0043319

baba jaga An Leysenová

Baba Jaga je ošklivá stará ježibaba.

Rezavý čarodějnický kotel má, jenž létání ovládá.

Baba Jaga svou sukovou holí máchá a pádluje po okolí, koštětem za sebou stopy zametá, studenou, temnou nocí prolétá.

Chaloupku tuze divnou má, nahnutou, křivou docela, na dvou kuřích pařátech se kolíbá, tancuje, točí se dokola.

Jaga má tvář plnou bradavic, raduje se z ropuch a pijavic.

Na rukou dlouhé hnědé drápy, v puse dva poslední zuby, zkažené, leč ostré jak nože.

To proto, že…

zlobivé děti jíst může!

PřED DÁVNÝMI A DÁVNÝMI čASY, v jedné daleké zemi žil bohatý vdovec se svou jedinou dcerou Olgou. Vedlo se jim spolu moc dobře.

Měli všeho dost, stůl byl vždy bohatě prostřený a dům stále plný veselého smíchu.

V létě si Olga s tatínkem hrávala na zahradě na honěnou nebo na schovávanou. Nebo lehávali v trávě a zasněně se dívali na oblaka na obloze. V zimě, když venku fičelo a krajinu pokrývala sněhová peřina, sedávali u krbu a vyprávěli si příběhy o statečných rytířích a chytrých princeznách.

Bylo to šťastné období.

Olinčina maminka zemřela, když byla holčička ještě úplně malá. Náhle vážně onemocněla, ale krátce před smrtí věnovala Olince velmi zvláštní panenku. Panenka byla celá dřevěná a nádherně malovaná. Oči měla vyvedené tak dokonale, že se zdálo, jako by se na člověka opravdu dívala. Červená líčka měla stejně jako Olinka celá pihovatá. „Nos tu panenku vždycky u sebe a dobře se o ni starej,“ řekla jí maminka, „ona tě ochrání, až tady nebudu.“ Od té chvíle nosila holčička panenku stále u sebe, schovanou hluboko v kapse své zástěrky.

JEDNOHO DNE se Olinčin tatínek znovu zamiloval. Ta paní vypadala docela mile a usmívala se jako pravá dáma, přesto jí ale holčička nedůvěřovala. Vypadalo to, jako by za širokým úsměvem skrývala nějaké ošklivé tajemství. Olga totiž věděla, že tahle krásná dáma je sestra Baby Jagy, odporné stařeny, která žije úplně sama v temném lese.

Vyprávělo se, že Baba Jaga umí čarovat a že v noci brázdí hvězdné nebe v létajícím kotli a její mrazivý smích proniká až do morku kostí. Povídalo se, že Baba Jaga je JEŽIBABA a že si na ni mají děti raději dávat pozor. Protože, jak se šuškalo, Baba Jaga je po dětech jako divá… po výtečném kousku měkoučkého dětského masíčka!

Olinčin tatínek o Babě Jaze nikdy neslyšel. Láskou byl úplně zaslepený a šťastný pár už brzy slavil svatbu. A tak měla Olinka macechu.

Od té chvíle se všechno změnilo.

S tatínkem si už nehráli, ani nevyprávěli příběhy u krbu. A co bylo nejhorší, doma přestal znít smích. Olga nesměla dokonce ani sedět u stolu, když se podávalo jídlo. Macecha si nechávala nejlepší sousta pro sebe a Olince házela jen tvrdé kůrky. „Koukej si to sníst někde venku!“ štěkala na ni. Svému muži vysvětlila, že Olga je rozmazlená a že se musí naučit slušnému chování. Olinčin tatínek byl svou novou ženou jako očarovaný a všemu uvěřil. A tak chudák holčička musela jíst tvrdé kůrky venku na zahradě. Sotva dojedla, už ji macecha volala, aby šla domů drhnout špinavé talíře a hrnce, ustlat postele, umýt okna, zamést podlahu, vyprat prádlo a vyčistit boty. Tak to chodilo každý den. A každý den znovu a znovu pracovala Olinka bez odmlouvání. Ba co víc, byla stále zdvořilá a veselá.

A to přivádělo macechu k ZUŘIVOSTI. Nemohla holčičku vystát.

l_