0043430

OBRATLOVCI Obratlovci žijí po celém světě, v mořích i na souši. Počtem druhů ani jedinců nemohou soupeřit s bezobratlými, ale naprosto výjimeční jsou rozmanitostí tělesných tvarů, a tím i přizpůsobivostí. Do této skupiny patříme my lidé spolu s téměř všemi druhy zvířat, která známe nejlépe a máme nejraději.

Společná hra pomáhá těmto liščatům procvičovat lovecké chování.

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 72

27.10.22 11:04

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 73

27.10.22 11:04

// Evoluce obratlovců Člověk patří stejně jako všichni další obratlovci do kmene strunatců (Chordata), ale ne všichni strunatci jsou obratlovci. Jak jsme viděli na konci předešlé části, našimi příbuznými jsou také pláštěnci, podkmen strunatců, i když nevypadají vůbec jako my nebo žádní jiní obratlovci. Co tedy máme společného s nějakou sumkou?

Náš vztah pochopíme trochu lépe, když se podíváme na pláštěnce v jeho prvním, larválním stadiu života. Ani jako volně plovoucí organismus se nám pořád moc nepodobá, ale vypadá ­podobně

Stavba strunatce

Článkovaný sval

Hřbetní dutá nervová trubice Chorda

Ústa Svalnatý ocas

Řitní otvor

jako jiný známý obratlovec – pulec. Nemá kosti, ale má pružnou chrupavčitou tyčinku zvanou struna hřbetní neboli chorda, nad níž je uložena nervová trubice. Chorda a nervová trubice probíhají odpředu dozadu celým tělem nad vnitřními orgány a představují znaky pro strunatce jedinečné. Jsou přítomny v zárodcích obratlovců a představují předchůdce páteře a míchy.

Předpokládá se, že první strunatci se vyvinuli asi před 540 miliony let. Na rozdíl od některých jiných živočichů, například měkkýšů nebo korýšů, postrádalo jejich tělo jakékoli tvrdé části, které by dobře fosilizovaly, takže jejich fosilní

Žaberní štěrbiny

nálezy nejsou příliš dobré. První pravý obratlovec s kostěnou páteří se objevil asi o 10 milionů let později – kdybychom tohoto živočicha viděli dnes, neměli bychom problém poznat, že jde o nějakou rybu.

Kromě pláštěnců existuje v současnosti ještě pár dalších strunatců, kteří kosti nemají. Jde o kopinatce, kteří se klasifikují jako samostatná skupina, i když se trochu podobají rybovitým obratlovcům. V jejich štíhlém stříbřitém těle nejsou žádné kosti, jejich ústa jsou bezzubá. Nasávají vodu, z níž v hltanu filtrují kousky organické hmoty. Přebytečnou vodu vypouštějí ven žaberními štěrbinami. Žaberní štěrbina je další

Vpravo Kopinatci mají mnohem jednodušší tělo než typická ryba, bez čelistí, ploutví a ocasu.

// 74

OBRATLOVCI

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 74

27.10.22 11:04

anatomický znak, který se vyskytuje pouze u strunatců. Tyto štěrbiny jsou patrné u zárodků člověka i dalších obratlovců, ačkoli se u obratlovců dýchajících vzduch přetvářejí během vývoje embrya v jiné útvary.

Prvními pravými obratlovci byli kruhoústí. Někteří kruhoústí žijí i dnes – mihule a sliznatky. Mihule mají jednoduché trubicovité tělo bez nezávisle pohyblivých ploutví a bez čelistí.

Jejich ústní aparát tvoří přísavný terč, který obsahuje kruhovitě rozmístěné tvrdé zoubky. Kolem nervové trubice mají řadu ochranných podpůrných prstenců vytvořených z chrupavky, nikoli z kosti. U ryb, jež se vyvinuly z předků, jimiž byli živoči-

chové podobní mihulím, daly tyto prstence vzniknout kostěným obratlům. Některé mihule si dnes zajišťují obživu tak, že se přisají ústy k větším rybám a živí se jejich krví, jiné jsou však neparazitické a živí se filtrací organických částic z vody.

Sliznatky rovněž nemají čelisti a ploutve, tvarem těla se podobají úhořům. Mají velmi volnou kůži a dokážou rychle vytvářet velké množství kožního slizu – tyto vlastnosti jim pomáhají unikat před predátory. Po útěku zapletou své tělo do uzlu, který se pak postupně po těle posouvá, čímž dochází k vytlačení přebytečného slizu. Sliznatky jsou nejprimitivnější živočichové s lebkou. Stejně jako jejich páteř je i lebka tvořena chrupavkou.

Nahoře Ústa parazitické mihule vypadají jako cosi z filmu žánru science fiction, nebo dokonce z hororu – přísavný terč plný ostrých keratinových „zubů“ rozdírajících svalovinu hostitele.

Vlevo Larva pláštěnce připomíná čerstvě vylíhlou rybí larvu a výrazně se odlišuje od přisedle žijícího dospělce.

EVOLUCE OBRATLOVCŮ

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 75

75 //

27.10.22 11:04

// Rodokmen ryb Na světě je dnes známo téměř 35 000 druhů rybovitých obratlovců. Jde tedy o skupinu mezi obratlovci nejrozmanitější, i když z hlediska základní stavby těla zase obecně tolik diverzifikovaná není – rozhodně ne ve srovnání třeba se savci. Všichni rybovití obratlovci žijí a dýchají ve vodě, ačkoliv malá část druhů dokáže dýchat i vzduch. Kdekoli se na naší planetě vyskytuje voda v kapalném skupenství, tam rybovité obratlovce najdete.

Existují tři základní linie rybovitých obratlovců – paryby (Chondrichthyes), ty se odlišují tím, že mají chrupavčitou kostru, a dvě skupiny ryb kostnatých (Osteichthyes). Těmito dvěma skupinami jsou paprskoploutví, jejichž tenké, pavučinu připomínající ploutve jsou připojeny ke kostře těla několika drobnými kůstkami, a svaloploutví (někdy též „nozdratí“), jejichž masité ploutve jsou spojeny s tělem jedinou velkou kostí (a vypadají, jako by měly připojovací „stopku“). Více než 98 % všech dnešních ryb je paprskoploutvých, ale všichni ostatní obratlovci na naší planetě se vyvinuli ze svaloploutvých ryb.

Téměř všechny paprskoploutvé ryby patří do skupiny kostnatých (Teleostei). Jejich společným znakem je, že jsou

schopny vysunout čelisti dopředu a zase je zatáhnout zpátky.

Toto přizpůsobení jim umožňuje rychle nasát potravu do tlamy. K paprskoploutvým rybám mimo skupinu kostnatých patří například jeseteři, jejichž ústa se trochu podobají žraločím.

Jeseteři mají také převážně chrupavčitou kostru, ale fakticky se vyvinuli z předků s kostrou osifikovanou.

Další skupinu paprskoploutvých ryb, které nepatří mezi kostnaté, tvoří bichiři. Tyto neobvyklé ryby mají částečně chrupavčitou kostru a jednoduché čelisti, ale také mnoho novátorských adaptací. Většina kostnatých má plynem naplněný plynový měchýř s hydrostatickou funkcí. U bichirů je plynový měchýř modifikovaný a může fungovat jako plíce dýchající vzduch, což jim umožňuje přežít značnou dobu mimo vodu.

Studie ukazují, že u bichirů chovaných převážně na souši se během několika málo generací vyvinou další vlastnosti vhodné k tomuto způsobu života, pro ryby nezvyklému, včetně silnější kostry, která snáze unese hmotnost těla mimo vodu, a ohebnějšího krku. I když víme, že suchozemští obratlovci se vyvinuli ze svaloploutvých ryb, bichiři ukazují další způsob, jak se ryba může v průběhu času přizpůsobit životu na souši.

Nahoře Jeseter ruský je prastará ryba, která se vyskytuje v Ázerbájdžánu, Bulharsku, Gruzii, Íránu, Kazachstánu, Rumunsku, Rusku, Turecku, Turkmenistánu a na Ukrajině. Dnes je kriticky ohrožený nadměrným lovem.

// 76

OBRATLOVCI

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 76

27.10.22 11:04

Elopomorpha Úhoři a příbuzní

Osteoglossomorpha Ostnojazyční

Cypriniformes Máloostní

Blanatí (savci, ptáci a plazi)

Siluriformes Sumci

Salmoniformes Lososotvární

Gadiformes Hrdloploutví

Percomorpha Ostatní kostnatí

Teleostei Obojživelníci Bahníci

Latimerie

Jeseteři

Bichiři

Žraloci, rejnoci a příbuzní

Mihule a další bezčelistnatci

Čtvernožci

Sarcopterygii (svaloploutvé ryby)

Actinopterygii (paprskoploutvé ryby) Osteichthyes (ryby kostnaté)

Nic takového jako ryba?

Vývojový strom na této stránce ilustruje skutečnost, která se těžko vyjadřuje slovy. Nic takového jako ryba neexistuje. Anebo všichni obratlovci – kočky, psi, ptáci, žáby, lidé a ostatní – jsou ryby.

Suchozemští obratlovci se vyvinuli z jedné ze tří linií rybovitých obratlovců. To znamená, že nelze vytvořit správnou vývojovou skupinu zahrnující všechny rybovité obratlovce, aniž bychom do ní zahrnuli také všechny ostatní obratlovce. Bylo by to stejné, jako kdybychom řekli, že vaši pokrevní rodinu tvoříte vy se všemi svými dětmi, vaše matka a otec, váš bratr a všechny jeho děti, ale už ne vaše sestra a její děti. Ve skutečnosti všichni víme, co považujeme za ryby, a tradičně stále uvažujeme o rybách jako o jedné z pěti odlišných skupin obratlovců, spolu s obojživelníky, plazy, ptáky a savci – i když plazi mají s klasifikací podobný problém jako ryby!

Chondrichthyes (paryby)

Cyclostomata (kruhoústí)

Gnathostomata (čelistnatí)

Obratlovci

RODOKMEN RYB

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 77

77 //

27.10.22 11:04

// Paryby Kosti mají pouze obratlovci, ale jiný typ pojivové tkáně, chrupavku, najdeme u mnoha skupin živočichů. Je to velmi pevný a tuhý materiál, o čemž svědčí skutečnost, že největší rybovití obratlovci na světě – žralok obrovský a žralok veliký – mají chrupavčité kostry, stejně jako všichni ostatní žraloci a příbuzné druhy. Tato skupina rybovitých obratlovců tvoří třídu známou jako paryby (Chondrichthyes). Dělí se na dvě podtřídy, z nichž podstatně početnější jsou příčnoústí (Elasmobranchii), kam patří žraloci, rejnoci, pilouni a jejich příbuzní, dohromady asi 1 150 druhů. Druhou podtřídou jsou chiméry (Holocephali), kdysi velmi rozmanitá skupina. Dnes však existuje jen kolem 50 druhů těchto stále poněkud záhadných hlubinných paryb.

Mezi žraloky patří někteří špičkoví podmořští predátoři – rychlí plavci s výjimečně citlivým čichem, který jim umožňuje vyhledat kořist, a řadami pořádně děsivých zubů, jimiž ji usmrcují a požírají. Největší žraloci jsou však filtrátoři, kteří se živí pouze planktonem. Existuje rovněž množství velmi malých druhů žraloků.

Rejnoci jsou velmi charakterističtí svým stlačeným tělem a zvětšenými prsními ploutvemi, jimiž mávají jako křídly. To jim při plavání propůjčuje velmi elegantní vzhled, i když neplavou nijak rychle. Zatímco žraloci jsou většinou velmi aktivní, mnoho rejnoků sbírá potravu ze dna nebo loví ze zálohy. Část

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 78

rejnoků má na horní straně ocasu jedový trn, zatímco parejnoci útočí na kořist elektrickým výbojem, který vytváří dvojice hustě inervovaných elektrických orgánů na spodní straně těla.

Pilouni připomínají na první pohled žraloky, ale mají zploštělé a široké prsní ploutve jako rejnoci. Jejich nejnápadnějším znakem je dlouhý plochý rypec (rostrum) s ostrými zuby po obou stranách. Když piloun použije zuby k sebeobraně, mohou způsobit ošklivé rány, ale primárním účelem rypce je vyhledávání kořisti – je v něm spousta smyslových orgánů, které dokážou zachytit elektrická pole vytvářená rybami při plavání. Pilonosi jsou praví žraloci s podobným ozubeným rostrem, jež používají při útoku na kořist.

Jedním ze zásadních rozdílů mezi parybami a „kostnatými rybami“ je to, že paryby vytvářejí malý počet velkých vajíček, což představuje vyšší investici do každého jednotlivého potomka. Kostnaté ryby produkují velké množství velmi malých vajíček (jiker), z nichž jen malá část přežije dostatečně dlouho, aby se z nich vylíhla mláďata. Paryby také produkují svá vajíčka ve schránkách – kožovitý čtverhranný útvar, který Dole Světloun malohlavý je hodně velký a dost pomalý arktický druh, který se může dožívat více než 300 let. Jeho pomalé plavání naznačuje, že svou kořist nepronásleduje, nýbrž ji loví ze zálohy, případně se živí rovněž mršinami.

27.10.22 11:04

Nahoře Siba skvrnitá je hojně rozšířena v tropických mořích. Podobně jako někteří další rejnoci má u kořene ocasu jedový trn, který primárně používá při sebeobraně.

Vlevo Někteří pilouni mohou být i přes 7 m dlouzí, přičemž více než třetina celkové délky připadá na jejich „pilu“.

se dá často najít vyvržený mořem na pláži, obsahuje vždy jen jeden zárodek. Některé paryby jsou živorodé. Mláďata některých druhů se vyvíjejí v děloze matky neuvěřitelně pomalu, než se konečně narodí – u žraloka límcového může doba březosti trvat i více než tři roky.

Kůže pro rychlé plavání Kůže žraloků nepůsobí šupinatým dojmem, ale ve skutečnosti ji pokrývají drobné plakoidní šupiny s ostrými špičkami, které mají stejnou stavbu jako zuby. Tvar těchto šupin a zahnutí vystupujících špiček směrem vzad pomáhají snižovat při pohybu odpor vody, což zvyšuje rychlost a efektivitu plavání. Umělé tkaniny napodobující tuto strukturu se používají při navrhování plaveckých kombinéz, jež nosí mnozí špičkoví plavci.

PARYBY

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 79

79 //

27.10.22 11:05

// Kostnaté ryby Více než polovina všech strunatců patří do skupiny Osteichthyes (ryby kostnaté). Vyskytují se ve všech světových oceánech, jezerech, řekách a potocích a mají zásadní význam ve vodních ekosystémech, ale jsou také potravou pro mnoho suchozemských živočichů (a někdy jsou naopak i jejich predátory). Tyto ryby byly prvními živočichy, u nichž se vyvinula kostra z tvrdé kostní tkáně. Jedna jejich skupina, konkrétně skupina svaloploutvých, pak dala vzniknout všem ostatním obratlovcům. Svaloploutvé ryby tvoří jen velmi malou část všech současných ryb (méně než 1 %); převážnou většinu tvoří ryby paprskoploutvé.

Typické paprskoploutvé ryby mají tělo proudnicového tvaru, ze stran zploštělé, jímž při plavání pohybují vlnovitě ze strany na stranu. U většiny druhů zajišťuje pohyb především ocas Plynový měchýř

Stavba těla ryby (samice)

Vaječník

Močovod

Ledvina

Hřbetní ploutev

Žaludek Mícha

Tuková ploutvička

Mozek

Ocasní ploutev

Ústa

Žábry Řitní ploutev Močový měchýř Močopohlavní bradavka

Řitní otvor

zakončený ocasní ploutví, stabilitu při plavání pak hřbetní ploutev a ploutve prsní a břišní. Žábrami získávají kyslík rozpuštěný ve vodě a odvádějí z těla oxid uhličitý. Tyto plyny jsou obsaženy rovněž v plynovém měchýři, velkém orgánu vznikajícím jako vychlípenina trávicí trubice, který má hydrostatickou funkci a jímž ryba reguluje hustotu svého těla.

Většina ryb jsou predátoři. Způsoby, jakými vyhledávají a loví svou kořist, se značně liší. Některé vynikají v rychlém pronásledování, ale mnohem více jich používá nějakou lest nebo úskok. Stříkouni útočí na hmyz sedící nad hladinou tak, že na něj vystříknou proud vody, kterým ho srazí dolů.

Rozedranci mohou ve zlomku vteřiny mimořádně zvětšit objem svých úst a nasát do nich kořist. „Čističi“, mezi které patří někteří pyskouni a další druhy, se živí externími parazity a odumřelou kůží jiných ryb a také mořských želv nebo kytovců. // 80

Prsní ploutve (párové)

Břišní ploutve (párové) Střevo

Srdce

Játra

Špetka soli Ryby se musí stejně jako jiní vodní živočichové vyrovnávat se změnami salinity vody. Pro některé ryby, jež se v různých fázích svého životního cyklu pohybují mezi oceány a sladkými vodami (například někteří úhoři a lososi), jsou tyto změny extrémní.

Pokud je sladká voda oddělena od slané bariérou, která vodu propouští (například buněčnou membránou), přesouvají se molekuly vody přirozeně ze sladké do slané (proces známý jako osmóza). Aby si ryby udržely stálé vnitřní prostředí, potřebují aktivní procesy, které je zbaví přebytečné soli nebo přebytečné vody. V některých obdobích tak musí vytvářet velké množství velmi řídké moči, jindy zase aktivně odstraňovat soli z těla žábrami.

OBRATLOVCI

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 80

27.10.22 11:05

Vlevo Murény mají za „pravými“ čelistmi ještě sadu hltanových čelistí, které mohou vysunout do úst – uchopí jimi potravu a pak je stáhnou zpátky.

Kostnaté ryby jsou velmi plodné. Samice vypouštějí velké množství neoplozených jiker a samci produkují spermie neboli mlíčí, které ve vodě oplodní. Než k tomu dojde, mohou mezi párem probíhat delší námluvy. U některých druhů, např. u koljušek, láká samec samici do hnízda, které postavil. Poté, co samice do hnízda naklade jikry a samec je oplodní, zažene samec samici pryč a hlídá jikry, dokud se nevylíhnou. Čerstvě vylíhlé ryby (často označované jako plůdek) jsou stejně jako jikry velmi zranitelné a stávají se kořistí predátorů. Ryby zvyšují šance na produkci většího množství mláďat tím, že místo do volné vody odkládají jikry do přirozeně chráněného prostředí, jako jsou chaluhové lesy a mangrovové bažiny.

Nahoře Výrazné zbarvení perutýnů varuje případné predátory, aby se od nich drželi dál – některé ploutevní paprsky perutýnů jsou totiž spojené s jedovými žlázami.

Vlevo Koníčci se starají o potomstvo tak, že samice naklade jikry samci do břišního vaku podobného děloze, v němž je samec odnosí až do vylíhnutí.

81 //

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 81

27.10.22 11:05

// Ryby a další živočichové z hlubin oceánů Většinu zemského povrchu pokrývá oceán, který je většinou hlubší než 1000 m. Oceánská zóna v hloubce 1 000 m – 4 000 m se nazývá batypelagiál (neboli „půlnoční“ zóna), pod ní následuje abysopelagiál. Tyto hluboké zóny tvoří jedinečné a ekologicky fascinující prostředí. Proniká sem jen málo slunečního světla nebo vůbec žádné, což znamená, že zde neexistuje rostlinný život a teplota vody se pohybuje kolem 2–3 °C. Tlak vody se dramaticky zvyšuje, v hloubce 1 500 m dosahuje více než 15 MPa a v hloubce 3 000 m více než 30 MPa, zatímco v hloubce 50 m je to jen asi 0,6 MPa. S rostoucí hloubkou rovněž výrazně klesá množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Pro většinu forem života je to velmi nepřátelské prostředí, ale několik živočichů se přizpůsobilo tak, aby v temném, chladném a drtícím abysopelagiálu přežili a prosperovali.

Hlubokomořští živočichové bývají zpravidla pomalu rostoucí a dlouhověcí. Mívají také dost bizarní vzhled. Někteří mají obrovské oči, které jsou mimořádně citlivé na modré světlo, jež proniká hlouběji než ostatní vlnové délky světla, zatímco jiní zrak téměř vůbec nemají. Někteří si vytvářejí vlastní zdroj modrého světla biochemickým procesem známým jako bioluminiscence.

Například někteří ďasové nosí na prodlouženém paprsku hřbetní ploutve světlo, které funguje jako návnada přitahující jiné ryby v okolí. Stejně jako další hlubinné ryby mají nepoměrně velká ústa a roztažitelný žaludek, takže mohou požírat značně velkou kořist – vzhledem k tomu, jak je v těchto hlubinách život rozptýlený, musí se využít každá příležitost k nakrmení. U mnoha hlubinných ryb došlo ke ztrátě plynového měchýře, takže jsou méně náchylné k rozdrcení vysokým tlakem vody.

EPIPELAGIÁL 200 m

MEZOPELAGIÁL

1 000 m

BATYPELAGIÁL

4 000 m

ABYSOPELAGIÁL

Ten pocit potopení Na souši i v moři osvíceném sluncem přeměňují fotosyntetizující rostliny a fytoplankton energii slunečního světla ve své vlastní zásoby živin. To tvoří základ „potravní pyramidy“ – živočichové se živí rostlinami, jiní živočichové se živí těmito živočichy atd.

V hlubokých oceánských zónách není sluneční světlo, a tudíž ani fotosyntéza, ale protože světový oceán je souvislé vodní těleso, živiny se mohou pohybovat všemi jeho částmi. Některé pozůstatky živočichů a rostlin, kteří uhynou na hladině nebo v mělčích vodách, nakonec skončí potopené v hlubinách. Tyto organické zbytky vyživují hlubokomořský život.

// 82

HADOPELAGIÁL

OBRATLOVCI

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 82

27.10.22 11:05

Hlubiny pekla Ve většině hlubokomořských oblastí leží dno v hloubce kolem 6 000 m, ale některé oceánské příkopy jsou mnohem hlubší. Ty nejhlubší ze všech se nalézají v hloubce více než 10 000 m pod hladinou. Zóna pod hranicí 6 000 m se nazývá hadopelagiál a je pojmenována po Hádovi, starořeckém bohu podsvětí.

Na celém světě existuje v hadopelagiálu 46 oddělených lokalit, které obývají rozptýlená společenstva živočichů.

Zhruba v hloubce 8 500 m překračuje tlak vody hodnotu, kterou mohou přežít kostnaté ryby, ale někteří bezobratlí dokážou přežít ještě hlouběji. Primárním zdrojem energie je v těchto hlubinách potopená organická hmota a také bakterie, které mohou žít z chemických látek, jež se dostávají do vody z hlubokomořských vývěrů.

Nahoře vlevo Samice ďasů jsou mnohem větší než samci.

U některých druhů se drobný samec přichytí na tělo samice a žije paraziticky, připraven oplodnit její jikry, když se samice vytře.

Nahoře vpravo Mnohé druhy hlubokomořských živočichů, jak ryb, tak i bezobratlých, jako je třeba tato hadice, využívají bioluminiscenci jako prostředek komunikace nebo k přilákání kořisti.

Vlevo Pásovka pacifická má v kůži vysokou koncentraci melaninu, který slouží k maskování. Její kůže dokáže pohltit 99,95 % světla.

83 //

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 83

27.10.22 11:05

// Obojživelníci – mloci, čolci a červoři Všichni obratlovci, kteří nejsou ryby, tvoří jednu skupinu nazývanou čtvernožci (Tetrapoda). Jejich čtyři končetiny vznikly jako prsní a břišní ploutve svaloploutvých ryb, které byly jejich předky, a první praví obojživelníci se na Zemi objevili asi před 300 miliony let. Přizpůsobení životu na souši zahrnovalo modifikaci těchto ploutví v končetiny nesoucí hmotnost těla a vývoj plic (které mají stejný fyziologický původ jako plynový měchýř u dnešních ryb). Obojživelníci (Amphibia), ze všech čtvernožců nejbližší rybám, nemají

v larválním stadiu svého života (pulci) stále ještě končetiny, naopak mají žábry a podobají se rybám. Mnozí obojživelníci jsou i v dospělosti stále zčásti vodními živočichy nebo přinejmenším potřebují ke svému přežití vlhké prostředí. Téměř všechny druhy jsou v dospělosti dravé, i když jako larvy se mohou živit rostlinami.

Existuje asi 8 000 druhů obojživelníků, z nichž velkou většinu (téměř 90 %) tvoří žáby (viz strany 86–87). Zbytek připadá na ocasaté obojživelníky (mloci, čolci aj.) s dlouhým

Vlevo Červoři připomínají obrovské žížaly, ale při bližším pohledu objevíme miniaturní oči a ústa plná zubů ostrých jako jehly.

Vpravo Vůbec největšími obojživelníky jsou velemloci.

Všechny druhy jsou ohroženy vyhubením, i když se daří jejich odchovy v lidské péči.

// 84

OBRATLOVCI

Objevujte risi zvirat_072-129.indd 84

27.10.22 11:05