0043664

Bozi mlyny_001 az 003.qxp_Sestava 1 18.10.2022 8:52 Stránka 3

EUROMEDIA GROUP

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 5

Odkazy k budovám jsou na stranách 197–198.

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 7

PROLOG LÉTA PÁNĚ 1389 Roku 1389 o Velikonocích byla v Praze pohroma na židy.

Když šel kněz s Božím tělem, židé po něm házeli kamení a tu drahou svátost mu vyrazili z ruky.

STARÉ LETOPISY ČESKÉ

Židovským městem kráčel muž doprovázený sluhou, který nesl vak. Muž byl navlečený do tmavého pláště a kápi měl staženou do obličeje. Již na první pohled bylo zřejmé, že nechce být poznán. Došli téměř k Židovské brance u kláštera Ducha svatého. Vtom uslyšeli cinkání zvonku, které sdělovalo, že podél zdi Židovského města jde kněz s poslední svátostí pro umírajícího.

Zvonění rovněž uslyšeli židovští výrostci, kteří se pošťuchovali u zdi. Rázem se vyhoupli na nevysokou zeď a začali na kněze 7

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 8

B OŽ Í M LÝ N Y

hanlivě pokřikovat. Nejmírnější slova byla „nepravý Mesiáš“.

Zakuklený muž sáhl po meči, který mu vyčuhoval zpod pláště. Chtěl ty spratky rozehnat, neboť obrana církve je povinností každého křesťanského rytíře. Pak si však uvědomil, že je v Židovském městě na zapřenou, a ruka mu klesla.

Prošli Židovskou brankou. U kostela Ducha svatého si konečně odhrnul kápi a rozepnul opasek. Bylo už jaro a do Velikonoc zbýval pouhý týden. Pod pláštěm se zaleskl bohatě zdobený plášť, který dost jednoznačně hlásal, že jeho majitel patří k nobilitě. Muž byl příslušníkem starého významného rodu, ba býval hofmistrem zesnulé královny Johany. Za věrné služby se měl stát hejtmanem ve Zhořelci. Nechal si dokonce na míli od města stavět hrádek, měl se jmenovat Markvartštejn. To přece nezní špatně. Pak se ale všechno zvrtlo. Sotva se Jan, nejmladší syn císaře Karla a bratr současného krále Václava, stal vévodou zhořeleckým, prohlásil, že žádného hejtmana nepotřebuje. Takový cucák! Myslel si zřejmě, že se obejde bez rad a dohledu zkušeného dvořana. Právě ten dohled mu asi vadil. Tak dlouho naléhal na krále, svého bratra, až prosadil svou. Zhořelečtí ihned poté zbořili rozestavěný hrádek odmítnutého hejtmana. Města nerada vidí hrad ve svém sousedství. Takovou křivdu si žádný pán nemůže nechat líbit, ale vyhlásit nepřátelství, tedy opovědět bratru římského a českého krále, by bylo koledovat si o to, aby proti němu šla celá zemská hotovost. Zpočátku tedy ještě postupoval podle práva a dosáhl úspěchu. Výrokem zemského soudu mu město Zhořelec mělo zaplatit tisíc pět set kop grošů jako náhradu škody. Jenže se nic nedělo, a tak městu opověděl.

Jeho lidé začali přepadat zhořelecké kupce. Všichni to považují za výnosný podnik, ale to je jen zdání. Musel opevnit své hrady, totiž Zbirohy a Hrubý Rohozec, zdvojnásobit posádky a najmout jízdní knechty. Žoldnéř mu bude věrný jen do té doby, dokud 8

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 9

PR OLOG

se bude obstojně platit. Ani se neptejte, kolik stojí jízdní střelec týdně. Na to padla celá kořist, a ještě musel doložit ze svého.

Začal si půjčovat, a když už nebylo u koho, obrátil se na pražské židy. Ještě teď v něm kypí krev, když si vzpomene na slova Josefa z Chotěboře, který mu nabízel: „Tak vzácnému a urozenému pánovi uděláme tu nejlepší nabídku. Úrok, který požadujeme, bude pouze jeden groš z půjčené kopy týdně.“ Co si ten lichvář vůbec myslel? Že on neumí počítat? Rok má přece přes padesát týdnů, což znamená, že za rok zaplatí téměř dvojnásobek. Měl by se postarat, aby lichváři nedostali nic. Jenže jak to zařídit?

Půjčka byla sjednána za přítomnosti židovského rychtáře a dlužní úpis leží v bezedné truhle žida Josefa z Chotěboře. „Tohle si od těch neznabohů nedáme líbit.“ Právě ten výrok přerušil jeho neradostné uvažování. Pronesl ho zavalitý pořízek, spíš podruh než řemeslník, ke skupině asi dvaceti lidí, která se shromáždila u kostela Ducha svatého. Nechyběl tam ani kněz, který měl ještě bláto na ornátu. „Správně, dobrý muži. Takovou pohanu si opravdu nesmíme nechat líbit. Mohu znát tvé jméno? Chci tě totiž navštívit, abychom se poradili, jak dál.“ „Jmenuji se Ješek a říkají mi Čtyřhranný. Bydlím hned u Židovský branky,“ odpověděl podruh, který se cítil polichocený, že se s ním chce radit tak vznešený pán.

Pak se urozený muž obrátil na kněze. „Stěžuj si, důstojnosti.

A to jak na radnici, tak i na konzistoři.“ Nápad, jak se zmocnit truhly Josefa z Chotěboře, dostával zřetelné obrysy.

...

V tomto roce připadla Bílá sobota na sedmnáctého dubna. Lidé se radovali, že skončí čtyřicetidenní půst a začnou zvonit všechny 9

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 10

B OŽ Í M LÝ N Y

zvony. Jeden zvonek však cinkal u zdi Židovského města. Kněz, doprovázený ministranty, spěchal k umírajícímu. Křesťané se znamenali křížem. Čtyři židovští výrostci sedící na zdi se pošklebovali. Vtom vylétl odněkud kámen a hostie spadla do bláta.

Všichni strnuli. To už není jenom provokace, to je zločin! Chápali se kamenů, ale čtyři výtržníci na nic nečekali, seskočili ze zdi a zmizeli v křivolakých uličkách Židovského města.

Lidé se obrátili a pospíchali k radnici. Cestou se k nim přidávali další. Narychlo byli svoláni purkmistr a konšelé, dostavil se také rychtář Martin Rotlev. Dostal příkaz, aby ty bezbožníky okamžitě zatkl a dopravil do radniční šatlavy.

Rychtář v doprovodu biřiců zamířil do Židovského města a vyzval židovského rychtáře, aby mu výtržníky vydal. Co měl Jonáš, židovský rychtář, dělat? Pochopil, že jde do tuhého. Co jen to ty uličníky napadlo?! To si neuvědomili, že svým jednáním ohrožují celou židovskou obec? Zvláště nyní, když král, který nad ní drží ochrannou ruku, je daleko. Až v Chebu! Čtyři výtržníky nakonec vydal. Spoutali je a vedli na radnici. Šli špalírem rozzlobeného davu, který po nich házel kamení. Do šatlavy je dovlekli téměř polomrtvé.

...

V neděli při slavnostní mši na Boží hod se neslo kostely: „Jestli nepomstíme pohanění, kterého se dostalo našemu Pánu, bude to potupa města!“ Aby zabránili krveprolití, svolali konšelé celou městskou obec na Velký rynek před radnicí. Bylo však už pozdě. Ješek Čtyřhranný a jeho společníci volali: „Na co ještě čekáme? Hrr na ně!“ Některým ještě naznačili: „Kdo bude otálet, nezíská žádnou kořist.“ Dav ozbrojený kyji a sekerami vtrhl do Židovského města.

Nešetřil nikoho, ani ženy, ani děti. Bral vše, co se mohlo hodit.

10

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 11

PR OLOG

Židovským městem běželo deset chlapů. Oblékli si sice vlčaté kytlice, ale meče, které měli u boku, prozrazovaly, že nádeníci to asi nebudou. Nezdržovali se vražděním, zato s sebou nesli beranidlo. Vedl je pánův sluha – a přímo před dům Josefa z Chotěboře. Beranidlem rozrazili okovaná vrata a vtrhli dovnitř. V domě je však čekalo veliké zklamání. Nenašli ani žida Josefa, ani truhlu s úpisem. Překvapivě neobjevili v domě nic cenného.

Zkroušeně podali hlášení svému chlebodárci. Jak jen se to mohlo stát, lámal si pán marně hlavu. Nakonec došel k přesvědčení, že žida musel někdo varovat. Ale kdo to mohl být? V jednom se skutečně nemýlil – totiž v tom, že věrnost knechtů se řídí tím, jak dobře jim kdo zaplatí.

...

Narodil se s křivou páteří. Nebyl přímo hrbatý, měl jen jedno rameno výš než druhé a pod levým okem bradavici. Byl nejmladší ze tří sourozenců v chalupě, k níž patřily sotva tři korce polí. Trochu málo pro pět hladových krků. Dostal jméno Mikuláš, ale doma mu říkali Nicek. Děti ve vsi na něj pokřikovaly Křivák. Raději se jich stranil. Sám sedával na kameni na kraji lesa a snil o tom, že jednou všem ukáže.

Stalo se to na podzim, kdy úroda byla již sklizena a skončilo paběrkování na panském lánu, ale slunce ještě hřálo. Náhle kolem přeběhl chlap, hodil něco do křoví a zmizel v lese. Vzápětí přiběhli tři panští lovčí s tesáky a kušemi. Asi honí pytláka, pomyslel si. Copak to odhodil? Když všichni přeběhli, šel se do křoví podívat. Našel tam mrtvého bažanta a kolem něho omotaný prak. A to se podívejme! Ten neznámý ulovil bažanta prakem.

To se musí zkusit!

Ten večer byla v chalupě malá hostina. Maso bylo vzácné, dopřáli si ho leda tak v zimě, když některá slepice přestala nést.

11

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 12

B OŽ Í M LÝ N Y

Nicek to začal s prakem zkoušet, byť kámen z roztočeného praku si létal, kam chtěl. Přesto zatnul zuby a řekl si: „Jednou vám ukážu!“ Najednou kámen vylétl a trefil strom, na který mířil.

Ještě dlouho trvalo, než se s prakem naučil zacházet, ale nakonec to dokázal. Stal se platným členem domácnosti. Domů nosil bažanty nebo alespoň vrány. A také veverky, které jsou dobré na polévku. Naučil se lovit a podařilo se mu trefit i zajíce, což je zvláště obtížné, protože kličkuje. „Jednou tě chytnou a pověsí,“ prorokoval jeho starší bratr Petr a přitom sáhl pro další kousek masa.

...

Na svatého Šebestiána, jako každoročně, pořádal pán pod hradem Hrubý Rohozec střelbu ku ptáku. Sešli se lovčí i hradní posádka a stříleli z kuší na dřevěného ptáka na tyči. Jenže jim to vůbec nešlo. Dlouho trvalo, než z ptáka zbyl poslední kousek.

Neuspělo šest střelců. Nicka začaly svrbět prsty. Nakonec neodolal, roztočil prak – a bác! Trefil přesně. Neúspěšní střelci sice začali křičet, že je to určitě pytlák a navíc robotěz, který tam nemá co dělat, ale pán, znechucený výkonem svých lidí, dal nasadit na tyč kus dřevěného péra. „Můžeš to zopakovat?“ otázal se. Nicek znovu roztočil prak a trefil.

Cena pro vítěze byl krásný lovecký tesák. Ten ovšem Nicek nedostal, zato byl přijat do panské služby. Závistivci říkali, že pán asi potřebuje šaška, protože k čemu jinému by se mohl Křivák tak hodit…

Ve skutečnosti si Nicek příliš nepolepšil. Měl sice dostatek jídla a dostával i obnošené šatstvo, které znamenalo pro poddaného chalupníka nevídaný přepych, ale purkrabí, který si potrpěl na urostlé chlapy, byl znechucený tím, že jeden z členů posádky je mrňavý mrzák. Přiděloval mu tu nejhrubší práci.

12

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 13

PR OLOG

Nicek čistil záchody a kydal hnůj v konírně. Mzdu nedostával.

Co by ještě ten mrzák chtěl? Když předváděl před hosty své střelecké umění, pán mu občas vtiskl do ruky groš. Jenže pán se zdržoval u dvora a na Rohozec zajížděl zřídka.

...

Na Bílou sobotu přešlapoval Nicek na kraji Židovského města.

Oblékl si jakýsi kaftan, na hlavu posadil žlutý klobouk, a dokonce měl umělý plnovous, který mu stále padal. Čekal ho důležitý a těžký úkol. Měl trefit zlatý kalich v rukou kněze na vzdálenost devadesáti stop, pak rychle zmizet a pěšky se vydat na Rohozec.

Je to jistě těžký hřích, který si s sebou ponese, zatímco ostatní budou plenit nejbohatší dům v Židovském městě. Všichni se napakují, zpátky pojedou na koních, kdežto on aby se trmácel takovou dálku o chlebu a sýru, který mu přibalili na cestu.

Konečně se ozval zvonek. Nicek se přikrčil ke stromu a přitom stále sledoval lesklý kalich. Roztočil prak a vypustil oblázek. Byla to jeho životní trefa. Kalich vylétl knězi z rukou. Dále už Nicek na nic nečekal a zmizel v uličkách Židovského města.

Zastavil se až před domem žida Josefa z Chotěboře. Pomyslel si: Všichni budou drancovat, a na mě zase nic nezbyde. Túdle núdle! Já vám ukážu!

Zaklepal na vrata pobitá železem.

...

Ten člověk již na první pohled nebudil důvěru. Josef z Chotěboře se s někým takovým ještě nesetkal. Ten skrček byl sice oblečený jako žid, ale něco na něm nehrálo. Blábolil cosi o tom, že se zítra chystá útok na Židovské město. Za svou informaci chtěl třicet grošů. Kdyby to, co říká, byla pravda, pak by tři kopy byly málo.

A zrovna slavíme svátek Pesah! Je to asi pomatený chudák, ale 13

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 14

B OŽ Í M LÝ N Y

když je ten svátek, tak ať se má dobře. Josef mu vložil groš do dlaně. „Jdi v pokoji. Jsme pod ochranou krále.“ „Zase jeden náfuka, kterej ví všechno líp,“ odplivl si Nicek, když opustil dům Josefa z Chotěboře. Vykročil, neboť ho čekala dlouhá cesta.

Zanedlouho po Nickově odchodu se Josef z Chotěboře dozvěděl, k čemu došlo u Židovské branky. Co když měl ten chudák pravdu? Jsou sice pod ochranou krále, vždyť je taky pořádně ždímá, ale zrovna teď je na říšském sněmu v Chebu. Moudrý ten, kdo je opatrný. V Chebu budou všichni, kdo v říši něco znamenají. Tam se budou otáčet ty největší sumy. Proč se tam tedy nevypravit?

Hned ráno, jakmile otevřeli brány, opustil město. Svůj nejcennější majetek vezl s sebou na dvou vozech. Předtím ještě varoval své obchodní přátele.

...

Takovou zkázu, jakou způsobil rozlícený dav v Židovském městě na Boží hod velikonoční, nikdo nečekal. Zabitých bylo nespočet, jistě přes tisíc. Mrtví leželi všude na ulicích, všechny domy byly vyrabovány. Nakonec městská rada rozhodla, aby těla nebožáků byla spálena, neboť hrozilo morové povětří. Několik dní bylo v Praze cítit spáleninu.

V ty pochmurné dny se stal i zázrak. Strýc Ješka Čtyřhranného, který ležel na smrtelné posteli a kněze s poslední svátostí se nedočkal, se po Velikonocích náhle uzdravil a byl viděn, jak okopává svou maličkou zahrádku.

14

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 15

LÉTA PÁNĚ 1390 ÚTERÝ NA SVÁTEK NALEZENÍ SVATÉHO KŘÍŽE, 3. KVĚTNA

„Budu se s tebou muset rozloučit,“ oznámil rychtář Martin Rotlev překvapenému podrychtáři Václavovi od Černého koně. „Proč?“ vykoktal Václav. „Nejsem si ničeho vědom!“ „Nikdo tě z ničeho neviní, ale jsem rychtářem už dvanáct let a nestojím o to, abych nakonec poslouchal výtky od hadrářů, ševců a smradařů.“ Rychtář sice přeháněl, ale byla pravda, že v nové městské radě zasedali převážně čeští řemeslníci. „Dávají mi za vinu, že jsem nezabránil masakru v Židovském městě.

To jsem se měl postavit tisícihlavé chátře s hrstkou biřiců, kterou mám k dispozici? Jenže král, sotva se vrátil, žádá od Starého Města mastnou pokutu. Minulý rok si totiž vypůjčil od knížat opolských deset tisíc kop a teď ten dluh převedl na Staré Město veliké. To se bude splácet nejméně deset let. A to ještě není zdaleka všechno. Král vypsal zvláštní berni kvůli korunovaci nové 15

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 16

B OŽ Í M LÝ N Y

královny, kterou si s sebou přivezl. A tak naše panstvo hledá viníka. Kdo za to může? No přece rychtář a biřici! To já už nemám zapotřebí. Složil jsem úřad a rovnou se stěhuju na svůj hrad Koloděje.“ „To ale znamená, že skončím i já,“ uvažoval Václav nahlas. „Proč bys končil? Ten, kdo přijde po mně, by byl hlupák, kdyby si nenechal na rychtě zkušené lidi, jako je písař a podrychtář.

Kdyby přesto k tomu došlo, obrať se na mě. Něco by se pro tebe našlo, třeba bys mohl dohlížet na mé podíly v Kutné Hoře. Škodný bys nebyl. A abych nezapomněl!“ Položil před Václava pořádně naditý měšec. „Tady máš podíl z výnosu rychty za tento rok. Tak se drž, mladý! Až budeš mít cestu směrem na Koloděje, zastav se. Rád tě uvidím.“ Rychtářův proslov Václava moc neuklidnil. Co by dělal v Kutné Hoře? Je tam drahota, měšťané nosí nos pořádně vysoko, a jak se sám přesvědčil, podvádí jeden druhého. Vidina stříbra všechny oslnila. Ostatně tady má svůj dům, na který je patřičně hrdý, a tam by musel bydlet v podruží. A už vůbec nechce pomyslet, co by tomu řekla jeho žena Kateřina.

Chmurné myšlenky neopustily Václava, ani když vešel do svého domu U Černého koně. Vstoupil do mázhauzu a zamířil přímo ke kuchyni, odkud se linula vůně pečeného masa. Cestu mu však zastoupila jeho žena, podrychtářka Kateřina. „Máš v síni návštěvu,“ oznámila. „Teď? Před obědem?“ divil se Václav. Přesto se poslušně vydal do prvního patra.

Síň, někdy nazývaná také palác, byla nejhonosnější místností měšťanského domu. Vyhřívala se krbem. V domě U Černého koně se síň chlubila zasklenými okny s rudými záclonami, kterým se říkalo koltry. Vévodil jí mohutný stůl se dvěma pohodlnými křesly, která doplňovala lavice. Podél stěn stály truhly, na 16

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 17

Ú T E R Ý N A S VÁT EK N ALE Z E N Í S VATÉ H O K ŘÍŽE

nichž bylo vystaveno cínové a měděné nádobí, aby hosté viděli.

V jednom křesle trůnila sousedka Dymuta z domu U Červených zvonů. „Vítej, paní. Co pro tebe mohu udělat?“ pozdravil zdvořile Václav. „Měl bys, podrychtáři! Už proto, že jsme sousedé,“ vzala ho hned za slovo. „Ztratil se ženich naší Aleny. Když jsi ten podrychtář, měl bys ho najít.“ „Neodjel někam za obchodem?“ hledal Václav nejjednodušší vysvětlení. „Jak za obchodem? Dyť se měl ženit! Prase jsme nechali porazit, těch jitrnic, klobás, a všechno shnije! Koláče ztvrdnou a dort máme půl stopy vysokej! Jenom toho másla, medu a mandlí, co do něj padlo, a teď teče po stole.“ A výslužku sousedka nepřinesla, pomyslel si Václav. Zároveň mu výčet lahůdek připomněl, že už je čas oběda. „Jestli ti dobře rozumím, svatba se měla konat na svátek Filipa a Jakuba, tedy prvního května.“ „No právě! Čtyřicet hostů pozvanejch, samí lepší lidi. Ta vostuda! Kdo si teď holku vezme? Můj muž se stydí jít do kvelbu, ale vůbec nejhorší je, že jsem tomu lotrovi vyplatila zálohu na věno, celejch deset kop, a ten můj to ještě neví.“ „Má ten lotr, jak ty říkáš, nějaké jméno?“ „Říkají mu Racek prýmkař. Má dům u kostela svatýho Valentina.“ „Není třeba nemocný?“ „Není, už jsem za ním byla. Nedobouchala jsem se a nikdo o něm neví.“ „Ať tvůj manžel podá na radnici půhon pro nestání ve slovu a předloží svatební smlouvu.“ „Ale my žádnou nemáme!“ 17

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 18

B OŽ Í M LÝ N Y

„V tom případě musíte uvést svědky dohody,“ radil Václav. „Je taky nutné, abys manželovi co nejdříve řekla o té záloze. Dej mu nejvybranější lahůdky, které má rád, stejně jich máte plnou komoru. Nezapomeň na víno a pak mu to pověz. Já se zatím po tom Radslavovi nebo Rackovi poohlédnu,“ ukončil Václav rozmluvu, neboť se těšil na oběd.

... „Tak povídej! Co ti Dymuta chtěla?“ přivítala ho Kateřina. „Ále! Racek jim ulétl!“ zasmál se Václav, neboť nic lidem tak nezvedne náladu, jako když zjistí, že problémy mají i ostatní. „Co to plácáš? Jaký racek…“ Náhle se však zarazila. „No ano, tak nějak se jmenoval ženich Aleny. Měli mít svatbu u Svatého Valentina, ale on jim raději utekl.“ „No vidíš, vždyť o tom víš víc než já.“ „Je toho plné tržiště. Někteří říkají, že je nerozum pořádat svatbu zrovna o filipojakubské noci, kdy všechny temné síly bloudí světem.“ „To jsou pověry. Přece bys tomu nevěřila. Je to datum jako každé jiné.“ „Tak to zase ne. To, že mají tu noc čarodějnice sabat, přece vědí všichni!“ „Mezi ty všechny mě nepočítej.“ „No ano! Pán je studovaný! Mnozí ovšem říkají, že ten Racek utekl, protože zjistil, že je Alena s útěžkem, a to dítě není jeho.“ „Prosím tě! Ta pihovatá žába, samá ruka samá noha, že by byla v jiném stavu? Vždyť je to ještě dítě.“ „Jestli je někdo dítě, tak je to naše nová královna. Té není ještě ani čtrnáct let, kdežto Alena je ve věku, kdy jsem se já vdávala.

Už jsi zapomněl?“ „Když pomineme možnost, že Racka odnesly čarodějnice na 18

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 19

Ú T E R Ý N A S VÁT EK N ALE Z E N Í S VATÉ H O K ŘÍŽE

koštěti, je ta druhá varianta pravděpodobnější, ale přesto mi tady něco nehraje. Racek má dům. Od toho se jen tak neutíká. V případě těhotenství jeho nastávající by měl pádný argument, proč od svatby odstoupit.“ „Takže ti nakonec zůstanou ty čarodějnice.“ „Musí to mít jiné vysvětlení,“ uvažoval Václav nahlas a přitom mířil do kuchyně, protože vůně pečeně byla neodolatelná.

Ale poslední věty uslyšela jejich hospodyně Důra. „Kriste Ježíši! Já věděla, že to špatně dopadne, hned jak mi Anča, služebná odvedle, řekla o té svatbě na svátek Filipa a Jakuba. O filipojakubské noci správný křesťan zapálí svíčku a modlí se růženec!“ „Podle tebe toho Racka odnesly čarodějnice, protože se nemodlil?“ oslovil Václav hospodyni Důru. „Můžeš mi říct, k čemu by jim byl?“ „Odnesou ho na sabat a tam ho utancují k smrti.“ „Tak bych ho vlastně neměl hledat já, ale inkvizitor. Mám ještě jedno řešení: Racek se tak důkladně loučil se svobodou, že se opil do němoty a svatbu prospal v hospodě pod stolem. Když se probral, raději se někde schoval a teď čeká, jak se věci vyvinou. Jen si vzpomeňte na kupce Merhauta, kterého museli do kostela donést. Bude dobré, když se poohlédnu po Rackových kamarádech. Dostanu už konečně oběd? Odpoledne musím být na radnici včas. Je to otázka bytí a nebytí.“ „O čem to zase mluvíš? Jaké nebytí?“ přerušila ho důrazně Kateřina. „Rychtář Martin Rotlev složil úřad rychtáře a ten, co přijde po něm, si možná přivede své lidi.“ „A co budeš dělat ty?“ „Však ono se něco najde,“ řekl Václav, aby Kateřinu uklidnil.

...

19

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 20

B OŽ Í M LÝ N Y

Než vešel podrychtář Václav do domu radního, zastavil se ještě na radničním dvorku před šatlavou, aby se zeptal, co je nového.

Konšelům sice hrozili přísnými tresty, kdyby něco vynesli z rady, ale nějak se zapomnělo na sluhy, posly i biřice. Ti byli někdy lépe informováni než leckterý klímající konšel.

Na dvorku našel představeného biřiců Šebka, kterému říkali magistr. S univerzitním gradem to nemělo nic společného. Tak ho totiž tituloval nejvyšší písař Jan z Weilburka, který ho nazval „magister praeconum“, a při tom už zůstalo. Byl to vysoký pořízek v usmolené kožené kytlici s mohutnou sekyrou za širokým pásem. „To je dost, podrychtářskej, že jdeš. Měl jsi k obědu rybu?“ „Poněkud jsem se zdržel, měl jsem nějaké úřední povinnosti,“ vymlouval se Václav. „Neúřadovala náhodou tvoje stará?“ „Nech toho, magistře. Raději mi pověz, co je nového. Už se ví, kdo bude rychtářem?“ „Naše osvícený panstvo ví houby. Čekají, koho jim Zigouš Hulák přivede.“ Tím Zigoušem myslel magistr podkomořího Zikmunda Hulera. „Prej je ten ouřad na prodej. Nechceš si ho koupit?“ „Rychtáře jmenuje král, to není jako koupit si krám v Kotcích.“ „To vím taky, že to bude asi dražší, ale kvůli tomu tady na tebe nečekám. Naši páni konšelé vykoumali, že za tu zabijačku v Židovským městě můžou biřicové.“ „Ale to není možné! V době útoku jste přece stáli seřazení před radnicí, kam byla svolána velká obec.“ „To si, podrychtářskej, piš. Obejdovali jsme tam, zatímco se vostatní pakovali. Teprve potom jsme byli poslaný, abychom to vočíhli.“ „Jak vás znám, jistě jste nepřišli zkrátka.“ 20

Bozi mlyny_Kor2.qxp_Sestava 1 17.10.22 18:39 Stránka 21

Ú T E R Ý N A S VÁT EK N ALE Z E N Í S VATÉ H O K ŘÍŽE

„Tak to prr! My už jenom paběrkovali. Ti, co tam vpadli první, nebyli žádný fušeři. Vyrabovali to s fortelem.“ „To je zajímavé, co říkáš. Tvrdíš, že útok na Židovské město nebyl z náboženského přesvědčení?“ „Pobožní nehledají v krbech, nevylamujou dřevěný vostění a nepáčí truhly.“ „Ale to by…“ „Žádný to by! Jak mi vysvětlíš, když jsi študovanej, že největší lotři prodávali na tandlmarku stříbro, až jeho cena klesla na polovinu? A teď za to můžou biřicové jenom proto, že Slizoun našel takovou malou stříbrnou ručičku a myslel si, vůl jeden, že je to drbátko. A musel se s ní ausgerechnet drbat před konšelem Hergotem. Ten hned ztropil povyk, že biřicové rabovali v Židovským městě. Měl bys jim to nahoře vysvětlit, když jsi študovanej.“ „Tím Hergotem myslíš konšela Herdegena Falcnera?“ zeptal se Václav. „Koho jinýho? Většího podrazáka na radnici nenajdeš. A to je co říct!“ „To drbátko bude asi ukazovátko, které židé používají při čtení posvátných textů. Myslím, že se mu říká jad.“ „Musejí mít holt něco extra. Jako by jim prst nestačil,“ ucedil magistr.

...

Podrychtář Václav vešel do síně pro strany a posadil se do lavice. Když totiž konšelé zasedají, musí být pánům k dispozici buď rychtář, nebo podrychtář. V tomto případě to byl vždy Václav, neboť rychtář Martin Rotlev prohlásil, že nikomu šaška dělat nebude.

Netrvalo dlouho a Václav byl volán do rady.

21