0043676

EDUARD PETIŠKA

a flétnička ILUSTROVALA HELENA ZMATLÍKOVÁ

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 5

25.10.22 10:46

Někdo si rád hraje s míčem, někdo rád leze na stromy, někdo rád čte knížky a Váša, ten zase moc rád chodí s levou nohou na chodníku a s pravou pod chodníkem, na silnici. Anebo s pravou nohou na chodníku 7

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 7

25.10.22 10:46

a s levou na silnici. Podle toho, jestli jde ulicí nahoru nebo dolů. Máme totiž chodník jenom po jedné straně. Váša umí takhle kulhat pěkně rychle a rád by s někým v kulhání závodil, aby mu ukázal, kdo je mistrem světa v kulhání.

A podívejme, tamhle jde po chodníku Anička. „Pojď,“ volá na ni Váša, „budeme závodit!“ Ale Aničce se závodit nechce. „Musím domů. Hlídat Mikšu. Dědeček půjde nakoupit. Mikša by byl sám doma.“ „Ať ho hlídá maminka,“ radí Váša. „Maminka je ještě v práci.“ „Tak ať ho hlídá tatínek.“ „Tatínek je taky v práci.“ „Tak ať se hlídá sám,“ řekne Váša. „Když on to ještě neumí,“ povídá Anička.

Kdepak. Mikšovi jsou už čtyři roky, ale každou chvíli něco provede. Nemůže Mikšu nechat doma samotného.

8

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 8

25.10.22 10:46

Anička je o rok mladší než Váša. Váša chodí do druhé třídy. Mikša ještě do školy nechodí.

Na světě je vždycky někdo mladší než já a někdo starší, napadne Aničku. Váša je starší, a proto se tváří, jako že všechno ví.

Mikša je mladší a také dělá, že všechno ví.

Není to divné? „Že jdeš z hudebky?“ ptá se Aničky Váša.

Tohle uhodl. Není těžké uhodnout, odkud Anička jde. Tou dobou chodívá z hudební školy a vždycky nosí stejnou tašku. Jenže Váša se tváří, že všechno ví. „Zahraj mi něco,“ řekne Váša. „Nemám čas. Pospíchám domů.“ To tak, hrát Vášovi. Aby se jí posmíval. „Ty nepospícháš domů. Bojíš se zahrát, protože nic neumíš. Neumíš, a proto nemůžeš hrát, protože…“ Váša se zamyslí, „protože nic neumíš.“ 9

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 9

25.10.22 10:46

„Umím, abys věděl,“ brání se Anička. „Když umíš, hraj!“ Co může Anička dělat. Vytáhne z tašky flétničku, tašku položí na podezdívku plotu a řekne: „Budeš mi ale držet noty.“ Váša nastaví Aničce noty a Anička hraje.

Písničku o kosovi. V zahradě na hrušce sedává kos, má černý kabátek a žlutý nos. Flétnička pěkně píská, písnička poletuje v květnovém slunci a ptáci ve větvích staré lípy zvědavě naklánějí hlavy. Váša drží noty, písnička se mu líbí.

Po chodníku jde stará paní. Poslouchá, jak Anička pěkně hraje. Když Anička dohraje, usměje se a povídá: „Holčičko, holčičko. Jako když jsem byla mladá. To taky hrávali muzikanti na ulici.

Moc se mi to líbilo, moc, moc,“ opakuje a jde dál, a ještě jednou se ohlédne. Anička vidí, že se stará paní nepřestává usmívat.

10

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 10

25.10.22 10:46

„Tak co,“ řekne Anička, „umím hrát na flétničku, nebo neumím?“ „Mhm,“ zabručí Váša. „Umím,“ řekne Anička, „tamté babičce se to taky líbilo.“ „Tak, Aničko, budeš ještě hrát?“ dožaduje se Váša. Anička nemá na hraní Vášovi čas. Anička má starosti. A jaké!

Váša jde vedle ní, jednu nohu na chodníku, druhou pod chodníkem. Že ho to baví, myslí si Anička. „Že tě to baví,“ povídá Anička Vášovi, „že tě to baví kulhat.“ „Náhodou,“ řekne Váša, „takhle kulhat, to je umění.“ Umění? „Umění je hrát na flétničku,“ řekne Anička, „umění je malovat, psát básničky nebo zpívat. Kulhat dovede každý, kdo chce kulhat.

A já si myslím, že moc lidí kulhat vůbec nechce.“ 11

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 11

25.10.22 10:46

„Myslíš si, že moc lidí chce hrát na flétničku, jo, to si myslíš?“ pochechtává se Váša.

Ne, s Vášou nemá cenu se hádat.

Naštěstí je Anička u domu, kde bydlí. Může se s Vášou rozloučit.

Anička má starosti. Neví, co dřív. Má doma malovat, nebo zkoušet skládat básničky,

12

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 12

25.10.22 10:46

anebo hrát na flétničku? Zítra má její dědeček narozeniny a Anička se rozhodla, že mu k narozeninám zahraje na flétničku.

Paní Dvořáková, ta, co bydlí kousek od Aničky, jí vybrala písničku, jakou by měla dědečkovi zahrát. „Myslíte, že bude mít dědeček radost?“ ptala se Anička paní Dvořákové. „Když se písničku naučíš, bude mít radost.“ Jenže to je právě to, když se hezky naučíš.

Začátek písničky Anička už zahrát umí.

A konec taky.

A co s tím uprostřed?

Venku svítí sluníčko a Anička pořád hraje prostředek písničky a prostředek se jí ne a ne líbit.

Ale hraje a hraje.

Když máme někoho opravdu rádi jako dědečka, musíme mu zahrát, jak umíme nejlíp, a ne jen tak něco zapískat.

13

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 13

25.10.22 10:46

Dědeček na Aničku čeká. Čeká na ni dědeček a čeká na ni i Mikša. „To je dost, že jdeš,“ přivítá ji Mikša. „Nono,“ řekne dědeček Mikšovi a Aničce poví: „Kdepak ses zdržela?“ „Ále,“ odpoví mu Anička, „musela jsem ještě něco přehrát.“ Neřekne dědečkovi, že přehrávala na ulici. Řekne jenom půl pravdy.

Avšak tu druhou půlku pravdy poví dědečkovi jindy. Stejně dědeček pospíchá.

Bere si klobouk a síťovku: „Nic mi tu neprovádějte,“ napomene děti. A už je pryč. „Co budeme dělat?“ chce vědět Mikša. „Já budu cvičit na flétničku a ty dělej, co chceš.“ Anička vytáhne z tašky flétničku a dá se do hraní.

Mikša si donese bubínek a hlásí: „A já budu bubnovat.“ Bubnuje a bubnuje, až Anička přestane hrát.

14

Anicka a fletnicka vstup a tiraz-2022.indd 14

25.10.22 10:46