0043144

MARCELA MLYNÁŘOVÁ

Dokud držím pohromadě

okud_drzim_pohromade.indd 3

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ Marcela Mlynářová Text © Marcela Mlynářová, 2014, 2022 Illustrations © Tereza Budilová, 2014, 2022 ISBN 978-80-242-8265-7

okud_drzim_pohromade.indd 4

19.05.2022 11:42:15

okud_drzim_pohromade.indd 5

Motto: Poslední třetina života je nejideálnější, protože po létech povinností přináší svobodu. Volby i jednání. Účastníky této skupiny lze přirovnat k řidičům aut, neboť si sami určují, jaký zvolí směr, jakou zařadí rychlost nebo zda po zvážení okolností přibrzdí, popřípadě odcouvají.

Na nich také záleží, zda v případě karambolu skončí na hromadě šrotu nebo vyváznou jen s několika poučnými šrámy.

19.05.2022 11:42:15

Slušnost nade vše Můj vztah k přírodě už dávno překročil normální mez a stal se závislostí. Stejnou měrou miluji vše, co s ní souvisí kromě pavouků, leč včetně mužů.

Ti jsou jedinými živočichy, ke kterým jsem ale trochu nespravedlivá. K favoritovi na podrobný zoologický průzkum přistupuji s abnormální tolerancí, připadá mi bezchybný, a co zazní z jeho úst v podobě slov přibližujících názory a pochod myšlenek, považuji za téměř geniální. Pokud ale podobně formulované výroky stejného obsahu vypadnou z někoho, kdo favoritem není, působí na mě nemožně, až stupidně. Takový jedinec je bez šance, i kdyby měl tělo Apollona, výkonnost kombajnu a místo mozku encyklopedii. Jakmile nevysílá pozitivní dráždivé signály, zůstává v lepším případě nepovšimnut. V horším se při své horlivosti setkává s takovým protiútokem, že na dlouhou dobu ztratí o ženy zájem. Při častějších záporných zkušenostech s nimi může logicky ze sebezáchovných důvodů dojít k přeorientování na stejné, pro něj tolerantnější pohlaví. Podobný obranný systém volí občas muži, kteří jsou ženami „překrmeni“.

okud_drzim_pohromade.indd 7

7

19.05.2022 11:42:15

Marcela Mlynářová

S přihlédnutím ke svému věku a zkušenostem přiznávám, že příroda s muži v období navazování partnerských vztahů za účelem zachování živočišného druhu značně manipuluje. Každé proč má ale vždy své proto. Proč například některé ženy nadmíru obdařuje půvabnou tváří, výřečností a vtipem?

Musí muže zmámit dřív, než spadne jeho zrak k metrákové postavě s pozadím málem dosahujícím podlahové krytiny. Má-li žena pozoruhodně krásnou tvář i postavu, jsou to většinou mimikry zastírající nízké IQ. Jedna věc je zachování lidského rodu s erotickými radovánkami, druhá láska. Běda těm ženám, které se jí nechají ovládnout, neboť city do vztahu s mužem nepatří. Harmonie s nimi nastane, až je budeme brát stejně jako oni nás. Tedy jako věci běžné denní potřeby, což je třeba holicí strojek, deodorant, toaletní papír a podobně. Ale pozor! Několik příček nad námi je auto, protože právě jemu patří skutečná láska, péče a nejdražší servis. Vůz je prestiž, prestiž je součástí ješitnosti, a protože až na pár vzácných výjimek je celá chlapská populace ješitná, budou mít automobilky, servisy a pojišťovny tržbu, i kdyby na chleba nebylo.

Další nutnou rekvizitou jsou mladinké milenky s jediným, zato však obrovským nadáním v ekonomické sféře. Pod rouškou oddanosti dokážou tyto talentované Sirény zmámit vytipované oběti zvlášť z řad trouchnivějícího věku tak, že uvěří. Kruté

okud_drzim_pohromade.indd 8

8

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ

poznání, popřípadě exitus na základě zlikvidovaného konta se ale většinou dostavuje až po úspěšné dívčí misi. Fanděme těmto kaskadérkám. Vyrovnávají svým počínáním náš citový deficit.

Při nedávno zhlédnutém dokumentárním filmu jsem zjistila, že partnerské vztahy zbytku živočišné říše nejsou o nic méně zajímavé a v mnohém homo sapiens i předčí. Za všechny pár příkladů.

Mezi vzácnými džentlmeny rozhodně vede australský lamčík. Aby tento pták udělal patřičný dojem, který u všech samců nevede k ničemu jinému než k předání genetických informací, svádí svou partnerku obrovským množstvím dárků převážně v modré barvě.

Zato velkým sobectvím vyniká křečík Kembelův.

Zpočátku sice budí dojem záviděníhodného ochránce své gravidní samičky a posléze té nejpečlivější porodní báby, leč z jediného důvodu. Co nejdříve ji zprovoznit k sexuálním hrátkám a dalšímu oplodnění.

Do této kategorie patří i vakomyšák, který v období erotického varu obšťastní každou samičku svého druhu, kterou potká. Rozhodně ale není milencem s vlídným zacházením. Jistou satisfakcí jím zneužitých, potrhaných a pokousaných partnerek je jeho potupný konec, kdy vyhublý, sobě nepodobný náruživý násilník po prožitých orgiích vyčerpáním umírá.

Velký obdiv si zaslouží sameček známé kudlanky nábožné, jíž poslouží nejen k sexuálním

okud_drzim_pohromade.indd 9

9

19.05.2022 11:42:15

Marcela Mlynářová

radovánkám, ale i jako pochoutka. I když mu v průběhu milostného aktu ukousne hlavu, o slastné chvilky nepřijde. Naopak. Jeho bezhlavé tělo bez známek jakéhokoli narušení a strádání spěje k vrcholu s maximální výkonností.

Zájem si zaslouží i plži – mořští zajíci. Jeden konec mají samičí, druhý samčí, a proto při páření vytvářejí kruh. V této souvislosti se mi vybavil vtip popisující totéž u skupiny gayů, jímž jsem své myšlenkové pochody o zázracích zachování živočišných forem raději uzavřela. Na horizontu se objevily kontury pražských Ďáblic a v houstnoucím provozu jsem se musela soustředit na řízení.

Ještě před třemi hodinami jsem na chalupě obklopené nádherným lesem, ozvučené líbezným ptačím zpěvem a prozářené vždy pozitivně působícími slunečními paprsky prožívala jednu z privátních šťastných chvil, když se ozvalo úpění mobilu a ze sluchátka úpění bývalého manžela. „Pro-sim-tě… pomoz mi… je mi hrozně zle… už to nevydržim…“ Postižena, jako většina žen, pečovatelskou mánií Matky Terezy, jsem se bez velkého váhání sbalila, kouzelné prostředí opustila a vydala se na stočtyřicetikilometrovou cestu, abych vyrvala bývalého smrti ze spárů.

Trefila jsem se do vzácné hodiny umožňující plynulou průjezdnost jindy zašpuntovanou Prahou a kupodivu bez potíží našla i místo k zaparkování. Po pár schůdcích jsem vyběhla před vchod

okud_drzim_pohromade.indd 10

10

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ

čtrnáctiposchoďového paneláku a u odpovídající vizitky zmáčkla zvonek. Po nekonečné době se z domovního sluchátka ozvala mixáž lidského sténání se psím vytím, na kterou jsem zareagovala strohým „jsem tu“. Po další předlouhé pauze prolétl kolem mě malý balíček a přistál v trávníku u cesty.

Byly to v igelitovém pytlíku pečlivě zabalené klíče, umožňující mi vstup do domu a po absolvování jízdy výtahem do dvanáctého patra i do bytu.

Po otevření dveří se mnou doslova zamával pohled na člověka, který býval mým mužem, a z bytu se deroucí odér připomínající zápach eldéenek.

S rukou přes obličej jsem proběhla k oknům a spolu s dveřmi místností všechna otevřela. Zavřela jsem je, až když prudký průvan vyvětral celý, určitě měsíce nevětraný prostor, a teprve pak se začala věnovat lidské, několik dní neholené a zřejmě ani nemyté trosce zhroucené v křesle. Na mé „co ti je?“ upřela na mě oči zalité slzami a vykasala kávou, čajem a kdo ví čím ještě potřísněné triko. „Udělala se mi na těle nějaká vyrážka… Hrozně to bolí, nemůžu ani spát,“ vydedukovala jsem z přerývaného hlasu důvod obtíží. Uviděla jsem rudou pokožku hrudníku pokrytou strupovitými boláky, které v podpaží mokvaly. Lehkým tlakem ruky jsem dostala bývalého do předklonu, abych se podívala na stav jeho zad. Netušíc, že k nim má triko přirostlé, jsem jeho prudkým zvednutím natrhla na několika místech kůži a rány začaly krvácet. Vběhla jsem do

okud_drzim_pohromade.indd 11

11

19.05.2022 11:42:15

Marcela Mlynářová

vedlejší místnosti pro čistý ručník, ten mu přiložila na záda a přes něj znovu přetáhla neodstranitelné triko. „To není žádná vyrážka, ale zanedbaný pásový opar. Proč jsi s tím nic neudělal?“ „Myslel jsem, že to přejde…“ pípnul. „Ihned jedeme do špitálu. Tohle si na svědomí nevemu,“ uzavřela jsem věc rázným rozhodnutím.

Byl tak apatický, že se ani nebránil.

Umyla jsem ho žínkou, oblékla, obula, učesala a po zamknutí bytu víc odtáhla, než odvedla k výtahu. Před vchodem domu jsem ho posadila na schody, doběhla pro auto a po chodníku pro pěší dojela až k němu. Suplujíc sanitku jsem s ním vycouvala na vnitropanelákovou cestu, z ní najela na silnici a upalovala do Všeobecné nemocnice. Byla to jízda beze slov, kdy jsem bývalého jen kontrolovala pohledem při jeho občasném naříkání.

Připadalo mi nemožné, že tenhle člověk býval testosteronový chlap, kterého mi záviděly všechny ženské i někteří jedinci mužské populace. Mezi nimi se vyskytoval jistý padesátník, tak uhranutý, že nás oba zval na pravidelné večeře, jen aby se svým idolem chvíli pobyl. Připadalo mi nemožné, že ten člověk vedle mne dokázal bavit společnost svým neubývajícím vtipem a byl vynikajícím tanečníkem. Pokud jsme někde předvedli naši oblíbenou rokenrolovou exhibici, ostatní páry kolem nás udělaly kruh a jen se dívaly. Nikdo nevěřil, že nejsme profesionálové. Stačil alkohol a všechno bylo jinak.

okud_drzim_pohromade.indd 12

12

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ

Rozvedli jsme se a zahájil sebedestruktivní způsob života.

Vrátného ve vjezdu do nemocničního areálu jsem stručně informovala, že vezu naléhavý případ, ten si letmým pohledem ověřil závažnost situace a bez jakéhokoli komentáře zvedl závoru. Projela jsem k pavilonu kožního oddělení a po krkolomném transportu z auta do výtahu jsme se konečně ocitli mezi profesionály, od kterých jsem očekávala pomoc. Při všech kritikách na adresu zdravotnictví jsem se dočkala, i když byla neděle.

Službu konající lékařka i sestry v ordinaci se bývalého ujaly s překvapující péčí, kterou jsem jim pochopitelně nezáviděla. Zvlášť trpělivost při odstraňování přirostlého trika, kdy za stálého sprejování postupovaly doslova milimetr po milimetru. „Tohle je na jasnou hospitalizaci, ale nemáme jediné volné lůžko. Lze to také vyřešit tak, že budete vozit manžela každý den na převaz,“ sdělila mi starostlivá, rozsahem oparu zaskočená lékařka. „Mým manželem přestal být před osmatřiceti lety, ale vozit ho budu,“ zareagovala jsem. Všechny ženy ustaly v právě konané činnosti a upřely na mě nechápavé pohledy. „Vy jste třicet osm let rozvedeni?“ prorazila hrobové ticho jedna ze sester. „To jsme ještě nezažily ani neslyšely,“ pronesla užasle po mém kývnutí.

I když už na toto téma nepadlo jediné slovo, střídavě si nás prohlížely jako exoty.

okud_drzim_pohromade.indd 13

13

19.05.2022 11:42:15

Marcela Mlynářová

Sestřičky bývalého po důkladné dezinfekci natřely jakousi hojivou mastí, ovázaly a lékařka mi předala recept na bolest tišící léky, které jsem ihned vyzvedla v nemocniční lékárně. Cestou zpět se mi stále vybavoval personál ordinace, který po rozloučení stál mezi dveřmi a sledoval nás nechápavými pohledy až k výtahu.

Zastavila jsem na poloprázdném parkovišti u Kauflandu, odporné triko v igelitovém sáčku hodila do kontejneru a šla nakoupit alespoň nejnutnější potravinovou zásobu na následující dny.

Po návratu jsem převlékla postel, bývalého do pyžama a přinutila ho zapít tlumící prášek. Zabral nečekaně rychle. Ani ne za půl hodiny se z lůžka ozvalo hlasité chrápání, které pro mne bylo startovním signálem k zahájení úklidu bytu.

Plna elánu jsem začala k prasknutí přecpaným balkonem. Po přemístění nepotřebných krámů do příslušných popelnic a natažení prádelní šňůry do vypnutého šestiřadu jsem zapnula pračku. Během jejího chodu jsem umyla hory nádobí s několikadenními i týdenními nánosy a rozházené oblečení pověsila na ramínka v šatní skříni. Po pověšení vypraného prádla včetně záclon a závěsů byl balkon opět plný, leč tentokrát účelně a krátkodobě. Po úklidu koupelny se záchodem přišla na řadu okna a nakonec jsem skončila u sporáku. „Drahoušek“ se vzbudil v okamžiku, kdy jsem dovařila a bylo možné jídlo servírovat na talíř.

okud_drzim_pohromade.indd 14

14

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ

To, že se bývalému alespoň částečně ulevilo, se promítlo na jeho vizáži i apetitu. Nasycen znovu usnul a já padla vyčerpáním. Noc díky práškům proběhla pro něj v klidu, pro mě úděsně, protože jsem nemohla zabrat. Ráno jsem si připadala, že jsem v horší kondici než on.

Umyla jsem mu vlasy, zdlouhavě, jako malému nechápajícímu dítěti vysvětlila, že není na módní vousový porost tím pravým typem, a teprve po oholení ho převlékla.

Jeho mobilita byla také značně snížena zatím stále nedostatečnou hybností nedávno zlomené levé ruky a pohmožděného ramenního kloubu. K úrazu, jako obvykle, přišel během návratu z restaurace U Medvídků. Výše důchodu mu sice omezila dennodenní posezení u piva, ale o to byla důkladnější a úrazy pravidelnější. Cesta od Medvídků – zlomenina levého krčku, cesta ze Šumavy ve Štěpánské ulici – zlomenina pravého krčku, cesta od Medvídků – pád a další operace deformovaného levého krčku. Posezení v této restauraci bylo příčinou i posledního úrazu ruky. „Člověče, proč raději neskočíš z toho balkonu než se takhle pomalu a bolestivě sebevraždit? Z dvanáctého patra by to byla jistota,“ zeptala jsem se se skutečným zájmem. „Protože mám závrať a nesnáším výšky,“ odsekl.

Při převazu v nemocnici zjistili, že se agresivita pásového oparu na prsou a v podpaží zmírnila, záda s potrhanou kůží vypadala hrůzně dál.

okud_drzim_pohromade.indd 15

15

19.05.2022 11:42:15

Marcela Mlynářová

„Od včerejšího dne je to na obnovu tkáně příliš krátká doba. Bolestivost, jak říkáte, už ustupuje, což je pro vás podstatné. Uvidíte, že zítra bude zase líp,“ dodávala naději opět jiná, leč stejně pečlivá lékařka. Dle jejích zkoumavých pohledů mi bylo jasné, že nedostala informace jen o diagnóze, ale i o našem poněkud nestandardním vztahu.

Byl čtvrtek, vygruntovaným bytem pronikaly přes umytá okna a sněhobílé záclony s nařasenými závěsy sluneční paprsky, vyžehlené prádlo bylo vyrovnáno do komínků v přihrádkách skříní a na sporáku stály plné hrnce dalšího z chodů. „Tuhle košili si nevemu. Kams mi dala ten modrej rolák?“ ozval se zhurta pán tvorstva již s dostatkem sil před odjezdem na převaz. „A až se budeme vracet, musíš zase nakoupit,“ pronesl tónem velitele čety. „Jo, ale za tvoje. Napiš si seznam.“ „No počkej! To si mám rozfofrovat důchod?“ Něco ve mně zařvalo „A DOST!“ Nedala jsem na sobě nic znát a mlčky vyšla jím následována na chodbu k výtahu. Mlčela jsem i během jízdy autem, kdy jsem musela stále poslouchat, že jedu buď příliš pomalu, nebo rychle, koho jsem měla a koho neměla předjet. „Dnes už jste u nás naposledy. Musíte se ohlásit u své obvodní lékařky. Veškerou dokumentaci máte tady v obálce,“ oznámila nám po pravidelném zásahu doktorka, která se nás v neděli ujala.

okud_drzim_pohromade.indd 16

16

19.05.2022 11:42:15

okud_drzim_pohromade.indd 17

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ

Při loučení jsem jí poděkovala, popřála vše dobré a s poněkud zaskočeným bývalým odkráčela s obálkou v ruce k vozu.

V Kauflandu, kde jsme se zastavili pro nákup, jsem nasadila roli němého doprovodu a nosiče.

Fakt, že bývalý musel sáhnout do své peněženky, ho rozhodil tak, že zbytek dne pronadával. „Ještě zítra,“ dodávala jsem si útěchou sílu násobenou vědomím, že nic netuší.

Ráno jsme odjeli k jeho obvodní lékařce a kamarádce v jedné osobě. Poznala jsem ji před mnoha lety v době našeho manželství jako krásnou, sportovně založenou holku krátce po ukončení medicíny, kdy i s manželem, též lékařem, dostali umístěnku do Liberce. Snad z nostalgie vždy věnovala mému bývalému muži takovou péči, kterou by jinde nenašel.

Přivítala nás svým typickým úsměvem a po nahlédnutí do materiálů zaslaných nemocnicí se spolu se sestrou pustily do převazu. „Ve stavu, v jakém jsi, je hospitalizace nutná.

Když je Všeobecná plná, určitě tě přijmou Emauzy.

Hned jim napíši zprávu o urgentním příjmu,“ zabodla do bývalého pohled a sedla k počítači. „Já mám ale každodenní odvoz…“ oponoval se znatelným obranným tónem. „Už ne, dnes odjíždím…“ upřesnila jsem stav věci a poté, podle předpokladu, zachytila pohled, který vraždil. „Dojíždění nemá stejně smysl. To

okud_drzim_pohromade.indd 19

19

19.05.2022 11:42:15

Marcela Mlynářová

chce intenzivní péči, jinak se z toho nedostaneš a ještě chytíš nějakou infekci.“ Na to už nereagoval a naopak působil zkrotle. „Pokud by se stalo, že by tě skutečně nemohli vzít ani tam, ihned se mi telefonicky ozvi a já ti objednám docházku do bytu. Nemocnice je ale v této fázi nejideálnější. Nebraň se tomu, je to pro tvoje dobro. Ještě mi řekni, jak jsi dopadl na kontrole s tou rukou?“ hodila do prostoru dotaz, který bývalého doslova vykolejil. „Tys tam nebyl, viď? A to jsem ti napsala i sanitku. Jsi nenapravitelný,“ prohodila spíš s humorem než s výčitkou. Poté mu napsala všechny léky, které jí nadiktoval, a s reprízou vítacího úsměvu se rozloučila. „Na ten recept se vyser, ten mám pro kamaráda,“ vyštěkl, když jsem chtěla najet k chodníku před lékárnou. Znovu jsem se zařadila mezi vozy a drala se zacpanými ulicemi ke Karlovu náměstí. „Kam to jedeš?“ ozvalo se vedle mě, až jsem leknutím nadskočila. „No přece do Emauz…“ „Ať tě ani nenapadne! Mezi žádný smradlavý dědky nepudu a zavolám, že měli plno,“ zařval. Šlápla jsem na plyn, sjela k Botanické zahradě a pokračovala k jeho bydlišti. Po prudkém odbočení mezi paneláky jsem se po chodníku dostala před schodiště domu, podívala se na něj a důrazně vyslovila jediné slovo: „VYPADNI!“ Bylo tak nasáté jedem, že kupodivu poslechl a zůstal stát vedle auta.

okud_drzim_pohromade.indd 20

20

19.05.2022 11:42:15

DOKUD DRŽÍM POHROMADĚ

„No to přece nemyslíš vážně?“ bylo poslední, co se ke mně doneslo. Naklonila jsem se ke klice dveří, zabouchla je, vycouvala a za slovního doprovodu „dobré skutky ode dneška nedělám“ odjela.

okud_drzim_pohromade.indd 21

VŠICHNI AROGANTNÍ, JEŠITNÍ A SOBEČTÍ PÁNI TVORSTVA BUDOU JEDNOU PO ZÁSLUZE ODMĚNĚNI. STÁŘÍM.

21

19.05.2022 11:42:15