0043878

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 4

Oliver Pötzsch DIE HENKERSTOCHTER und der schwarze Mönch Copyright © 2009 by Ullstein Buchverlage GmbH, Berlin Alle Rechte vorbehalten Jacket design © by Janka Carev Translation © 2011, 2023 by Jana Pecharová ISBN 978-80-242-8717-1

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 5

smûr Augsburg

Landsberg

Ammerské jezero

Andechs BAVORSKO

BISKUPSTVÍ AUGSBURG

Wessobrunn

(Benediktinsk˘ klá‰ter)

Altenstadt

Weilheim

Bazilika sv. Michaela

Schongau Peiting

Hoher Peißenberg

Ammerská rokle

Rottenbuch

BISKUPSTVÍ AUGSBURG

(Augustinsk˘ klá‰ter)

Steingaden

(Premonstrátsk˘ klá‰ter)

Staffelské jezero

Murnau

Bannwaldské jezero

Füsen Hohenschwangau

Ettal

Partenkirchen

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 6

Pro moji babiãku, matku rodu – a pro mou matku, která stále je‰tû vypráví nejlep‰í pfiíbûhy

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 7

Románové postavy JAKOB KUISL, schongausk˘ kat SIMON FRONWIESER, syn mûstského felãara MAGDALENA KUISLOVÁ, katova dcera ANNA KUISLOVÁ, katova Ïena Kuislova dvojãata GEORG a BARBARA

OBâANÉ BONIFAZ FRONWIESER, schongausk˘ mûstsk˘ felãar BENEDIKTA KOPPMEYEROVÁ, obchodnice z Landsbergu na Lechu MARTA STECHLINOVÁ, porodní bába MAGDA, farská hospodynû pfii kostelíku sv. Vavfiince ABRAHAM GEDLER, kostelník kostelíku sv. Vavfiince MARIA SCHREEVOGLOVÁ, manÏelka radního FRANZ STRASSER, altenstadtsk˘ hostinsk˘ BALTHASAR HEMERLE, altenstadtsk˘ truhláfi HANS BERCHTHOLDT, syn schongauského pekafie SEBASTIAN SEMER, syn Prvního purkmistra

RADNÍ JOHANN LECHNER, soudní písafi KARL SEMER, První purkmistr a majitel hostince U zlaté hvûzdy MATTHIAS HOLZHOFER, Druh˘ purkmistr JAKOB SCHREEVOGL, hrnãífi a radní MICHAEL BERCHTHOLDT, pekafi a radní

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 8

AUGSBURâANÉ PHILIPP HARTMANN, augsbursk˘ kat NEPOMUK BIERMANN, lékárník OSWALD HAINMILLER, obchodník LEONARD WEYER, obchodník

CÍRKEV ANDREAS KOPPMEYER, faráfi altenstadtského kostelíka sv. Vavfiince ELIAS ZIEGLER, faráfi altenstadtské baziliky sv. Michaela AUGUSTIN BONENMAYR, opat steingadenského klá‰tera premonstrátÛ MICHAEL PISCATOR, probo‰t rottenbu‰ského klá‰tera augustiniánÛ BERNHARD GERING, opat wessobrunnského klá‰tera benediktinÛ

MNI·I bratr JAKOBUS bratr AVENARIUS bratr NATHANAEL

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 9

V‰e udivující je vítáno.

DÛkazem toho je, Ïe kaÏd˘ vypravûã pfiidává, aby se zalíbil.

ARISTOTELES: POETIKA

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 11

Prolog Altenstadt u Schongau, v noci na 18. ledna, léta Pánû 1660

K

dyÏ faráfi Andreas Koppmeyer vtlaãil do otvoru poslední cihlu a zamazal ji maltou a vápnem, zb˘valy mu uÏ jen ãtyfii hodiny Ïivota.

Hfibetem ruky si setfiel pot z ãela a opfiel se o studenou, vlhkou zeì za sebou. Pak nervóznû pohlédl na úzké toãité schodi‰tû. Nepohnulo se nûco nad ním? Znovu byl sly‰et praskot, jako by se nûkdo kradl nahofie po dfievûné podlaze.

Ale taky to mohl b˘t klam. Dfievo pracovalo a kostelík svatého Vavfiince byl star˘ a zchátral˘. Ne nadarmo ho fiemeslníci uÏ nûkolik t˘dnÛ opravovali, aby se nûkdy bûhem m‰e nezfiítil.

Venku zufiila kolem om‰elého zdiva lednová boufie a lomcovala dfievûn˘mi okenicemi. Av‰ak nejen kvÛli chladu se tady dole v kryptû faráfi otfiásl. Pfiitáhl si pevnûji k tûlu dûravou sutanu, naposledy vrhl zkoumav˘ pohled na zazdûnou stûnu, a odebral se zase nahoru. Jeho kroky se rozléhaly na vy‰lapan˘ch, námrazou pokryt˘ch schodech. Vytí boufie najednou zesílilo, takÏe uÏ nebylo sly‰et tiché skfiípûní v galerii nad ním. Musel se m˘lit. Kdo by se taky mûl tady touto dobou zdrÏovat. Bylo dlouho po pÛlnoci, hospodynû Magda spala uÏ celé hodiny vedle v malé fafie, a taky star˘ kostelník se tu objeví teprve k rannímu zvonûní.

Faráfi Andreas Koppmeyer vystoupal poslední schody z krypty. Jeho ‰iroká postava zcela zaplnila otvor v kostelní

11

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 12

podlaze. Byl pfies ‰est stop vysok˘, muÏ jako medvûd.

S mohutn˘m plnovousem a hust˘m ãern˘m oboãím vypadal jako ztûlesnûní starozákonního Boha. KdyÏ stál v ãerné sutanû pfied oltáfiem a kázal bruãiv˘m hlubok˘m hlasem, mûly jeho oveãky uÏ kvÛli jeho zjevu strach z oãistce.

Faráfi nadzvedl obûma rukama náhrobní kámen váÏící nûkolik centÛ a s funûním ho strkal nad otvor. Kámen do nûho se skfiípotem zapadl a uzavfiel ho tak dokonale, jako by krypta nebyla nikdy otevfiena. Koppmeyer spokojenû pfiehlédl vykonané dílo a pak se vydal na cestu ven do snûhové vánice.

KdyÏ chtûl otevfiít portál kostela, podafiilo se mu to jen na ‰kvíru, protoÏe sníh zatím vytvofiil venku vysokou závûj.

S heknutím zatlaãil ramenem proti tûÏk˘m dubov˘m dvefiím, aÏ se natolik otevfiely, aby se mohl protáhnout ven. Snûhové vloãky ho hned píchaly jako malé jehliãky do obliãeje a musel zavírat oãi, kdyÏ se prodíral smûrem k fafie.

K malému domku to bylo jen tfiicet krokÛ, ale faráfii to pfiipadalo jako vûãnost. Vítr mu ‰kubal sutanou, takÏe kolem nûho vlála jako potrhan˘ prapor. Snûhu bylo venku témûfi po pás, a dokonce tak mohutn˘ ãlovûk jako on se jen s námahou prodíral kupfiedu. Zatímco se krok za krokem probojovával vánicí a tmou, myslel na uplynulé dva t˘dny. Faráfi Koppmeyer byl prost˘ muÏ boÏí, ale i on si v‰iml, Ïe jeho nález je nûco mimofiádného. Nûco, na ãem si mûli spálit prsty jiní, ne on. Bylo správné zazdít pfiístup. AÈ mocnûj‰í a znalej‰í lidé rozhodnou, jestli se má nûkdy otevfiít. MoÏná nemûl psát ten dopis Benediktû, ale své mlad‰í sestfie vÏdycky bezv˘hradnû vûfiil. Byla na Ïenu pfiekvapivû chytrá a seãtûlá, uÏ dfiíve se jí ptal na radu a urãitû i tentokrát rozhodne správnû.

My‰lenky Andrease Koppmeyera byly prudce pfieru‰eny.

Zdálo se mu, Ïe koutkem oka zahlédl pohyb, nûkde vpravo za hromadou dfiíví vedle fary. Pfiivfiel oãi, rukou je chránil proti snûhov˘m vloãkám, ale nic nerozeznal. Pokrãil rameny, byla pfiíli‰ velká tma a v tom vichru beztak nebylo nic vidût.

MoÏná jen li‰ka, která se krade ke kurníku, pomyslel si.

Nebo pták, kter˘ hledá ochranu pfied vánicí.

12

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 13

Koneãnû do‰el ke vchodu do fary. Tady na jiÏní stranû nebyly závûje tak vysoké. Otevfiel dvefie, protlaãil své mohutné tûlo do sínû a zasunul závoru. OkamÏitû se kolem nûho rozprostfielo pfiíjemné ticho. Snûhová boufie se zdála b˘t daleko, hodnû daleko. Otevfiené ohni‰tû v síni je‰tû zcela nevyhaslo a ‰ífiilo pfiíjemné teplo, o nûco dál vzadu vedlo schodi‰tû do pokoje hospodynû. Faráfi se obrátil doprava, kde za svûtnicí byla jeho malá komora.

KdyÏ otevfiel dvefie do svûtnice, pfiivítala ho sladká mastná vÛnû. Andreasu Koppmeyerovi se sbíhaly sliny v ústech, kdyÏ poznal její pÛvod. Na stole uprostfied svûtnice stála hlinûná mísa, aÏ po okraj naplnûná smaÏen˘mi vdolky. Koppmeyer pfiistoupil blíÏ a jemnû se jich dotkl.

Byly je‰tû teplé.

Faráfi se u‰klíbl. Peãlivá Magda zase jednou myslela na v‰echno. ¤ekl jí, Ïe dnes zÛstane v kostele déle, aby sám pfii opravách pfiiloÏil ruku k dílu. Pro jistotu si s sebou vzal bochník chleba a dÏbán vína. Ale hospodynû vûdûla, Ïe mu to nemÛÏe staãit, a tak mu pfiipravila smaÏené vdoleãky, které tu teì ãekaly na svého vysvoboditele!

Andreas Koppmeyer zapálil svíãku o oharky v krbu a posadil se ke stolu. S potû‰ením si v‰iml, Ïe vdoleãky jsou tlustû pomazané medem. Pfiitáhl mísu k sobû, vzal si jednu z tûch je‰tû tepl˘ch lahÛdek a s poÏitkem se zakousl.

Chutnalo to skvûle.

KdyÏ tak v poklidu pojídal své oblíbené jídlo, cítil, jak se mu vrací do tûla teplo. Bral si jeden vdolek za druh˘m a pofiádal je se stále vût‰í rychlostí. Na chvíli ucítil na patfie nepfiíjemnou chuÈ, ale tu zase okamÏitû pfiehlu‰il sladk˘ med.

Po ‰estém vdolku to musel Koppmeyer koneãnû vzdát.

Naposledy se je‰tû zadíval do mísy, na jejímÏ dnû zbyly poslední dva kousky. Hluboce si povzdechl, pohladil si bfiicho, a pak se víc neÏ syt˘ odebral vedle do komory, kde brzy usnul hlubok˘m spánkem.

Bolesti s lehkou nevolností se ohlásily krátce pfied prvním zakokrháním kohouta. Koppmeyer se ti‰e proklel za svou nenaÏranost a krátce se pomodlil. Byl si dobfie vûdom, Ïe

13

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 14

obÏerství je jedním ze sedmi smrteln˘ch hfiíchÛ. Magda zfiejmû poãítala s tím, Ïe obsah mísy vydrÏí pár pfií‰tích dnÛ. Ale ty vdoleãky byly prostû pfiíli‰ skvûlé! Teì ho BÛh trestá nevolností a bolestí bfiicha. Proã taky musel zaãít s pfiejídáním uprostfied noci! Dobfie mu tak!

Právû chtûl vstát z postele, aby si ulevil do noãníku pfiipraveného pro takové pfiípady, kdyÏ bolesti bfiicha zesílily.

Tûlem mu projíÏdûly kfieãe, takÏe se musel zachytit pelesti.

Se sténáním se narovnal a potácel se vedle do svûtnice, kde na stolku stál dÏbán s vodou. Posadil se a dÏbán naráz vypil do dna v nadûji, Ïe tak bolesti poleví.

Cestou zpátky do komory mu vy‰lehla v útrobách taková bolest, jakou je‰tû nezaÏil, palãivû mu sjela hrdlem aÏ do Ïaludku. Chtûl zakfiiãet, ale v˘kfiik mu uvízl v hrdle. Z jazyka se stal masit˘ roubík, kter˘ mu ucpal hrdlo. Faráfi klesl na kolena, krkem mu stoupal hork˘ oheÀ. Vyzvracel ka‰ovit˘ chuchvalec, ale bolest nepolevila. Naopak, stupÀovala se, nohy mu najednou vypovûdûly sluÏbu, aÏ nakonec lezl ven po ãtyfiech jako spráskan˘ pes. SnaÏil se pfiivolat hospodyni, av‰ak to mu uÏ palãiv˘ oheÀ dávno spálil hrdlo.

Faráfi koneãnû pochopil, Ïe to nejsou Ïádné normální bolesti bfiicha a Ïe nesnûdl jen nûco zkaÏeného. Tu‰il, Ïe je to jeho konec. LeÏel a skomíral.

Po nekoneãné chvíli strachu a zoufalství se pfiimûl k poslednímu ãinu. Se silou, která mu je‰tû zb˘vala, se vzepfiel proti domovním dvefiím a zatlaãil na nû. Opût mu boufie vála do tváfie, zeì z chladu a ledov˘ch jehliãek. Vytí boufie jako by se mu posmívalo.

Ve stopách, které pfied hodinami pro‰lapal a které byly je‰tû ãásteãnû znatelné, se po ãtyfiech vlekl zpátky ke kostelu.

Neustále se zastavoval a lehal si do snûhu, kdyÏ ho bolest pfiemohla. Sníh a led mu zalezly pod sutanu, ruce mu mrazem znecitlivûly. Ztratil jak˘koliv pojem ãasu. Jeho my‰lenky uÏ mûly jen jedin˘ cíl: Musí se dostat do kostela!

Koneãnû narazil hlavou do zdi. Teprve s urãit˘m zpoÏdûním vzal na vûdomí, Ïe je to portál kostela. Z posledních sil vrazil zmrzlé pah˘ly, které kdysi byly jeho rukama, do

14

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 15

‰kvíry a otevfiel dvefie. Uvnitfi uÏ nebyl schopn˘ lézt ani po ãtyfiech, nohy mu neustále podklesávaly pod tûÏk˘m tûlem.

Poslední kus se plazil, v nitru mu zufiil neúprosn˘ boj. Cítil, jak jeho orgány postupnû vypovídají sluÏbu.

KdyÏ faráfi dolezl k desce nad kryptou, pohladil krátce reliéf Ïeny pod sebou. Laskal om‰elou postavu jako milenku, nakonec poloÏil tváfi na její obliãej. Ochrnutí stoupalo od nohou pomalu nahoru. NeÏ mu dorazilo k rukám, Kroppmeyer vyryl nehtem pravého ukazováãku do námrazy na náhrobním kameni kruh. Pak mu napûtí z tûla vyprchalo a on se zhroutil. Je‰tû jednou se pokusil zvednout hlavu, ale nûco ho pevnû drÏelo.

Poslední, co Andreas Koppmeyer cítil, bylo, jak mu vousy, pravé ucho a kÛÏe tváfie pomalu pfiimrzají ke kameni.

Kolem nûho se rozprostfiel chlad a ticho.

15

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 16

1

S

imon Fronwieser se prodíral snûhem po silnici k Altenstadtu a proklínal své povolání.

Sedláci, pacholci, tesafii, dokonce dûvky a Ïebráci zÛstali v takovémhle hrozném mrazu v teple. Sníh a led mu zalezly za límec a do bot a rozpou‰tûly se tam na studenou ka‰i.

KdyÏ se podíval dolÛ, objevil na ‰piãce levé boty novou díru, z které mu vykukoval palec. Stiskl zuby. Îe ho boty nechají na holiãkách právû teì v zimû! Co u‰etfiil, vydal uÏ za nové kalhoty, ale ty prostû potfieboval. To aÈ mu radûji palec umrzne, neÏ aby se musel zfiíkat pfiíjemností nejnovûj‰í francouzské módy. Bylo nutné b˘t stylov˘, právû v tak ospalém bavorském malomûstû, jako je Schongau.

Simon se znovu zahledûl na silnici. Teprve pfied chvílí pfiestalo snûÏit. Teì po ránu byla nad poli a lesy kolem mûsta fiezavá zima. Snûhová krusta na úzké pro‰lapané stezce uprostfied silnice se pfii kaÏdém kroku prolomila. Na vûtvích visely rampouchy, stromy vzdychaly pod tíhou snûhu. Tu a tam se zlomily vûtve nebo se s hlasit˘m bouchnutím zbavily snûhového nákladu. Simonovy dokonale pfiistfiiÏené zakroucené kníry a ãerné vlasy aÏ po ramena mu zatím zmrzly na rampouchy. KdyÏ si ohmatal oboãí, cítil taky jen led. Znovu hlasitû zaklel. Byl to urãitû nejchladnûj‰í den v roce a zrovna dnes se on musí na otcÛv pfiíkaz vydat do Altenstadtu! A to v‰echno jen kvÛli nemocnému faráfii!

16

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 17

Simon si uÏ umûl pfiedstavit, co asi tlustému Koppmeyerovi je. PfieÏral se, jako tak ãasto! A teì leÏí s bolestmi bfiicha v posteli a Ïádá si ãaj z lipov˘ch kvûtÛ. Jako by mu ho nemohla uvafiit jeho hospodynû Magda! Ale zfiejmû se pan faráfi nejdfiív nûkde venku pûknû nacpal a pak se pobavil s nûkterou z místních dûvek, Magda se urazila a on to teì má vylízat.

UÏ velmi ãasnû zrána bu‰il na dvefie jejich domu Abraham Gedler, altenstadtsk˘ kostelník. Byl podivnû bled˘ a skoup˘ na slovo, jenom fiekl, Ïe faráfi je nemocn˘ a aby pan doktor co nejdfiív pfii‰el. Pak bez dal‰ího vysvûtlení bûÏel zpátky do Altenstadtu.

Simon jako obvykle touto dobou leÏel je‰tû v posteli, hlavu tûÏkou po vãerej‰ím tokajském v hostinci U zlaté hvûzdy. Ale otec ho s kletbami vytáhl z postele a bez snídanû poslal na cestu.

Simon uÏ ponûkolikáté zapadl aÏ po pás do snûhu a musel se namáhavû vyhrabat. PfiestoÏe byl vzduch such˘ a mraziv˘, na tváfii se mu perlil pot. Smutnû se u‰klíbl, kdyÏ vytáhl pravou nohu ze závûje a pfiitom témûfi pfii‰el o botu.

Pokud si nedá pozor, bude muset brzy léãit sám sebe! Potfiásl hlavou. Bylo to ‰ílenství pfii tomhle poãasí jít do Altenstadtu, ale co mu zb˘valo? Otec, mûstsk˘ felãar Bonifaz Fronwieser, ‰el k bohatému radnímu, kter˘ trpûl dnou, a snaÏiv˘ lazebník, kter˘ by ho jinak jistû rád zastoupil, teì zrovna leÏel v posteli s nervovou horeãkou. A neÏ by star˘ Fronwieser za sebe poslal do Altenstadtu kata, to by si radûji ukousl prst.

Tak prostû poslal svého nezdárného syna...

Huben˘ kostelník uÏ oãekával Simona u vchodu malého kostelíka, kter˘ stál trochu opodál vesnice na malé vyv˘‰eninû. Gedler byl ve tváfii bíl˘ jako sníh v‰ude kolem nûho.

Mûl kruhy pod oãima a tfiásl se po celém tûle. Simon uvaÏoval, jestli snad nepotfiebuje pomoc spí‰ on neÏ faráfi. Kostelník pÛsobil dojmem, jako by nûkolik nocí nespal. „NuÏe, Gedlere,“ spustil Simon povzbudivû. „Copak je, panu faráfii? Zauzlení stfiev? Zácpa? Klyst˘r dokáÏe divy.

Mûl bys to taky jednou vyzkou‰et.“

17

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 18

Chtûl jít rovnou k fafie, ale kostelník ho zadrÏel a mlãky ukázal na kostel. „On je tam uvnitfi?“ podivil se Simon. „V téhle zimû?

MÛÏe b˘t rád, jestli si tím nepfiivodí smrt.“ Obrátil se ke kostelu, kdyÏ za sebou sly‰el odka‰lání.

Krátce pfied portálem se otoãil. „Co je, Gedlere?“ „Pan faráfi, on je...“ Kostelníkovi vypovûdûl hlas. Díval se mlãky k zemi.

S náhl˘m tu‰ením Simon otevfiel tûÏké kfiídlo dvefií. Zavál mu v ústrety ledov˘ vítr, zdánlivû je‰tû o nûkolik stupÀÛ chladnûj‰í neÏ vzduch venku, nûkde prásklo okno.

Rozhlédl se. Po levé a pravé stranû vnitfiních zdí stála dfievûná le‰ení aÏ nahoru ke zpuchfielé galerii. Z trámové konstrukce nahofie u stropu se dalo soudit, Ïe se tu v blízké budoucnosti má pokládat nov˘ dfievûn˘ strop. Okna na zadní frontû byla vysazená, takÏe kostelní lodí protahoval neustál˘ ledov˘ prÛvan. Simon vidûl, jak se jeho dech pfied ním sráÏí jako jemná mlha.

Faráfi Andreas Koppmeyer leÏel v zadní ãásti kostelní lodi, jen nûkolik krokÛ od apsidy. Vypadal jako z ledu vysekaná socha, padl˘ bíl˘ obr, sraÏen˘ boÏím hnûvem. Celé jeho tûlo bylo potaÏené jemnou ledovou vrstvou. Simon se k nûmu opatrnû blíÏil a dotkl se bíle se tfipytící sutany. Byla tvrdá jako prkno. Dokonce na oãi, otevfiené ve smrtelném zápase, se poloÏily ledové krystalky, coÏ faráfiovû tváfii propÛjãilo nûco nadpozemského.

Simon se zdû‰enû otoãil. Kostelník stál provinile v portálu a Ïdímal v ruce klobouk. „Ale... on je pfiece mrtv˘!“ zvolal Simon. „Proã jsi to nefiekl, kdyÏ jsi pro mû pfii‰el?“ „My... my nechtûli dûlat rozruch, Va‰e DÛstojnosti,“ mumlal Gedler. „Mysleli jsme, Ïe kdybysme to fiekli ve mûstû, za chvíli by to vûdûl kaÏd˘. Bude se klevetit a tfieba by pak z pfiestavby kostela nebylo nic...“ „My? Kdo je to my?“ zeptal se Simon zmatenû.

V té chvíli se objevila vedle kostelníka s hlasit˘m vzly-

18

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 19

káním faráfiova hospodynû Magda. Byla naprost˘m protikladem hubeného Gedlera, kulatá jako káì na zelí, s tlust˘mi, natekl˘mi l˘tky. Vysmrkala se do velkého bílého krajkového kapesníku, takÏe Simon jen ãásteãnû vidûl její odulou uplakanou tváfi. „Je to ostuda, ostuda to je,“ nafiíkala. „Îe takhle musí nûkdo skonãit, a navíc pan faráfi. Ale já mu vÏdycky fiíkala, aby se tolik nepfiecpával!“ Kostelník pfiikyvoval a dál Ïdímal klobouk. „Pfiejedl se vdolkÛ s medem,“ zamumlal. „Nechal z celé mísy jen dva.

Tady pfii modlení ho to pak zasáhlo.“ „Pfiejedl se...“ Simon svra‰til ãelo. Jeho obavy se zãásti naplnily, jen s tím rozdílem, Ïe faráfi nebyl nemocn˘, ale mrtv˘. „Ale proã tedy leÏí tady, a ne ve své posteli?“ zeptal se víc sám sebe neÏ kolemstojících. „Jak jsem fiekl, zfiejmû se chtûl pomodlit, neÏ pfiedstoupí pfied Stvofiitele,“ ‰eptal Gedler. „V tomhle poãasí?“ Simon nedÛvûfiivû potfiásl hlavou. „MÛÏu se podívat na faru?“ Kostelník pokrãil rameny a spoleãnû se vzlykající Magdou ho vedli naproti do sousedního domku. Magda zapomnûla zavfiít dvefie, takÏe sníh zavál aÏ do svûtnice a vrzal jim pod nohama. Na stole pfied lavicí u kamen stála mísa, v níÏ zÛstaly dva sádlem se lesknoucí vdolky. Vypadaly k nakousnutí. Hnûdé a velké jako dlaÀ, pomazané tlustou vrstvou medu. Pfies setkání se smrtí, které nepodporuje právû chuÈ k jídlu, se Simonovi sbíhaly sliny v ústech. Uvûdomil si, Ïe dnes je‰tû nesnídal. Na okamÏik byl v poku‰ení vdolek ochutnat, ale zavãas si to rozmyslel. Tohle bylo ohledání mrtvého, a ne pohfiební hostina.

Rozhlédl se a od faráfiovy postele si pfiedstavoval jeho poslední cestu. „Musel vstát a pfiejít do kuchynû, aby se napil vody. Tady se pak zhroutil.“ Ukázal na stfiepy dÏbánu a ka‰ovité stopy zvratkÛ. V tûsné svûtnici byly hofice cítit Ïaludeãní ‰Èávy a zkyslé mléko.

19

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 20

„Ale proã proboha pak ‰el ven do kostela?“ zamumlal.

V náhlém vnuknutí se obrátil na kostelníka. „Co vlastnû faráfi Koppmeyer vãerej‰ího veãera dûlal?“ „On... byl v kostele. AÏ pozdû do noci,“ vypravil ze sebe Gedler.

Hospodynû pfiik˘vla. „Vzal si s sebou dokonce bochník chleba a dÏbán vína, fiíkal, Ïe se zdrÏí. KdyÏ jsem si ‰la lehnout, je‰tû tam byl. Krátce pfied pÛlnocí jsem se probudila a svûtlo tam pofiád je‰tû svítilo.“ „Krátce pfied pÛlnocí?“ podivil se Simon. „Co má faráfi tou dobou co pohledávat v ledovû studeném kostele?“ „On... on fiíkal, Ïe se musí je‰tû podívat na to, jak se pfiestavuje strop chóru,“ vysvûtloval kostelník. „VÛbec byl pan faráfi v posledních dvou t˘dnech trochu divn˘. Pofiád byl naproti v kostele, a to pfii tûchhle mrazech!“ „Nenechal druhé nic udûlat, ten dobrák,“ pfieru‰ila ho Magda. „Byl to chlap jako medvûd. S kladivem a dlátem umûl zacházet jako nikdo jin˘.“ Simon uvaÏoval. Vãerej‰í noc byla nejchladnûj‰í za dlouhou dobu. Ne nadarmo pfieru‰ili fiemeslníci teì v lednu práce v kostele. Pokud nûkdo za takové noci vezme do ruky kladivo a dláto, tak k tomu musí mít setsakra dobr˘ dÛvod.

AniÏ si dál v‰ímal kostelníka a hospodynû, pospíchal naproti do kostela. Uvnitfi leÏel faráfi je‰tû tak, jak ho opustil.

Teprve teì si Simon v‰iml, Ïe jeho tûlo leÏí pfiímo na náhrobním kameni. Na nûm byl reliéf Ïeny, která se podobala obrazu Marie. Kolem její hlavy byla slova uspofiádaná jako oblouk svatozáfie.

Sic transit gloria mundi. „Tak pomíjí svûtská sláva,“ zamumlal Simon. „Vskutku pravda.“ Tento nápis ãetl uÏ ãastûji. B˘val na mnoh˘ch náhrobních kamenech a uÏ ve starém ¤ímû bylo zvykem, Ïe otrok tato slova ‰eptal vítûznému vojevÛdci pfii triumfálním taÏení mûstem. Nic pozemského není vûãné...

Témûfi to vypadalo, jako by faráfi posledním gestem pravé ruky ukazoval na tento nápis. Simon si povzdechl.

20

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 21

Mûl tedy Andreas Koppmeyer skuteãnû podlehnout jen hfiíchÛm tûla? Nebo bylo toto gesto posledním napomenutím je‰tû Ïijícím?

Vyru‰il ho nûjak˘ ‰ramot. Byla to Magda, která se blíÏila zezadu. S otevfien˘mi ústy hledûla na zmrzlou mrtvolu, pak pohlédla na Simona. Zdálo se, Ïe chce nûco fiíct, ale slova jí uvízla v krku. „Co je?“ zeptal se Simon netrpûlivû. „Ty... ty dva zbylé vdolky...,“ spustila plaãtivû hospodynû. „Copak je s nimi?“ „Jsou... jsou namazané medem.“ Simon pokrãil rameny, vstal a setfiel si sníh z rukou.

Chystal se odejít, tady uÏ pro nûho nebylo nic na práci. „No a? Ve Hvûzdû je taky podávají s medem. Ostatnû jsou vynikající. Mበrecept odtamtud?“ „JenÏe... já na nû Ïádn˘ med nedala.“ Simon mûl krátce pocit, jako by mu ujíÏdûla pÛda pod nohama. Myslel, Ïe se pfieslechl. „Ty jsi... tys je nenamazala medem?“ Hospodynû zavrtûla hlavou. „Nበhrnec s medem byl prázdn˘. Chtûla jsem jít pfií‰tí t˘den na trh koupit nov˘. Proto jsem tentokrát na vdolky Ïádn˘ med nemohla dát. To jsem blázen, kdo ho na nû namazal. Já to rozhodnû nebyla.“ Simon pohlédl na mrtvého faráfie a pak se opatrnû rozhlédl po kostele. Studen˘ prÛvan mu vjel do vlasÛ. Najednou cítil, Ïe ho nûkdo pozoruje. S Magdou v závûsu vybûhl z kostela. Vítr mu cuchal plá‰È, jako by ho chtûl zadrÏet.

Venku popadl bledou hospodyni za ramena a podíval se jí pevnû do oãí. „Poslouchej mû. Po‰li je‰tû jednou Gedlera do Schongau!“ pfiikázal jí ti‰e. „AÈ pfiivede kata.“ „Kata?“ vydechla Magda. Ve tváfii je‰tû víc pobledla. „Ale proã?“ „Vûfi mi,“ ‰eptal Simon. „Jestli nám teì je‰tû nûkdo mÛÏe pomoct, pak jedinû on. A teì se dlouho nevyptávej a bûÏ!“

21

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 22

Plácl hospodyni pfies tlust˘ zadek. Pak zavfiel tûÏké kfiídlo dvefií, rychle otoãil bronzov˘m klíãem v zámku a zastrãil ho do kapsy. Teprve pak se cítil trochu bezpeãnûji.

Tam v kostele byl ìábel a jen kat ho mohl zase vypudit.

O chvíli pozdûji sedûl Simon ve svûtnici farního domku, kde pofiádnû táhlo, Ïv˘kal krajíc chleba a rozladûnû se zahfiíval lipov˘m ãajem, kter˘ Magda uvafiila. Vlastnû pfiinesl su‰ené lipové kvûty pro faráfie, ale ten uÏ je nepotfieboval. Hnûdozelen˘ v˘var mu pfiipomínal nemoce a kocovinu.

Simon vzdychal, kdyÏ popíjel hork˘ ãaj. Byl sám. Kostelník se vydal do Schongau pro kata, Magda bûÏela do vesnice, aby oznámila tu hroznou zprávu. Faráfie, kter˘ se pfiecpal a umfiel, to si je‰tû mohla nechat pro sebe, ale otráveného faráfie rozhodnû ne. Zfiejmû si uÏ lidi zatím lámali hlavy nad moÏn˘mi satansk˘mi m‰emi a která Ïena mu jed namíchala.

Simon potfiásl hlavou. Jak rád by se teì místo ãaje napil silné kávy, ale hnûdá tvrdá zrna odpoãívala u nûho doma, bezpeãnû ukrytá v koÏeném váãku v truhle. Z posledního nákupu na augsburském jarmarku mu uÏ toho moc nezbylo.

Musel s nimi zacházet ‰etrnû, protoÏe káva byla exotick˘ drah˘ produkt. Jen zfiídka ji dováÏeli obchodníci ze sv˘ch cest z Istanbulu nebo je‰tû z vût‰í dálky. Simon miloval její hofikou chuÈ, která mu umoÏÀovala jasnû myslet. S kávou fie‰il i ty nejzapeklitûj‰í problémy, proto by teì potfieboval pofiádnou porci.

Simonovo dumání bylo prudce pfieru‰eno, kdyÏ zaslechl nûjak˘ zvuk venku pfied okny. Tiché cvakání a ‰kvíkání jako od zrezivûlé, pomalu se otvírající mfiíÏe. Opatrnû se kradl ke dvefiím, trochu je pootevfiel a vyhlédl ven. Nevidûl nic. UÏ zase chtûl zajít dovnitfi, kdyÏ je‰tû jednou pohlédl dolÛ. Zdû‰enû pozoroval ãerstvé stopy ve snûhu, které vedly ke kostelu. Sledoval stopy aÏ k portálu. ·iroké dubové dvefie byly pootevfiené.

Simon zaklel. Sáhl do kapsy a ucítil chladnou ocel kostelního klíãe. Jak pro v‰echno na svûtû...?

22

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 23

Nervóznû se rozhlédl po svûtnici po vhodné zbrani.

Oãima pfielétl kamna a zastavil se na fieznickém noÏi. Sáhl po nûm, byl chladn˘ a tûÏk˘. S ním se vydal ven.

Stopy jednoznaãnû zanechal velk˘ muÏ a vedly z aleje pfiímo do kostela. Simon se ti‰e kradl snûhem, nÛÏ drÏel pfied sebou jako ‰avli, dokud nedo‰el k portálu. Odtud zvenãí nebylo v temném kostele nic vidût. Sebral ve‰kerou odvahu a vstoupil dovnitfi.

Vzadu stále je‰tû leÏel mrtv˘ faráfi. Krvácející JeÏí‰ na kfiíÏi hledûl vyãítavû na Simona z druhé strany apsidy, po stranách ve v˘klencích stály malé dfievûné so‰ky muãedníkÛ s tváfiemi ustrnul˘mi ve smrtelném zápase. Byly to so‰ky umuãen˘ch, zabit˘ch a probodnut˘ch stvofiení, jako svat˘ ·ebastián vlevo od Simona, kterého probodlo ‰est ‰ípÛ.

Na le‰eních, která sahala po obou stranách aÏ ke galerii, se tfipytila jinovatka. Simon je‰tû popo‰el kupfiedu, kdyÏ usly‰el, jak si nûkdo hlasitû odplivl. S noÏem v ruce se prudce otoãil a hekticky prohlíÏel stíny, které muãedníci zanechali na zdi. „Zahoì tu kudlu, neÏ si ublíÏí‰, mastiãkáfii,“ ozvalo se odnûkud seshora. „A pfiestaÀ se krást kostelem jako zlodûj.

Nebyl bys první zlodûj milodarÛ, kter˘ho jsem povûsil.“ Hlas se zdál pfiicházet z galerie. KdyÏ Simon vzhlédl, vidûl za zpuchfielou balustrádou velkou zachumlanou postavu. Límec kabátu mûla zvednut˘, mûkk˘ klobouk vraÏen˘ hluboko do ãela, takÏe byla vidût jen ‰piãka obrovského orlího nosu. Od postavy stoupaly malé obláãky koufie.

Mezi kloboukem a rozcuchan˘m ãern˘m vousem svítily bdûlé oãi, které posmû‰nû shlíÏely na Simona. „BoÏe mÛj, Kuisle!“ zvolal Simon s úlevou. „Vy jste mû ale vydûsil!“ „KdyÏ se bude‰ pfií‰tû nûkudy krást, tak se laskavû podívej taky nahoru,“ radil mu kat a slézal z le‰ení. „Jinak ti vrah skoãí za krk a je po uãen˘m doktorsk˘m Ïivotû.“ KdyÏ dorazil dolÛ, oklepal si prach z dûravého plá‰tû a pohrdavû si odfrkl. Dlouh˘m troubelem d˘mky ukázal na mrtvolu faráfie.

23

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 24

„TlusÈoch, kter˘ se uÏral k smrti... A proto pro mû posílá‰? Jako kat a ras jsem odpovûdn˘ za mrtv˘ zvífiata, ale do mrtv˘ch faráfiÛ mi nic není.“ „Myslím, Ïe ho nûkdo otrávil,“ oznámil Simon ti‰e.

Kat ti‰e pískl. „Otrávil? A teì si myslí‰, Ïe bych ti mohl fiíct, jak˘ to byl jed?“ Simon pfiik˘vl. Schongausk˘ kat byl povaÏován v ‰irokém okolí za mistra svého oboru, nevládl jen meãem, ale v˘bornû znal i léãivé byliny a jedovaté rostliny. AÈ uÏ to byl v˘var z námelu a zahradní routy pfii nechtûném tûhotenství, pár pilulek proti zácpû nebo prá‰ek na spaní z máku a baldriánu. Mnozí prostí lidé za‰li pfii nemoci radûji ke katovi neÏ k felãarovi. Byl levnûj‰í a neode‰li nemocnûj‰í, neÏ k nûmu pfii‰li. UÏ ãasto se Simon ptal kata na radu pfii záhadn˘ch nemocech, k velké nelibosti svého otce. „Nemohl byste se na nûho trochu blíÏ podívat?“ poÏádal Simon a ukázal na ztuhlého faráfie. „MoÏná najdete nûjakou stopu ukazující na vraha.“ Jakob Kuisl pokrãil rameny. „Nevím, k ãemu by to bylo.

Ale pro mû za mû, kdyÏ uÏ tady jednou jsem...“ Zhluboka vyfoukl koufi z fajfky a zvûdavû obcházel mrtvolu na zemi kostela. Pak se sklonil a zbûÏnû faráfie prohlédl. „Îádná krev ani stopy po ‰krcení, ani stopy boje,“ zamumlal a pfiejel po faráfiovû sutanû, na níÏ byly zbytky zmrzl˘ch zvratkÛ. „Proã si myslí‰, Ïe ho nûkdo otrávil?“ Simon si odka‰lal. „Vdolky...,“ spustil. „Vdolky?“ Kat tázavû pozvedl husté oboãí.

Simon pokrãil rameny. Pak katovi v krátkosti povûdûl, co mu sdûlili kostelník a hospodynû. „Asi bude lep‰í, kdyÏ pak se mnou zajdete na faru,“ navrhl nakonec Simon a ‰el ke vchodu. „MoÏná jsem nûco pfiehlídl.“ KdyÏ pro‰li portálem, pohlédl Simon tázavû na Jakoba Kuisla. „Jak jste se vÛbec dostal do kostela? Klíã mám pfiece já...“ Kat mu s ú‰klebkem ukázal tesafisk˘ hfieb. „Tahle kostelní vrata slouÏí jen jako záclony. Není divu, Ïe se po kraji

24

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 25

potlouká tolik zlodûjÛ milodarÛ. Kostely by mohly rovnou zÛstat otevfien˘.“ KdyÏ do‰li na faru, zavedl Simon kata do svûtnice a ukázal na dva vdolky a zvratky na zemi. „Musel jich podle hospodynû sníst asi pÛl tuctu,“ fiekl. „V‰echny natfiené medem. Magda ostatnû tvrdí, Ïe na nû Ïádn˘ med nedala.“ Jakob Kuisl vzal opatrnû jeden vdolek do sv˘ch obrovsk˘ch tlap a pfiiãichl k nûmu. Pfiitom zavfiel oãi a jeho mohutné nozdry se nadmuly jako u konû. Vypadalo to, jako by chtûl vdolek nosem do sebe vsát. Nakonec ho odloÏil, klekl si a ãichal ke zvratkÛm. Simon cítil, jak se mu dûlá ‰patnû.

V komofie byl pach koufie, Ïíravé kyseliny a tlení. A je‰tû nûãeho, co nedokázal pfiesnû zafiadit. „Co... co to dûláte?“ zeptal se Simon.

Kat se narovnal a poklepal si na svÛj orlí nos. „Na ten se pofiád je‰tû mÛÏu spolehnout,“ u‰klíbl se. „KaÏdou i nejmen‰í nemoc ti vyãenichám z pitom˘ho noãníku. A z t˘hle ka‰e smrdí smrt. A z tûch vdolkÛ taky.“ Vzal peãivo je‰tû jednou do ruky a zaãal je drobit. „Jed je v medu,“ zamumlal nakonec. „Je cítit po... Kousek vdolku zvedl k nosu, nakonec se znovu u‰klíbl. „My‰í chcanky.

Myslel jsem si to.“ „My‰í chcanky?“ zatváfiil se Simon zmatenû.

Jakob Kuisl pfiik˘vl. „Tak smrdí bolehlav. Jedna z nejjedovatûj‰ích bylin tady u nás. Ochrnutí stoupá docela pomalu od nohou nahoru aÏ k srdci. MÛÏe‰ se sám pfii umírání pozorovat.“ Simon zdû‰enû potfiásl hlavou. „Kter˘ satan si nûco takov˘ho vymyslel? To pfiece nemohl b˘t nikdo ze vsi, nebo ano? Îárliv˘ pacholek by prostû pra‰til Koppmeyera klackem zezadu pfies hlavu. Ale nûco takov˘ho!“ Kat zamy‰lenû Ïv˘kal studenou fajfku, pak náhle vy‰el z teplé svûtnice a ‰el pfiede dvefie. „Kam chcete jít?“ volal za ním Simon. „Je‰tû jednou si pofiádnû prohlídnu faráfie,“ zabruãel Jakob Kuisl. „Nûco tady nehraje.“

25

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 26

Simon se bezdûãnû u‰klíbl. Kat zavûtfiil krev. A kdyÏ uÏ byl jeho rozum vyburcován, bûÏel tak preciznû jako norimberské kapesní hodinky.

Zpátky v kostele se Jakob Kuisl naklonil nad mrtvolou a podrobnû ji prohlíÏel. AniÏ se dotkl tûla, obcházel je, jako by pfiesnû studoval jeho polohu. Andreas Koppmeyer leÏel na náhrobním kameni a v‰e nasvûdãovalo tomu, Ïe se na nûj ãasnû ráno doplazil sám. Podivná ale byla jeho poloha vzhledem k reliéfu Matky boÏí s náznakem svatozáfie. Faráfiovy vlasy byly plné ledov˘ch krystalkÛ, leÏel schoulen˘ na boku, takÏe byl vidût jen jeho profil. Tváfi zatím dostala barvu zmrzlého kapra. Levou paÏi mûl pfiitisknutou k tûlu, pravá se zdála ukazovat na nápis nad Madonou. „Sic transit gloria mundi,“ zamumlal kat. „Tak pomíjí svûtská sláva...“ „On ten v˘rok dokonce zarámoval. Podívejte sám!“ Simon ukázal na ‰krábance kolem nápisu. Linie byla roztfiesená, jako by ji Koppmeyer vyryl do ledu z posledních sil. „Bylo mu zfiejmû jasné, Ïe to s ním spûje ke konci,“ uvaÏoval Simon. „Star˘ Koppmeyer mûl vÏdycky smysl pro humor, to se mu musí nechat.“ Kat se sklonil a pfiejel po kamenném reliéfu Marie, nad jejíÏ hlavou byla svatozáfi. „Jedno mû udivuje,“ mumlal. „Tohle je pfiece náhrobní kámen, Ïe ano?“ Simon pfiik˘vl. „Cel˘ zdej‰í kostel je jich pln˘. Proã se ptáte?“ „Podívej se sám, ty osle.“ Kat ukázal rozmáchl˘m gestem na vnitfiek kostela. „Na jin˘ch náhrobcích jsou vÏdycky vidût ti zemfielí. Páni radní, soudci, bohaté Ïenské. Ale tohle je bezpochyby Matka boÏí. Îádná Ïenská není tak dom˘‰livá, aby si nechala vytesat svatozáfi.“ „MoÏná byl tenhle reliéf vûnován kostelu jako dar,“ dohadoval se Simon. „Sic transit...,“ zamumlal je‰tû jednou kat. „Tak pomíjí svûtská sláva,“ pfieru‰il ho Simon netrpûlivû. „Já vím, ale co to má spoleãného s vraÏdou?“

26

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 27

„MoÏná nic s vraÏdou, ale s nûjakou skr˘‰í,“ prohlásil Kuisl najednou. „Skr˘‰í?“ „Nevyprávûl jsi mi, Ïe faráfi celou poslední noc pracoval v kostele?“ „Ano, ale...“ „Podívej se pofiádnû na ty drápance,“ vyzval ho kat. „Co tû napadá?“ Simon se sklonil a pozornûji se zadíval na ãáru vydrápanou na ojínûné plo‰e. Poznání ho zasáhlo jako blesk z ãistého nebe. „Ten kruh nevede kolem celého nápisu,“ vydechl. „Ale jen kolem prvních dvou slov...“ „Sic transit,“ fiekl Jakob Kuisl a u‰klíbl se. „Uãen˘ pan doktor jistû taky ví, co to znamená.“ „TakÏe prÛchod...,“ zamumlal Simon nepfiítomnû. Teprve pak pochopil. „Skrz... náhrobní kámen?“ za‰eptal nevûfiícnû. „Ten musíme pfiirozenû nejdfiív odsunout.“ Kat uÏ se chystal odtáhnout obrovskou mrtvolu Andrease Koppmeyera stranou. Popadl ho za sutanu a odvlekl ho kus za oltáfi. „Tady bude prozatím v klidu,“ fiekl. „Není tfieba, aby se nûjaká babka pfii modlení rÛÏence vydûsila k smrti.“ Pak si plivl do dlaní. „A teì zãerstva do práce.“ „Ale ten náhrobní kámen... urãitû váÏí nûkolik centÛ,“ namítl Simon. „No a?“ Jakob Kuisl uÏ zatím tesafisk˘m hfiebem nadzvedl zapu‰tûnou náhrobní desku. Pak ji obûma rukama trochu pozvedl a pomalu ji sunul, kousek po kousku. Svaly na krku se mu napínaly. „KdyÏ to dokázal odsunout ten tlusÈoch faráfi, tak to nemÛÏe b˘t tak tûÏk˘, co myslí‰?“ supûl.

Masivní kamenná deska pfiistála se skfiípav˘m bouchnutím pfiímo vedle Simonov˘ch nohou.

27

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 28

Magdalena Kuislová kleãela v krvavé slámû a tiskla ruce k velkému zmoÏenému bfiichu selky Hainmillerové. Trhla sebou, kdyÏ jí selka zakfiiãela pfiímo u ucha. Rodiãka kfiiãela uÏ celé hodiny, Magdalenû pfiipadalo, jako by to byly celé dny. Vãera veãer pfii‰la spoleãnû s porodní bábou Martou Stechlinovou do domu Hainmillerov˘ch. Zprvu v‰echno ukazovalo na normální porod. Tety, netefie, sestfienky a sousedky uÏ rozprostfiely ãerstvou slámu a sítiny, pfiipravily horkou vodu a prostûradla, ve svûtnici vonûl pelynûk. Josefa Heinmillerová leÏela s rudou hlavou a klidnû a pravidelnû tlaãila. Byl to její ‰est˘ porod a zatím v‰echny pfiestála bez obtíÏí.

Av‰ak pak ztrácela Josefa ãím dál víc krve. Nejdfiív bylo prostûradlo jen rÛÏové od prasklé plodové vody, ale brzy na nûm bylo krve jako na jatkách. Ale dítû prostû nechtûlo ven.

Poãáteãní sténání rodiãky pfie‰lo v hlasit˘ kfiik, takÏe její muÏ neustále zdû‰enû klepal na dvefie a hlasitû se modlil ke svaté Margaretû. Vejít dovnitfi se neodváÏil, tohle byla Ïenská záleÏitost. Av‰ak pokud by jeho Ïena nebo dítû nemûly pfieÏít porod, pak vûdûl uÏ teì, kdo na tom nese vinu: proklatá porodní bába.

Marta Stechlinová hmatala v nitru rodiãky po vzpfiíãeném dûtském tûlíãku. Ruce mûla aÏ k loktÛm v jejím bfii‰e, ale pfiesto se jí nedafiilo dítû zachytit. Porodní bába mûla tváfi postfiíkanou krví a zalitou potem, neustále mÏikala, kdyÏ jí kapky potu padaly do oãí.

Magdalena ustaranû pohlédla k tetám a sestfienicím. ·eptaly si, odfiíkávaly rÛÏenec a neustále ukazovaly na porodní bábu. Teprve nedávno, sotva pfied rokem, padlo na Martu Stechlinovou podezfiení z vraÏdy dûtí a z ãarodûjnictví. Jen rychl˘ zásah Magdalenina otce a mladého medika ji zachránil pfied upálením. Podezfiení ale na ní ulpûlo jako smÛla.

Sice ji nadále volali k porodÛm nebo ji Ïádali o byliny proti horeãce, ale za jejími zády se spofiádaní obãané kfiiÏovali a dûlali ochranná znamení proti zl˘m kouzlÛm.

Stejnû jako to dûlají za mnou, pomyslela si Magdalena a odhrnula si ãerné vlasy z tváfie. Její jinak tak veselé oãi hledûly

28

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 29

unavenû a zarputile, v hustém oboãí se hromadil pot. Vzdychala, kdyÏ nadále rytmicky stlaãovala bfiicho rodiãky.

Magdalena byla vdûãná, kdyÏ se jí Stechlinová pfied pÛl rokem zeptala, jestli k ní nechce jít do uãení. Jako katova dcera nemûla právû velkou volbu. Katovské fiemeslo bylo neãisté, lidé se katovi a jeho rodinû vyh˘bali. Provdat se vlastnû mohla zase jen za jiného kata, a protoÏe to nechtûla, musela se prostû o sebe postarat sama. V jednadvaceti letech se uÏ nemohla nechat Ïivit od rodiãÛ.

Povolání porodní báby bylo pro ni v podstatû pfiesnû to pravé. KoneckoncÛ znala od otce v‰echno o bylinách. Vûdûla, Ïe pelynûk pomáhá pfii vnitfiním krvácení a petrÏel se postará o to, aby nechtûné dûti vÛbec nepfii‰ly na svût.

Umûla pfiipravit mast z husího sádla, melisového cukru a skopov˘ch kostí, a vûdûla, jak hmoÏdífiem rozmûlnit konopná semena, aby zbavila mladou dívku neplodnosti.

KdyÏ v‰ak teì vidûla tolik krve, ‰eptající tetky a kfiiãící rodiãku, najednou si pfiece jen uÏ nebyla tak jistá, jestli chce opravdu b˘t porodní bábou. Dál tlaãila a tiskla bfiicho rodiãky, ale my‰lenky jí odbíhaly. Vidûla se v jiném svûtû stát spolu se Simonem pfied oltáfiem, s kvûtinov˘m vûneãkem ve vlasech. Mûli dûti a on se jako uznávan˘ lékafi mûsta staral o skromnou obÏivu. Mohli by... „Neutápûj se ve snech, dûvãe! Potfiebujeme novou vodu!“ Marta Stechlinová obrátila k Magdalenû krví postfiíkanou tváfi. SnaÏila se, aby mluvila klidnû, ale její oãi prozrazovaly nûco jiného. Magdalenû pfiipadalo, Ïe ve svra‰tûlé tváfii ãtyfiicátnice pfiibylo nûkolik vrásek. Vlasy jí v posledním roce témûfi úplnû ze‰edivûly. „A mech na zastavení krvácení!“ dodala je‰tû porodní bába. „Ztratila uÏ pfiíli‰ mnoho krve.“ Magdalena se probrala ze snûní a pfiik˘vla. KdyÏ ‰la do chodby, pfielétla pohledem pfietopenou temnou svûtnici.

Okenice na oknech byly zavfiené a ‰kvíry ucpané slámou a blátem. Na lavicích kolem ohnû a u stolu sedûly Ïeny ze sousedství a ustaranû a nedÛvûfiivû sledovaly vyãerpanou porodní bábu a její mladou pomocnici.

29

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 30

„Zdrávas Maria, Pán je s tebou...“ Nûkteré staré Ïeny se zaãaly hlasitû modlit rÛÏenec. Zfiejmû se domnívaly, Ïe Josefa Hainmillerová uÏ brzy pÛjde k milému Pánubohu.

Magdalena pospíchala do chodby, vzala z bra‰ny porodní báby chomáã mechu a z mûdûnce na kamnech naplnila mísu vodou. KdyÏ opût ve‰la do svûtnice, uklouzla na zvlhlé slámû a natáhla se jak ‰iroká tak dlouhá. Voda vystfiíkla na suknû star˘ch Ïen. „Sakra, nemÛÏe‰ dávat pozor!“ obofiila se na ni jedna ze sousedek. „A vÛbec, co tu má taková mladá holka jako ty pohledávat? Proklatá katova dûvko!“ Druhá sousedka se pfiidala: „Je pravda, co se fiíká. Pfiiná‰í to ne‰tûstí, kdyÏ má ãlovûk v domû kata.“ „Je u mû v uãení,“ zasupûla porodní bába, zatímco se dál hrabala v bfii‰e kfiiãící Hainmillerové. „A teì jí dejte pokoj a radûji mi pfiineste ãist˘ plátno.“ Magdalena stiskla zuby a donesla z chodby novou vodu.

Po tváfii se jí kutálely zlostné slzy. KdyÏ se vrátila, Ïenské se je‰tû neuklidnily. Bez ohledu na kfiik rodiãky si zase zaãaly ‰eptat a ukazovaly na ni. „Co má znamenat to neustál˘ mytí?“ pfiihlásila se jedna ze star‰ích tetek. Její tváfi byla ãerná od sazí, v ústech jí trãely poslední tfii Ïluté zuby. „Voda je‰tû nikdy pfii tûÏk˘m porodu nepomohla! Meruzalka a divoká majoránka, tím se musí vykoufiit sataná‰. MoÏná svûcená voda by pomohla, ale pfiece ne obyãejná voda ze studny, to je smû‰n˘!“ Magdalena uÏ toho mûla dost. „Vy hloup˘ Ïensk˘!“ rozkfiiãela se a prudce postavila mísu na stÛl. „Co víte o léãení!

Ze svinstva a z hloup˘ch kecÛ, to je to, z ãeho lidi onemocní.“ âpav˘ pach ãesneku a koufie jí uÏ pfiíli‰ dlouho stoupal do nosu. Rychl˘mi kroky pospí‰ila k oknu a rozrazila zavfiené okenice. Svûtnice se rozsvûtlila a koufi táhl ven. âlenky rodiny a sousedky zadrÏely dech. Platilo to jako zákon, Ïe se pfii porodech nesmûla otvírat okna. Vûfiilo se, Ïe ãerstv˘ vzduch a chlad znamenají smrt pro kaÏdého novorozence. Na chvíli byl sly‰et jen kfiik rodiãky, kter˘ pronikal aÏ na ulici.

30

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 31

„Myslím, Ïe bude lep‰í, kdyÏ teì odejde‰,“ za‰eptala Marta Stechlinová a opatrnû se rozhlédla. „Tady uÏ mi stejnû nemÛÏe‰ pomoct.“ „Ale...,“ chtûla namítnout Magdalena. „Jdi,“ pfieru‰ila ji porodní bába. „Bude to pro nás pro v‰echny lep‰í.“ Pod kárav˘mi pohledy Ïen vy‰la Magdalena ven. KdyÏ zavfiela dvefie, sly‰ela za sebou ‰epot a bouchání okenic.

Polkla a s námahou se snaÏila zadrÏet slzy. Proã jen je vÏdycky tak tvrdohlavá! Vlastnost, kterou zdûdila po otci a která ji uÏ ãasto pfiivedla do nesnází. Je moÏné, Ïe náv‰tûva u Hainmillerové byla její poslední v roli porodní báby. O jejím chování se bude mluvit po celé vesnici. A u Stechlinové aby se taky radûji nûjakou dobu neukazovala.

Povzdechla si. Unavenû si pfiehodila pfies rameno koÏen˘ vak s nÛÏkami, dûrav˘mi prostûradly a nûkolika mastmi a vydala se na cestu zpátky do Schongau. Tfieba dnes alespoÀ uvidí Simona. KdyÏ na nûho pomyslela, cítila, jak se jí zmocÀuje Ïádost. Zlost ustoupila a udûlala místo pfiíjemnému svûdûní v bfii‰e. UÏ tomu bylo hodnû dlouho, kdy spolu strávili pár spoleãn˘ch hodin. Bylo to o Tfiech králích.

Koledníci táhli od domu k domu a mladíci dûsili malé dûti divok˘mi zvífiecími maskami. Nikdo si nev‰iml, Ïe jedna dvojice, skrytá za maskami, zmizela ruku v ruce dole u Lechu v jednom seníku.

Klapot koÀsk˘ch kopyt vytrhl Magdalenu ze snûní. Po ‰iroké, stromy lemované silnici, která byla po kolena zasnûÏená, proti ní klusal kÛÀ s jezdcem. Magdalena pfiivfiela oãi a zadívala se pozornûji. Teprve teì si v‰imla, Ïe na statném koni nesedí muÏ, ale Ïena. Zdálo se, Ïe není odtud, rozhlíÏela se kolem sebe, jako by nûco hledala.

Magdalena se rozhodla poãkat na cizinku na kraji silnice.

KdyÏ se k ní jezdkynû pfiiblíÏila na nûkolik krokÛ, poznala, Ïe musí pocházet z bohatého domu. Mûla na sobû temnû modr˘ jemnû tkan˘ pfiehoz, pod nímÏ vykukoval bíl˘ kabát a le‰tûné koÏené boty. Na rukou, které nápadnû volnû drÏely uzdu, mûla koÏe‰inové rukavice. Nejnápadnûj‰í v‰ak byly

31

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 32

její rusé vlasy, které vykukovaly zpod sametového ãepce, a jemnû fiezaná aristokraticky bledá tváfi. Jezdkyni mohlo b˘t kolem pûtatfiiceti, byla urostlá a urãitû nebyla místní. Spí‰ to vypadalo, Ïe pfiijíÏdí z vût‰ího mûsta, moÏná ze vzdáleného Mnichova. Ale co k ãertu pohledává tady v Altenstadtu? „MÛÏu vám nûjak pomoct?“ zeptala se Magdalena a nasadila vstfiícn˘ úsmûv. Cizinka se na okamÏik zarazila, pak se rovnûÏ usmála. „MÛÏe‰, dûvãe. Hledám svého bratra. Je faráfiem v této obci. Andreas Koppmeyer se jmenuje.“ Naklonila se k Magdalenû a podala jí ruku v rukavici. „Jmenuji se Benedikta Koppmeyerová. A ty?“ „Magdalena Kuislová. Já jsem... tady porodní bábou.“ Jako vÏdycky pfiipadalo Magdalenû zatûÏko zmínit se, Ïe je dcerou zdej‰ího kata. âasto se pak lidé pokfiiÏovali nebo s mumláním hledûli jin˘m smûrem. „Magdalena, hezké jméno,“ pokraãovala dáma a ukázala na vak. „Vidím, Ïe právû pfiichází‰ od porodu. Probûhl dobfie?“ Magdalena pfiik˘vla, s pohledem sklonûn˘m k zemi.

Doufala, Ïe si jezdkynû nev‰imla, jak se ãervená. „To jsem ráda,“ fiekla dáma a opût se usmála. „Neví‰, kde je kostel mého bratra?“ Magdalena se bez dal‰ích slov obrátila a vrátila se na vesnickou ulici. V podstatû byla ráda, Ïe na cizinku narazila.

Trochu rozpt˘lení jí udûlá dobfie. „Jeìte za mnou, není to daleko.“ Ukázala na západ. „Tam hned za pahorkem uÏ uvidíte kostelík svatého Vavfiince.“ „Doufám, Ïe je mÛj bratr doma,“ poznamenala Benedikta Koppmeyerová a elegantnû seskoãila z konû, aby svému ryzákovi dopfiála odpoãinek. „Napsal mi dopis. Zdá se, Ïe je to dÛleÏité.“ Vedla konû za uzdu a následovala Magdalenu po vesnické silnici. ·kvírami v okenicích po levé a po pravé stranû sledovali vesniãané obû Ïeny nedÛvûfiiv˘mi pohledy.

32

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 33

Simon pohlédl do ãerné díry, která se pfied nimi otevfiela.

Z pravoúhlého otvoru k nim vál zatuchl˘ vlhk˘ vzduch.

DolÛ vedly pfiíkré, do skály vytesané schody, uÏ po nûkolika stupních se cesta ztrácela ve tmû. „PÛjdeme tam?“ zeptal se. KdyÏ kat temnû pfiik˘vl, nerozhodnû se rozhlédl. „Budeme potfiebovat svûtlo,“ poznamenal nakonec. „Vezmeme si tohle.“ Jakob Kuisl ukázal na dva stfiíbrné pûtiramenné svícny, které stály na oltáfii. „PánbÛh nám to nebude mít za zlé.“ Vzal oba svícny a zapálil je u obûtní svíãky, která neustále hofiela ve v˘klenku pfied sochou svatého ·ebastiána probodnutého ‰ípy. „A teì pojì.“ Podal Simonovi druh˘ svícen a uÏ scházel po vlhk˘ch a kluzk˘ch schodech dolÛ. Simon ho následoval. Najednou ucítil zvlá‰tní pach, ale nedokázal ho zafiadit a pach zase rychle zmizel.

Schody byly nejen kluzké, ale i pfiíkré, víc jak stopu vysoké, teprve z desátého do‰lápli na dno komory. Jakob Kuisl prohlíÏel svícnem prostor s témûfi ãtvercov˘m pÛdorysem.

Povalovaly se tu rozbité sudy a zpuchfielé latû. V jednom rohu stárnul rozbit˘ kfiíÏ s vybledl˘m JeÏí‰em, z nûhoÏ odpr˘skala barva. V jiném rohu leÏely sbalené vybledlé plesnivé látky s v˘‰ivkami obûtních beránkÛ a kfiíÏÛ. KdyÏ Simon na uzel sáhl, látky se mu rozpadaly pod rukou.

Jakob Kuisl zatím otevfiel truhlu, která stála napfiíã ve stfiedu krypty. Vytáhl zrezivûl˘ svícen a dohofielou obûtní svíci. S odporem hodil pfiedmûty zase zpátky do truhly na ostatní krámy. „Svat˘ Antoníne, díky tobû! Na‰li jsme kramárnu kostela,“ zavrãel. „Nic neÏ haraburdí!“ Simon souhlasnû pfiik˘vl. Vypadalo to tak, Ïe se sem po staletí odkládalo v‰echno, co uÏ se nahofie k niãemu nehodilo. Byla to tedy pfiece jen náhoda, Ïe mrtv˘ faráfi leÏel pfiesnû na té desce?

Kat obcházel hromadu harampádí uprostfied krypty.

Simon zatím obhlíÏel zdi, po kter˘ch tanãily ve svûtle svící

33

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 34

nadlidsky velké stíny. Ve stfiedu, jemu pfiesnû naproti, leÏela hromada prken, rozbité Ïidle a obrovsk˘ dubov˘ stÛl, kter˘ byl nohama vzhÛru opfien˘ o zeì. Za stolem nûco bíle svítilo. Simon se ‰el podívat, co to tam je, a pfiejel po tom místû prstem.

KdyÏ prohlédl ve svûtle svícnu prst, byl bíl˘ od vápna.

Teprve teì si opût pfiipomnûl pach, kter˘ ucítil uÏ pfiedtím na schodech. Bylo tu cítit vápno. Vápno a ãerstvá malta. „Kuisle!“ zvolal. „Tak myslím, Ïe tu pfiece jen nûco je!“ KdyÏ kat uvidûl ãerstvou maltu, odstrãil jedin˘m pohybem masivní dubov˘ stÛl stranou. Za ním byl vidût ãerstvû zazdûn˘ nevysok˘ portál. „Podívejme se,“ vydechl Jakob Kuisl, zatímco nohama odhrnoval ostatní harampádí stranou. „Faráfi skuteãnû pfii pfiestavbû sám pfiiloÏil ruku k dílu. JenomÏe jinak, neÏ jsme si mysleli. Vypadá to, jako by tenhle vchod ãerstvû zazdil.“ Zabofiil prst do je‰tû mokré malty. „Co je asi za tím?“ zeptal se Simon. „AÈ mû vezme ìas, jestli to není nûco cenn˘ho,“ prohlásil Jakob Kuisl a vy‰krabával tesafisk˘m hfiebem ãerstvou maltu ze spár, dokud se neobjevily cihly. „Chtûl bych se vsadit, Ïe pfiesnû proto byl faráfi zavraÏdûn.“ Nohou kopl do zazdûného portálu. Nûkolik cihel vypadlo a pár dal‰ích kopancÛ staãilo k tomu, aby se cihlová záplata sesula celá. Rozvífiilo to prach, kter˘ zahalil zející portál. Teprve kdyÏ se prach usadil, uvidûl Simon vzadu dal‰í prostor. Stálo tam nûco velkého, a zfiejmû i tûÏkého, ale byla pfiíli‰ velká tma, aby to rozeznal.

Kat pfiekroãil hromadu sutû a protáhl se nízk˘m otvorem.

Simon sly‰el, jak uznale pískl. „Co je?“ snaÏil se Simon nakouknout do právû otevfiené kobky, ale zatím vidûl jen rozloÏitá záda Jakoba Kuisla a sly‰el jeho dut˘ hlas uvnitfi. „Bude nejlíp, kdyÏ se na to sám podívá‰,“ vyzval ho kat.

Simon s povzdechem následoval kata. Skrãen˘ prolezl úzk˘m obloukem a posvítil svícnem do druhé místnosti.

34

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 35

Uprostfied jinak prázdné kobky spoãíval na kamenném kvádru obrovit˘ sarkofág, zcela prost˘, bez ozdob. Jen na hlazeném mramorovém víku byl vytesán místo kfiíÏe meã s ‰irok˘m jílcem dobfie pût stop dlouh˘. Hrot ãepele ukazoval na latinsk˘ nápis v podnoÏí. Simon ‰el blíÏ, aby ho rozlu‰til.

Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam. „Ne nám, BoÏe, ne nám, ale svému jménu dej slávu.“ Odnûkud znal tento v˘rok, ale nemohl si vzpomenout, kdy a kde ho ãetl. Tázavû pohlédl na kata, kter˘ rovnûÏ zamy‰lenû zíral na nápis.

Kuisl nakonec pokrãil rameny. „Ty jsi pfiece uãenec,“ zavrãel. „Tak se pfiedveì a ukaÏ, Ïe tvoje svinsky drah˘ uãení taky k nûãemu je.“ Simon se musel bezdûãnû usmát. Jakob Kuisl mu nikdy neodpustí, Ïe studoval na univerzitû, zatímco jemu to bylo kvÛli neãestnému stavu zapovûzeno. Kuisl nemûl nejmen‰í mínûní o uãen˘ch mastiãkáfiích a Simon mu musel dát ãasto za pravdu. Ale teì by zfiejmû pro nû bylo lep‰í, kdyby pfiece jen studium v Ingolstadtu nepfieru‰il po sedmi semestrech pro nedostatek penûz a vlastní lenost. „Já nevím, odkud ten v˘rok znám, ale pfiísahám, Ïe to zjistím. A pokud...“ Odmlãel se, protoÏe se mu zdálo, Ïe zaslechl ve vedlej‰í kryptû nûjak˘ ‰ramot. Kroky, které se rychle vzdalovaly.

Nûco se otfielo o zeì. Nebo se m˘lil? Dunivé podzemní klenby mohly ãlovûku ledacos zveliãit. Nebo Ïe by ten zvuk pfiicházel seshora z kostela?

Kat zfiejmû nesly‰el nic. Zatím ohmatával zdi a zkoumal, jestli neobjeví nûjak˘ jin˘ zazdûn˘ vstup. „Pokud je to tak, Ïe toho tlusÈocha nûkdo otrávil kvÛli nûãemu tady dole,“ mumlal, „tak tady musí b˘t víc neÏ jen kamenn˘ hrob. Nebo...“ Obrátil se opût k sarkofágu. „Tajemství je uvnitfi.“ Obe‰el kamenn˘ kvádr a pfiitom prohlíÏel a ohmatával spáru pod víkem sarkofágu. Nakonec svícen odloÏil stranou, pfiistoupil k hlavû sarkofágu, oznaãené hlavicí meãe, a pokusil se víko odstrãit. Pfiitom mu celá tváfi zrudla.

35

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 36

„Kuisle! NemÛÏete pfiece... To je ru‰ení klidu mrtv˘ch!“ zvolal Simon. „Ale co!“ odfrkl si kat a dál se pachtil s víkem. „Mrtv˘m je to jedno. A tenhle bude uÏ tak dlouho mrtv˘, Ïe si sotvakdo z Ïiv˘ch bude chtít stûÏovat.“ Pak kamenné víko zaskfiípalo a Simon fascinovanû pfiihlíÏel, jak se o píì posunulo, kdyÏ se Jakob Kuisl do nûho ze v‰ech sil opfiel. Kat sám dokázal pohnout s deskou, kterou kdysi jistû usazovalo na místo nûkolik muÏÛ.

A jistû pro to potfiebovali taky nûjaké náfiadí a provazy...

Simona pokaÏdé znovu udivovala obrovská katova síla.

Víko zaskfiípalo po kamenn˘ch bocích sarkofágu a zase o kousek popolezlo. Ukázala se ‰tûrbina na dlaÀ ‰iroká. „Neãum tady a radûji mi trochu pomoz!“ nadával Kuisl a supûl.

Simon zabral, jak jen mohl, i kdyÏ si nebyl jist˘, Ïe to bude nûjaká velká pomoc. Po nûkolika minutách posunuli desku dobfie o dvû stopy. Kuisl se narovnal, sebral svícen a posvítil dovnitfi. Linul se odtud zatuchl˘ pach. Z rakve se na nû ‰klebila lebka. Bledé kosti leÏely mezi prachem a rezav˘mi ãástmi brnûní. Kat sáhl po jedné kosti a podrÏel ji na svûtle. Simon prodûlal anatomická studia v Ingolstadtu, takÏe hned poznal, Ïe se sice jedná o paÏní kost, ale neobvykle velkou. „Pfii mé du‰i,“ za‰eptal Kuisl, „tak obrovskou kost jsem je‰tû v cel˘m sv˘m Ïivotû nevidûl. To musel b˘t pofiádn˘ kus chlapa...“ Simon polkl, kdyÏ si pfiedstavil, jak paÏe rytífie máchá meãem tak velk˘m, jak˘ byl vyryt˘ na víku. „No ov‰em, ten meã,“ vydechl vzru‰enû, protoÏe najednou mûl silné nutkání prohrabat hrob tohohle mysteriózního váleãníka. V mysli mu vytanuly balady o Artu‰ovi a rytífiích kulatého stolu, které na univerzitû ãetl mnohem radûji neÏ vûãnû stejné litanie o ãtyfiech rÛzn˘ch tûlesn˘ch ‰Èávách. „Podívejte se, jestli je v rakvi i meã!“ vyzval ‰eptem Jakoba Kuisla.

Kat vytahoval z nitra sarkofágu ãásti brnûní, rezavé cáry

36

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 37

drátûné ko‰ile, hnûdé uschlé hadry a nakonec stehenní kost, velkou jako obu‰ek.

Jenom meã tam nebyl.

Kat uÏ to chtûl vzdát, kdyÏ jeho ruce najednou narazily na nûco studeného, hladkého. Opatrnû to vytáhl. Byla to mramorová tabulka velikosti knihy. Spoleãnû pohlédli na vytesan˘ text, na nûmÏ kaÏdé jednotlivé písmeno bylo pozlaceno tepan˘m zlatem. Text byl rovnûÏ latinsk˘ jako na kamenném kvádru. Simon nahlas pfiekládal.

Ale dám je dvûma svûdkÛm sv˘m, ktefií budou prorokovati tisíc dvû stû a ‰edesáte dnÛ, obleãeni jsouce v pytle. Ale kdyÏ dokonají svûdectví své, ‰elma vystupující z propasti válku povede proti nim, a zvítûzí nad nimi, i zmorduje je. „Co je to za zmaten˘ blábol!“ nadával Kuisl. „Kdo z toho má b˘t moudr˘!“ „Taky nevím, co si s tím poãít,“ pfiiznal Simon a otáãel mramorovou tabulku. „Ale zdá se, Ïe je to dÛleÏité. Jinak by to neleÏelo tady v sarkofágu. Îádn˘ meã, jenom tahle tabulka...“ Nestihl domyslet, jakému úãelu mohla slouÏit, byl ze zamy‰lení prudce vytrÏen, kdyÏ se vedle v kryptû rozlehly kroky. Nûkdo ‰el po schodech dolÛ! V náhlém strachu Simon nahmatal na zemi leÏící stehenní kost a drÏel ji pfied sebou jako klacek. Kat vedle nûho pevnûji sevfiel stfiíbrn˘ svícen.

Oba ãekali na to, aÏ se kroky pfiiblíÏí. Nakonec se v portálu objevil obliãej. V˘jimeãnû hezk˘ obliãej.

Magdalena vstoupila do kobky a za ní hned dal‰í Ïena, rudovláska s bledou tváfií. KaÏdá drÏela v ruce obûtní svíãku a hledûly pfiekvapenû na oba muÏe pfied sebou. „Co pro v‰echno na svûtû tady dûlá‰, Simone?“ zeptala se Magdalena. „A co proboha zam˘‰lí‰ s tou kostí, co mበv ruce?“ Simon rozpaãitû vrátil kost do rakve. „To je dlouhé vysvûtlování,“ povzdechl si. „Pojìme radûji nahoru.“

37

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 38

Nahofie pfied vchodem do kostela dfiepûl za jedním z ‰ikm˘ch, snûhem zavát˘ch náhrobních kamenÛ muÏ v ãerném a ti‰e klel. Pfii‰el pozdû! Ten tlust˘ knûz uÏ zfiejmû Ïvanil.

Jinak se nedalo vysvûtlit, jak ten mastiãkáfi tak rychle mohl najít kryptu. A teì vûdûli o tajemství taky je‰tû ty dvû Ïenské a ten mohutn˘ chlap. Ta vûc se mu vymkla z rukou! Bude muset zjistit, kdo jsou ti lidé a zda od nich nehrozí nebezpeãí. Zvlá‰È ten zachmufien˘ obr neustále koufiící fajfku by jim mohl b˘t nebezpeãn˘, to cítil. Mûl v sobû nûco, co ho zneklidÀovalo. Obavy se mu pod sutanou rozlézaly po tûle jako nepfiíjemní mravenci.

Hekticky vytáhl zpod sutany malou sklenûnou fiolu, vzal z ní nûkolik kapek a potfiel se jimi na krku a za u‰ima.

Omamná vÛnû fialek se roznesla studen˘m vzduchem a cizinec se okamÏitû cítil jist˘ a nenapadnuteln˘. Pochyboval, Ïe by ti prosÈáãci tam dole na‰li víc neÏ on a jeho druzi. Ale pro jistotu jim zÛstanou v patách. MoÏná se dá vyzvûdût víc o tom medvûdovi páchnoucím tabákem.

38

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 39

2

S

imon, kat a obû Ïeny mlãky vy‰li po úzk˘ch schodech z krypty nahoru. Teprve kdyÏ sedûli ve faráfiovû svûtnici a Magdalena zvûdavû zírala na Simona, zaãal vyprávût. Ale uÏ po nûkolika slovech se zarazil. Ve svém rozãilení se zapomnûl zeptat, kdo je ta krásná Ïena vedle Magdaleny. Rozhodnû Ïádná z vesnice, to bylo jasné. Magdalena si v‰imla jeho tázavého pohledu. „Já jsem vás je‰tû nepfiedstavila,“ fiekla. „To je Benedikta Koppmeyerová, sestra zdej‰ího faráfie. Hledá sv˘ho bratra.“ Jakob Kuisl, kter˘ dosud zachmufienû bafal z fajfky, se rozka‰lal. Za hust˘mi oblaky koufie nebyla jeho tváfi témûfi vidût. Simon zaraÏenû pohlédl stranou. Po chvíli se Benedikta chopila slova. „Co je s m˘m bratrem? Nûco se pfiece stalo, poznám to na vás.“ Koneãnû se Simon vzmuÏil a váhavû promluvil: „NuÏe, vበbratr je, jak to mám fiíct, on je...“ „Je mrtv˘,“ pfieru‰il ho Kuisl. „Tuh˘ a mrtv˘. Modlete se za nûho. Bude to potfiebovat.“ S tou vûtou vstal a vy‰el ven. Skfiípûní dvefií dlouho doznívalo, zatímco Simon stále je‰tû hledal slova. Tváfi Benedikty Koppmeyerové, uÏ beztak bledá, se zdála b˘t je‰tû trochu prÛsvitnûj‰í. Nechápavû pohlédla na Simona. „Je to pravda?“ za‰eptala. „Andreas je mrtv˘?“

39

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 40

„Co to má znamenat?“ zeptala se teì Magdalena. „Simone, vysvûtli to!“ Simon v duchu proklínal beztaktnost toho zachmufieného dfieváka kata. ZaÏil ho uÏ ãastûji v takov˘ch situacích, pfiesto byl vÏdy znovu zmaten˘ jeho hrub˘m vystupováním, které se vÛbec nesrovnávalo s oním Jakobem Kuislem, kter˘ celé hodiny leÏel v knihách nebo si hrál na honûnou v zahradû se sv˘mi dûtmi, dvojãaty Georgem a Barbarou.

Po jistém váhání Simon vylíãil, co se stalo. Zdálo se, Ïe se faráfiova sestra bûhem jeho vyprávûní opût vzchopila. Naslouchala soustfiedûnû, se sevfien˘mi pûstmi a s pohledem, kter˘ Simonovi prozrazoval, Ïe tato vzne‰ená paní uÏ ve svém Ïivotû musela zvládnout i jiné rány osudu. „Já nevím, co se tu odehrává,“ prohlásila nakonec. „Ale teì se alespoÀ vysvûtluje dopis, kter˘ mi bratr poslal. Pí‰e v nûm o nûjakém vzácném nálezu a Ïe neví, na koho se má obrátit. MÛj bratr a já...“ Zarazila se, na chvíli zavfiela oãi a rty stiskla do úzké ãárky. „Byli jsme si velmi blízcí. Nebylo to poprvé, Ïe se mû ptal na radu v dÛleÏité záleÏitosti.

VÏdycky dal na svou malou sestru...“ Pfiinutila se k úsmûvu. „Smím se zeptat, kdy pfiesnû jste dostala dopis?“ zajímal se Simon ti‰e. „Pfied tfiemi dny. OkamÏitû jsem vyrazila sem.“ „Odkud?“ Benedikta Koppmeyerová na nûho tázavû pohlédla. „Je‰tû jsem to nezmínila? Z Landsbergu, dole na Lechu. MÛj neboÏtík manÏel tam mûl obchod s vínem. UÏ nûkolik let vedu obchod sama.“ A zfiejmû ne ‰patnû, pomyslel si Simon, kdyÏ si pfiemûfiil elegantní obleãení obchodníkovy vdovy. Znovu pohlédl do její jemnû fiezané tváfie, do níÏ se jiÏ zaryly první vrásky stáfií.

Její ústa mûla v sobû nûco zdráhavého a souãasnû tvrdého.

Tato Ïena byla zvyklá udûlovat pfiíkazy. Její oãi naproti tomu mûly témûfi dûtsk˘ pÛvab. Obleãení odpovídalo stfiihem nejnovûj‰í francouzské módû. Cel˘ její zjev vyzafioval noblesu. Nûco, co Simon v Schongau pfiíli‰ ãasto postrádal. „Pfiedpokládám, Ïe byste je‰tû jednou ráda vidûla svého

40

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 41

bratra,“ fiekl po chvíli. Obchodnice pfiik˘vla. Napfiímila se a zastrãila si prameny uvolnûn˘ch rud˘ch vlasÛ do drdolu.

Nakonec vy‰la za Simonem ven. „Évidemment,“ za‰eptala, kdyÏ ve sv˘ch ‰iroce stfiiÏen˘ch ‰atech pro‰ustila kolem Simona.

Byl okouzlen. Ta vzne‰ená dáma z Landsbergu se nejen oblékala francouzsky, ona i francouzsky mluvila! Jak mimofiádná Ïena!

Magdalena pospíchala za nimi. Kdyby se Simon otoãil, v‰iml by si temného v˘razu v její tváfii. Ale ten byl my‰lenkami je‰tû zcela u elegantní, svûtaznalé cizinky.

Po hodinû se ve tfiech vydali na cestu zpátky do Schongau.

Pfiedtím ale nechali uloÏit Koppmeyerovo tûlo do márnice vedle kostela a pak Simon s Magdalenou poãkali venku, neÏ se Benedikta Koppmeyerová o samotû rozlouãí se sv˘m zesnul˘m bratrem. KdyÏ opustila márnici, pfiipadala Simonovi klidná a vyrovnaná. Rozhodnû svÛj Ïal nedávala najevo.

Jakob Kuisl zmizel, coÏ Simona nijak zvlá‰È neudivovalo.

S hrub˘mi, ãasto uráÏliv˘mi katov˘mi zpÛsoby mûlo mnoho lidí problém, ale Simon ho zatím znal dost dobfie, aby to pfiehlíÏel. Domníval se, Ïe ãlovûk prostû nemÛÏe b˘t Ïádn˘ lidumil, kdyÏ ve svém Ïivotû musí povûsit, setnout nebo rozãtvrtit tucty zloãincÛ. Je‰tû dobfie si vzpomínal na poslední popravu asi pfied rokem. Jeden z ÏoldnéfiÛ, ktefií tehdy bestiálnû zavraÏdili tfii dûti v Schongau, skonãil vpleten˘ v kole.

Jakob Kuisl mu zlámal ve‰keré údy a teprve po dvou dnech ho udusil. Bûhem celé procedury, bûhem v‰eho fievu, sténání a vzlykotu nebylo na Kuislovi poznat jediné hnutí citu. Ani ‰kubnutí oka, Ïádné zachvûní, nic.

Ti tfii bez kata ‰li teì mlãky vedle sebe. Simon ãasto pohlíÏel na Benediktu Koppmeyerovou, která vedla za uzdu konû hlubok˘m snûhem. Zdálo se, Ïe je zcela ponofiená do sv˘ch my‰lenek. Simon se neodvaÏoval ji oslovit. I Magdalena mlãela, s pohledem zachmufienû upfien˘m dopfiedu na silnici.

Simon se nûkolikrát pokusil s ní promluvit, ale ona odpoví-

41

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 42

dala tak jednoslabiãnû, Ïe toho radûji nechal. Co to do ní jen vjelo? Udûlal jí nûco? Miloval ji, i kdyÏ vûdûl, Ïe manÏelství s neãistou dcerou kata je vylouãené. Jeho otec se ho neustále snaÏil pfiesvûdãit, aby se radûji dvofiil nûkteré z bohat˘ch schongausk˘ch mû‰Èansk˘ch dcer. Simon byl u Ïen v místû oblíben˘. Oblékal se podle nejnovûj‰í módy, dbal na pûstûn˘ zevnûj‰ek a vÏdycky mûl na rtech ‰aramantní lichotku. Îe se svou v˘‰kou pûti stop patfiil spí‰ k men‰ím muÏÛm, dámy pfiehlíÏely. S jednou nebo druhou se uÏ potû‰il v okolních senících, av‰ak od té doby, co poznal Magdalenu, se to zmûnilo. Fascinovala ho sv˘m temperamentem, ale i vzdûláním a znalostmi o léãiv˘ch a jedovat˘ch bylinách. I kdyÏ její tvrdohlavost a obãasné záchvaty vzteku nijak neusnadÀovaly zfiídkavé chvilky, kdy mohli b˘t spolu o samotû.

Na druhou stranu, která Ïena uÏ je jednoduchá?

Jak tak v zamy‰lení následoval Ïeny, jedle kolem cesty profiídly. Pfied nimi se rozprostfiela pole, za nimi se dal rozeznat Lech jako zelená stuha ve snûhu. Pfied nimi se v jasném zimním dnu zvedalo na pahorku mûsto Schongau se sv˘mi vûÏemi a hradbami. Simon si oddechl, kdyÏ koneãnû do‰li k mûstské bránû. Benedikta vedle nûho najednou pÛsobila vyãerpanû. Rozhodla se ubytovat v hostinci U zlaté hvûzdy, dokud se smrt jejího bratra nevysvûtlí. Simon jí to chtûl rozmluvit, ale jedin˘ její pohled ho umlãel. Obchodníkova vdova nevypadala tak, Ïe by strpûla odpor.

Simon se v my‰lenkách vrátil do krypty a k nápisu na rakvi.

Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam...

Kde uÏ tenhle v˘rok ãetl? Bylo to v Ingolstadtu na univerzitû? Ne, to muselo b˘t pozdûji. TakÏe v Schongau? Ve mûstû byla vlastnû jen tfii místa, kde bylo víc knih neÏ jen bible a pár selsk˘ch kalendáfiÛ. První byla Simonova komora, pfiesnûji fieãeno truhla vedle jeho postele. Druhé byla komora v katovnû, kde Jakob Kuisl uchovával ve skfiíni knihy o bylinách, jedech, ale i skripta o nov˘ch léãebn˘ch metodách. Tfietí místo byla pfiíjemnû vyhfiátá knihovna mû‰Èana Jakoba Schreevogla, pfiítele knih, kter˘ byl Simonovi od

42

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 43

vraÏd dûtí v minulém roce pfiátelsky naklonûn˘. Tehdy Simon zachránil jeho dceru.

Schreevogl... knihovna...

V Simonovû hlavû se rozeznûl jemn˘ zvonek.

AniÏ ãekal na Ïeny, probûhl mûstskou bránou, takÏe oba ospalí bifiici pfiekvapenû vzhlédli. „Kam najednou tak pospíchá‰, Simone?“ volala za ním Magdalena. „Musím... nûco vyfiídit!“ kfiikl Simon uÏ v bûhu. A brzy jim zmizel z oãí, kdyÏ zaboãil do postranní uliãky. „To se mu stává ãasto?“ zeptala se Benedikta.

Magdalena pokrãila rameny. „Zeptejte se ho radûji sama.

Nûkdy si myslím, Ïe ho vÛbec neznám.“

Simon probûhl Mincovní ulicí a kolem radnice. Na námûstí vzadu se fiadily elegantní domy patricijÛ. Tfiíposchoìové budovy s nádhern˘mi balustrádami, ‰tukov˘mi v˘zdobami a pestr˘mi nástûnn˘mi malbami, které svûdãily o blahobytu jejich obyvatel. Mûsto sice bûhem Velké války trpûlo, ale páni radní uchránili svÛj majetek pro nové lep‰í ãasy. Zaplacením tuãného v˘kupného mûsto uniklo ‰védskému plundrování.

Pfiedmûstí sice nepfiátelské oddíly spálily, domy tady na námûstí si ale pfiece jen zachovaly je‰tû nûco z lesku uplynul˘ch staletí, kdy bylo Schongau mocn˘m obchodním mûstem. Jen drolící se omítky a ãásteãnû opr˘skané vybledlé barvy prozrazovaly, Ïe na své lep‰í ãasy mûsto na fiece zatím marnû ãeká. Îivot probíhal jinde, ve Francii, v Nizozemí, moÏná je‰tû v Mnichovû a Augsburgu, ale jistû ne tady v bavorském koutû na okraji Alp. I kdyÏ do setmûní je‰tû zb˘valo dost ãasu, byly ulice mûsta jako vymetené. Lidé se stáhli do sv˘ch domovÛ a zahfiívali se u ohnû ve svûtnici nebo u kuchyÀsk˘ch kamen. Za sklenûn˘mi okny zasazen˘mi do mû‰Èansk˘ch fasád svítila tu a tam svíce nebo olejová lampa. Simonov˘m cílem byl tfiíposchoìov˘ dÛm Schreevoglov˘ch na levé stranû námûstí. Kdykoliv jen mohl, nav‰tûvoval dobfie uspofiádanou knihovnu mladého

43

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 44

radního. Byl si zatím témûfi jist˘, Ïe ten v˘rok z krypty ãetl tady. Nûkdy pfii listování mu musel padnout do oka.

Na druhé zazvonûní mu otevfiela sluÏebná Agnes, která ho pozdravila k˘vnutím hlavy. V pozadí se ozval radostn˘ v˘kfiik. To byla Clara, která mu s otevfienou náruãí bûÏela naproti. Od spoleãného dobrodruÏství témûfi pfied rokem byl Simon pro desetiletého sirotka, kterého Schreevoglovi pfiijali ke sv˘m vlastním dûtem, nûco jako str˘c. Vyskoãila k nûmu a zachytila se rukama jeho kabátu s opiãí obratností. „Str˘ãku Simone, pfiinesl jsi mi nûco z trhu?“ volala. „Su‰ené ‰vestky nebo medov˘ konfekt? ¤ekni, má‰?“ Simon se smíchem setfiásl holãiãku. VÏdycky, kdyÏ nav‰tívil knihovnu Jakoba Schreevogla, nezapomnûl se zastavit i u Clary. Vût‰inou mûl pro ni s sebou mal˘ dárek, preclík, dfievûnou panenku nebo kandované ovoce. „Ty jsi jako malé klí‰tû! Ví‰ to? A je‰tû k tomu zmlsané!“ Opatrnû jí projel rukou vlásky. „Tentokrát s sebou nic nemám. Podívej se v kuchyni, jestli pro tebe kuchafika nemá pár kfiíÏal.“ Clara na‰pulila pusu a zmizela. Na ‰irokém schodi‰ti, které vedlo do horních poschodí, byly teì sly‰et kroky. Jakob Schreevogl v Ïupanu a pantoflích pfiicházel proti Simonovi.

Kolem krku mûl ovázanou ‰álu. Byl bled˘ a lehce poka‰lával, ale tváfi se mu rozjasnila, kdyÏ Simona spatfiil. „Simone! Jak rád vás vidím!“ zvolal ze schodi‰tû a rozevfiel paÏe. „Pfii tomhle psím poãasí je ãlovûk vdûãn˘ kaÏdému, kdo ho nav‰tíví a vnese do jeho stále stejn˘ch ãtyfi stûn trochu rozpt˘lení.“ „Vy vypadáte spí‰ na to, Ïe byste potfieboval postel a znalého doktora,“ odvûtil Simon starostlivû. „Náhoda tomu chce, Ïe je právû jeden pfiítomen. Mám snad...?“ Sáhl po lékafiské bra‰nû, kterou uÏ s sebou vlekl od dne‰ního rána.

Av‰ak Jakob Schreevogl odmítl. „Ale co, je to obyãejná r˘ma. Polovina mûsta je nemocnûj‰í neÏ já. Jenom doufejme, Ïe PánbÛh ochrání na‰e dûti.“ Mrkl na medika. „Beztak si myslím, Ïe byste nemûl chuÈ na nûjakou dlouhou domácí náv‰tûvu. Doprovoìte mû radûji

44

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 45

do knihovny. Tam je dobfie zatopeno, a kdyÏ budete mít ‰tûstí, najde se tam i zbytek toho ãerného ìábelského moku.“ Simon ho následoval nahoru, vyhlídka na ‰álek horké kávy ho hnala ke spûchu. Jakob Schreevogl teprve díky jemu poznal poÏitek nového módního nápoje. Simon získal poprvé tato hnûdá zrna pfied dvûma lety od jednoho saracénského obchodníka a od té doby tomuto nápoji propadl.

A zfiejmû uãinil závisl˘m i patricije Schreevogla, spoleãnû v knihovnû pûstovali opravdové kávové orgie. Po tfietí konvici se jim pak otevfiela díla i tak nudn˘ch církevních uãitelÛ, jako byli Johann Damascenus nebo Petrus Lombardus.

Simon ve‰el do knihovny a rozhlédl se. V rohu dfievem obloÏené místnosti hofiela malá litinová kamínka, na stûnách se v leskl˘ch regálech z tfie‰Àového dfieva fiadila kniha za knihou. Jakob Schreevogl byl zámoÏn˘, jeho otec vybudoval z malé hrnãírny nejvût‰í manufakturu v kraji. Po smrti otce vkládal mlad˘ Schreevogl hodnû penûz do své velké vá‰nû, sbírání knih. Vá‰eÀ, kterou s ním Simon sdílel.

Patricij mu ukázal na leno‰ku a nalil mu horkou kávu.

Jakob Schreevogl byl urostl˘ a mûl jako v‰ichni Schreevoglovi ‰piãat˘, lehce zahnut˘ nos, kter˘ mu visel málem do kávy. Zatímco mlad˘ radní usrkával horkou kávu, vyptal se Simon na mûstské zasedání rady z dne‰ního rána. Vûdûl, Ïe na programu dne byla dÛleÏitá témata. „Jak to vypadá? Rozhodla mûstská rada, jak se má postupovat proti té bandû vrahÛ?“ Jakob Schreevogl váÏnû pfiik˘vl. „Vy‰leme zfiejmû patrolu, která se vydá po nich pátrat.“ „To jste ale pfiece udûlali uÏ jednou!“ namítl Simon. „Já vím, já vím,“ povzdechl si Schreevogl. „Ale tentokrát se musí pátrání dobfie promyslet a potfiebujeme schopného vÛdce. UvaÏujeme, kdo pro to pfiichází v úvahu.“ Simon pfiik˘vl. ZáleÏitost byla ostatnû pfiíli‰ váÏná pro pár opileck˘ch bifiicÛ. Banda loupeÏníkÛ uÏ celé t˘dny ohroÏovala krajinu. Byl pfiepaden jeden obchodník a dva statkáfii.

Obchodníka zabili, obûma statkáfiÛm se podafiilo uprchnout.

Mluvili o pfiinejmen‰ím tuctu muÏÛ vyzbrojen˘ch luky,

45

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 46

mnozí z nich ale mûli ku‰e, a nûktefií dokonce mu‰kety. Tedy skuteãné ohroÏení, pokud ne pro mûsto, tak pro jeho okolí. „Pokud se mûstská rada brzy s tûmi darebáky nevypofiádá, budeme asi muset poslat do Mnichova kur˘ra a poÏádat o vojáky!“ Jakob Schreevogl ti‰e zaklel. „Ale tomu se chce rada rozhodnû vyhnout. Vojáci stojí peníze, jak víte.“ Mávl rukou. „Ale nechme politiky, nudí mû. Vy jste pfii‰el kvÛli nûãemu jinému.“ „To skuteãnû,“ pfiisvûdãil Simon. „Hledám knihu, nebo spí‰ v˘rok, kter˘ jsem, myslím, ãetl u vás.“ „TakÏe knihu.“ Jakob Schreevogl se usmál. „Mû tû‰í, Ïe se vám má knihovna tak zalíbila. NuÏe, jak zní ten v˘rok?“ „Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam,“ opakoval Simon zpamûti.

Patricij se zarazil. „A kde jste to ãetl?“ „V kostelíku svatého Vavfiince v Altenstadtu.“ „Ne nám, BoÏe, ne nám, ale svému jménu dej slávu,“ pfiekládal ti‰e Jakob Schreevogl a na ãele se mu vytvofiila vráska. „Zvlá‰tní. To bylo, pokud vím, ústfiední heslo templáfiÛ.“ Simonovi zaskoãilo, kdyÏ pil kávu, a rozka‰lal se. „TempláfiÛ?“ zeptal se nakonec.

Schreevogl pfiik˘vl. „To bylo zvolání, s nímÏ táhli do bitvy.“ Radní najednou svra‰til ãelo, zdálo se, Ïe si na nûco vzpomnûl. Rychle vstal a ‰el k regálu vedle kamen. „Teì vím taky, které dílo myslíte!“ Po chvilce hledání vytáhl malou kníÏeãku vázanou v kÛÏi. „Tady je to!“ zvolal a podal ji Simonovi. „Traktát Wilhelma von Sellinga. Ordinis Templorum Historia.

Star˘ vzácn˘ exempláfi. Selling byl anglick˘ benedikt˘n, kter˘ na rozdíl od církve chtûl templáfie zachránit pfied zapomnûním. Proto napsal pfied více neÏ dvûma sty lety tuto knihu. To uÏ ale byli templáfii pouhou historií.“ Simon pfiik˘vl, zatímco listoval v ohmataném svazeãku.

Nûkteré stránky byly zfiejmû vytrÏené, jiné zvlnûné vlhkostí nebo ãásteãnû oÏehnuté, zdálo se, Ïe kníÏka bûhem svého dlouhého Ïivota uÏ ledacos prodûlala. Byla latinsky psaná, se zdoben˘mi zaãáteãními písmeny, Ïádn˘ tisk, ale rukou psaná kopie.

46

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 47

„Tehdy jsem tuhle kníÏku jen letmo prohlédl,“ poznamenal Simon. „Pfiesto mi ten v˘rok zÛstal v pamûti. Povûzte mi víc o tûch... templáfiích.“ Jakob Schreevogl se zase posadil a napil se kávy. Trvalo chvíli, neÏ promluvil. Venku se do okenních tabulí opírala snûhová boufie. „Jejich celé jméno je trochu del‰í, zní Chudí rytífii Kristovi z ·alamounova chrámu. Mnohé, co o nich víme, je moÏná legenda.“ Patricij se pohodlnûji usadil, kdyÏ mluvil dál. „Jedno je jisté, Ïe templáfii byli nejmocnûj‰í a nejbohat‰í spolek, jak˘ svût dosud vidûl. Zaãali jako mal˘ rytífisk˘ fiád v dobû prvního kfiiÏáckého taÏení. Jejich vlastním úkolem pak bylo chránit poutníky pfii cestû do Jeruzaléma. V té dobû osvûdãili jedineãnou rytífiskost a asketismus hodn˘ mni‰ského fiádu. Ale obratn˘m taktizováním a díky správn˘m pfiímluvcÛm se templáfii bûhem nûkolika desetiletí roz‰ífiili po celé Evropû. Templáfiské poboãky byly v‰ude. Kdo chtûl, mohl si promûnit peníze v Kolínû za smûnku a v Jeruzalémû nebo Byzanci za ni dostat zpátky peníze. ¤ád byl podfiízen pouze papeÏi, a tím byl vlastnû nedotknuteln˘.

Obratnou finanãní politikou se templáfii postupnû stali bohat‰í neÏ králové a císafiové. A to se jim nakonec stalo osudn˘m...“ „Co se stalo?“ zeptal se Simon zvûdavû a nalil si dal‰í ‰álek kávy. „NuÏe, bylo to tak, jak to ãasto b˘vá,“ Jakob Schreevogl pokrãil témûfi omluvnû rameny. „Francouzsk˘ král Filip IV. mûl zálusk na jejich peníze. Dal bûhem jediné noci v tajné akci zajmout v‰echny templáfie. ObÏaloval je ze sodomie a satansk˘ch rituálÛ, koupil si svûdky a muãením si vynutil nutná pfiiznání. Nakonec se i církev od templáfiÛ odvrátila, papeÏ je nedokázal déle chránit a nechal je nakonec padnout.

Jejich poslední velmistr byl, pokud vím, upálen v PafiíÏi.

Bûhem nûkolika málo let se z nejmocnûj‰ích pánÛ Evropy stali bezmocní chudáci. Templáfii byli pronásledováni a zabíjeni, kdyÏ se jim nepodafiilo zavãas ukr˘t. A to poté, kdy témûfi po dvû staletí spolurozhodovali o osudech Evropy.“

47

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 48

„A jejich peníze?“ zeptal se Simon. „Ty asi shrábl francouzsk˘ král?“ Patricij se u‰klíbl. „Jen malou ãást. Vût‰ina jejich bohatství zmizela a dosud nikdo neví jak. Zlato, ‰perky, relikvie... ¤íká se, Ïe templáfii tento poklad nûkam schovali. Mnozí vûfií, Ïe ho dopravili pfies mofie do Nového svûta. Jiní se domnívají, Ïe je ve Svaté zemi nebo na Britsk˘ch ostrovech. Kdo ho najde, mÛÏe si zfiejmû koupit kter˘koliv trÛn na svûtû.“ Simon pískl skrz zuby. „Proã jsem o tom nikdy dfiív nesly‰el?“ Schreevogl dostal dal‰í záchvat ka‰e, pak teprve mohl mluvit dál. „ProtoÏe církev nechtûla, aby ve‰la ve známost její spoluvina na tûch neblah˘ch událostech. A taky vysoká ‰lechta hezky mlãela a pfiisvojila si pozemky templáfiÛ. Jen nûkolik málo urozen˘ch, jako právû Wilhelm von Selling, poru‰ili mlãení.“ Simon pfiik˘vl. „Ale tohle v‰echno vÛbec nevysvûtluje, proã se tohle templáfiské heslo nachází právû v kostelíku svatého Vavfiince.“ Jakob Schreevogl váhal. „Jednou jsem sly‰el, Ïe ten kostel kdysi patfiil templáfiÛm,“ fiekl nakonec. „Templáfisk˘ kostel? V Altenstadtu?“ Simon by se málem zakuckal. „Ano. Proã ne?“ Patricij pokrãil rameny. „Templáfii mûli v‰ude své poboãky. A není v Altenstadtu dokonce Templáfiská ulice?“ „Máte pravdu!“ zvolal Simon. „Ta úzká uliãka, kousek pfied mostem pfies Schönach. Zvlá‰tní. Dosud jsem se nikdy neptal, proã se tak jmenuje...“ „Vidíte. Ale víc by vám jistû mohl fiíct faráfi baziliky v Altenstadtu. KoneckoncÛ tam musí b˘t záznamy o malém sousedním kostelíku. Budou uloÏeny, pokud ne pfiímo v kostele svatého Vavfiince, tak v bazilice svatého Michaela. – Chcete je‰tû kávu?“ Simon vstal a uchopil ruku Jakoba Schreevogla. „Dûkuji vám, ale uÏ musím domÛ k otci. Je tfieba o‰etfiit je‰tû pár nudn˘ch pfiípadÛ. Ka‰el, horeãky, pou‰tûní Ïilou, prostû to

48

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 49

obvyklé. Ale hodnû jste mi pomohl.“ Krátce zaváhal. „Smûl bych o nûco poÏádat?“ Patricij pfiik˘vl. „NuÏe, jen ven s tím.“ Simon ukázal na onu malou v kÛÏi vázanou kníÏeãku na odkládacím stolku. „Tuhle kníÏku o templáfiích. Smûl bych si ji vypÛjãit?“ „Jistû. Ale dávejte na ni pozor. Je velmi vzácná.“ Simon si vzal kníÏku a pospíchal ke dvefiím. Na prahu se je‰tû jednou krátce zastavil a otoãil se. „Existuje je‰tû druh˘ v˘rok, z nûhoÏ nejsem právû moudr˘.

Jde o dva svûdky obleãené v pytle a ‰elmu, co vystoupí z propasti a zamorduje je. Nesly‰el jste o tom náhodou?“ Patricij krátce uvaÏoval a pak zavrtûl hlavou. „Nûco mi to pfiipomíná, ale pfii nejlep‰í vÛli si nemÛÏu uvdomit, co. Je mi líto. Tfieba mû to je‰tû napadne.“ Skepticky pohlédl na medika. „Simone, nevrháte se zase s katem do nûjakého nebezpeãného dobrodruÏství? Dávejte na sebe pozor!“ Simon se u‰klíbl. „Budu se snaÏit. Dejte mi rozhodnû vûdût, kdybyste si vzpomnûl.“ Krátce se uklonil, pak bûÏel s kníÏkou v ruce po schodi‰ti dolÛ. Patricij stál nahofie u okna a hledûl za ním, dokud nezmizel na schongauském trÏi‰ti ve snûhové boufii.

Zedník Peter Baumgartner stál svleãen˘ do pÛli tûla uprostfied katovy svûtnice a strachem si málem nadûlal do kalhot.

Pfies ledov˘ vítr, kter˘ profukoval okny jen nuznû zakryt˘mi praseãími mûch˘fii, mu stékal pot po ãele. UvaÏoval, Ïe mûl radûji oÏelet nûkolik krejcarÛ navíc a zajít místo ke katovi k medikovi. Nebo tfieba k Ïádnému z nich. Ano, pfiesnû, místo toho mûl zÛstat doma, spláchnout bolest jedním Zdrávasem a sklenkou pálenky a doufat, Ïe se mu rameno s boÏí pomocí uzdraví. Ale na to teì uÏ bylo pfiíli‰ pozdû.

Na stole pfied ním leÏely rÛzné nástroje, o nichÏ nedokázal fiíct, jestli jsou urãeny k muãení nebo pro lékafiské úãely.

Dlouhé kle‰tû, zfiejmû k trhání zubÛ, ostré vyle‰tûné noÏe rÛzn˘ch velikostí a tvarÛ, malá ruãní pila, na níÏ bylo vidût

49

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 50

nûkolik rezav˘ch skvrn. Skvrny zaschlé krve, tím si byl Peter Baumgartner jist˘. âeho se ostatnû nejvíc bál, byla mohutná postava schongauského kata, kter˘ právû ponofiil obrovité tlapy do hrnce s bílou mastnou ka‰í a pomalu a dÛkladnû si je potíral. „Je to... lidsk˘ sádlo?“ vydechl zedník.

I kdyÏ se Baumgartner snaÏil, nedokázal zabránit tomu, aby se mu netfiásl hlas. Vûdûl, Ïe schongausk˘ kat mrtvoly popraven˘ch pûknû ãistû stahuje a se‰krabuje z kÛÏe tuk.

Z nûho dûlá pastu, která má pÛsobit pravé divy. Baumgartner by rád vûfiil na zázraky, ale z pfiedstavy, Ïe by ho kat natfiel ka‰ovit˘mi zbytky nûjakého zloducha, ho rozbolelo bfiicho. „Pitomãe, myslí‰, Ïe bych plejtval dobr˘m lidsk˘m sádlem na nûkoho, jako jsi ty?“ zabruãel Jakob Kuisl, aniÏ vzhlédl. „Je to medvûdí sádlo, smíchan˘ s arnikou, hefimánkem a nûkolika bylinami, jejichÏ názvy jsi je‰tû nikdy nesly‰el.

A teì pojì sem, bude to trochu bolet.“ „Kuisle, nech toho... já myslím, Ïe radûji zajdu k star˘mu Fronwieserovi...,“ drmolil Peter Baumgartner, kdyÏ vidûl pfied sebou obrovité katovy pracky s mastí. „A zaplatí‰ dva zlaÈáky za to, Ïe uÏ svou paÏí nikdy nepohne‰. Tak nevyvádûj a pojì sem.“ Baumgartner si povzdechl. Pfied t˘dnem se zfiítil z le‰ení v kostelíku svatého Vavfiince. Od té doby hrálo jeho rameno v‰emi barvami a bolest vystfielovala aÏ dolÛ do pravé ruky, takÏe uÏ ani neudrÏel lÏíci. Váhal dlouho, neÏ za‰el ke katovi. Ale pak dostal strach, kdyÏ bolest nepolevovala. TakÏe shrábl úspory a vyrazil dnes v poledne do Schongau.

Léãitelské umûní Jakoba Kuisla bylo vyhlá‰ené daleko za hranice mûsta. Jako v‰ichni kati vydûlával Kuisl peníze ménû exekucemi, kter˘ch bylo kaÏd˘m rokem hrstka, ale mnohem spí‰ uzdravováním a prodejem mastí, pilulek a tinktur. Dal se u nûho získat i kousek z provazu obû‰ence nebo palec zlodûje. KdyÏ se mumifikovan˘ palec vloÏil do tobolky, chránil pfied v‰emi zlodûji. Samozfiejmû jen tehdy, kdyÏ se tobolka kaÏd˘ den postfiíkala svûcenou vodou a horlivû se tomu vûfiilo. Jakob Kuisl tomu nevûfiil, ale dobfie na tom vydûlával.

50

2023_KATOVA DCERA_2

23.1.2023

13:19

Stránka 51

Jako mnoho jin˘ch pacientÛ pfied ním i Peter Baumgartner se zmítal v katovû svûtnici mezi strachem a nadûjí. Bylo známo, Ïe vût‰ina lidí KuislÛv dÛm alespoÀ neopou‰tûla nemocnûj‰í, neÏ do nûho ve‰li, v mnoh˘ch pfiípadech dokonce zdravûj‰í. Okolnost, která byla u studovan˘ch lékafiÛ spí‰ zfiídkavá. Na druhé stranû byl Jakob Kuisl schongausk˘ kat.

UÏ jeho pohled pfiiná‰el ne‰tûstí, mluvit s ním byl hfiích.

Pokud by se Baumgartner pfií‰tû v kostele zpovídal, jistû by za tuhle náv‰tûvu dostal sto Otãená‰Û. „Tak uÏ sem sakra pojì! Nebo ti vymknu i druh˘ rameno.“ Jakob Kuisl stále je‰tû stál s nama‰tûn˘ma rukama pfied statn˘m zedníkem. Baumgartner odevzdanû pfiik˘vl, pokfiiÏoval se a pfiistoupil o krok blíÏ. Kat ho otoãil, opatrnû ohmatal napuchlé rameno, najednou mu popadl pravou paÏi a silnû jí zatáhl dozadu a pak dolÛ. Zaznûlo lupnutí.

V˘kfiik byl sly‰et aÏ nahoru na námûstí.

Baumgartnerovi se zatmûlo pfied oãima. Omámenû klesl na stoliãku vedle stolu, chtûlo se mu zvracet. Právû chtûl zaãít klít, kdyÏ pohlédl na svou pravou ruku.

Zase jí mohl h˘bat!

Zdálo se, Ïe i bolest v rameni ustoupila. Jakob Kuisl poloÏil pfied nûho na stÛl dfievûn˘ tyglík. „¤ekni Ïenû, aÈ ti tím tfiikrát dennû namasíruje rameno. Za dva t˘dny bude‰ zase schopn˘ pracovat. DluÏí‰ mi zlaÈák.“ Baumgartnerova radost z polevující bolesti pominula. „ZlaÈák?“ vydechl. „Sakra, tolik si nebere ani star˘ Fronwieser. A ten studoval!“ „Ne, ten ti pustí Ïilou, po‰le tû domÛ a za tfii t˘dny ti za tfii zlaÈáky ufiízne celou paÏi. To je to, co studoval.“ Baumgartner si zamy‰lenû mnul paÏi. Skuteãnû se zdála uzdravená! Pfiesto zaãal smlouvat. „ZlaÈák, fiíká‰? Tolik si mlynáfi nevydûlá za cel˘ den. ¤eknûme polovinu a dohodneme se.“ „¤eknûme cel˘ zlaÈák a já ti nevykroutím druh˘ rameno.“ Baumgartner se s povzdechem vzdal. Vylovil tobolku a peãlivû odpoãítal mince na stÛl. Kat polovinu shrábl, druhou zase vrátil Baumgartnerovi.

51