0043422

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 5

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Zkratky a termíny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Kapitola 1 VÁLKA FSB V ČEČENSKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 Kapitola 2 VZPOURA TAJNÝCH SLUŽEB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Kapitola 3 MOSKEVŠTÍ DETEKTIVOVÉ ZAÚTOČILI NA FSB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Kapitola 4 NIKOLAJ PLATONOVIČ PATRUŠEV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Kapitola 5 SELHÁNÍ FSB V RJAZANI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Kapitola 6 FSB A MASOVÝ TEROR: BUJNAKSK, MOSKVA, VOLGODONSK . . . . . . . . 141 Kapitola 7 FSB PROTI LIDU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 191

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 6

Kapitola 8 FSB ZAKLÁDÁ SPECIÁLNÍ OPERATIVNÍ SKUPINY NA VOLNÉ NOZE . . . . 229 Kapitola 9 FSB ORGANIZUJE VRAŽDY NA OBJEDNÁVKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 Kapitola 10 ZPRAVODAJSKÉ SLUŽBY A ÚNOSY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 Kapitola 11 REFORMOVAT ANEBO ROZPUSTIT FSB? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269 Krok k závěru FSB A MOC . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 275 Doslov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 279 Závěrečné slovo autora překladu a české edice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 287

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 7

PŘEDMLUVA

Naposledy jsem s Alexandrem mluvil po telefonu. Bylo 8. listopadu 2006. Kolem páté ráno bostonského času mi volali z moskevských novin Novaja gazeta s žádostí o vyjádření k šířící se informaci, že Alexandra otrávili. Požádal jsem je, aby se ozvali později, a zavolal jsem Alexandrovi. V té době ležel v londýnské nemocnici. Řekl mi, že zhubl o 15 kilo a že jeho tělo nedokáže přijmout jakoukoli potravu ani tekutiny. Jeho hlas byl ale velmi silný. Povídali jsme si 15 až 20 minut, možná i déle.

V ten den Alexandr věřil, že přežil pokus o vraždu. Chápal, že ho otrávili. Věděl, že za tím stála ruská Federální bezpečnostní služba (FSB). A byl si jistý, že rozkaz vydal ruský prezident Vladimir Putin. Stejně tak si byl jistý tím, že přežil a nejhorší už má za sebou. Moc jsem se ho nevyptával. Tušil jsem, že je příliš zesláblý na to, aby analyzoval situaci a odpověděl na mé dotazy. „Za pár dní budu doma,“ řekl mi, „budeme mít čas promluvit si později.“ Alexandr Litviněnko zemřel 23. listopadu. Byl bývalým podplukovníkem Federální bezpečnostní služby, kde svého času působil ve speciální jednotce proti organizovanému zločinu. Byla to jeho profese. Byl to jeho život.

7

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 8

RUSKO V PLAMENECH

Poznali jsme se v roce 1998. Tehdy prožíval velmi těžké časy.

Od svých nadřízených dostal rozkaz, ale poprvé v životě nevěděl, co dělat. Rozkaz zněl zabít jistého velmi bohatého ruského žida, který nahromadil slušný obnos peněz během Jelcinovy éry.

Jméno tohoto ruského žida bylo Boris Berezovskij. Toho času byl dokonce vládním představitelem – působil jako výkonný tajemník Společenství nezávislých států.

Alexandr se nakonec rozhodl. Přišel k Berezovskému a řekl mu o svém rozkazu. Následně s tím vyšel i na veřejnost. Na tiskové konferenci prohlásil, že někteří z nejvyšších generálů FSB jednoznačně porušovali zákon a dávali svým podřízeným důstojníkům nelegální rozkazy.

To byl konec Alexandrovy kariéry v FSB. Vyhodili ho. Poprvé jsem ho potkal v den, kdy se připravoval na tuto památnou tiskovou konferenci.

Alexandr byl velmi energický člověk. Jako atlet nepil ani nekouřil, což je mezi ruskými muži velmi vzácný případ. Dlouho jsme si povídali. Právě jsem přijel do Moskvy, kde jsem nežil od roku 1978, kdy jsem emigroval do Spojených států. Vše bylo pro mě nové a byl jsem připraven naslouchat. Vyprávěl mi zážitky ze svého života celé hodiny. Mnohé jeho příběhy byly děsivé, protože pracoval pro mocnou FSB a žil velmi složitým životem. Některé historky se mi ani trochu nelíbily. Byla to svědectví o zvěrstvech, která páchala ruská armáda v Čečensku – o upalování či pohřbívání Čečenců zaživa a také velmi názorné popisy jejich mučení.

Alexandr dobře věděl, že dříve či později bude za svou „zradu“ na tiskové konferenci potrestán a že mu nedokáže pomoci ani bohatý a vlivný Boris Berezovskij. Měl pravdu. V březnu 1999 byl Alexandr zatčen a uvězněn za smyšlený „zločin“, který podle vlády spáchal před několika lety.

8

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 9

PŘEDMLUVA

Propustili ho v prosinci 1999, v době, kdy jsem už v Rusku dávno nebyl a Putin se měl stát prezidentem. Od samého počátku Putinova funkčního období se mi nelíbilo, co dělal s Ruskem.

Rozpustil horní komoru ruského parlamentu, opětovně zavedl starou sovětskou hymnu a do nejvyšších vládních pozic dosadil své dobré přátele a kolegy z FSB. Mnohokrát jsem si vzpomněl na jedny z našich prvních rozhovorů s Alexandrem, které jsme vedli v kanceláři Borise Berezovského v Moskvě. Alexandr tvrdil, že pokud se Putin dostane k moci, spustí čistky. Nepohodlné lidi nechá zavraždit nebo zatknout. „Cítím to. Zabije i nás. Věř mi, vím, o čem mluvím.“ To bylo na počátku roku 2000, krátce předtím, než se Putin stal prezidentem. Jak mohl Alexandr vědět, že ho zatknou? Jak mohl rozumět Putinovi tak dobře a tak brzy?

Vždyť to bylo v době, kdy ho ostatní stále považovali za moderního demokratického lídra.

V té době jsem se věnoval novému případu. Vyšetřoval jsem exploze v bytových domech, které se odehrály napříč několika ruskými městy v září 1999 a vyžádaly si více než 300 životů. Byl to nejhorší teroristický čin, jaký se kdy v Rusku stal.

Došel jsem k závěru, že tyto teroristické činy mají na svědomí ruské bezpečnostní služby, které z nich následně obvinily Čečence, aby vyprovokovaly druhou čečenskou válku. Ta se nakonec rozpoutala 23. září 1999, krátce po útocích. A narazil jsem tam i na mnoho věcí, které jsem nemohl vědět ani pochopit. Potřeboval jsem k tomu Alexandra. Proto jsem odletěl do Moskvy, abych se s ním setkal a požádal ho o pomoc. Povídali jsme si celou noc. Řekl mi, že něco velmi podobné explozím z roku 1999 se odehrálo v Moskvě v roce 1994 – těsně před první čečenskou válkou a předchozími prezidentskými volbami. „Zjisti vše, co se dá, o Maximu Lazovském. Byl agentem FSB a vedl teroristickou kampaň v roce 9

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 10

RUSKO V PLAMENECH

1994. Pokud pochopíš Lazovského – jak pracoval, jak vybudoval svou organizaci –, pochopíš naprosto všechno. Jurjo, ale buď opatrný. Pokud se kdokoli dozví, že vyšetřuješ Lazovského, zabijí tě. Rychle se dovtípí, že se nezajímáš o rok 1994, ale o rok 1999. Nicméně klíčem ke všemu je Lazovskij a jeho systém.“ Moskvu jsem opustil následující ráno, 24. září 2000. Odnesl jsem si poznámky, které se staly kostrou naší knihy Rusko v plamenech. Byla to moje poslední návštěva Ruska.

Té samé noci jsme rozebírali i Alexandrův útěk. Propustili ho z vězení, ale byl pod nepřetržitým dohledem FSB. Dvě auta, každé s tříčlennou posádkou, ho sledovala během dne. Jedno auto mělo službu v noci. Viděl jsem to na vlastní oči, když jsem ho přišel navštívit. V Rusku neměl žádnou budoucnost a jeho další zatčení bylo jen otázkou času.

V květnu 2000 jsem se poprvé a naposledy pokusil vyjednávat s FSB. Chtěl jsem vědět, jestli se mi podaří uzavřít nějakou dohodu a získat garanci imunity pro Alexandra. Zdálo se mi, že devět měsíců, které Litviněnko protizákonně strávil ve vězení, bylo dostatečným „trestem“ za jeho tiskovou konferenci z listopadu 1998. Přes prostředníka, který s FSB neměl nic společného, jsem si dohodl schůzku s bývalým šéfem Litviněnka. Byl jím generál FSB Jevgenij Chocholkov. „Nebude jednoduché s ním mluvit,“ varoval mě Alexandr. „Je to velmi přísný člověk a bojechtivý generál. Takže s ním buď opatrný. A ještě jedna věc… ve válce utrpěl šok. Když se rozčílí, nedá to najevo, ale začne trochu koktat. Všichni jsme věděli, že když začne koktat, je s námi konec.“ Setkání se odehrálo 22. května v soukromé restauraci na ulici Kutuzovský prospekt, v prosperující čtvrti známé všem Moskvanům. Od člověka, který setkání zorganizoval, jsem se dozvěděl, 10

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 11

PŘEDMLUVA

že Litviněnkův život a svobodu bude s velkou pravděpodobností možné koupit za několik milionů dolarů. Abych byl upřímný, očekával jsem, že všechno skončí banálním úplatkem, jak se to v Rusku často stává.

Před malou restauraci jsem dorazil v 19:30. Na dveřích visela cedule „zavřeno“. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř. Bylo to útulné místo a uprostřed místnosti už stál připravený stůl. Kuchař, který ten stůl chystal, dostával instrukce od majitele, vysokého muže s širokými rameny. „Jdu příliš brzy?“ Zeptal jsem se majitele. „Přišel jsem na setkání s generálem Chocholkovem.“ „Ne, ne, jdete právě včas,“ odpověděl přívětivý majitel. „Pojďte, vítejte. Jsem generál Chocholkov.“ „Takže ta restaurace je vaše?“ Zeptal jsem se překvapeně. Neplánoval jsem totiž začít tuto konverzaci zrovna restauracemi. „Ano, je moje. I kuchař je můj. Přivedl jsem si ho z Taškentu.

Pracoval pro mě v Taškentu. Víte, býval jsem v Taškentu.“ Hlavou se mi začaly prohánět myšlenky. Taškent. Hlavní město Uzbekistánu. Uzbecká politická mafie. Chocholkov tam byl převelen v dobách, kdy byl ještě Uzbekistán součástí Sovětského svazu. „Víte,“ pokračoval Chocholkov, „nemám tu restauraci, aby mi vydělávala peníze. Mám ji pro své přátele. Je to velmi pohodlné.

Je to místo, kde si můžete jít sednout a promluvit si, přesně jako teď my dva. Kde bychom se setkali, kdyby tu tato restaurace nebyla? Na ulici? Mimochodem, můj kuchař je velmi dobrý. Pijete vodku?“ „Piju.“ „Výborně.“ Generál nám oběma nalil první skleničku a rozhovor začal.

11

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 12

RUSKO V PLAMENECH

Pokusil jsem se zjistit, zda je FSB připravena nechat Litviněnka na pokoji. A pokud ano, za jakých by to bylo podmínek. Měl jsem jen jediný argument. Litviněnko si už odseděl devítiměsíční rozsudek, a to byl dostatečný trest za jeho „zločin“. Pokud by FSB garantovala, že Litviněnkovi neublíží, byl jsem připraven uzavřít dohodu a na oplátku garantovat, že Litviněnko jako bývalý agent FSB nezveřejní kompromitující informace, kterými disponuje.

Generál mi však vysvětlil, že Alexandrovi neodpustí, protože se vzepřel systému. To není dovoleno nikomu. A těch devět měsíců, které již strávil ve vězení, bylo pouze začátkem jeho problémů. Vysvětlil mi taktéž, že kdyby on, generál Chocholkov, zítra náhodou narazil na Litviněnka, uškrtí ho vlastníma rukama.

Během toho, jak to říkal, zároveň také ukázal, jak přesně by se jeho ruce chopily Alexandrova krku. Výraz Chocholkovova obličeje, do té doby vcelku přívětivý a klidný, se najednou změnil a začal být děsivý.

Následovala přestávka, která mi přišla velmi dlouhá. Ticho prolomil generál. „Myslel jsem to o-o-obrazně, samozřejmě jen o-o-obrazně,“ řekl, tuze koktajíc. „Vlastně,“ pokračoval o něco klidněji, „samozřejmě existuje cesta z této situace. FSB mívala ekonomické oddělení. Zaměstnávalo zhruba 300 až 400 našich agentů, kteří se specializovali na ekonomické záležitosti. Víte, dnes, při vzestupu tržní ekonomiky, začala ostře růst také ekonomická kriminalita. Lidé kradou peníze státu, otevírají si kasina, obchody, restaurace, neplatí daně a veškerý byznys dělají v hotovosti. Je zcela nemožné udržet si o nich přehled. Abychom se s těmito zločiny dokázali vypořádat, FSB vytvořila nové ekonomické oddělení. Nuže, náš společný 12

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 13

PŘEDMLUVA

známý, Berezovskij, přesvědčil prezidenta, aby toto oddělení zrušil. Řekl mu, že bylo vytvořeno jen kvůli tomu, aby pomáhalo FSB vydírat firmy. Těch 300 až 400 našich nejlepších expertů bylo propuštěno. Mají rodiny, děti. A nemají co jíst. Takže pokud Berezovskij obnoví toto oddělení, Alexandrovi Litviněnkovi zřejmě můžeme odpustit.“ „Takže tato restaurace je místem, kde mohou hladové děti propuštěných agentů FSB dostat jídlo zdarma?“ „Ve skutečnosti je to přesně tak,“ odpověděl Chocholkov a rychle se postavil. „Protože my máme jako státní zaměstnanci velmi nízké platy.

Nemůžeme si ani dovolit jít do normální restaurace. Nemáme peníze.“ „Ale Berezovskij mi vyprávěl, že když jednou přespával v jednom z nejdražších hotelů ve Švýcarsku a šel dolů k bazénu, viděl tam generála Alexandra Koržakova – bývalého šéfa Jelcinova bezpečnostního aparátu.“ „To byl jen dar od nás všech. On sám nemá v peněžence ani rubl. Každý z nás se poskládal rublem či dvěma – všichni agenti, kteří ho znali – a koupili jsme mu pobyt v luxusním resortu jako dar.“ „Chápu. Ale Litviněnko mi vyprávěl, že existuje videozáznam, jak jste jednou v kasinu prohrál desítky tisíc dolarů za jediný večer.“ „To bylo ve službě. Pracoval jsem na jednom případu. Právě probíhala operace v kasinu. Dostal jsem oficiálně prostředky na hazardování a takříkajíc jsem je prohrál. Samozřejmě, že kasino mi následně refundovalo peníze, o které jsem přišel. Tedy, refundovalo nám, státní pokladně, vládě. Takže možná existuje videozáznam, ale žádný zločin se nestal. Byla to jen služba státu.“ 13

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 14

RUSKO V PLAMENECH

„Není i nějaký jiný způsob, jak nechat Litviněnka na pokoji, který by nezahrnoval obnovu ekonomického oddělení? Chápete, my ho jen tak neopustíme a nenecháme vám ho napospas. Vy jste byl jeho šéfem, máte lepší představu o tom, co všechno Litviněnko umí a čeho je schopen. Pokud ho nenecháte na pokoji, budeme s vámi bojovat. Neměli byste nás podceňovat. Nemáme sice zbraně ani oficiální průkazy FSB, ale Berezovskij má peníze a vliv, Alexandr má informace a já znalosti. Neměli byste nás podceňovat. Pokud Litviněnka nenecháte na pokoji, budeme bojovat.

Věřte mi, nebude se vám to zdát jako maličkost.“ „Už je půl jedné ráno,“ prohlásil Chocholkov, „ráno musím brzy vstávat do práce. Vy pravděpodobně také spěcháte domů.

Máte auto?“ „Ne, zavolám si taxi.“ „Nedělejte si starosti. Můj kuchař vás odveze domů. Víte, noční Moskva už není tak bezpečná jako kdysi. My dva jsme měli otevřený a upřímný rozhovor. Také byste nás neměli podceňovat.

No hlavně, nepřeceňujte Berezovského vliv. A k tomu, co jste zmínil… nemám pochybnosti o tom, že máte spoustu znalostí.

Sám jsem navštívil mnoho míst. Mluvím několika evropskými jazyky. Takže, také byste nás neměli podceňovat.“ Chocholkov vůbec nevytáhl otázku peněz. Také jsem o penězích neřekl ani slovo. „Věc se má takto,“ řekl jsem Alexandrovi, když jsem se s ním setkal, „je to špatné. Ty i Marina odsud musíte odjet. Nedožiješ ani do konce roku. Při nejlepším scénáři skončíš ve vězení.

Nejhorší scénář ti vysvětlovat nemusím.“ Tehdy jsme rozhovor nedokončili. Do Alexandrova bytu jsem se vrátil v noci 24. září 2000, abych s ním prodiskutoval naši společnou knihu.

14

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 15

PŘEDMLUVA

Plán byl extrémně jednoduchý. Během příštích dvou týdnů Alexandr překročí hranice – na místě, které si sám vybere – a nikomu o tom nedá předem vědět. Včetně mě. Jakmile překročí hranice, odletím za ním, kdekoli už bude, abych se přesvědčil, že je všechno v pořádku, skutečně je mimo zemi a nesedí v kanceláři prokurátora FSB. Pak dám vědět Marině Litviněnkové, že Alexandr je svobodný. Ona následně zajede do cestovní kanceláře a koupí dovolenou pro sebe a svého syna Anatolije do kterékoli evropské země. Kamkoli bude nejjednodušší získat víza. Zaplatí, cokoli to bude stát, jen aby se dostali ze země tak brzy, jak jen to bude možné. Jakmile Marina a Anatolij opustí Rusko, kontaktuji ambasádu některé ze zemí západní Evropy nebo Spojených států, rychle zařídím azyl pro rodinu Litviněnkových a operaci můžeme považovat za úspěšnou. „Hlavně překroč hranice. To je hlavní. Zbytek můžeš nechat na mně.“ „Překročím hranici,“ ujistil mi Alexandr. „O to si nemusíš dělat starosti.“ Neuběhly ani dva týdny a opravdu překročil hranice. V ruském městě Soči nastoupil Alexandr na parník, který od dob Sovětského svazu cestoval mezi přístavy na pobřeží Černého moře. Za starých časů patřily všechny tyto přístavy do velkého impéria SSSR. Impérium se od té doby rozpadlo a přístavy se staly součástmi různých zemí, ale malý parník stále jezdil po staré trase. Alexandr dorazil do Soči a nalodil se na černomořský parník se svým ruským pasem. Deseti dolary uplatil celníka, aby nezkontroloval, zda se jeho jméno nenachází na seznamu osob, které nemají dovoleno opustit Rusko.

Těch deset dolarů mu zajistilo přechod do nejbližšího gruzínského přístavu. Odtud zamířil do hlavního města Gruzie, Tbilisi, 15

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 16

RUSKO V PLAMENECH

odkud mi zavolal. Okamžitě jsem odletěl do Gruzie. Mezitím už Marina Litviněnková zařizovala dvoutýdenní cestu do španělské Marabelly, aby si užila dovolenou na jihu Španělska se svým synem Anatolijem a skupinou ruských turistů.

Pro Alexandra bylo nejnáročnějších několik následujících dní. Naší jedinou nadějí bylo, že si FSB dostatečně rychle neuvědomí, co se děje. Že si nevšimnou, že jim zmizel z dohledu nejen Alexandr, ale i celá jeho rodina.

Byl to souboj s časem a na každé hodině záleželo. Vše šlo podle plánu, ale Alexandr byl nervózní. A nemohl zavolat Marině.

Jakýkoli telefonát mohl být zachycen a všechno by zmařil. Náš harmonogram jsme měli do detailů dohodnutý. V určitý den a čas jsem měl přijít na letiště v Malaze a setkat se tam s Marinou a Anatolijem. Nechal jsem Alexandra v Tbilisi a odletěl do Španělska, přesně podle plánu. Alexandr se mi později přiznal, že ještě když jsem seděl v letadle, sesypal se a zavolal Marině z gruzínského mobilu. Riskoval tím, že zmaří celou operaci. „Marino, kde jsi?“ „Odlétáme. Ztrácím signál…“ bylo všechno, co Marina stihla zakřičet do telefonu.

Spojení bylo přerušeno.

Stál jsem pod eskalátorem na letišti v Malaze a čekal na skupinu ruských turistů. Marina a Anatolij neměli žádná velká zavazadla. Podle instrukcí si neměla brát s sebou nic, co by jakýmkoli způsobem mohlo ruským celníkům napovědět, že do Španělska neodjíždí na dva týdny, ale navždy. Jakmile jsem uviděl jejich tváře, zavolal jsem Alexandrovi: „Tvá rodina je ve Španělsku.“ Odvezl jsem Marinu do hotelu v Marabelle, následujíc skupinu ruských turistů, a vysvětlil jí celý plán. Strávil jsem v Marabelle několik dalších dní, dokud si Marina a Anatolij na situaci trochu 16

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 17

PŘEDMLUVA

nezvykli, a pak odletěl zpět do Gruzie. Alexandr mezitím chodil po Tbilisi jako tygr v kleci.

Jakmile se Alexandr a Marina ztratili z dohledu, lidé z FSB okamžitě pochopili, že rodina Litviněnka utekla. Zcela správně předpokládali, že útěk byl s největší pravděpodobností zorganizován mnou. Federální bezpečnostní služba se tedy rozhodla lokalizovat nás prostřednictvím mého mobilu, který v FSB znali.

Každou půlhodinu mi volali dva lidé, kteří chtěli vědět, jak se mám a jaké je počasí v Bostonu. Jeden byl můj starý známý, který v květnu uspořádal setkání s generálem Chocholkovem, druhý byl major FSB Andrej Ponkin, který byl přidělen Litviněnkovi do role „rodinného přítele“. Podrobně jsem jim vyprávěl o svém životě i o počasí v Massachusetts. Telefon jsem nemohl vypnout, protože představoval moje jediné spojení s Alexandrem a Marinou. Naší jedinou nadějí bylo, že budeme rychlejší a mobilnější než skupina najatých vrahů, které FSB vyslala do Gruzie. A také jsme byli.

V tomto bodě už o situaci vědělo i Velvyslanectví USA v Gruzii.

Americké bezpečnostní služby se mnou otevřely diskusi o osudu rodiny Litviněnkových. Americké velvyslanectví v Tbilisi se však nedokázalo přizpůsobit našim časovým omezením. Když se situace podle našeho názoru stala kritickou a Alexandr si spočítal, že nájemní vrazi FSB již dorazili do Tbilisi, odletěli jsme do Turecka, aniž bychom o tom dali Američanům vědět, protože jsme neměli důvod věřit, že FSB naše jednání s velvyslanectvím neodposlouchávala. Turecko nevyžadovalo žádná vstupní víza pro Alexandra nebo jeho rodinu. Jakmile jsem Alexandra přivedl do tureckého města Antalya a nechal ho v hotelu, obratem jsem odletěl do Španělska, kde na mě Marina a Anatolij čekali na letišti v Malaze. Dne 27. října jsem přivedl Marinu a Anatolije za 17

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 18

RUSKO V PLAMENECH

Alexandrem do pětihvězdičkového hotelu v turecké Antalyi. Ubytovali jsme se pod falešnými jmény. Pod mým vlastním jménem jsem rezervoval několik pokojů v hotelech napříč různými částmi města. Samozřejmě, nikdy jsme do nich ani nevkročili.

Americké velvyslanectví v Gruzii posunulo Litviněnkův případ americkému velvyslanectví v Turecku. Ale ani zde jsme neměli dojem, že Američané udělají rychlé rozhodnutí o udělení politického azylu. Samozřejmě, to vše pro mě bylo velmi znepokojující. Odletěl jsem domů do Bostonu, abych pokračoval v jednáních se CIA přímo na místě. Aby Alexandr a jeho rodina nezůstali v Turecku o samotě, Alexander Goldfarb nasedl na nejbližší let z New Yorku do Antalye. Oba jsme letěli přes Londýn.

Na letišti Heathrow se naše cesty setkaly pouze telefonicky. Stručně jsem mu popsal situaci a odletěl do Států, kde CIA definitivně potvrdila rozhodnutí, že Litviněnka nepřijmou.

Dne 1. listopadu s nimi Goldfarb odletěl do Londýna, kde Alexandr, jeho žena a syn požádali o azyl. V srpnu 2001 moskevský deník Novaja gazeta zveřejnil několik kapitol z naší připravované knihy.

Od té doby bylo zavražděno několik lidí, kteří nám pomáhali.

Poslanci ruského parlamentu Vladimir Golovljov a Sergej Jušenkov nám pomohli převést nahrávky zakázaného dokumentu Vražda Ruska, který vycházel z naší knihy. Oba byli zastřeleni.

Golovljov byl zavražděn 21. srpna 2002 a Jušenkov 17. dubna 2003. Jurije Ščekočichina, poslance ruského parlamentu a zástupce šéfredaktora novin Novaja gazeta – kde pracovala i nedávno zavražděná Anna Politkovská –, otrávili. Delší čas strávil v kómatu, dokud 3. července 2003 nezemřel. Se Ščekočichinem jsem se setkal v chorvatském Záhřebu v červnu 2001 a dal mu rukopis Ruska v plamenech pro zveřejnění v jeho novinách.

18

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 19

PŘEDMLUVA

Do konce roku 2003 jsme v lotyšské Rize vytiskli 5 tisíc kopií ruské verze této knihy. Tuto edici jsme otevřeně a legálně poslali na prodej do Moskvy. Zásilku však cestou zkonfiskovala FSB. Podle oficiálního stanoviska kniha odhaluje státní tajemství. Tím největším samozřejmě bylo, že ruské bezpečnostní služby stály za teroristickými útoky z roku 1999. A tak se poprvé od 70. let – když byla v SSSR zakázána díla Alexandra Solženicina – stalo, že byla v Rusku oficiálně zakázána kniha.

Navzdory vraždám jsme v naší práci pokračovali a sesbírali nové materiály. Udělali jsme, co se dalo. Snažili jsme se zůstat v bezpečí a naživu. Selhali jsme. Šest let poté, co jsme přistáli v Londýně, jsem ztratil svého spoluautora. Dne 1. listopadu 2006 ho otrávili a pod předmluvou této edice Ruska v plamenech se mohu podepsat už jen sám.

Jurij Felštinskij, 4. února 2007

19

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 21

ZKRATKY A TERMÍNY

Federální bezpečnostní agentura – AFB Ústřední zpravodajská služba – CIA Společenství nezávislých států – CIS Federální úřad pro vládní komunikaci a informace – FAPSI Federální úřad pro vyšetřování – FBI Federální bezpečnostní služba Ruské federace, Federální kontrarozvědka, Federální služba osobní stráže – FSB Ústřední zpravodajské oddělení – FSK, později FSB Výbor pro státní bezpečnost – GRU Krasnojarský hliníkový závod – KRAZ Ministerstvo bezpečnosti – MB Ministerstvo pro mimořádné situace – MCHS Ministerstvo obrany – MO Meziresortní bezpečnostní služba – MSB Moskevské kriminální oddělení – MUR Ministerstvo vnitra – MVD Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – OBSE Okresní bytový úřad – REU Regionální oddělení pro boj proti organizovanému zločinu – RUOP 21

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 22

RUSKO V PLAMENECH

Externí zpravodajská služba – SVR Speciální útočný tým – SWAT Trinitrotoluen, chemická výbušnina – TNT Úřad dlouhodobých programů – UPP Úřad pro analýzu zločineckých organizací – URPO (patří pod FSB) Svaz sovětských socialistických republik, Sovětský svaz – SSSR Útočné vzdušné síly – VDV

22

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 23

ÚVOD

Tajné služby jako FSB a GRU jsou přirozeným následovníkem KGB, která vyvolávala strach. Vedení těchto tajných služeb to nikdy nevzdalo. Dostalo se do Kremlu, ovládlo Rusko a rozpoutalo kolem sebe peklo. Jak se změnila struktura ruských tajných služeb po pádu SSSR? Nezavrhli jsme naši minulost. Řekli jsme upřímně: „Historie Lubjanky ve dvacátém století je naší historií…“ N. P. PATRUŠEV, ŘEDITEL FSB. Z ROZHOVORU V KOMSOMOLSKÉ PRAVDĚ ZE DNE 20. 12. 2000.

Rodokmen Federální bezpečnostní služby Ruské federace (FSB) téměř nepotřebuje žádný komentář. Od nejranějších let sovětské moci byla represivním orgánem zřízeným komunistickou stranou bez soucitu a milosrdenství. Činnosti jednotlivců pracujících v jejích odděleních se nikdy neřídily hodnotami a zásadami běžného civilizovaného společenství.

Počínaje revolucí v roce 1917 tajná policie sovětského Ruska fungovala jako mechanismus pro útisk milionů lidí bezchybně; ve skutečnosti tyto struktury nikdy nevzaly do rukou žádné jiné 23

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 24

RUSKO V PLAMENECH

záležitosti, protože vláda pro ně nikdy nestanovila žádnou jinou politickou ani praktickou agendu, a to ani během nejsvobodnějších období. Žádná jiná civilizovaná země nikdy neměla nic, co by se mohlo srovnávat s bezpečnostními agenturami sovětského státu. Nikdy, s výjimkou případu gestapa nacistického Německa, jiná tajná policie neměla vlastní operační a vyšetřovací divize nebo záchytná střediska, jako je vězení pro zadržené v Lefortově.

Srpnové události 1991 – kdy stoupající vlna veřejného hněvu doslova smetla komunistický systém – velmi jasně ukázaly, že liberalizace ruských politických struktur musí nevyhnutelně vyústit v oslabení, možná dokonce zákaz Výboru pro státní bezpečnost (KGB). Panika, která vládla mezi vůdci donucovacích orgánů státu v tomto období, se projevovala v často nepochopitelných případech, kdy byly staré speciální služby rozpouštěny a nahrazovány novými. Již v květnu 1991 byl paralelně zřízen Výbor státní bezpečnosti Ruské republiky s předsedou V. V. Ivaněnkem podle protokolu podepsaného ruským prezidentem Borisem Jelcinem a předsedou KGB V. A. Krjučkovem.

26. listopadu byla stará struktura proměněna na Federální bezpečnostní agenturu (AFB). Jen o týden později, v prosinci, Michail Gorbačov podepsal dekret „O reorganizaci agentur státní bezpečnosti“. Podle tohoto zákona byla na základě starého zákona zřízena nová Meziresortní bezpečnostní služba (MSB), která de facto nahrazovala nově zakázanou KGB. Vypadalo to, jako kdyby vznikla vícehlavá hydra, KGB se totiž rozdělila na čtyři nové struktury. První (ústřední) správa KGB (která se zabývala externím zpravodajstvím) byla proměněna v Ústřední zpravodajskou službu, později přejmenovanou na Vnější zpravodajskou službu – šlo tedy o rozvědku (SVR).

24

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 25

ÚVOD

Osmá a šestnáctá správa (Spojení a šifrovací služba, Radioodposlech a elektronická rozvědka) byly transformovány na Výbor pro vládní komunikace (budoucí Federální agentura pro vládní komunikaci a informace – FAPSI). Ze služby pohraniční stráže se stala Federální pohraniční služba. Ze staré deváté správy KGB (vládní ochranka) se stalo oddělení osobní stráže úřadu prezidenta Ruska.

Ze staré patnácté správy (Ochrana vládních objektů) se stala vládní bezpečnostní a ochranná služba. Tyto poslední dvě struktury se později staly prezidentskou bezpečnostní službou (SBP) a Federální službou tělesné stráže (FSO). Ze staré patnácté správy byla také oddělena další super tajná speciální služba: Prezidentské ústřední oddělení pro speciální programy.

24. ledna 1992 Jelcin podepsal dekret povolující vytvoření nového ministerstva bezpečnosti (MB) na základech AFB a FSB. Ve stejnou dobu se objevilo ministerstvo bezpečnosti a vnitřních věcí, které však existovalo jen krátkou dobu, než bylo rozpuštěno.

V prosinci 1993 bylo MB přejmenováno na Federální kontrarozvědku (FSK) a v dubnu Jelcin podepsal dekret „O zřízení Federální bezpečnostní služby v Ruské federaci“, kterým byla transformována na dnes dobře známou FSB. Tato dlouhá sekvence restrukturalizace a přejmenovávání měla chránit organizační strukturu státních bezpečnostních složek, byť v decentralizované podobě, před útoky demokratů a spolu se starou strukturou zachovat personál, archivy a tajné agenty.

Velmi důležitou roli při záchraně mašinerie hráli Jevgenij Savostianov (v Moskvě) a Sergej Stěpašin (v Leningradu), oba měli pověst demokratů, jmenovaných za účelem reformy. Ve skutečnosti však byli Savostianov i Stěpašin nejprve infiltrováni do demokratického hnutí státními bezpečnostními agenturami a až 25

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 26

RUSKO V PLAMENECH

později jmenováni do vedoucích pozic v nových tajných službách, aby se zabránilo destrukci KGB. I přesto s přibývajícími roky mnoho lidí z KGB/MB/FSK/FSB přeběhlo k práci na plný úvazek či na volné noze do byznysu, podsvětí nebo politiky.

Savostianovovi a Stěpašinovi se podařilo zachovat celkovou páteřní strukturu. Navíc byli dříve pod politickou kontrolou komunistické strany, což do určité míry sloužilo jako brzda činnosti zvláštních agentur, protože bez souhlasu politbyra nebyly možné žádné významné operace. Po roce 1991 MB/FSK/FSB začaly v Rusku působit naprosto nezávisle a zcela nekontrolovaně, kromě kontroly, kterou složky samotné vykonávaly nad vlastními agenty. Tato všudypřítomná dravá struktura byla nyní neomezena ideologií ani zákonem.

Po období evidentního zmatku vyplývajícího ze srpnových událostí a mylného očekávání, že agenti budou vystaveni stejnému ostrakismu jako komunistická strana, si tajné služby uvědomily, že nová doba, bez komunistické ideologie a strany, jim nabízela také určité výhody. Bývalá KGB dokázala své obrovské personální zdroje (oficiální i neoficiální) dosadit do prakticky všech oblastí společnosti v celém rozsáhlém ruském státě.

Někdejší prominentní muži se tak postupně začali objevovat na nejvyšších úrovních moci, často nepozorováni a bez povšimnutí: první z nich působili jako tajní agenti, ale později vrstvami moci prorůstali také coby úředníci. Od prvních dnů srpnových událostí stál Jelcinovi za zády muž jménem Alexandr Koržakov, bývalý bodyguard předsedy a generálního tajemníka komunistické strany Jurije Andropova. Plukovník ve výslužbě Bogomazov vedl bezpečnostní službu skupiny MIKOM GROUP a viceprezidentem finanční a průmyslové skupiny byl N. Nikolajev, dvacetiletý muž, který kdysi pracoval pod Koržakovem.

26

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 27

ÚVOD

Filipp Bobkov, čtyřhvězdičkový generál a první místopředseda SSSR, který byl v sovětských dobách dlouholetým šéfem takzvané „páté správy“ KGB (politické vyšetřování, 5. správa – Ochrana ústavního pořádku – otázky ideologie a disentu, pozn. překl.), našel práci u obchodního magnáta Vladimira Gusinskeho. „Pátá správa“ řadila mezi své největší úspěchy vyhoštění Alexandra Solženicyna a Vladimira Bukovského ze země a také mnohaleté zatýkání a zadržování v pracovních táborech těch, kteří si mysleli a říkali, co považují za správné, a nikoli, co jim nařídila strana.

Blízko Anatolije Sobčaka, starosty města Leningrad (Petrohrad) a významného vůdce reformního hnutí v Rusku, stál muž z KGB Vladimir Putin. Podle Sobčakových vlastních slov „KGB ovládala Petrohrad“.

Jak to celé vzniklo, podrobně popsal vedoucí Italského institutu mezinárodní politiky a ekonomiky Marco Giaconi, který učí v Curychu. „Pokusy, které provedla organizace KGB s cílem získat kontrolu nad finančními aktivitami různých společností, se vždy řídí stejným scénářem. První fáze začíná, když se gangsteři pokoušejí vybírat od podnikatelů peníze ‚za ochranu‘ nebo si uzurpovat práva, na která nemají nárok. Poté do firmy dorazí agenti speciálních agentur, aby jim poskytli pomoc při řešení jejich problémů. Od té chvíle firma navždy ztrácí nezávislost. Společnost chycená v síti má problém získat úvěr nebo může dokonce utrpět velké finanční neúspěchy. Následně jí mohou být uděleny licence pro obchodování v tak odlišných odvětvích, jako je hliník, zinek, potravinářský průmysl, celulóza a dřevo. Ty nabízejí silný stimul pro rozvoj firmy. Toto je fáze, ve které je infiltrována bývalými agenty a také se pro KGB stává novým zdrojem příjmů.“ Navzdory tomu, že byly podniky mezi lety 1991–1996 násilně drancovány donucovacími státními strukturami (které jednaly 27

Rusko v plamenech_kor2.qxp_Sestava 1 07.06.22 16:18 Stránka 28

RUSKO V PLAMENECH

jak otevřeně, tak i prostřednictvím organizovaných zločineckých skupin pod úplnou kontrolou tajných služeb), se ruskému podnikání podařilo rozvinout se do nezávislé politické síly, která v žádném případě nebyla vždy plně pod kontrolou.

V roce 1993, kdy byl v prokomunistickém parlamentu utiskován Jelcin, který usiloval o liberální reformy v Rusku, vedoucí bývalí pohlaváři tajných služeb přešli do čela státu a rozhodli se destabilizovat a kompromitovat Jelcinův režim a jeho reformy záměrným zhoršováním kriminální situace v Rusku a vyvoláváním národnostních konfliktů, především na severním Kavkaze, v nejslabším článku mnohonárodního ruského státu.

Současně byla v hromadných sdělovacích prostředcích zahájena energická kampaň na podporu sdělení, že zbídačení široké veřejnosti a nárůst trestné činnosti jsou důsledky demokratizace a jediným způsobem, jak se takovým excesům vyhnout, je odmítnout demokratické reformy podle západních modelů a následovat vlastní, ruskou cestu rozvoje, která by měla být založena na veřejném pořádku a obecné prosperitě. To, co tato propaganda skutečně hlásala, byla diktatura podobná standardnímu nacistickému modelu.

Ze všech diktátorů, velkých i malých, osvícených i krvelačných, byl ten, který byl nakonec zvolen jako vzor, nejosobitější a nejméně krvelačný. Chilský generál Augusto Pinochet. Z nějakého důvodu se věřilo, že pokud se v Rusku objeví diktatura, nebude horší než ta Pinochetova v Chile. Historická zkušenost však ukazuje, že Rusko vždy volí tu nejhorší ze všech možných variant.

Státní bezpečnostní služby až do roku 1996 bojovaly proti demokratickým reformátorům, protože v demokracii spatřovaly nejvážnější hrozbu ideologie, která požadovala okamžité provedení radikálních, prozápadně orientovaných ekonomických 28