0043688

Božena Němcová

Míla Fürstová

BABIČKA Obrazy venkovského života

ODEON

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 3

04.10.2021 11:57

Lásku a světlo, které jsi mi dala, v sobě nosím celý život.

Pro moji babičku Josefu Matějkovou a pro všechny babičky na světě.

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 5

04.10.2021 11:57

Předmluva Je Babička Boženy Němcové dodnes aktuální?

Babička v médiích

Bož

Kom

dem

rok

v L

Mgr. Iva Krejčová, Ph.D.

dik

Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i.

z ní

O kr Komtesa podržela si babiččinu podobiznu a podobizny vnoučat jí odevzdala, z nichž měli

těžk

rodiče velkou radost, ale babička největší; […] Mnohdy říkávala po letech, když už vnou-

díla

čata z domu byly: „Není to ovšem mezi sprostým lidem způsob, aby se dávali malovat, ale

se m

nadarmo to není. Já sice dobře pamatuju, jak který vypadá, ale přijdou léta, člověku

(na

paměť bledne, podoba se ztrácí z mysli. Pak je to radost, když se mohu na ten obrázek

k cíl

podívat.“ (Božena Němcová, Babička, 18. kap.)

vila

mn

Kdo by neznal knihu Babička Boženy Němcové? Text vepsaný pevně a nedílně

veli

do národního kánonu české literatury, próza s podtitulem „obrazy venkovského

jiné

života“. Obrazy jako jeden z klíčových motivů plastického popisu babičky a je-

vají

jího životního kréda i modelu fikčního světa, základní žánrový prvek v Babičce.

(na

Je o nich řeč také ve výše uvedeném úryvku z 18. kapitoly, v níž představují

ka).

rodinné portréty malované kněžninou schovankou Hortenzií. Podobizny vnou-

Bab

čat mají upamatovávat stařenku (a později její rodinu) na známé a milé tváře v časech, kdy lidská paměť „bledne“…

ný l

7

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 7

04.10.2021 11:57

Jaké obrazy z Babičky se však zachovaly v naší paměti? Mlhavý obraz úryvků z povinné školní četby, filmové obrazy dobré stařenky v šátku nebo vzpomínky na turisticky oblíbené návštěvy Ratibořic a Babiččina údolí?

Obrazy v literatuře Babička Boženy Němcové je populární dodnes. Podle průzkumu čtenářství v České republice z roku 2010 patřila Božena Němcová k první desítce nejoblíbenějších autorů. Její próza Babička se dokonce umístila na druhém místě v anketě Kniha mého srdce, kterou v roce 2009 uspořádala Česká televize.

Málokdo z laických čtenářů však ví, že tato próza vycházela roku 1855 na pokračování v podobě sešitů v nakladatelství u Jaroslava Pospíšila, souběžně s posledními sešity autorčiných (podruhé) vydávaných pohádek, Národních báchorek a pověstí (prvně vydané v sedmi svazcích, 1845–1848). Přestože se tato kniha záhy stala neopominutelnou součástí školních osnov, dočkala se řady literárních, filmových i divadelních zpracování, starší životopisci a vykladači spisovatelčina díla (Zdeněk Nejedlý ad.) obklopili knihu zkratkovitými či ideologicky motivovanými výroky, které čtenářům po generace neumožňovaly vnímat tuto prózu bez předsudků.

Na základě osobní korespondence Boženy Němcové, respektive několika úryvků bez jejich výkladu v širším kontextu, se v národním povědomí dlouho tradoval názor, že spisovatelka zkroušená smrtí svého syna napsala tuto prózu, aby unikla do světa svého idylického mládí.

Plán na sepsání Babičky byl ve skutečnosti staršího data. Němcová měla představu o námětu již pár let předtím, jak svěřila svému příteli Janu Helceletovi roku 1855: „Po Hynkově smrti […] našla jsem v spisech svých listek, na němž poznamenán byl plán k Babičce již od tří let. Čtu, s větším a větším zalíbením, a jako nějaká fata morgána začne přede mnou vystupovat luzný obraz malého údolíčka, do nejmenších podrobností, a v něm tichá domácnost Proškovic rodiny, v níž babička hlavní osobou.“ (Němcová 2004: 141) Své představy o kompozici Babičky přitom autorka zčásti rozvíjela už v ranějších povídkách, založených na vzpomínkovém vyprávění moudré stařenky o svém mládí nějakému účastníkovi debaty (např. v povídce Domácí nemoc). Němcová tak vyšla vstříc literárním požadavkům jak na domácím, tak zahraničním knižním trhu.

8

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 8

04.10.2021 11:57

Za prvé reagovala na domácí poptávku vrátit se k domácímu folklóru (čerpat témata z něj) a psát o obyčejném člověku. Za druhé odpověděla na výzvu napsat román z venkova po vzoru věhlasné literátky George Sandové. Svou představou o žánrovém typu „obrazů“ z venkovského života se ovšem spisovatelka vědomě odchýlila od žánru tendenčněji pojatých vesnických povídek (tzv.

Dorfgeschichte), kterému se věnoval v téže době např. katolický kněz a autor povídek František Pravda.

Ve vydání Babičky zaujme čtenáře hned v úvodu pozoruhodný souběh motta a dvou věnování. Pro své motto vybrala Němcová upravený citát z prvního dílu románu mladoněmeckého spisovatele Karla Gutzkowa (1811–1878) Rytíři ducha, který vycházel v devíti dílech na počátku padesátých let 19. století: „Z toho vidíš, že chudí nejsou tak docela ubozí, jak si myslíme; jsou opravdu blaženější, než si představujeme a než my sami jsme.“ Prostřednictvím diskuse mezi zvolenými literárními charaktery Gutzkow v románu nabízel různé, byť nesoustavné a leckdy rozporuplné, náhledy na náboženské, resp. křesťanské zakotvení komunismu a utopického socialismu, které mohly nepřímo formovat spisovatelčiny názory na demokratizaci společnosti apod. (Loužil 2005) První, reprezentativní dedikaci Babičky směřovala autorka za hranice textu. Byla adresována hraběnce z Kounic, u níž Němcová formálně hledala požehnání pro zdar svého díla.

Druhé, familiární věnování se odvolávalo přímo na babičku, hlavní protagonistku díla. O ní autorka slibovala podat „nástin perem kreslený“, jako důvěrně známý obraz dobré, mírné stařenky z času svého dětství. Němcová si ovšem dobový žánrový pojem „obrazu“ nespojovala s podobností k vyobrazované látce. Ani první recenze (Klácel, Štorch) neinterpretovaly Babičku biograficky jako reálné obrazy z autorčina života, ale spíše jako „podobenství“. Až koncem 19. století umělecký realismus definoval obraz jako věrohodné vypodobení zvolené látky* a Božena Němcová byla v tomto kontextu kritizována, že nepsala podle pravdy (Janáčková 2017: 235–236).

Přestože jsou autentické literární kvality Babičky nesporné, ani tato próza nevznikala v intertextuálním vakuu. Němcová se inspirovala v českých i jino*

V době, kdy uměleckou komunikaci začala mimo jiné silně ovlivňovat fotografie.

9

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 9

04.10.2021 11:57

jazyčných literárních pramenech, např. v pedagogicko-výchovném spisu Pěstounka (1851) Františka Jana Mošnera, českého lékaře a pedagoga, v Pamětech mého pradědečka rakouského spisovatele Adalberta Stiftera (1847), v Erbenově Kytici (1853), ve studiích o zvycích starých Slovanů Ignáce Jana Hanuše, přítele a literárního vrstevníka Boženy Němcové, či v osvícenských myšlenkách a mladohegeliánské filozofii ad., které tak či onak ovlivnily proces psaní Babičky a napomohly vzniku specifického žánru vyprávění. Ten Němcová velice dovedně tříbila rovněž ve svých cestopisných črtách, povídkách či pohádkách.

Postavou, která v knize tvoří středobod zidealizovaného údolíčka na Starém bělidle, je babička. Venkovská stařenka, tradičně oděná do kroje, s bílou plachetkou a kapsářem plným kůrek chleba a pamlsků pro vnoučata. Postava babičky, srostlá navenek s tradičním starosvětským pořádkem, realisticky líčenými národními obyčeji a rituály (pečení chleba, přástva, svatba, svátky), folklórem (pohádkami, pověstmi, pranostikami a příslovími), ale není zdaleka staromódní, jak se o ní v dřívějších výkladech soudilo. Pod maskou milé, pobožné a rozšafné staré ženy, která reprezentuje pro všechny (urozené i neurozené) obyvatele „údolíčka“ životní moudrost, se současně odhaluje babiččino pokrokové vnímání světa, které je často vysloveno nahlas (babiččin souhlas s volbou ženicha nečeského původu pro svou mladší dceru, babiččina výpomoc Kristle k získání Míly nebo babiččin zásah ve prospěch štěstí kněžniny schovanky Hortenzie).

Také děti zastupují v Babičce inovativní element. Nejde o způsobné malé dospělé jako v dřívější literární tradici, ale v duchu osvícenství, průniku myšlenek J.-J. Rousseaua a romantických idejí, se jedná o vnímavé, přemýšlivé jedince, kteří sní, prožívají své hry, dovádějí a dospělým kladou zvídavé otázky.

Dětská perspektiva se tak v Babičce stává často významným hybatelem vyprávění (Hříbková 2002).

Dramatické zvraty příběhů jsou přitom prostřednictvím poutavého vyprávění babičky nebo zúčastněných postav v kruhu zainteresovaných posluchačů líčeny až ex post (babiččin návrat po smrti jejího manžela Jiřího i s dětmi z ciziny domů, Viktorčino zešílení a její tragický osud svobodné matky a vražedkyně apod.). Právě způsob spisovatelčina literárního podání, evokující spontánní proud mluvené řeči, který vytváří četné narativní vsuvky vnořené do hlavního

10

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 10

04.10.2021 11:57

děje, dodává celé próze dojem hladce plynoucího textu a mnohovrstevnatého „vyprávění ve vyprávění“. Tento idylický tok vyprávění ovšem skrývá i hlubší smysl.

Pod rovinou idylického žánru – navenek konstruovaného formálně pomocí častých jazykových zdrobnělin (např. údolíčko), středovým umístěním útulného údolí, v němž panuje harmonická pospolitost, prezentováním všednodennosti jako pravidelných svátečních okamžiků, které se cyklicky opakují – prosvítají plnokrevné osudy postav, jež prožily nejednu osobní tragédii s nelehkým průběhem a rozuzlením. Je to patrné v případě samotné babičky, hospodské dívky Kristly a Viktorky, jejichž životní příběhy se vzájemně prolínají.

Všechny tři ženy měly muže-vojáka, který musel narukovat na vojnu, nicméně každá z těchto žen prochází svou životní cestu jiným způsobem s ohledem na svůj charakter a okolnosti. Babička reprezentuje zralý a aktivní postoj sebevědomé ženy, která si po tragické smrti svého muže zvolí jako pravá vlastenka návrat do Čech, do rodného domu, a stará se o existenční zajištění svých dětí.

Kristlin vztah s Mílou se završuje šťastně přímluvou babičky u vrchnosti a je jednou ze základních příběhových os v knize. Viktorčin osud je pravým opakem. Nešťastná žena, projevující se zamlada podobnými vrtochy jako pyšná princezna, je postupně vehnána do řady svízelných situací. Svůj osud svobodné matky Viktorka neustojí. Zešílí, a nakonec skončí tragicky. Temný osud Viktorky je romanticky obestřen nedořečenými, spíše tušenými událostmi, které navíc zprostředkovávají různé postavy z odlišných úhlů pohledu. Viktorčino znepokojující tajemství je umocněno jejím převážným mlčením, případně se vyjadřuje pomocí květomluvy. Romantickou rozporuplností charakteru a osudu představuje šílená žena hodnotový protipól babičky (babička umírá stářím, smířena s životem a v kruhu svých blízkých). Přesto je Viktorka, pohybující se na periferii lidského společenství, do babiččina harmonického světa společenského souznění integrována (laskavé pochopení babičky, dětí a dalších lidí pro „jinakost“ Viktorky, uspořádání pohřbu Viktorce po její náhlé smrti).

Babička: symbol a mýtus Záhy po smrti Boženy Němcové (1862) se začala okolo její osoby šířit pověst morálně rozporuplné, avšak talentované české spisovatelky, která umřela osa-

11

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 11

04.10.2021 11:57

mocena v nouzi, bez pomoci svých přátel. Kniha o babičce se stala samozřejmou součástí pěstovaného mýtu o autorce a od té doby byla ctěna jako nedotknutelná „bible“ spisovatelčina dětského ráje a obrazu jejího skutečného dětství. Ve dvacátých letech 20. století vydal Zdeněk Nejedlý jednu ze svých statí o Boženě Němcové, která posléze podepřela komunistickou interpretaci a nadlouho silně ovlivnila celé generace čtenářů. V době před německou okupací se posílila role Boženy Němcové jako patronky a matky české vlasti (Halas, Seifert), až bojovnice českého národa (Fučík).

V reakci na ideologický výklad Babičky vznikla kupř. persifláž Karla Hynka Babička po pitvě (1946). Romantická figura Viktorky oslovila básníka Josefa Seiferta, který napsal melancholickou skladbu Píseň o Viktorce (1950). Přes postavu Viktorky tu nahlížel též pohnutý osud Boženy Němcové prožívající vášeň, touhu po lásce a ideálech.

V souvislosti s vydáváním osobní korespondence Boženy Němcové se sice do popředí veřejného zájmu postupně dostával objektivněji nahlížený spisovatelčin pohnutý osud, Babička se ale jen pomalu a postupně vymaňovala z jednostranných výkladů. Historikové a jazykovědci začali prostřednictvím nového čtení pramenů poukazovat na literární a jazykové kvality Babičky a objasňovat akt jejího psaní v literárních i mimoliterárních kontextech.

Aktuálnost Babičky a povědomí o ní v široké veřejnosti jako o specificky českém, až kulturním archetypu doložil nedávno dokument brněnské televize Kam se poděla (národní) babička? v režii Jiřího Šindara (2010). Přestože z dokumentu v anketním průzkumu napříč českou generací vyplynulo, že se literární, resp. filmová postava babičky stala nadčasovou představitelkou češství, určitého morálního řádu, starosvětské zbožnosti a laskavosti, neopomenuli tazatelé zdůraznit i její odkaz pro harmonii v soužití starší a mladší generace a také její činorodost a životní odhodlání.

Babička přispěla rovněž k živé diskusi nad způsobem zprostředkování starších literárních děl mladší generaci, která je už mnohdy vzdálena literárnímu jazyku autorů píšících v minulých stoletích. Je to patrné z odborné diskuse o umělecké jedinečnosti Babičky, kterou rozpoutalo její vydání v „současné češtině“ z roku 2015 nakladatelstvím Práh. Cílem bylo přiblížit její četbu žákům druhého stupně ZŠ. Pozitivně zamýšlený literárněvýchovný zřetel ovšem, jak se

12

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 12

04.10.2021 11:57

ukázalo, narušoval autorský styl Boženy Němcové, mnohdy pozměnil vypravěčskou perspektivu a minimalizoval účinek autorčina uměleckého slohu.* Babička a mediální obraz „Babička není jen tím, co v ní čteme, ale i tím, co si o ní – ať právem, či neprávem – představujeme,“ konstatoval výstižně Jiří Peňás v roce 1997 v recenzi inscenace Babičky v nastudování hereckým souborem brněnského Divadla Husa na provázku (Peňás 1997). Zdeněk Mahler ve výše citovaném dokumentu brněnské televize Kam se poděla (národní) babička? podotkl, že spíše než kniha se Babička Boženy Němcové dostala do povědomí českého publika jako film. Ať souhlasíme, nebo nesouhlasíme, filmový průmysl nabídl hned několik „představových“ verzí** Babičky, které v mnoha případech u českého publika zastínily textovou předlohu.

Z filmových podání vešlo v široké povědomí především zpracování režiséra Františka Čápa z roku 1940 s Terezií Brzkovou v titulní roli a dvoudílný televizní snímek Antonína Moskalyka z počátku sedmdesátých let 20. století, ve kterém hlavní roli ztvárnila Jarmila Kurandová a Barunku si zahrála Libuše Šafránková. Pohnutému osudu Viktorky se věnovalo československé stejnojmenné drama režiséra Jana Svobody z roku 1935.

Filmovému zpracování Babičky předcházela také dvě významná hudební nastudování, uvedená na prknech Národního divadla počátkem 20. století.

Opera Antonína Vojtěcha Horáka podle libreta Adolfa Weniga (1900) a opera Karla Kovařovice o čtyřech obrazech nazvaná Na Starém bělidle na podkladě libreta Karla Šípka (1901).

Z četných divadelních zpracování jmenujme aspoň z devadesátých let známou inscenaci Babičky v Národním divadle v Brně od Arnošta Goldflama (1993), která se pak stala předlohou pro uvedení Františkem Pavlíčkem v pražském Divadle na Starém Městě (pozdější Divadlo v Dlouhé). V rámci výročí 180 let od údajného narození spisovatelky Boženy Němcové představil v roce 2000 režisér Řeřicha Babičku v nastudování divadelním souborem Zrcadlo ve vysočanském *

https://www.ascestinaru.cz/do-skol-miri-babicka-palici-obrazky/ Používám úmyslně termín užitý Jiřím Peňásem v recenzi na inscenaci „provázkovské“ Babičky (1997). **

13

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 13

04.10.2021 11:57

Gongu. Divadelní hru Babička uvedlo v roce 2013–2017 i Divadlo Na Fidlovačce, hlavní roli babičky ztvárnila Eliška Balzerová.

Vybrané sondy pod drobnohledem Z dalších divadelních adaptací Babičky si s ohledem na textovou předlohu zaslouží pozornost zejména humorná (fetišistická) adaptace Babičky brněnského Divadla Husa na provázku, která měla premiéru na podzim roku 1997.

V inscenaci Ivo Krobota a Petra Oslzlého sehráli hlavní dvojroli babičky herec Jiří Pecha s Evou Hradilovou (v alternaci se Zojou Mikotovou). Jiří Pecha obdržel za tuto ženskou roli cenu Alfréda Radoka. Úspěšnost dramatizace dokládá fakt, že se hrála 312×. Přestože recenzenti upozornili na zdlouhavost inscenace (Peňás 1997), leckdy lascivní gagy nebo efekty připomínající křiklavý „spektákl“ (Blažejovský 1997) či samoúčelné parodie (Jungmannová 1997), publikum kvitovalo přelévání hry od textové předlohy, které se pietně drží, k parodizaci Babičky jako národního fetiše, resp. jejího druhého života v ideologickém výkladu Zdeňka Nejedlého ad. Prostor pro ironické zhodnocení ohlasu literární Babičky v interpretacích zástupců gottwaldovské éry nabídly školní lavice, kam zasedli herci představující Proškovy děti.

Obhroublá babička s vousy se svými mentorskými výklady k dennodenním i svátečním činnostem v podání Jiřího Pechy a její alter ego, křehce působící, laskavá, až pohádková babička, upomínající na filmovou verzi babičky v podání Brzkové nebo Kurandové, představují ve své dvojroli několikavrstevnatou, ne tedy jednoznačně ideologickou, interpretaci, a přinejmenším snahu o opětovné přivlastnění si Babičky. Autoři adaptace přitom vložili do Viktorčiny a Barunčiny promluvy a hlasu sboru úryvky Seifertovy Písně o Viktorce. V Barunčině partu nechali zaznít vybrané pasáže z korespondence Boženy Němcové, které navozovaly melancholickou a poněkud vážnější polohu, předjímající Barunčin nelehký osud budoucí spisovatelky. V inscenaci zazněly Máchův Máj a písně Voskovce a Wericha. Střídání cimbálové muziky s rockovými vstupy umožnilo vnímat brněnskou divadelní Babičku též jako muzikál či operetu.

Sentimentálně-idylickou, avšak až prvoplánovou rovinu, zredukovanou bohužel na povrchně vyjádřené motivy nešťastné lásky, dodal předloze Babičky „komorní“ muzikál s nízkým rozpočtem, který u příležitosti 180 let výročí od naro-

14

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 14

04.10.2021 11:57

zení Boženy Němcové představilo pražské divadlo Jiřího Grossmanna na podzim roku 2000. Tvůrčí tým, autorka textu Hana Postránecká, Richard Pachmann, autor scénáře a hudebního doprovodu, a režisérka Karla Štaubertová-Šturm, se nesnažil o inovativní podání. Muzikál měl zachovat laskavost a idylický klid literární předlohy, a tak oslovit průměrnou českou rodinu (Čermáková 2000).

V pořadu ČT Nedělní ráno* argumentovali autoři muzikálu volbou námětu, který symbolizuje češství. Předpremiéra se konala 29. 7. téhož roku před ratibořickým zámkem za účasti 1 100 diváků. Představovala koncertní pásmo, které doprovázel slovem vypravěč a myslivec v jedné osobě, Petr Haničinec. Titulní roli ztvárnila Hana Talpová v alternaci s Athinou Langoskou. V muzikálu vystoupili Heidi Janků, Vlastimil Harapes a další (Čermáková 2000). Třebaže dobové recenze před premiérou anoncovaly napjaté očekávání publika, slibovaný muzikál se nakonec ukázal být slepou uličkou české divadelní, resp. hudební scény (Machalická 2000). Stal se velkým zklamáním kvůli svévolnému zacházení s původní textovou předlohou a jejím naprostým nepochopením. Leitmotivem celého muzikálu nebyla babička, ale nešťastný milostný vztah Viktorky a Černého myslivce.

Ambiciózní divadelní počin slibovala do třetice premiéra činohry Babička, uvedená na jevišti Národního divadla v prosinci roku 2007 v dramatizaci Jana Antonína Pitínského a Lenky Kolihové Havlíkové na motivy scénáře někdejší herečky a autorky dramatizací Růženy Pohorské (1895). V činoherním provedení se do Národního divadla dostala Babička úplně poprvé. Prolog hry rozehrál vyhrocenou a poměrně působivou dramatickou disonanci mezi babičkou v podání Vlasty Chramostové a babiččinou dcerou Terezkou Proškovou v obsazení Jaromíry Mílové. Babička tu vystoupila přímočaře v obhajobě tradičních pořádků, prací a rodiny, Terezka hájila panské pořádky a svou snahu o lepší život v pozici kastelánky na zámku. Dramaturgyně hry usilovala o naplnění hlubší významové vrstvy textové předlohy Babičky. Prostřednictvím „paralel v milostných příbězích“ babičky, Kristly a Viktorky hra rozehrála dramatický kvas a znepokojivost ženského údělu v poměrech společnosti předminulého století. Inscenace v tomto kontextu vyzdvihla více i postavu paní Proškové, strádající odloučením od svého muže (Kolihová Havlíková 2007: 12–13). *

Dokument k muzikálu Babička, v rámci pořadu ČT Nedělní ráno s Martou Skarlandtovou (2000).

15

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 15

04.10.2021 11:57

I přes kritické výhrady vůči hereckým výkonům, scéně, kostýmům či kompozici námětu se podle mého názoru Pitínskému povedlo s ohledem na literární předlohu Babičky odhalit na jevišti skrze herecký výkon Vlasty Chramostové pozoruhodnou okolnost. Podobně jako „provázkovské“ dvojroli, i Pitínského babičce se podařilo zproblematizovat zidealizovaně pojatou tvářnost „dobré“ babičky. Působila tu střízlivě a bez selankovitého povrchního patosu, jak jej představil kritikou odsouzený „komorní“ muzikál. Předvedla se jako rázná žena, která neváhá jít za svým životním cílem a tento životní postoj spontánně předkládá druhým.

Babička ve výtvarných ilustracích Na několika mediálních sondách do druhého života Babičky Boženy Němcové jsem se pokusila ukázat, že Babička Boženy Němcové vybízela v minulých letech k více či méně zdařilým adaptacím různého typu. Fakt, že tato próza z poloviny 19. století neustále vyzývá k aktualizaci, dokazuje, že není tak docela „mrtvou četbou“, jak se může mladším generacím zdát. Dodnes patří k jedné z nejúspěšnějších českých knih, která vyšla ve více než 300 vydáních a byla přeložena do více než 20 cizích jazyků.

Z knižních vydání Babičky zajímají čtenářskou veřejnost bezesporu právě ty, které jsou doprovázeny ilustracemi předních výtvarníků. Mezi známé ilustrátory Babičky patřil Adolf Kašpar, Cyril Bouda, Karel Svolinský, Zdeněk Burian, Vladimír Tesař, Václav Špála, Vítězslava Klimtová či Martin Velíšek. Ilustrátoři Babičky se zhostili svého úkolu více či méně v dialogu s jejím dobovým výkladem významných literárních badatelů (F. X. Šalda, J. Mukařovský, A. Novák, J. Patočka) (Hoffmann 2005: 282–284). Slavné Kašparovy kolorované kresby Babičky z počátku 20. století svým barevným tónováním a ornamentálností dokázaly vystihnout například slavnostní a vřelou atmosféru příjezdu babičky na Staré bělidlo. Špálovy odsuzované, a přitom nedoceněné expresivně pojaté ilustrace technikou tušové kresby širokým štětcem z dvacátých let 20. století zase odhalovaly „tragický akord“ Babičky, který se ozývá nejvýrazněji v příběhu Viktorky. Na špálovskou tradici navázal v devadesátých letech minulého století, podle slov Hoffmanna, také Martin Velíšek svým groteskním světem (lidských i zvířecích postav) v pohybu, se zřetelem až k banálním jevům a podvojnosti

16

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 16

04.10.2021 11:57

zobrazovaného světa v Babičce. K rozmanité výtvarné tradici k vydání Babičky, s ornamentálností a idyličností na straně jedné a karikaturou a groteskou na straně druhé, se v tomto vydání Babičky velmi osobitě, symbolicky čistě a tradičně připojuje svými obrazy technikou leptu známá malířka a grafička Míla Fürstová.

Jak se ukazuje, Babička a její autorka Božena Němcová, kterou si mnozí ani nedokážou odmyslet od jejího literárního díla, žijí prostřednictvím aktualizovaných obrazů v české i světové kultuře nadále. Připomínáme si zde jedinečnou prózu, která zaujímá své nezastupitelné místo i v naší době, ve které autorka Babičky dle svých slov tak toužila žít.

Výběrová bibliografie Blažejovský, Jaromír: Babička a kult její osobnosti, Rovnost, Brno, 12. 9. 1997. Čermáková, Monika: Román Babička se dočká muzikálové verze, MF Dnes, roč. 11, 2000, č. 230, 3. 10. 2000, s. 1, 3.

Dokument k muzikálu Babička, v rámci pořadu ČT Nedělní ráno s Martou Skarlandtovou, 2000.

Dokument Kam zmizela (národní) babička? Dokument brněnské ČT 2010 (režie Jiří Šindar).

Hoffmann, Bohuslav: Po(ne)kašparovské ilustrace a (interpretace) Babičky Boženy Němcové, in Božena Němcová a její Babička, Sborník příspěvků z III. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Hodnoty a hranice.

Svět v české literatuře, česká literatura ve světě. Praha 28. 6.–3. 7. 2005, Sv. 3. Karel Piorecký (ed.), Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR 2006, s. 282–292.

Hříbková, Radka: Objevování dětství v evropské literatuře 19. století a Babička Boženy Němcové, Literární archiv 34, Praha: PNP 2002, s. 147–159.

Janáčková, Jaroslava: Komentář, in Němcová, Božena: Babička. Adam, Robert (ed.), Praha–Brno: Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a Host 2017, s. 225–292.

Janáčková, Jaroslava: Svět Babičky a její autorky, in Němcová, Božena: Babička.

Nenápadný půvab monarchie rakouské (dramatizace), Praha: Národní divadlo 2007, s. 45–61.

Jungmannová, Lenka: Babiččiny otázky, Literární noviny, roč. 8, 1997, č. 50, 17. 12., 1997, s. 15.

Kolihová Havlíková, Lenka: Předmluva jako vyznání, in Němcová, Božena: Babička.

Nenápadný půvab monarchie rakouské (dramatizace), Praha: Národní divadlo 2007, s. 7–13.

17

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 17

04.10.2021 11:57

Loužil, Jaromír: Moto z Gutzkowových Rytířů ducha k Babičce Boženy Němcové, in Božena Němcová a její Babička, Sborník příspěvků z III. Kongresu světové literárněvědné bohemistiky. Hodnoty a hranice. Svět v české literatuře, česká literatura ve světě. Praha 28. 6.–3. 7. 2005, Sv. 3. Karel Piorecký (ed.), Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR 2006, s. 83–96.

Machalická, Jana: Muzikál Babička aneb Konec českého divadla na dosah, Lidové noviny, roč. 13, 2000, č. 239, 13. 10., 2000, s. 21.

Němcová, Božena: Babička. Adam, Robert (ed.), Praha–Brno: Nadační fond Česká knižnice, Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., a Host 2017.

Němcová, Božena: Babička. Nenápadný půvab monarchie rakouské (dramatizace), Praha: Národní divadlo 2007.

Němcová, Božena: Korespondence II (1853–1856), Adam, Robert; Pokorná, Magdaléna; Saicová Římalová, Lucie; Wimmer, Stanislav (eds.), Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2004.

Peňás, Jiří: Nápady kolem Babičky. Naše paní Božena Němcová a Husa na provázku, Respekt, roč. 8, 1997, č. 41, 6.–12. 10. 1997, s. 18.

Uhlíř, Jiří: Božena Němcová. Inspirací pro umění 1842–2020. Výběrová bibliografie, Jaroměř: Jiří Uhlíř (vl. n.) 2021.

18

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 18

04.10.2021 11:57

Daraus siehst du, dass die Armen nicht so ganz elend sind, wie wir uns denken; sie haben wirklich mehr Paradies, als wir uns einbilden und selbst besitzen!

Gutzkow, Ritter vom Geiste

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 20

04.10.2021 11:57

Vysokorodé paní, paní Eleonoře hraběnce z Kounic, rozené hraběnce Voračické z Paběnic, paní řádu hvězdokřižového, členu mnohých dobročinných ústavů atd., ve vší úctě věnuje Božena Němcová

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 21

04.10.2021 11:57

29

S920 Babicka vn 06_pretisk.indd 29

04.10.2021 11:57