0043568

David Urban

Hra o přežití

Hra o preziti_001 a 003.indd 3

23.09.22 10:19

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 4

Všechny postavy a události v této knize jsou smyšlené. Jakákoli podobnost se skutečnými, žijícími či mrtvými, osobami je čistě náhodná.

Příběh se časově odehrává po událostech v knize Rozsudek smrti, vydané v nakladatelství Kalibr v roce 2021.

Hra o Přežití Copyright © David Urban, 2022 all rights reserved iSBN 978-80-242-8360-9

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 5

Prolog

DíVKa Se Po PáDU Cítila otřeSeNa . Všechno ji bolelo, ale mimo oděrek a drobných šrámů na svém těle neobjevila vážnější zranění.

Mobilní telefon ležel několik metrů od ní. S displejem svítícím do nebe hlasitě vyhrával triumfální melodii, která přehlušovala okolní zvuky.

Pomalu k němu vykročila, odhodlána dokončit to, kvůli čemu přišla. Na cestu jí svítilo jen noční nebe, protože baterku ztratila při pádu.

Udělala krok, když ji tvrdá rána do zad srazila k zemi. Dopadla na břicho s obličejem přitisklým v rozryté zemině. Úder jí vyrazil dech.

Přes hlasitou hudbu neslyšela žádné varování, hlasy ani pohyb. Nadzvedla hlavu, vyprskla z úst hlínu a s bolestivým úpěním se posadila. Dlaně měla sedřené od ostrých kamínků, kůži na holých kolenou rozdrásanou. Štípalo to. rukou se dotkla zad v oblasti kříže a na konečcích prstů pocítila lepkavou krev. Bolelo to jako čert. rozbrečela se a zmateně se rozhlédla po neviditelném útočníkovi. V temnotě, která kolem vládla, nikoho nespatřila.

Musí se dostat k mobilu a zavolat mámě o pomoc!

Pokusila se zvednout, ale nečekaný úder z levé strany ji znovu srazil k zemi. ostré křupnutí, následované šílenou bolestí jí do očí vehnaly nový příval slz. rozkřičela se.

5

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 6

Mobilní telefon dál vyhrával melodii oslavující vítězství monstra.

Ztěžka se posadila. očima zakalenýma slzami spatřila v měsíčním světle zarudlý úlomek holenní kosti, trčící z kůže její levé nohy. Krev z rány pomalu stékala k bílé ponožce a zdobené tenisce, na kterou byla tolik pyšná.

Pokusila se postavit, ale noha ji okamžitě zradila. Zvedla obličej k nebi a prosbami o pomoc se pokusila překřičet hlasitou hudbu. Neměla šanci. Její hlas po pár vteřinách přešel v slabý šepot, zadušený beznadějí.

Potřebovala mobil!

Předloktím si utřela uslzené oči a ustrašeně se rozhlédla.

V tu chvíli spatřila útočníka. Jako duch vystoupil z temnoty a zastavil se přímo před ní.

Jejich pohledy se střetly a ona pochopila, že zemře.

6

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 7

Kapitola 1

„KaM Mě to PořáD táHNeŠ?“ zeptala se podrážděně alena Kašková a zpomalila krok, až skoro zastavila.

Desetiletý chlapec, kterému byla otázka určena, protočil oči a otráveně si povzdechl. Vyčítavě pohlédl na maminku, sevřel do své drobné dlaně její pravou ruku, a aniž zastavil, zatáhl, aby se zase dala do pohybu. Proč ho nemůže poslechnout a dělá problémy, když jí chce něco důležitého ukázat? letmo zkontroloval displej mobilního telefonu, na kterém byla vykreslena mapka s vyznačenou trasou. Směr, kterým šli, byl správný, což mu potvrdila i zesilující hudba z reproduktoru. Herní navigace je vedla k dětskému hřišti na okraji vilové čtvrti v těsné blízkosti parkoviště u Klánovického bazénu. „Mami, prosím, nezdržuj, už jsme blízko,“ žadonil nešťastně Patrik, když neochotnou mámu za sebou vláčel skoro násilím, neschopen ji donutit k rychlejší chůzi nebo běhu. „Blízko čemu? Hřišti? Parkovišti? Co tak spěchá, že nemůžeme jít v klidu? Chceš mi ukázat nějaké auto a bojíš se, že odjede?“ „žádné hloupé auto! Vždyť jsem ti to doma vysvětloval.

Stopujeme Velkého Brumlu,“ zatvářil se nešťastně. Proč to máma nedokáže pochopit? Celou cestu se jí snažil vysvětlit pravidla své oblíbené hry, ale bylo to jako házet hrách na zeď.

Pohlédl na její udivený obličej a došlo mu, že může začít od 7

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 8

začátku. Nic nepochopila. „Koukni se na tuhle mapku. Vidíš, jak jsou ty zvířecí stopy stále zřetelnější? Slyšíš, jak zesiluje hudba? to znamená, že se blížíme ke kořisti.“ Zpomalila, aby si obrazovku mobilního telefonu prohlédla.

Patrik ji setrvačností a rychlostí své chůze málem strhl k zemi. Zavrávorala a na okamžik se zlostně zamračila. Nadechla se, aby mu vynadala, ale včas se zarazila. Slíbila, že se na tu jeho hru podívá, a nechtěla ho zklamat.

Zrzavý chlapec se neochotně zastavil a podržel mámě mobil před obličejem. Hudba svou stupňující se hlasitostí dokonce přehlušila děti na blízkém hřišti. „Musí to tak řvát?“ „Zesiluje se, když se blížíme. Nejde to ztišit,“ pokrčil rameny. „Vidíš ty stopy, které sledujeme?“ přepnul mapku na hlavní herní pohled a ukázal na přerušovanou čáru tvořenou zvířecími tlapkami, která po asfaltovém chodníku mířila k dětskému hřišti a podél něj pokračovala dál. „Kde se to tam vzalo?“ zašeptala udiveně. obrazovku telefonu ohraničovaly složité ornamenty a záhadné symboly, takže tvořily zajímavý rámeček. Připomínalo jí to filtry, které při focení používala pro ozvláštnění snímku. tohle se lišilo jen několika ikonkami v dolní části displeje. Když Patrik telefon naklonil k zemi, viděla asfaltový chodník, na kterém stáli.

Počkat! Něco tam přece jen bylo.

Zamžourala blíže. Uprostřed rámečku se na asfaltu zřetelně rýsovaly zvířecí tlapky. Jakmile syn telefon naklonil směrem, kterým chtěl jít, na chodníku se vykreslily stopy, jako kdyby je tam nechalo nějaké zvíře. „Pojď, běží nám čas,“ ukázal na časomíru v horním rohu obrazovky. Zatahal mámu za ruku a nekompromisně se rozešel po virtuální stopě. „ty stopy vidíš jen na mobilu. Ukazují, kudy zvíře šlo. My jsme lovci a stopujeme ho, ale musíme spěchat. Když se budeme zdržovat, dojde nám čas, stopy zmi8

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 9

zí a budeme muset začít od začátku,“ naléhal už poněkolikáté. Do vysvětlování, že časový limit se týká jen vzácnějších zvířat, se radši nepouštěl. „Je to ještě daleko?“ zeptala se otráveně. Patrikův výklad jí zněl jako španělština, které nerozuměla. No, spíš se mu vůbec nesnažila porozumět, přiznala si v duchu, a poslouchala ho jen na půl ucha. raději by se viděla doma, na sedačce v obýváku, s kávou při sledování odpolední kuchařské reality show. Hrám na mobilech neholdovala a absolutně ji nezajímaly. Patrik to věděl, ale přesto měl snahu ji vláčet takovou dálku, aby jí ukázal nějaké vychytávky, které fotoaparátu v telefonu přidávají rámečky a vizuální efekty. „Proboha, vždyť jsem to teď říkal! ty mě neposloucháš!

Během chvilky jsme u něj, u Velkého Brumly,“ dodal a pohlédl na mámu, jestli pochopila, o kom mluví. automaticky přikývla. „Stopa i hudba sílí, takže se brzy ukáže. Kluci ve škole říkali, že se objevuje každý den v tuhle dobu, a měli pravdu.“ „aha,“ odtušila. „Paráda,“ vykřikl Patrik, když doběhli k okraji oploceného dětského hřiště.

Před hustým trnitým křovím, oddělujícím chodník od parkoviště, se zastavili. Chlapec se usmíval, pustil matčinu ruku a s jiskřícíma očima sledoval obrazovku mobilního telefonu s objektivem fotoaparátu namířeným na zelenou hradbu listí.

Hudba o stupeň hlasitosti zesílila a změnila se v triumfální fanfáry, jaké doprovázejí třeba příchod artistů na scénu v cirkuse. „Jsme tady. Vystopovali jsme Velkého Brumlu.“ „Panebože, co to je za hlouposti? Kde vidíš jakého Brumlu?“ povzdechla si. Pohlédla útrpně do nebe, ale nedalo jí to a rozhlédla se dokola. Kde je, proboha, to zvíře, za kterým se posledních deset minut honili? „Kam koukáš?“ okřikl ji Patrik. „Vždyť je to hra v mobilu!

Uvidíš ho na obrazovce!“ 9

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 10

„Já přece vím,“ ohradila se s úsměvem. Zvířecí stopy z chodníku a travnatého pásu před roštím zmizely. Fanfáry z reproduktoru vyřvávaly, ale displej v ozdobném rámečku ukazoval jen křoví. odtrhla pohled od telefonu a zadívala se na dětské hřiště, kolem kterého bez povšimnutí prošli. Bylo moc hezké; pár oddělených pískovišť, dvoje prolézačky, dřevěný hrad a vrzající houpačky. Skupinka menších dětí si hrála na písku, zatímco větší se jako pavouci pohybovaly po atrakcích. lavičky podél nízkého oplocení byly obsypány mladými maminkami, které spolu spokojeně klábosily. osten závisti ji píchl u srdce. litovala, že se jí nepodařilo přemluvit manžela, aby měli další dítě. radši by tady proseděla s kamarádkami celé dny než chodit do práce. Stejně jako to dělala, když byla s Patrikem na mateřské dovolené. Vzpomínky na ten čas jí na tváři vykouzlily nostalgický úsměv.

Hned by si k nim přisedla, přidala se k hovoru, zdrbla ostatní obyvatele Klánovic a užila si příjemné odpoledne na sluníčku.

Na vzdálenější lavičce zahlédla kamarádku romanu Macháčkovou, která měla stejně starého syna, ale před rokem mu s manželem pořídili sestřičku.

Patrik mámu zatahal za ruku a vytrhl ji z dalšího přemýšlení. Zklamaně se otočila a neochotně pohlédla na pichlavé křoví. oproti dětskému hřišti se u něj nic nedělo. Syn si ji přitáhl blíž a zvedl před sebe mobilní telefon. Sklopila oči k přístroji, ale nepostřehla, že by se obraz na displeji změnil. „ahoj, teto,“ oslovil ji chlapec s nakrátko ostříhanými černými vlasy. Prošel kolem ní a s mobilem v ruce se postavil vedle jejího syna. Usmála se. o kom se mluvívá, nedaleko bývá.

Mohlo ji napadnout, že Patrikův spolužák a nejlepší kamarád Honza Macháček bude poblíž, když jeho maminka sedí s kočárkem na lavičce na dětském hřišti. „Čau, Patriku, taky lovíš?“ zeptal se Honza.

10

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 11

„Jasně. Chci chytit Velkého Brumlu a ukázat ho mámě,“ usmál se spiklenecky na kamaráda, který přiznal, že se na něj taky chystá. „Co tam proboha vyhlížíte?“ zeptala se alena Kašková polohlasem, ale odpovědi se nedočkala. Kluci stáli před ní, s mobilními telefony namířenými do křoví, naprosto zaujati obrazem na displejích. Do toho zněla, teď už stereo, hlasitá hudba. alena netrpělivě pohlédla na hodinky. Brzy začne její pořad a ona sleduje trávu s křovím. Povzdechla si a zadívala se do místa, které kluci napjatě pozorovali.

Nic tam nebylo.

Možná kdyby se na trávník lépe zadívala, našla by tam nedopalky cigaret nebo psí lejno. Přistoupila blíž k chlapcům a zaostřila zrak ke spodní části křoví, kam mířily objektivy jejich mobilních telefonů.

Nebylo tam ani to psí lejno.

Hudba se změnila v dunivé bubnování. „Už přichází, podívej!“ zavýskal radostí Patrik a strčil mamce přímo před obličej displej svého mobilu.

Nechápavě se k němu sklonila. Pořád neviděla nic jiného než křoví, které sledovali posledních pět minut. roar!

Děsivé zařvání přehlušilo hudbu, která na chvilku ztichla.

Vylekaně ucukla, čímž si od chlapců vysloužila pobavený smích. „Neboj,“ uklidňoval ji syn a neodpustil si poučné vysvětlení: „to bylo z mobilu. Dívej se dál.“ „Já se tak lekla,“ přiznala s rukou přitisknutou k hrudi a znovu sklopila zrak k displeji. Snažila se zklidnit zběsile bijící srdce a zrychlený dech. „Znělo to opravdově, hrůzostrašně.“ „Koukej, už leze ven!“ zakřičel Patrik. Nedočkavě přiložil prst volné ruky na ikonku v dolní části displeje. Probudil se 11

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 12

v něm lovec, hráč. Vše ostatní přestalo existovat. Jen koutkem mysli se snažil myslet na mámu, protože potřeboval, aby průběh lovu sledovala.

Synovo vzrušení se přeneslo i na alenu Kaškovou. Se zatajeným dechem sledovala displej mobilního telefonu a ani nedutala.

Se zelenými listy se začalo něco dít.

Z hustého keře vystřelila chlupatá tlapa s velkými černými drápy, následovaná druhou. tlapy se na obrazovce pohnuly do stran. Křoví se rozhrnulo a v temném středu zajiskřily dva svítící body. „Co to…“ vydechla alena Kašková nevěřícně. Skrz díru ve křoví se k nim dral malý hnědý medvěd. Nechápavě střelila pohledem nad obrazovku mobilu, aby si husté keře prohlédla.

Byly nehybné, jen vítr si lehce pohrával s listy.

Sklopila oči zpátky k mobilu, kde se ze stejného porostu na trávník vysoukal roztomilý medvídek s černým čumákem. i když byl kreslený, vypadal jako vystřižený z dokumentárních přírodopisných pořadů. Zčistajasna znovu zařval, ale tentokrát nebyl zvuk tak hlasitý a překvapivý, takže se nelekla. „Sleduj, jak ho ulovím!“ vykřikl nadšeně Patrik. Natáhl mobil před sebe, aby ho oba dobře viděli. alena poslechla, naklonila se a syna zezadu objala, přitiskla mu bradu zprava na rameno a sledovala, co se bude dít. Nechápala, na jaká kouzla se dívá, ale zaujalo ji to. Všechno vypadalo tak realisticky, jako kdyby se to tady, kousek od dětského hřiště, dělo.

Patrik i Honza byli ve svém živlu. Křečovitě jednou rukou drželi své mobilní telefony a prstem druhé zběsile mačkali ikonky v dolní části obrazovky. Vstříc vrčícímu medvědovi létaly oštěpy, sekery a šípy. občas se z jedné strany na druhou mihnul dřevěný kyj a udeřil zvíře do hlavy.

12

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 13

tvor vrčel, řval a sekal před sebe ostrými drápy. Chlapci ho nešetřili a nepřestávali útočit. Když se červená čára nad huňatou hlavou medvíděte povážlivě zmenšila, klesl do trávy, v očích se mu zaleskly slzy a tesklivě kňučel. „Mám ho, je můj!“ zakřičel vítězně Patrik. „taky ho mám!“ radoval se s ním Honza. alena Kašková stojící za chlapci, střídavě sledovala displeje jejich mobilních telefonů. Mladí lovci virtuálních zvířat byli synchronizovaní jako akvabely v bazénu. Ve stejném okamžiku ukazováčkem stiskli ikonku v levém dolním rohu a vstříc poraženému zvířeti vyletělo laso, jaké používají kovbojové při lovu dobytka. Dopadlo na zvíře a spoutalo ho.

Medvěd se z posledních sil vzpouzel, ale bylo to marné. Červená linka znázorňující jeho zdraví zmizela, tvor vzdal veškeré pokusy o únik a obranu. Naposledy zakňoural a způsobně se posadil na trávu před hustým roštím. Nad hlavou se mu objevil veselý smajlík. obraz na displeji byl tak věrohodný, že to vypadalo, jako kdyby před nimi ulovené zvíře skutečně sedělo. Díky počítačovému triku se animace věrně propojila s okolním terénem. alena žasla nad uměním tvůrců hry. Pro jistotu zvedla zrak od telefonu, aby se přesvědčila, že huňatý méďa nevystoupil ze hry do našeho světa.

Usmála se nad svojí bláhovostí, když si ověřila, že se okolí nezměnilo, trávník je dál jen prázdným trávníkem a ze křoví žádné zvíře nevylezlo. Nedivila se, že kluky hra zaujala a naprosto pohltila. Vždyť i ona napjatě sledovala, jak souboj dopadne. lekala se útoků zvířete doprovázených divokým řvaním, na odhalené kůži rukou jí naskákala husina, a dokonce cítila zrychlený tep. „Co to bylo? to bylo neskutečné…“ zašeptala s úžasem. „lovci monster,“ pronesl hrdě Patrik. „Nejlepší hra na mobily.“ 13

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 14

„Přesně tak! Kam se na ni hrabe Harry Potter nebo Pokémoni. ty jsme hráli dřív, taky se tam loví monstra, ale tohle je o hodně lepší,“ dodal nadšeně Honza. „Musíš, teto, uznat, že vypadá neskutečně. a to ještě nic není! Se speciálními brýlemi virtuální reality se celá hra změní v naprosto reálný 3D svět. Pak vypadá jako ve skutečnosti!“ alena Kašková pokývala hlavou. Znělo to zajímavě, ale nějak si takovou vymoženost nedokázala představit. Jediné 3D brýle znala z kina, kam šla s Patrikem na animovaný film. ty vypadaly naprosto obyčejně. o nich nejspíš Honza nemluvil.

Přemýšlela nad tím, co právě viděla, a do mysli se jí zahryzl červíček pochybností. Z toho zvířátka docela stříkala krev, když s ním bojovali. Nepřála si, aby se z jejího syna ani jeho kamaráda stali násilníci. „Není ta hra trošku moc brutální?“ „Mami!“ okřikl ji Patrik. „Není! Vždyť je to pro děti!“ „Možná pro starší…“ zadívala se zamyšleně na syna. „Nelíbilo se mi, jak to zvířátko krvácelo.“ „ale to nebyla žádná krev! Špatně ses koukala. to byla malá červená čísla. Ukazovala, kolik života monstru ubíráme každým zásahem. Není to vůbec krvavé!“ „No, já nevím,“ zapochybovala. „Hrajou to všechny děti ve škole, a dokonce i pan tělocvikář říkal, že to prospívá našemu zdraví,“ vysvětloval Patrik a Honza vášnivě přikyvoval. Sám musel rodičům udělat stejnou přednášku, aby mu dovolili chodit lovit po celé čtvrti a na okraj Klánovického lesa. „a čímpak?“ „Chodíme ven a nesedíme doma u televize a počítače.

Když stopujeme monstra, tak nachodíme hodně kilometrů,“ pronesl naučenou repliku. „Je to, jako když jsme o dovolené hledali kešky. to jsme taky pořád někam chodili, a když jsme s tátou nechtěli, tak jsi nám říkala, že tím aspoň poznáváme krásy naší země.“ 14

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 15

„to asi ano,“ uznala alena Kašková. „Zvířata pořád přibývají a my chceme mít s Honzou všechny. Víš, kolik toho kvůli nim denně nachodíme? Hodně. Sama jsi mě chválila, že když se utahám, tak nemám roupy,“ dodal další argument, aby maminku připravil na to, o co ji chtěl poprosit. „My pro ty potvůrky budujeme zoo, podívej. Nezabíjíme je.“ rychle klikl na odkaz v menu hry a zobrazení se změnilo na rozparcelovanou plochu s oplocenými výběhy. alena v každém čtverečku spatřila drobnou postavičku reálného nebo nadpřirozeného tvora. „Když na monstrum v ohradě klikneš, tak se zvětší a můžeš si ho prohlédnout,“ ukázal mamince na růžového jednorožce. Prstem se dotkla displeje. Na výběh z výšky najela kamera a zaostřila na chyceného tvora. Jednorožec vyplnil celou obrazovku a začal se pomalu otáčet kolem své osy. „Vidíš, jsou to roztomilá zvířata, většinou z pohádek. Vůbec to není strašidelné nebo krvavé,“ ubezpečoval maminku.

Když na něj zamyšleně pohlédla, vyhnul se očnímu kontaktu a zarytě sledoval obrazovku telefonu. Doufal, že vysvětlení bude stačit. Mohl by jí ukázat ještě něco dalšího, ale přál si, aby nechtěla. Co kdyby si všimla něčeho nepatřičného? těšil se, jak s Honzou vyrazí do lesa a zkusí lovit strašidelná monstra – hejkala, vlkodlaka nebo ježibabu. ta by se mamince nelíbila, protože zlí netvoři nekončili v zoo, jejich useknuté hlavy se po brutálně krvavém boji objevily jako trofeje na zdi loveckého salonku každého hráče.

Honza se za aleninými zády ušklíbl, když zaslechl stejnou lež, jakou sám přednesl rodičům. S Patrikem už při společném lovu narazili na pořádné příšery, ze kterých stříkala krev jako v hororu. Jenže ty se venku vyskytovaly až v podvečer a daly se ulovit jen v průběhu noci. Navečer mohli chytat nebo zabíjet ty snadnější, ale čím víc denní doba pokročila, tím 15

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 16

hrozivější monstra na vyšších levelech se objevovala. Proto se jim zatím podařilo ulovit jen pár netopýrů, duchů a nemrtvých. lov nočních příšer je lákal jako medvěda med, ale ještě ho nepodnikli, protože museli brzy do postele. „Je to hezké,“ souhlasila alena. „a to je to, co teď hrajete celé dny? Kvůli lovu nějakého zvířátka musíš být venku do půl osmé?“ „ano, dovolíš mi to, prosím? Chceme ulovit vzácného motýla. objevuje se kousek od vietnamské večerky na konci naší ulice,“ zaprosil Patrik a Honza se přidal. „Dovol mu to, teto, naši mě taky pustili.“ „a nemám jít s vámi?“ „Ne!“ vyhrkl Patrik a vehementně vrtěl hlavou, až mu dlouhé zrzavé vlasy poletovaly ze strany na stranu. „Vždyť musíš vařit večeři. táta přijde z práce hladový a já přiběhnu přesně v půl osmé, abychom se spolu najedli.“ alena Kašková věnovala synovi hloubavý, podezíravý pohled a zkontrolovala hodinky. Sakra, zaklela v duchu, její pořad za chvilku začíná. Nerozhodně si povzdechla, ale nakonec kývla. Syn má telefon, bude pobíhat poblíž, a hra vypadá neškodně. „tak dobře,“ souhlasila. „My ještě půjdeme lovit na hřiště, pak k večerce, ale doma budu včas, neboj,“ ujistil ji Patrik, kývl na Honzu a oba se rozběhli podél oploceného hřiště k opačnému konci.

Mladá žena je chvíli sledovala, ale pak si vzpomněla, že má program. Už se těšila, jak se doma konečně uvelebí v sedačce, při sledování televize si v klidu vypije kávu a teprve potom rychle uvaří večeři.

16

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 17

Kapitola 2

PoraDa DeteKtiVů Z oDDěleNí VražD netrvala ani půl hodiny. Vedoucí oddělení major Honza Koloušek si poznamenal nové poznatky ke dvěma právě probíhajícím případům vražd. Sundal si z očí brýle na čtení, promnul si oči a přejel si dlaní holou lebku. Zhluboka se nadechl a pohlédl na deset detektivů, kteří seděli kolem podlouhlého stolu. Chystal se jim říct něco, co většinu z nich nejspíš nepotěší. „Možná jste slyšeli, že na oddělení pátrání se rozšířila nějaká infekční nákaza, takže jsou skoro všichni v karanténě.

V práci zůstal jen vedoucí, sekretářka a kluk, který vyhlašuje lidi do Patrosu. Zatykače a příkazy k dodání do výkonu trestu zadávají jen do počítače a předpokládá se, že drbany chytí uniformované hlídky. to samé platí i pro lidi, které shání kriminálka, jenže problém je u pohřešovaných osob. Na těch je potřeba dělat,“ znovu si povzdechl a pomalu přelétl tváře svých podřízených. Začínali tušit, co se na ně chystá, a na první pohled neměli radost.

Několik podřízených zarytě hledělo před sebe na písemnosti, které si přinesli s sebou, a snažili se vyhnout očnímu kontaktu. V duchu se musel usmát. Sám to jako řadový detektiv také dělal, ale nikdy mu to nepomohlo. Když si vedoucí usmyslel mu dát práci, nezabránilo mu v tom ani hypnotizování desky stolu.

Novotný alias Mrzout ho pozoroval s typickým zamrače17

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 18

ným výrazem, zatímco jeho parťák Brejcha se usmíval jako sluníčko. Svou kulatou postavou a optimistickou náladou připomínal filmového Švejka.

Přejel pohledem na druhou stranu a střetl se se sebevědomými pohledy vysokého krátkovlasého čtyřicátníka a jeho menšího a o deset let mladšího parťáka. Starší radim Brázda lehce přikývl a po vteřině ho následoval i otakar Kubát. „Neříkej, že za pátrače budeme hledat nějaký ztracený fakany?“ zahartusil šedesátiletý Mrzout a naštvaně si prohrábl hustý plnovous. „ředitel to rozhodl, takže vedoucí pátračů Martin Kousek spisy rovnoměrně rozdělil mezi všechna ostatní oddělení. My zatím dostali dva. Jeden je aktuální, doručený včera odpoledne, na tom druhém už je nějaká práce hotová,“ zvedl do vzduchu několik listů vytištěných papírů sepjatých do dvou složek kancelářskými sponkami. „Je mezi vámi někdo, kdo si to vezme dobrovolně, nebo mám určit?“ „My si je s otou vezmeme,“ Brázda pohlédl na parťáka, který přikývl. „Beztak prověřujeme jen jeden pomníček a nic nového se tam nerýsuje, tak zkusíme trochu jinou práci,“ dodal otakar Kubát. „tak se mi to líbí,“ usmál se Honza Koloušek a rukou si promnul pěstěnou bradku s knírem. Naklonil se a po naleštěné desce dlouhého stolu jim poslal vytištěné listy. Nakonec to dopadlo lépe, než čekal. Byl rád, že na Brázdu s Kubátem byl vždycky spoleh. „tak vzhůru do práce,“ ukončil poradu a sledoval, jak se jeho detektivové vytrácejí z kanceláře. * radim Brázda se posadil ke stolu a položil před sebe jedno z oznámení o pohřešování. Za svoji kariéru vystřídal několik 18

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 19

oddělení kriminálky, ale vždy se jednalo o vyšetřování násilných trestných činů. evidování a pátrání po celostátně hledaných osobách mu nic neříkalo. „Co sis vzal?“ zeptal se z protější strany spojených stolů ota Kubát, když si vedle hrnku s kávou ve tvaru Thorova kladiva položil několikalistový pátrací svazek. „Patnáctiletá holka z děcáku na Klíčově,“ odpověděl a zadal její jméno do počítačové evidence. „Koukám, že byla vyhlášená do pátrání osmkrát za poslední rok. Dvakrát ji našla policejní hlídka v den odchodu, několikrát se po pár dnech vrátila sama, ale jednou byla na útěku skoro čtrnáct dní.“ „to vypadá na pohodový případ,“ ohodnotil s potměšilým úsměvem ota. „Můžeme chvíli počkat a třeba se vrátí. Kdysi jsem u pátračů byl na stáži a dělali jsme to tak. Děti z děcáku utíkají pořád a většinou o nic nejde. Dřív nebo později se vrátí.“ „Uvidíme,“ odtušil radim a přesunul pozornost k vytištěnému oznámení z Výchovného ústavu na Klíčově.

Zuzaně Gregorové táhlo na šestnáct let a již dva roky bydlela ve výchovném ústavu. od třinácti let utíkala z domova, toulala se, kradla a nakonec přičichla k drogám. rodiče její výchovu nezvládali, sociálka toho měla dost, takže dívka skončila v děcáku, kde měla z rozhodnutí soudu trávit mládí až do plnoletosti. Hned po měsíci utekla poprvé a potom to v různých intervalech zkoušela znovu a znovu. Někdy se stihla vrátit před nahlášením, ale čím dál častěji se o tom dozvídala policie, která ji musela hledat. Kvůli nařízené ústavní výchově pokaždé skončila zpátky. „Sakra! Musím za pátračema, nedošlo mi, že není vyhlášena do pátrání,“ oznámil radim otovi poté, co provedl základní lustrace v policejních evidencích a všechny nové informace si založil k rostoucímu spisu. ota přikývl a sám se začetl do přiděleného pátracího svaz19

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 20

ku Michaely Prokopové, která utekla z psychiatrické léčebny v Bohnicích. „radši se jich zeptej, jestli se na těch útěkářích má dělat hned,“ zavolal ještě za odcházejícím kolegou.

Detektiv seběhl několik pater dolů a zastavil se u otevřených dveří malé kanceláře. Uprostřed místnosti stály dva spojené stoly se zadními stranami monitorů k sobě. Kancelář připomínala menší dvojče jejich vlastní. Na pravé straně seděl pětapadesátiletý muž a něco svižně ťukal do klávesnice. radim překvapeně pozvedl obočí, když policejního veterána poznal. Vůbec netušil, že jeho starý známý ještě pořád slouží u policie. „Co nám neseš z vražd?“ zeptal se pátrač s potměšilým úsměvem, když Brázdu poznal. „ahoj, Bruci, potřebuji vyhlásit do pátrání útěkářku,“ odpověděl Jardovi roháčovi přezdívkou, kterou si vysloužil díky vysoké svalnaté postavě, drsnému obličeji a plešaté hlavě. Jako kdyby z oka vypadl herci Bruci Willisovi. Za svých mladších let byl jedním z nejdrsnějších a nejschopnějších detektivů v Praze, takže při občasných oslavách přišlo na přetřes, zda filmy známého herce nenatáčeli podle něj. Jeho pověst přetrvala i po tom, co zakotvil v kanceláři. Staří drbani si ho stále pamatovali, respektovali ho a někteří se ho i po letech báli. „Útěkářku? Někoho zabila?“ podivil se Bruce. „ale houby,“ zasmál se radim. „Dali nám vaše spisy. Já dostal holku z děcáku a ota uprchlici z blázince.“ „Chápu. Nám tady nastala normální apokalypsa. Jsem v práci sám se šéfem, když nepočítám sekretářku,“ pokrčil omluvně mohutnými rameny. „Každopádně, na puberťáky z děcáku neplýtvej energií, většinou se hned najdou.“ radim přikývl. „Stačí, když bude jen v pátrání? Je to mimo moji problematiku, tak vůbec nevím.“ „Jasný. Dej mi to, já ji vyhlásím a týden na ni kašli,“ mávl 20

hra o přežití.qxp_Sestava 1 23.09.22 7:33 Stránka 21

rukou, která objemem svalů mohla bez problému soupeřit s radimovou nohou.

Detektiv z mordparty ho poslechl a opřený o futro dveří se kochal rychlostí, s jakou starší kolega dokázal osobu do speciálního pátracího programu zaevidovat. Neuplynulo ani deset minut a dívčino jméno putovalo na internet mezi pohřešované osoby. Bruce měl zkrátka veškerou pátračskou práci v terénu i v kanceláři v malíku. „Díky,“ rozloučil se s kamarádem a rychlým krokem vyběhl zpátky do patra, ve kterém sídlilo 1. oddělení. „Povedlo se?“ přivítal radima netrpělivě ota. Na stole před ním ležel otevřený pátrací svazek Michaely Prokopové, který studoval a zakládal do něj sepsané žádosti na úřady a jiná policejní oddělení. „Jasně, byl tam Bruce,“ přisvědčil radim, když se posadil na své místo naproti otovi. „Známe se od počátků naší kariéry.“ „taky ho znám. Poradil ti?“ zeptal se mladší muž. „Jo, kašlat na ni,“ odpověděl a odložil spis na roh stolu. Pár dní počká a pak se uvidí. „Co ta holka z blázince?“ kývl k rozloženému spisu na otově stole. „Hodně zajímavý případ. Michaela Prokopová má nařízenou ústavní léčbu kvůli závislosti na hře, ve spojitosti s užíváním drog.“ „Feťačka a gamblerka? to nezní moc zajímavě,“ zapochyboval Brázda. „Právě že je. Našel jsem si podrobnosti k její hospitalizaci v etř. Kouří trávu, takže žádná velká narkomanka to není a klasická gamblerka už vůbec. žádné hrací automaty, kde by prohrávala všechno, co někde ukradne.“ „tak povídej.“ „Propadla nějaké hře na telefonu. Jednalo se o lovení po21