0043374

TA PŘEDE MNOU

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 1

03.08.2022 17:26:20

J. P. Delaney Ta přede mnou

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 3

03.08.2022 17:26:20

Panu Darkwoodovi, kterého dříve nesmírně zajímala romantická láska a všechno, co k ní měl kdo říct, už toto téma lezlo na nervy.

Proč se milenci neustále opakují? Copak je nikdy neunaví se poslouchat?

Eve Ottenbergová, The Widow’s Opera Jako všichni závislí jednají sérioví vrazi podle určitého scénáře a vzorce svého chování přímo posedle opakují.

Robert D. Keppel a William J. Birnes, Signature Killers Pacient si nepamatuje nic z toho, co v sobě potlačil, ale příslušný zážitek reprodukuje, a to nikoli jako vzpomínku, ale jako činnost – opakuje ho, aniž o tom ví.

Sigmund Freud, „Remembering, Repeating and Working-Through“ To, že nechávám obrazy neustále se opakovat – v případě filmu „běžet“ –, vychází z mého přesvědčení, že se všichni celý život díváme, ale neuvědomujeme si, co vidíme.

Andy Warhol

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 5

03.08.2022 17:26:20

1. Napište prosím seznam všeho, co považujete ke svému životu za nezbytné.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 7

03.08.2022 17:26:20

TEHDY: EMMA

Je to moc hezký byteček, zahlaholí realitní agent a v hlase mu zazní něco jako opravdové nadšení. V okolí najdete veškerou občanskou vybavenost. A podívejte se na tu soukromou střechu tady pod ­oknem. Bude‑li domácí souhlasit, mohli byste si tam udělat ­terasu.

To by bylo prima, přitaká Simon a vyhne se mému pohledu. Už od okamžiku, kdy jsem vkročila dovnitř a té střechy si všimla, mi bylo jasné, že sem se rozhodně nenastěhuju. Si to ví, ale ještě chvíli nechce agentovi nic říct, aby nevypadal jako hrubec. Možná taky doufá, že jestli budu bláboly toho člověka poslouchat dost dlouho, nechám se zviklat. Agent je přesně jeho typ: mazaný, sebevědomý a výřečný.

Nejspíš čte časopis, v němž Simon pracuje. Ještě než jsme vylezli po schodech, už spolu klábosili o sportu.

A tady máte prostornou ložnici, vykládá. Je tu spousta – Nemá to cenu, přeruším jeho chvalozpěv. Nám to nevyhovuje.

Agent zvedne obočí. Na trhu teď není moc na výběr, poučí mě.

Tenhle byt bude do večera pryč. Dneska se na něj přijde podívat dalších pět zájemců, a to jsme ho ještě ani nedali na web.

Není dost bezpečný, prohlásím bezvýrazně. Tak půjdeme?

Všechna okna mají uzamykatelné kličky a zámek na dveřích nezvládne ani ten nejšikovnější zloděj, namítne agent. Pokud jste tak

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 9

03.08.2022 17:26:20

J. P. DELANEY

10

z­atížená na bezpečnost, mohli byste si samozřejmě pořídit alarm.

Podle mého by proti tomu majitel nic neměl.

Teď už mluví jen k Simonovi. Prý zatížená na bezpečnost! To se už mohl rovnou zeptat: Není ta vaše slečna trochu hysterka?

Počkám venku, oznámím a otočím se k odchodu.

Agent si uvědomí, že to přehnal, a rychle dodá: Jestli se vám nezamlouvá čtvrť, možná byste se měli podívat, co je volného na západ odtud.

To jsme už udělali, odvětí Simon. Nic, co se tam nabízí, si nemůžeme dovolit, leda by to mělo velikost krabice od bot.

Očividně se snaží potlačit podráždění, ale už jenom skutečnost, že se musí držet, mě pořádně vytočí.

V Queen’s Parku mám dvoupokoják, navrhne agent. Je sice trochu zašlý, ale…

Viděli jsme ho, skočí mu Simon do řeči. Nakonec jsme došli k závěru, že je moc blízko sídliště. Tón jeho hlasu jasně říká, že místo „my“ myslí „ona“.

Nebo bych vám mohl nabídnout třípokoják, který se zrovna uvolnil v Kilburnu a – Ten taky nepřichází v úvahu. Těsně vedle jednoho okna vede okapová roura.

Agent zvedne tázavě obočí.

Někdo by po ní mohl vylézt nahoru, vysvětlí Simon.

Aha. No, nájemní sezona ještě pořádně nezačala. Asi byste měli trochu počkat.

Agent zjevně usoudí, že ho zbytečně okrádáme o čas, a taky začne ustupovat ke dveřím. Radši vyjdu ven na podestu, abychom se na prahu nestřetli.

Ze starého bytu jsme už dali výpověď, vykládá Simon. Moc možností nemáme. Ztiší hlas. Podívejte, kamaráde, před pěti týdny nás vykradli. Vloupali se k nám dva zmetci a vytáhli na Emmu nůž. Proto je tak nervózní, chápete?

Ježíši, vydechne agent. Do hajzlu. Kdyby se to stalo mojí přítelkyni, tak nevím, co bych dělal. Koukněte, třeba to k ničemu nebude, ale… Hlas se mu vytratí.

Ano? pobídne ho Simon.

Zmínil se někdo v kanceláři o čísle jedna ve Folgate Street?

Nevzpomínám si. Uvolnilo se zrovna teď?

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 10

03.08.2022 17:26:20

11

TA PŘEDE MNOU

Ne, to ne.

Agent se zatváří nejistě, jako by nevěděl, jestli má pokračovat.

Ale je k mání? naléhá Simon.

Teoreticky. A je to senzační nemovitost. Přímo fantastická. Úplně jiná liga než tohle. Ale majitel… pedant je slabé slovo.

Kde to je?

V Hampsteadu, vlastně spíš v Hendonu. Ale nebojte, je tam klid.

Emmo?! zavolá Simon.

Vrátím se dovnitř. Mohli bychom se tam jet podívat, prohlásím.

Máme to na půl cesty.

Agent přikývne. Zastavíme se v kanceláři a vyzvedneme podmínky pronájmu. Naposledy jsem to tam ukazoval už bůhvíkdy. Takové bydlení nevyhovuje každému, ale myslím, že zrovna pro vás by bylo jako dělané. Promiňte, nemyslel jsem to zle.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 11

03.08.2022 17:26:20

TEĎ: JANE

„Tenhle byl poslední.“ Agentka – jmenuje se Camilla – zaťuká prsty na volant. „Takže bychom se měly rozhodnout.“ Vzdychnu si. Byt ve zchátralém činžáku u West End Lane, který jsme právě viděly, je jediný, který si můžu finančně dovolit. Ve chvíli, kdy jsem samu sebe přesvědčila, že mi bude vyhovovat a vůbec mi nevadí odlupující se tapety, slabý pach jídla z dolejšího bytu, ložnice podobná noře a koupelna bez větrání prokvetlá plísní, uslyšela jsem zvenku staromódní ruční zvonec a všude se rozlehl dětský křik. Přešla jsem k oknu a zjistila, že naproti je škola. Viděla jsem do třídy, kde si hrály nejmenší děti a kde okna zdobili králíčci a kachničky vystřižení z papíru. Zabolelo mě v podbřišku. „Myslím, že tady by to nešlo,“ vypravila jsem ze sebe. „Opravdu?“ podivila se Camilla. „Škola vám vadí? Bývalí nájemníci říkali, že se jim ten povyk líbí.“ „Zřejmě ne tolik, aby tady zůstali.“ Otočila jsem se ke dveřím. „Půjdeme?“ Cestou zpátky do kanceláře Camilla dlouho takticky mlčí. „Jestli se vám nezamlouvalo nic, co jsem vám dnes ukázala,“ řekne nakonec, „měly bychom se smířit s tím, že za činži dáte víc.“ „Jenže já bohužel nemám z čeho dávat,“ odpovím suše a obrátím oči k okénku.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 12

03.08.2022 17:26:20

13

TA PŘEDE MNOU

„V tom případě byste si neměla vybírat,“ odsekne. „Pokud jde o ten poslední byt… vedle školy nechci bydlet z čistě osobních důvodů. Teď bych to rozhodně nezvládla.“ Přejede mi pohledem břicho, které mám po těhotenství pořád trochu povolené, okamžitě pochopí a rozšíří se jí oči. „Ach,“ vydechne.

Není tak hloupá, jak vypadá, a mně se uleví, že jí nic víc nemusím vykládat.

Chviličku přemýšlí. „No, je tu ještě jeden byt. Neměli bychom ho ukazovat bez majitelova výslovného svolení, ale občas to děláme. Některým zájemcům nahání husí kůži, kdežto mně osobně se zdá úžasný.“ „Úžasné bydlení, které bych mohla zaplatit? Nemluvíte doufám o hausbótu, že ne?“ „Bože, to vůbec! Naopak. Jde o moderní dům v Hendonu. Má jenom jednu ložnici, ale je velmi prostorný. Patří architektovi, který ho postavil. Už si udělal moc dobré jméno. Kupujete někdy oblečení ve Wandereru?“ „Wanderer…“ V minulém životě, když jsem ještě měla pořádné, dobře placené zaměstnání a spoustu peněz, jsem do obchodu téhle firmy na Bond Street občas zašla. Je to ultraminimalistické zařízení, kde na silných kamenných kvádrech leží jako panenské obětiny pár drahých kousků, které vám vženou slzy do očí, a kde obsluhují prodavačky v černém kimonu. „Občas. Proč?“ „Všechny jejich obchody navrhuje ateliér Monkford a partneři.

On je techno-minimalista nebo tak něco. V tom baráku je spousta skrytých přístrojů a technického vybavení, ale jinak je tam prázdno.“ Camilla na mě vrhne zkoumavý pohled. „Musím vás varovat… některým lidem připadá ten styl trochu moc… strohý.“ „To by mi nevadilo.“ „A…“ „Ano?“ pobídnu ji, když se odmlčí. „Majitel uzavírá s nájemci jinou smlouvu, než bývá zvykem,“ pokračuje váhavě. „Co máte konkrétně na mysli?“ Camilla vyhodí blinkr a přejede do levého pruhu. „Nejdřív se na ten dům podíváme, a když se vám bude líbit, vysvětlím vám to.“

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 13

03.08.2022 17:26:20

TEHDY: EMMA

Ano, ten dům bere dech. Je neobyčejný, skvělý, neuvěřitelný. Nedá se slovy popsat.

Z ulice by to člověk vůbec nepoznal. Na kopci ke Cricklewoodu stály jako figurky vystřižené z novin dvě řady vysokých obyčejných baráků z červených cihel a s viktoriánskými stahovacími okny, jaké člověk vidí v celém severním Londýně, a jeden druhému se podobaly jako vejce vejci. Lišily se jenom přední dveře a malá barevná okénka nad nimi.

Na rohu ulice se za plotem krčila malá kostka ze světlého kamene.

To, že nejde o obří těžítko, ale skutečně o dům, naznačovalo jen několik jakoby náhodně rozházených horizontálních škvír ze skla.

Páni, pronese Simon pochybovačně. To je ono?

Přesně tak, přisvědčí agent vesele. Folgate Street číslo jedna.

Odvede nás za roh, kde jsou ve zdi dveře, které člověk skoro nerozezná. Nikde nevidím zvonek, vlastně ani kliku nebo poštovní schránku, žádnou jmenovku, vůbec nic, co by svědčilo o tom, že tu někdo bydlí. Agent do dveří strčí a ty se otevřou.

Kdo tady teď žije? zeptám se.

Nikdo, odpoví a poodstoupí, abychom kolem něj mohli projít.

Tak proč nebylo zamčeno? vypísknu nervózně a na prahu se zastavím.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 14

03.08.2022 17:26:20

15

TA PŘEDE MNOU

Agent se ušklíbne. Ale ono bylo. Na chytrém telefonu mám digitální klíč. Pomocí jediné aplikace mám nad vším úplnou kontrolu.

Stačí, když zmáčknu nastavení a změním Neobsazeno na Obsazeno, a pak to už jde automaticky – senzory v domě si přečtou kód a dovolí mi vejít. Kdybych měl digitální náramek, smartphone bych ani nepotřeboval.

To si snad děláte legraci, vyjekne Simon a na dveře se upřeně zadívá. Mám co dělat, abych se nerozesmála. Všechny technické vymoženosti ho uvádějí v nadšení a dům, který může člověk ovládat telefonem, pro něj představuje hotové Vánoce.

Vejdu do úzké předsíně, která není větší než skříň. Je v ní tak málo místa, že se do ní s agentem sotva vejdeme, a tak bez pobídky pokračuju dál.

Tentokrát obdivně vydechnu já. Interiér je opravdu velkolepý.

Obrovskými okny, která mají výhled na maličkou zahrádku a vysokou kamennou zeď, proudí dovnitř záplava světla. Prostor není velký, ale vůbec to tak nepůsobí. Zdi i podlaha jsou ze světlého kamene a dole u země se táhne zářez, takže se zdá, že stěny plavou ve vzduchu.

A všude je prázdno. Nedá se říct, že tady chybí zařízení – na jedné straně místnosti stojí kamenný stůl s velmi elegantními designovými jídelními židlemi a dlouhá nízká pohovka potažená silnou látkou krémové barvy –, ale nikde není nic, čeho by se mohlo zachytit oko. Žádné dveře, skříňky, obrázky, okenní rámy, dokonce ani elektrické zásuvky, svítidla nebo – nechápavě se rozhlédnu – vypínače. A přestože nemá člověk dojem, že je dům opuštěný a nikdo v něm nikdy nebydlel, není zde jediný osobní předmět.

Panebože! vypísknu. Hlas mi zní podivně tlumeně. Uvědomím si, že z ulice sem nedoléhá jediný zvuk. Svist pneumatik, pískání autoalarmů ani pokřikování lešenářů, které se ozývá po celém Londýně, tady není slyšet.

Takhle reaguje většina lidí, přisvědčí agent. Promiňte, ale majitel trvá na tom, že se každý musí zout. Byli byste tak laskavi?

Shýbne se a rozváže si nápadné módní boty, my uděláme totéž.

Potom, jako by z něj bezedná, omračující prázdnota domu vysála veškerou výmluvnost, chodí kolem beze slova a žasne stejně jako my.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 15

03.08.2022 17:26:20

TEĎ: JANE

„Je krásný,“ prohlásím. Dům je uvnitř stejně elegantní a úpravný jako umělecká galerie. „Jedinečný.“ „Viďte?“ opáčí Camilla. Natáhne krk a vzhlédne k holým stěnám z kamene smetanové barvy, které se tyčí až ke střeše. Do patra se jde po nejjednodušším schodišti, jaké jsem kdy viděla. Neleštěné kamenné stupně vypadají jako vytesané do skály a vznášejí se vzhůru, aniž je chrání zábradlí nebo jiná viditelná zábrana. „Pokaždé když sem přijdu, doslova mi vezme dech. Naposledy jsem tu byla s nějakými studenty architektury – mimochodem, to patří k podmínkám smlouvy. Každého půl roku sem musíte pustit návštěvníky. Ale na rozdíl od turistů, kteří při prohlídkách hradů házejí žvýkačku na koberce, se vždycky chovají velmi slušně.“ „Kdo tady teď bydlí?“ „Nikdo. Už skoro rok.“ Pohlédnu přes prázdnotu před sebou do další místnosti, pokud je místnost správné slovo pro pokračování prostoru, který nemá vchody, natožpak dveře. Na dlouhém stole stojí nádoba s tulipány, jejichž sytě rudé květy vypadají na světlém kameni jako cákance krve. „Kdo sem tedy dal ty kytky?“ Přistoupím ke stolu a přejedu po něm ­prstem. ­Nenajdu na něm ani smítko prachu. „A kdo tu uklízí?“

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 16

03.08.2022 17:26:20

17

TA PŘEDE MNOU

„Každý týden chodí paní z úklidové firmy. To je další podmínka – tu firmu si musíte nechat. Stará se i o zahradu.“ Vyhlédnu z okna, které sahá až k podlaze. Pro to, co za ním spatřím, se výraz „zahrada“ taky moc nehodí. V podstatě je to uzavřený dvorek o rozloze asi šest krát pět metrů, vydlážděný stejným kamenem jako podlaha, na které stojím. U vzdálenější zdi se zelená půlovál trávníku sestříhaného tak vzorně jako na golfovém hřišti. Nikde nevidím žádné květiny. Vlastně kromě toho trávníku není na zahrádce vůbec nic živého. Jediný další dekorativní prvek představuje několik kol šedivého štěrku.

Otočím se zpátky a napadne mě, že ten dům potřebuje jen trochu barvy a něco, co by ho zlidštilo a zjemnilo. Pár koberců a ozdobných předmětů, a byl by opravdu krásný, jako z časopisu o stylovém bydlení. Poprvé za strašně dlouhou dobu ve mně vzplane jiskřička radostného vzrušení. Že by se štěstí konečně obrátilo? „No, připadá mi to docela rozumné,“ zamumlám. „To je všechno?“ Camilla se nejistě usměje. „Když jsem řekla další podmínka, měla jsem na mysli jednu z těch přijatelnějších. Víte, co je to omezující smluvní ujednání?“ Zavrtím hlavou. „Právoplatná ustanovení, která nelze zrušit ani v případě, že nemovitost přejde na jiného majitele. Obvykle se týkají práv na nakládání s objektem, například otázky, smí‑li ho nabyvatel využívat jako sídlo firmy a podobně. Pokud jde o tento dům, podmínky nájemní smlouvy jsou zároveň omezující ujednání, takže nájemník nemůže po majiteli chtít, aby je upravil nebo změnil. To znamená, že se s nájemní smlouvou nedá hnout.“ „Můžete mi to nějak konkrétně přiblížit?“ „V podstatě jde o seznam příkazů a zákazů. Vlastně především o zákazy. Pokud se nájemník nedohodne s majitelem předem, nesmí tady nic předělat. Nemůžete sem dát koberce, obrazy, pokojové květiny ani ozdobné předměty nebo knihy –“ „Ani knihy? To snad ne!“ „Na zahradě nesmíte nic vysázet, okna musíte nechat bez zá­věsů –“ „Jak zabráním tomu, aby mě budilo světlo?“ „Skla jsou fotosenzitivní a v případě potřeby sama ztmavnou.“ „Takže žádné závěsy. Ještě něco?“

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 17

03.08.2022 17:26:20

J. P. DELANEY

18

„Ale ano,“ přitaká Camilla a mého ironického tónu si nevšímá. „Celkem je těch podmínek asi dvě stě. Ovšem nejvíc zájemců ztros­ kotá na té poslední.“

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 18

03.08.2022 17:26:20

TEHDY: EMMA

… Žádná světla kromě těch, která tady už jsou, prohlásí agent. Žádné prádelní šňůry ani koše na papír. Nesmíte tu kouřit, používat tácky nebo prostírání, dát si sem polštářky, dekorativní předměty, nábytek…

No to je na hlavu, pohorší se Simon. Kde na to bere právo?

Sestavit nábytek z IKEY mu v našem současném bytě trvalo několik týdnů, takže si ho cení, jako by na něj vlastnoručně porazil stromy a nařezal prkna.

Já vám říkal, že ty podmínky jsou dost tvrdé, připomene mu agent a pokrčí rameny.

Vzhlédnu ke stropu. Když už mluvíme o světlech, jak se zapínají? zeptám se.

Nemusíte na ně ani sáhnout. Ovládají je ultrazvukové detektory pohybu a senzory, které svit regulují podle intenzity světla venku. Jde o stejnou technologii, jako když se vám při setmění zapnou reflektory u auta. Vy si jenom vyberete režim, například Práce, Odpočinek, Intimita a tak dále. V zimě dokonce podobně jako lampy při fototerapii vyzařují UV paprsky proti depresi.

Na Simona udělá výklad tak obrovský dojem, že se nad zákazem laciného nábytku přestane rozčilovat.

Topení je pochopitelně v podlaze, pokračuje agent, který vycítil,

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 19

03.08.2022 17:26:20

J. P. DELANEY

20

že jsme se chytili. Teplo čerpá z hlubinného vrtu přímo pod domem.

Všechna okna mají trojskla, takže je dům naprosto soběstačný, a dokonce vrací proud do přenosové soustavy. Tady nikdy platit účet za energie nebudete.

Simon se tváří tak blaženě, jako by poslouchal rajskou hudbu.

A co bezpečnost? vyjedu ostře.

Všechno funguje podle stejného systému. Vidět to není, ale ve vnější zdi je zabudované poplašné zařízení. Všechny místnosti mají senzory – tytéž, které rozsvěcejí světla. Systém je inteligentní. Naučí se, kdo jste a jaký máte denní program, a pokud by se sem chtěl dostat někdo cizí, zeptá se vás, jestli smí dotyčný dovnitř.

Emmo?! zavolá Simon. Tu kuchyň musíš vidět!

Mezitím přešel do prostoru po straně, kde stojí kamenný stůl.

Nejdřív nechápu, z čeho poznal, že jde o kuchyni, ale pak si všimnu, že podle zdi se táhne kamenná linka. Na jednom konci nad ni trčí tenká ocelová trubka, což je zřejmě vodovodní kohoutek. Dřez má podobu mělké prohlubně. Na druhém konci uvidím čtyři malé otvory. Agent nad jedním mávne rukou a okamžitě z něj se zasyčením vyskočí plamínek.

Abraka dabra! Tady máte sporák. A architekt místo kuchyň radši říká refektář. Agent se ušklíbne, aby dal najevo, že mu to připadá uhozené.

Když se podívám blíž, zjistím, že mezi některými kamennými panely na stěnách jsou úzké drážky. Na jednu položím prst a kámen se s pomalým pneumatickým vzdechem odsune. Za ním se schovává malá skříňka.

Ukážu vám, jak to vypadá v patře, navrhne agent.

Schodiště sestává z kvádrů zapuštěných na jedné straně do zdi. Pro děti to očividně bezpečné není, poznamená, když nás vede nahoru.

Dávejte pozor, ať nespadnete.

Budu hádat, zasměje se Simon. Zábradlí a dětská schodišťová vrátka jsou zakázané, viďte?

Ano, a taky domácí mazlíčci, přisvědčí agent.

Ložnice je stejně holá jako ostatní části domu. Vestavěná postel sestává z kamenného podstavce, na kterém leží matrace srolovaná jako futon. Koupelna za zdí není oddělená dveřmi. Zatímco prázdnota v přízemí mě šokovala a připadala mi sterilní, tady působí klidně a skoro útulně.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 20

03.08.2022 17:26:20

21

TA PŘEDE MNOU

Vypadá to jako luxusní vězeňská cela, prohodí Simon.

Já vám říkal, že každému se to nelíbí, odvětí agent. Znáte to, někdo má rád holky, jiný…

Simon opře ruku o stěnu u postele a odsune další panel. Za ním vidíme skříň. Nevejde se do ní víc než deset kousků oblečení.

Jedno z pravidel zní, že se nikdy nebude nic povalovat na podlaze, varuje nás agent pobaveně. Všechny věci musíte uklízet.

Simon se zamračí. Jak by to mohl majitel zjistit?

Ve smlouvě stojí, že souhlasíte s pravidelnými kontrolami. Navíc, jestliže nájemník poruší nějaké pravidlo, uklízečka o tom firmu informuje.

S tím ať jde někam, odsekne Simon. To bych si připadal zase jako ve škole. Přece se nenechám buzerovat, že házím na zem špinavé košile.

Ale já si něco uvědomím. Od okamžiku, kdy jsem do domu vkročila, jsem jedinkrát nedostala záchvat úzkosti a nepřipomněla si, co mě nedávno potkalo. Dům je tak dokonale odříznutý od okolního světa, že se v něm cítím jako v doupěti, kam za mnou nikdo nemůže.

Zničehonic mi vytane na mysli replika z mého nejoblíbenějšího filmu: To ticho a ta nádhera, tam se ti nemůže stát nic špatnýho.

Uznávám, že je ten barák výjimečný, připustí Simon, a kdyby nebylo všech těch zákazů, nejspíš bychom o něj měli vážný zájem. Ale oba jsme nepořádní. Na Emmině straně ložnice to vypadá, jako když ve Francouzské spojce vybuchne bomba.

V tom případě…, zamumlá agent a přikývne.

Mně se tu moc líbí, vyhrknu impulzivně.

Vážně? opáčí Simon s údivem.

Je to zvláštní, ale… podle mě to dává smysl. Když někdo vytvoří něco tak fantastického, pochopitelně chce, aby tam lidi žili, jak si představoval. Jinak by to přece přesně takhle nepostavil. Je to ohromné. Nikdy jsem nic takového neviděla, ani v časopisech. Jestliže za takovéhle bydlení musíme zaplatit tím, že budeme udržovat pořádek, tak bychom snad po sobě uklízet mohli, ne?

Bezva, hlesne Simon nejistě.

Taky se ti tady líbí?

Když se to zamlouvá tobě, tak jsem pro.

Ne, nehloupni, myslíš to vážně? Byla by to velká změna. Nepůjdu do toho, leda bys opravdu chtěl.

Ta_prede_mnou_10_(imprimatur).indd 21

03.08.2022 17:26:20