0043419

S rT S odklAde

w

w

J O S E F

K L Í M A

K R I M I N Á L N Í P Ř Í P A D Y K L Á R Y RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 3

14.09.2022 0:41

Postavy vystupující v knize nemají žádnou souvislost se skutečnými osobami

SMRT S ODKLADEM Kriminální případy Kláry Radové Josef Klíma Copyright © Josef Klíma, 2022 All rights reserved

ISBN 978-80-242-8376-0

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 4

14.09.2022 0:41

PROLOG Barvení vlasů nesnášel. Jednak to působilo příliš žensky, což jeho maskulinní ego uráželo, jednak si od toho zapatlal celou koupelnu. Ale bez těch vlasů by nebyla proměna tak dokonalá. A on měl rád dokonalost ve všem.

Přilepit si knír už byla hračka. Naposledy si pročísl před zrcadlem kštici tak, aby vypadala stejně jako na fotce z přehlídky na Rudém náměstí, a když si oblékal kalhoty a nazouval holínky, už si tiše pískal svou oblíbenou Suliku. Převlek byla vnější část proměny, a ta nestačila.

Cílem bylo dostat se dovnitř té osobnosti, ve kterou se právě měnil. A k tomu vedla cesta i přes písničku.

Musel se usmát, když si vzpomněl, co vyhrál, když se vsadil, že tahle píseň není žádná gruzínská lidovka, ale že ji naopak složil Čech. Josef Navrátil neboli Josef Ratili, jak mu říkali v Gruzii.

Jak se Mikina kroutila, když se měla před všemi svléknout. Ale přemohla se. A když se pak fotili sami, už se nestyděla. Naopak sama převzala iniciativu a vymýšlela ty nejprovokativnější záběry…

Navlékl si dlouhý plášť, naposled se pokochal pohledem do zrcadla a vydal se na tu pěší pouť do výstavní síně.

SMRT S ODKLADEM / 7

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 7

14.09.2022 0:41

Mohl jet autem, tak jako minule, ale tentokrát se nepodařilo sehnat veterána odpovídajícího stáří, a navíc se mohl těšit z šokovaných pohledů náhodných chodců, kteří se za ním užasle otáčeli, když procházel parkem u obchodní akademie a rázně kráčel Slapskou k Husovu náměstí, dlouhý plášť rozevlátý jako vlečku. Pouliční lampy měnily jeho stín na jakéhosi obrovského netopýra. Škoda, že mu tohle představení nepovolili v Karolinu, a dokonce ani tady, na radnici v Berouně, kde bydlel.

Když se převlékl před dvěma měsíci za Hitlera, byl z toho v tom pražském klubu daleko větší poprask. A nejen na sítích, kde ho fanatici, co nemají smysl pro srandu, virtuálně kamenovali a studenti zase oslavovali jako jediného statečného performera, který se nebojí provokace coby vrcholného uměleckého vyjádření. Bylo to i v televizi a pak ve všech novinách. Nejen performance, ale hlavně to, co následovalo. Žaloby za propagaci fašismu, kunsthistorické expertízy dokazující, že umění nesmí podléhat cenzuře, prostě všechno, co k vrcholné performanci patří. A teď jen tohle ubohé okresní město…

Muzeum na Husově náměstí už obklopoval dav studentů a hloučky zvědavců, zahlédl i televizní štáb. Nejzajímavější bude, jak se k tomu postaví komunisti. Na jedné straně by ho měli podpořit. Ztělesňuje přece jejich největší postavu. Na druhé straně budou určitě podělaní, aby je okamžitě nespojili s hromadnými represemi, které si tenhle malý muž s velkým egem nesporně připsal.

Protože oni jsou přece noví komunisté, kteří s masovými vraždami a gulagy nechtějí být spojovaní. Tak se ale měli přejmenovat, továrišči!

8 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 8

14.09.2022 0:41

Právě tohle, tu nejednoznačnost, která v lidech vyvolává zmatek – a ten zmatek se nějak navenek projevuje –, miloval na těchto představeních nejvíc. Byla to jejich podstata.

Jakmile zpozorovali, že vešel na náměstí, oddělila se od shluku lidí Mikina a vykročila mu vstříc. Randy hned za ní. Na rozdíl od ní neměl tak obdivný výraz. Spíš vytřeštěný. Aby ne, když ví, co spolu dělají v ateliéru. „Stando! To je teda bomba!“ vydechla Mikina nábožně. „Któ takoj Stánda?“ změřil si ji přísně. Dobře si všiml, že se blíží kameraman nějakého štábu a reportér s mikrofonem, kterého maně znal z televizní obrazovky. „Ja Kóba!“ poplácal si pochvalně plášť na prsou.

Hlouček se rozestoupil, když vkročil do dveří muzea.

Periferně zaznamenal dva tři místní soudruhy a mladinkou soudružku, která vydechla stejně užasle jako před chvílí Mikina, jen o poznání tišeji. „Ty vado! To je Stalin jak živej!“ Jeho škodolibou, provokativní duši to potěšilo. Netušil, že živej už dlouho nebude.

Úterý 9. dubna 1985 „Já za to nemůžu, Jindro, že jsme se chytly,“ zněl z koupelny ženský hlas. „Já se opravdu snažím vyjít s tvou matkou po dobrým. Ale poslouchat v jednom kuse, že já jsem ta potvora, která tě zatáhla do bláznovství s touhle vilou, že kvůli mně jsme teď zadlužený po krk… já si věčně na hlavu dělat nenechám…“

SMRT S ODKLADEM / 9

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 9

14.09.2022 0:41

„Co si máma nenechá dělat na hlavě?“ zazněl z pootevřeného záchodu hlásek tříapůlletého Kryštofa. „Trvalou, Kryštůfku, trvalou,“ zabručel Jindřich a natáhl se na horní polici věšákové stěny pro čepici. Cestovala do vyšších letových hladin bytu zároveň s tím, jak Kryštof rostl, ale bohužel zároveň s tím rostla i jeho vynalézavost, jak se za ní dostat výš a výš. Protože jakápak hra na pilota bez opravdické pilotské čepice.

Obloha, k níž zvedl oči, když sestupoval zahradou, mu vrátila ztracenou náladu. Barometr nelhal, pomyslel si spokojeně a hladil očima vyžehlené nebe s jemnými puky červánků. Dnes si nebude lámat hlavu s dohledností ani s výškou mraků. Ostatně limit pro staršího kapitána byl v těchto ohledech tak nízký, že už mu počasí nepřekazilo start od podzimních plískanic. I stará secesní vila rostla proti nazlátlému nebi jako masivní ostrov s věžičkou místo majáku, jak sestupoval zanedbanou zahradou k bráně.

Dobře, že jsem to koupil, pomyslel si. I přes děsivé dluhy, i přes spoustu práce, kterou ještě bude vyžadovat její oprava.

Když startoval červeného žigulíka a vyjížděl ztichlými ulicemi dolů k městu, byla dobrá nálada už pryč. Asi proto si Jindřich nevšiml Josefa, který už víc než hodinu seděl v autě zaparkovaném pod zahradou, drkotal zuby u pootevřeného okénka a střídavě přikládal k obličeji dalekohled a střídavě cigaretu. Uklidňoval se jen tím, že je to dnes možná poslední hodina z uplynulých dvou týdnů, kdy takhle tráví veškerý volný čas.

Proč zrovna já? říkal si mnohokrát v té dobrovolné vymrzlé cele. Proč zrovna já tu mám tvrdnout a sledovat pitomosti, který možná ani k ničemu nepovedou?

10 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 10

14.09.2022 0:41

Ale v podstatě věděl, proč zrovna on.

Nebyl ani tak chytrý jako Šéf, ani tak rozhodný a nebyl ani Šéfovou holkou jako Martina, kterou ostatně čekala práce, jakou jí rozhodně nezáviděl. Byl běžným vývojovým typem primitiva, v němž se tupost harmonicky snoubí se sebevědomím.

Nebýt Šéfa, už toho dávno nechal. Ale Šéf to byl, kdo mu sehnal po návratu z krimu první, byť pouze sezonní práci na plovárně, takže mu nehrozilo, že jako příživník hned poputuje zpátky. Šéf přišel na celý tenhle plán, který sliboval zisk daleko slušnější. A Šéf také určil dnešní den jako den činu, což znamenalo konečně vysvobození od téhle úmorné práce, kterou si nesměl vylepšit ani nějakým tím ostřejším hltem, aby mu náhodou, až bude odjíždět, někde nedali dýchnout a celá akce se nezhroutila.

Kouknul na hodinky a zabořil se do sedadla. Ještě má víc než hodinu. Jak odháknout drát, co drží bránu, ví. Zahrada je zarostlá jak džungle, takže z domu vidět nebude a kluk už několik dní tahá z kůlny kárku a hraje si s ní na závoďák, když ho matka vyžene ven, aby se vyvětral. Než pro něj přijde ta její tchyně.

Na okamžik mu blesklo hlavou, co dělat, kdyby třeba ten kluk onemocněl. Ale dlouho tu myšlenku neudržel. Jeho mozek měl k přemýšlení stejně daleko jako kozí bobky k perlám.

S tím ať si láme hlavu Šéf.

SMRT S ODKLADEM / 11

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 11

14.09.2022 0:41

KAPITOLA 1. „Ty budeš fakticky v telce každej tejden?“ V salónku hospody Klas byla mizerná akustika, což způsobovalo paradoxně to, že tu bylo hezky a útulno díky interiéru z neomítnutých cihel. Klára musela přidat na hlase, aby ji Marcela vůbec slyšela, přestože stály vedle sebe. Ale jejich kolega přezdívaný Lála podle slavného slávistického obránce zrovna stejně hlasitě přesvědčoval dalšího kolegu Kombíka, vášnivého sázkaře těch nejkrkolomnějších kombinací, aby určitě vsadil v derby na Slavii na vítězství nejméně o dva góly, a Dostál, stejně vášnivý kuchař, poučoval svou novou kolegyni Amélii, že to, co dostali k večeři, rozhodně není vídeňský řízek, protože ten se dělá z telecího.

Amélie nastoupila do oddělení teprve nedávno, místo donchuána Máchy, který udělal tu školáckou chybu, že fotografie svého přirození poslal nesprávné milence.

Nesprávné proto, že v té době jejího partnera vyšetřoval, aniž by věděl, že je její partner. Amélii od první chvíle nikdo neřekl mezi čtyřma očima jinak než Pamela. Jediný pohled totiž stačil, aby okamžitě každému bylo jasné, co má společného s vnadnou hvězdou Pobřežní hlídky.

12 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 12

14.09.2022 0:41

A nebylo to rozhodně surfové prkno. Klára dokonce podezírala šéfa oddělení, Martina Sloupa, že Amélii přidělil Dostálovi schválně. Kromě svého kulinářského umění Dostál totiž neopomněl při každé vhodné příležitosti zdůrazňovat, jak je věřící. O čemž svědčilo i jeho početné potomstvo. „No, každej tejden zrovna ne,“ protáhla Marcela skoro stydlivě. „Ale Roman chce, abych ten pořad uváděla na střídačku s ním. Tvrdí, že skutečnou policajtku, která dělala na vraždách, žádná televize jako moderátorku nemá.“ Marcela pracovala v oddělení násilné trestné činnosti skoro stejně dlouho jako Klára Radová. Přestože byla o patnáct let mladší než Klára, hned se spřátelily a jeden čas z nich dokonce šéf Sloup vytvořil čistě ženskou dvojici, kterou se vyšší šéfové občas chlubili na ministerstvu, jak drží krok s pokrokem v genderové otázce.

Pak přišel Marcelin smolný den. Manželka jednoho recidivisty, který měl na svědomí řadu loupeží a poslali ho do vězení na odpovídající řadu let, se rozhodla, že svého miláčka osvobodí. Dohodla se s ním, že bude simulovat zánět okostice, aby ho museli odvézt do nemocnice. Tam si počkala s pistolí, kterou ukrýval doma, využila toho, že příslušníci Justiční stráže situaci podcenili, namířenou zbraní je odzbrojila a ujela s ním na chatu jedné známé.

Klára s Marcelou úkryt vypátraly, zavolaly posily, ale manželka zločince i s partnerem se dali na útěk v autě a Marcelu, která se jim v tom snažila zabránit, přejeli.

Daleko nedojeli, protože posily mezitím dorazily. A když zločinec pochopil, že nikam neujede, zastřelil se rovnou

SMRT S ODKLADEM / 13

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 13

14.09.2022 0:41

v autě. Jeho manželka se pak na čas stala hvězdou médií.

Všude roztřeseně vyprávěla, jak zoufalý její manžel byl, jak vykřikoval, že se už do vězení nevrátí, a pak si přiložil pistoli k hlavě. I pod tlakem médií a feministických hnutí z toho nakonec vyvázla s podmínkou. Na rozdíl od Marcely, která se víc než rok vzpamatovávala z těžkých zranění.

Teď se s celým týmem loučila. Její nový partner, televizní reportér Roman Klein, se rozhodl, že z ní udělá moderátorku nového kriminalistického magazínu TEMNÉ POZADÍ. Vzhledem k tomu, že to na sociálních sítích někteří kolegové okamžitě vztáhli k Marceliným sedacím partiím, musela je Marcela ujišťovat, že jde zatím jen o pracovní název. „No, jen abys nepropásla biologický hodinky,“ povzdechla si Klára. „Proč? Mě máma měla v pětatřiceti. A v kolika jsi měla ty Terezku?“ „To je fakt,“ přikývla Klára a natáhla ruku s prázdnou sklenkou k číšníkovi, aby jí přinesl další nealkoholický koktejl. Na okamžik zaváhala, jestli nemá dceři zavolat.

Pak to vzdala.

Bývaly doby, kdy s tísnivým pocitem kolem žaludku čekala, jaké nepříjemné překvapení jí její pubertální úlety zase připraví. Nadšení pro jedovaté pavouky ustřihla ve chvíli, kdy se jí obrovský sklípkan promenádoval po peřině. Pak přišly módní ideologie, jako byla nezávislost vyjádřená piercingy a tetováním na těch co nejprovokativnějších partiích těla, a nakonec módní ideologie přes partnery. Z těch byl zatím nejvíc děsivý raper Dark,

14 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 14

14.09.2022 0:41

který donutil Terezu přeměnit se v podstatě v živou mrtvolu vizážově i vnitřně. Pokus podřezat si žíly, „protože už jsem skoro trapně jediná, kdo se nepokusil o sujcák“, skončil naštěstí neúspěšně díky technické nešikovnosti sebevražedkyně. A chytrá finta Kláry, kdy ji jako by mimochodem vzala na pitevnu, aby viděla skutečné mrtvoly, ji z téhle úchylné etapy vyléčila.

Ironií osudu bylo, že z nejlepšího kluka, kterého si zatím Tereza našla, se vyklubal trestaný podvodník Michal Orel. Terezu si vyhlédl jen proto, aby se pomstil za to, že Klára kdysi nechtěně přispěla k tomu, aby nelítostného vraha jeho matky zavřeli na psychiatrii, a nikoli do vězení. Nakonec ho sám zastřelil a spáchal sebevraždu přímo před očima Kláry, kterou si přivolal na střechu pražského hotelu jako vyjednavačku, když už věděl, že je beznadějně obklíčený. Ten moment, kdy roztáhl ruce a vzlétl k nebi jako skutečný orel, ji občas budil ze spaní jako nejasný pocit viny. Jediný pozitivní dopad měla tahle tragédie na Terezu, která od té doby sekala dobrotu a poctivě studovala vysokou školu.

Ozvalo se ťukání na skleničku, které obrátilo pohledy všech ke Sloupovi a jasně všem dalo najevo, že se šéf chystá pronést nějaký rozlučkový projev. Sotva ale začal, zazvonily dvěma lidem v místnosti telefony. Kláře a jejímu kolegovi Petru Hamplovi.

——— Mrtvý ležel šikmo na lavičce v parku, napůl na zádech, napůl na boku, a nebýt tyčky, která mu trčela z oka,

SMRT S ODKLADEM / 15

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 15

14.09.2022 0:41

mohl si leckterý náhodný kolemjdoucí myslet, že jen přebral. „Já si myslel, že je jenom ožralej,“ líčil stařík s jorkšírem policistovi z výjezdovky, jak mrtvého našel. Pejsek, kterého držel v náručí, potvrzoval jeho slova výhrůžným ňafáním. „Jak je to oblečenej?“ zaostřila Klára na dlouhý plášť splývající z těla až do trávy pod lavičkou. Z něj vykukovaly dlouhé naleštěné holínky. „Já bych řekl, že jako Stalin,“ zvedl se od mrtvého koroner Bonapartek. Trochu se zakymácel na vysokých podpatcích, kterými se snažil zamaskovat svůj malý vzrůst, a málem porazil paraván zakrývající mrtvého před zraky přihlížejících. Podle své výšky – a také komplexu, jak tvrdili ti, co ho znali – ostatně dostal i přiléhavou přezdívku. „Jako Stalin byl i namaskovanej,“ pozvedl knírek, který odlepil z tváře mrtvého. „Příčina smrti je asi jasná, že?“ řekl Petr Hampl s poukazem na tyčku trčící z oka oběti. „Je to snad první mrtvola, kterou vidíte?“ zpražil ho káravě Bonapartek. „Víte, že na tohle může spolehlivě odpovědět až pitva.“ Tím ukojil svůj komplex méněcennosti, kvůli kterému ho Klára nesnášela, a o poznání vstřícněji dodal: „Ale zatím to tak vypadá. U difúzního axonálního poranění dochází následkem inerciálních sil nejen k disrupci axonů, ale též k přetržení cév v mozkovém kmeni a v corpus callosum,“ zafrajeřil. „Přeloženo do češtiny?“ ušklíbla se Klára. „Ten šíp mu nejspíš provrtal mozek a zdevastoval tam, co se dá, včetně cév,“ začal balit Bonapartek své nádobíčko.

16 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 16

14.09.2022 0:41

„To je šíp?“ naklonila se Klára blíž k mrtvému. „Karbonovej. Podle všeho z ruční kuše,“ ozval se technik, studený technokrat, který jí nebyl o nic sympatičtější než Bonapartek. Sterilní kombinéza k němu povahově docela seděla. „Nejspíš Beast Hunter Aligator, ale spíš něco jako Adder. Ten má silnější nátahovou sílu,“ zafrajeřil i on. „Ale to budeme vědět, až ho vytáhneme.“ „Otisky prstů, DNA jako obvykle?“ zeptal se Petr.

Vzápětí toho litoval. „Vy jste asi dneska opravdu u první mrtvoly,“ pohoršil se technik. „Proč je oblečenej jako Stalin?“ zakroutil hlavou Petr Hampl, když vyšli zpoza mobilního paravánu zpět do prostoru ohraničeného páskami. „Pan profesor Plašil měl tady dneska večer vystoupení,“ ozval se mladík ze skupinky studentů, kteří se tísnili za páskou. „V muzeu.“ „Vy jste kdo?“ přistoupila k nim Klára a ukázala jim odznak. „My jsme jeho studenti,“ řekl mladík a poodstoupil od dívky, která se k němu ustrašeně tulila. „Vítek Kolář.

Ale říkají mi Randy,“ představil se. „A tohle je Mikina,“ kývnul k dívce. „To bylo nějaký divadlo, že má na sobě převlek?“ zeptal se Petr.

Zaregistroval zčásti pohrdavé, zčásti pobavené pohledy, které si studenti vyměnili. Jen Mikina, jež se předtím tulila k Randymu, zůstala dál vystrašená. Otírala si hřbetem tetované ruky oči, slzel jí i piercing v nose.

SMRT S ODKLADEM / 17

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 17

14.09.2022 0:41

Odhrnovala si afrocopánky z obličeje, celá se chvěla.

A nebylo to jen sílícím chladem noci. „Vy asi nevíte, co je to performance,“ řekl s despektem Randy. „Performanční umění je druh představení, které je předváděno publiku v uměleckém kontextu,“ ozval se nečekaně Petr Hampl. „Často improvizovaně. Někdy se ho zúčastní i publikum,“ ocitoval jak z příručky. Vychutnal si, jak na něj studenti vykulili oči. „Pro mě to taky není nový,“ neodpustila si dovětek Klára. „Moje dcera mi to hraje doma dennodenně.“ „Tohle asi ne,“ ozval se za jejími zády povědomý hlas.

Když se otočila, uviděla tvář Romana Kleina. Kameraman za jeho zády švenkoval park, čumily, kterých za páskami přibývalo, blikající majáčky i paraván zakrývající mrtvého. „Vy jste na tom představení byl taky?“ zeptala se udiveně. „Proto jsem nebyl na oslavičce,“ poprvé se usmál. Pak kývnul k autu s logem televize Hvězda. „Mám to celý natočený. Chcete se kouknout?“

——— „… styl profesora Stanislava Plašila je jedinečný v tom, že přenesl performanci jako nejprovokativnější současné umělecké odvětví do dosud přísně tabuizovaných vod, takže nás všechny vystavil velmi osobní konfrontaci s našimi předsudky a s naším svědomím.“ „Kdo je to?“ zeptala se Klára a kývla k monitoru

18 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 18

14.09.2022 0:41

laptopu, na kterém v autě televize Hvězda sledovali záznam z přednášky v místním muzeu. Muži v obleku a kravatě, který předčítal projev z papíru a přitom si neustále posunoval do čela brýle padající zpátky na nos, mohlo být tak kolem pětapadesáti. Všechno na něm bylo takové prořídlé. Zuby, vlasy, nejspíš i sebevědomí. „Dalimil Hejda. Kunsthistorik,“ řekl Roman Klein. „To zajímavější ale teprve přijde, až se objeví ten mrtvý.“ Profesor Stanislav Plašil se objevil vzápětí. Se zjevným smyslem pro teatrálnost nakráčel z předsálí do prostoru vedle kunsthistorika a gestem si vyžádal balalajku.

Tu mu podala Mikina. Bez krátkého černého kabátku, ve kterém se předtím choulila v parku k rameni Randyho, vyniklo její hubené tělo, bohaté tetování na rukách i obdivný pohled, jejž upírala na profesora.

Ve všech se jako by na okamžik zastavil dech. Měli pocit, že obživl Stalin. Že to on rázným krokem kráčí před auditorium, sedá si na židli, klade balalajku do klína, začne na ni brnkat a nepřirozeně vysokým hlasem začíná zpívat: „Stalin byl génius, génius, génius…“ Když skončil, na chvilku zavládlo užaslé ticho. Ve tvářích přítomných, které zabírala kamera, se zračilo to, co je někdy nepřesně nazýváno smíšenými pocity. Dělá si z nás srandu? Nebo to má nějaký hlubší význam? Nebo to bude pokračovat? A co tím vlastně myslel? Není to něco protistátního, nebo vlastně dokonce hnusného? Ale co když je to záměr? Abych se neshodil, že jsem primitiv?

Stanislav Plašil vstal, odložil balalajku a stejně teatrálně jako přišel, otevřel dveře do malého sálu za zády. Ten byl zaplněný panely s fotografiemi.

SMRT S ODKLADEM / 19

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 19

14.09.2022 0:41

„Vítám vás na svojí výstavě, která se jmenuje Provokace,“ pokynul jim do sálu.

Studenti začali horlivě hvízdat a tleskat, několik diváků se nesměle přidalo, další zůstali zaražení, šeptali si, zjevně přemýšleli, nemají-li odejít.

V tu chvíli se dopředu prodrala dvojice, muž a žena, oba kolem šedesátky. „Tohle vám připadá vtipný? Hnus to je. Hnus!“ rozkřikl se na Plašila i na studenty muž. Zlost mu zpotila pleš, šedivý knír se pod jeho nosem mrskal jako akvarijní rybka.

Přestože se ho snažila manželka, korpulentní žena s ostře zrzavým přelivem, zadržet, pokročil ještě blíž a plivnul Plašilovi rovnou do tváře. Plašil zůstal jako opařený, bylo vidět, že na podobnou situaci nebyl připraven.

Nejdřív se vzpamatoval Randy a vykročil proti seniorovi. „Co urážíte největšího velikána, jakýho fakulta výtvarných umění měla?“ „Tomu říkáte umění!?“ zasmál se muž hystericky. „Týhle ubohosti?“ Pak se obrátil k ostatním, v očích měl hněv smíšený se zoufalstvím. „Proboha, lidi, copak jste už zapomněli, co tohle všechno symbolizuje? Mýho tátu, klavíristu, zavřeli do uranových dolů. Jinak by neumřel na leukémii už ve čtyřiceti! A co ty milióny nevinných, co zemřely na Sibiři díky tomuhle vrahounovi! Ty stovky gulagů!“ „Ale to jsou jen artefakty, co tu vidíte!“ vzpamatoval se Plašil. Maska sebevědomého diktátora už z něj spadla definitivně, hlas se mu nervózně roztřásl. „Nemůžete cenzurovat umění!“ Teď už to nevydržela ani žena, zjevně manželka seniora.

20 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 20

14.09.2022 0:41

„Tohle není umění. To je… to je zločin – a já doufám, že to tak policie i posoudí!“ Uchopila manžela za loket a nakročila k východu. „Pojď. Tady už nechci zůstat ani chvilku.“ Oba se otočili, dav se před nimi rozestoupil jako před rozzuřeným párem nosorožců, fotografové začali znovu horečnatě mačkat spoušť, dokud nevyšli ze dveří.

Plašil se mezitím zase navlékl do ztracené role, rozpřáhl báťuškovským gestem ruce, až mu dlouhý plášť zaplápolal kolem kolen, a pokynul ke dveřím do zadní místnosti. „Nu vot, tavárišči, zděs majó dělo. Dasvidánija!“ pokynul nacvičeným stalinským pohybem, jako by kynul vojenské přehlídce na Rudém náměstí, a nakročil k východu. „Dasvidánija, Koba!“ odpověděl mu ironickým zasalutováním a smíchem Randy. Pak se otočil k dívce s piercingem a tiše, tak, že to ruchový mikrofon kamery sotva zachytil, stejně ironicky utrousil: „A ty, Mikino, moc Standu nevyčerpej!“ „Neboj, Randy!“ usmála se dívka. „Budu o něj pečovat jak o mimino!“ A vyšla ze dveří za profesorem. „Víc toho nemáte?“ otočila se Klára ke Kleinovi. „Máme,“ přikývl. „Ale zůstali jsme uvnitř. Bohužel.

Kdybychom bývali vyšli za Plašilem…“ rozpaženýma rukama naznačil, že třeba by všechno dopadlo jinak.

Nakliknul na počítači další klip a Petr s Klárou uviděli vystavená díla v sále, do něhož Plašil zval publikum.

Tedy díla… většinu tvořily zvětšené fotografie, evidentně pořízené samospouští. Plašil na nich stál toporně sám

SMRT S ODKLADEM / 21

Smrt s odkladem_blok_272 stran_FINIDR.indd 21

14.09.2022 0:41