0044050

Libuše Radová

ZAHRADA PLNÁ ŠTĚŇÁTEK

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 5

27.01.2023 4:15

6

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 6

27.01.2023 4:15

KRÁSNÁ HLÍDAČKA Za vysokým lesem na konci dlouhé vesnice je široká zahrada s nízkým domkem, který hlídá malý pejsek. Vlastně to není pejsek, ale fenečka, a není malá proto, že by ještě nebyla dospělá, ale že je to rasa jezevčíka. Že nevíte, jak vypadá jezevčík? Vzpomeňte si, určitě jste už nějakého viděli! Některý má srst dlouhou a zvlněnou, jiný kratší a hrubou, anebo kratičkou a hladkou, ale úplně všichni mají dlouhé tělo a krátké nožky.

Jezevčík je pes myslivecký, dovede však hlídat svůj dům jako pes hlídací a rád si občas zalenoší na gauči jako přítulný domácí mazlíček.

7

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 7

27.01.2023 4:15

Hlídač, o kterém vám teď vypravuju, je mladá psice jezevčíka. Jmenuje se Asta, je bystrá, má vynikající čich a umí výborně hrabat nory. To by se jí určitě hodilo při lovu, ale na ten si příliš nepotrpí. Raději pobíhá po zahradě, povídá si se zvířátky a štěká na cizí lidi, kteří se přiblíží k plotu. Každému se líbí. Je hravá, mrštná jako lasička a má přátelskou, veselou povahu.

Teď to nejdůležitější: Asta je moje maminka!

Ano, já jsem její syn. Jmenuju se Bertík, a když jsem moc divoký, říkají mi čertík Bertík.

Mám ještě tři brášky a jednu sestřičku. Všichni jsme si hodně podobní, ale máma říká, že jsme každý jiný.

Prožili jsme spolu krásné dětství. Každý den hodně dovádění, legrace a nečekaných objevů. Chcete vědět, jak to tenkrát u nás všechno začalo? Jak vypadá zahrada, na které řádí pět malých zvědavých pejsků? Zajímá vás, kteří kamarádi z volné přírody tam za nimi chodívají? Nebo co štěňátka zažijí se svým strejdou, velikým loveckým ohařem na dobrodružných výletech do přírody? Tak poslouchejte.

8

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 8

27.01.2023 4:15

9

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 9

27.01.2023 4:15

10

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 10

27.01.2023 4:15

MAMINČINO TAJEMSTVÍ Začnu pěkně popořádku. Kdysi dávno počátkem jara, když jsem ještě ani nebyl na světě, začala mít Asta smutné oči. Bylo to divné, protože venku už hřálo sluníčko, rozkvétaly sněženky a všichni se radovali, že zima skončila. Jen Asta byla stále smutnější. Jako by jí něco scházelo. Nikomu nic neřekla, prý je to její tajemství, ale já už vám to dneska můžu prozradit.

Stýskalo se jí po dětičkách. Vyčenichala, že divoký králík v poli za plotem i ježek v zahradě plánují nové potomky, těší se na ně a už jim připravují pohodlné pelíšky, jenom ona nic.

Přála si mít taky své čtyřnohé roztomilé drobečky. Tulili by se k ní, ona by se o ně starala a bylo by jim spolu krásně.

Počátkem léta Asta konečně přestává tesknit a vypadá docela spokojeně. Jako by si zvykla. Venku přibývají a hemží se mláďata všeho druhu, ale ji to nezajímá.

11

K100 Zahrada plna stenatek vn 07.indd 11

27.01.2023 4:15