Rudolf Havlík
Prezidentka_001_208.indd 3
19.05.22 9:49
Text © Rudolf Havlík, 2022 Foto © Marlene Film Production, s.r.o. All rights reserved Citace na str. 59 a 182 jsou převzaty z knihy L. M. Alcottové Malé ženy (Knižní klub 2009) v překladu Jany Kunové. ISBN 978-80-249-4834-8
Prezidentka_001_208.indd 4
19.05.22 9:49
„Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.“ Jan Werich
Prezidentka_001_208.indd 7
19.05.22 9:49
1.
V
ečerní park září. Záplava světel uprostřed Střeleckého ostrova vybízí svou atmosférou k návštěvě každého.
Venkovní letní kavárna je v tak parné dny, jako je tento, doslova napěchovaná k prasknutí. Na volném prostranství stojí stoly různých tvarů a z různých materiálů, doplněné židlemi všech možných stylů. Ležérní bazarový styl obléhá dřevěný stánek a jeden starý přívěs, zdařile předělaný na kavárničku. To vše obestavěné květinami a osvícené girlandami, které ponořily okolní park do zlatavého letního světla. Lidé stojí fronty na večerní osvěžení a posedávají u malého pódia, na kterém hraje jakási lokální kapela na saxofon a klávesy. Další horký letní den v Praze právě skončil. U kovového zdobeného stolečku uprostřed kavárny sedí u stolu mladá dívka. Zdánlivě osamělá, jakoby ztracená uprostřed všeho chaosu, který kolem pozvolna proudí. Čeká. Nervózně poklepá nohou, oblečena v letních květovaných šatech a se zrzavými vlasy staženými do ohonu. Rozhlédne se. Znovu nervózně zaklepe neklidnou nohou a povzdechne si. Podívá se na hodinky. V tu chvíli se k jejímu stolku přiřítí 9
Prezidentka_001_208.indd 9
19.05.22 9:49
Kateřina, její matka, v podnikatelském sáčku, černých vysokých kalhotách, bílé halence a s minimalistickou kabelkou. Udýchaně se vrhne k dceři a políbí ji na tvář. Ještě ji rychle obejme a stiskne. „Ahoj broučku!“ vydechne Kateřina a sesune se naproti na židličku. Kabelku ledabyle odloží na zem. Její dcera Agáta se na ni povzbudivě usměje. „Ahoj mami.“ U stolečku se objeví číšnice a Kateřina upře svou pozornost na ni. Rychle si objedná. Svět kolem ní je neustále v pohybu. Člověk má pocit, že Kateřina někam neustále spěchá. Právě jí bylo čtyřicet dva a ona stále nezadržitelně žene kupředu a nemá čas se na dlouho zastavit, nejspíš by jí něco uniklo. „Espresso, ale to malinké, bez cukru, bez mléka. Máte k tomu vodu? Jo? Tak normální. Skvělé. Díky.“ Konečně se trochu uklidní. Aspoň na okamžik. Soustředěně se zadívá na dceru a po chvíli pronese: „Kdy jsi mi takhle vyrostla, co?“ Agáta už matku nějaký ten pátek zná, a tak se usměje. „Když jsi prosazovala změny zákonů ve Sněmovně?“ Kateřina se unaveně zaškaredí. „Au. To byla řečnická otázka…“ „Já vím. Jak to dneska jde?“ Kateřina se na chvíli zamyslí. Ne, že by nad něčím přemýšlela, jen jí ta otázka pokaždé připadá trochu legrační. „Jako vždycky, miláčku. Než se milí poslanci dokázali shodnout na programu schůze, byl čas na oběd a po obědě už se bohužel dostatečný počet zákonodárců nesešel, a tak se po 10
Prezidentka_001_208.indd 10
19.05.22 9:49
zbytek dne hádali a obviňovali, kdo za to může. Já ti řeknu, je to k neuvěření, že tahle země vlastně vůbec nějak funguje.“ „Však ty si s tím nějak poradíš,“ prohlásí Agáta a napije se vody s citronem. Potom se podívá na obálku, kterou celou dobu držela nervózně v rukou. Kateřina si toho hned všimne. „Co to je?“ Zvědavě se na Agátu zadívá. Agáta nic neřekne, jen postrčí obálku po stole směrem ke Kateřině. Ta si ji prohlédne, se zájmem otevře a vytáhne papír, který začne studovat. Jen chvilku. Už totiž tuší, co tam bude napsáno. Zná svou dceru dobře a ví, že tohle je okamžik, který změní její život navždycky. A taky že ano. Kateřina vykřikne radostí a vrhne se Agátě kolem krku, až skleničky na stole zavrávorají a stůl se povážlivě zakývá. „Panebože, to je skvělý!!! Vzali tě! Tedy, já jsem o tom samozřejmě nepochybovala… Sakra, pozor, promiňte…“ Kateřina roztržitě posbírá skleničky ze stolu a srovná je. Pak se posadí zpátky a ještě jednou nahlédne do papíru, aby se ujistila, že je to pravda. Lidé se po nich se zájmem ohlížejí, protože každý takový projev se neobejde bez pozornosti. „Děkuju, ale já…“ „Copak? Haló! To je Londýn! To sis přece přála. To je ohromný úspěch!“ „No, ale bude to stát hrozně peněz…“ Kateřina pokrčí čelo a zatváří se zamyšleně. Dokonce na chvíli svraští obočí. „To sice ano, ale to stojí roční rozpočet na obranu taky.“ 11
Prezidentka_001_208.indd 11
19.05.22 9:49
Agáta zakroutí očima. „Mami, tohle není politika. Tohle je škola. Dost drahá škola a k tomu všemu v Anglii!“ „Ano, ano. To mě trochu štve, protože ti nebudu moct kecat do života, ale… aspoň mám kam jezdit na víkend.“ „Ty nemáš čas jezdit na víkend.“ „Udělám si ho. A s penězi si nelam hlavu. Vezmu vedlejšák v noci za barem. Figuru mám ještě dobrou.“ Kateřina se zavrtí na židli, jako by svá slova chtěla potvrdit, a Agáta zvedne oči v sloup. Pravda ale je, že Kateřina vypadá skvěle. Vždycky vypadala. Kateřina na dceru spiklenecky mrkne. „Mami! Ach jo. Jak bys chtěla vzít vedlejšák, co? To bys musela dělat v nonstopu. Už tak jsi v práci od nevidím do nevidím, ale děkuju!“ „Říkalas to tátovi?“ „Jo. Říkal, že budeš vřískat nadšením.“ „No vidíš. A měl pravdu. Jak se má?“ Agáta se konečně uvolní a opře se o židličku. „Jo, má se dobře. Naposledy mi volal myslím z Patagonie. Říkal, že je na stopě zcela unikátnímu hmyzu, ale ten latinskej název po mně fakt nechtěj.“ Kateřina pokývá hlavou. „Takže všechno při starým. To je dobře.“ „Jo, všechno při starým,“ odvětí Agáta. Kateřina se k ní nakloní a chytne ji za drobnou ruku. Ty dvě jsou si podobné jako vejce vejci. „To se nějak zvládne. Naštěstí jsem chodila otrhaná a šetřila každou korunu celý život, takže si s tím poradíme.“ 12
Prezidentka_001_208.indd 12
19.05.22 9:49
„Dobře… Děkuju.“ Kateřina chvíli mlčí, pak se mimoděk rozhlédne kolem sebe a zdá se, že až teď si konečně uvědomí zdejší krásu a opojnou atmosféru. Pak se spiklenecky nakloní k Agátě. „Poslechni, já mám taky jednu novinu.“ „Jo? A jakou?“ Kateřina zakroutí hlavou, jako že je to tajné, a chvíli Agátu napíná. Opatrně se rozhlédne, jestli je nikdo neposlouchá, a potom pokračuje: „No… Je to taková… věc. Nevím, jak to přesně…,“ leze to z ní jako z chlupaté deky. „Takhle, jsem těhotná,“ vyhrkne najednou s kamennou tváří. Agáta nevěří vlastním uším. Ještě chvíli jí trvá, než jí ta slova doputují do mozku a neurony je stihnou správně zpracovat. „Cože??? Mami??? Jak? A s kým?“ Je v šoku. To přece nemůže být pravda! Kateřina se hodnou chvíli tváří vážně, ale potom se rozesměje na celé kolo. „Nejsem. Nejsem těhotná,“ přizná a rychle dodá, „a jak s kým? Chceš říct, že nemám s kým?“ „No a máš snad?“ Agáta se na matku zadívá. Teď jí ten fórek vrátila. „Nemám, no… Ještě to tak.“ „Tak vidíš.“ Číšnice donese Kateřině malé espresso a Kateřina si do něj hned vysype cukr a zamíchá ho lžičkou. „Jde o tohle. Podívej, ono se to tak nějak sešlo a hodně jsem o tom přemýšlela a ty už jsi velká holka a budeš teď studovat v zahraničí a bude z tebe samostatný člověk, po kterém se mi 13
Prezidentka_001_208.indd 13
19.05.22 9:49
bude k smrti stýskat. Ale bylo by dobré, abych ani já neustrnula a posouvala se pořád dál, protože mě moje práce baví a chci, nebo takhle, chtěla bych dokázat ještě víc. Vždyť mě znáš, je to se mnou těžký, a nakonec jsem si řekla, že tedy, jaksi, že to není vůbec špatný nápad a že ano.“ Agáta, která přikyvuje a snaží se sledovat matčin zmatený tok řeči, se zamračí a chvíli čeká, jestli přijde nějaká pointa, protože ta věta by ji podle jejího názoru nutně potřebovala. Je ale ticho a Kateřina se tváří skoro vítězoslavně, jako kdyby Agátě právě sdělila neuvěřitelnou novinu. „To je skvělý…,“ vyhrkne Agáta. „Jo?“ rozzáří se Kateřina. „No… a co?“ „Co co?“ „Na co že ano? Na co jsi řekla ano? Mami, vždyť já vůbec nechápu, o čem to proboha mluvíš?“ „Já jsem ti to neřekla?“ Kateřina dělá, že nechápe, ale Agáta moc dobře ví, že máma jen hraje divadlo. Neřekla jí to, protože asi neví, jak na to. Agáta na ni upře svůj pohled, jako rodič na nezletilou, a Kateřina sklopí na chvilku oči. Nakonec sebere odvahu a kápne božskou. „Aha. Já… já budu kandidovat na prezidentku.“ „Prosím?“ Kateřina zvedne ruce na svou obranu a mateřsky se na Agátu zadívá. „Já vím. Já vím, ale vzpomínáš, co jsem ti říkala? Tenhle svět lze změnit pouze tak, že se budeme doopravdy snažit, a po tom všem, co se tu dělo, je třeba, aby… aby… aby 14
Prezidentka_001_208.indd 14
19.05.22 9:49
někdo zkusil vrátit tomu úřadu vážnost, smysl a čest. Proč bych to nemohla zkusit já? A navíc… já to chci děsně vyhrát.“ Kateřina mrkne na Agátu a ta zaboří hlavu do dlaní. „Mami, ty bys byla úplně boží prezidentka, ale…“ „Ale?“ „Ale každej na tebe bude nadávat. Budeš pořád všude vidět a… budou tě soudit, komentovat…“ Kateřina se zasměje. „Třeba budou. A třeba ne. Zapamatuj si, nikdo nikdy neudělá všechno správně. Nikdy se nezavděčíš všem. To ani nejde. Ale můžeš se pokusit měnit svět tak, aby z něj bylo aspoň o trochu lepší místo k žití, co myslíš?“ „Já vím, to mi říkáš od mala.“ „No vidíš! A kdo jede do Londýna, hm? Brouček Agáta!“ „Nejsem žádný brouček.“ „Ale no jo… Pro mě jsi. Vždycky jsi byla a vždycky budeš, až do smrti smrťoucí.“ Kateřina se usměje, podívá se na hodinky a lekne se. V rychlosti si posbírá své věci, dopije kávu, políbí Agátu a vyhrne se od stolu. „Ježíši, to je hodin. Musím zase letět zpátky! Snad už s těma obstrukcema skončili. Už by bylo načase, řeknu ti, protože ten zákon je rozhodně potřeba posunout dopředu. Pak ti povím, co jsem na něm vylepšila, jo? Musím pádit, proboha.“ Agáta se ve spěchu postaví. Kateřina ještě rychle vytáhne z kapsy telefon a přidrží si Agátu u sebe. „Ještě fotku. S maminkou! Pojď, ať mám vzpomínku.“ Potom se Kateřina na dceru zadívá, chytne ji za ramena a pohlédne jí do očí. „Neboj se, stejně to nevyjde. Copak by 15
Prezidentka_001_208.indd 15
19.05.22 9:49
v tomhle mužském světě někdo mohl chtít za prezidentku ženu?“ Usměje se, rychle Agátu políbí a spěšně vypluje z kavárny a zmizí jako přízrak, který se ztratil v temnotě letní noci. Agáta se pro sebe usměje a napije se kávy. Najednou se Kateřina objeví znovu vedle ní a Agáta se lekne, až by se v ní krve nedořezal. Nezmůže se ani na žádnou reakci, protože Kateřina ji ještě jednou políbí. „Miluju tě.“ Mrkne na Agátu a zase zmizí. Tentokrát nadobro. Agáta jemně zavrtí hlavou, posadí se zpátky na židličku a zadívá se na hladinu Vltavy, po které plují snad stovky osvětlených lodiček a v dáli září do noci Karlův most.
16
Prezidentka_001_208.indd 16
19.05.22 9:49
2.
N
a Staroměstském náměstí je plno. Úplně plno. Nedá se hnout ani tam, ani zpátky. Vzduchem víří české vlajky
a prostorem se nesou hlasy desetitisíců lidí, kteří dnes přišli oslavit slavnostní chvíli. Reportérské vozy jsou zaparkované na místě pro techniku a všude kolem panuje tradiční mediální zmatek. Nikdo nechce zmeškat tuhle historickou chvíli. Lidé začínají skandovat a hluk se nese až do budovy, ve které stojí před balkonem Kateřina společně s Agátou. Obě mají v obličeji stále ještě trochu překvapený výraz a Agáta se podívá na matku. „Co teď?“ Kateřina na ni pohlédne, chytí ji za ruku a natáhne hlavu k otevřenému balkonu. Potom se na ni usměje. „Mávej.“ Společně vyjdou na balkon a lidé dole pod nimi propuknou v jásot. Všechno se najednou zastaví v jednom ohromně malém a nekonečném historickém okamžiku, kdy se Kateřina Čechová stala první českou prezidentkou. Moderátoři dole pod balkónem se předhánějí v komentářích k situaci: „Toto je naprosto neuvěřitelná událost! Tohle opravdu nikdo nečekal! Lidé se začali scházet zde na náměstí 19
Prezidentka_001_208.indd 19
19.05.22 9:49
spontánně už od rána a atmosféra tady je doslova nepopsatelná. Kateřina Čechová se stala českou prezidentkou a je společně se svou slovenskou kolegyní jednou z mála žen v tomto úřadu na celém světě. Kateřina Čechová není v politice žádným nováčkem. Začínala jako překladatelka a tlumočnice pro ministerstvo zahraničí, přátelila se s Václavem Havlem a mnoha dalšími, později převzala významnou roli v Českém helsinském výboru, který se dlouhodobě soustřeďuje na dodržování lidských práv a jehož se stala předsedkyní. Vzhledem k její popularitě a trpělivé a obětavé práci ji Poslanecká sněmovna zvolila ombudsmankou České republiky. Kateřina Čechová je rozvedená, má dvaadvacetiletou dceru Agátu a dle svých slov má svůj vztah prožitý, vyřešený a uzavřený, a chce se soustředit zejména na svou práci, která je pro ni hned na druhém místě – za její dcerou, která ji v její práci plně podporuje. Prezidentka Čechová si momentálně ani nedokáže představit po svém boku někoho nového.“
20
Prezidentka_001_208.indd 20
19.05.22 9:49