0043825

OBSAH SETKÁNÍ S MICHALEM HRŮZOU . . . . . . . . . . . . . . 5 NAJDI HRŮZU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 BER TO SPORTOVNĚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

JAK SE JUDISTA PERE SE ŽIVOTEM . . . . . . . . . . . .

PETE BEST VYHODIL BEATLES . . . . . . . . . . . . . . . .

POKROPEN ŽIVOU VODOU . . . . . . . . . . . . . . . . . .

VOJNA NENÍ KOJNÁ, A TO ANI V DĚTSKÉM VĚKU . . . . . . . . . . . . . . . .

JEDE PANÍ HRŮZOVÁ Z FRÝDLANTU . . . . . . . . . .

11 19 28 35 40 46

SETKÁNÍ DRUHÉ, V KARAVANU . . . . . . . . . . . 53 ZÁKLADNÍ VOJENSKÁ SLUŽBA . . . . . . . . . . . . . . . 55 PRVNÍ KAPELY V CIVILU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 ZA HLASEM SRDCE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 NA ÚSVITU READY KIRKEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 AUTOR, NEBO AUTOŘI? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 MICHAL UŽ NENÍ READY... . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 KROUŽENÍ KOLEM OSY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 PYRAMIDÁLNÍ TRAPNO S PYRAMIDOU PRÁŠKŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 KDYŽ MICHALOVA PRÁCE ŠUSTILA PAPÍREM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 LÁSKA NA OBZORU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 PEHA NA KRÁSE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 3

01.11.22 16:51

RODINA JE ZÁKLAD MICHALA HRŮZY . . . . . . . . 114 PRÁVĚ VÁM PŘIŠEL EMIL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 PÁNI MUZIKANTI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 KAREL HEŘMAN, klávesy . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

STANDA MATOUŠEK, bubny . . . . . . . . . . . . . . . .

EMIL KOPTA, kytara . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

ALEŠ ZENKL, basová kytara . . . . . . . . . . . . . . . . .

PAVEL BRILLA, basová kytara . . . . . . . . . . . . . . . .

HONZA HORÁČEK, kytara . . . . . . . . . . . . . . . . . .

125 127 129 132 135 137

DRUHÝ ŽIVOT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139 A BYLA TMA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ČAS PROBUZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

OTEC NEŽIVITEL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

BERLIČKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

MUZIKOTERAPIE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

141 146 148 153 157

PRAMENY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 4

01.11.22 16:51

SETKÁNÍ S MICHALEM HRŮZOU

S Michalem Hrůzou se znám drahnou dobu, vlastně od dětství. Vídali jsme se během toho, co jsme společně chodili do juda, a pak dlouho ne. Znovu jsme se potkali až v době, kdy jsme oba byli už tím, čím jsme se stali. Bylo to v roce, kdy byl Michal odejit z Ready Kirken. Tehdy jsme znovunavázali kontakt, i když jsme se poté nezačali přímo setkávat. Pak jsme ale zjistili, že máme rádi stejná místa spjatá s naším dětstvím, tudíž jsme věděli, že se občasnému setkání tak jako tak nevyhneme a přinejmenším náhodou k nim občas bude docházet. Proto když se jeden z nás chystal ona místa v Českém ráji navštívit, napsal tomu druhému, jestli tam náhodou taky právě není.

To víte, člověk se chce vyhnout nepříjemnému překvapení, a jestli má potkat někoho, koho nerad vidí, chce se na to aspoň duševně připravit.

Tím jsem vám nejen řekl, že jsme se s Michalem potkávali, ještě než jsme začali vést rozhovor do téhle knížky, ale také jsem naznačil, v jakém duchu se asi tak nesla naše esemesková komunikace. A ostatně tak pokračovala i ústní formou, když jsme se potkali. To pak 5

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 5

01.11.22 16:51

špičkování, invektivy a vzájemné shazování střídaly celkem seriózní rozhovory, třebaže jedno od druhého leckdy nebylo na první pohled k rozeznání. Nebylo zkrátka pokaždé na první pohled zřetelné, co myslíme vážně a co ne.

Vedle esemesek urážlivých však docházelo i na fantasmagorické zprávy, v nichž zvláště ty Michalovy prozrazovaly fantazii básníka, respektive (Michale, promiň) písňového textaře. Například jsem mu napsal, že jedu na jedno lesní koupaliště, a tázal se ho, zdali tam je. „Jsem,“ přišla odpověď, „ale jsem v laboratori pod hladinou… potop se u mustku se sochou plavkyne.“ Pak mě napadlo, že bych s ním mohl vést a napsat knižní rozhovor. Vzhledem k jeho padesátce, kterou měl čerstvě na krku a jež jakoby přímo vyzývala k nějakému bilancování, se pro to zdál být ten nejvhodnější okamžik.

Dalším motorem byla kdovíjak poskládaná knížka na téma Michal Hrůza, která právě vyšla a její autorka ji sestavila z různých rozhovorů, které Michal poskytl rozličným periodikům. Čili Michal chtěl, aby vedle tohoto slepence, který ani neautorizoval, natož aby rozhovory, z nichž byl poskládán, poskytl přímo jeho autorce, měl o sobě knížku, za niž bude moci ručit a ke které sám poskytne svůj životní materiál prostřednictvím vlastního vyprávění.

Když jsme se takto rozhodli, ukázalo se, že podstatným úkolem, který si musíme uložit, abychom mohli tuhle práci vůbec odstartovat, bude přeladit způsob naší komunikace. Udělat velký skok k tomu, abychom 6

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 6

01.11.22 16:51

se bavili o jeho životě a tvorbě pro změnu vážně. Hned na prvním setkání se ukázalo, že právě tohle dokážeme a tak, jak už to tak bývá, všechny možné zádrhele nás nejspíše budou čekat mimo oblast toho, čeho jsme se původně obávali. Ostatně první nepříjemností je, že závod s časem vyhrála zmíněná nekalá konkurence.

Snad se tím všechny možné svízele odbyly a všechno ostatní proběhne bez podstatnějších obtíží, řekli jsme si a pustili se do povídání o Michalově životě a ­písničkách.

7

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 7

01.11.22 16:51

NAJDI HRŮZU U knižního rozhovoru se počítá s tím, že něco čtenáři o zpovídané osobnosti odhalí. Nemyslím to v nějak senzačně bulvárním smyslu. Život však nutně přináší nejrůznější komplikace, například v partnerském životě, různé ponorky na pracovišti, přičemž kapely jsou posledním místem, kterým by se dusná atmosféra chtěla nějak programově vyhnout. Život zkrátka přináší spoustu změn. Ne všechny se musí nutně projevit hned v prvním ze série rozhovorů, zvlášť když se sluší začít od dob dětství a mladosti. Změna, k níž došlo teprve nedávno, se v rozhovoru o dětských a jinošských letech neprojevila. Zato v aranžmá, ve kterém byl ten první rozhovor veden, ano.

Michal mě k první schůzce nejprve pozval na jednu adresu, kde je na zvonku jméno Hrůzovi. Aspoň vím, že jsem dorazil správně. Na zvonek zvoním, ale marně.

Jak se za chvíli dozvím, naštěstí.

Píšu si opět s Michalem a on mě navádí na jiné místo, které je strategicky blízko jeho původní adrese, na níž žije jeho teď již bývalá partnerka a jeho děti, což se tedy dozvím od něj později na té druhé adrese.

9

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 9

01.11.22 16:51

Jestli náš rozhovor povedeme dost soustředěně a poctivě a dlouho (to znamená u rozhovoru, který má vyjít na celou knížku, zároveň dostkrát), dostaneme se ve správnou chvíli k tomu, kdy a proč tato změna nastala.

Teď ale budeme mluvit o Michalově dětství. Usedám na gauč, Michal jako správný hostitel uvaří kávu a pak se už vracíme o padesát let nazpět.

10

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 10

01.11.22 16:51

BER TO SPORTOVNĚ

Začneme v Turnově. To znamená u dětství. Kde jinde a kdy jindy. A protože jsme si to malinko tematicky předmluvili, tak mě napadl i takový klíč nebo téma.

Občas se ti v životě stalo jistě něco, co tě v tu chvíli štvalo, a měl jsi možná pocit, že tě to až poškodilo, ale někdy později to vydalo plody, zhodnotilo se to, stalo se z toho něco pozitivního.

Už v dětství, přestože svoje dětství považuju za velmi krásný, jsem zažíval věci, jimž jsem tenkrát nerozuměl a které mě nutily počínat si jinak, než si mohli dovolit ostatní. V tu chvíli jsem to bral úkorně.

Jak se to zhodnotilo, ti řeknu později. Na začátku bych chtěl ale trochu východisko našeho povídání pře­definovat a nastolit poněkud jiné téma. V mém životě jsou totiž nesmírně důležité, a dělají ho, čím je, ženy.

Tvoje předefinování mi vůbec nevadí.

Už ve školce jsem platonicky miloval jednu kamarádku, Ivetu Melíškovou. Pokaždé když se fotilo naše oddělení, tak Ivetka byla vždycky vepředu a já vždycky vedle ní.

11

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 11

01.11.22 16:51

Nicméně v první třídě jsem na konci pololetí dostal, jak se dává jedna známka, jako jedinej ze třídy trojku.

A na konci jsem dostal z pěti známek jednu trojku.

Maminka plakala, že jsem blbej. Nakonec ji napadlo, že z té základní školy u nádraží mě přeřadí na Chlapajdu. (V Turnově se tak říká škole, která byla pů­ vodně zřízena jako chlapecká, čemuž dodnes vděčí za svou přezdívku. Pozn. aut.) Tam jsem dostal velmi sympatickou učitelku, paní, tehdy pochopitelně soudružku, Kadrnožkovou, která to riskla a pochopila, že to nebude tak strašný.

Díky její důvěře jsem se ocitl ve třídě, ve které všichni dělali sport. Já žádný nedělal, ale snad z potřeby se socializovat s dětmi, které jsem najednou měl vedle sebe a které se na rozdíl ode mě znaly už od začátku školní docházky, jsem zatoužil taky dělat nějaký sport.

Jeden ze sportů, který se na to, o jak menšinový sport jde, v Turnově dělal dost masivně, byl takzvaný hon na lišku. Jedná se o sport provozovaný v přírodě, což je asi důvod, proč se mu právě v Turnově, který je do krásné přírody zasazen, tolik dařilo.

Dalším důvodem, proč hon na lišku v Turnově vzkvétal, byli lidé, kteří ho tam tenkrát vedli, mezi něž patřila jiná výborná učitelka, která později v mém životě taky hrála pozitivní roli. A mohla v něm hrát roli ještě důležitější, kdybych na ni v jedné její důležité radě dal, ale k tomu se dostaneme později. Zatím jsme ve druhé třídě. A já se rozhoduju pro některý ze sportů, kterému se v Turnově tenkrát věnovalo hodně dětí. Rozhodl jsem se tedy pro rádiový orientační běh, což je oficiální název honu na lišku.

12

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 12

01.11.22 16:51

Ze stavu, kdy jsem kluk z ulice a nic víc, jsem se trochu dostal. Měl jsem svoji partu kámošů, které jsem si v „liškách“ našel, a ve třídě jsem už byl taky někdo, kdo provozuje nějaký sport, takže se od těch ostatních neliší, nějak negativně nevyčnívá. Mám pocit, že mě ostatní od té doby začali trochu víc brát. Prostě chození do „lišek“ mám spojené s tím, že jsem zapadl do dvou kolektivů, do toho sportovního i toho ve třídě.

V životě jsi v tu chvíli zorientovaný byl, což na druhou třídu a na to, jak v ní dokáže být dítě citlivé, je docela výkon. Co ovšem ten sport samotný, který má slovo orientace přímo v názvu? Když už o tom tedy mluvíme, a aby čtenář věřil, že jsi docházení do sportovního oddílu nebral jenom jako potvrzení statusu, že někam patříš.

Před startem dostaneš přijímač, což je krabička, kterou držíš v ruce. S pomocí tohoto přijímače hledáš vysílač, který je schovaný někde v lese, a když ho najdeš, tak si ho označíš. Pak běžíš dál najít další, kterých jsou v dětské kategorii asi tři. Všemi proběhneš a označíš si je. Poslední je takzvaný maják. Když ho dosáhneš, orazíš si ho a přeladíš svůj přijímač na jeho frekvenci.

Pak běžíš cílovým koridorem přímo do cíle.

Zdá se, že nejde o věc, o které se říká, že se snáze řekne, než udělá. Mně to přijde dost složité i v tom, jak to popisuješ.

A to jsem ti ještě neřekl všechno. A ani bych nechtěl, protože tohle není sportovní kniha, neboť sportovcem jsem se, jak víme, nestal. Ale přesto tam ještě 13

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 13

01.11.22 16:51

pár vychytávek je, které jsem nezmínil. Tak například každá ta liška vysílá vždycky minutu. A vysílala takový znak, díky němuž jsi ji identifikoval třeba jako číslo 1 nebo číslo 2, případně 3. Podle toho sis taky strategicky určil pořadí těch vysílačů, ve kterém je chceš oběhnout.

Začínal jsem se starým přijímačem, jehož zastaralost jsem pochopitelně neměl čím vykompenzovat, když jsem to na začátku ještě vůbec neuměl. Takže jsem byl spolehlivě nejhorší. Ale postupně jsem se zlepšoval.

Nejspíš jsem z nevýhody udělal výhodu tím, že jsem se musel o to víc snažit. Nakonec jsem to dotáhl až na přeborníka kraje. Tím jsem se dokonce stal opakovaně.

A jakožto nejmladší žák jsem se ocitl na celostátním závodě. Byť jsme byli Československo, tak ten rok se celostátní závod běžel jako mistrovství Čech. Tento závod jsem vyhrál a díky tomuhle detailu jsem se stal mistrem republiky. I tam jsem tedy zažil horší start, kdy jsem byl nejprve hůř vybavený závodník. Až nakonec jsem se stal tím mistrem republiky.

A z toho bych udělal takové pravidlo, že každá těžkost může být i k něčemu dobrá, protože nás nutí dělat, pracovat na věci víc než ostatní, protože k tomu máme horší podmínky. Ty by nás přece deklasifikovaly předem, kdybychom se snažili jenom tak, jako ti, co jsou lépe vybavení.

Mohli bychom to vzít sport po sportu, protože to k sobě tematicky patří, takže bychom měli třeba takovou ucelenou kapitolu. Ale nechci určovat, jakým způsobem postupovat, protože mám pocit, že nejlepší bude, 14

Hruza_nebudu ti lhat_OK.indd 14

01.11.22 16:51