0043566

Julian Barnes Historie světa v 10 ½ kapitolách

ODEON

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 3

07.10.2022 8:41:59

Pro Pat Kavanaghovou

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 5

07.10.2022 8:41:59

1 Černý pasažér

Behémóty dali do nákladního prostoru společně s nosorožci, hrochy a slony. Použít je jako zátěž bylo rozumné rozhodnutí, ale dokážete si představit ten puch. A nebylo, kdo by vykydal hnůj. Muži byli příliš zaneprázdněni krmením a jejich ženy, které pod těmi šlehajícími ohnivými jazyky voňavek nepochybně zapáchaly stejně jako my, byly příliš cimprlich. Takže pokud mělo k nějakému kydání vůbec dojít, museli jsme ho provést sami. Každých pár měsíců odšpérovali masivní poklop na zadní palubě a vpustili úklidové ptáky. Tedy, napřed museli vyvětrat ten puch (do toho odšpérování se příliš mnoho dobrovolníků nehrnulo); potom šest či osm méně vybíravých ptáků asi tak minutu obezřetně poletovalo kolem poklopu, než vlétlo dovnitř. Nevybavuji si, jak se všichni jmenovali – však jeden z těch párů už ani neexistuje – ale víte, co asi byli zač.

Viděli jste hrochy s otevřenými tlamami, kterým mezi zuby klovají barevní ptáčci jako vystresovaní dentální hygienisté?

Představte si to ve větším, zaneřáděnějším měřítku. Nejsem dvakrát háklivý, ale nad tím výjevem v podpalubí jsem se otřásal odporem i já: řada švidrajících příšer, kterým dělají manikúru ve stoce.

7

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 7

07.10.2022 8:41:59

Na arše vládla přísná disciplína: to je třeba říct na úvod. Nevypadalo to jako ty malované dřevěné hračky, s nimiž jste si možná jako děti hrávali – samé šťastné párečky, které zvesela vyhlížejí přes zábradlí z pohodlí svých vyšůrovaných kójí. Nepředstavujte si nějakou výletní plavbu po Středozemním moři, na které jsme hráli lenivou ruletu a každý se hodil do gala na večeři: na arše nosili fraky jen tučňáci. Zapamatujte si: byla to dlouhá a nebezpečná plavba – nebezpečná, přestože některá pravidla byla předem stanovena. Také si zapamatujte, že jsme měli na palubě celou živočišnou říši: copak byste umístili gepardy tak, aby mohli doskočit na antilopu? Určitý stupeň bezpečnosti byl nezbytný, a tak jsme přistoupili na visací zámky, prohlídky kójí a zákaz nočního vycházení. Bohužel však existovaly i tresty a samotky.

Kdosi tam nahoře byl posedlý shromažďováním informací a jistí cestující se uvolili, že se stanou konfidenty. S politováním zaznamenávám, že donášení panstvu bylo tehdy na denním pořádku.

Nebyla to žádná přírodní rezervace, ta naše archa, někdy to byla spíše vězeňská loď.

Aby bylo jasno, já si jsem vědom, že se popisy různí. Váš biologický druh má svou neustále omílanou verzi, která doposud okouzluje i skeptiky, zatímco zvířata mají kompendium sentimentálních mýtů. Ale přece zvířata nebudou trhat partu, no ne?

Zvlášť když se s nimi zachází jako s hrdiny, zvlášť když se stalo věcí důstojnosti, že každé jediné z nich může hrdě odvodit svůj rodokmen rovnou z archy Noemovy. Byla vyvolena, vytrvala a přežila. Je pro ně normální přehlédnout trapné epizody, mít výhodná selhání paměti. Ale mě k tomu nic takhle nenutí. Já jsem nikdy nebyl vyvolený. Vlastně, jako několik ostatních druhů, jsem záměrně vyvolený nebyl. Byl jsem černý pasažér, také jsem přežil (vylodit se nebylo o nic lehčí než se nalodit) a vedlo se mi 8

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 8

07.10.2022 8:41:59

dobře. Jsem tak trochu stranou od ostatní zvířecí společnosti, která stále pořádá svá nostalgická setkání po letech: dokonce existuje i Klub mořských vlků pro zoologické druhy, kterým se ani jednou neudělalo zle od žaludku. Když si plavbu vybavuji, nevyvolává ve mně žádný pocit zavázanosti, vděčnost nezamlžuje objektiv vazelínou. Na můj popis se můžete spolehnout.

Pravděpodobně vám došlo, že archa byla víc než jen jedna loď? Nazvali jsme tak celou flotilu (sotva byste mohli očekávat, že nacpete celou živočišnou říši do něčeho pouhých tři sta loktů dlouhého). Že pršelo čtyřicet dní a čtyřicet nocí? Tedy, to přirozeně ne – to by nebylo víc než běžné anglické léto. Kdepak, podle mých výpočtů pršelo asi rok a půl. A že potopa na zemi trvala sto padesát dní? Prodlužte to tak na čtyři roky. A tak dále. Váš druh měl odjakživa v datech zmatek. Přikládám to vaší posedlosti násobky sedmi.

Na začátku se archa skládala z osmi plavidel: z Noemovy galeony, která táhla zásobovací loď, potom následovaly čtyři o něco menší lodě, z nichž každé velel jeden z Noemových synů, a za nimi, v bezpečném odstupu (rodina byla pověrčivá ohledně nemocí) nemocniční loď. Osmé plavidlo bylo tak trochu záhadou: rejdící maličká šalupa s filigránskými ozdobami ze santalového dřeva přes celou záď, která držela kurz patolízalsky blízký kurzu Chámovy archy. Když jste se dostali do závětří, dráždily vás někdy zvláštní vůně. Občas v noci, když ochabla bouře, jste zaslechli břesknou muziku a pronikavý smích – zvuky pro nás překvapivé, jelikož jsme předpokládali, že všechny ženy všech Noemových synů byly bezpečně ukryté na svých lodích. Avšak tato voňavá, rozesmátá loď nebyla dost pevná: potopila se při náhlém poryvu větru a Chám potom na několik týdnů propadl trudomyslnosti.

9

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 9

07.10.2022 8:41:59

Jako další se ztratila zásobovací loď – za bezhvězdné noci, kdy utichl vítr a hlídky ve strážních koších byly ospalé. Ráno za Noemovou admirálskou lodí plandal už jen kus tlustého vlečného lana, které přehryzlo něco s ostrými řezáky a schopností přilnout k mokrým provazům. Vyvolalo to závažná vzájemná obvinění, to vám povídám: tohle vlastně možná bylo poprvé, kdy jeden z druhů zmizel přes palubu. Zanedlouho poté zmizela nemocniční loď. Šuškalo se, že ty dvě události spolu souvisejí, neboť Chámova manželka – která nebyla příliš vyrovnané povahy – se rozhodla, že se zvířatům pomstí. Se zásobovací lodí se totiž zjevně potopila její kompletní výbava vyšívaného povlečení. Ale nikdy se nic neprokázalo.

Nicméně nejhorší pohromou byla ztráta Varádího. Cháma, Šéma a toho třetího, jehož jméno začínalo na J, dobře znáte, ale o Varádím nevíte, viďte? Byl to nejmladší a nejsilnější z Noe­ mových synů, díky čemuž samosebou nebyl v rodině právě nejoblíbenější. Také měl smysl pro humor – nebo se alespoň hodně smál, což je pro váš druh obyčejně dostatečně průkazné.

Ano, Varádí měl vždycky dobrou náladu. Bývalo ho vidět, jak si to vykračuje po kormové palubě s papouškem na každém rameni: čtyřnožce láskyplně poplácal po půlkách, na což reagovali uznalým zabučením, a říkalo se, že na jeho arše panovala mnohem menší tyranie než na ostatních. Ale tu máš: jednoho rána jsme se probudili a zjistili jsme, že Varádího loď zmizela z obzoru a s sebou vzala jednu pětinu živočišné říše. Řekl bych, že by se vám líbil pták símurgh se stříbrnou hlavou a pavím ocasem, leč tento pták, který měl hnízdo ve Stromu Poznání, nebyl o nic víc vyzbrojený proti vlnám než hnědavý hraboš.

Varádího bratři svalovali vinu na špatnou navigaci: říkali, že Varádí trávil příliš mnoho času tím, že se bratříčkoval se zvířaty, 10

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 10

07.10.2022 8:41:59

ba dokonce naznačili, že jej možná Bůh potrestal za jakýsi blíže neurčený poklesek, který spáchal, když byl pětaosmdesátiletým dítětem. Ale ať už byla pravda za Varádího zmizením jakákoli, byla to pro váš biologický druh krutá ztráta. Jeho geny by vám hodně pomohly.

Pokud šlo o nás, celá ta věc s plavbou začala, když si nás pozvali, abychom se dostavili ve stanovenou dobu na stanovené místo. Tehdy jsme se o tom plánu doslechli poprvé. O politickém pozadí jsme nic nevěděli. Boží hněv nad Jeho vlastním výtvorem byl pro nás novinkou: my jsme do toho byli jen volky nevolky zataženi. Nás nešlo nikterak obviňovat (snad nevěříte té historce o hadovi? – to byla jen Adamova černá propaganda), a přesto pro nás byly důsledky stejně kruté: každý druh vyhlazený až na jediný pár samce se samicí, který byl vyslaný na rozbouřené vody pod dohledem starého gaunera, který příliš holdoval alkoholu a jemuž táhlo už na sedmé století života.

Takže se to rozneslo, ale příznačné bylo, že nám neřekli pravdu. Vy jste si představovali, že v blízkosti Noemova paláce (kdepak, nebyl to žádný chuďas, ten Noe) přebýval příhodný vzorek každého druhu na zeměkouli? Ale, ale. Kdepak, museli to rozhlásit a potom z párů, které se představily, vybrat ten nejlepší. Jelikož nechtěli vyvolat všeobecnou paniku, oznámili soutěž pro dvojice – něco jako soutěž o královnu krásy plus mozkový trust plus věrní staří manželé – a řekli soutěžícím, aby se v určitý měsíc dostavili k Noemově bráně. Dokážete si představit ty problémy. Za prvé, ne každý má soutěživou povahu, takže se zřejmě zjevili jen ti nejchamtivější. Zvířatům, která nebyla dost chytrá na to, aby četla mezi řádky, připadalo, že prostě nepotřebují vyhrát luxusní zájezd lodí pro dvě osoby, veškeré výlohy hrazeny, děkujeme pěkně. Noe se svým štábem 11

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 11

07.10.2022 8:41:59

také nepamatoval na to, že některé druhy v daném ročním období hibernují, neřkuli na ještě zjevnější skutečnost, že některá zvířata se pohybují pomaleji než ostatní. Například tu byl jeden obzvláště pohodářský lenochod – nádherné stvoření, to mohu osobně potvrdit –, který sotva dolezl k úpatí svého stromu, než ho smetl mohutný příval Boží pomsty. Jak tomu říkáte – přirozený výběr? Já bych to nazval profesionální nekompetentnost.

Upřímně řečeno, v přípravách byl bordel. Noe se opozdil se stavbou arch (věci nepomohlo, když si řemeslníci uvědomili, že na lodích není dost kójí na to, aby tam přibrali i je), což mělo za následek, že se výběru zvířat nevěnovala dostatečná pozornost.

Kývlo se hned na první přijatelný pár – a tak to probíhalo se vším: určitě se nestihlo víc než ta nejzběžnější prověrka rodokmenu.

A samozřejmě, ačkoli tvrdili, že vezmou od každého druhu dva, když přišlo na lámání chleba … Někteří tvorové prostě nebyli na plavbě vítáni. To byl náš případ, a proto jsme museli jet načerno. A mnoha zvířatům, která měla naprosto bezvadný právní důkaz, že jsou představiteli samostatného biologického druhu, byla jejich žádost zamítnuta. Ne, od vás už dva máme, bylo jim řečeno. No, copak sejde na nějakých kroužcích kolem ocasu navíc nebo na těch štětinatých chomáčcích podél páteře?

My vás už máme. Pardon.

Našla se překrásná zvířata, která dorazila bez druha a musela tam zůstat. Rodiny, které se odmítaly oddělit od svých potomků, si zvolily společnou smrt. Probíhaly lékařské prohlídky, často surově intruzivní. A po celou noc byl vzduch za Noemovou palisádou obtěžkán kvílením těch, které zamítli. Dokážete si představit tu atmosféru, když se konečně rozkřikla zpráva, proč nás požádali, abychom podstoupili tuhle frašku? Byla z toho spousta žárlivosti a zlé krve, jak si dokážete představit.

12

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 12

07.10.2022 8:41:59

Některé ze vznešenějších druhů prostě odkráčely do lesa, odmítajíce přežít za ponižujících podmínek, které jim Bůh a Noe nabízeli, a dali přednost zániku a vlnám. Drsná a závistivá slova padla na adresu ryb, obojživelníci začali vypadat nepokrytě nabubřele, ptáci trénovali, aby vydrželi ve vzduchu co nejdéle.

Určité typy opic byly občas viděny, jak se snaží postavit vlastní primitivní vory. V areálu pro vyvolené jeden týden propukla záhadná otrava potravin a pro některé z méně statných druhů muselo výběrové řízení začít znovu.

Byly chvíle, kdy Noe a jeho synové byli dost hysteričtí. To do vašeho popisu událostí nepasuje? Vždycky vás vedli k tomu, abyste věřili, že Noe byl moudrý, spravedlivý a bohabojný, a já už jsem ho jednou popsal jako hysterického lotra, který příliš holdoval alkoholu? Ty dva názory se navzájem tak docela nevylučují. Vezměte to takhle: Noe byl dost špatný, ale měli byste vidět ostatní. Ani nás moc nepřekvapovalo, že se Bůh rozhodl začít s čistým štítem, jedinou záhadou bylo, proč se rozhodl vůbec něco zachovat z tohoto druhu, jehož stvoření na jeho stvořitele nevrhalo příliš dobré světlo.

Noe byl skoro na zhroucení. Archa měla skluz, řemeslníky museli popohánět bičem, kousek od jeho paláce bivakovaly stovky vyděšených zvířat a nikdo nevěděl, kdy se strhnou deště.

Bůh mu ani neurčil datum, kdy to začne. Každé ráno jsme se dívali na mraky: bude to západní vítr, který přinese déšť jako obyčejně, nebo Bůh sešle svůj mimořádný lijavec z nezvyklého směru? A jak počasí pomalu houstlo, narůstaly možnosti revolty. Někteří z odmítnutých se chtěli archy zmocnit a zachránit se, jiní ji chtěli zcela zničit. Zvířata s přemýšlivými sklony se jala navrhovat zásady konkurenční selekce, založené spíše na velikosti zvířat a jejich užitečnosti než na pouhém počtu, leč 13

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 13

07.10.2022 8:41:59

Noe povýšeně odmítl vyjednávat. Byl to člověk, který si liboval ve vlastních teoriích a odmítal teorie někoho jiného.

Jak se stavba flotily chýlila ke konci, bylo ji nutné hlídat po celých čtyřiadvacet hodin. Došlo k mnoha pokusům dostat se na loď načerno. Jednoho dne nachytali řemeslníka, který se snažil vyhloubit skrýš mezi nižšími trámy zásobovací lodi. A došlo i k dojemným výjevům: mladý los se pověsil ze zábradlí Šémovy archy, někteří ptáci se střemhlav vrhali proti ochranným sítím, a tak dále. Černí pasažéři, když se na ně přišlo, byli neprodleně popraveni, ale tyto veřejné podívané nikdy nestačily na to, aby odradily zoufalce. Náš druh, jak s pýchou zaznamenávám, se dostal na palubu bez úplatků či násilí, ale na nás se tak snadno nepřijde jako na mladého losa. Jak se nám to povedlo? Měli jsme prozíravého rodiče. Zatímco Noe a jeho synové zběžně ohledávali zvířata, která přicházela po přístavním můstku, drsnýma rukama prohrabávali podezřele chundelatá rouna a prováděli jedna z nejranějších a nejnehygieničtějších vyšetření prostaty, my už jsme dávno proklouzli a byli jsme pěkně v teplíčku na svých palandách. Do bezpečí nás odnesl jeden z lodních tesařů, ač pramálo věděl, co učinil.

Po dva dny vítr vanul ze všech stran najednou a potom se dalo do deště. Ze žlučovitého nebe se řinula voda, aby očistila bezbožný svět. Velikánské kapky pukaly o palubu jako holubí vejce. Vybraní představitelé svých druhů byli přemístěni z areálu vyvolených do přidělené archy: výjev připomínal nějakou povinnou hromadnou svatbu. Potom zašroubovali poklopy a všichni jsme si začínali zvykat na tmu, vězení a puch. Ne že by nám na tom zpočátku nějak záleželo: byli jsme příliš rozjaření, že jsme přežili. Déšť padal a padal, občas přecházel do krupobití a rachotil v lodním trámoví. Někdy jsme zvenčí zaslechli zapraštění 14

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 14

07.10.2022 8:41:59

hromu a často nářek opuštěných zvířat. Po čase tyto výkřiky prořídly – věděli jsme, že vody už začaly stoupat.

Konečně přišel den, po němž jsme toužili. Napřed jsme mysleli, že by to mohla být nějaká šílená zteč posledních zbylých tlustokožců, kteří si chtěli prorazit cestu do archy nebo ji alespoň převrhnout. Ale ne, bylo to tím, že se loď naklonila na stranu, jak ji voda začínala nadnášet ze skluzných saní.

Tohle byl vrcholný okamžik plavby, to vám povídám. Tehdy bratrství mezi zvířaty a vděčnost vůči člověku proudily jako víno u Noemova stolu. Později… ale zvířata byla asi naivní, že vůbec Noemovi a jeho Bohu důvěřovala.

Důvody ke znepokojení nastaly ještě před tím, než vody vystoupily. Vím, že váš biologický druh má sklon pohlížet na náš svět spatra, jelikož jej považuje za brutální, kanibalský a zrádný (ačkoli byste mohli uznat argument, že tím jsme vám spíše bližší nežli vzdálenější). Ale mezi námi vždy, od prvopočátku, existoval smysl pro rovnost. Tedy, zajisté, pojídali jsme se navzájem a tak dále – slabší druhy moc dobře věděly, co mohou čekat, pokud zkříží cestu něčemu, co je větší než oni a má to hlad. Ale my jsme to prostě jen považovali za přirozené.

Skutečnost, že jedno zvíře je s to zabít druhé, neznamenala, že to první je něco víc než druhé, pouze nebezpečnější. Možná se vám to těžko chápe, ale mezi námi panovala vzájemná úcta.

Sníst druhé zvíře nebylo důvodem pro to, aby jím někdo pohrdal, být snězen nevštípilo oběti – nebo její rodině – jakýkoli přehnaný obdiv vůči obědvajícímu druhu.

Noe – nebo Noemův Bůh – to všechno změnil. Pokud vy jste měli prvotní hřích, pak my také. Ale nás k němu donutili. Poprvé jsme si toho všimli, právě když se dělal výběr do areálu vyvolených. Všechny ty řeči o páru od každého byla pravda (a bylo vidět, 15

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 15

07.10.2022 8:42:00

že to dává jakýsi základní smysl), ale tím celá ta věc nekončila.

V areálu jsme si všimli, že některé druhy se nescvrkly na jeden pár, nýbrž na sedm (zase ta posedlost sedmičkami). Nejprve jsme si mysleli, že těch šest navíc mohou být náhradníci na cestu pro případ, kdyby původní pár onemocněl. Ale pak to pomalu začalo vycházet najevo. Noe – nebo Noemův Bůh – rozhodl, že jsou dvě kasty zvířat: čistá a nečistá. Čistá zvířata se dostala do archy po sedmi párech, kdežto nečistá jen po páru.

Jak si dokážete představit, nejednotná Boží politika vůči zvířatům vyvolala hluboký odpor. Ve skutečnosti i sama čistá zvířata byla zpočátku nad celou tou záležitostí v rozpacích, věděla, že toho moc neudělala, aby si zasloužila takovou zvláštní záštitu. Ačkoli být „čistý“, jak si záhy uvědomila, bylo dvojsečné požehnání. Být čistý totiž znamenalo, že se dají sníst. Na palubě bylo vítáno sedm párů zvířat, ale šest z nich bylo určeno pro lodní kuchyni. Byla to prapodivná forma pocty, které se jim dostalo.

Ale aspoň to znamenalo, že získala nejpohodlnější příbytky, které jim byly k dispozici až do dne jejich rituální porážky.

Občas mi ta situace připadala legrační a dal jsem volný průchod smíchu vyděděnce. Nicméně mezi druhy, které se braly vážně, vyvstala všelijak komplikovaná řevnivost. Praseti to bylo jedno, jelikož bylo povahy společensky nectižádostivé, ale některá z ostatních zvířat považovala pojem nečistosti za osobní urážku. A dlužno podotknout, že ten systém – alespoň tak, jak ho chápal Noe – skoro vůbec nedával smysl. Čím byli sudokopytní přežvýkavci tak skvělí, ptali jsme se? Proč by měli velbloud a králík dostat druhořadé společenské postavení? Proč by se mělo začít rozlišovat mezi rybami, které měly šupiny, a rybami bez šupin? Labuť, pelikán, volavka, dudek: cožpak to nejsou jedny z nejušlechtilejších druhů? Těm však 16

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 16

07.10.2022 8:42:00

plaketa čistoty udělena nebyla. Proč se navážet do myši a ještěrky – když už mají beztak dost problémů, pomysleli jste si možná – a ještě více podrývat jejich sebedůvěru? Kdybychom tak za tím vším mohli zahlédnout nějaký záblesk logiky, kdyby to tak Noe lépe vysvětlil. Ale on jen slepě poslouchal. Noe, jak už vám mnohokrát říkali, byl tuze bohabojný muž, a vzhledem k Boží povaze to byl pravděpodobně nejbezpečnější kurz, jaký mohl nasadit. Kdybyste však mohli slyšet nářek korýšů, tísnivý a zmatený stesk humra, kdybyste tak mohli vidět truchlivou zahanbenost čápa, pochopili byste, že mezi námi to už nikdy nebude jako dřív.

A pak tu byl další drobný zádrhel. Jakousi nešťastnou náhodou se podařilo propašovat na palubu sedm příslušníků našeho druhu. Nejenže jsme byli černí pasažéři (což někteří nesli nelibě), nejenže jsme nebyli čistí (čímž už někteří začali pohrdat), ale zároveň jsme zesměšnili ty čisté a zákonem povolené druhy tím, že jsme se opičili po jejich posvátném čísle. Rychle jsme se rozhodli, že budeme zapírat, kolik nás je, a nikdy jsme se společně neobjevili na jednom místě. Přišli jsme na to, které části lodi nám byly nakloněny a kterým bychom se měli vyhýbat.

Takže si dokážete představit, že to byl od samého počátku neveselý konvoj. Někteří z nás tesknili po těch, které jsme byli nuceni opustit, jiným se příčilo jejich postavení, další zase, ač pojmově upřednostněni titulem čistoty, měli oprávněné obavy z pekáče. A k tomu všemu tam byl Noe se svou rodinkou.

Nevím, jak bych vám to nejlépe vyjevil, ale Noe nebyl hodný člověk. Chápu, že je to zarážející představa, jelikož z něho všichni pocházíte, nicméně je to tak. Byla to zrůda, nafoukaný patriarcha, který půlku dne trávil tím, že se plazil před svým Bohem, a druhou půlku dne si na nás vyléval vztek. Měl 17

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 17

07.10.2022 8:42:00

sukovici z goferového dřeva, se kterou… inu, některá zvířata ty pruhy nosí dodnes. Je ohromující, co dokáže udělat strach. Že prý vašemu druhu můžou po těžkém šoku během několika hodin zbělet vlasy. Na arše byly následky strachu ještě dramatičtější. Byl tam kupříkladu pár ještěrek, který při pouhém zvuku Noemových sandálů z goferového dřeva, sestupujících po schůdkách do podpalubí, skutečně měnil barvu. Viděl jsem to na vlastní oči: jejich kůže změnila přirozený odstín a splynula s pozadím. Když Noe procházel kolem jejich komůrky, zarazil se a blesklo mu hlavou, proč je asi prázdná, a potom šel dál, a jak se jeho kroky vzdalovaly, vyděšené ještěrky se pomalu normálně zabarvovaly. V postarchálních letech se to zjevně osvědčilo jako užitečný trik, ale všechno to začalo jako chronická reakce na „admirála“.

Se soby to bylo složitější. Byli vždycky nervózní, ale nebyl to jen strach z Noema, bylo to něco hlubšího. Víte, že některá z nás zvířat mají schopnost předvídání? Dokonce i vy jste si toho byli s to všimnout, po několikatisícileté konfrontaci s našimi zvyky. „Hele,“ říkáte, „krávy si sedly na louku, to znamená, že bude pršet.“ Tedy, samozřejmě je to všechno mnohem rafinovanější, než si vůbec dokážete představit, a rozhodně nejde o to, abychom se chovali jako laciná větrná korouhev pro lidské bytosti. Zkrátka a dobře… soby sužovalo cosi hlubšího než úzkost z Noema, cosi podivnějšího než strach z bouřky, cosi… dlouhodobého. Potili se ve svých komůrkách, neuroticky ržáli v obdobích dusného horka, kopali do přepážek z goferového dřeva, když nehrozilo žádné zjevné nebezpečí – ani žádné nebezpečí, které by se prokázalo později – a když se Noe na své poměry choval vyloženě zdrženlivě. Ale sobi něco větřili. A bylo to cosi, co sahalo za hranice našeho tehdejšího vědění. Jako by říkali, myslíte si, že tohle je 18

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 18

07.10.2022 8:42:00

to nejhorší? Tak to jste vedle. Nicméně ať už to bylo cokoli, dokonce ani sobi to nedokázali přesně vyjádřit. Cosi vzdáleného, závažného… dlouhodobého.

Nám zbylým zcela pochopitelně dělaly daleko větší starosti věci krátkodobé. S nemocnými zvířaty se kupříkladu vždy zacházelo surově. Tohle není nemocniční loď, informovaly nás neustále orgány. Nebudou trpěny žádné nemoci ani simulantství.

Což se sotva zdálo být spravedlivé či realistické. Ale věděli jsme, že nemáme ohlásit, že jsme nemocní. Trocha prašiviny, a už jste letěli přes palubu, ještě než jste stihli při prohlídce vypláznout jazyk. A co myslíte, že se pak asi přihodilo vaší lepší polovičce?

K čemu je padesát procent chovného páru? Noe nebyl žádný sentimentální stařík, který by naléhal na truchlícího partnera, aby se dožil svého přirozeného věku.

Vezměte to jinak: co podle vás Noe a jeho famílie na Arše jedli? Přece nás, samozřejmě. Chci říct, když se v dnešní době rozhlédnete po živočišné říši, nemyslíte si, že toho bylo odjakživa tak málo, viďte? Spousta zvířat, která vypadají víceméně stejně, potom mezera – a další spousta zvířat, která zase vypadají víceméně stejně? Já vím, vy máte nějakou teorii, aby to všechno dávalo smysl – něco o vztahu k životnímu prostředí a o zděděných dovednostech nebo co –, ale pro ty nepochopitelné skoky ve spektru stvoření existuje mnohem jednodušší vysvětlení. Jedna pětina pozemských druhů se potopila společně s Varádím. A co se týče těch zbylých nezvěstných, ty slupla Noemova parta. Fakticky. Tak například tam byl pár arktických kulíků – velmi pěkných ptáků. Když se nalodili, měli kropenaté modravě šedé peří. Za pár měsíců začali pelichat. To bylo docela normální. Jak jim vypadávalo letní peří, začal prosvítat bělostný zimní šat. Samozřejmě, nebyli jsme 19

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 19

07.10.2022 8:42:00

v arktických zeměpisných šířkách, takže to nebylo technicky nutné, ale přírodu přece zastavit nemůžete. Stejně tak byste nezastavili Noema. Sotva uviděl, jak kulíci bělají, rozhodl se, že chřadnou, a s laskavým ohledem na zdraví zbytku lodi je nechal uvařit s trochou mořských řas jako přílohou. Byl to po mnoha stránkách nevzdělanec a rozhodně nebyl žádný ornitolog. Sestavili jsme petici a vysvětlili jsme mu jisté věci o přepeřování a tak všelijak podobně. Vypadal, že mu to nakonec došlo. Jenže arktičtí kulíci už byli v tahu.

Samozřejmě to tím neskončilo. Pokud šlo o Noema a jeho rodinku, byli jsme jen plovoucí samoobslužná restaurace. Čistí a nečistí pro ně byli na arše prašť jako uhoď. Nejdřív oběd, potom pobožnost, takové bylo pravidlo. A nedokážete si představit, o jaké bohatství fauny vás Noe připravil. Nebo spíš dokážete, jelikož to je přesně to, co děláte: představujete si to. Všechna ta mytická zvířata, která si vysnili vaši básníci v dřívějších staletích: máte za to, viďte, že si je buď vědomě vymysleli, nebo že to byly přehnaně děsivé popisy zvířat letmo zahlédnutých v lese po příliš vydatném loveckém obídku? Obávám se, že vysvětlení je mnohem snazší: zbaštil je Noe se svým klanem. Jak jsem řekl, na začátku cesty byl v nákladním prostoru párek behémótů.

Já sám jsem je moc neviděl, ale prý to byla impozantní zvířata.

Ale Chám, Šém nebo ten, jehož jméno začínalo na J, zjevně na rodinné poradě navrhli, že máte-li slona a hrocha, můžete se obejít bez behémóta. A navíc, v tom argumentu se snoubila praktičnost s principem – dvě tak velké mrtvoly by Noemovu rodinu uživily celé měsíce.

Samozřejmě, nakonec se to vyvrbilo jinak. Po pár týdnech se objevily stížnosti, že každý večer je k večeři behémót, a tak – jen pro zpestření jídelníčku – byl obětován nějaký další druh.

20

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 20

07.10.2022 8:42:00

Čas od času se na adresu domácího hospodaření objevilo provinilé kývnutí, ale můžu vám říct jedno: na konci plavby zbylo velké množství nasoleného behémóta.

Stejně dopadl salamandr. Ten pravý salamandr, ne to nanicovaté zvíře, které nazýváte stejným jménem. Náš salamandr žil v ohni. Bylo to bezpochyby jednoúčelové zvíře, jenomže Chám či Šém nebo ten další neustále zdůrazňovali, že na dřevěné lodi je to prostě příliš velké riziko, a tak oba salamandři a dva ohně, v nichž přebývali, museli přes palubu. Šel i karbunkl, jen kvůli tomu, že Chámova manželka zaslechla jakousi absurdní historku o tom, že karbunkl má uvnitř lebky vzácný drahokam.

Tahleta Chámova žena byla odjakživa hrozná fiflena. Takže vzali jednoho z karbunklů a usekli mu hlavu. Rozlomili lebku a vůbec nic nenašli. Možná, že drahokam lze najít jen v samičí hlavě, navrhla Chámova žena. Takže otevřeli i tu druhou a dopadlo to stejně.

Tuto další domněnku vám nastiňuji dosti zdráhavě, nicméně cítím, že ji musím vyslovit. Chvílemi jsme nabývali podezření, že za tím vším vražděním je nějaký systém. Určitě docházelo k většímu vyhlazování, než bylo nezbytně nutné z důvodů výživy – k mnohem většímu. A zároveň některé z druhů, které byly zabity, toho na sobě měly velmi málo k jídlu. Ba co víc, racci občas hlásili, že viděli, jak se ze zádě shazují mrtvoly s naprosto nezkaženým, pěkným masem. Začali jsme mít podezření, že Noe a jeho klan měli na některá zvířata zálusk prostě proto, že byla taková, jaká byla. Například bazilišek šel přes palubu velmi brzy. Tedy, samozřejmě, nebyl na něj dvakrát příjemný pohled, ale cítím jako svou povinnost zaznamenat, že pod těmi šupinami toho bylo velice málo k snědku a že tento pták tehdy rozhodně nebyl nemocen.

21

historie sveta v deseti a pul kapitolach_presazba.indd 21

07.10.2022 8:42:00