelná – nová a odli‰ná. Znala ty bolestivé stahy, od tfietího dítûte byly její porody dosti tûÏké, ale postupem ãasu si zvykla. Pfied Mary Ann do‰lo k potratu, ale jak Jonathan, tak holãiãka z ní vy‰li lehce; poté co ode‰la plodová voda, proklouzli jako hladká semínka mezi bfií‰ky prstÛ. Pfii Ïádném z pûti porodÛ takovouhle bolest nezaÏila. „Svatá AneÏko,“ fiekla do nûmého ticha. „Svatá AneÏko, která pomáhá‰ jehÀátkÛm, pfiispûj pomocí i mnû.“ VÏdycky se bûhem porodu modlila ke své svaté a svatá AneÏka jí vÏdy pomohla. Tentokrát se v‰ak Agnesin svût promûnil v nepolevující bolest a dítû v ní trãelo jako obrovská zátka. Nakonec její drásavé v˘kfiiky pfiivolaly kolem jdoucí porodní bábu. Znaãnû pfiiopilá nevzhledná stafiena nadávkami vyhnala ãumily ze stájí. Potom se otoãila a podívala se s nechutí na Agnes. „Zkurven˘ muÏsk˘ tû dostali do maléru,“ zamumlala. Nebylo kam Agnes pfienést. Babka jí pfietáhla sukni pfies hruì a rozfiezala spodní prádlo. Potom oãistila podlahu pfied

jejím rozevfien˘m lÛnem rukama od slámy a hnoje. Ruce si otfiela do ‰pinavé zástûry. Z kapsy vytáhla nádobku se sádlem, jiÏ ztmavl˘m krví a ‰Èávami jin˘ch Ïen. Nabrala trochu Ïluklého tuku a rozetfiela si jej po dlaních. Potom zanofiila nejprve dva, potom tfii prsty a nakonec celou ruku do Agnesina rozevfieného lÛna. To jiÏ Agnes vyla jako zvífie. „Bude to bolet je‰tû dvojnásob, paniãko,“ fiekla babka po chvíli a natfiela si paÏe aÏ k loktÛm. „Ten chudák by si ukousal vlastní prsty, kdyby si takovou bolest dokázal uvûdomit. Vychází prdelkou napfied.“

Rodina cechu R

oby se dal do bûhu smûrem k Puddle Docku. Potom si uvûdomil, Ïe musí najít otce, a zamífiil k budovû tesafiského cechu. Stejnû by si poãínalo kaÏdé dítû ãlena cechu v pfiípadû problémÛ v rodinû. Lond˘nsk˘ tesafisk˘ cech sídlil na konci ulice ve staré budovû z proutûného pletiva a mazaniny. Základ z tyãí byl propleten˘ vûtvemi a proutky a hrubû nahozen˘ silnou vrstvou malty, kterou bylo nutné vÏdy za pár let obnovovat. V prostorné budovû sedûlo na hrub˘ch Ïidlích kolem stolÛ nûkolik muÏÛ v koÏen˘ch kabátcích s opasky na náfiadí, jak náleÏelo k jejich fiemeslu. Stoly i Ïidle vyrobili ãlenové v˘boru cechu. Roby rozpoznal sousedy a ãleny otcovy desítky. Otce v‰ak nikde nevidûl. Cech znamenal pro své ãleny v‰e – pracovní úfiad, pohfiební bratrstvo, spoleãenské centrum, zdroj v˘pomoci v dobû, kdy nemûli práci, rozhodãího sporÛ, agenturu a zprostfiedkovatelnu práce, politick˘ vliv a morální posilu. Bylo to spoleãenství s pevnou organizaãní strukturou, rozdûlené do ãtyfi oddílÛ tesafiÛ, které se naz˘valy stovky. KaÏdá stovka se skládala z desítek, které se scházely samostatnû v uÏ‰ím kruhu. Pouze kdyÏ nûkter˘ ãlen desítky umfiel, byl dlouhodobû nemocn˘ nebo se odstûhoval, byl jako tesafisk˘ uãedník pfiijat nov˘ ãlen. Obvykle z dlouhého seznamu ãekatelÛ, kde byli zapsáni synové souãasn˘ch ãlenÛ. Slovo pfiedstaveného cechu platilo stejnû jako slovo královské… a právû za tímto muÏem, Richardem Buckerelem, nyní Roby pospíchal. Buckerel mûl shrbená ramena, jakoby od tíhy zodpovûdnosti, a smolnû ãerné vlasy. Ostatnû v‰e na nûm bylo tmavé –

i jeho oãi mûly barvu staré dubové kÛry. Jeho halena, kabátec a tûsné nohavice byly z hrubé vlny obarvené ofiechov˘mi slupkami a tisíce sluneãn˘ch dnÛ stráven˘ch na stavbách dodaly jeho pleti barvu vyãinûné kÛÏe. Pohyboval se, mluvil a myslel uváÏlivû a Robymu naslouchal s laskavou pozorností. „TvÛj otec tu není, chlapãe.“ „Nevíte, kde bych ho mohl najít, pane mistr?“ Buckerel váhal. „Poãkej chvíli,“ fiekl nakonec a obrátil se ke skupince muÏÛ usazen˘ch poblíÏ. Roby zaslechl jen sem tam slovo nebo útrÏek ‰eptané vûty. „Zase s tou kurvou?“ mumlal Buckerel. Po chvíli se pfiedstaven˘ cechu vrátil. „Víme, kde tvého otce hledat,“ fiekl. „Pospû‰ za maminkou, chlapãe. My pro Nathana zajdeme a hned pfiijdeme za vámi.“ Chlapec zamumlal podûkování a spûchal pryã. Ani na chvíli se nezastavil, uh˘bal nákladním povozÛm a opilcÛm, prodíral se davem a spûchal k Puddle Docku. V pÛli cesty uvidûl svého úhlavního nepfiítele, Anthonyho Titea, s nímÏ se minul˘ rok tfiikrát do krve porval. S nûkolika sv˘mi pfiítelíãky z pfiístavi‰tû dráÏdil otroky nosící zboÏí. Teì mû nezdrÏuj, ty vyschlá tresko, pomyslel si Roby se zaÈat˘mi zuby. Jen si nûco zkus, pochcánku Tony, a vyfiídím si to s tebou. Tak jako si to jednou vyfiídí se sv˘m zpropaden˘m otcem. Vidûl, jak jeden z Tonyho kumpánÛ na nûj upozorÀuje, ale to uÏ je minul a byl dost daleko. KdyÏ bez dechu a s pícháním v boku dobûhl k Engglestanov˘m stájím, uvidûl neznámou stafienu, jak otírá hadrem právû narozené dítû. Ve stáji bylo v˘raznû cítit koÀsk˘ hnÛj a vidûl matãinu krev. Maminka leÏela na podlaze; mûla zavfiené oãi a bledou tváfi. Byl pfiekvapen˘, jak je malinká. „Mami?“ „Ty, synku?“ Pfiik˘vl a jeho hubená hruì se prudce zdvihala. Stafiena chrchlala a plivala na zem. „Nech ji odpoãinout,“ fiekla. KdyÏ pfii‰el táta, ani se na Robyho nepodíval. Na vozu se slámou, kter˘ si Buckerel pÛjãil od stavitele, pfiivezli mamin-

ku s novorozencem domÛ. Byl to chlapec a pokfitili jej Roger Kemp Cole. PokaÏdé, kdyÏ porodila dûÈátko, ukazovala je Agnes ostatním sv˘m ratolestem se ‰kádlivou p˘chou. Tentokrát jen leÏela a nepfiítomnû zírala na do‰kov˘ strop. Nakonec Nathanael pfiizval vdovu Hargreavesovou z vedlej‰ího domu. „NemÛÏe to dítû ani kojit,“ fiekl jí. „MoÏná to pfiejde,“ fiekla Della Hargreavesová. Znala jednu kojnou a k Robyho velkému ulehãení k ní dítû odnesla. Mûl co dûlat, aby se postaral o ostatní ãtyfii dûti. Jonathan Carter byl nauãen˘ na noãníãek, ale teì, kdyÏ se mu maminka nevûnovala, jako by na to zapomnûl. Táta zÛstával doma. Roby s ním pfiíli‰ nemluvil a snaÏil se mu zmizet z oãí. Chybûlo mu kaÏdodenní ranní vyuãování, protoÏe maminka z nûj dokázala udûlat veselou hru. Neznal jinak nikoho tak srdeãného a láskyplnû posmûvaãného, tak trpûlivého k zapomnûtlivému Ïáãkovi. Samuel dostal od Robyho za úkol drÏet Willyho a Mary Ann mimo dÛm. Toho veãera se Mary Ann s pláãem doÏadovala ukolébavky. Roby ji objal a fiíkal jí moje holãiãko, coÏ mûla ze v‰eho nejradûji. Nakonec jí zazpíval o hebouãk˘ch králíãcích a ochm˘fien˘ch ptáãátkách, tra-la-la, a byl rád, Ïe ho v té chvíli nevidí Anthony Tite. Sestra mûla kulatûj‰í tváfie a více podkoÏního tuku neÏ její matka, pfiesto v‰ak maminka vÏdycky fiíkala, Ïe Mary Ann podûdila nejvíce rysÛ a zvlá‰tních rodinn˘ch návykÛ z kempovské strany, napfiíklad to, Ïe mívala ve spánku pootevfiená ústa. Následujícího dne vypadala maminka lépe, ale otec fiekl, Ïe jí tváfie zãervenaly pouze horeãkou. Tfiásla se, takÏe na ni navr‰ili v‰echny pfiikr˘vky. Dal‰í den ráno jí Roby dával napít vody a byl ‰okován horkem, které jí sálalo z tváfií. Poklepala ho po ruce. „MÛj Roby,“ za‰eptala. „Takov˘ muÏn˘.“ D˘chala prudce a bylo jí cítit z úst. KdyÏ ji vzal za ruku, pocítil jak˘si impulz pfiicházející odnûkud z jejího tûla. Bylo to jako vnuknutí. Najednou vûdûl s jistotou, co se stane. Nedokázal plakat, nemohl vykfiiknout. Vlasy na krku se mu jeÏily hrÛzou. Cítil ryzí dûs. Ani dospûl˘ by si s tím neporadil – a on byl pouhé dítû.

V údûsu zmáãkl matãinu ruku a zpÛsobil jí bolest. Otec si toho v‰iml a dal mu pohlavek. KdyÏ se ráno vzbudil, byla matka mrtvá. Nathanael Cole sedûl a plakal. To vydûsilo dûti, které si je‰tû neuvûdomovaly, Ïe maminka ode‰la navÏdy. Nikdy pfiedtím nevidûly tátu plakat. DrÏely se pohromadû, bledé a ostraÏité. Cech se o v‰echno postaral. Pfii‰ly manÏelky fiemeslníkÛ. Îádná z nich si nebyla s Agnes blízká, protoÏe její vzdûlání z ní v jejich oãích ãinilo podezfielého tvora. Dnes jí v‰ak odpustily její gramotnost a pfiipravily ji na pohfieb. Nenávist k vÛni rozmar˘nu se v Robertovi zahnízdila jiÏ navÏdy… Za lep‰ích ãasÛ by muÏi pfii‰li aÏ veãer, ale mnoho jich bylo bez práce, a tak pfiicházeli ãasnû. Hugh Tite – Tonyho táta, jenÏ vypadal stejnû jako syn – pfii‰el za rakváfisk˘ v˘bor, skupinu, která vyrábûla rakve pro pohfiby ãlenÛ. Poklepal Nathanaelovi po rameni. „Mám schováno pár kouskÛ pevného borového dfieva. Zbytky z té práce v Bardwellovû tavernû loÀského roku, pamatuje‰ to krásné dfievo? Pro ni bychom mûli udûlat to nejlep‰í.“ Hugh byl tovary‰ s neúplnou kvalifikací a Roby sly‰el, jak o nûm otec mluví s opovrÏením, protoÏe ‰patnû peãuje o náfiadí, ale teì Nathanael pouze mdle pfiik˘vl a laãnû se napil. Cech obstaral spoustu jídla a pití, protoÏe pohfieb byl jedinou pfiíleÏitostí, kdy bylo pijáctví a obÏerství vefiejnû ospravedlnûno. Kromû jableãného mo‰tu a jeãného leÏáku se pilo také sladké pivo a nápoj naz˘van˘ slip, kter˘ se vyrábûl ‰estit˘denní fermentací medu ve vodû. Nalévala se také utû‰itelka a pfiítelkynû tesafie – barviãka, moru‰í ochucené víno naz˘vané morat a kofienûná medovina, jíÏ fiíkali metheglin. Hosté pfii‰li obtíÏeni grilovan˘mi kfiepelkami a koroptvemi, spoustou peãen˘ch a smaÏen˘ch jídel ze srnãího a zajíce, uzen˘mi sledi, ãerstvû chycen˘mi pstruhy a plat˘si, bochníky jeãného chleba. Cech vyhlásil ve jménu Agnes Coleové blahé pamûti pfiíspûvek dvû penny na almuÏny a obstaral nosiãe rakve, ktefií vedli procesí do kostela, a hrobníky, ktefií vykopali hrob. V kostele svatého Botolfa odslouÏil knûz jménem Kemplon roztrÏitû m‰i, odevzdal maminku do péãe JeÏí‰e Krista a ãle-

nové cechu odrecitovali celé dva Ïaltáfie za její du‰i. Byla pohfibena na hfibitovû pod mal˘m tisem. KdyÏ se vrátili do domu, Ïeny pfiipravily smuteãní veãefii a lidé jedli a pili po celé hodiny, vytrÏeni smrtí sousedky z kaÏdodenní bídy. Vdova Hargreavesová se usadila u dûtí a krmila je pamlsky, pfiiãemÏ nadûlala plno rozruchu. Tiskla je ke své mohutné navonûné hrudi, aÏ se svíjely a trpûly, ale kdyÏ se Willymu udûlalo ‰patnû, byl to Roby, kdo ho dovedl za dÛm a drÏel mu hlavu, neboÈ v kfieãích zvracel. Della Hargreavesová potom pohladila Willyho po hlavû a fiekla, Ïe to bylo ze Ïalu, ale Roby vûdûl, Ïe Willyho neustále krmila sv˘mi v˘robky, a po zbytek veãera se snaÏil odhánût dûti od jejího naloÏeného úhofie. Roby chápal, co je to smrt. Pfiesto se vÏdycky pfiistihl, Ïe oãekává maminãin návrat. Urãitá ãást jeho osobnosti by nebyla ani maliãko pfiekvapená, kdyby maminka otevfiela dvefie a vstoupila do domu – v ruce nákupy z trhu nebo peníze od v˘vozce v˘‰ivek z Southwarku. Hodina dûjepisu, Roby. Které tfii germánské kmeny pfiepadly Británii v letech 405 aÏ 505? Anglové, Jutové a Sasové, mami. Odkud pfii‰li, synku? Z Nûmecka a Dánska. Pfiemohli Brity, co sídlili podél v˘chodního pobfieÏí, a zaloÏili království Northumbria, Mercia a East Anglia. âím to, Ïe je mÛj syn tak chytr˘? ProtoÏe má chytrou maminku! Na, tady má‰ pusu od své chytré maminky a dal‰í, protoÏe má‰ chytrého tátu. Nezapomínej na svého chytrého tátu… K jeho velkému pfiekvapení otec zÛstal doma. Zdálo se, Ïe by si Nathan rád s dûtmi promluvil, ale nedokázal to. Vût‰inu ãasu strávil opravou do‰kÛ na stfie‰e. Pár t˘dnÛ po pohfibu, kdyÏ ‰ok zaãal pomalu ustupovat a Roby zaãínal chápat, jak velice se jeho Ïivot zmûní, otec koneãnû na‰el práci.

Lond˘nské pobfieÏní bahno je hnûdé a hluboké – soudrÏná mûkká hmota, v které Ïijí sá‰nû lodní. Bûhem let navrtá tenhle lodní ‰kÛdce dfievûné konstrukce v pfiístavi‰ti tak, Ïe jsou dûravé jak fie‰eto a je tfieba je vymûnit. Je to rabiátská práce, na hony vzdálená budování krásn˘ch domÛ, ale ve své bídû ji Nathanael uvítal. Roby cítil zodpovûdnost za dÛm, i kdyÏ jako kuchafi za moc nestál. Della Hargreavesová ãasto pfiinesla jídlo nebo uvafiila, zvlá‰È kdyÏ byl Nathanael doma – tehdy pfiicházela navonûná a snaÏila se b˘t srdeãná a pozorná k dûtem. Byla mohutná, ale docela hezká, mûla zdravou pleÈ, vysedlé lícní kosti, ostrou bradu a malé buclaté ruãiãky, které se vyh˘baly práci, jak jen mohly. Roby se vÏdy staral o bratry a sestry, ale nyní na to byl úplnû sám a ani jim, ani jemu se to pranic nelíbilo. Jonathan Carter a Mary Ann stále plakali. William Steward ztratil chuÈ k jídlu a vypadal ãím dál ztrápenûji a vytfie‰tûnûji. Samuel Edward byl drzej‰í neÏ kdykoli pfiedtím – pfiicházel s nov˘mi a nov˘mi nadávkami, kter˘mi ãastoval Robyho s takov˘m potû‰ením, Ïe si Robert nevûdûl jiné rady neÏ vlepit mu jednu pofiádnou za ucho. SnaÏil se udûlat v‰e, co si myslel, Ïe by udûlala maminka. Ráno, kdyÏ miminko dostalo ka‰i a ostatní jeãn˘ chléb a pití, vyãistil ohni‰tû pod kulat˘m koufiov˘m otvorem, kudy za de‰tû padaly do ohnû se sykotem kapky vody. Vynesl popel za dÛm, tam ho vysypal, a zametl podlahu. Utfiel prach z tûch pár kouskÛ nábytku ve v‰ech tfiech místnostech. Tfiikrát t˘dnû nakupoval v Billingsgate, aby domÛ pfiinesl to, co maminka dokázala pfiinést z jediného nákupu v t˘dnu. Mnoho majitelÛ stánkÛ jej znalo, nûktefií jeho rodinu obdarovali a vyslovili upfiímnou soustrast, kdyÏ k nim pfii‰el poprvé – pár jablek, kousek s˘ra, pÛlka malé tresky. Ale za pár t˘dnÛ soucit vyprchal a jemu nezbylo neÏ se s nimi handrkovat je‰tû dÛraznûji neÏ maminka, aby si nemysleli, Ïe mohou o‰idit dítû. Zpátky z trhu se vÏdycky loudal, protoÏe se mu nechtûlo pfiejmout od Willyho starost o dûti. Maminka chtûla, aby Samuel zaãal chodit ten rok do ‰koly. Postavila se Nathanaelovi a pfiemluvila ho, aby dovolil Robymu studovat u mnichÛ od svatého Botolfa, a on dva roky dennû docházel do ‰koly, neÏ musel zÛstat doma, aby mamin-

ka mûla dost ãasu na vy‰ívání. Teì uÏ Ïádn˘ z nich do ‰koly nepÛjde, protoÏe tatínek neumí ani ãíst, ani psát a povaÏuje vzdûlání za rozmafiilost. ·kola Robymu scházela. Procházel hluãn˘m sousedstvím levn˘ch zanedban˘ch domkÛ a sotva si pamatoval, Ïe kdysi byly jeho hlavním zájmem dûtinské hry a hlavním postrachem pochcánek Tony Tite. Anthony a jeho kumpáni jej nechávali projít, aniÏ si ho v‰ímali, jako by mu ztráta matky vynesla jakousi imunitu. Jednou veãer ho otec pochválil, Ïe udûlal pûkn˘ kus práce. „VÏdycky ses choval jako star‰í, neÏ kolik ti doopravdy je,“ dodal Nathan s náznakem nesouhlasu. Podívali se na sebe v rozpacích, protoÏe si jiÏ nemûli co dal‰ího fiíct. Jestli Nathanael trávil voln˘ ãas u ‰lapek, Roby o tom nevûdûl. Je‰tû stále otce nenávidûl, kdyÏ si vzpomnûl na smrt maminky, ale vûdûl, Ïe maminka by se tátovu úsilí obdivovala. Ochotnû by pfienechal péãi o bratry a sestry vdovû… Pozoroval její pfiíchody a odchody s nadûjí, protoÏe se z vtípkÛ a popichování sousedÛ dozvûdûl, Ïe je kandidátkou na jeho macechu. Byla bezdûtná, její manÏel – Lanning Hargreaves – byl tesafi, kterého pfied ãtrnácti mûsíci zabil padající trám. Bylo zvykem, Ïe pokud Ïena zemfiela a zanechala po sobû malé dûti, vdovec se brzy znovu oÏenil, takÏe nikoho nepfiekvapilo, kdyÏ Nathan zaãal zÛstávat s vdovou v jejím domû. Nestávalo se to v‰ak pfiíli‰ ãasto, protoÏe obvykle byl Nathanael hodnû unaven˘. Mohutné piloty a hrazení, které se pouÏívaly k opravû dokÛ, se musely vytesat z klád ãerného dubu a za odlivu zasadit hluboko do dna fieky. Tesafii byli celí zkfiehlí a promoãení. Stejnû jako ostatní z party zaãal Nathanael su‰e a dutû ka‰lat a domÛ pfiicházel na smrt vyãerpan˘. Z lepkavého bláta TemÏe vyr˘vali dûlníci kousky historie – koÏen˘ fiímsk˘ sandál s dlouh˘mi pásky kotníkového ‰nûrování, zlomen˘ ‰íp, keramické stfiepy. Otec pfiinesl domÛ Robymu od‰tûpek pazourku. Byl to hrot ‰ípu, kter˘ na‰li dvacet stop hluboko, a byl ostr˘ jako nÛÏ. „Je fiímsk˘?“ zeptal se Roby s oãividn˘m zájmem. Otec pokrãil rameny. „MoÏná sask˘.“

Ale o pÛvodu mince, kterou na‰li o pár dnÛ pozdûji, nemohlo b˘t Ïádn˘ch pochyb. Roby navlhãil popel z ohni‰tû a ãistil minci tak dlouho, aÏ se na jedné stranû objevil nápis: Prima Cohors Britanniae Londonnii. Jeho klá‰terní latina na tohle nestaãila. „MoÏná to má znamenat, Ïe první fiímská kohorta sídlila v Lond˘nû,“ fiekl. Na rubu se objevil ¤íman na koni a tfii písmena: IOX. „Co znamená IOX?“ zeptal se otec. Roby nevûdûl. Máma by to vûdûla, ale teì se nemûl koho zeptat, a tak minci uloÏil. Zvykli si na otcÛv ka‰el tak, Ïe uÏ ho ani nevnímali, ale jednou ráno, kdyÏ Robert ãistil ohni‰tû, nastal pfied domem men‰í rozruch. Otevfiel dvefie a uvidûl Harmona Whitelocka, dûlníka z otcovy party, a dva otroky, které si vymohl od nosiãÛ, aby mohl pfiinést Nathana domÛ. Otroci Robyho dûsili. Byly rÛzné zpÛsoby jak ztratit svobodu. Váleãn˘ zajatec se mohl stát sluÏebníkem vojáka, kter˘ mûl jeho Ïivot v rukou, ale u‰etfiil ho. Svobodní obãané mohli b˘t odsouzeni k otroctví za váÏné zloãiny, stejnû jako dluÏníci nebo lidé neschopní zaplatit vysok˘ poplatek ãi pokutu. Îena a dûti upadnou do otroctví spolu s manÏelem a platí to i pro v‰echny dal‰í generace jeho rodiny. Tito dva byli vysocí svalnatí muÏi s vyholen˘mi hlavami, coÏ oznaãovalo jejich otroctví, v otrhan˘ch ‰atech, které stra‰livû zapáchaly. Robert nepoznal, zda jsou to zajatí cizinci, nebo Angliãané, protoÏe nemluvili, jenom na nûj tupû zírali. Nathanael nebyl Ïádn˘ mrÀous, ale oni ho nesli, jako by vÛbec nic neváÏil. Otroci polekali Robyho dokonce víc neÏ pohled na bezkrevnou naÏloutlost otcovy tváfie a na to, jak se mu bezvládnû kymácí hlava, kdyÏ ho posadili. „Co se stalo?“ Whitelock pokrãil rameny. „Je to mizérie. PÛl party takhle stÛnû: sam˘ ka‰el a hlen. Dnes byl tak slab˘, Ïe ho to porazilo, sotva jsme se pustili do tûÏ‰í práce. Poãítám, Ïe bude staãit, kdyÏ si pár dní odpoãine, a pak se mÛÏe vrátit do práce.“ Druh˘ den ráno nemohl Nathan vstát z postele a zeslábl˘ hlas se mu sotva prodíral hrdlem. Vdova Hargreavesová pfiinesla ãaj s medem a toãila se kolem nûj s pfiehnanou starostli-

vostí. Mluvili tich˘mi, dÛvûrn˘mi hlasy a Ïena se nûkolikrát zasmála. KdyÏ v‰ak pfii‰la následující den, Nathan mûl vysokou horeãku a nemûl náladu ani na ‰kádlení, ani na povzbudivé lichocení, takÏe brzy ode‰la. Hrdlo i jazyk mu zrudly a stále Ïádal o vodu. V noci mûl zlé sny a jednu chvíli vykfiikoval, Ïe ve sv˘ch lodicích se zdviÏenou pfiídí táhnou nahoru po TemÏi Dánové. Nemohl se zbavit vláknitého hlenu a d˘chal stále obtíÏnûji. Ráno bûÏel Roby pro vdovu, ale ta odmítla pfiijít. „Mám strach, Ïe je to mouãnivka, a ta je hroznû nakaÏlivá,“ fiekla a zavfiela dvefie. Roby nevûdûl, kam by se mûl obrátit, a tak zamífiil znovu do cechovního domu. Richard Buckerel jej pozornû vyslechl, potom s ním ‰el domÛ a dlouhou dobu sedûl v nohách Nathanovy postele, pozoroval jeho zarudlou tváfi a naslouchal sípavému rachocení dechu. Nejsnaz‰í by bylo zavolat knûze. Ten by sice jen zapálil svíce a modlil se, ale Buckerel by tu záleÏitost mohl hodit za hlavu bez obav, Ïe by ho nûkdo kritizoval. JiÏ nûkolik let byl úspû‰n˘m stavitelem, ale jako pfiedstaven˘ lond˘nského cechu tesafiÛ se neosvûdãil, protoÏe hodlal se skrovn˘mi prostfiedky dosáhnout mnohem víc, neÏ bylo moÏné. Uvûdomoval si v‰ak, co se stane s touto rodinou, jestli umfiou oba rodiãe, a proto si pospí‰il a najal za cechovní peníze doktora Thomase Ferattona. Za to mu jeho Ïena veãer pofiádnû vyãinila. „Doktora? Copak je snad Nathanael Cole najednou nûjak˘ ‰lechtic? KdyÏ je obyãejn˘ felãar dost dobr˘, aby léãil ostatní Lond˘Àany, proã potfiebuje Nathanael Cole doktora, kter˘ nás bude stát spoustu penûz?“ Buckerel jen zamumlal neurãitou v˘mluvu, protoÏe byla v právu. Jenom ‰lechtici a bohatí obchodníci si platili drahé sluÏby doktorÛ, obyãejní lidé chodili k felãarovi a dûlníci obãas zaplatili pÛl penny brad˘fii-ranhojiãi za pou‰tûní Ïilou nebo jinou pochybnou sluÏbu. Podle Buckerela byli v‰ichni léãitelé zatracené pijavice, které spí‰ u‰kodí neÏ pomÛÏou, ale chtûl Coleovi poskytnout co nejvût‰í ‰anci, a tak se ve slabé chvilce rozhodl pro doktora a utratil za nûj tûÏce nashromáÏdûné pfiíspûvky poctiv˘ch tesafiÛ.

KdyÏ Feratton dorazil do domu ColeÛ, byl optimistick˘ a sebejist˘, uklidÀující ztûlesnûní úspûchu. Jeho pfiiléhavé kalhoty byly v˘bornû stfiiÏené a manÏety ko‰ile mûl zdobené v˘‰ivkou – pfii pohledu na ni Robyho zabolelo u srdce, protoÏe mu pfiipomnûla maminku. Jeho pro‰ívaná kazajka z nejlep‰í vlny byla za‰pinûná zaschlou krví a zvratky, coÏ – jak py‰nû vûfiil – byla ta nejlep‰í reklama pro jeho profesi. Feratton se narodil bohat˘ – jeho otec byl John Feratton, obchodník s vlnou – a vyuãil se u doktora Paula Willibalda, jehoÏ zámoÏná rodina vyrábûla a prodávala v˘borné noÏífiské zboÏí. Willibald léãil bohaté a Feratton kráãel po vyuãení v jeho ‰lépûjích. Urození pacienti byli pro syna obchodníka nedostupní, ale on se stejnû lépe cítil ve spoleãnosti z vlastních kruhÛ; mûli stejné názory a zájmy. Nikdy by vûdomû nepfiijal fiemeslníka za pacienta, ale zprvu pfiedpokládal, Ïe Buckerel je jen poslíãkem nûkoho dÛstojnûj‰ího. Vzápûtí si uvûdomil, Ïe Nathanael Cole není pacient hodn˘ jeho pozornosti, ale protoÏe nechtûl dûlat scény, rozhodl se, Ïe ukonãí nepfiíjemn˘ úkol tak rychle, jak jen to bude moÏné. Jemnû se dotkl Nathanova ãela, podíval se mu do oãí a pfiivonûl k jeho dechu. „No,“ fiekl, „to pfiejde.“ „Co mu je?“ zeptal se Buckerel, ale Feratton neodpovûdûl. Robymu fiíkal instinkt, Ïe doktor neví. „Je to angína,“ fiekl Feratton nakonec a ukazoval na bílé boláky v otcovû zarudlém hrdle. „Hnisav˘ zánût pfiechodného charakteru. Nic víc.“ Podvázal Nathanovi paÏi, zruãnû jej fiízl skalpelem a pustil mu znaãné mnoÏství krve. „A jestli se to nezlep‰í?“ zeptal se Buckerel. Doktor se u‰klíbl. Do tohohle nuzáckého domu uÏ urãitû nepÛjde. „Rad‰i mu pustím je‰tû nûjakou krev, aby to bylo jisté,“ fiekl a pustil mu Ïilou i na druhé ruce. Nechal jim lahviãku kalomelu smíchaného s uhlím z rákosu a naúãtoval Buckerelovi zvlá‰È za náv‰tûvu, pou‰tûní Ïilou i lék. „VraÏedná doktorská pijavice! Zkurvenej nabobskej fiezník,“ bruãel si Buckerel, kdyÏ se za ním díval. Potom slíbil

Robymu, Ïe k nim po‰le Ïenu, která by se o tátu starala. Otec leÏel zcela bez hnutí, pobledl˘ a bezkrevn˘. Nûkolikrát povaÏoval chlapce za Agnes a pokou‰el se ho vzít za ruku, ale Roby si vzpomnûl, co se dûlo v dobû matãiny nemoci, a odtáhl se. Potom se zastydûl a vrátil se k otcovu loÏi. Vzal Nathanovu upracovanou ruku a pov‰iml si tvrd˘ch poláman˘ch nehtÛ, zaÏrané ‰píny a kadefiav˘ch ãern˘ch chloupkÛ. A pocítil pfiesnû to, co poprvé: jakési vzdalování, jako kdyÏ dohasíná plamen svíãky. Najednou si byl podvûdomû jist˘, Ïe jeho otec umírá a Ïe smrt uÏ je nedaleko, a sevfiel ho nûm˘ dûs, stejn˘, jako kdyÏ umírala maminka. V nohách postele stáli jeho bratfii a sestra. Roby byl sice je‰tû chlapec, ale byl velmi inteligentní, a tak jeho smutek a agonii strachu pfiekonala praktická nutnost. Potfiásl otcovou paÏí. „Copak se teì stane s námi?“ zeptal se nahlas. Ale nikdo mu neodpovûdûl.

Rozdûlení T

entokrát cech zaplatil za zpûv padesáti ÏalmÛ, protoÏe umfiel jeden z jeho ãlenÛ. Della Hargreavesová se dva dni po pohfibu pfiestûhovala k bratrovi v Ramsey. Richard Buckerel, tesafisk˘ cechmistr, si vzal Roberta stranou, aby si s ním promluvil. „KdyÏ nejsou Ïádní pfiíbuzní, musí se dûti a majetek rozdûlit,“ fiekl pfiedstaven˘ cechu energicky. „Cech se o v‰echno postará.“ Robert nic necítil. Veãer se snaÏil vysvûtlit situaci bratrÛm a sestfie, ale pouze Samuel mu porozumûl. „TakÏe nás rozdûlí?“ „Jo.“ „KaÏd˘ bude Ïít v jiné rodinû?“ „Jo.“ Té noci k nûmu nûkdo vklouzl do postele. Byl by ãekal Willyho nebo Mary Ann, ale byl to Samuel. Pevnû Robyho objal a drÏel, jako by mu hrozilo utonutí. „Chci, aby se vrátili, Roby.“ „Já taky.“ Poklepal mu po vyhublém rameni, které od nûj tolikrát utrÏilo ránu. Chvilku si spolu poplakali. „UÏ se nikdy neuvidíme?“ Zamrazilo ho. „No tak, Samueli. Nech toho. Nejspí‰ budeme bydlet v sousedství a uvidíme se kaÏd˘ den. VÏdycky budeme bratfii.“ To Samuela uklidnilo a na chvíli usnul, ale k ránu se poãural do postele, jako by byl mlad‰í neÏ Jonathan. Ráno se stydûl a vyh˘bal se Robertovu pohledu. Nebál se zbyteãnû, protoÏe ode‰el jako první. Vût‰ina ãlenÛ otcovy skupiny byla stále je‰tû nezamûstnaná. Pouze jeden z tûch devíti byl ochoten a schopen vzít si dítû do rodiny. Samuel a Nathanova kla-