strana 3 – titulní list
Danielle Steel TEMNÁ STRANA
Temna_strana.indd 3
13.10.2022 15:04:18
Mým drahým, milovaným dětem, Beatii, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Sam, Victorii, Vanesse, Maxxovi a Zaře. Kéž nikdy v životě nezažijete jeho temné stránky, kéž se budete pouze vyhřívat na jeho výsluní, žít v bezpečí a vaši blízcí vás budou milovat. Miluju vás z celého srdce a vždycky vás budu milovat! Vaše máma/D.S.
Temna_strana.indd 5
13.10.2022 15:04:18
1 Sestry Zoe a Rose Morganovy se dokonale doplňova-
ly. Zoe měla rovné, tmavé, lesklé vlasy. Rose svatozář světlounce blonďatých kudrlinek, které jí vytvářely na hlavě něco jako čepičku. Zoe měla klasicky krásné rysy, i když možná až příliš ostré a jasně definované na tak malé dítě. Rose vypadala jako andělíček. Všechno na ní bylo kulaťoučké včetně její malé usměvavé tvářičky. Zoe byla vytáhlá, kostnatá, samá ruka samá noha, jako hříbátko. U Rose se o žádné kostnatosti rozhodně mluvit nedalo. Byla baculatá, měkoučká a láskyplná. Naučila se rozesílat vzdušné polibky, ještě než uměla říct ahoj. Rose byla zkrátka neodolatelné dítě. Zoe byla vždy plachá, stydlivá, i když jí život vedle nezkrotné, nebojácné Rose každopádně posiloval a byla díky ní i odvážnější. Rose ráda za sestrou všude lezla. Zoe to někdy štvalo, obzvlášť když Rose utekla s některou se Zoiných hraček. Za to ji Zoe hubovala. Zoe byly tři, když se Rose narodila. Ležela v kolébce a Zoe se na ni užasle dívala. Rose s ní okamžitě navázala vztah. Tvářička se jí rozzářila, kdykoliv vešla Zoe do pokoje. Zoe bylo šest, když tříleté Rose diagnostikovali leukemii. Zoe nevěděla, co to znamená. Maminka jí vysvětlila, že je to nemoc, kterou má Rose v krvi. Že bude podstupovat různá „léčení“, bude muset jet občas do nemocnice a chvíli tam zůstat. Že bude muset podstoupit „chemoterapii“. Když spolu byly samy, zeptala se Zoe maminky, jestli to bude bolet, a matka připustila, že možná ano a že pak bude asi Rose nějakou 7
Temna_strana.indd 7
13.10.2022 15:04:18
dobu špatně a bude i zvracet, ale nakonec jí to udělá dobře. Bude zase v pořádku. Zoe zahlédla v maminčiných očích něco, co tam ještě nikdy neviděla: strach. Pochopila, že oba rodiče se bojí. Otec jí vysvětlil, že vždycky když bude muset Rose do nemocnice, bude se o ni starat on, aby matka mohla být s Rose. A až se Rose zase udělá dobře, všechno se vrátí k normálu. Slíbil, že to tak bude, a Zoe mu věřila. A měla dojem, že tomu věří i on. Za tři dny pak odjela Rose do nemocnice s Beth, jejich matkou. Zoe si pamatovala, že sestřička měla s sebou svůj růžový kufřík a taky svého oblíbeného plyšového medvídka, Pinkieho. Byla pryč čtyři týdny a matka byla v nemocnici s ní. Domů chodila každých pár dní tak na hodinu na dvě, pro další oblečení a aby se se Zoe pomazlila. Když se Rose vrátila, byly její blonďaté vlásky tytam. Hodně spala, polehávala na pohovce, ale chtěla si hrát, když Zoe přišla ze školy. A Zoe byla šťastná, že má zas doma Rose i maminku. Ten první rok bývala Rose hodně v nemocnici a podstoupila cosi, co se jmenovalo transplantace kostní dřeně. Maminka jí dala trochu z té své a pomohlo to. Rose bylo potom mnohem líp, jak Brad, jejich otec, tvrdil. Znovu jí narostly kudrlinky, ačkoliv blonďatý odstín ztmavl. I obočí a řasy jí dorostly. Zoe už na ni nekřičela, když jí Rose brala hračky. Radovala se z toho, že má Rose doma, a stejně na tom byla maminka i táta. Tou dobou už byla Zoe zvyklá, že tráví většinu času s tátou. Nebylo to stejně dobré, jako být s mámou, která měla vždycky všechno dokonale zorganizované a pod kontrolou, ale koncem prvního roku to bylo téměř stejně dobré jako s mámou. Co táta nevěděl, to mu Zoe pověděla, třeba jak má ráda toast a které cereálie jsou 8
Temna_strana.indd 8
13.10.2022 15:04:18
Rosiny. Otec pral prádlo, stlal postele, vyzvedával ji ve škole, vařil. Dovolil Zoe, že si mohla každý večer jako dezert dělat s’mores, když chtěla. Četl jí pohádky na dobrou noc a vždycky, než šla Zoe spát, volali Rose, pokud byla zrovna ten týden v nemocnici. A pokaždé když se Rose vrátila domů, pořádali party jen pro ně čtyři. Udělali jí cupcaky nebo upekli dort. A dali na něj svíčky a Rose je musela sfouknout. Skoro obtýden slavili její narozeniny. Zoe věděla, že má štěstí, že otec může zůstat s ní, protože pracuje doma. Měl nahoře v domě svůj ateliér. Byl výtvarníkem a pracoval jako animátor v Disneyových ateliérech až do té doby, než sám napsal knížku o dobrodružstvích Myšáka Ollieho, který rád cestoval a všude vlezl. Zoin otec si knížku i sám ilustroval. První knížka s Myšákem Olliem slavila okamžitě úspěch. Po druhém díle přišlo na řadu televizní zpracování, které vedlo k výrobě reklamních předmětů včetně plyšového Myšáka Ollieho. Tehdy Brad definitivně opustil Disneyovy ateliéry a přestěhovali se s Beth do San Franciska. Bylo to těsně předtím, než se narodila Zoe. Vůbec nečekali, že bude mít knížka takový úspěch. Prodávala se ve všech zemích světa a byla přeložená do šestnácti jazyků. Zoe tatínkovo čtení knížek o Myšáku Olliem milovala. Každý rok potom vycházela další. Nakonec se Ollie oženil s malou bílou myškou, která se jmenovala Marina, byla primabalerínou a měli spolu dvojčátka, myšátka Charlieho a Seraphinu. Jejich rodina byla úplná a jejich dobrodružství pokračovala. Od té doby, co se Beth s Bradem přestěhovali do San Franciska a narodila se Zoe, pokračoval Brad v práci doma ve svém ateliéru. Když byla Zoe dost velká, moc ráda za ním nahoru do ateliéru chodívala. Měla 9
Temna_strana.indd 9
13.10.2022 15:04:18
tam v rohu malý stoleček, svůj blok, pastelky a později i vodovky. Ráda kreslila Ollieho a taky Marinu a dvojčátka myšátka. Zoina matka nechodila do práce. Než se přestěhovali, pracovala jako sálová sestra v nemocnici v L.A., ale když se v San Francisku narodila Zoe, zůstala Beth doma a stala se z ní maminka na plný úvazek. Každý den chodily do parku, pekly cukroví, chodily na hodiny plavání a dětské skupiny a taky navštěvovaly hodiny hudební výchovy pro maminky s malými dětmi. Měly pořád co dělat. Zoe začala právě chodit do školky, když se narodila Rose. Všichni se kolem ní točili a Zoe měla pocit, že je jejich rodina úplná, stejně jako to bylo s Olliem a Marinou a jejich dvojčátky v tatínkových knížkách. Maminka jí dokonce dovolila, aby vzala čtyřměsíční Rose do školky, ukázat dětem a vyprávět jim o ní. Zoe moc chtěla, aby sestřičku všichni viděli. Rose se na každého usmívala, Zoe ji držela na ruce, a holčička nakonec usnula. Její návštěva ve školce měla velký úspěch a děti se shodly, že Rose vypadá jako andílek. Rovněž komentovaly, že Zoe s Rose si nejsou vůbec podobné, až na velké modré oči po mamince. Zoe se v San Francisku moc líbilo. Byl to jediný domov, který dosud poznala. Milovala jejich rozlehlý starý dům s výhledem na záliv a most Golden Gate. Měly s Rose společný pokojíček, kde byla spousta místa na hraní. Zpočátku spala Rose v košíku v pokoji rodičů vedle jejich postele. Když pak už byla příliš velká a do košíku se nevešla, spala v dětské postýlce v pokojíčku naproti Zoině posteli. Zoe se občas chodila po špičkách dívat, jak sestřička v postýlce tvrdě spinká, a pak se zas vrátila zpátky do své postele. Když Rose one10
Temna_strana.indd 10
13.10.2022 15:04:18
mocněla, spaly už obě v normálních postelích. Otec jim namaloval na zeď kouzelnou zahradu, po které poletovaly pohádkové víly. Měly ten nejbáječnější pokojíček na světě. Když byla Rose v nemocnici, Zoe se v noci dívala na její prázdnou postel a stýskalo se jí po sestřičce. Pokojík jí připadal prázdný, když byla Rose pryč. A vždycky počítala dny, kdy se Rose vrátí domů. Ve své roli starší sestry si Zoe libovala. I když byla Rose někdy dotěrná, Zoe ji milovala. Později si ve vzpomínkách vybavovala svých prvních šest let, než Rose onemocněla, jako tak dokonalé období, jaké si jen člověk umí představit. Měla rodiče, kteří je zbožňovali, prožívala báječné dny a měla malou sestřičku, se kterou ji bavilo si hrát. Už se nemohla dočkat, až s ní Rose začne taky chodit do školy. Začala ale o rok později, než měla, protože byla nemocná. Po transplantaci kostní dřeně prožila Rose celý rok, než se leukemie zase vrátila. Udeřila nečekaně silně a holčičce bylo ještě mnohem hůř než předtím. Znovu jí vypadaly vlasy a musela mít něco, čemu se říkalo port, protože podstupovala chemoterapii tak často, že už nadále nemohli využívat k infuzím její žíly na pažích. Od té doby, co jí chorobu znovu diagnostikovali a už nebyla na ústupu, se její zdravotní stav pomalu ale jistě zhoršoval celé dva roky. Její život byl skutečné peklo. V devíti už to Zoe dokázala pochopit. Viděla mnohokrát rodiče plakat a maminka byla skoro pořád pryč. Nenechávala Rose v nemocnici samotnou, takže ji Zoe sotva vídala. Tolik se toho dělo, tolik věcí bylo třeba rozhodnout, tolik doktorů bylo nutné navštívit a obvolat nebo se s nimi sejít v nemocnici. Otec tam taky často chodil a Zoe zůstávala u sousedky, když musel na schůzku s různými doktory nebo 11
Temna_strana.indd 11
13.10.2022 15:04:18
se šel podívat za Rose. Rose obvykle chodila domů mezi jednotlivými koly chemoterapie. Doma však hodně plakala a většinu času prospala. Zoe sledovala, jak se vytrácí kousek po kousku. Matka tvrdila, že se Rose uzdraví a že jí bude zase dobře, ale otec už nic nesliboval. Když se ho Zoe zeptala, co bude dál, přiznal, že neví. Vždycky mu poznala na očích, když se dělo něco zlého. A to bylo během posledního roku prakticky pořád. Tehdy bylo Zoe devět a Rose šest. Pořád vypadala jako malá holčička, ale její oči byly velmi staré. Někdy, když byla doma, si Zoe sedla k její posteli na zem a držela ji za ruku. Jednou se Rose Zoe zeptala, jestli si myslí, že za ní přiletí víly z nebe a vezmou si ji k sobě. Zoe, které tekly po tvářích slzy, ji příkře odbyla, že nevidí důvod, proč by si Rose měly nějaké víly brát k sobě. Zoe už dříve zaslechla, jak si rodiče povídali o tom, že má Rose vzácnou formu vysoce zhoubné leukemie. Různé děti se z jiných druhů této nemoci úspěšně uzdravily. Tu, kterou trpěla Rose, však bylo mnohem těžší zdolat. Doktoři zkoušeli úplně všechno. Zoe už si vůbec nepamatovala, kdy se rodiče naposled něčemu smáli, nebo třeba jen usmáli nebo se na chvíli uvolnili. Vypadali neustále vyděšeně. Nakonec, bez ohledu na to, jak se všichni snažili nebo jak láskyplně se Beth o dcerušku starala, Rose jedné noci v nemocnici tiše zesnula ve spánku. Jednou pověděla mamince, že Pinkie, růžový plyšový medvídek, se kterým spala celý život, bude chtít spát se Zoe, až ona odejde do nebíčka. Když plyšáčka další den ráno matka Zoe podala, Zoe okamžitě pochopila, co se stalo. Měla pocit, jako by jí vyrvali srdce z hrudi. Rose se už domů nikdy nevrátí. 12
Temna_strana.indd 12
13.10.2022 15:04:18
Zoe bylo deset, když jí zemřela sedmiletá sestra. Bojovala o život čtyři roky a ve chvíli, kdy zemřela, se jejich rodiče změnili v cizí lidi, které Zoe vůbec nepoznávala. Matka ztratila veškerou naději a proměnila se v zombie. Po pohřbu, který byl pro všechny tři nesnesitelnou záležitostí, Beth přestala téměř vstávat z postele. Brad chtěl, aby šla k doktorovi, ale odmítla. Prohlašovala, že Rose jí nic nemůže vrátit, tak na čem jiném záleží. Motala se po domě dnem i nocí jako duch. Zoe se snažila najít cestu k oběma, ale nic, co řekla nebo udělala, nepomáhalo. Měli se spolu tolikrát tak úžasně, než Rose zemřela. Že by se to někdy opakovalo i po Rosině odchodu si však Zoe nevzpomínala. Z jejich domova se stalo město duchů. Zoe ležela v noci v posteli, tiskla si k hrudi medvídka Pinkieho a snažila se vybavit si Rosinu andělskou tvářičku z doby, než sestřička onemocněla. Jediné, co jí teď ale vždycky vytanulo na mysli, byla její tvář bez vlasů, zpustošená zákeřnou nemocí. Její staré fotografie už vůbec nevypadaly jako Rose, kterou znala. Po čtyři roky Rosiny nemoci se rodiče zaměřovali pouze na její potřeby. Zoe musela ustoupit do pozadí. Otec jí sice stále dokola sliboval, že se jejich život jednoho dne zase vrátí k normálu, ale ta doba nikdy nenastala, ani potom co byla Rose pryč jednou provždy. Rodiče byli příliš ochromení a zlomení, než aby se začali věnovat Zoe. Dokázali myslet jen a pouze na svůj vlastní žal. Ten naplňoval dům jako rajský plyn a otupoval je natolik, že spolu nedokázali navzájem komunikovat. Dokázali jenom stěží nějak fungovat či mluvit, dokonce i mezi sebou, a ani nechtěli. Ani na Zoe se nedokázali zaměřit. Bylo to nad jejich možnosti. Brad se snažil o trochu víc najít si k ní cestu. Ale bez 13
Temna_strana.indd 13
13.10.2022 15:04:18
valného úspěchu. Beth zkrátka nemohla. Byla světýlkem naděje pro ně pro všechny po celé čtyři roky, ale její světlo nakonec zhaslo spolu s Rose. Studnice jejích citů byly zcela vyschlé, pro každého, a dokonce i pro ni samou. Vše, co měla, dala své mladší dcerce, a Zoe byla zjevně mimo její obzor. Beth většinu času spala. Brad dohlížel na to, aby se Zoe dostala do školy a ze školy, a přihlásil ji kvůli tomu do databáze sdílení aut, aby ji nemusel vozit neustále jenom on. Na večer objednával domů jídla po internetu, převážně fastfood. Zoe měla vždycky pocit, že rodiče byli v hloubi duše přesvědčení, že jejich lepší dítě zemřelo a zůstala jim „ta druhá“. Jejich zklamání bylo zjevně absolutní. Rose byla mezi nimi malým andílkem, a teď byla pryč. Zoe ale nikdy nepřipadalo, že kdyby zemřela ona, a ne Rose, měli by z její ztráty stejný pocit. Nevěřila tomu. I ve svém neutuchajícím zármutku dávali jasně najevo, že ona je až druhá nejlepší. Mluvili o tom, že tam Rose není, tedy pokud spolu vůbec mluvili, ale o tom, že je tam Zoe, nikdy. Jako by byla neviditelná. Celé dva roky po Rosině smrti byli oba rodiče emocionálně zcela nepřístupní. Zoe se musela naučit postarat se sama o sebe, obstarávat si, co potřebovala, a od rodičů vůbec nic neočekávat. Taky od nich nic nedostala. Otec se z noční můry, která je pohltila, probral jako první. Zoe právě dosáhla dvanácti let, rodiče na ni čekali v kuchyni, když přišla ze školy, a oznámili jí, že se rozcházejí. Její bolest se tím ještě víc prohloubila. Až dosud se držela naděje, že se všechno jednou vrátí do normálu. Teď ovšam byla zmařena i ta. Otec jí tu špatnou zprávu oznámil, když seděli u kuchyňského stolu. Matka k tomu neřekla nic, jako by byla němá. 14
Temna_strana.indd 14
13.10.2022 15:04:18
Otec Zoe vysvětlil, že chtěl s matkou chodit na terapii, ale Beth odmítla. Trochu to zmírnil formulací, že na to dosud není připravená. Matka vypadala jak mrtvola. Seděla u stolu a upřeně zírala na myčku nádobí, ne na svou dceru, a ani nepromluvila. Nijak se nesnažila vysvětlit své pocity. Všichni to ale stejně věděli. Dala ze sebe úplně všechno jedné ze svých dcer, a stejně ji ztratila. A teď ztrácela i manžela. Neměla dost síly, aby tomu dokázala čelit. Potápěla se pod hladinu, možná už pod ní byla. „A nemůžete se na tom pokusit vy dva ještě zapracovat?“ zeptala se jich Zoe. Zoufale žadonila. Brad ale pomalu zavrtěl hlavou a ani Beth nic neřekla. „Asi ne,“ vypravil ze sebe Brad zvolna při pohledu na ženu, která stále ještě byla jeho manželkou. Byla teď však k nepoznání ve srovnání s ženou, kterou tolik miloval. Nedokázal si představit, že by ještě někdy mohla být taková. A Beth se o to ani nepokusila. Neustále, po celou dobu, co je zcela pohltil žal, odmítala jeho zoufalé prosby, že by měli zajít do manželské poradny. A bohužel to mělo na ně na všechny devastující účinky. „Uvidíme, jak to bude,“ prohlásil Brad neurčitě. Vysvětlil Zoe, že se zatím nerozvádějí, ale sám cítil potřebu se poradit. Potřeboval, aby mu někdo pomohl se s Rosinou smrtí vyrovnat. Měl pocit, že to potřebují všichni, ale Beth trvala na tom, že Zoe je v pohodě. Měla ve škole dobré známky, nebyla na drogách ani se nechovala nevhodně a nevyváděla. Beth tvrdila, že je to zkrátka dítě a dostane se z toho. Sebou si tolik jistá nebyla. Obávala se, že ona sama se z toho nejspíš nedostane. A navíc považovala Bradovu vůli se přes to konečně přenést za zradu. Ano, Brad se chtěl zřejmě přenést přes jejich devastující žal a jí připadalo, že se 15
Temna_strana.indd 15
13.10.2022 15:04:18
tím vzdává své druhé dcery i manželky. Měla v úmyslu truchlit navždycky, uctívat Rose, zatímco během celého toho procesu zcela zanedbávala Zoe. Zoe už na to tou dobou byla zvyklá, od obou rodičů. Otec i matka mysleli jenom na sebe a na své pocity. Po tom všem, co pro Rose udělali, si Beth nikdy neuvědomila, jak je sobecká. Ten víkend se Brad odstěhoval. Našel si malý byt na Broadwayi v domě, kterému se tam říkalo Hotel zlomených srdcí. Byla to obvykle první štace během rozvodu, kdy se lidi snažili vzpamatovat a najít si své místo na světě. Pro Zoe ale v malém bytě místo nebylo. Brad ji tedy bral alespoň jednou týdně na večeři. To samozřejmě pro Zoe znamenalo, že člověk, co o ni pečoval celé ty čtyři roky, kdy byla sestra nemocná, a potom ještě další dva, skočil přes palubu a stal se z něj jen příležitostný společník. Co odešel, byla však Zoina matka pohroužená ještě víc sama do sebe. Už téměř nevycházela ze svého pokoje. Zoe si v kuchyni vařila pro sebe jídlo, ohřívala si ravioly nebo špagety z konzervy, zmrazená hotová jídla, která jí matka nechala v mrazáku, aby si je mohla připravit. Beth téměř nejedla a zhubla šokujícím způsobem. I Zoe byla mnohem hubenější. Ostatně zhubli všichni. Šest měsíců poté, co se odstěhoval, oznámil Brad Zoe u večeře, že podal žádost o rozvod. Beth stále odmítala jakoukoliv formu terapie a prakticky s ním nemluvila. Rozchod nepoznamenala žádná zášť a nešlo o ni ani během rozvodu. Problémem byla totální absence vzájemné komunikace. Navzájem se úplně míjeli. Nebyli schopní sladit krok. A Brad vysvětlil Zoe, v jejím křehkém věku dvanácti a půl roku, že manželství s Beth vyhaslo spolu s odchodem Rose. Beth to nepo16
Temna_strana.indd 16
13.10.2022 15:04:18
pírala. Pro ni to byla svým způsobem úleva, že už od ní Brad nic neočekával. Brad ale nechtěl nic víc, než se konečně vymanit z toho strašného kruhu dvouapůlletého intenzivního truchlení. Chtěl se otřepat, posunout kupředu. Beth to zkrátka udělat nedokázala, alespoň zatím, a ani se o to nepokusila. Zoe věděla, že otec dochází na terapii. Jednou se jí mimoděk zmínil, že zhruba v době, kdy podával žádost o rozvod, svou terapeutku změnil. Nevysvětlil jí, proč tomu tak bylo, dokud Zoe nebylo třináct a rozvod byl vyřízený. Začal s ní totiž chodit a ona z etického hlediska trvala na tom, aby si našel jiného terapeuta. Sama mu v tom pomohla a nadále byl jeho terapeutem muž. Původní terapeutka, ke které chodil šest měsíců, se jmenovala Pam. To bylo všechno, co o ní Zoe věděla. Bradovi bylo právě čtyřicet, když se uzavřely rozvodové záležitosti. Pam pětatřicet. Dosud nebyla vdaná a neměla děti. Oba si přáli začít znova. Její letitý milenec zemřel. A Brad přišel o svoje mladší dítě. Vzali se pár měsíců po rozvodu a přestěhovali se do Santa Barbary, kde Brad koupil dům a Pam začala pracovat v tamní terapeutické praxi. Zoe se seznámila s Pam krátce předtím, než se Pam s Bradem vzali. Když se s ní setkala, připadalo jí to vůči matce neloajální. Pam byla milá a oba s Bradem trvali na tom, že chtějí, aby k nim Zoe přijela na návštěvu, kdykoliv se jí zachce, že jí bude jejich domov neustále otevřený. Beth se však podařilo dát jednoznačně najevo, vždycky když u nich Zoe pobývala, že to od ní považuje za zradu. A nemusela to ani říkat nahlas. To sdělení jí přímo čišelo ze všech pórů během dnů po Zoině návratu. Matčino mlčení bývalo mno17
Temna_strana.indd 17
13.10.2022 15:04:18
hem úpornější. Mezi matkou a Zoe vyrostla barikáda, kterou Zoe nedokázala zdolat. A nepodařilo se jí to po celé tři roky od Rosiny smrti. Stále spala s Rosiným plyšovým medvídkem Pinkiem a měla pocit, že je to její jediný přítel. Ve čtrnácti začala chodit na střední školu. Shodou okolností ve stejný měsíc, kdy se Bradovi a Pam narodilo první dítě, deset měsíců po svatbě, na které Zoe nebyla, z loajality ke své matce. Její nový sourozenec byl chlapeček Christopher. Otec z něj byl absolutně na vrcholu blaha. Vždycky chtěl syna a teď se mu to splnilo. Zoe si připadala zcela vyloučená z okruhu jejich lásky. Nedokázala se přimět, aby k miminku chovala nějaké city. Její pocit izolovanosti dosáhl vrcholu následujícího roku, kdy se jim narodilo druhé dítě. Tentokrát to byla holčička Ashley, která celou situaci ještě zhoršila, protože až šokujícím způsobem připomínala Rose. Světlounce blonďaté vlásky jí rámovaly obličej úplně stejně jako Rose a Zoe se na ni nemohla ani podívat. Bylo jí patnáct, když se Ashley narodila. Bylo to pět let po Rosině smrti. Tou dobou začala shodou okolností Beth znovu pracovat jako zdravotní sestra poté, co absolvovala doškolovací kurz. Matčin nástup do práce ale na Zoině životě změnil jen velmi málo. Místo toho, že neustále přes den spala, jak tomu bylo posledních pět let, teď byla matka v práci. Tou dobou už byla mimo Zoin život v podstatě celou věčnost. O rok později, když bylo Zoe šestnáct, začala Beth chodit s jedním doktorem. Měl starší děti a Zoe se s nimi odmítla seznámit. Beth na ni nenaléhala. Neměli v úmyslu se brát, jen spolu chodili. Do Santa Barbary jezdila Zoe tak málo, jak jen to bylo možné. Vyčlenila se sama ze života obou rodičů, stejně jako oni už dávno 18
Temna_strana.indd 18
13.10.2022 15:04:18
vyloučili ji. Tehdy už byla zvyklá se o sebe postarat. To byla ostatně od svých deseti let. Byla pozoruhodně soběstačná. Celou dobu na střední škole se Zoe intenzivně věnovala studiu a měla jenom pár kamarádů. Nechtěla nikomu vysvětlovat důvody svého podivného soukromého života a prakticky žádného vztahu s rodiči. Ti se oba v životě posunuli dál a nechali ji za sebou jako zavazadlo, které přehlédli. Nikoho z nich nepřekvapilo, když se Zoe stala nejlepší studentkou, která se svým proslovem loučila se školou za všechny studenty své třídy. Nic jiného od ní neočekávali a ani si zjevně neuvědomovali, jak je pozoruhodná, že má tak mimořádné výsledky i přes svůj osamělý život a nedostatek emocionální podpory od obou rodičů. Byla přijata na téměř všechny vysoké školy, kam si podala přihlášku, a rozhodla se pro Yale. Tam nastoupila do přípravného ročníku pro studenty medicíny. Jejím cílem bylo stát se dětskou lékařkou v zemích třetího světa a zachraňovat životy dětí, které by jinak zemřely. Oba rodiče přišli na slavností ukončení středoškolského studia a pověděli jí, že jsou na ni nesmírně hrdí. Tomu však mohla uvěřit jen těžko. Vždyť ji sotva znali. Nic o ní nevěděli. Měla pocit, jako by se s ní „rozvedli“ ještě dřív, než zrušili své manželství. Rodina, ve které vyrůstala šest šťastných let, byla dávno tatam. Neexistovala. Byli si navzájem cizí. Na vysoké se Zoe chytala každé výmluvy, aby nemusela ani k jednomu z nich na prázdniny. Pohled na nevlastní sestru Ashley pro ni byl stále stejně bolestivý. Když Zoe začala studovat na univerzitě, byly Ashley tři roky, a stále jí připomínala Rose. Vypadala úplně jako ona. 19
Temna_strana.indd 19
13.10.2022 15:04:19
Zoe dokončila bakalářské studium na Yale s vyznamenáním. Během studia ji to tam nijak zvlášť nebavilo, ale vedla si dobře. Skoro s nikým nechodila a vůči všem zůstávala uzavřená. Na lékařskou fakultu ji přijali do Duke. Excelovala tam dva roky, a pak si v létě během sebezpytování své duše uvědomila, že nechce trávit dalších sedm let studiem medicíny, dál jako lékař stážista a poté ještě jako praktikant. Chtěla získat pocit uspokojení daleko dřív. Toužila konat dobré skutky hned. Studium medicíny přerušila a začala pracovat pro neziskovou organizaci, v útulku pro týrané děti na Upper West Side v New Yorku. Tam ji nutně potřebovali a mohla pracovat s dětmi, které trpěly skutečnými fyzickými i emocionálními bolestmi. Důvod jejich žalu byl jiný než její. Většinou měly za sebou fyzické týrání ze strany svých rodičů. Byly emocionálně zanedbávané, ale bolest byla podobná, a Zoe si k nim okamžitě našla cestu. Děti i její nadřízení okamžitě viděli, jak nesmírně empatická je. Pomohlo jí i její lékařské vzdělání, a nakonec dokončila magisterské studium na NYU v managementu neziskových organizací. Studium medicíny zanechala Zoe ve svých čtyřiadvaceti a v hierarchii neziskové organizace se rychle posunovala vzhůru. Navíc zbožňovala anonymitu života v New Yorku. Bydlela v malém bytě, který si našla ve West Village. Otec a Pam ji navštívili vždycky, když jel otec do New Yorku za svým vydavatelem. Matka nejezdila nikam. Prodala dům v San Francisku a přestěhovala se do bytu k doktorovi, se kterým chodila už téměř deset let. Beth Zoe nabídla, že u nich má svůj pokoj, ale Zoe ho nikdy nevyužila. Netoužila by20
Temna_strana.indd 20
13.10.2022 15:04:19
dlet ani u jednoho z rodičů a oni na ni nenaléhali. Oba jí až příliš silně připomínali bolestnou minulost, kterou se všem dařilo překonávat různě, ať už vstupem do nového života nebo útěkem pryč. A to byl právě Zoin způsob, jak se s minulostí vypořádat. Kdykoliv ji Pam viděla, vždycky o ni vyjádřila své obavy a přiznala se Bradovi, že by si přála, aby Zoe podstoupila nějakou terapii. Pam měla pocit, že Zoe je příliš uzavřená, odtažitá. Působilo to zvláštním dojmem, jako by se část jejího já nikdy skutečně nepropojila s lidmi kolem, dokonce ani s dětmi v útulku, o nichž prohlašovala, že jí na nich nesmírně záleží. Pam jí nevěřila. Brad ale trval na tom, že si vede dobře. Nikdy nezapomněl Pam připomenout, že Zoe měla na škole pozoruhodně skvělé výsledky a že teď pracuje na pozici, která ji hluboce uspokojuje. Myslel si, že je šťastná. To však nebylo to pravé slovo, kterým by ji charakterizovala Pam. Pam vnímala na základě svojí profese, tak osobně, že si Zoe připadala odmalička všemi zanedbávaná a jak je kvůli tomu vyděšená. Dělalo jí starosti, že Zoe nemá a nikdy neměla, vážný emocionální vztah s žádným mužem a ani s rodiči. Něco v ní chybělo, odumřelo v ní nebo to bylo příliš pošramocené, než aby dokázala skutečně navázat vztah. Navenek Zoe působila plně funkčním dojmem, dokonce na velmi vysoké úrovni, ale Pam se obávala, že je to víc póza než skutečnost. Brad se díky Pam a lásce jejich dětí emocionálně vzpamatoval velmi dobře. Život v nové rodině ho zachránil. Taky měl o Zoe starost, ale nevěděl, jak se k ní dostat blíž. Beth byla šťastná s mužem, se kterým žila, ale současně byla hluboce postižená ztrátou mladšího dítěte. Byla to tichá žena s bolestí vepsanou ve tváři. 21
Temna_strana.indd 21
13.10.2022 15:04:19