0043671

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 3

JARO SLAV V. M AR E Š

Atomový t á r o t k e t o r p Zapomenutá účast českých firem na Hitlerově zázračné zbrani

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 5

MŮJ MILÝ DENÍČKU ANEB KNIHA V KRIZI Když jsem se v únoru roku 2020 rozhodl přerušit práci na aktuálně rozepsané knize a napřít veškeré své snažení na knihu Štěchovický poklad – konec legend, netušil jsem, že se stanu patrně jediným spisovatelem literatury faktu, který při psaní netuší, jak jeho kniha dopadne. První pořádný badatelský den, kdy jsem objel dva archivy a několik pamětníků a znalců míst, jsem realizoval 11. března 2020. Děti právě ten den přestaly chodit do školy a archivy se uzavřely během několika následujících dní.

Kniha měla vyjít na podzim. Nakladatel ji ovšem potřeboval zařadit do plánu půl roku předem. Aby ji zařadil do plánu, chtěl na ni mít uzavřenou smlouvu. Zariskoval jsem a celé jaro jsem zpracovával materiály, které jsem měl z dřívějška. Když se na začátku léta archivy za přísných bezpečnostních opatření otevřely, stál jsem ve frontě badatelů mezi prvními. Jen několik dní před odevzdáním rukopisu jsem navíc objevil dokument, který postavil celou věc do nového světla, a musel jsem dvě kapitoly narychlo přepsat.

Možná to bylo spěchem, ale až po vydání knihy jsem si všimnul, že z onoho dokumentu šlo vyčíst ještě něco. Něco, co stojí za počátkem vzniku této knihy. Je o pár měsíců později a já stojím na začátku výzkumu, 5

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 6

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

na jehož konci je tato kniha. Že ji, milý čtenáři, držíš v ruce, svědčí o tom, že jsem se dostal k výsledkům, které byl ochoten nakladatel vydat. Víš v tuto chvíli víc než já. Druhá vlna pandemie totiž opět omezuje provoz archivů a já při psaní těchto řádků netuším, jak tato kniha skončí a jestli vůbec vznikne.

Rozhodl jsem se tedy přizpůsobit se situaci a s ohledem na ni zvolit i formu této knihy. Zatímco dosud jsem vždy nejprve skládal střípky a psal, až když jsem měl za to, že nic nového k dané věci neseženu, tentokrát půjdeme pátrat spolu. Nepíšu si deník. Nevím, co bych do něj dával. Tentokrát udělám výjimku. Možná se tak tato kniha jednou stane i jedním z mnoha svědectví o praštěné době, v jaké jsme se ocitli.

6

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 7

➲ pondělí, 12. října 2020 – nevstoupíš dvakrát do stejné řeky Právě dnes vychází moje čtvrtá kniha Štěchovický poklad – konec legend.

Kniha, na kterou jsem se těšil o něco víc než na ostatní, protože vznikala za mimořádných okolností. Zároveň je to kniha, z jejíhož vydání mám trochu strach. Když jsem ji před měsícem před odesláním do tiskárny naposledy přečetl celou, trochu se mi podlomila kolena, jak troufalé dílo jsem na základě svého zkoumání napsal.

Vláda „oslavuje“ dnešek stejně jako den, kdy jsem na ní začal pořádně pracovat – uzavřením škol. Dostávám se do stejného režimu jako na jaře. Čtyři děti namísto škol a školek doma, moje choť pod náporem domácího asistenta vzdálených učitelů a já začínám pátrat. V posledním dokumentu, který jsem do knihy o štěchovickém pokladu zařadil, jsem si totiž všimnul ještě jedné důležité věci.

Výchozí stav pátrání: Všechny legendy o štěchovickém pokladu mají se skutečností společného jedno jediné: Nic. Všechny legendy o tajných zbraních, zázračné trhavině Radgum, paprscích smrti, letadle na těžký vzduch, záhadné látce proměňující beton na nerozeznatelný umělý kámen jsou jen nesmyslné řeči velitele ženijní školy SS Emila Kleina, který si jejich vyprávěním pouze prodloužil své věznění.

Všechny legendy o zlatém pokladu, který sem přivezli na poslední chvíli z Berlína, o jantarové komnatě, o materiálech Kaiser Wilhelm Institutu, 7

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 8

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

o Göringově pokladu, to jsou zase jen výmysly Helmuta Gaensela, který převzal Kleinovu práci. V 90. letech se na místo vrátil, aby za peníze tajemného sponzora dohlédnul na to, aby nikdo nic nenašel. Onen tajemný sponzor mohl být správce prostředků na spících kontech ve Švýcarsku.

Tomu by se totiž nehodilo, kdyby se třeba našel seznam spících kont a jejich majitelů. Jejich potomci by se mohli o prostředky přihlásit a bylo by po spravování. Zajímavé je, že když v roce 1995 švýcarská vláda rozhodla, že seznam spících kont v soukromých bankách bude zveřejněn a nevyzvednuté prostředky propadnou státu, Helmut Gaensel okázalé hledání pokladu ukončil.

Skutečný důvod nacistického zájmu o Štěchovice byla elektrárna samotná. Nacisté její výstavbu nejprve téměř zastavili, aby potom její důležitost neustále rostla. Podpořili i doplnění běžné elektrárny o elektrárnu přečerpávací, přestože tím výrazně vzrostly náklady na stavbu a kleslo celkové množství vyrobené energie. Přečerpávací elektrárna totiž spotřebuje na napuštění horní nádrže více energie než vypouštěním následně vyrobí. Pro účely zásobování pražských zbrojovek za totálního nasazení, kdy pracovaly všechny v třísměnném režimu, navíc byla přečerpávací elektrárna zbytečná.

V roce 1943 přidělil přilehlému výcvikovému prostoru SS nejvyšší prioritu v dodávkách materiálů a pracovníků generál SS Hans Kammler. Udělil ji přesto, že v oblasti výcviku neměl žádnou pravomoc. Jeho úkolem bylo připravit podmínky pro vývoj tajných zbraní. Jediné válečně využitelné místo v opuštěné zemědělské krajině byla přehrada s elektrárnou na samotném okraji prostoru. Jeho pokyn byl splněn. Ještě téhož roku přebírá dozor nad stavbou Úřad říšského protektora, stavba je utajena a není na ni povolen přístup bez předchozího písemného povolení. Až do samotného konce války stavba pokračuje v režimu „peníze nehrají roli“.

V únoru 1943 zničili norští záškodníci za pomoci britských vojsk továrnu na separaci těžké vody v norském Vemorku. V polovině května při operaci Chastise zničili Spojenci přehrady v Porýní. Jedinou takto výkonnou 8

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 9

vodní elektrárnou mimo samotné území třetí říše v držení nacistů jsou – Štěchovice. Po spuštění první turbíny na konci roku 1943 je gravitační elektrárna v jakémsi podivném poloprovozu. Přestože na její stavbě se nešetří a má nejvyšší prioritu, po spuštění turbín nechává obsluha bez užitku protéct víc než polovinu vody, přestože z ní mohla prakticky bez nákladů vyrobit elektrickou energii.

Na konci dubna 1945 dostávají vědci na území Protektorátu pracující na nových zbraních pokyn přivézt výsledky své práce do Štěchovic. Ve Štěchovicích se v té době scházejí i nejvyšší pohlaváři SS. Nedaleko odsud se prý 9. května 1945 zastřelil i Hans Kammler. Jeho tělo nebylo nalezeno, tudíž spíše zmizel.

V únoru 1946 se ve Štěchovicích objevují Američané a vyzvedávají materiály z Frankovy štoly. K jejich obrovskému zklamání se uvnitř nenacházejí dokumenty o vývoji tajných zbraní, ale bezcenné papíry úřadu

Jedna z posledních fotografií budované elektrárny před jejím utajením v létě 1943. Těleso hráze je hotové, voda stále protéká propustí. Zdroj: Archiv státního podniku Povodí Vltavy.

9

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 10

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

K. H. Franka. Nejsou zabezpečené proti vlhkosti, jak by se u důležitých materiálů dalo očekávat, a tak jsou částečně promáčené. Oproti tomu jsou ale dokonale pyrotechnicky zabezpečené. Vše ukazuje na to, že Frankova štola byla jen klamný cíl. Veškeré spekulace, proč byly Štěchovice pro nacisty důležité, co všechno sem odvezli vědci, měly skončit jedním obrovským výbuchem. Úkol, který tak úplně nevyšel, přitom dostal – Emil Klein.

Z dostupných materiálů nevyplývá, kdy a jak byla elektrárna připojena k rozvodné síti. Státní okresní archiv v Dobřichovicích uchovává dokument, ve kterém hlásí Ústřední elektrárny obci Štěchovice, že vedení velmi vysokého napětí, které prochází katastrem obce, bude spuštěno do provozu na začátku ledna 1942. Téměř dva roky před dokončením elektrárny samotné. Proč?

➲ úterý, 20. října 2020 – nečekané přiznání Natáčím díl seriálu Tajemno, který je o Štěchovicích. O poznatcích, které jsem získal při psaní původní knihy. Dvěma zlatými hřeby jsou jednak Gaenselovi sousedé z 90. let, kterým se ve slabé chvilce Helmut přiznal, že takový humbuk dělal ne kvůli tomu, aby našel, ale aby nikdo nic nenašel. Druhým zlatým hřebem je rozhovor s Helmutem Gaenselem. Nepředpokládám, že by mi řekl něco víc než při setkání na jaře. Ale chci mít rozhovor na kameru. Původně jsem s ním chtěl rozhovor natočit před vydáním knihy. Natáčení se ale odkládalo. Teď je osm dní ode dne, kdy se kniha objevila v distribuci. Natáčím s „náhradním“ kameramanem, bývalým kolegou z Primy. Filip, se kterým točím běžně, má to, o čem na svém kanále na YouTube nehovořím. Já si zase začínám zvykat na natáčení, kdy si člověk při obědě neodpočine. Jíst oběd v autě mi řekněme moc nevyhovuje.

V prvním rozhovoru se dozvídám, že asi tak před deseti lety se chataři z okolí setkali s Helmutem na jedné oslavě. Helmut prý tehdy pil tvrdý alkohol a začal naznačovat, že jeho velká etapa skončila. Respondent 10

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 11

tehdy zpozorněl a dodal, že velká etapa bylo hledání pokladu. Z Helmuta ale k překvapení všech přítomných vypadlo, že jeho úlohou bylo hledat, ale nenajít a odměnou za splněný úkol mu byl hotel Mandát, ve kterém měl svůj hledačský hlavní stan.

Jestliže ve Štěchovicích nikdy nic nebylo, nedává to obrovské množství peněz, kterými kdosi Helmuta vybavil a odměnil, smysl. Moje obava, že Helmut bude po vydání knihy reagovat na stejné dotazy jinak, vychází.

Knihu má přečtenou. Kupodivu to nemá na rozhovor samotný negativní vliv. Naopak. Rozvíjí se nám tu opět historie o tajné společnosti bývalých členů SS a zázračné zbrani. „Vždycky řekli: ‚Tady máš peníze,‘ platili mě ze zlatých dolů v Bolívii, ‚prozatím to neotvírej, my ti řeknem kdy.‘ No a Mandát zaplatili,“ usmívá se zpovídaný. „Takže jste vlastně úkol splnil,“ dovozuji. „Dá se říct,“ dodává Helmut se smíchem.

Po rozhovoru mám pro Helmuta i malý dárek: Našel jsem v archivu jemu určený dopis od ministra vnitra, napsaný krátce po Helmutově emigraci. Ministr vnitra sice dopis, ve kterém vyzývá uprchlíka k návratu a k jednání o vyzvednutí pokladu, napsal a odeslal. Jeho bdělí podřízení ho ovšem ztopili a nikdy neodeslali. V tu chvíli se Helmut rozjaří: „To jsem nikdy neviděl, kde jste ten dopis našel?“ „V Archivu bezpečnostních složek, ve Vaší složce přece,“ odpovídám. V tu chvíli Helmut na moment ztrácí soustředění: „No jo, Archiv bezpečnostních složek, tam já jsem nikdy nebyl,“ přiznává.

Nové poznatky: Jestliže jsem byl dosud na vážkách v tom, co si o skutečné úloze Helmuta Gaensela myslet, teď už mám zcela jasno. Nejde ani tak o svědectví sousedů. Ani o to, že mi v podstatě přiznal, že za své hledání-nehledání dostal hotel v hodnotě několika milionů. Nejhlasitější hledač s obrovsky sebevědomým vystupováním nikdy nevstoupil do archivu, ve kterém se ke Štěchovicím, k Emilu Kleinovi nachází určitě 90 procent ze všech materiálů na našem území. Ne, ten člověk poklad skutečně nikdy nehledal.

11

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 12

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

Dopis ministra vnitra Pavla pro Helmuta Gaensela, který byl doručen po víc než 50 letech – mnou.

Zdroj: ABS ČR.

12

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 13

Ještě v tom ale něco plave. Pořád se mi do příběhu úplně nehodí ono společenství vysloužilých esesáků, kteří věnovali obrovské peníze, aby Helmut „našel“, ale „nevyzvedával“ údajnou zázračnou zbraň. Helmutovo naznačování, že se mezi sebou nemohli dohodnout, zda se světu pochlubit „podívejte se, co my jsme už tehdy měli“, neobstojí. Objevuje se mi tu ale ještě jedna, čím dál tím nadějnější varianta. A sice, že peníze na nehledání přišly ze Švýcarska. Budu se na ni muset podívat blíž.

➲ středa, 11. listopadu 2020 – že mě to nenapadlo dřív Je svatého Martina, na bílých koních ale cestují pacienti z nemocnic, které už nestíhají. No a mně se dnes rozsvítilo. Při prvním studiu oznámení Ústředních elektráren Štěchovicím o spuštění 100 kV vedení na jejich katastru mi nedošla důležitá věc. Ta by mohla objasnit záhadu nepostavené elektrárny, ke které je nelogicky nejen postaveno, ale i spuštěno vedení velmi vysokého napětí. Mohlo by to znamenat zcela nový směr pátrání.

Tedy: Elektrárna se staví na levém břehu řeky Vltavy, na katastru Štěchovic. Jenže dráty z rozvodny vedou na opačný břeh a pokračují po něm na sever. Tam už je katastr Hradištko. Vedení mezi elektrárnou Štěchovice a Prahou přes katastr Štěchovic vůbec nevede.

Ptám se na katastrálním úřadu, zda se hranice katastrů neměnily. Neměnily. Porovnání mapy s katastrem Štěchovic a historických snímků moje pozdní prozření potvrzuje. Pravda o Štěchovicích se nachází někde na jihu od nich. Dráty vedou od Štěchovic na dvě strany.

Nové poznatky: Vedení 100 kV nevedlo DO Štěchovic, ale KOLEM Štěchovic kamsi na jih. Štěchovice se na něj měly připojit až po svém dokončení. Od začátku roku 1942 vede kolem Vltavy ve své době nejmodernější vedení velmi vysokého napětí. Chytré. Pokud by tajný a důležitý provoz byl někde poblíž, mohl by si toho někdo všimnout. Takhle jen dodává obsluha elekt13

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 14

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

rárny elektřinu do sítě. Onen podivný odběratel potřeboval elektřinu ještě před dokončením Štěchovic. Skutečné tajemství Štěchovic se nachází na druhém konci oněch drátů.

Dopis Ústředních elektráren o spuštění vedení vysokého napětí na katastru Štěchovic. Zdroj: SOkA Praha-venkov se sídlem v Dobřichovicích.

14

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 15

➲ pondělí, 23. listopadu 2020 – prozření pokračuje Mířím opět do Štěchovic, na pracoviště hrázného, který digitalizoval fotografie na skleněných deskách ze stavby elektrárny. Na některých fotografiích ze stavby je vidět celkem dva sloupy z pokračování vedení jižním směrem. Chtěl bych se podívat, zda na originálech není vidět trochu víc podrobností. Je. Ostřížím okem sledováno jsou u sloupů patrné izolátory.

Kde jsou vidět izolátory, musí být natažené vedení. Teď už jen najít, kam vedou. Čeká mě podrobné studium leteckých snímků ze začátku 50. let a další hledání v archivech.

Hledat elektrické sloupy na leteckých mapách je jedna z nejtěžších disciplín, do které se jde pustit. Najít je lze prakticky jen tehdy, pokud při snímkování svítilo slunce a vrhají stín. Průseky pomohou jen v lese, v polích jsem ztracen. Napadá mě porovnávat dnešní trasy vedení, ale těch je zase tolik, že jsem stejně v koncích.

Prohlížím si podrobně znovu onen papír s ohlášením spuštění vedení.

Unikla mi ještě jedna věc: On to není dopis, ale strojem vyplněný formulář. Jméno obce, číslo jednací a datum jsou doplněny psacím strojem. Na první pohled je to takřka nerozeznatelné. Takže by se dalo salámovou metodou, obec po obci, na konec vedení dojít. Pokud poslali oznámení do Štěchovic, poslali oznámení i do dalších obcí na trase.

Ještě než dojde na obeslání všech archivů, procházím online zdroje a nacházím pojednání o vývoji elektrické sítě u nás. V něm se uvádí, že roku 1949 bylo v provozu vedení 100 kV z rozvodny Praha-jih do Mirovic. Mirovice jsou ale městečko uprostřed polí, v okolí nikde nic není. Dívám se na letecké mapy a skutečně, rozvodna Mirovice na začátku 50. let stojí.

Postupným posouváním mapového podkladu, hledáním průseků a stínů sloupů se ještě snažím přesvědčit o tom, zda po trase nebyla nějaká další rozvodna, o které nevím. Nevypadá to tak.

Zbývá ještě pokusit se zjistit, zda byla rozvodna postavena už za války.

Nacházím na internetu soubor s historickými fotografiemi. Na několika z nich je zachycena rozvodna poškozená na konci války „bombardová15

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 16

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

ním“. Škody po pádu bomby ale vypadají jinak. Tohle je spíš po kulometu. Že by zoufalý letec po odhození pum použil aspoň palubní kulomet, aby pokropil rozvodnu? To zatím nevím. Ale jiné věci jsou po dnešku jasné.

Nové poznatky: Na druhém konci drátů se neschovává skutečné tajemství Štěchovic, nýbrž rozvodna Mirovice. Elektřina, která byla tak nezbytná, ovšem putovala z Mirovic někam dál. Patrně nezbývá než stát se odborníkem na elektrifikaci středních a jižních Čech.

Stavba v roce 1942. Zatímco budova elektrárny má pouze základy, na pozadí fotografie je patrný sloup vedení, které překračuje řeku a vede kamsi na jih. Zdroj: Archiv státního podniku Povodí Vltavy.

16

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 17

➲ středa, 2. prosince 2020 – do terénu s drbem Dnes je první terénně-badatelský den. Vláda nám mezitím dala předvánoční dárek – otevírají se restaurace a obchody. Pro mě bohužel až zítra.

Nechci přemýšlet nad tím, na jak dlouho se otevírají. Spíš bych to odhadoval na pauzu na předvánoční nákupy. Bez očkování se ten sajrajt nutně musí znovu rozjet.

Objednal jsem se na návštěvu u ředitele Hornického muzea Příbram a do příbramského okresního archivu. Cestou se ještě zastavím v Mirovicích. Zkusím na rozvodně zazvonit, třeba mi po neúspěchu v archivu E.ONu někdo otevře a něco nového se dozvím. Mám rád obhlídky bez ohlášení, protože je to vždycky o překvapení. Nikdy neodhadnete, jak to všechno dopadne.

Je krátce před půl třetí a podupávám před brankou. Okno v prvním patře se otevírá a já se pokouším skloubit zmínku o Štěchovicích s přesvědčováním, že nejsem úplný šílenec. Snad se mi to daří. Muž z okénka schází po schodech a říká, že mám štěstí, protože mu právě končí pracovní doba. Přijet o deset minut později, už by tu nikdo nebyl. Doba koronová ovšem dělá s lidmi divy. Na jednu stranu je rád, že přijel někdo, kdo se zajímá o jeho práci, na stranu druhou důsledně drží dvoumetrový odstup a hledí velmi podezíravě. Je z toho taková milá směs nevrlosti a radosti z posluchače.

Pracuje tu několik desítek let a často rozprávěl se staršími kolegy, kteří byli na rozvodně od začátku. „Křížily se tu dvě 22 kV linky, přišel Sturmbannführer a řekl, že sem povede 100 kV a postaví se tu rozvodna. Tak tu do roka stála rozvodna,“ zní zprostředkovaná vzpomínka. No a poškození na konci války? „To tudy po hlavní ulici v květnu 1945 jela kolona wehrmachtu, chtěli se vzdát Američanům. No a někoho z místních odbojářů napadlo po nich vystřelit. Tak otočili kulomety a rozvodnu s nimi pokropili.“ Ještě než se na uctivou vzdálenost rozloučíme, dostávám pokyn zastavit se ještě jednou. Před lety se tu prý zastavil jeden člověk z podniku, který dával dohromady kompletní historii energetiky v jižních Čechách.

Kniha pro mě bude připravena k zapůjčení. Super!

17

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 18

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

Druhá návštěva u Josefa Velfla je ve znamení přívalu nových informací.

Na jedné straně velmi nadějných, na straně druhé velmi překvapivých.

Dozvídám se například, že Příbram byla napojena na elektrickou síť ve 20. letech. Místní doly velkou spotřebu neměly, protože těžní stroje se tehdy používaly parní.

Hážu ještě do placu místní drb. Po válce prý Rusové tahali z dolu Anna jakési bedny a odváželi je. Zlí jazykové zmiňují cosi o uranu. Místní znalec přechází drb blahosklonným úsměvem: „Ale to je nesmysl, za války se uran těžil pouze v Jáchymově. Tady se první uran vytěžil až v roce 1948.“ Za války se v Příbrami těžilo pouze stříbro a olovo.

A vida, zase je všechno jinak. Jinak, ale možná jdu po správné stopě.

Jiný průmysl než důlní v Příbrami nebyl. Za války tu taky nebyly problémy s nedostatkem elektřiny a stavět sem vysokokapacitní připojení nemělo smysl. Dozvídám se ještě i zajímavost na okraj. Minerál obsahující uran se dnes jmenuje uraninit, jeho zažitý název je smolinec. A to je kvůli tomu, že uranová ruda velmi často sousedila se stříbrem. Když horníkovi došla stříbrná žíla, narazil na smolinec a znechuceně šel domů. Podobně na tom byli jeho německy hovořící kolegové. Ti říkali smolinci Pechblende.

Poslední návštěva je zdejší okresní archiv. Upřesňuji, že se potřebuji stát odborníkem na elektrifikaci okresu. Směr rešerše je jasný. Uvidíme, jestli mi archivář něco najde. Kde bych byl bez archivářů. A tak ještě pro jistotu píšu do archivů okolních, protože samotné Mirovice patří dnes do okresu Písek, nedaleko je zároveň okres Tábor.

Nové poznatky: Tentokrát je toho docela dost. Doprostřed zemědělské krajiny, průmyslu prosté, byl přiveden nejmodernější energetický spoj své doby. Uprostřed polí vyrostla rozvodna. Ze severu sem přicházela linka 100 kV a dál vedlo pět 22 kV linek. Dvě z nich jsou podezřelé méně. Vedly totiž do nedaleké vodní elektrárny Letoštice na Vltavě. Žádná taková už dnes není. Zmizela 18

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 19

s naplněním orlické přehradní nádrže a dodnes stojící stěny její hlavní budovy jsou oblíbeným cílem potápěčů.

Musím přijít na to, kam vedly ostatní tři linky. Posilovat vedení směrem k Příbrami nemělo kvůli samotné Příbrami smysl. Žádná energeticky významná výroba zde nebyla. Hypotéza o tom, že druhý konec drátů ze Štěchovic vedl sem, má několik slabin. Je tu sice Štěchovicím nejbližší podzemí, ale na uran a experimenty s ním musím zapomenout. Ledaže sem uran přivezli odjinud a ledaže sem přivedli dostatečně kapacitní elektrické vedení.

Pokud sem uran dovezli, proč právě sem? Ano, jsou zde podzemní prostory, vzniklé těžbou. Důvod, proč by nacisté umístili experimenty s uranem pod zem, musel být ryze bezpečnostní – odstínění záření. V letech 1941–1942 se na území Protektorátu ještě nebombardovalo.

Jestli mám pravdu, hledám místo, kde se protnou tři věci: Vedení vysokého napětí, podzemní prostor a železnice, po které se tehdy dopravovalo především.

Poškozená mirovická rozvodna v roce 1945. Zdroj: fotohistorie.cz.

19

atomovy protektorat_001-328OK.qxp_Sestava 1 12.09.2022 13:41 Stránka 20

ATOMOVÝ PROTEKTORÁT

➲ pondělí, 14. prosince 2020 – zdary a nezdary Souhrn výsledků bádání posledních dvou týdnů: V píseckém archivu k elektrifikaci nic není. Nedá se nic dělat. Na tiskovém oddělení E.ONu publikaci, o které mluvil pracovník mirovické rozvodny, také nemají. Také se nedá nic dělat. V archivu E.ONu nemají ani materiály, ze kterých se vytvářela. Vlastně nemají ani materiály k elektrifikaci jižních Čech a jižní části středních Čech. Snad prý v okresním archivu v Českých Budějovicích. Taky se nedá nic dělat.

Ale v jiné věci se dělat dalo. Oslovil jsem Vysokou školu ekonomickou a od prorektora se znalostí švýcarského bankovnictví se dozvěděl, že hypotéza o švýcarských penězích v pozadí Gaenselova nehledání není taková blbost. Na rozdíl od hypotézy o vysloužilých esesácích, kteří se nemohou dohodnout, zda se mají pochlubit se zázračnou zbraní, a při té příležitosti už do Helmuta cpou miliony, aby byl připraven k vyzvednutí.

Nové poznatky: Až do roku 1995 nebylo jasné, co se stane s penězi na takzvaných spících kontech ve švýcarských soukromých bankách. Na účtech byly obrovské prostředky ať už obětí nacismu, ale i peníze, které naloupili samotní nacisté při svém drancování Evropy. Nejlépe tato situace nahrávala švýcarským bankéřům. Ve své správě měli pohádkový majetek, kterým mohli volně disponovat, investovat, zhodnocovat, aniž o něm měl kdokoliv, včetně případných dědiců, ponětí. Švýcaři nesdělovali, kdo všechno si u nich uložil prostředky.

Legendy o Kammlerových a různých dalších penězích, ke kterým je možné se dostat po zadání správného hesla, jsou nesmysly. Každé konto mělo svého majitele a k prostředkům na něm uloženým se mohl dostat pouze on, anebo jeho dědici. Ovšem pokud by někdo ze švýcarských bankéřů začal věřit, že kdesi ve Štěchovicích by mohly být seznamy majitelů, měl by motivaci jejich objevení zabránit. Mělo by smysl obětovat nějaké drobné a poslat na místo člověka, který dohlédne na to, že se nic nenajde.

20