0043528

sparta 130 LET K A R E L F E LT

fotbalové historie

SPARTA 001 az 360.indd 3

05.10.2022 9:56

SPA R TA – LO G A JAK ŠEL ČAS

SPARTA 001 az 360.indd 5

05.10.2022 9:56

OBSAH

SPARTA 001 az 360.indd 6

Pár vět úvodem, Jiří Novotný..........................................................

Historie ověnčená trofejemi...........................................................

11 13

MEDAILONKY Největších osobností Sparty.............................................

Václav RUDL První kapitán................................................................

Václav PILÁT Mistr „české uličky“........................................................

Vlasta BURIAN Král komiků mezi tyčemi................................................

Jindřich REZEK Srdcař, který přišel na inzerát..........................................

Josef BĚLKA Dvakrát vyměnil dres obou S...............................................

Karel HRADECKÝ První sparťanský gól v derby.........................................

Antonín FIVÉBR Elegán, který krásně maloval..........................................

Jan VANÍK Nejlepší kanonýr v historii klubu..............................................

Josef SEDLÁČEK „Šmrdlus“, skvělý technik i velký smolař.. ...........................

Johny DICK Kapitán Arsenalu koučoval Železnou Spartu.. ..............................

Karel PEŠEK-KÁĎA Největší hvězda Železné Sparty...................................

Antonín JANDA-OČKO Holohlavý ďábel děsil zjevem i ránou.........................

Antonín HOJER Obránce řízný a prostořeký.............................................

Jaroslav POLÁČEK Talent, který zmařila smrt.. .........................................

František HOCHMAN Zeď mezi tyčemi..................................................

František KOLENATÝ Útok oplakal, v záloze zářil......................................

Jaroslav ČERVENÝ Univerzál, který hrál za dvě Sparty.................................

Jan DVOŘÁČEK Lehký jako papír, ale bodal jako sršeň.................................

Antonín PERNER V Barceloně protrhl síť................................................

Josef SILNÝ Bombarďák z Hané prvním stovkařem......................................

Josef KOŠŤÁLEK Nejcennější medaili si převezl z Říma. . ...............................

Karel KOŽELUH Mistr se dvěma míči a pukem. . .........................................

Bohumil KLENOVEC Jak obr Bonzo hladil nejcennější pohár..........................

Raymond BRAINE Belgický čarostřelec.................................................

Erich SRBEK První mistr jako hráč i trenér...............................................

Ferdinand FACZINEK Slovenský expres. . ...............................................

Jaroslav BURGR Ze záskoku se stal oporou.............................................

Josef ČTYŘOKÝ Jistota na levém beku...................................................

Jaroslav BOUČEK Dokázal nahradit génia. . .............................................

Oldřich NEJEDLÝ Král střelců světového šampionátu. . .................................

Karel SENECKÝ Tituly ve třech desetiletích. . ............................................

Karel KOLSKÝ Skvělý hráč, jedinečný trenér............................................

Jan ŘÍHA Únos píseckého klenotu.........................................................

Josef LUDL Letenský Leônidas nebo Pelé?.. ..............................................

59 60 62 64 66 68 70 72 74 76 78 80 82 84 86 88 90 92 94 96 98 100 102 104 106 108 110 112 114 116 118 120 122 124 126

05.10.2022 9:56

Vlastimil PREIS Tituly sbíral na Letné i Tehelném poli.. ................................

Ladislav KOUBEK Ze dna k titulům. .....................................................

Jiří ZÁSTĚRA V Holicích má svoji ulici..... ...............................................

Jiří ZMATLÍK Nejdřív se Britové smáli, pak kroutili hlavou..............................

Jaroslav CEJP Fotbalovou hvězdou vlastně omylem.....................................

Arnošt PAZDERA Mistr oboustranných kliček.. .........................................

Oldřich MENCLÍK Pro Slavii byl příliš malý.............................................

Jan HERTL Mistr hororových kliček........................................................

Jiří PEŠEK Nenápadný střelec v kloboučku...............................................

Antonín RÝGR Byl lepší hráč, nebo trenér….............................................

Tadeáš KRAUS Oprášil skoro zapomenutý pohár.......................................

Tomáš POSPÍCHAL Jeho fotbal měl logiku..............................................

Andrej KVAŠŇÁK Sparťan století, génius i bavič.......................................

Václav JEŽEK Král českých trenérů. ....... ...............................................

Jiří TICHÝ Pevný pilíř obrany...............................................................

Václav MAŠEK Střelecký zázrak nebo zázračný střelec.................................

Ivan MRÁZ Čarostřelec z Kysúce. .........................................................

Josef VOJTA Tvrdý jako křemen............................................................

Antonín KRAMERIUS Gól z výkopu přes celé hřiště.. ..................................

Václav MIGAS Osudný střet s Petrášem. ................................................

Vladimír TÁBORSKÝ Skončil kvůli velké křivdě........................................

Bohumil VESELÝ Kdo byl lepší? Bohumil, nebo František?. . ...........................

Josef JURKANIN Říkali mu český Pelé..... ...............................................

Václav VRÁNA Létal po křídle, teď fandí vnukovi. . ......................................

František CHOVANEC Stoper z Dolných Kočkovců.....................................

Oldřich URBAN Nejlepší z šesti Urbanů. . ...............................................

Vladimír KÁRA Rozstřílel slavný Standard..............................................

Pavel DYBA V pravou chvíli na pravém místě............................................

Jozef CHOVANEC Rekordman a šéf v mnoha funkcích..................................

Josef JAROLÍM Nejkrásnější roky vedle Bergera........................................

Jozef JARABINSKÝ Trénoval tři generace sparťanů. . ...................................

František STRAKA Franz vládl ve vzduchu, na trávníku i lavičce......................

Daniel DRAHOKOUPIL Nenápadný šampion...........................................

Jan BERGER Pro fanoušky byl bůh. .......................................................

Ivan HAŠEK Z trávníku do prezidentského křesla.......................................

Tomáš SKUHRAVÝ Bomber vyřadil i slavný Real.......................................

Stanislav GRIGA Žilinský gólový terminátor............................................

Július BIELIK Křišťálová kopačka za parádní trefu. . .....................................

SPARTA 001 az 360.indd 7

128 130 132 134 136 138 140 142 144 146 148 150 152 154 156 158 160 162 164 166 168 170 172 174 176 178 180 182 184 186 188 190 192 194 196 198 200 202

05.10.2022 9:56

Zdeněk ŠČASNÝ Gól Watfordu a dobytí Říma. . .........................................

Miloslav DENK Pro slávisty byl zlým snem..............................................

Jan STEJSKAL Gólman se železnými nervy...............................................

Michal BÍLEK Kliďas, jehož góly psaly historii.. .........................................

Ivan ČABALA Zaskočil Schumachera i Mikloška.. .......................................

Petr VRABEC Obránce s dynamitem v kopačkách.......................................

Václav NĚMEČEK Dvě velké lásky, fotbal a víno.. .......................................

Vítězslav LAVIČKA Tři trofeje během měsíce...........................................

Petr NOVÁK Duše léčil góly, klouby na sále..............................................

Jiří NOVOTNÝ Nepřekonatelný rekordman...............................................

Pavel ČERNÝ Autor nejslavnější přihrávky. . .............................................

Lumír MISTR Máňa byl mistr kombinace. . ...............................................

Dušan UHRIN Krok od finále a evropské stříbro. . .......................................

Roman KUKLETA Kanonýr z jihu Moravy................................................

Viktor DVIRNYK Kanonýr z Kyjeva.. ......................................................

Roman VONÁŠEK Troufneš si na Barcelonu? ptal se trenér............................

Horst SIEGL Sestřelil Marseille i Barcelonu. . ............................................

Martin FRÝDEK Větší radost měl z gólů, na které přihrál...............................

Jiří NĚMEC „Němej“ mluvil nádherně nohama...........................................

Petr KOUBA Démon mezi tyčemi..........................................................

Michal HORŇÁK Valach, který dobyl Letnou i Evropu..................................

Zdeněk SVOBODA Záložník, nebo stoper? Obojživelník...............................

Pavel NEDVĚD Železný robot ze Skalné..................................................

Vratislav LOKVENC Jak se krade Šoula.................................................

Tomáš ŘEPKA Rebel: neústupný a červený..............................................

Josef OBAJDIN Oklikou k šesti titulům...................................................

Jan KOLLER Dino ze Smetanovy Lhoty....................................................

Jiří JAROŠÍK Šampion čtyř zemí...........................................................

Petr GABRIEL Stoper z oceli.. .............................................................

Karel POBORSKÝ Proslul nezapomenutelnými góly...................................

Tomáš ROSICKÝ Malý Mozart s rudým srdcem.. ........................................

Martin HAŠEK Bojovník, který přemohl kletbu sudiček................................

Miroslav BARANEK Řídil hru, dával góly, teď vede mužstvo.. .........................

Tomáš JUN Střelec, kterého trenéři moc nemilovali.....................................

Vladimír LABANT Vracel se jako bájný Fénix............................................

Tomáš POŠTULKA Táta to měl těžší než syn............................................

Tomáš HÜBSCHMAN V rudém dresu dal jediný gól....................................

Jaromír BLAŽEK Na šanci si počkal a pak zářil..........................................

SPARTA 001 az 360.indd 8

204 206 208 210 212 214 216 218 220 222 224 226 228 230 232 234 236 238 240 242 244 246 248 250 252 254 256 258 260 262 264 266 268 270 272 274 276 278

05.10.2022 9:56

Tomáš VOTAVA Tichý, spolehlivý stoper.. ...............................................

Lukáš ZELENKA Fotbalový romantik, mistr kliček a placírek...........................

Marek KINCL Nejslavnější gól dal Laziu... ...............................................

Zdeněk GRYGERA Šokoval i Zidana. ....................................................

Petr ČECH Rekordy doma i v Anglii. .......................................................

Tomáš SIVOK Stoper z podzámčí. ......... ...............................................

Libor SIONKO Porazil i Mourinha, ale tátu nepřekonal.................................

Michal KADLEC Mistr klíčových penalt. .................................................

Wilfried BONY Čert II. kategorie africkým králem. . .....................................

Marek MATĚJOVSKÝ Góly šetřil, ale stály za to........................................

Costa NHAMOINESU Costík miloval Prahu, ale nesnášel zimu.......................

Tomáš VACLÍK Vychytal hvězdy Realu i Barcelony......................................

David LAFATA Dvakrát pět a šest korunek.. ..............................................

Josef HUŠBAUER Prostřílel cestu k titulu.. ..............................................

Pavel KADEŘÁBEK Nejslavnější gól dal z penalty......................................

Jakub BRABEC Jak Brumla pokořil Slavii................................................

Ladislav KREJČÍ První gól dal Slavii....... ...............................................

Bořek DOČKAL Světoběžník s geniální přihrávkou.....................................

Dávid HANCKO Slovenská strela si parťáky nevybírá..................................

Adam HLOŽEK Nejmladší rekordman stoupá mezi hvězdy.. ............................

280 282 284 286 288 290 292 294 296 298 300 302 304 306 308 310 312 314 316 318

Prezidenti, předsedové a majitelé Sparty.........................................

Vedli Spartu z lavičky, slavní i zapomenutí.......................................

Hvězdy z kanceláří. ......................................................................

Královny s míčem........................................................................

Tréninkové centrum Strahov, líheň talentů.......................................

Fotbalový chrám na Letné.............. ...............................................

Sparta v krvi. ............................... ...............................................

Dvorana slávy. ............................. ...............................................

321 324 326 333 334 335 337 338

Základní údaje a názvy. ................. ...............................................

Tituly, mistři a umístění. ................ ...............................................

Vládce domácích pohárů. ............... ...............................................

Sparta v Evropě. ........................... ...............................................

Sparťané v anketách. .................... ...............................................

Nejlepší ligoví střelci v dresu Sparty...............................................

341 342 347 348 355 356

SPARTA 001 az 360.indd 9

05.10.2022 9:56

Pár vět úvodem Největší a nejslavnější Když jsem byl osloven, abych napsal pár úvodních vět ke knize o historii Sparty, uvědomil jsem si, co tento historicky nejúspěšnější a nejslavnější klub pro český fotbal i mne osobně znamená. V roce 2023 oslaví 130 let svojí existence, jejíž základy jsou ale ještě starší a sahají do roku 1890. Zároveň to bude 129 let, co nese jméno AC Sparta Praha, a 106 let, co sídlí na jednom místě na Letné.

Jsem hrdý, že z rekordních 36 titulů jsem se podílel na čtrnácti. Na tom prvním jen málo, později jsem zvedal nad hlavu trofej pro českého mistra ligy jako kapitán. Každý z nich mám zapsaný v paměti, stejně jako spoluhráče a trenéry, s nimiž jsme společně na vrchol došli. A nejen já doufám, že se sparťané dočkají těch chvil, kdy budou pod balkónem hlavní tribuny na Letné šťastní fanoušci slavit titul, skandovat jejich jména a prožívat společně neopakovatelné chvíle, jaké se nikdy neomrzí, protože jsou nádherné. Pro ně se fotbal hraje.

Máte v rukou knížku, která mapuje historii největšího a nejslavnějšího klubu. Ta historie je úžasná, i když i v ní jsou momenty smutné, ale je dobře, že ani jim se autor nevyhnul, protože k historii Sparty patří. Sto třicet portrétů pak připomíná nejslavnější legendy klubu – hráče i trenéry, kteří jsou podepsáni pod největšími úspěchy. Některá jména už fanouškům vypadla z paměti, ti mladí je díky této knize uvidí třeba poprvé. Když jsem je pročítal, pochopil jsem, proč tuhle část považuje autor za nejtěžší.

O některých jménech není nejmenších pochyb, ale vybrat jich „jen“ 130 je vzhledem k bohaté historii opravdu obtížné. Logicky každý fanoušek se s autorem na všech neshodne, to ani nelze, ale není to pro knihu nejpodstatnější.

Až bude někdo psát knihu o 200 letech historie Sparty, bude to mít snazší.

Nebo také ne... Třetí část připomíná lidi, kteří nejsou vidět, ale bez nichž by klub nefungoval, i jim patří poděkování. V závěrečných statistikách pak najdete unikátní soubor údajů, jaký ještě nebyl takto shromážděn. Ani to nebylo jednoduché, protože některé prameny v roce 1934 shořely, jiné se nedochovaly.

Určitě ale máte v rukou knížku, která stojí za přečtení. Klade si za čest otevřít jubilejní rok 130. výročí založení Sparty.

Jiří Novotný, čtrnáctinásobný mistr ligy se Spartou

11

SPARTA 001 az 360.indd 11

05.10.2022 9:56

HISTORIE OVĚNČENÁ TROFEJEMI Žádný český fotbalový klub nedosáhl tolika úspěchů jako Sparta. Se 36 ligovými tituly vládne historickým tabulkám nejvyšší soutěže, osmkrát vyhrála Československý pohár a jedenadvacetkrát Český. Úspěšná byla i v předválečném Poháru dobročinnosti nebo meziválečném Středočeském poháru, což byly ve své době soutěže na úrovni národního poháru.

Největšího úspěchu z českých klubů dosáhla i v Poháru mistrů evropských zemí, potažmo v Lize mistrů, když v ročníku 1991/1992 skončila druhá v semifinálové skupině za pozdějším vítězem Barcelonou, kterou doma porazila. Tehdy se dělila o pomyslné třetí místo s Crvenou zvezdou Bělehrad.

Jako jediná z týmů nejvyšší domácí soutěže zakusila jen jednou hořkost sestupu do druhé ligy. V ročníku 1974/1975 skončila o skóre 15. za TŽ Třinec za velice zvláštních okolností. Za rok ale byla zpátky.

Za svoji 130 let trvající historii, z níž 105 let sídlí na Letné na stejném místě, zažila velké okamžiky. Těch horších bylo méně, i když ambice klubu byly vždy ty nejvyšší, takže i druhá místa mnoho fanoušků bere jako neúspěch.

Dres Sparty oblékaly největší legendy československého a českého fotbalu, které sbíraly také individuální trofeje, ať už jako Fotbalisté roku, držitelé Zlatého míče ČR, trenéři, králové střelců ligových ročníků, členové Klubu ligových kanonýrů nebo brankářského Klubu stovkařů. Sparta se má čím pochlubit, tak nahlédněme do její bohaté historie…

Nechť se náš klub zove AC Sparta 1890–1918 Tuhle památnou větu pronesl Vladimír Horejc, fotbalista a funkcionář, ve čtvrtek 9. srpna 1894 v kavárně Demínka na Vinohradech, na rohu Anglické a Škrétovy ulice, která jako Restaurant Demínka funguje dodnes.

Toho dne se tam konala valná hromada AC Královské Vinohrady, sportovního klubu, který vyznával „cvičení míče nohou kopaného“. Mladí mužové se překřikovali a hádali, protože hledali nový název pro svůj klub. Dost bylo Královských Vinohrad, které se k mladému klubu, který si vzal před necelým rokem do názvu jméno této noblesní pražské čtvrti, chovaly macešsky.

Ani kus louky na hřiště mu nedaly. Za své jeho sportovce nepřijaly. Pro nafoukané měšťany, kteří si nechali postavit krásné divadlo a honosný chrám v novogotickém slohu, bylo „cvičení míče nohou kopaného“ čímsi podřadným a nedůstojným.

V rozjitřené atmosféře zazněl najednou Horejcův hlas: „Nechť náš klub změní své dosavadní označení a nově se zove Athletic Club Sparta.“

13

SPARTA 001 az 360.indd 13

05.10.2022 9:56

A najednou bylo po hádce. Nabitá Demínka nadšeně tleskala. Sparta, to je to pravé. Bájní antičtí hrdinové Sparťané, kteří byli ve své době nejstatečnější a nejlepší bojovníci, z nichž 300 nejsmělejších pod vedením krále Leonidase v bájné bitvě u Thermopyl čelilo mnohonásobné perské přesile, po zradě padli do jednoho pro Spartu. O rok později s dalšími Řeky rozdrtili „nesmrtelné Peršany“ u Platají. Bylo rozhodnuto. Nadšení mladí mužové se shodli: „To je ono!“ Hned byly schváleny stanovy klubu, jeho znak i sportovní dres – černý svetr s velkým bílým S na hrudi…

V tu chvíli nejspíš nikoho ani nenapadlo, že dali jméno nejslavnějšímu českému fotbalovému klubu v historii, který budou znát lidé po celé Evropě i na dalších světadílech, kde má fotbal svůj domov. Sparta je nejslavnější, nejúspěšnější, železná… Jejím prvním prezidentem byl zvolen obchodník a sportovní nadšenec Maxmilián Švagrovský.

Historie klubu do změny názvu je ale starší. Oficiálně Sparta slaví jako datum svého založení také čtvrtek, ale 16. listopadu 1893. Tehdy se klub jmenoval AC Královské Vinohrady, ale nepředbíhejme a pojďme ještě o tři roky zpět. Už 31. srpna roku 1890 se sešla parta mladých sportovních nadšenců a založila Athletic Club Praha, který se zabýval atletikou, cyklistikou a bruslením. Na první schůzi byli i bratři Josef, Karel a Otakar Malečkové, František a Karel Malých. O necelý rok později, přesně 25. června 1891, byl AC Praha oficiálně ustaven valnou hromadou, sídlil na Maninách.

Jenže soudržnost klubu, který neměl svůj domov ani jasnou filozofii, kterým sportům se bude věnovat, netrvala dlouho.

Brzy docházelo k hádkám a štěpení. Nakonec došlo k rozkolu a skupina kolem bratrů Malečků a Malých i Oskara Johna Lažnovského se rozhodla založit nový klub. To se také stalo onoho 16. listopadu 1893. Klub přijal název AC Královské Vinohrady s vírou, že tehdy nejluxusnější pražská čtvrť mu poskytne domov. Už víme, jaký to byl omyl… Ještě na přelomu let 1893 a 1894 se k novému klubu přidali bratři Bohumil, Václav a Rudolf Rudlové, kteří přesvědčili ostatní (u některých to nebylo ani třeba), aby se věnovali novému sportu, který se zrodil v Anglii – footballu, který byl tehdy mládeži z lepších kruhů a zejména studentům zapovídán. Které datum založení Sparty je to nejsprávnější anebo úplně první? Vyberte si. Ono to je ale vlastně jedno…

Bohumil Rudl přivedl do klubu nejen svoje bratry, ale i partu nadšenců provozujících football na Letné nedaleko Hanavského pavilonu.

V cyklistickém a bruslařském klubu od roku 1894 převzal „vládu“ fotbal.

Sparta neměla hřiště, trénovala na vojenském cvičišti nedaleko Invalidovny.

14

SPARTA 001 az 360.indd 14

05.10.2022 9:56

Ale jak už v květnu toho roku napsal ve Sportovním obzoru Max Švagrovský, obchodník se sportovními potřebami a jeden z prvních podporovatelů tehdy ještě AC Královské Vinohrady, o pár měsíců později už Sparty: „Česká veřejnost brzy bude mít příležitost seznati na některém závodě zdařilé výsledky těchto footballistů, kteří dobré pověsti českého sportu jistě nezadají.“ Jaká prorocká slova, jež ale došla naplnění mnohem později. Švagrovský také jako první začal oficiálně používat anglický název hry football, zatímco c. k. tiskoviny a úřady sveřepě uplatňovaly výraz „cvičení míče nohou kopaného“.

V polovině devadesátých let devatenáctého století působilo v Praze několik klubů, které se věnovaly i fotbalu. Hrát ho začali také slávisté, o víc než rok později po AC Královské Vinohrady. Když se klub přejmenoval na Spartu, velký rival se stále věnoval především cyklistice. Až v roce 1895, podle některých pramenů ještě později, začali slávisté hrát fotbal. Tehdy byly v Praze nejsilnější německé fotbalové kluby, především Kickers. Zápasy se domlouvaly často u piva a místem konání byla kromě jejich domácích plácků „neutrální“ Císařská louka, původně součást smíchovského břehu, později po založení smíchovského přístavu ostrov.

A právě tady se odehrálo první derby pražských S, které skončilo skandálním odvoláním gólu Sparty a odstartovalo víc než sto let trvající řevnivost. V březnu roku 1896 se na Císařské louce uskutečnil první organizovaný turnaj pod honosným názvem „Národní zápasy mužstev kopaný míč cvičících“. Zúčastnily se ho týmy Kickers, jenž turnaj vyhrál, AC Praha a Sparta se Slavií. Historicky první derby S, která nyní už překročila tři stovky vzájemných duelů, se odehrálo 29. března a Sparta vyhrála na hřišti 1:0. Do historie však vstoupil výsledek 0:0. Otec českého sportu Josef Rössler-Ořovský, který zápas rozhodoval, branku v hospodě při společném sezení odvolal. Tehdy totiž musela s výsledkem souhlasit obě mužstva a slávisté byli proti, protože podle jejich soudu byl gól neregulérní… Na dlouhých jedenáct let to bylo derby první i poslední.

Kdo ten gól tenkrát vstřelil, se nedochovalo. Fotbalu hodně holdovali studenti, kteří ho pod trestem vyloučení z ústavu měli zakázaný, a tak hráli pod přezdívkami, s nalepenými vousy a jiným maskováním. Nejslavnější přezdívkou se stal „Káďa“, jejímž nositelem byl gymnazista a poté student Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Dr. Karel Pešek. Ale to jsme zase o pár let předběhli dobu, takže zpátky na přelom devatenáctého a dvacátého století.

15

SPARTA 001 az 360.indd 15

05.10.2022 9:56

Sparta byla tehdy chudým klubem, který neměl ani vlastní hřiště, ba ani dresy. Těmi vůbec prvními byly černé svetry s našitým velkým bílým S. Jenže svetry dlouho nevydržely a na nové dresy, tehdy spíš košile, nebylo.

A tak sparťané vzali zavděk červenočernými pruhovanými košilemi po ČAFC Královské Vinohrady a pak červenobíle pruhovanými po zrušeném Unionu. Škoda že součástí „dědictví“ tehdy nebyl i skvělý bombarďák Jan Košek. Ten sice zůstal v červenobílé kombinaci, ale s hvězdou na hrudi. Chyběly peníze a brzy i hráči. Sparta si dokonce dala inzerát, v němž nabízela možnost hrát fotbal „mladým, slušným jinochům jakéhokoliv stavu“. Ty zvala k tréninku ještě na cvičiště u Invalidovny.

Na přelomu století se začalo sparťanům blýskat na lepší časy. Došlo ke stěhování na levý břeh Vltavy. Sparta dostala možnost hrát na hřišti uprostřed cyklistické dráhy v Bubnech, přibližně v prostoru dnešního Strossmayerova náměstí. V roce 1904 se dočkala konečně svého vlastního hřiště, a to o kus dál v Holešovicích, vedle tehdy slavného uměleckého svatostánku Uranie a naproti Holešovickému pivovaru.

V té době po nevyvedeném zájezdu do Vídně odešli ze Slavie kanonýr Jan Košek, skvělé křídlo Jindřich Baumruk a střední záložník Rudolf Krummer.

Všichni zamířili do Sparty. Košek hlavně proto, že mu krátce po sobě zemřeli oba rodiče i sestra a on by musel zanechat studií na akademickém gymnáziu. Zachránil ho jeden movitější fanoušek Sparty, který mu za přestup nabídl zajištění a možnost dokončit studia. Tihle tři byli podle historických pramenů prvními, kdo měnili dres pražských S. Nyní je takových hráčů, kteří ať přímo či oklikou přes jiné kluby hájili barvy obou celků, už kolem stovky. A někteří takto přestupovali i opakovaně.

Sparta byla díky novým posilám lepší než Slavia a začala získávat i mezinárodní věhlas, když porazila First Viennu 7:2 a 7:0, skvělou Tornu Budapešť 4:1 a nejlepší německý klub Preussen 7:3. Uznání se jí dostalo i za těsnou prohru 2:3 s anglickým Newcastlem. Britské kluby tehdy neměly na starém kontinentu rovnocenného soupeře. Zmíněné trio slávistů sice postupně odešlo, ale Sparta už měla nastartováno k lepším zítřkům. Z té doby se také traduje, a je to i písemně doloženo, že Slavia odmítla hrát druhé derby. Nejprve na písemné výzvy neodpovídala, po několika měsících zaslala dopis, v němž rivalovi v podstatě sdělila, že se s ním nebude zahazovat…

Rok 1905 byl dalším milníkem v historii klubu. Sparta se stěhovala na Letnou, hřiště měla v místech, kde dnes stojí Národní technické

16

SPARTA 001 az 360.indd 16

05.10.2022 9:56

muzeum. Nejbližším sousedem bylo hřiště Slavie. O rok později došlo k další historické události, když se JUDr. Otakar Petřík při obchodní cestě do Londýna zahleděl do rudých dresů a koupil je pro Spartu. Traduje se, že šlo o identické dresy, v jakých hrál Arsenal, leč je to jen krásná legenda.

Sparťanské dresy byly a jsou vínově rudé, Arsenal vyznává sytě červenou, v některých letech tmavě červenou, ale nikdy ne rudou. Panu Petříkovi asi na hráčích Arsenalu rudé připadaly, zalíbily se mu, tak zkrátka jednu sadu koupil. Podstatné je, že Sparta má od toho roku svoji nezaměnitelnou základní barvu dresů.

V roce 1907 byly prolomeny ledy a 13. října se hrálo druhé derby pražských S. Sousedi z Letné si to rozdali na hřišti Slavie, které bylo přece jenom lepší co do vybavení a prostorů pro diváky. Slávisté byli favoritem, ale zápas skončil remízou 2:2, když oba sparťanské góly vstřelil Karel Hradecký. Slavia, tehdy jeden z nejlepších týmů v kontinentální Evropě, zápas mírně podcenila a poslala na hřiště kombinovaný tým áčka a béčka. Prahla po odvetě, která se uskutečnila už 24. listopadu téhož roku a pro Spartu dopadla katastrofální porážkou 1:9, nejvyšší v historii vzájemných duelů. Slavia tehdy nastoupila v nejsilnější sestavě, i s hráči, kteří se do ní vrátili ze Sparty.

Sparťané psali i historii českého fotbalu. V roce 1911 se ve Francii uskutečnilo amatérské mistrovství Evropy a Čechy ho vyhrály. Tým tvořili převážně hráči Slavie, ale její kouč John Madden vzal i sparťany Václava Piláta a Josefa Bělku. Ti se postarali o výhru 4:1 nad Francií, když se Pilát trefil dvakrát a Bělka jednou. Oba hráli i finále proti anglickým amatérům, v němž Češi zvítězili 2:1. Mezinárodních zápasů mezi kluby přibývalo, v roce 1912 Sparta excelovala na turnaji v San Sebastianu, kde porazila například londýnské amatéry 5:1 a výběr Paříže 5:0. Stejně dobře si vedla v zahraničí i Slavia. Utkání národních mužstev bylo tehdy výrazně méně a to se týkalo i Čechů. Rakousko-uherské mocnářství český národní tým neuznávalo, vždyť také duel z roku 1906 oficiálně považovaný za první v historii českého fotbalu byl vlastně utkáním mezi výběry Prahy a Budapešti.

S rozvojem fotbalu v Čechách a na Moravě přibývalo turnajů, hrály se různé pohárové zápasy, ale o soutěži podobné lize nemohla být řeč. V roce 1912 se uskutečnilo Mistrovství Českého svazu footballového za účasti šestnácti týmů, rozdělených do čtyř skupin. V té nazvané „Čechy A“ byly Sparta, Slavia, Viktoria Žižkov, ČAFC Vinohrady, Olympia Praha I, Meteor Praha VIII, SK Kladno a SK Pardubice a vyhrála ji Sparta. „Béčko“ opanoval AFK Kolín a vládcem Moravy se stala Moravská Slavia Brno, ve čtvrté byl jen SK Plzeň,

17

SPARTA 001 az 360.indd 17

05.10.2022 9:56

který postoupil rovnou do semifinále. V něm Sparta porazila Brno 6:3 a ve finále pak Kolín 4:0 a získala tak svůj první oficiální titul. Mistrovství Čech a Moravy se hrála už od konce devatenáctého století, byť s přestávkami.

Tehdy vládla zejména Slavia. Od roku 1909 se soutěž jmenovala Mistrovství ČSF a téhož roku ho Sparta vyhrála. Oficiálně však statistikové a historikové počítají tituly od roku 1912, proto je Sparta jako vítěz tohoto ročníku prvním českým fotbalovým mistrem.

Rok poté přestoupil z Vinohrad do Sparty později jeden z nejlepších fotbalistů v Evropě Karel Pešek, přezdívaný „Káďa“. Čas tohoto fotbalového génia však přijde v další kapitole. Jeho spoluhráčem byl mimo jiné Karel Koželuh, vynikající fotbalista, hokejista a tenista. A pak vypukla první světová válka, která na čtyři roky ochromila i fotbal. Zahynulo v ní mnoho fotbalistů, jako částečný invalida se vrátil Jan Vaník, k milované hře se vrátil v červenobílém dresu rivala, který mu zajistil místo bankovního zřízence. Václav Pilát bojoval po těžkém zranění o život, lékaři mu nejprve dávali minimální šanci na přežití, pak mu zakázali fotbal, ale on znovu obul kopačky, a ještě pomohl k úspěchům Spartě i reprezentaci. Fotbal skomíral, přesto Sparta zažila ve válečném období i světlejší okamžiky. Do mužstva přišla pozdější velká opora Antonín Janda, řečený „Očko“. Do branky se postavil král komiků Vlasta Burian. V roce 1917 se Sparta znovu stěhovala, tentokrát jen v prostoru Letné. Dostala pozemek na druhé straně mezi hlavní ulicí, železniční tratí a Stromovkou. A tam sídlí dodnes. První zápas tu sehrála 17. května 1917 proti Viktorii Plzeň a vyhrála 3:2, historicky první gól dal na tomto hřišti zmíněný Janda-Očko. Železné Spartě velel Káďa 1919–1945 Konec monarchie, Československá republika píše svoje první kapitoly.

Navázat na předválečné období se snaží i fotbal. Jde to pomalu a těžce.

Chybějí peníze a hlavně hráči. Mistrovství ČSF, později Středočeská župa, se hrálo už v roce 1918, ještě za monarchie, a vyhrála ho Slavia. I další ročníky byly v režii Pražanů, převážně obou S. Soutěž měnila podobu, někdy se hrálo v župách, jejichž vítězové pak bojovali o titul. Postupně přibývalo mimopražských klubů, a to nejen z Čech, ale zapojovali se i Moravané a Slováci. V roce 1919, už v Československé republice, dominovala Sparta.

Ta vládla pět let, až do roku 1923, ale oficiálně je jí připsán jen titul z roku 1922. V tomto roce se totiž na rozdíl od ostatních zapojily kluby opravdu z celé země, nikoli jen z Prahy a blízkého okolí. Může se to zdát divné, protože by s největší pravděpodobností špičkové týmy z hlavního města tehdy stejně nikdo nepřekonal, ale tak je psáno a dáno a nemá smysl po sto

18

SPARTA 001 az 360.indd 18

05.10.2022 9:56

letech revidovat, či dokonce měnit českou, potažmo československou fotbalovou historii.

Dvacátá léta byla pro Spartu zlatá fotbalová. Tehdejší mužstvo bylo takřka neporazitelné. V letech 1919 až 1924 Sparta v domácím mistrovství, které se hrálo jednokolově na jaře, prohrála jediný zápas z 59 a vytvořila sérii 51 vítězství v řadě! Také skóre bylo impozantní – 235:46. V letech 1920 až 1923 vyhrála nejvyšší domácí soutěž bez ztráty bodu. V té době udivovala Československo i Evropu Železná Sparta, jejímž vůdcem byla blonďatá primadona Karel Pešek-Káďa. Úspěchy sbírala i v domácí pohárové soutěži, nejprve v Poháru dobročinnosti, později ve Středočeském poháru. Dočkala se také opravdového stadiónu. V roce 1921 vyrostla první dřevěná tribuna, která byla postupně vylepšována. Měla 25 lóží se 170 sedadly a dalších 1454 sedadel, jak napsal v knize Dějiny československé kopané Karel Petrů, pozdější asociační kapitán (tehdejší označení funkce trenéra) stříbrného reprezentačního týmu z MS 1934 v Itálii. V roce 1934 byla zvýšena kapacita hlediště navršením valů na 45 000 diváků. V témže roce pak hlavní tribuna vyhořela a v roce 1937 vyrostla nová, železobetonová, která tvoří dodnes základ hlavní tribuny. Ale to jsme zase utekli o kousek dopředu.

Vraťme se do dvacátých let, kdy měla Sparta skutečně jedno z nejlepších mužstev na kontinentu, ne-li nejlepší. Vždyť při svém triumfálním tažení proti evropským velkoklubům porazila v roce 1920 FC Janov 8:0 a tamní Dorii 4:0, rok nato Barcelonu na jejím hřišti 3:2 a o pět let později dokonce 7:2, FC Bilbao pak 3:1. Celtic Glasgow zdolala na Letné 2:1, FC Norimberk 5:2 a Nacional Montevideo 1:0. V rámci tažení Německem a Švýcarskem rozstřílela například Bayern Mnichov 5:0 nebo Old Boys Basilej 6:0. A tak by bylo možné v počtu „obětí“ Železné Sparty pokračovat. Její hráči se výrazně podíleli na vítězství československého, převážně pražského týmu na Pershingově olympiádě 1919 v Paříži, v základu bylo devět sparťanů.

O rok později se téměř stejný tým probojoval do finále olympijského turnaje v Antverpách. Ve finále však anglický sudí Lewis tlačil domácí tak neomaleně a neohrabaně, že kapitán Pešek-Káďa zavelel ve 40. minutě k odchodu do šaten. „Bylo to ode mne unáhlené rozhodnutí, i když nás sudí neustále poškozoval. Ale kolik sportovních, či spíš nesportovních křivd se nejen ve fotbale stalo a stává… Měli jsme zápas dohrát, přivezli bychom si stříbrné olympijské medaile, byť s vědomím, že nám ‚ukradli‘ zlaté. Takhle nás vyloučili z olympiády a nedostali jsme nic. Nejen doma se o nás mluvilo jako o ostudě československého sportu,“ litoval i po desetiletích svého rozhodnutí populární Káďa.

19

SPARTA 001 az 360.indd 19

05.10.2022 9:56

Hráči se sice měnili, ale ve dvacátých letech vykrystalizovala Spartě jedinečná sestava, která se nejvýrazněji podílela na „železné“ éře: František Peyr – František Kolenatý, Antonín Hojer – Antonín Janda-Očko, Antonín Fivébr, Karel Pešek-Káďa – Otakar Škvajn Mazal, Josef Sedláček, Václav Pilát, Josef Šroubek, Jan Dvořáček. Samozřejmě se za období Železné Sparty vystřídalo na hřišti více fotbalistů, k hvězdám patřili i Karel Steiner, Antonín Perner, Jaroslav Červený, Miroslav Pospíšil, Jan Plaček, již zmíněný Karel Koželuh, Antonín Kaliba, Jaroslav Poláček, Ferdinand Hajný a další.

Zejména středová řada byla považována za nejlepší v Evropě. V roce 1922 byla Barcelona ochotná dát za Jandu-Očka tehdy neskutečných 75 000 peset. Přesto neodešel… Po vystoupení Sparty ve Španělsku napsal list La Gaceta del Norte: „Vidět hrát Káďu, Jandu, Piláta, Mazala a celý ten božský soubor fotbalových umělců znamená pro sportovního fanouška totéž, co pro cestovatele Neapol. Vidět a umřít! Ale umřít by bylo přece jen škoda; to by znamenalo už nikdy nevidět Spartu.“ Zatímco například v Anglii byla pravidla profesionalismu jasně daná, v Československu se platilo, a někdy i uplácelo, tajně. Vedení svazu dokonce vytvořilo speciální komisi, která případy plateb fotbalistům vyšetřovala a trestala. Marně, bez efektu. Ve Spartě dokonce došlo kvůli penězům na podzim roku 1924 ke vzpouře proti kapitánu Káďovi, když pár minut před zápasem s First Viennou na Letné jeden z hráčů vznesl požadavek, aby všem byly zvýšeny diety, tedy startovné. Káďa ho okřikl, že si nevybral správný okamžik, ale část mužstva se postavila za rebela. „Buď nebude hrát Káďa, nebo my,“ zaznělo kabinou. Funkcionáři si nevěděli rady, a tak kapitán zavelel, že kdo chce hrát s ním, ať si oblékne ihned dres, a kdo nechce, ať odejde. Káďa pak sestavil mužstvo ze zbytku áčka a rezervy a to vyhrálo 2:1. „Byl to tehdy můj 400. zápas za Spartu a možná největší vítězství,“ vzpomínal po desetiletích. Rebelové krátce nato přišli s prosíkem zpátky…

Problémy s tajným vyplácením „startovného“ měly i další kluby. Sílil hlas fanoušků, že když na to kluby mají, ať hráče normálně platí jako jiné firmy svoje zaměstnance. O problému s „neamatérismem“ se hovořilo i v Parlamentu. A tak vedení svazu došlo v roce 1924 k závěru, že přítrž tomu učiní jen jasná pravidla. Ta povolila profesionalismus ve fotbale a uzákonila hranice mezi ním a amatérismem. Pro profesionální fotbalisty to například znamenalo zákaz startu i v jiných sportech mezi amatéry. K profesionalismu se přihlásilo tehdy šestnáct klubů. Další si mohly dovolit třeba jen několik placených hráčů, což ale nedělalo dobrotu. Na jaře roku 1925 se hrál také první ročník Asociační ligy, jednokolovou soutěž vyhrála Slavia o skóre před

20

SPARTA 001 az 360.indd 20

05.10.2022 9:56

Spartou, v roce 1926 se z titulu, již v dvoukolovém systému podzim–jaro, radovala Sparta.

Tehdy udělala také největší přestup v dosavadní historii československého fotbalu, který byl v té době už profesionální. Ze Slavie získala skvělého kanonýra Josefa Silného, kterého jí červenobílí před rokem doslova vyfoukli před nosem. Pamětník Karel Petrů v knize Dějiny československé kopané píše o tehdy neuvěřitelné sumě 50 000 korun. Vítězslav Houška v knize Železná Sparta uvádí částku 60 000 korun. Ať to bylo tak či onak, možná rozdíl 10 000 korun dostal hráč, jednalo se na středoevropské poměry o mega přestup. Spartě se bohatě vyplatil. Technický, ale zároveň velmi důrazný střední útočník zaplnil mezeru po Pilátovi, který na sklonku kariéry odešel do ČAFC Vinohrady. Stal se také oporou reprezentace. Sparta netratila a údajně ještě za vyšší částku ho později prodala do SC Nîmes.

Silný byl velkou „atrakcí“ Sparty na zájezdu do USA, kam ji pozvali krajané a fotbalový klub Sparta Chicago. Ti si dokonce vyžádali i Jandu-Očka, který už ve Spartě nebyl, ale nabídku přijal. Krajany samozřejmě zajímal také kapitán Pešek-Káďa. Prvním soupeřem byl v New Yorku výběr nazvaný All Stars. I když Sparta soupeře lehce podcenila, vyhrála před třiceti tisíci diváků 4:0. Druhé utkání sehrála proti Brooklyn Wanderers, mužstvu tvořenému především anglickými a skotskými profesionály, a remizovala 3:3. Hodně tvrdý zápas odneslo zraněním několik hráčů, ti zbývající přesto porazili New York Giants 6:0. Doslova jatka přichystal Spartě mistr Spojených států Fall River, nejenže prohrála 2:3, ale devět hráčů z osmnácti ve výpravě utrpělo zranění. Gólman Kaliba byl v mrákotách odnesen ze hřiště a zápas dochytal Hochman i s rukou v sádře. Obavy sparťanů z nehostinné Ameriky rozptýlili krajané v Clevelandu, kteří vítali Pražany manifestačně už na nádraží a fandili jim i v duelu s místním klubem, Sparta je potěšila výhrou 6:2.

Odtud zamířili do Chicaga, na zápas s místními All Stars se přišel podívat i legendární starosta města, rodilý Kladeňák Antonín Čermák a byl svědkem výhry Sparty 1:0. Šok zažili hosté v duelu s Ulster United Toronto, když brzy prohrávali 0:3, nakonec ale zápas v poslední minutě Silný srovnal na 4:4.

V Saint Louis pak Sparta vyhrála 5:3 a nad svojí chicagskou jmenovkyní, za niž hráli převážně Češi a jejich potomci, dokonce 9:0. V Detroitu však čekala sparťany opět krvavá lázeň. Kaliba znovu skončil na nosítkách, Hojer se porval se Steelem, ve vřavě musela dokonce zasahovat policie. Spartě už nezbyl jediný zdravý hráč, cestou domů podlehla New York Wanderers 1:3 a v posledním utkání remizovala s Galicií New York 1:1. I přes zlomeniny, krev a boule hodnotili sparťané zájezd jako vydařený.

21

SPARTA 001 az 360.indd 21

05.10.2022 9:56

Fotbalový ruch v Evropě, zejména v její centrální části, byl sice čilý, ale chyběla tomu soutěž, v níž by se mužstva utkávala o nějakou trofej.

Už v roce 1925 přišel s myšlenkou na něco takového rakouský svazový funkcionář Hugo Meisl. O rok později se sešel s československým protějškem Karlem Petrů, který k tomu ve své (již dříve citované) knize uvedl: „Dne 28. října 1926 byl v Praze položen základ ke Středoevropskému poháru, soutěži to, které se měly zúčastnit dva nejlepší kluby ze jmenovaných čtyř zemí. I když Itálie s návrhem hned nesouhlasila, pohár příštího roku byl skutečně založen. Čtvrtým účastníkem místo Itálie se stala Jugoslávie.“ Základní kvarteto tak kromě Československa a Rakouska tvořily Maďarsko s Jugoslávií. Kritéria postupu dvou nejlepších si určovaly národní svazy. Ten československý rozhodl, že automaticky nebudou postupovat dva nejlepší ligové týmy, ale uskuteční se kvalifikační turnaj. V něm proti sobě na jaře 1927 nastoupila čtyři mužstva: Sparta, Slavia, SK Kladno a německý DFC Prag. Hrálo se každý s každým a díky lepšímu skóre vyhrála Slavia před Spartou. Do soutěže tak postoupila obě pražská S. Spartu v prvním kole premiérového ročníku soutěže čekala Admira Vídeň, kterou doma porazila 5:1. Jenže v odvetě tlačil maďarský sudí domácí celek a Pražané po hodině hry prohrávali 1:5. Přišla však 74. minuta a po rohovém kopu Františka Kolenatého dal gól Evžen Veselý, do té doby hráč rezervy. O minutu později se situace opakovala a Sparta vybojovala postup. Zaplacený krví. Veselý dostal od zuřících fanoušků několik ran holí do hlavy, na Káďu šel jiný chlap s nožem… Zasáhnout musela policie.

V semifinále s maďarskou Hungárií dosáhla Sparta v Budapešti slibnou remízu 2:2, ale na Letné skončila odveta bez branek. K rozhodujícímu třetímu zápasu však nedošlo, neboť se ukázalo, že za soupeře nastoupil jeden z hráčů neoprávněně. V říjnu bylo na programu finále s Rapidem Vídeň, který vyřadil Slavii. Na Letné Sparta vyhrála 6:2 a položila základ k zisku první velké mezinárodní trofeje. Vždyť Středoevropský pohár je i odborníky brán jako předválečný předchůdce Poháru mistrů, nynější Ligy mistrů. Sparta hrála v památné sestavě Hochmann – Burgr, Perner – Kolenatý, Káďa, Hajný – Patek, Šíma, Miclík, Silný, Horejs. Po dvou gólech dali Patek se Silným, jeden přidal Šíma a jeden byl vlastní. Odveta ve Vídni byla opět krvavá. Sparta prohrála 1:2 a po zápase hráči schytali od vídeňských fanoušků spršku kamení… Nejcennější předválečná klubová trofej ale mířila do Prahy!

Vítězství ve Středoevropském poháru v podstatě znamenalo konec Železné Sparty ze začátku dvacátých let. Hvězdné opory postupně odcházely, ať to byl Janda-Očko, gólman Peyr, Sedláček, Hojer, Koželuh a další. Zůstal

22

SPARTA 001 az 360.indd 22

05.10.2022 9:56

jen Káďa až do začátku třicátých let. Přicházeli ale noví borci. Do obrany Jaroslav Burgr, který vytvořil skvělou dvojici s odchovancem Slavie Josefem Čtyřokým, brankář Bohumil Klenovec, záložníci Jaroslav Bouček nebo Josef Košťálek a skvělí útočníci jako Oldřich Nejedlý, nejlepší střelec světového šampionátu v Itálii, Slovák Ferdinand Faczinek a také Belgičan Raymond Braine, fantastický, ale zároveň nezkrotitelný střelec, jehož si přivedl skotský trenér Johny Dick. To byla zvláštní postava, srovnatelná se slávistickým Skotem Johnem Maddenem. Dick stál u zrodu Železné Sparty na počátku dvacátých let, z angažmá v Belgii se vrátil na jejich konci a začal budovat novou Spartu, neméně úspěšnou, jako byla ta Železná. Krátce na Letné působil i skvělý kladenský kanonýr František Kloz, ale stejně jako předtím ve slávistickém dresu, ani ve sparťanském se mu nedařilo. Zrodil se, aby dával góly především v tom kladenském. Fotbalistů, kteří se na Letné neprosadili, ale jinde zářili, bylo, je a ještě bude mnoho. „Ne každý ten obrovský tlak unese, což se projeví na jeho výkonech, a musí ze Sparty odejít. Přitom to jsou kolikrát výborní fotbalisté, kteří jsou jinde oporami.

Sparta je jen pro silné a odolné nátury,“ vysvětlil mi čtrnáctinásobný ligový mistr ve sparťanském dresu Jiří Novotný.

V roce 1928 narušila hegemonii pražských S poprvé od vzniku Československa a na dalších dvacet let i naposledy Viktoria Žižkov. Pro Spartu to byl nepovedený rok. Nepostoupila z kvalifikačního turnaje do Středoevropského poháru, v domácí nejvyšší soutěži skončila až třetí.

Fanoušci tento neúspěch nesli hodně nelibě. Pikantérií tohoto roku bylo i osm derby zápasů s odvěkým rivalem, a to v lize a zejména v pohárech, jednou se týmy utkaly přátelsky. Bilance z pohledu Sparty byla 2 výhry, 3 remízy a 3 prohry, se skóre 13:13. Lize pak několik let vládla Slavia, Sparta uťala její sérii až v roce 1932, a to i díky gólům krále střelců Braineho.

V tomto roce došlo k marnému pokusu profesionálních klubů založit svůj podvýbor, který by řídil jejich „ligu a záležitosti“, jak psal dobový tisk. Svaz to nepovolil. Povedlo se to až v roce 2011, kdy vznikla Ligová fotbalová asociace. Takže nic nového pod českým sluncem.

Sparta pracovala také na zvelebení a zvětšení kapacity stadiónu. Jenže 10. dubna sedl na dřevěnou hlavní tribunu „červený kohout“. Požár vypukl kolem osmé hodiny ranní. Nejprve se vedle komína vedoucího z restaurace objevil kouř, pak vyšlehly plameny. Když přijeli hasiči, už neměli šanci.

V devět hodin ve spáleništi stál jen patnáctimetrový komín, který se o hodinu později zřítil na hrací plochu. Shořela tribuna, dresy, kopačky, veškeré vybavení, trofeje, restaurace, archiv… Z doutnajících ohořelých trámů a popela vytáhli hasiči nepoškozený trezor, v němž bylo pár korun

23

SPARTA 001 az 360.indd 23

05.10.2022 9:56

hotovosti a několik dokumentů. „Za pět minut shořelo čtvrtstoletí mojí archivářské práce,“ rozplakal se tehdejší archivář Rudolf Richter uprostřed spouště. Plameny pohltily i protokoly o činnosti klubu a jeho oddílech.

Pár papírů o historii, které měli „bordelářští“ funkcionáři doma, se stalo pokladem. Národ si kdysi po požáru postavil nové Národní divadlo, sparťané se pustili ihned do obnovy svého klubu. Ještě k doutnajícím zbytkům přišel Vlasta Burian a nabídl a také posléze dal na obnovu výtěžek z nejbližšího představení, ihned se přidávali i další sparťané. Movitější dávali tisíce, chudí třeba jen deset korun… Inu, velká sparťanská srdce. Trosky byly rychle odstraněny, aby Sparta mohla hrát na svém hřišti, byť v provizorních podmínkách. A v té době poslaly Vítkovické železárny na Letnou projekt železobetonové tribuny. Stavět se začala v roce 1936 a otevřena byla o rok později. Jak už bylo napsáno, dodnes tvoří základ hlavní tribuny. Český fotbal a hlavně Sparta měly v té době velký problém. Aktivní kariéru v osmatřiceti letech ukončil Káďa. Nástupce se hledal těžko. Na Letné i v národním mužstvu. Zatímco reprezentace oříšek vyřešila slávistou Čambalem, Sparta hledala dál. Nejčastěji se na této pozici objevovali Košťálek nebo Bouček. Kvapem se blížil světový šampionát v Itálii a asociační kapitán, vedoucí mužstva i trenér v jedné osobě Karel Petrů vybíral hráče, které by nominoval. Základ tvořili fotbalisté rozjeté Slavie, ale dostalo se i na sparťany. Do obrany nominoval zraněného Jaroslava Burgra, který v Itálii nastoupil jen jednou, naopak Josef Čtyřoký byl v základní sestavě jako levý bek, do zálohy byli povoláni Jaroslav Bouček a Josef Košťálek, který nastupoval v základu na pravé straně. V útoku pak řádil nejlepší střelec šampionátu Oldřich Nejedlý, zahrál si i Josef Silný, tehdy už hráč Nîmes, připraveni byli Géza Kalocsay a Erich Srbek, ti ale nenastoupili.

Prvním soupeřem byli Rumuni, zápas rozhodl gólem na 2:1 Nejedlý, který také poslal gólem na 3:2 do sítě Švýcarska československý tým do semifinále. Absolutním hrdinou se letenský střelec stal v duelu s Německem, jemuž dal hattrick a zařídil výhru 3:1. „Na ten zápas vzpomínám nejraději. To bylo moje vůbec nejvydařenější vystoupení v reprezentaci,“ vyprávěl po letech při setkání ligových kanonýrů. Ve finále švédský rozhodčí Eklind dotlačil Italy k výhře 2:1 po prodloužení. Stříbrní Čechoslováci se ale domů vrátili jako hrdinové. „Nesměli jsme finále vyhrát, ale čeho si nejvíc cením, bylo kamarádství, bojovnost a nasazení každého v každé minutě. A přivítání doma, kdy nás téměř na každém nádraží zdravily davy fanoušků a dechovky, bolest z prohry přebila. Pro lidi jsme byli zlatí,“ přidal vzpomínku další sparťan Josef Košťálek.

24

SPARTA 001 az 360.indd 24

05.10.2022 9:56

Rok 1935 přinesl druhé vítězství Sparty ve Středoevropském poháru. V tom už nyní startovaly i kluby z Itálie, v dalších letech se ještě připojily i celky ze Švýcarska a Rumunska. Složení se různě měnilo, v roce 1935 startovalo po čtyřech klubech z Československa, Rakouska, Maďarska a Itálie. Sparta začínala ve Vídni s First Viennou. První poločas prospala a prohrávala 0:1, po změně stran Nejedlý vyrovnal, ale vyloučen byl střední záložník Bouček. Pro odvetu ho na této pozici nahradil překvapivě Braine. Oldřich Zajíček na hrotu diváky vytáčel, pískali na něj, nelíbil se jim, přestože dal tři góly, po jednom pak přidali Braine a Nejedlý. Výhra 5:3 posunula Pražany do čtvrtfinále, v němž narazili na Fiorentinu. Zápas na Letné Spartě dlouho nevycházel podle představ, přesto vedla po půli góly Zajíčka a Nejedlého. Po změně stran se ujal režie Bouček a diváci viděli střelecký koncert, Faczinek dal dva góly, po jednom přidali Nejedlý, Kalocsay a Braine.

Po výhře 7:1 mohla jet Sparta do jednoho z nejkrásnějších měst na světě na výlet. A ono to tak vypadalo. Domácí vedli 3:0, když čest hostů zachránil trefou Faczinek, prohra 1:3 na postup stačila.

Do Prahy přijel Juventus Turín a hrál velice tvrdě, zejména Monti, nechvalně známý už ze světového šampionátu, pokopal každého, kdo mu přišel do cesty. Když Faczinek vstřelil gól a brzy poté rakouský sudí Beranek nařídil penaltu, šel mu to vysvětlit – dal mu ránu do brady a byl vyloučen.

Podle některých se jednalo o pouhé „štípnutí“ do brady, ale v odvetě Monti nastoupit nemohl. Z toho „problematického“ pokutového kopu Zajíček upravil na konečných 2:0. Odveta byla tvrdá a bolestivá. Juventus vedl 2:0, ale Nejedlý snížil. Maďarský arbitr ovšem věděl, kdo jsou domácí, a nastavoval, dokud Juventus nedal třetí gól. O místo konaní třetího zápasu se strhla hádanice, nakonec si Sparta prosadila, podle přímého účastníka jednání Petrů, divácky korektní Basilej. A nelitovala. Juventus porazila 5:1 dvěma góly Faczinka a Braineho, jeden přidal Zajíček.

Finálovým soupeřem byl fenomén tohoto ročníku Ferencváros Budapešť.

Doma neporazitelný, Spartu válcoval a vedl 2:0, ale Braine z trestného kopu dal výsledku pro odvetu přijatelnou podobu. Při ní praskala Letná ve švech, místo „oficiálních“ 36 000 diváků se na tribunách doslova presovalo 55 000 příznivců! Podle některých pramenů jich bylo dokonce o pět tisíc víc. Ještě v první půli otevřel skóre Faczinek, druhý gól přidal famózní Braine a sám také uzavřel na konečných 3:0, poklonu mu složil i anglický sudí Fogg.

Sparta přebírala cennou trofej doma, o to byl triumf sladší. Trenér Ferenc Szedlacsek poslal v obou finálových duelech na trávník tuto jedenáctku: Klenovec – Burgr, Čtyřoký – Košťálek, Bouček, Srbek – Faczinek, Zajíček, Braine, Nejedlý, Kalocsay.

25

SPARTA 001 az 360.indd 25

05.10.2022 9:56

Na Letné v roce 1936 doslova rostla před očima nová železobetonová tribuna. Upraveny byly i ostatní ochozy, aby kapacita dosáhla 45 000 diváků.

Taková věc se musí náležitě oslavit, nejlépe titulem, což se Spartě nakonec podařilo. V roce 1937 byl nový stadión dokončen. Titul sice nepřišel, na ten si musela Sparta rok počkat. U toho už byl i další skvělý střelec v rudém dresu Jan Říha. Je zvláštní, že sparťanské tituly přicházejí v letech, které se zapsaly i do historie republiky nebo alespoň ligy. Ročník 1937/1938 byl posledním ve svobodné a ještě celistvé republice. Ten následující začal v Československu, byť byl poznamenán mnichovskou zradou, ale jaro se dohrávalo už pod hákovými kříži. Po dvou kolech odstoupil ŠK Bratislava.

Jeho výsledky byly anulovány a Sparta nebyla nakonec korunována jako československý mistr, ale šampion Protektorátu Čechy a Morava.

V roce 1938 se ve Francii hrálo mistrovství světa, v československé nominaci bylo i osm sparťanů – obránce Jaroslav Burgr, záložníci Jaroslav Bouček, sparťanská kometa Karel Kolský a Josef Košťálek, v útoku pak Oldřich Nejedlý, Jan Říha, Karel Senecký a Josef Zeman. Košťálek, Nejedlý a Zeman svými góly v prodloužení zařídili výhru 3:0 nad Nizozemskem. Ve čtvrtfinále čekala Brazílie. Zápas skončil 1:1, když na gól skvělého Leônidase odpověděl z penalty Nejedlý. V opakovaném duelu sice otevřel skóre slávista Kopecký, ale Leônidas a Roberto během pěti minut druhé půle zápas otočili na konečných 2:1 z pohledu Brazílie. Jelo se domů. Toto vyřazení mělo jedno pozitivum, pro přestup ze Žižkova do Sparty se rozhodl šikovný útočník Josef Ludl. Trochu se všechno zadrhlo, i na svazu totiž měli tou dobou jiné starosti, ale v roce 1939 už byl sparťanem a později se stal klubovou legendou.

Protektorátní liga byla jednou z mála zábav, která fanouškům v době okupace a války zůstala. Ale báječná generace fotbalistů byla z pohledu mezinárodní klubové i reprezentační úrovně ztracena. Těžké časy prožívala i Sparta, lize vládla Bicanova Slavia. V roce 1940 se hrál první ročník Českého poháru, hned v jeho úvodu Spartu senzačně vyřadila Slezská Ostrava. Ve Středočeském poháru podlehla ve finále žižkovské Viktorce 3:5. V ligovém ročníku 1940/1941 skončila až čtvrtá. A bylo ještě hůř.

Odešli Bouček s Nejedlým, po podzimu ročníku 1941/1942 byla Sparta poslední. Neustálé změny v sestavě, zkoušení hráčů na různých postech, napětí v kabině i mezi hráči a vedením, trenér Josef Kuchynka nevěděl, co se situací. Nakonec se Sparta vyškrábala na sedmé místo. A to byl závěr ligy po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha značně posunutý.

Situace ve Spartě se zklidnila a v následujícím ročníku skončila druhá, rok nato dokonce vyhrála s famózní bilancí 22 výher, 4 remíz a 0 proher při skóre 112:27. Sezóna 1944/1945 se neuskutečnila, okupanti zakázali všechny

26

SPARTA 001 az 360.indd 26

05.10.2022 9:56

akce, na nichž se mohlo sejít víc lidí. Tedy i fotbal. Řádění nacistů odnesla Slavia, které zapálili stadión a vše lehlo popelem. Ale fotbal přežil, škody na sparťanském stadiónu nebyly tak velké a opravili je fanoušci. Už v červnu 1945 se utkala na Letné čtyři pražská mužstva. Sparta porazila Bohemku 4:3. Během války Sparta kromě zmíněného titulu vyhrála ještě v letech 1943 a 1944 protektorátní Český pohár, v obou případech ve finále nad Viktorií Plzeň. Na podzim 1945 začala celostátní liga opět se slovenskými mužstvy.

Násilně přetržená nit byla po sedmi letech navázána. Éra Sparťana století Kvašňáka a sestup 1946–1975 První poválečný ročník je dalším milníkem v historii československého fotbalu.

Jak jinak, titul získala Sparta. Hrálo se ve skupinách, jejichž vítězové Sparta a Slavia se utkali ve finále, Sparta vyhrála oba zápasy – 4:2 a 5:0. Základ mužstva tvořili Karel Kolský, Jan Říha, Karel Senecký, Josef Ludl, ale byli tu také Václav Kokštejn nebo Jirkové Zmatlík a Zástěra či Rudolf Šmejkal a Jaroslav Vejvoda, který se ale později víc proslavil jako trenér Dukly. Výraznou posilou Sparty se stal i Jaroslav Cejp. Sparta vyrazila za hranice a vyvolala senzaci na britských ostrovech, kde senzačně remizovala s Arsenalem 2:2 a s Derby County 3:3. V roce 1947 se uskutečnilo exhibiční utkání mezi výběrem Velké Británie a zbytku Evropy, do něhož byli povoláni i sparťané Ludl a Senecký.

Britové vyhráli 6:1. Byl to v podstatě první exhibiční zápas pod hlavičkou FIFA. Zápas mezi výběry Západní a Střední Evropy, v němž si v roce 1937 zahrál Oldřich Nejedlý, byl neoficiální. Doma v roce 1947 slavila titul Slavia, na 49 let naposledy. V jejich počtu také tehdy vedla nad Spartou 14:11.

Zlomový byl i rok 1948, i když se vzhledem k únorovému komunistickému puči stal jedním z těch negativních. Ligu vyhrála Sparta. Byl to poslední ročník, který se hrál systémem podzim–jaro. I do fotbalu tvrdě zasáhla politická moc. Začalo se hrát „sovětským“ systémem jaro–podzim, proto se v roce 1948 uskutečnila liga jen na podzim a oficiálně se titul neuděloval. O ten se začalo hrát až v roce 1949 na jaře. Kluby byly donuceny měnit tradiční názvy. Na Letné v roce 1948 působil AC Sparta Bubeneč a v následujícím roce Sokol Bratrství Sparta. Ani to však nestačilo. Sokolové upadli v nemilost a v roce 1951 došlo k další změně.

Klub se přejmenoval na Spartu ČKD Sokolovo, do názvu dostal jméno svého „patrona“, protože kluby byly přiřazeny k podnikům. Mimochodem, zkratka ČKD znamená Českomoravská Kolben Daněk podle zakladatelů největšího strojírenského podniku v Československu. Jelikož šlo o mezinárodně zavedenou značku a režim potřeboval každou „valutu“, název firmy si nedovolil změnit.

27

SPARTA 001 az 360.indd 27

05.10.2022 9:56

Ale ani Sparta nebylo to pravé, odkazovala na dějiny jiného národa, a tak byl klub přejmenován na Tělovýchovná jednota Spartak Praha Sokolovo, což byl poúnorový doplněk názvu ČKD, zkratka patrona se však nepoužívala.

A Spartak vyhrál v roce 1952 ligu. To už v nejvyšší soutěži nefigurovala Slavia, tehdy Dynamo, která sestoupila z jedenáctého místa. Dolů šla čtyři mužstva, soutěž prošla reorganizací, stejně jako kluby, včetně Sparty. Ta skončila v roce 1951 v lize druhá, vládl Slovan Bratislava, tehdy NV. Sparta přestavovala mužstvo, vsadila na talenty, její bývalá hvězda Erich Srbek, nyní trenér, měl na šikovné mladé fotbalisty nos. A tak přišli například Jan Hertl, Jaroslav Borovička, Jiří Pešek, pořád tu byli i Karel Senecký nebo Arnošt Pazdera. Jenže ambiciózním plánům udělal přítrž tehdejší ministr národní obrany Alexej Slepička povolávacím rozkazem talentovaným fotbalistům. Z Letné do ATK, později ÚDA a ještě později Dukly odešli její pozdější opory Hertl, Borovička, Šafránek. Nově vytvořený tým pod vedením exsparťana, nyní trenéra vojenského klubu Karla Kolského vyhrál hned následující ročník 1953 o tři body před Spartou.

V roce 1954 opět triumfovala Sparta, nikoho tehdy ani nenapadlo, že na další titul si počká jedenáct let… Už o rok dříve ale došlo na Letné v průběhu ročníku k velké změně, Srbka vystřídal po sedmi kolech hrající trenér Antonín Rýgr. V mužstvu měl pořád Andrého Houšku, Miroslava Zuzánka, Zdeňka Procházku, Vlastimila Preise, kanonýra Jiřího Peška a posledního mohykána, který pamatoval předválečné úspěchy, ve Spartě prožil i protektorát a teď se dočkal sedmého titulu – Karla Seneckého.

Od jeho prvního uteklo dlouhý šestnáct let. „Tak dost. Ode dneška nehraju,“ pravil po posledním vyhraném zápase. Nemusel končit, pořád byl vynikající, ale nechtěl, aby na něj fandové, kteří ho před pár roky nosili na ramenou, pískali. Spartu úplně neopustil a věnoval se výchově mladých.

V roce 1956 se hrála liga naposledy systémem jaro–podzim, skončila v listopadu a titul získala Dukla. Ta zvítězila i v následujícím ročníku, který už se hrál opět klasicky podzim–jaro. Sparta skončila s o dva góly horším skóre druhá. Mužstvo se měnilo, v roce 1958 dostal šanci talentovaný útočník Václav Mašek, v roce 1960 přivedlo vedení z Košic fenomenálního záložníka Andreje Kvašňáka. Ale další úspěšná éra byla zatím snem.

V roce 1962 se reprezentace chystala na světový šampionát do Chile.

Fanoušci byli skeptičtí. „Říkali nám, ať si tam ani nevybalujeme kufry, že pojedeme za týden domů. Je fakt, že forma nebyla zrovna nejlepší.

Když se na to dívám s odstupem času, mělo to výhodu v tom, že jsme nemuseli být nervózní, nikdo od nás nic nečekal,“ vzpomínal po letech Jiří

28

SPARTA 001 az 360.indd 28

05.10.2022 9:56