0043521

Klára Goldstein

Deště Maierniggu

Odeon

goldstein_sazba_ZDROJ.indd 3

28.06.2022 21:50

(Introitus)

Budu tam směřovat znovu.

Aby si nemysleli, že je to uzavřená kapitola.

Když přiložíš do kamen a teplo se dotkne prahu, také netoužíš vyjít do těch mrazem rozhlodaných dálek, dokud se nerozední.

Do štěkotu větru, co zametá stopy černočerným chvostem.

Myslíš na konjunkci vzdálených těles.

Na osm taktů ticha před úderem rána.

Po cestě sníh taje do jiskření.

Na sněhu peří.

(7)

goldstein_sazba_ZDROJ.indd 7

28.06.2022 21:50

G dur Trať zčernala ranním krákáním.

Kudy se vyklene dvojí žár paměti?

Ve kterých ulicích se odvíjejí vůně z měděné cívky okamžiku tak prudce, že pláč předbíhá slast?

Než se nadechneš, mizí ráno v korunách. Žene se sobota okrouhlá jako dlaně parku, zlatá jako říjnem vytepaný list, na kolejích hučí a skřípe, v zatáčkách bělá ztišeným dechem drobných tvorů. Žene se a vhání prach do očí.

Vybíjí okna dopoledním jasem puklého slunce.

(11)

goldstein_sazba_ZDROJ.indd 11

28.06.2022 21:50

D dur Naše lože má nohy spoutané jako amorejští býci – vyhnanci žáru a západních planin.

Tak pevně je třeba tkvět a vrůstat do dřeva a kamene, aby záchvěv bouře, stisk větru, nahý oheň dosud neznámého kovu nerozkmital zemi jako rákos.

Aby se netřásla hladina.

Nesvažovala se v obloucích tíhou zralého vína.

Naše lože má nohy spoutané jako amorejští býci.

Zatímco křídly se vzpíná nad tyrkys i šeď, nad břity paprsků a pouliční hulákání časného podzimu.

(12)

goldstein_sazba_ZDROJ.indd 12

28.06.2022 21:50

A dur Včera jsem viděla tvé rty jako pevnosti starého města ve výšce nad břehy rozechvělé ránem.

Chřípím časných hodin pronikala řeka.

Vůně tvé přítomnosti zbarvila fasády do modra.

V náhlé změně tempa se vyvalila oblaka sytá deštěm a solí a přecházela obzor podobna mýtickým tvorům.

Od stotřicátého taktu se slunce začalo prodírat listím.

Až se přiostřil jeho svit na zelených čepelích a hejna racků vyzobávala z té chvíle slabiky vlastního chechotu.

Včera jsem viděla tvé rty jako pevnosti starého města zrajícího jarem v kopcích. Ústa, která žádají od smyčců lidský hlas.

(13)

goldstein_sazba_ZDROJ.indd 13

28.06.2022 21:50