001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 3
Pavel Juřík
HARRACHOVÉ Český a rakouský rod
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 7
OBSAH Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
DĚJINY RODU HARRACHŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Rodová legenda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Erb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Titulatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Nejstarší historie rodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Rozdělení na českou a rakouskou větev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Řád Zlatého rouna pro Leonarda IV. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Karel I., válečník i diplomat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Arnošt Vojtěch – arcibiskup pražský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Rychlý růst kariéry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Rekatolizace českých zemí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Upevnění pražského arcibiskupství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 Spor o Karlovu univerzitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Tovaryšstvo Ježíšovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Joseph Stepling . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Spory o Karlovu univerzitu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Arnošt Vojtěch z Harrachu kardinálem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Švédský vpád a zajetí arcibiskupa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Poslední konkláve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Civilní obránci Prahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 „… a slyšet Arriagu!“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Statečný obránce Prahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Arcibiskup Harrach a divadlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 Pražská Loreta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Rakouská větev – rohrauská . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Leonard VII. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Leonard VIII. a Arnošt Antonín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Karel Leonard a vymření rakouské větve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Česká větev – jilemnická . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Otto Bedřich . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42 Ferdinand Bonaventura I., diplomat a císařův přítel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 Juan José de Austria . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Znovu vyslancem v Madridu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 Potřetí vyslancem u španělského krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 Boj diplomatů o španělskou korunu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 7
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 8
Nadějný syn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 Pěší pluk č. 47 Harrach . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 Generál Jan Josef Filip . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Mecenáš umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Palác Mirabell – pohádka na zemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Alois Tomáš Raimund – neapolský místokrál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Biskup Jan Arnošt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Erb české (jilemnické) větve Harrachů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Válka o španělské dědictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Hrabě Bedřich August – pravá ruka Marie Terezie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Úspěšný diplomat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Rozchod s císařovnou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Haugwitzovy reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Podnikavý Ferdinand Bonaventura II. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Statečný podmaršál František Xaver . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Harrachovská textilka – největší v monarchii . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Výjimečná hraběnka Marie Walburga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Škola hraběnky Marie Walburgy v Kuníně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 První očkování v Království českém . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Johann Heinrich Pestalozzi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 František Palacký – Otec národa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Hrabě Arnošt Quido . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Lékař chudých . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Hrabě Arnošt Quido a zázračný lékař Kittel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Podnikavý Jan Nepomuk Arnošt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Pruská větev Harrachů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Augusta z Harrachu manželkou pruského krále . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Fridrich Vilém III., král pruský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Malíř Ferdinand z Harrachu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 Stavebník zámku v Hrádku u Nechanic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Úspěšný politik . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Pardubicko-liberecká dráha a hrabě František Arnošt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 Karlín – pražské předměstí a samostatné město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 Jan Nepomuk – mecenáš a český aristokrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Hospodářské reformy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 Politik s vizí federalizace říše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Harrachova cena za nejlepší operu a „české“ intriky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Mecenáš kultury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 Podpora Čechů ve Vídni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Rodinný život . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 Reformátor František Horský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 Jubilejní výstava a harrachovský pavilon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 Vzdor českých Němců a atentát na císaře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Moravský pakt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 8
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 9
První rolnická škola a vzorový statek ve Stěžerech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Hospodyňská škola ve Stěžerech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Hrabě Jan Nepomuk a Krkonoše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 Alfréd Karel a jeho potomci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 První lyže v Krkonoších . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Hrabě Alfréd Karel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Svědek sarajevského atentátu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 Hrabě jako moderní hospodář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 Rod knížat z Hohenlohe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Milovník vědy a přírody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 Otto Jan Nepomuk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 Nostrifikační zákon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Pozemková reforma a pokus o vraždu hraběte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Nevděk světem vládne . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Poslední Harrach v Čechách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 Okupace Československa a konfiskace majetku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 Dekret č. 12/1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 Harrachové dnes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
VYBRANÁ SÍDLA RODU HARRACHŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121 Hrádek u Nechanic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 122 Báseň k založení zámku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 První stavba v duchu anglické novogotiky v českých zemích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125 Kousek Anglie na Královéhradecku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 Dolní Přím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132 Sadová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Stěžery . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134 Jilemnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 Výletní restaurace v Jilemnici . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Horní Branná . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Zámek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138 Harrachovský špitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Rodinná hrobka Harrachů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 Harrachov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Harrachovský zámeček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Harrachovské sklárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141 Ozubnicová železnice Tanvald–Kořenov–Harrachov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Harrachova cesta . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 144 Mumlavský vodopád a Mumlavská bouda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Labská bouda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Harrachova skála . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 Harrachovy kameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Janovice u Rýmařova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 9
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 10
Chata Alfrédka v Jeseníkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Konárovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Špitál . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148 Kunín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 Letohrad (Kyšperk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Náměšť na Hané . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Praha, Harrachovský palác . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Stračov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Strkov, Planá nad Lužnicí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Šluknov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Velké Březno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 156 Velké Meziříčí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157 Vyklantice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Rohrau . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 Prugg . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Vídeň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162 Zjednodušený rodokmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 Použitá literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 Zdroje obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175
10
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 11
ÚVODNÍ SLOVO Harrachové jsou často považováni za rakouský šlechtický rod, ale jejich kořeny sahají překvapivě do jižních Čech. Nejstarší vladykové z Horachu sídlili ve vesničce Horachy nedaleko Rožmitálu na Šumavě a najdeme je ve službách pánů z Rožmberka např. jako purkrabí. Už ale okolo roku 1309 vznikla rakouská větev, která od 17. století významem předčila větev původní, českou. Tehdy přesmyčkou nebo poněmčením slov z Horachu vznikl predikát von Harrach. Avšak i rakouská linie zapustila kořeny v českých zemích, kde se výrazně „rozkošatila“ a zanechala nejvíce stop v historii, architektuře i v krajině, a dodnes žije zejména v Rakousku. Z počátku historie rakouské větve Harrachů připomeňme úspěšného politika a dvorského kancléře Leonarda III. († 1527), který roku 1524 koupil dolnorakouské panství Rohrau, jež se stalo jedním z hlavních sídel rodu a dalo Leonardovi III. část jeho predikátu: Harrach von Rohrau und Thannhausen. Jeho syn Leonard IV. (1514–1590) byl nejvyšším císařským komořím a hofmistrem, v roce 1577 byl přijat mezi české stavy. Významným diplomatem a vojevůdcem byl Karel I. Bernard (1570–1628), jehož nejvýznamnějším potomkem byl kardinál a arcibiskup pražský Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667). Ten se mimo jiné zasloužil o nenásilnou rekatolizaci Čech po bitvě na Bílé hoře. S jezuity svedl boj o Karlovu univerzitu a do země přivedl nové mnišské řády. Dodnes je nejdéle sloužícím pražským arcibiskupem (čtyřicet čtyři let ve službě). Rakouská větev Harrachů vymřela hrabětem Antonínem Leonardem XI. (1815–1886). Na počátku české, tzv. jilemnické větve stál Karlův mladší syn Otto Bedřich (1610–1639). Z jeho potomků připomeňme mimořádně úspěšného diplomata Ferdinanda Bonaventuru I. (1636–1706), který byl třikrát císařským vyslancem ve Španělsku a byl důvěrníkem císaře Leopolda I. Ferdinandův mladší uměnímilovný syn František Antonín (1665–1727) byl biskupem vídeňským a arcibiskupem salcburským. V Salcburku se zasloužil o stavbu nové arcibiskupské rezidence, paláce Mirabell, který patří k nejcennějším architektonickým památkám Rakouska. Prostřední Ferdinandův syn Alois Tomáš Raimund (1669–1742) byl po otci vynikajícím diplomatem a politikem. V roce 1719 ho císař jmenoval vicekrálem neapolským. Hrabě dal přestavět zámek Prugg a harrachovský palác ve Vídni. V roce 1714 založil obec Harrachov, obnovil zde provoz sklárny a v roce 1764 ji koupil hrabě Arnošt Quido. Slavná sklárna patřila Harrachům až do roku 1942. Starší Aloisův syn Bedřich August (1696–1749) byl pravou rukou císařovny Marie Terezie. I on byl zkušeným diplomatem. Když Marie Terezie v rámci centralizační reformy monarchie v roce 1749 zrušila úřad českého kancléře, Bedřich August jako kancléř s tím zásadně nesouhlasil, protože to de facto znamenalo zrušení suverenity českých zemí a ztrátu významné části zemských práv pro českou šlechtu. Nejmladší Aloisův syn Ferdinand Bonaventura II. (1708–1778) byl úspěšným diplomatem, hospodářem a podnikatelem. Jeho dědicem se stal jeho synovec hrabě Arnošt Quido z Harrachu, který v roce 1746 založil na panství Janovice u Rýmařova největší plátenickou manufakturu v monarchii. Textilní manufaktury postavil také v Jilemnici. V letech 1767–1768 vybudoval v Náměšti na Hané rokokový zámek. Z rodu Harrachů pocházela hraběnka Marie Walburga (1762–1828), která byla pozoruhodnou, velmi podnikavou a samostatnou ženou. Její manželství s vojákem hrabětem Klemensem Aloisem von Waldburg zu Zeil se rozpadlo a jediného syna se nešťastná matka dokonce pokusila unést. Na 11
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 12
svém zámku v Kuníně hraběnka v letech 1791–1814 provozovala moderní školu pro děti, bez ohledu na pohlaví, náboženství, rasu nebo společenské postavení (studoval zde i František Palacký). Děti nebyly trestány, ale motivovány k úspěchu dárky. Hraběnka dbala na jejich zdraví (tělocvik, plavání, bruslení, výlety) a své žáky vedla k náboženské a národnostní snášenlivosti, toleranci a pochopení. Školu nakonec úřady uzavřely – pro monarchii císaře Františka I. byla příliš pokroková. Už dva roky po prvním úspěšném očkování proti neštovicím, uskutečněném v roce 1796 v Anglii, zajistila hraběnka Marie Walburga první takové očkování v českých zemích. Zachránila tím život osmatřiceti dětem, jejichž rodiče s očkováním souhlasili. Dalších osmdesát dva neočkovaných dětí onemocnělo a sedmnáct z nich zemřelo. Úspěšným podnikatelem byl hrabě František Arnošt z Harrachu (1799–1884), který v letech 1841 až 1854 postavil na „zelené louce“ zámek Hrádek u Nechanic ve stylu windsorské gotiky, zvaný Rottenhaus (česky Červený dům – červená je heraldická barva Harrachů). Hrabě významně podpořil stavbu kostela sv. Cyrila a Metoděje v novém městě Karlíně (dnes součást hlavního města Prahy) a zasloužil se o stavbu Pardubicko-liberecké dráhy. Seznam jeho zásluh je však mnohem delší. Jeho prvorozený syn Jan Nepomuk (1828–1909) se do českých dějin zapsal jako mimořádně schopný politik, mecenáš české kultury a průkopník turistiky a ochrany přírody v Krkonoších. Byl to on, kdo v roce 1892 přinesl do Čech lyže. Už v roce 1895 vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski. V roce 1903 byl v Jablonci nad Jizerou založen první národní lyžařský svaz na světě. Jana Nepomuka v Krkonoších připomíná např. Harrachova cesta, rozhledna Žalý nebo Mumlavská bouda. V roce 1904 založil v Labském dole první přírodní rezervaci v Krkonoších. Hrabě Jan Nepomuk byl také úspěšným hospodářem a propagátorem moderních metod zemědělství. V této oblasti spolupracoval s rytířem Františkem Horským z Horskýsfeldu (1801–1877), také uznávaným hospodářem a reformátorem zemědělství. Ten sídlil na zámku v Býchorech na Kolínsku, sousedícím s harrachovským statkem Konárovice. Vědě se věnoval hrabě František Maria (1870–1937), který v červnu 1914 doprovázel na nešťastnou návštěvu do Sarajeva následníka trůnu arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este.. Kapesník s následníkovou krví dodnes opatrují na zámku ve Velkém Meziříčí. Se zánikem rakousko-uherského císařství, privilegií šlechty a s první pozemkovou reformou se musel vypořádat Otto Jan Nepomuk Harrach (1863–1935). Nové politické elity si nijak nevážily podpory české věci, kterou Harrachové vyjadřovali v posledním půlstoletí. Jeho syn Jan Nepomuk (1904 až 1945) přijal rakouské občanství, které mu bylo v roce 1938 po anšlusu Rakouska změněno na říšské. Kvůli tomu byl majetek Harrachů v Československu v roce 1945 zkonfiskován a jeho příslušníci byli odsunuti do Rakouska. Pokusy Harrachů o restituci jejich bývalých majetků v Československu po roce 1990 byly neúspěšné. Hlavním sídlem rodu zůstal zámek v Rohrau, kde se nachází i proslulá obrazová galerie Harrachů a rodinný archiv. Význam rodu Harrachů pro české a rakouské země je obrovský. Jejich činy jsou důkazem, že až do vzniku občanské společnosti ve druhé polovině 19. století šlechta promyšleně investovala do zemědělství, průmyslu a železnice a byla nejdůležitějším mecenášem kultury. Je až s podivem, že dosud nevyšla žádná novější publikace, která by se historii hrabat Harrachů věnovala. Tato kniha je prvním takovým pokusem, a to při příležitosti harrachovského roku, který Národní památkový ústav vyhlásil na rok 2023. Kolín 30. června 2022
Autor
12
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:41 Stránka 13
DĚJINY RODU HARRACHŮ
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:42 Stránka 14
RODOVÁ LEGENDA Titulatura
Podle bájné rodinné legendy Harrachů, sepsané v 17. století (podobně jako u jiných rodů), se první předek rodu jmenoval Bertold. V roce 1160 údajně bojoval ve vojsku císaře Fridricha Barbarossy u italského města Crema a jako prvnímu z jeho vojska se mu podařilo přelézt městské hradby. Bertold měl na hlavě přilbu ozdobenou pštrosími pery, po lítém boji mu na ní zůstala jen tři a ty mu pak měl císař dát do erbu. Od této doby prý proto mají Harrachové ve svém erbu tři bílá pštrosí péra vetknutá do zlatého jablka na červeném poli. Je to hezká rodová pověst, ale nezakládá se na pravdě. Podobných v 16.–17. století vznikly desítky např. u Rožmberků (údajné příbuzenství s italským rodem Orsiniů, sahající až do antického Říma, Liechtensteinů nebo Šternberků).
Harrachové se svou urozeností a starobylostí řadí mezi přední hraběcí rody – řazené svým postavením ve společnosti na úroveň říšských knížat – s právem na oslovení Erlaucht (Osvícenost). Toto postavení jim bylo formálně přiznáno císařem v roce 1829 (dědičný titul pro prvorozeného syna). Přehled získaných titulů, privilegií a inkolátů: 1550 – dědičný panský stav v Rakousku sv. p. von Rohrau (roku 1524 získali panství Rohrau) 1552 – nejvyšší dědičný štolba v Dolním Rakousku 1563 – uherský inkolát 1577 – český panský stav 1625 – velký palatinát 1627 – nejvyšší dědičný štolba v Horním Rakousku 1627 – říšský hraběcí stav (hrabě von Rohrau) 1752 – Ferdinand Bonaventura († 1778) byl přijat do švábského kolegia říšských hrabat
Erb Harrachové mají v erbu v červeném poli zlatou kouli s třemi vetknutými (2 + 1) stříbrnými pštrosími pery. Klenoty zprava: složená červená orlí křídla s figurou ze štítu; pokryvadla červeno-stříbrná. Černé buvolí rohy postrkané stříbrnými pštrosími pery; pokryvadla červenostříbrná. Štítonoši: dva zlatí gryfové.
V roce 1627 byli Harrachové povýšeni do říšského hraběcího stavu. Jejich erb tvoří zlatá koule s vetknutými třemi (2 + 1) stříbrnými pštrosími pery na červeném poli
V roce 1577 byli Harrachové přijati zemským sněmem Království českého do panského stavu, proto jejich erb nalezneme v síni zemských desek na Pražském hradě
14
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:42 Stránka 15
Do roku 1291 je tento Beneš uváděn v listinách i s dalšími bratry: Albéřem, Budislavem a Jakobem čili Jaklinem. Ti se stali zakladateli staré české větve rodu Harrachů, zatímco bratři Dětřich Beneš, Buzek a Bohuněk založili větev rakouskou. Albéř I. je 7. prosince 1313 uváděn jako maršálek Rožmberků a spolu se svými bratry Buzkem ze Slavkova a Jakubem byl svědkem dohody uzavřené ve Frymburku. Horachové byli příbuznými dalších menších jihočeských rodů v okolí, jako byli Hřebenářové ze Zvíkovice, z Petrovic, z Čekova, ze Slavkova, a dalšími, se kterými používali stejný erb se třemi pštrosími péry ve zlaté kouli. Z archivních dokumentů víme, že s vedlejší větví Hřebenářů z Harrachu, která žila až do začátku 18. století v Čechách, Harrachové udržovali kontakty až do 17. století. Informace o počátcích rodu Harrachů v jižních Čechách jsou značně neúplné, ale přesto prokazují český původ tohoto významného středoevropského šlechtického rodu. Úvahy některých německých historiků, že pocházeli z Rakouska, je třeba odmítnout. Například uvažovaný původ ze štýrského Harrachecku vylučuje skutečnost, že toto panství a zámek po celý středověk patřily arcibiskupství salcburskému. Podobné to je s osadou Harrachsthal v hornorakouském Mühlviertelu. Té sice dali jméno Harrachové, ale až v 18. století.
Císař Ferdinand II. povýšil Harrachy do říšského a českého hraběcího stavu v roce 1627
V roce 1703 byli Harrachové povýšení do panského stavu, roku 1705 do stavu svobodných pánů a roku 1706 do stavu hrabat Království českého. Sňatkem hraběte Aloise Tomáše Raimunda († 1742) s hraběnkou Cecilií von Thanhausen († 1721) získala jilemnická větev roku 1798 predikát von Thannhausen. Podle dekretu dvorské kanceláře z 23. února 1841 získala hlava jilemnické větve nárok na predikát Osvícenost (něm. Erlaucht).
Nejstarší historie rodu Hraběcí rod Harrachů má své skutečné historické kořeny v jižních Čechách. Původem rod nižších šlechticů-vladyků vlastnil vesničku Horachy (též Hora), ležící nedaleko městečka Kaplice, podle které se nazýval. Vesnička Horachy se v 19. století stala pouhou osadou a v minulém století zanikla a stala se součástí městečka Rožmitál na Šumavě. Podle nedoložené rodové legendy měl rod mít své předky již ve 12. století, ale první písemná zpráva o předcích rodu Harrachů pochází z 19. března 1272. Tehdy bratři Jindřich I. a Vítek z Rožmberka darovali vyšebrodskému klášteru patronátní právo ke kostelu v dolnorakouském Raabu a mezi svědky jsou uvedeni Herr Benesch von Horach und seine bruder Johann und Johann Bohuslaw, tedy bratři Beneš, Jan a Jan Bohuslav z Horachu. Je pravděpodobné, že Beneš z Horachu je totožný s Benešem, který byl tehdy kastelánem hradu Rožmberk.
Rozdělení na českou a rakouskou větev Okolo roku 1309 se rod Harrachů rozdělil na českou a rakouskou větev a potomci vlastnili statky na rozhraní jižních Čech a Horních Rakous. Čeští Harrachové (Harachéři z Harachova) byli až do 16. století ve službách Rožmberků a vlastnili drobné majetky na Kaplicku. Až v 17. století díky sňatku přesídlil Lambert František zvaný Hřebenáč z Harrachu († 1696) do východních Čech a později koupil panství a zámek Předboř u Říčan. Byl královským místodržícím a v letech 1682– 1696 nejvyšším písařem Království českého. 15
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:42 Stránka 16
komořím a nejvyšším hofmistrem (1564–1567) a získal dědičnou hodnost nejvyššího štolby v Rakousku. Dne 4. ledna 1552 mu císař Karel V. dal dědičný diplom s právem užívat titul říšský svobodný pán (baron) s predikátem Harrach zu Rohrau. V roce 1577 byl Leonard IV. přijat mezi české stavy. Vrcholem jeho dvorské kariéry bylo udělení Řádu zlatého rouna v roce 1585. Přijal ho na Pražském hradě při slavnostním ceremoniálu, kde ho dostal společně s císařem Rudolfem II., jeho bratry arcivévody Arnoštem a Karlem a nejvyšším purkrabím pražským Vilémem z Rožmberka. Dochovaly se kresby znázorňující tuto významnou událost. Leonard IV. se v roce 1536 oženil se svobodnou paní Barbarou von Windisch-Grätz (*po 1519 – 9. 8. 1580). Z jejich manželství se narodilo patnáct dětí, jejich prvorozený syn Leonard V. tento počet však ještě překoná. Leonard V. (1542–1597) navázal na kariéru svého otce a byl diplomatem císaře Rudolfa II. V letech 1577–1581 byl zemským hejtmanem v Horním Rakousku. Oženil se dvakrát, poprvé dokonce s princeznou Marií Jakobeou von Hohenzolern (1549–1578), podruhé s hraběnkou Annou von Ortenburg-Salamanca. Z těchto manželství se narodilo jednadvacet potomků!
Jeho synové Jan Jáchym (1666–1731) a Ferdinand Markvart (1669–1725) byli roku 1703 povýšeni do českého stavu svobodných pánů. O dva roky později získali i český hraběcí titul, ale jimi původní česká větev Harrachů vymřela. Ferdinand Markvart vlastnil v letech 1717 až 1725 panství Kyšperk (dnes Letohrad).
Řád zlatého rouna pro Leonarda IV. Z rakouských Harrachů uveďme Leonarda I. († 1461), který se stal císařským radou a zemským hejtmanem v Korutansku. Jeho vnuk Leonard III. († 1527) byl rovněž úspěšným politikem a v kariéře dosáhl úřadu dvorského kancléře. V roce 1524 koupil panství Rohrau (ležící nedaleko Vídně), které se stalo jedním z hlavních sídel rodu a dalo mu část jeho predikátu. Harrachové ho vlastní dodnes. Leonard IV. (1514–1590) byl rovněž úspěšným politikem a dvořanem. Byl císařským nejvyšším
Karel I., válečník i diplomat Leonardovým dědicem byl prvorozený syn Karel I. Bernard (1570 – 25. 5. 1628). Po studiích a kavalírské cestě po Evropě nastoupil státní službu a ve své kariéře prokázal schopnosti jako vojevůdce a diplomat. Když mu bylo dvacet let, nesl na pohřbu arcivévody Karla I. Habsburského (1564–1590) jeho prapor. V srpnu roku 1595 ho císař Rudolf II. jmenoval vojenským radou stavů Dolního Rakouska a o pět let později císařským komořím. Byl jmenován i vrchním podkoním, v armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V „rodinném“ sporu Habsburků mezi císařem Rudolfem II. a jeho bratrem arcivévodou Matyášem o budoucím nástupnictví v rodu se postavil
Leonard IV. (1514–1590) byl nejvyšším komořím a nejvyšším hofmistrem císaře, v roce 1577 byl přijat mezi české stavy
16
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:42 Stránka 17
Karel V. z Harrachu byl rádcem arcivévody a budoucího císaře Ferdinanda II., patřil ke španělské straně, soustředěné kolem nejvyššího hofmistra Jana Oldřicha z Eggenbergu
k nejvlivnějším rádcům nového císaře Ferdinanda II. Jako válečník se na podzim roku 1620 zúčastnil tažení císařské armády proti českým stavům i bitvy na Bílé hoře. Karlových mimořádných diplomatických schopností využíval císař i nadále, když ho v roce 1620 poslal do Mnichova jako vyslance u bavorského vévody Maxmiliána. Poté byl jmenován členem císařovy tajné rady, která řídila chod celé říše. U dvora Karel z Harrachu patřil ke španělské straně soustředěné kolem nejvyššího hofmistra Jana Oldřicha z Eggenbergu. Harrachovi se podařilo zařadit do nejužšího týmu císařových rádců, kam patřil hrabě Dietrichstein, Trautson, Lamberg, Trauttmansdorff a kníže Karel I. z Liechtensteinu. To byl významný společenský vzestup pro ještě nedávno nepříliš významný rytířský rod z jihu Čech.
proti císaři a dodával důvěrné informace o průběhu jednání protikandidátů arcivévodovi Ferdinandu Štýrskému. Ve sporu arcivévody Matyáše a jeho bratra císaře Rudolfa v roce 1608 se chytře zapojil do jednání, která Matyášovi přinesla uherskou a chorvatskou korunu, rakouské země a postavení budoucího krále českého. V letech 1614–1617 byl vyslancem císaře Matyáše na různých německých dvorech. Dne 26. srpna 1617 spolupodepisoval madridskou smlouvu, kterou byla ukončena válka mezi benátskou republikou a císařem. Díky ní bylo mimo jiné ukončeno pirátské přepadání císařských lodí v Jaderském moři. V dalších letech byl rádcem arcivévody Ferdinanda Štýrského (1578–1637) a podporoval jeho volbu císařem. Společně s knížetem Janem Oldřichem z Eggenbergu (1568–1634) patřil 17
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:42 Stránka 18
Císař odměnil Karla I. v roce 1627 povýšením do stavu říšských hrabat a na svobodného pána z Rohrau a udělením dědičného úřadu nejvyššího štolby v Horních Rakousích. Navíc novopečený hrabě získal ještě v roce 1627 Řád zlatého rouna. Současně mu císař udělil velký palatinát, což bylo privilegium, na jehož základě mohl razit vlastní mince a byl osvobozen od některých daní
a mýta. Stal se tedy jedním z nejúspěšnějších mužů z rodu Harrachů. Karel I. z Harrachu se oženil s Marií Elisabethou von Schrattenbach-Haggenberg (1573–1653), která mu porodila čtrnáct dětí, z toho sedm synů. Své pozice u dvora a ve šlechtické společnosti se snažil upevnit sňatky s významnými představiteli aristokracie. Svého nejstaršího syna Karla Leonharda I. oženil s hraběnkou Marií Františkou z Eggenbergu; ta byla dcerou knížete Jana Oldřicha z Eggenbergu, spojence Leonhardova otce a nejvyššího císařova hofmistra, vévody krumlovského, jednoho z nejmocnějších a nejbohatších mužů habsburské říše (patřil mezi nedávné povýšence, ještě jeho praděd byl pouhým měšťanem). Dceru Kateřinu (1599–1640) provdal za hraběte Maxmiliána z Valdštejna (1600–1655). Marie Alžběta (1601–1655) se v roce 1620 stala druhou manželkou budoucího císařského generalissima Albrechta z Valdštejna (1583–1634). Pro svou velkou zbožnost byla nazývána princeps religiosissima (zbožná kněžna).
Karel Leonard I. Harrach (1594–1645) založil rakouskou větev Harrachů
Otta Bedřich z Harrachu založil českou větev Harrachů
Pohled na svobodné říšské město Řezno v roce 1623.
18
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:42 Stránka 19
Dcera Leonarda III. z Harrachu (1481–1527) se provdala za Jana Jakuba Fuggera (1516–1575) z bohatého a mocného rodu bankéřů z Augsburgu. Jejich manželství dokumentuje např. tzv. Ehrenbuch s nádhernými ilustracemi.
Dcera Marie Maxmiliána (1608–1662) se provdala za velmi bohatého hraběte Adama Erdmana Trčku z Lípy (1600–1634), který byl společně s Albrechtem z Valdštejna zavražděn v Chebu 25. února 1634. Její manžel stál na počátku Valdštejnovy zrady a byl s ním v Chebu zavražděn jako jeho důvěrník. Trčkův otec Jan Rudolf zemřel ještě v roce 1634 a tím rod Trčků z Lípy vymřel po meči. Veškerý majetek tohoto rodu ve vysoké hodnotě asi pět milionů zlatých byl na císařův příkaz třem pozůstalým dcerám zkonfiskován. Nicméně oba sňatky s císařovými zrádci Harrachům nijak neuškodily, protože jejich pozice u dvora jako katolického spolehlivého rodu již byly pevně ukotveny (navíc syn Arnošt Vojtěch byl kardinálem a arcibiskupem pražským). Na druhou stranu Harrachové nezískali téměř nic z majetku Albrechta z Valdštejna, navzdory uzavřené dědické smlouvě. Bratry Karlem Leonardem I. a Ottou Bedřichem se rod Harrachů rozdělil na rakouskou a českou větev. Hrabě Karel I. z Harrachu jako císařův dvořan podporoval mimořádně úspěšnou kariéru svého syna – pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha. Karel I. sice zemřel v Praze, ale pohřben byl ve Vídni v kostele kláštera augustiniánů, kde měli Harrachové hrobku.
Arnošt Vojtěch – arcibiskup pražský Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667), kardinál a pražský arcibiskup (1623–1667), se narodil ve Vídni jako druhý syn hraběte Karla I., dvořana a důvěrného rádce a ministra Ferdinanda II. Jako druhorozenému synu mu byla předurčena duchovní kariéra. Filozofii vystudoval na jezuitských kolejích v Českém Krumlově a v Jindřichově Hradci. Svá studia završil v Římě na koleji Germanicum, kde vystudoval teologii. Arnošta Vojtěcha ještě za římského studia jmenoval papež Řehoř XV. (1554–1623) papežským komořím, a roku 1618 dokonce tajemníkem. V Římě vstoupil do mariánské družiny kostela sv. Apolináře. Díky konexím své rodiny získal úřady kanovníka v Olomouci a v Pasově a jeho kariéra se úspěšně dále rozvíjela, a to především díky jeho organizačním a politickým schopnostem, nesmírné pracovitosti, přesvědčivosti a energičnosti. Arnošt Vojtěch hovořil plynně německy, latinsky, česky a italsky. Italštině později dával přednost a Italové tvořili i většinu jeho úředníků a nejbližších sloužících. Italská kultura také ovlivňovala jeho myšlení. 19
001-176_harrachove_cervena.qxp_Sestava 1 27.02.23 16:43 Stránka 20
Vatikánu jako 13. arcibiskup pražský. Za svého pobytu v Římě jednal nový arcibiskup s kurií o úkolech budoucí církevní správy, jejímž hlavním úkolem bylo provedení rekatolizace umírněnými prostředky. Jeho návrh církevní reformy se skládal ze 17 bodů, opírajících se o závěry tridentského koncilu, ze kterých mezi hlavní úkoly patřily: – upevnění katolického náboženství, – imunita katolické církve (nezávislost na světské moci), – privilegia duchovního stavu na zemském sněmu (první stav), – náhrada ztraceného církevního majetku, – založení čtyř nových biskupství (byla zřízena dvě), – založení teologických seminářů při biskupstvích pro výchovu kněží. Proti Harrachovým požadavkům na restituci církevního majetku a na prioritní postavení církve na zemském sněmu, jakož i proti její imunitě se stavěli čeští stavové. Zemští úředníci pochopitelně nechtěli zmenšit pravomoci své
Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667), kardinál a pražský arcibiskup (1623–1667), se narodil jako druhý syn hraběte Karla I.
Rychlý růst kariéry Když 2. listopadu 1622 zemřel pražský arcibiskup Jan Lohelius, o sedm dní později kapitula navrhla jako jeho nástupce Arnošta Vojtěcha z Harrachu, kterému bylo pouhých pětadvacet let. Aby jím mohl být jmenován, musel vstoupit do řádu křižovníků s červenou hvězdou, protože rozsáhlý majetek tohoto řádu sloužil k financování činnosti obnoveného arcibiskupství pražského. Řád ho přijal na základě žádosti (lat. postulatio) za svého velmistra a tím se stal čtvrtým ze šesti tzv. postulovaných velmistrů (1592–1694). Řád křižovníků s červenou hvězdou vznikl v roce 1233 na návrh sv. Anežky České, a to jako jediný rytířský řád založený na území Království českého. Harrachovu volbu schválil Ferdinand II. jako český panovník a 6. srpna 1623 byl papežem Urbanem VIII. v úřadu potvrzen. Vysvěcen byl papežem 22. ledna 1623 v Sixtinské kapli ve
Papež Řehoř XV. (1554–1623) jmenoval Arnošta Vojtěch z Harrachu svým komořím
20