0043652

001-003 Alan Rickmen.qxp_Sestava 1 29.03.23 13:07 Stránka 3

ALAN RICKMAN DENÍKY

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 3

30.03.2023 9:50:08

Madly, Deeply: The Alan Rickman Diaries Alan Rickman Copyright © The Estate of Alan Rickman, 2022 Introduction and selection copyright © Alan Taylor, 2022 Foreword copyright © Emma Thompson, 2022 Copyright licensed by Canongate Books Ltd. arranged with Andrew Nurnberg Associates Prague s. r. o.

First published in Great Britain in 2022 by Canongate Books Ltd, 14 High Street, Edinburgh EH1 1TE Translation © Markéta Schubertová, 2023 All rights reserved ISBN 978-80-242-8844-4

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 4

30.03.2023 9:50:08

Obsah Předmluva od Emmy Thompsonové

7

Úvod 9 Deníky 1993–2015

15

Dodatek: Rané deníky

475

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 5

30.03.2023 9:50:08

162

1997

Mezitím smíšené recenze, pokud vím. Někteří to chápou. Někteří ne. Začínám si přerovnávat vnitřek hlavy. Znovu.

Potřebuju několik měsíců volna.

30. srpna Oběd v salonu Visconti, venku je terasa plná ptáků a za ní Benátky. Všechno to vypadá jako směšná kulisa k nekonečným otázkám a cvakání fotoaparátů. Jak znepokojivé je brát Benátky jako samozřejmost.

Doma na mě čeká zpráva, že Mary Selwayová214 je v nemocnici, protože si vykloubila téměř novou kyčel. Hrozná historka, mučivé bolesti a čekání. Cítím se provinile – to já jsem ji přemluvil, aby jela.

31. srpna Nepojmenovatelný převládající tichý, pomalý smutek získal naprosto šokující identitu, když Sean s rodinou dorazil na snídani a oznámil, že princezna Diana je mrtvá. Na vteřinu nebo dvě si myslím, že je to hra se slovy nebo podivný vtip. Ne – tady, na terase paláce Gritti, který se třpytí ve slunci a zjevně patří k nejkrásnějším místům na světě, je ta zpráva brutální a pravdivá.

Emma, Phyllida, Rima a já jdeme do Accademie jako omámení, ale je to to nejlepší, co můžeme udělat – podívat se na Carpaccia, Tintoretta, Veronese. Phyllida to nakonec nevydrží – u ní člověk nikdy neví, samý úsměv a zároveň zlomené srdce. My tři odcházíme navštívit Marii v nemocnici. Usmívá se v sádře (jakmile se díky Emmině diplomacii dostaneme přes sestru Ratchedovou) a v pondělí budou muset kvůli ní z letadla vyjmout šest sedaček.

17.30 Loď → letiště a soukromým tryskáčem/autem do hotelu Country House.

1. září Obrovský areál hotelu, kam oko dohlédne, je Anglie… Oběd ve skvělé venkovské hospůdce, úchvatný let vrtulníkem na Heathrow, auto, které kdysi patřilo královně Alžbětě, čeká, aby odvezlo Rimu domů, Air Canada je okouzlující.

Noviny jsou toho plné. Obrázky Diany pokrývají stránky, na ulicích jsou koberce květin. Je to pravda – světlo zhaslo. Legenda začíná.

Anglická castingová režisérka (1936–2004)

214

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 162

30.03.2023 9:50:11

1997

163

Z 16.45 do Toronta se stává 17.30. Doufám, že příštích pár dní bude alespoň částečně bez hluku a keců.

2. září Ocenění a promítání. Jak prostá slova pro tak významnou „hororovou show“. Už při příjezdu bylo ve vzduchu cítit cosi chaotického.

Pak přišlo na řadu posunování a strkání. Taková hrubost ze strany ředitele festivalu (potvrdil mi to v zákulisí rozhovor s Rodem Steigerem) a lekce, jak tento film nepromítat – nesoulad, nespokojení diváci, hluk.

3. září Mluvil jsem s Ruby – o Dianě, hovorná jako vždy.

Fotka, která je víc než hrozná, v Le Devoir. → 9.45 Los Angeles.

Rozhovor se Steigerem v letadle. Nebo spíš naslouchání. A proč ne?

Kéž bych měl diktafon. Hodně mluví o Brandovi a o tom, že se s ním poprvé po 44 letech setkal v čínské restauraci v Montrealu. O tom, jak Brando řekl Valu Kilmerovi: „Nelíbí se mi tvůj hlas, nelíbí se mi tvůj obličej, nelíbí se mi, jak hraješ, nelíbíš se mi…“ Hovoří o přímém televizním přenosu a o natáčení scény v letadle s mužem, který zapomněl své repliky a vystoupil se slovy: „Tady je moje zastávka, vystupuju.“ ve výšce 35 tisíc stop, o šéfovi studia, který se zeptal: „Umíš jižanský přízvuk?“ (V žáru noci – Oscar). Zásobárna.

4. září Znovu jsem přečetl Svatého muže – je to jasné NE. Předám další práci, další balík peněz jinému herci. Kde je v tom všem smysl? Recenze Variety je prý „SKVĚĚĚLÁ“. Já bych spíš řekl „zdráhavá“.

5. září Usadili jsme se v krásném domě Rolanda Joffého a Susi v Bel Air, abychom sledovali Dianin pohřeb. Od 11 večer do pěti ráno jsme skoro nepromluvili. Nejen zpětně je vidět, že jsme sledovali něco mimořádného. Už ve chvíli, kdy se odehrávaly, si záběry vynucovaly veškerou pozornost. Jediný úder zvonu každou minutu; absolutní zapojení lidí bez ohledu na pohlaví, věk a barvu pleti mě přimělo to celé sledovat s maximálním soustředěním – tohle si pamatuj. Zapamatuj si to. V době, kdy mluvil Charles Spencer, jsme viděli, jak se dějiny posouvají a hýbou a možná přetvářejí budoucnost. Král Vilém v 25 letech, jeho otec uklizený v Highgrove, kde se stará o růže?

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 163

30.03.2023 9:50:11

164

1997

Velkolepě dojemná záležitost – dokonce i Eltonu Johnovi to prošlo.

Potlesk a házení květin přidávají nečekané detaily. Lidé zůstali stát před opatstvím, palác je nechtěl vpustit. Úžasné, že někdo tak směšně bezprostřední dokázal takto shromáždit všechny tyto duše.

7. září Hotel Mark a poté na večeři. Coco Pazzo – příšerně East Side, smrtelně luxusní. A Paula Poundstoneová [stand-up komička] přichází od stolu týpka, který se podobá Billymu Joelovi, aby se zeptala, kdo jsem… Dechberoucí nezdvořilost, ale později se u nás zastaví manažerka a řekne, že zaplatila náš účet.

9. září Do Bostonu, den rozhovorů. V pohodě, až na depresivní naléhání na hovory o Smrtonosné pasti. Už vidím ty překroucené, zkomolené hlášky – Die Hard Softy.

19. září Večeře s Liamem a Natashou a Johnem Cleesem, Ewanem McGregorem a Evou [jeho ženou], Georgem Lucasem a Miou a Natashinou sestrou Catherine. Pan McG. je tak do sebe zahleděný, až to vyráží dech, ale je jako dítě, takže to jaksi není odpuzující. Jak z těchto lidí má v 35 nebo 40 letech něco být? Je děsivé, jak moc musí prodávat svůj lehký hlas, lehké srdce a lehkou hlavu dvacetiletých.

22. září 20 hod. Do Orsina s Michelle Guishovou na večeři s Lindsay Doranovou, Emmou, Gregem, Kate W., Imogen S., Emmou J., Patem Doylem215 a pak i Trevorem Nunnem. Sen sběratele autogramů – dokonce i číšník byl na konkurzu. Hodně se mluvilo o tom, kdo co dělá, ale jako vždy byl nejlepší Pat a jeho historky. Jeho rozhovory o královské rodině by mi mohli pouštět na kazetě pořád dokola a byl bych spokojený. Trevor se na něj dívá trochu nechápavě – jak může být někdo tak talentovaný a já nevím, kdo to je?

24. září 7.30 Zaspal jsem, skoro jsem zmeškal auto. Telefonáty, nový vůz, nový čas. Mokré oblečení v sušičce. Znovu se zamyslet. Znovu Skotský skladatel filmové hudby (*1953)

215

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 164

30.03.2023 9:50:11

1997

165

zabalit… Zapomněl jsem na jednokolejku na Gatwicku a jak strašně dlouho tam všechno trvá. Do odletu zbývalo 10 minut… Sledoval jsem Můj nejmilejší bar, krásný film Steva Buscemiho. Úplně přehodnocuje otázky „hraju v tom a zároveň režíruju“, i když filmem prostupuje takový klid, že zapomenete, že vůbec někdo něco hraje nebo režíruje. Velmi inspirativní.

28. září [Camden, Maine, re: Temný přístav] 16 hod. Všichni přicházejí číst, jíst, pít, bavit se. Nějaké zkoušky kostýmů. Čtení je podivný, bezobsažný zážitek a já ztrácím veškeré spojení se scénářem a musím lhát jako pominutý Normanu Reedusovi216, který se v polovině čtení ptá, jestli je to dobrý nápad. Čte se mu krásně – a X. M. bude dobrý. Jak jsem řekl včera, jsme to my s Polly217, kdo to musí oddřít.

29. září Temný přístav – první den. Kloužeme a padáme. V dešti. Uvnitř hlavy.

Adam [Coleman Howard, režisér] je samý potlesk, hluk a nadšení.

Nejspíš si plete můj klid s nesouhlasem, ale stát v lijáku vyžaduje klid, aby se to dalo vydržet. Dlouhý rozhovor při obědě s N., který má něco odžito. Tenisový šampion, život v indiánské rezervaci, Tokio, Španělsko a Tooting Bec. Jeho otevřenost mě oslnila. Dokázal by s ní dosáhnout čehokoli. Jak mu proboha v LA rozumějí? Polly je taky celý den tichá a hrdinsky vše snáší. Jak si tyhle dva lidi můžu zamilovat tak rychle? Scénář ještě potřebuje vyčistit. Ložnice potřebuje vytopit.

4. října Stojím v lese, postřikují mě vlažnou vodou, abych měl pyžamo a župan promočené. V chladném ranním vzduchu. A protože moje mysl není na správném místě – i když v některých ohledech samozřejmě je –, nemůžu se do scény důkladně vžít. Velké déjà vu, stroj na výrobu kouře a mlha a sleduji zmatenost DP218, když všechno zmizí, dřív než se to stačí usadit. Scéna se pak odehrává na pozadí něčeho, co vypadá jako válečný film.

Americký herec (*1969) Anglická herečka Polly Walkerová (*1966), filmová partnerka A. R. 218 Director of Photography – kameraman – pozn. překl.

216 217

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 165

30.03.2023 9:50:11

166

1997

5. října Prší, prší, prší – hlavně v mé hlavě… Nakonec sleduji projev Tonyho Blaira na konferenci. Všechno NOVÉ, MODERNÍ, REFORMOVANÉ, jako reklama na prací prášek. Řeč plná dobrých věcí, ale opakovala se a příliš se snažila o upřímnost. Má jí v sobě spousty, ale když se nepřekrývá s hněvem nebo skutečným rozhořčením, působí víc jako předseda třídy než jako premiér. Člověk ho chce spíš poplácat po hlavě než mu zatleskat.

6. října Duncan Heath přijíždí poněkud nepravděpodobně na oběd z New Yorku–Bostonu–Portlandu cestou domů. Opravdu šílené, ale dojemné. Mluvíme o Zpovědi, což, jak se zdá, nebudu dělat. Nemůžu říct, že by mě to až tak trápilo – měl bych hrát newyorského Žida. Ale co se to děje v mé hlavě – Lehkomyslnost? Bezstarostnost? Nebo nějaké nové, lepší věci? Když se zbavím posedlosti…

Pravdou ovšem je, že když se zabývám jednou osobou, všechno ostatní se jeví druhořadé. Idiotské.

7. října Celé dopoledne sedím v Rotundě – obědová scéna. Připojuje se k nám muší populace z celého Maine.

Později scéna se slunečním krémem. Předstírám, že umím pracovat s notebookem.

10. října Venku na molu a svištění zátokou na motorovém člunu. Autentické vzrušení. A málem jsme se cvakli, když jsme narazili do vln člunu s kamerou. Ale to všechno za nádherného pomalu zapadajícího slunce (po ranní plavbě v mlze), pak člun najel do větve, zavyl a skončil.

Potupně na laně dovlečeni do Camdenského přístavu. Až do desáté večer čekám, abych natočil záběr, který se nakonec zrušil.

11. října A teď se únava z Toronta plus námaha z lodi opravdu projevuje a jak den postupuje, je to natolik zlé, že se mě všichni ptají, jestli jsem v pořádku, a já cítím, jak moje vnitřní herecké zvíře vztekle švihá ocasem.

Není to ani zdravé, ani produktivní, ale izoluje to problém – totiž tu izolaci při scénách, kdy vy a osoba, do které jste zamilovaní, jste spolu ještě nesehráli žádné scény, na něž by se dalo odkazovat.

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 166

30.03.2023 9:50:11

1997

167

Všechno je jen domněnka. Kvůli tomu je mozek velmi nejistý a duše podvyživená.

Když se vrátíme, jsou tam Lindsay & Margaret. Pánbůh jim zaplať – upekly kachní suf lé s čokoládou a mají skvělé červené víno. Když jdou spát, vydám se o půlnoci do Waterworks. Moudrý tah – tanec a povídání & zpěv a smích – protijed na mnohé, ne-li na všechno.

13. října Golfová scéna. Jde to ztuha. Frustrace. Manévry. Adam je plný vjemů a plný kontrolních mechanismů. Vnímám sám sebe? Je to to, co mi v pět odpoledne svírá mozek? Děje se něco divného a je potřeba to zkrotit. Díkybohu za Polly, tu přímou, obětavou dívku, která zavolala – odposlouchával někdo ten hovor?

16. října Píšu tohle a pomalu se rozehřívám. Celý den na lodi, přehráváme ospalou mlžnou scénu za zvuku mlhových děl. Polly a já se navzájem neslyšíme. Ona a Norman lezou do mrazivé noční vody.

17. října Jedna z nejhorších bezesných nocí za poslední dobu. Díkybohu že den trávíme v mercedesu z 60. let, kterému po okně stéká déšť…

Na druhou stranu – cokoli méně niterného nyní působí jako hřejivá pokrývka. Jen ať to vydrží.

18. října Jakkoli byl včerejšek příšerný, dnešek byl jedním velkým potěšením.

Přehrávání částí Góreckého symfonie pomohlo připravit hříšnou scénu a zbytek dne jsme s Polly proleželi ve velké měkké posteli a předstírali, že spíme. Filmové blaho.

Později do Café Miranda na večeři s Polly a pak nevyhnutelně do Waterworks. Hrozně hlučné, ale tanec vypotí část vína a kuřete.

Adam je jako věčně vroucí, překypující, bublající sklenice života, lásky, nerozvážnosti a otevřenosti. Mohu jen doufat, že všechno jeho bezmezné nadšení je na správném místě. A že jeho pocity mají kořeny.

20. října Co to sakra je s touhle mojí nespavostí? Polštář? Matrace? Celé to feng-šuej?

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 167

30.03.2023 9:50:11

168

1997

Každopádně – ráno v domě a čekání na telefonát, který přišel ve 14.30. Jsme v kuchyni, scéna prvního společného rána – kouzelnický trik s cigaretou.

A po cestě domů smích a opětovaný polibek.

21. října Obávaná scéna 77. Třináct stran textu, hluk, malá místnost a rostoucí bolest srdce. Nějak se stalo, že se některý scény dají použít.

22. října Den všech zvratů mě vrhá do kokonu ticha. Pozoruji sám sebe při této nesmyslné činnosti. Na lidi to má obrovský vliv – oni jsou zmatení, já jsem zmatený. Celou dobu se bolest zvětšuje. V tuhle chvíli nevím, jak se s tím vypořádat. S bojem přichází i trest – všude jsou šrámy a modřiny. Už chápu, odkud pochází slovo „obtížný“. Proč je ta moje destruktivní stránka tak nezastavitelná, proč se tak nenasytně živí sama sebou, nic tím nezískám. Je to jen film.

25. října Hnusný, chladný den na pláži, narychlo nacvičená scéna vyvrhuje nelibost nad technikou „rozděl a panuj“. Voda kolem Waltových219 kotníků. Déjà vu.

Později… večeře s Adamem, Jeffem [Rodou, producentem]… Je to jako pavučina a po tanci do půlnoci, jeden z těch úletů „všichni na pokoj 138“, který skončil zhasnutím světel a hromadou těl na posteli.

Odplížil jsem se později, než jsem měl.

26. října 11 hod. Bolest hlavy. Bolest srdce.

27. října Den v dešti. Je to pořád horší. Vyvolává emoce. Proč se s tím prostě nemůžu smířit? Polly je v tomhle směru úžasná. A to ani nejsem ten nejzmáčenější…

29. října V obýváku s kartonovou krabicí a dvěma živými humry, gumičky kolem klepet, vyčítavé oči hledí vzhůru.

Později výstup na verandu vyvolá nečekanou srážku se zvonem, Walt Lloyd, kameraman

219

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 168

30.03.2023 9:50:11

1997

169

který visí (příliš nízko) ze stropu. O 20 minut později jsem na cestě do nemocnice Pen Bay s řeznou ránou na nose a ledovým obkladem.

A je to tak – dalších 20 minut vyplňování formulářů a úřadování, než spatřím sestru nebo lékaře. Ale pak jsou v pohodě a kompetentní, mám dávat pozor na otřes mozku, závratě atd. atd. atd.

30. října Je to velmi obtížné, jak to kódovaně popsat – možná jen to, že se jedná o různé záběry scény 105. Jakmile bylo rozhodnuto o účesu a kostýmu, v podstatě jsme se do toho pustili. Občas jsme byli v pokušení zastavit se a prostě si říct: Kdo tady komu co nalhává – je to přece vzájemné, ne? A bylo? Nebylo? Dozvím se to někdy?220 1. listopadu Píšu to, když vítr útočí na dům, poté co jsem utekl z dotočné. Nejsem si jistý, kdo se na koho zlobí – rozhodně jsem trochu zmatený…

Dnešní scéna byla drsná. Hlavně příchod na ni. Adamova tvrdohlavost je jako melasa na schodech, jako překážka na cestě. Chci jen nějaký příběh, ne neustálé zdůvodňování.

Nakonec jsme dorazili na místo. A je to jedna z těch scén, které štáb popisuje jako „úžasné“.

Ale teď už mě unavuje ten netečný chlad a neupřímné polibky na tvář. Samozřejmě, že jde jen o mé potřeby. Ale kašlu na to, dal jsem tomuhle filmu víc než hodně.

2. listopadu Uklízení. Odcházení. Odjezd.

19.30 Večeře u Reidyho pro herce a štáb. Šťastný a nezbytný čas.

Pořád to ale není ono. Někde v mém projevu padne slovo láska.

Později se držíme za ruce, ale další špatná spojení. Myslím, že v tuhle chvíli to musím vzdát. Točí se mi hlava.

3. listopadu Poslední den. Poslední záběry. Norman mizí na letiště – monokl má stále na místě. Musel jsem mu zabouchat na dveře a dát mu masáž hlavy, abych ho dostal na plac. Já stále vcházím a vycházím z budov, taxíků, chodím po ulicích, dokud neslyším „konec“. Velmi smíšené pocity, jako vždy, jen tentokrát opravdu na hraně, na okraji.

A. R. zde naráží na natáčení s Normanem Reedusem.

220

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 169

30.03.2023 9:50:11

170

1997

13. listopadu [Do Los Angeles na natáčení dalších scén pro Temný přístav] Den, kdy přišel déšť. Začátek El Niña? Nakonec začínáme se scénou autonehody uprostřed této mexické čtvrti. Na telegrafních drátech visí několik párů tenisek. Zřejmě to znamená, že se v této oblasti dají sehnat drogy – jedna bota tráva, dvě boty crack atd.

14. listopadu Celé dopoledne sedím v autě na přívěsu. Hloupé, ale zábavné a převažuje velmi dobrá nálada. Až do chvíle, kdy se řidiči rozhodnou stávkovat…

22. listopadu Oběd u bazénu s Gregem a Em. V CAA jsme promítali Zimního hosta. Zatraceně děsivé a děkujeme Fine Line za mizernou kopii, zastaralou kvalitu a absenci hudby.

Ale líbilo se jim to (opravdu se jim to líbilo) a my jsme odpluli do Goldfingers. Hlučné, malé, tmavé, dvě dívky natřené zlatou barvou, ale všichni tančili a pili až do půl třetí… Pak kolaps.

4. prosince 15 hodin a já vím, že jsem právě mluvil s National Enquirer / News of the World, ne s Guardianem. Příšerné, vlezlé, zaměřené výhradně na sexuální život. Když o tom přemýšlím zpětně, je to ještě horší.

6. prosince 14 hod. David a Chris, R. a já jdeme na hřbitov. Máti by dnes měla narozeniny. Zasadili jsme nějaké cibuloviny a primulky a pověsili vánoční cesmínový věnec. Vypadal trochu šíleně, ale spokojeně sám se sebou.

Pak k Nan & dědovi. Na povrch se vyplížily umělé květiny. Hrozné. Potom jsme jeli k tetě D. a strýci V. na čaj a ovocný koláč. A fotky z oslavy padesátin.

7. prosince Oslava 90. narozenin Jean Andersonové221. Je nám příkladem – pořád přemýšlí o další práci, pořád sází na koně. O oběd jsme přišli; auto na Heathrow ve 13.30.

Anglická herečka (1907–2001)

221

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 170

30.03.2023 9:50:11

1997

171

8. prosince Zazvoní telefon, ozve se hlas: „Tady David Mamet.“ A já mu pak deset minut vysvětluji, proč nejspíš nebudu hrát ve filmu Utajený případ (The Winslow Boy).222 16. prosince 15.45 Today Show – Jill Rappaportová. Bože, tolik vlasů.

17. prosince 13 hod. Oběd v Trattoria Dell’Arte. Peter Travers [filmový kritik].

Zábava. Je velmi soustředěný a velkorysý a v bulvárních otázkách mezi profesionálními tématy z něj byl cítit novinář. Laura Dernová zastrčená v boxíku při odchodu vstřícně nazývá Zimního hosta „mistrovským dílem“.

20 hod. Promítání ZH – z Kenova223 projevu se mi kroutily prsty na nohou – mluvil například o tom, že si nikdo nevydělal více než 150 000 dolarů…

19. prosince 20.15 Večeře u Eriky Jongové… Místnost plná velmi vtipných a pravděpodobně vulgárních lidí, kteří se celý večer chovají poměrně zdvořile.

21. prosince 20.15 Dobrý Will Hunting.

Nakonec trochu zklamání. Matt Damon je ale opravdu skvělý herec. Film však působí, jako by hledal nějaký smysl, respektive jako by jich měl až moc. A Robin Williams je od začátku příliš sladký.

25. prosince Vánoční den ve Wyomingu [s Judy Hof lundovou]. Přišli jsme dolů k lidem schovaným za poletujícím balicím papírem, hromadami barbín a f luoreskujícího plastu. Tyhle holky jsou tak rozmazlené, že to slovo nemá žádný význam. Později během dne stojí Rosemary uprostřed toho všeho a chce „něco dělat“. Charlottiným hlavním snem je vždycky „lízátko“.

18.30 Večeře je na stole. Reto [kuchař] a já se domlouváme, jak obejít Judyinu posedlost teplotou trouby. Slíbila nám báječného Mamet psal a režíroval filmovou adaptaci hry Terence Rattigana.

Ken Lipper, producent

222

223

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 171

30.03.2023 9:50:11

172

1997

kuchaře a pak mu nedovolila pracovat. Když se vše zázračně dostane na talíře, je to vynikající a originální a Reto je vyčerpaný.

Později – díváme se na Křídla vášně (Wings of the Dove). Mou reakcí je pouze otazník. Kdo jsou ti lidé? Jaký produkt propagují?

26. prosince Do Calica na rodinné jídlo. Reto byl připraven vařit, ale myslím, že Judy nesnese konkurenci. Opravdu šílené – kontroluje kuchyně i v restauracích? Ne. Co dává holkám k snídani? Chemicky ochucené a obarvené „cereálie“? Smetánka do kafe. Doma sleduji předávání cen Kennedyho centra. Dylan v černém obleku a se stuhami. Co bude dál, když sedí vedle Charltona Hestona…?

27. prosince Do New Yorku.

Exodus s tunou zavazadel… Letiště Jackson Hole [Wyoming] vypadá bezútěšně, dramaticky a zasněženě.

31. prosince Za Ednou O’Brienovou do hotelu Wyndham… Na 2. avenue si Edna všimla obchodu s kuřaty s názvem „Pluck U“.

21 hod. K Nickovi Hytnerovi [divadelnímu režisérovi] do Village. Říká tomu „Dům, který postavil Ho Či Min“.224 Velmi inspirující. Úžasný výhled na Manhattan. Skutečný oheň. Připadám si jako v časopise.

23 hod. Za Susan Sarandonovou a Timem Robbinsem na 15. ulici. Skvělý akordeonista hraje s Timem a dalším kamarádem. Někdo zpívá „In The Midnight Hour“. Emily Watsonová a manžel Jack, omámeni jet lagem šli s námi.

1.15 Zpět k Markovi. Během večera byla citována recenze časopisu New Yorker na ZH („vyznačuje se prodlévající oslnivostí umění“). „Hrůza,“ říká Edna O’B.

Kvůli úspěchu Miss Saigon

224

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 172

30.03.2023 9:50:11

1998 ZIMNÍ HOST – LOS ANGELES – ZLATÉ GLÓBY – BRUSEL – TOKIO – ISSEY MIYAKE – JIŽNÍ AFRIKA – PITTSBURGH, DOGMA – NEW YORK – KEVIN SPACEY – PITTSBURGH, DOGMA – FRANK SINATRA – LOS ANGELES – DOGMA – EDDIE IZZARD – CONCORDE – TOSKÁNSKO – ANTONIUS A KLEOPATRA – ALJAŠKA – HELEN MIRRENOVÁ – KAPSKÉ MĚSTO

1. ledna Edna volala, že už „nikdy nebude pít“ – nebo něco takového – a právě jí misku ovesné kaše.

2. ledna 19 hod. Na JFK… British Airways. Lůžková úprava nebyla.

5. ledna Telefony, telefony, lístky na premiéru, přátelé, dary, LA (Zlaté glóby).

Kath Vinerová225 – která se mnou mluví trochu tak, jako bych dělal rozhovor já s ní.

8. ledna V 19 hodin autem do Odeonu v Hammersmithu (s Rimou a Mirandou Richardsonovou). Rozhodl jsem se počáteční atmosféru řešit od mikrofonu pěkně zostra a poměrně přímo odkazovat na blbé recenze. Myslím, že to pomohlo. V každém případě se publikum uvolnilo a sjednotilo a byla to velmi, velmi zvláštní atmosféra.

Později k Belindě. Tři hodiny ráno a ona mluví a vaří! Těstoviny.

Katharine Vinerová (*1971), britská novinářka

225

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 173

30.03.2023 9:50:11

174

1998

9. ledna Začalo fňukání. New Yorku, už jdu…

11. ledna Bylo pekelné a matoucí číst některé zprávy a většině se vyhýbat – stížnosti začínají být předvídatelné. Příliš teatrální, nic nového.

Všichni se soustředí na negativa. Všem uniká pointa. Proč je alespoň nenapadne, že je to záměrně nenaturalistické, že ten film je o něčem odvěkém, co je třeba opakovat.

15. ledna 12.30 Do nemocnice svatého Jiří v Tootingu za Patem Doylem.226 Jeho povědomí o tom, co se s ním děje – morfium proti bolestem z chemoterapie; každodenní posedlost jeho „počtem“ –, je neuvěřitelná. A přesto je zábavný a zvídavý. Emma přichází v čepici See You Jimmy227 & fotíme se na polaroid.

15 hod. Obchod Nicole Farhi na Bond Street. Odcházím s oblekem, botami a dvěma věcmi pro Rimu za super zvýhodněnou cenu.

Vezmu si ten oblek víckrát než jednou?

16. ledna Kolem 10. hod. dorazí Ruby, najde mě v županu a zmizí pro croissanty. Povídání o děsivých zážitcích ze Seychel a o Apokalypse s jejími rodiči.

17. ledna 10.30 vyzvednutí → Heathrow → LAX. 18. ledna Kolem 15.30 vyzvednutí na předávání Zlatých glóbů.

Mumraj, kde se talíře odnášejí nedojedené, aby tam neležely, až začne přenos; filmové hvězdy v nesmírně drahých šatech, které si mohou obléknout jen jednou; ve velkém jede ohánění se zvučnými jmény – tam a u toho… večírek CAA – Gus Van Sant, Matt Damon (byl jsem dost opilý, chytl jsem ho za klopy, abych mu řekl, že je opravdu, ale opravdu dobrý herec), Minnie Driverová, Lauren Bacallová, Shirley MacLaineová (moc se jí líbil Zimní host, moje hrdinka), Winona Ryderová, Joan Cusack (mačkali jsme se spolu Byla mu diagnostikována leukémie. Červený kostkovaný baret se zrzavými vlasy – pozn. red.

226 227

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 174

30.03.2023 9:50:11

1998

175

ve výtahu – mohli bychom spolu pracovat?), Kevin Kline. Předávání Zlatého glóbu Alfre Woodardové228 bylo NEJLEPŠÍ!

22. ledna 11.30 Zpět v Londýně.

25. ledna Udílení cen South Bank v televizi – Peter Hall správně říká, že obě strany se k umění staví báječně, pokud jsou v opozici. Má pravdu.

Tak to ale nejde.

10.27 Eurostar do Bruselu. Člověk by si na něj rychle zvykl. Všechno, co o něm říkají, je pravda. Rychlost, bezhlučnost, hladký jako hedvábí a přímo do centra Bruselu. A teď Paříž.

15 hod. Rozhovory – podivná zelená místnost a bar ukrytý v nákupním centru, který působí dojmem luxusního Leningradu.

27. ledna Po probuzení v pět ráno se přede mnou rýsuje den plný dusivého zívání a vět bez sloves. Ranní rozhovory jsou však nabité jasnými ostrými otázkami. O to je práce lehčí, snazší. Jinak bych mohl dodat (nebo dokonce odfaxovat) několik standardních odpovědí na šest stále opakovaných otázek.

Odpol. Další věci, a oni se stále více přibližují Smrtonosné pasti a Ro­binu Hoodovi. Jsou jako unavení psi s hodně starou bačkorou.

19 hod. Promítání, naprosté eso. Ani plátno pokryté vlámskými a francouzskými titulky nezabránilo tomu, aby se film dostal přes rudorudá sedadla. Ovace ve stoje.

Po promítání rozhovor v rádiu. Riskuje uškrcení, když začíná: „Obvykle hrajete…“ 22 L’Huîtrière s Neilem [Kinnockem]… Neilovi se podařilo pokrýt 12 témat najednou, ale vším propletl i stále se stupňující kritiku nových labouristů. „Vykopnou tě, když nejdeš třikrát týdně do posilovny.“ 31. ledna → Heathrow → Amsterdam.

1. února → Tokio. Divné. Při výstupu z amsterodamského letu se objevuje řecký král Konstantin a královna Anna Marie. Když nastupuji do Americká herečka (*1952)

228

Alan Rickman _ DENIKY_blok.indd 175

30.03.2023 9:50:12