0043153

SAM T HO MPSO N

Ilustrovala ANNA TROMOPOVÁ

Vlci jazyk_blok 2020.indd 3

22.09.22 20:02

WOLFSTONGUE Text © Sam Thompson 2021 Illustrations © Anna Tromop 2021 First published by Little Island Books, 2021 This edition published by arrangement with Rights by Ruth representing Little Island Books All rights reserved.

Translation © Maria Arnautovová, 2022 ISBN 978-80-242-8466-8

Vlci jazyk_blok 2020.indd 4

22.09.22 19:53

Pro Odhrána Pro Sadhbh Pro Oisína Jste dobří vlci

Vlci jazyk_blok 2020.indd 5

22.09.22 19:53

Mělk

é tunely Brána

Tržiště Kamenné

VN LA

H

Střed o

ÍT

Ř

ÍD

zahrady

A

Horní dou

nory

Brán a Do lního

Dolní pelechov Hlubiny

Město Země

pov Staré vlčí kotce

mě st

a

Dolní náměstí

Velká síň

CIT

Brána ly Citade

Strážci slov

ADELA

Pokladnice

Vlci jazyk_blok 2020.indd 7

22.09.22 19:53

Kdesi daleko a kdysi dávno se v modročerné hlíně probouzely sny.

Ležela hluboko v útrobách země a patřila času před tím, než přišli živí tvorové. Ale snila o životě.

Snila o běhu a lovu. Snila o zpěvu, tanci a vyprávění příběhů.

Snila, že na sebe vezme tvar bytostí, které budou žít, umírat a snít, že kdysi byly hlínou.

Sny jsou ukryté v hlíně, v hlubinách země, před začátkem věků.

Vlci jazyk_blok 2020.indd 9

22.09.22 19:53

Vlci jazyk_blok 2020.indd 10

22.09.22 19:53

NA CYKLOSTEZCE stál

vlk.

Silas po té pěšině chodil každý den ze školy. Vinula se podél lesíka. Nebyla to ta nejrychlejší cesta domů, ale Silas ji měl rád, protože tu nikdy nikoho nepotkal.

Až do dneška. Uprostřed cesty stál vlk a díval se přímo na něj. Hlavou sahal Silasovi skoro po ramena. Silas nikdy dřív neviděl divoké zvíře tak zblízka.

Nevěděl, co má dělat. Jednou viděl vlky v přírodní rezervaci, nevýrazné tiché siluety, které se proplétaly mezi stromy, příliš daleko na to, aby působily nebezpečně nebo opravdu reálně. Tenhle vlk byl ale naprosto reálný. Silas slyšel, jak zvíře oddechuje. Viděl jeho vlhký červený jazyk a dlouhé bílé tesáky. Při tom pohledu mu přeběhl mráz po zádech a naskočila husí kůže. Srdce mu v hrudi bilo na poplach.

Vlci jazyk_blok 2020.indd 11

22.09.22 19:53

Řekl si, že by se měl opatrně vrátit, odkud přišel. Měl by vzít nohy na ramena! Ale když budu utíkat, napadlo ho, vlk by mě mohl honit. Možná bych měl zamávat ruka‑ ma a zakřičet, aby utekl. Divoká zvířata se obvykle lidí bojí, ne? Ale vlk nevypadal, že by se bál. Vypadal hladově. Šedé vlčí oči Silase sledovaly, jako by zvíře čekalo, až se chlapec rozběhne. Úzká pěšina byla jako past, na jedné straně cihlová zeď a na druhé drátěný plot.

Silas zadržel dech. Stál úplně nehnutě. A pak k němu vlk popošel.

Silas se skoro dal na útěk. Málem vykřikl hrůzou a spadl na záda. Ale nakonec jen tak stál a nedělal nic, protože si něčeho všiml. Ten vlk našlapoval nějak zvláštně. Kulhal, jednou přední tlapou se skoro nedotýkal země. Když došel na dosah, zvedl ji, jako by podával pac.

Silas si klekl vedle vlka. Tlapa byla větší než obě jeho ruce dohromady. Zvíře mělo šedou srst, černé drápy a velké hrubé polštářky na tlapách. Bylo cítit, ale příjemně. Zemitá a pižmová vůně Silasovi cosi připomínala. Nejdřív si nemohl vzpomenout, ale pak mu to došlo. Vlk byl cítit jako země na konci horkého dne, když konečně začne pršet.

Silas roztáhl polštářky na vlčí tlapě od sebe. Vlk tiše zavrčel. Silas ucukl, ale vlk zakňučel a znovu k němu natáhl tlapu. Silas pomalu a opatrně tlapu chytil a snažil 12

Vlci jazyk_blok 2020.indd 12

22.09.22 19:53

se zjistit, co je za problém. A opravdu, něco tam bylo.

Kovový odlesk hluboko mezi polštářky. Vlk znovu zavrčel, když Silas roztáhl polštářky od sebe, ale nechal ho, aby předmět vytáhl. Byl to starý mosazný připínáček, zohýbaný a zkrvavený. Při každém kroku se musel do tlapy více a více zabodávat.

Vlk popošel stranou a pak se vydal po cestě. Už nekulhal.

Náhle zpozorněl, zvedl hlavu a zastříhal ušima, jako by vycítil nějaké nebezpečí. Našlapoval kolem plotu, až došel k místu, kde byla u země díra v pletivu. Naposledy se na Silase zadíval a pak se protáhl pod plotem.

Lesík byl opravdu maličký, jen pár stromů, skrz které byly vidět zdi domů na druhé straně. Vlk se tady neměl kam schovat. Silas ho sledoval. Vlk se přikrčil v podrostu a zmizel z dohledu.

Silas ještě chvíli postával u plotu a přemýšlel, jestli se něco bude dít. Ale mezi stromy se nic nepohnulo, jako by tam vlk vůbec nikdy nebyl. Tak a je to, napadlo ho.

Bylo to krátké, zvláštní setkání a teď je načase jít domů.

Náhle za sebou uslyšel hlas. „Dobré odpoledne,“ ozvalo se. „To je ale šťastné setkání.“ Na cestě seděl lišák: elegantní stvoření s ostrými rysy a tmavě rezavou srstí. Díval se přímo na chlapce. Vedle 13

Vlci jazyk_blok 2020.indd 13

22.09.22 19:53

něj seděla další liška, větší a světlejší, se zelenýma očima posazenýma blízko u sebe. Silas sledoval, jak se na cestě za touto podivnou dvojicí začaly objevovat další lišky.

Za chvilku jich na pěšině sedělo asi dvacet a všechny jej upřeně pozorovaly.

Tmavý lišák znovu promluvil. „Jmenuji se Reynard,“ představil se. „Tohle je moje sestra Ryška a to jsou naši bratři a sestry. A ty máš veliké štěstí, mladý muži. Někde se tu pohybuje nebezpečné zvíře. Stopujeme ho, aby snad nikomu neublížilo.“ Lišák měl velké, zlatavé oči a klidný, přátelský hlas: hlas, kterému chcete důvěřovat. „Mám takový pocit, že jsi to zvíře, které hledáme, viděl,“ pokračoval. „A řekl bych, že nám určitě pomůžeš.“ Silas mlčel. By trochu překvapený, že lišák mluví, ale ne tak překvapený, jak by se mohlo zdát. Mluvící lišák nevypadal zas tak neuvěřitelně, když stál přímo před ním a díval se na něj přátelskýma, zlatavýma očima.

Slyšet mluvit lišáka nebylo o nic divnější než slyšet mluvit člověka.

Chtěl odpovědět, ale slova nepřicházela. To se mu stávalo často, zvlášť ve škole. Lidi na něj mluvili a očekávali odpověď, ale slova se někde zasekla. Jako třeba zrovna dneska. O přestávce za ním všude chodil Richie Long 14

Vlci jazyk_blok 2020.indd 14

22.09.22 19:53

z jeho třídy a hlasitě se ptal, jak se jmenuje. Několik dalších dětí se přidalo. Samozřejmě věděli, jak se jmenuje, ale přišlo jim nesmírně legrační snažit se ho donutit, aby to řekl. Nakonec jim zkusil říct, ať ho nechají na pokoji, ale něco se v něm vzpříčilo a slova prostě nevyšla. Všichni se mu smáli a jako vždycky na něj volali „Šepťoure“ a „Pšššt!“ a „Tichoši“.

Tichoš… Musel uznat, že to sedlo. Nikdy se nepokoušel mluvit, když mohl zůstat zticha. A teď, před lišákem Reynardem, ho slova znovu zklamala, takže ze sebe nedostal ani hlásku. Světlá zelenooká liška zavrčela a přikrčila se, jako by se chystala ke skoku. „Ale, ale, Ryško,“ uklidňoval ji Reynard, „jsem si jistý, že tenhle mladík nám moc rád pomůže, jakmile pochopí, o co jde. Víš, mladý muži, my hledáme vlka. Nepatří sem. Je velký a divoký. Je ztracený a my mu jen chceme pomoct. Takže prosím, můžeš nám říct, kam šel?“ Reynard stočil zrak k lesíku, jako by už věděl, kterým směrem se vlk vydal. Silas přemýšlel, proč se lišky prostě neprotáhnou pod plotem, aby se podívaly mezi stromy. Vypadalo to, že chtějí jeho pomoc. Chtěly, aby byl součástí toho, co se chystaly udělat.

Ale on jim nechtěl pomoct najít starého, unaveného vlka. Nerozuměl, co se mezi zvířaty děje, ale nechtěl se dívat, jak lišky polapí svou kořist. Zakázal si dívat 15

Vlci jazyk_blok 2020.indd 15

22.09.22 19:53

se do míst, kde byla v plotu díra. Možná by je mohl zmást. Mohl by jim třeba namluvit, že viděl vlka utíkat na druhou stranu města.

Otevřel pusu, aby jim to řekl, ale bylo to k ničemu.

Slova nepřicházela a zvládl jen několik legračních zvuků. Světlá liška, kterou Reynard oslovil Ryška, vycenila zuby. Ostatní lišky se podívaly jedna na druhou, jako by se ptaly: Co má za problém? Dokonce i Reynard vypadal netrpělivě. „Nepředpokládám, že bys to dokázal úplně pochopit,“ řekl. „Ale věř mi, pokud máš rozum, uděláš, co říkám. Takže se ptám ještě jednou a naposledy: Kde je ten vlk?“ Silas se zhluboka nadechl a zkusil říct: Nevím, kde je, a i kdybych to věděl, neřekl bych ti to. Přesně toto chtěl říct. Ale slova nepřicházela. Několik lišek se zahihňalo.

Reynard mrsknul ocasem. „To dítě je nám k ničemu,“ zamručel.

Zvedl čumák a lišky se začaly rozcházet. „Alespoň v tuto chvíli,“ dodal Reynard, zatímco jeho společníci mizeli z cyklostezky.

Jako poslední zůstala na stezce liška Ryška. Než se přidala k ostatním, došla k Silasovi jako domácí mazlíček, který mu chce očuchat kalhoty. Silas se na ni podíval, aby zjistil, co má liška za lubem.

16

Vlci jazyk_blok 2020.indd 16

22.09.22 19:53

V dalším okamžiku ucítil ostrou bolest: příšernou, palčivou, děsivou bolest. Objevila se u kotníku a projela mu celým tělem. Ta liška ho kousla! Byl tak překvapený, že ani nezareagoval. Tenké jehličky liščích zubů byly stále ještě zabořené do jeho šlach nad patou. Jak se liška zakousla, trhala hlavou ze strany na stranu. Přitom se mu pořád dívala do obličeje, jako by chtěla na vlastní oči vidět, jak moc ho to bolí. „Ryško!“ zazněl Reynardův hlas. Lišák stál kousek dál na cestě. „Pojď už.“ Světlá liška zakoulela očima a pustila Silasův kotník.

Vydala se za Reynardem a olizovala si špičáky.

Silas zůstal sám. Do očí mu vhrkly slzy. Roztřásl se bolestí, sesunul se k zemi a chytil se za kotník. Ruce měl celé od krve.

17

Vlci jazyk_blok 2020.indd 17

22.09.22 19:53

SILAS SI zul botu a opatrně stáhl ponožku ze zraněné-

ho kotníku. Bolest byla úplně jiná, než když se odřel nebo říznul: v noze mu pulzovalo, jako by mu někdo nalil do žil něco pálivého. Bolest mu napovídala, že je to vážné zranění, něco hluboko uvnitř je špatně a nepůjde to jen tak snadno spravit. Donutil se podívat: ze zubaté, hluboké rány se valila krev. Kotník měl ošklivou, fialově černou barvu a noha mu začala otékat, kůže se napínala jako povrch balónu.

Silas zatnul zuby a pokusil se ovázat si kotník kapesníkem. Krvácení to nezastavilo a bolelo to víc, než dokázal snést. Zkusil se postavit, ale bolest ho donutila vzlyknout a svalit se zpátky na zem.

V porostu lesíka se něco pohnulo. Zahlédl šedý čumák. Po chvíli se objevil celý vlk: hladový, kostnatý 18

Vlci jazyk_blok 2020.indd 18

22.09.22 19:53

stín, který se neslyšně protáhl mezi stromy. Silas se chytil plotu a ztěžka se postavil na nohy. Vlk se protáhl dírou v plotě, došel blíž a čuchnul ke kotníku.

Potom promluvil. „To je opravdu ošklivé kousnutí,“ řekl. „Dokážeš jít?“ Silas nechápavě zíral na vlka. Opravdu se bál, že krvácení nedokáže zastavit: kapesník už byl celý rudý a krev rychle prosakovala skrz. „Jestli nezvládneš jít, můžeš se svézt,“ řekl vlk. „Není to daleko, ale musíme si pospíšit. Lišky se brzo vrátí.“ Silas zkusil promluvit, ale nešlo to. Do očí mu vhrkly slzy. Vlk ho sledoval. Silas zatnul pěsti, a nakonec ze sebe vysoukal slova, jedno po druhém. „Ty… mluvíš?“ Vlk zavrčel a otočil hlavu. Silas nerozuměl proč, ale měl pocit, jako by řekl něco nepatřičného nebo snad nechtěně vlka urazil. Byl si skoro jistý, že se vlk sebere, odejde a už se nevrátí.

Ale neodešel. Zarazil se, sklonil hlavu, a po chvíli znovu promluvil. „Jmenuji se Isengrim,“ řekl. „Silas,“ odpověděl Silas. Tentokrát to slovo přišlo o něco snadněji.

19

Vlci jazyk_blok 2020.indd 19

22.09.22 19:53

Vlci jazyk_blok 2020.indd 20

22.09.22 19:53

Vlci jazyk_blok 2020.indd 21

22.09.22 19:53