0043121

Alena Mornštajnová Petra Soukupová Petra Dvořáková Bianca Bellová Markéta Pilátová Ondřej Neff Marek Epstein Jan Němec Irena Hejdová

DNES JEŠTĚ NE

Dnes jeste ne.indd 5

09.02.22 17:28

Neměl nejmenší chuť si pobyt kdekoliv za hranicemi zopakovat.

Dnes jeste ne.indd 7

09.02.22 17:28

Dnes jeste ne.indd 8

09.02.22 17:28

ALENA MORNŠTAJNOVÁ příliš malá rošáda Radomír neměl pocit, že by mu v životě něco scházelo. Naopak, sám byl se sebou naprosto spokojený a považoval se za úspěšného člověka. Úspěšný člověk. Je vůbec možné určit, kdo v životě uspěl a kdo selhal? Jaká jsou měřítka úspěchu? Peníze, veřejné uznání, dům, auto? Nebo snad spokojený rodinný život, ­finanční zajištění a dovolené v exotických z­ emích?

Radomír měl svá vlastní kritéria. Alfou a omegou jeho definice úspěchu – kdyby se tedy někdy nějakou definici odhodlal promýšlet – byl klid.

Klid na práci – Radomír u svého počítače seděl soustředěně několik hodin denně a to mu přinášelo značný pocit uspokojení.

Klid na záliby, kterých měl značné množství a kterým se díky technickým vymoženostem mohl stejně jako práci věnovat v soukromí svého pokoje.

9

Dnes jeste ne.indd 9

09.02.22 17:28

Cesta k úspěchu nebývá jednoduchá a i Radomír si úspěch a klid vybojoval. V uplynulých letech musel vyvinout velké úsilí a vystudovat. Zvládnout historické mluvnice jazyka rodného i těch cizích, načíst klasiky a proniknout gramatickými nástrahami francouzštiny a dánštiny, nacpat hlavu slovíčky, frázemi i reáliemi týkajícími se historie a geografie a stát se překladatelem. Ve Francii i v Dánsku strávil v rámci studia pár měsíců, při pohledu zpátky by řekl, že docela zajímavých a docela určitě užitečných, ale stačilo. Neměl nejmenší chuť si pobyt kdekoliv za hranicemi ­zopakovat.

Vlastně nejen za hranicemi země, nepotřeboval trávit čas ani za prahem svého bytu. Byl vděčný moderní době, že ho chrání před ruchem ulic, nenutí ho vyrážet každý den ven, zařadit se do městského provozu a v kanceláři či v pracovně strávit povinných osm či kolik hodin, dokud by ho hodinová ručička nevysvobodila a nepustila domů.

Zvláštní je, že mu kdysi takový život nevadil. Dokonce si během studií občas vyrazil ven s kamarády, s dívkou, se kterou zrovna chodil, zašel do kina nebo do hospody.

Nic z toho mu teď nechybělo a neměl pocit, že by v životě o něco přicházel.

Na rozdíl od mámy. Ta jediná narušovala jeho klid a podsouvala mu znepokojivé vize. Nebo se o to spíš snažila.

Radomírovi její slova jen proplouvala kolem uší, po chvilce je přestal vnímat, dál se zdvořile usmíval a občas dokonce 10

Dnes jeste ne.indd 10

ALENA MORNŠTAJNOVÁ

09.02.22 17:28

přikývl, ale myšlenky mu dávno zapluly jinam. Proč by taky poslouchal, dobře věděl, co mu říká. Že by neměl tolik pracovat, že by neměl jen sedět u počítače a trávit tolik času ve svém pokoji. A po seznamu neměl následoval výčet toho, co by měl. Měl by vyrazit někam ven, do přírody nebo do kina, měl by mít kamarády a měl by si najít dívku, prostě by měl chodit mezi lidi a trochu se bavit.

Máma si stoupla do dveří jeho pokoje, občas dokonce vešla dovnitř a usadila se na ustlanou postel, což Radomírovi dost vadilo, ale mlčel, protože byt koneckonců mámě patřil a byla tu tedy víc doma než on, přestože svým dílem přispíval na nájem i domácnost. Mlčel a přikyvoval i proto, že měl mámu rád, a dost ho mrzelo, že si kvůli němu dělá starosti. Zbytečné starosti. Copak nevidí, že je šťastný? Že život, který vede, je právě takový, jaký mu po všech stránkách vyhovuje? Že jediné, co narušuje jeho klid a spokojenost, je pocit, který mu neustále podsouvá, pocit, že mámu zklamal?

Radomír byl přesvědčený, že jeho život je naplněný. Měl naprosto všechno, co si každý člověk může přát.

V pracovním životě byl úspěšný a mezi kolegy vážený.

Věnoval se odborným překladům, které mu přinášely finanční zabezpečení, i překladům kvalitní beletrie, které sice nebyly moc dobře honorované, ale hřály ho na duši a přivedly mu do života spoustu přátel, se kterými dlouze diskutoval nad literaturou, s nimiž rozebíral záludnosti příliš malá rošáda

Dnes jeste ne.indd 11

11

09.02.22 17:28

překladu i záležitosti současného světa. Na sociálních sítích, samozřejmě.

Mnohdy vedl několik diskusí najednou a ponořil se do nich tak, že málem zmeškal dohodnutou partii šachu – ­on-line, jak jinak. Měl tak rušný společenský život, že oběd a večeři hltal nad klávesnicí počítače a ani pořádně nevnímal, co vlastně jí. Přesto jídlo vždycky mámě pochválil, aby se zase nenaštvala.

Loni – nebo už to bylo předloni? – čas běží tak rychle, Radomír těžce rozeznával jeden den od druhého, natož jednotlivé roky – se máma urazila, protože se podle jejího mínění zachoval nezdvořile – tehdy použila výraz sprostě – a po jídle, které mu, jak pravila, donesla až pod nos, protože milostpán ani nezvedne prdel od počítače, aby se přišel najíst ke stolu jako všichni slušní lidi, odložil talíř na zem. Když máma přišla, aby talíř odnesla a strčila do myčky, byl tak zabraný do diskuze o tom, jak nejlépe do dánštiny přeložit české prosím, když pro ně v dánštině neexistuje odpovídající výraz, že jen zamručel, že neví, kde ten zatracený talíř je, jak to má vědět… a máma se snad poprvé od jeho puberty rozkřikla a práskla za sebou dveřmi.

A mimo jiné prohlásila, že už mu vařit nebude, že nemá zapotřebí prostát celé dny u sporáku, ať se hošík ve svých pětatřiceti letech o sebe stará sám. Má přece taky svůj život a hodlá si ho užít, řekla. A jak řekla, tak i udělala. Našla si přítele – nebo ho už možná dávno měla a Radomír to jen 12

Dnes jeste ne.indd 12

ALENA MORNŠTAJNOVÁ

09.02.22 17:28

nezaznamenal, protože mámin vztah doposud nijak ne­ ohrozil jeho klid – a od té doby s ním pořád rajzovala někde po kavárnách a po výletech.

Radomíra samozřejmě mrzelo, že je naštvaná, fakt měl mámu rád a nechtěl se jí dotknout, ale poradil si docela dobře. Nákupy objednával přes internet a obědy i večeře si nechal dovážet z restaurace.

Máma vydržela naštvaná dost dlouho, ale po pár týdnech usoudila, že donáškové jídlo ničí Radomírovo zdraví, a když vařila pro sebe, uvařila i pro Radomíra. Ale už to nebylo tak často, protože se napůl přestěhovala ke svému příteli a stále častěji mluvila o tom, že se k panu Zichovi, jak o svém vyvoleném decentně mluvila, přestěhuje ­nastálo.

A že by Radomír měl zvednout zadek ze židle, nečumět pořád do toho počítače a najít si nějakou ženskou, protože tohle přece není normální ani zdravé, mladý mužský a sedí doma pořád sám.

Pravda, Radomír seděl doma, ale v žádném případě se necítil sám. Vždyť svět internetu nabízí rozličná potěšení, která dokáží vyhovět všem – nejen intelektuálním – požadavkům každého člověka. A Radomír v tomto ohledu nebyl nijak vybíravý, měl pár oblíbených erotických stránek, kam občas zabloudil, a tudíž byl i se svým sexuálním životem zcela spokojený. Rozumí se samo sebou, že tohle mámě nevyprávěl. příliš malá rošáda

Dnes jeste ne.indd 13

13

09.02.22 17:28

Mnohem víc času než na stránkách poskytujících erotiku však trávil na stránkách nabízejících šachové partie. Hrál i jiné hry, ale šachy jsou šachy. Ne nadarmo se jim říká královská hra. Ve svém ustáleném programu si vyhradil čas na večerní partii s protivníky, se kterými se sice nikdy nesetkal, a tudíž je znal jen pod zvolenými nicky, ale v součtu s nimi strávil víc hodin než s vlastní matkou.

Sám se považoval za nadprůměrného šachistu, a to jistě zcela právem. Coby žák základní a student střední školy chodil do šachového kroužku a občas se vcelku úspěšně zúčastnil několika turnajů. Nepodlehl však hře natolik, aby se ponořil do studia šachových partií světových velmistrů, a ani netoužil vítězit za každou cenu. Raději mozek unavoval studiem praktičtějších záležitostí a šachy se pro něj staly příjemným koníčkem a vlastně – když nad tím tak uvažoval – i společenskou záležitostí. Přestože seděl ve svém pokoji, někde před obrazovkou jiného počítače seděl jeho protivník a v určenou dobu se připojil, aby se spolu utkali v královské hře.

Radomír většinou vítězil. Ne vždycky, ale velice často.

Měl ale i soupeře, se kterými spíš prohrával, než vyhrával.

S šachistou hrajícím pod jménem Jára prohrával dvě partie ze tří, ale pokaždé se rozloučili jako správní hráči. Poděkovali si za hru a smluvili si čas další partie. Trvalo možná dva roky, než Radomír zjistil, že pod jménem Jára hraje žena jménem Jarmila. Poté ho prohry mrzely trochu víc, 14

Dnes jeste ne.indd 14

ALENA MORNŠTAJNOVÁ

09.02.22 17:28