0043099

HŘebEC I A kRÁSkA /

I

/

J O S E F

K L Í M A

K R I M I N Á L N Í P Ř Í P A D Y K L Á R Y RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 3

02.03.2022 21:15

Postavy vystupující v knize nemají žádnou souvislost se skutečnými osobami

HŘEBEC A KRÁSKA Kriminální případy Kláry Radové Josef Klíma Copyright © Josef Klíma, 2022 All rights reserved

ISBN 978-80-242-8010-3

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 4

02.03.2022 21:15

HřebEC

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 5

02.03.2022 21:15

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 6

02.03.2022 21:15

Usazená mezi kopečky nad Berounkou vypadala farma Bedřicha Veselého zdálky líp, než když někdo projel klikatou silničkou podél potoka až k bráně do hlavního dvora. Ze dvou masivních vjezdových sloupů se už loupala omítka a stejně masivní dvoukřídlá dřevěná vrata zůstávala věčně pootevřená hlavně proto, že kovové panty, na kterých visela, vyviklal čas. Rozlehlému dvoru dominoval prastarý ořešák a zaplavoval první dávkou barevného listí prostranství, ohraničené na jedné straně stájemi, na druhé hlavní patrovou obytnou budovou a na třetí vysokou zdí, táhnoucí se kolem hlavní budovy dozadu ke stodole a k pastvinám.

Největší místnost rozlehlého bytu v patře, do něhož se vcházelo ze dvora po venkovním schodišti, krytém přesahující střechou, zdobili koně. Fotografie a obrazy nejrůznějších dostihových šampionů, novodobých i předválečných, českých i zahraničních, zabíraly stěny velkého obývacího pokoje a přecházely do stejně rozlehlé jídelny. Římsa velkého krbu i poličky ohromné knihovny se blýskaly nejrůznějšími poháry a soškami za vítězství v různých dostizích.

Pod vysokým stropem, podepřeným zašlými trámy ještě se stopami tesařských sekyr, seděl na jedné

HřebEC / 7

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 7

02.03.2022 21:15

z bytelných dřevěných židlí Bedřich Veselý, nohy na stejně bytelném stole z tmavého dřeva a spokojeně sledoval monitor laptopu na klíně. V krbu praskala velká polena, takže Bedřich byl bos a podomácku nalehko. Džínové kraťasy odhalovaly řečiště křečových žil na jeho lýtkách, ale ruce čouhající z ohrnutých rukávů kostkované košile svědčily o tom, že pravidelně cvičí a na svých čerstvě dovršených pětasedmdesát je v dobré kondici.

Záznam, který sledoval, už viděl mnohokrát. Přesto vždy znovu a znovu vykouzlil na jeho šedém strništi samolibý úsměv. „… a nyní předává prezident republiky vyznamenání Bedřichu Veselému, který se stal známým především coby zachránce spousty odložených nemluvňat,“ komentoval televizní reportér okamžik, kterého se Bedřich nemohl nabažit. „Jeho schránky zvané lifeboaty a designované jako opravdické čluny už použily více než čtyři desítky matek k tomu, aby novorozence odložily do bezpečné náruče lékařské péče…“ Znovu, bůhví pokolikáté, si užil svou slavnou chvíli, pak počítač zavřel, namáhavě vstal, protože mu dlouhým sezením zdřevěněly údy, a šel se napít.

Prezident je starej sklerotickej blb, ale vyznamenání má stejnou cenu, jako kdybych ho dostal od Masaryka, pomyslel si. A taky, jak dalekou cestu ušel od té první chvíle, kdy tomu plešounovi z I. správy podepsal vázací akt StB. A kolikrát se mu to hodilo.

Nejvíc nejspíš tenkrát, když dřepěl ve vazbě a klepal se strachy, jestli ho obviní ze smrti Markéty. Kolik je to let? Čtyřicet? Skoro. Ten čas ale letí!

8 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 8

02.03.2022 21:15

Nalil si ještě jeden hrnek odporného čaje, který mu věnoval nadšený chovatel koní, zanícený bylinkář, na cukrovku. A jak se mu stávalo v posledním roce stále častěji, místo aby myšlenky běžely po vzpomínkové dráze kontinuálně dál, zadrhly se náhodně u některého z posledních pojmů.

Jo, Markéta! Prsa sice nic moc, jen dva pevné pomeranče v dlaních, ale zadek excelentní. Možná ze všech ženských klisniček, které sedlal, nejlepší. Zpevněný od koňského sedla, ale přitom pružný a tančivý, když se rozrajtovala ona na něm…

Vzpomínka přivolala touhu a touha připomínku. Kolik vlastně je? Pohlédl na velké hodiny zavěšené ve stejně velkém chomoutu nad krbem. Pak přešel k oknu a vyhlédl na dvůr.

Už se skoro setmělo, světlo z replik povoznických lamp na venkovním schodišti se rozlézalo po dvoře jako příliš malý kousek másla mazaného na příliš velký krajíc.

Ale ve stájích se svítilo. A uvnitř se mihla dívčí postava v montérkách.

Bedřich znovu zabloudil pohledem k nástěnným hodinám, pak přistoupil k příborníku, otevřel prosklenou výplň, za kterou se vršily v kelímkách nesčetné prášky a masti, vytáhl viagru, chvilku váhal, má-li ten modrý váleček rozpůlit, nebo ne, ale pak ho polkl celý a zapil zbytkem bylinkového čaje.

Měl dvacet minut na to, aby nějak vylepšil svůj zevnějšek. Přinejmenším se postříkal nějakým deodorantem. To ale dělával, když byl mladší. A nemohl využívat výhodu převahy.

HřebEC / 9

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 9

02.03.2022 21:15

Ve stáji je stejně smrad. A i ty nejelegantnější dámy občas nejvíc vzrušuje chlap, který voní koňmi a potem.

——— Marica zrovna připravovala na noc Platana, nejcennější klenot Bedřichova statku. Do legendárního Šerifa Dancera nebo ještě slavnějšího Frankela, jehož cena činila až 200 milionů dolarů, měl samozřejmě daleko. I dostihovou kariéru už si tenhle elegantní plnokrevník odbyl. Na Velkou pardubickou se sice nikdy nekvalifikoval, a kdyby ho někdo porovnával s tenisty, ani na druhou stovku ATP by podle výsledků nedosáhl, ale v katalogu asociace chovatelů koní vypadal jako vysvalovaný atlet, stále překypující adrenalinem. A kdyby klisničky ovládaly internet, měl by určitě víc lajků než leckterý raper.

Jeho momentálním problémem ale byl vleklý zánět spěnky neboli deseticentimetrové plochy mezi horní hranou zadního kopyta zvanou koruna a spěnkovým kloubem nad ní. Marica, přestože jí bylo sotva jednadvacet, pracovala na statku od dětství a uměla přesně rozlišit suché záněty, kdy se kůže drolila jako šupinky, od mokrých, problematičtějších, kdy na kůži vznikaly puchýře mokvající žlutavým hnisem.

Už několik dní také Platanovo zadní kopyto pečlivě ošetřovala babskou směsí kostivalu a tymiánu, rozmíchanou v poměru dva ku jedné v rostlinném oleji. Její šéf Bedřich sice prosazoval antibiotika, ale Marica jako dítě ze zanedbaného venkova antibiotikům v léčbě zvířat příliš nevěřila. Jednoduše proto, že v její vsi je příliš

10 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 10

02.03.2022 21:15

nepoužívali ani lidé. Koneckonců – na antibiotika je dost času, jestli tahle léčba nezabere.

Dnes se ale vůbec nesoustředila. Neustále se ohlížela a vykukovala z boxu, jako by se bála nějaké nečekané návštěvy, a i pruban, pružný obvaz ve tvaru trubky, musela přetahovat přes mulový kompres na spěnce dvakrát.

I Platan vycítil její nervozitu. A přestože ji důvěrně znal a věděl, že mu nechce ubližovat, točil se v boxu jak loď na vlnách a jednou se dokonce ohnal kopytem, když se skláněla k jeho noze.

Bedřich se ale zjevil tak potichu a nenadále, že ho Marica zaregistrovala, až když ji zezadu chytil za prsa.

Zděšeně vyjekla a vytrhla se mu, couvla do rohu boxu až pod okno, očima hledala jakýkoli předmět, který by mohla použít na svou obranu. „Ale no tak, kobylko,“ smál se sebevědomě Bedřich a začal si rozepínat kalhoty. „Nesmíš se lekat! Už jsem tě přece sedlal. Víš, jaký to je.“ Pokročil k ní. Snažila se bránit, ale proti o hlavu většímu stokilovému muži neměla šanci. Přirazil ji břichem k přepážce dělící boxy, jednou rukou jí přitiskl obličej mezi prkna, druhou jí zručně stáhl montérky ke kolenům a vnikl do ní. Platan se začal plašit ještě víc, roztančil se a vzrušeně chrčel, ale Bedřicha jako by celá tahle scéna vybudila ještě víc. Jako by on sám čerpal ve stísněném prostoru energii z neklidného hřebce a připadal si, že přiráží do skutečné klisny.

I vyvrcholil s jakýmsi zaržáním, které bylo jen napůl lidské. Slastně poklesl na odevzdaná záda Marici, pak se namáhavě narovnal, zapnul si kalhoty a poplácal dívku

HřebEC / 11

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 11

02.03.2022 21:15

majetnicky po holém zadku, na který si pracně navlékala kalhoty. „Hodná holka. Ty si dovedeš vážit povolení k pobytu.“ Otočil se k Platanovi, polaskal ho, aby se zklidnil. „Chtěl bys taky, co? Musíš si počkat, až budu mít další klisničku i pro tebe.“ Jemně koně odstrčil, aby mohl vyjít z boxu. Vtom se zarazil, v jeho očích se náhle objevila ostražitost, skoro úlek. „Ty? Co tu děláš?“ vypravil ze sebe překvapeně.

V tu chvíli netušil, že jsou to poslední slova, která kdy v životě vyslovil.

——— Sotva Klára Radová vstoupila do bytu, zarazila se. Vůně, která se v něm linula, evidentně nepocházela z žádného polotovarového jídla, jehož neúnavným šéfkuchařem byla mikrovlnka.

Ne že by Klára vařit neuměla. Její matka vyrostla ve staré škole, kde se um dobré hospodyňky považoval za základ spokojeného manželství a za základ právě tohoto umu poctivá domácí kuchyně. Takže už od ranné puberty nutila Kláru, aby jí asistovala při úmorných přípravách karamelizované svíčkové, kachny na pomerančích či špekových knedlíků. I skvělý štrúdl ji naučila se správným poměrem ořechů a jablek.

Jenže moderní svět změnil ženy v uštvané dříče na několika frontách, a i Klářina předsevzetí o poctivé kuchyni poslal do propadliště dějin spolu s pravidelnou

12 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 12

02.03.2022 21:15

péčí o vlasy, pleť a nehty. Pokusila se ještě o jedno oživení snu o dobré hospodyňce, když byla na mateřské s Terezkou a s Richardem prožívali těch pár nádherných let souznění. Než zcela propadl své mánii, že zbohatne bez práce, a začaly se vytrácet různé předměty z bytu, aby zalátal dluhy a nadělal nové, větší. A nakonec se vytratil i on sám.

Práce na oddělení násilné trestné činnosti nakonec všechny představy o funkční domácnosti výrazně zredukovala a věčný boj s dospívající dcerou o dominantní ego všechny podobné ambice definitivně pohřbil. Ani na opakování té kuchařské školy nedošlo. Taky proč, když přece existují fastfoody.

Když se tedy momentálně bytem linula vůně něčeho opravdu dobrého, zapékaného v troubě, nezapadlo to Kláře do žádného z logických vzorců, vyjma toho, že přijela máma, aby svá podvyživená děvčata trochu rozmazlila.

Odložila si v předsíni, pozdravila psa Fredyho, který ji přiběhl přivítat, a vešla do prostorné místnosti, napůl kuchyně, napůl jídelny. I talíře, příbory a sklenky, rozložené úhledně na čistém bílém ubrusu, ji utvrdily v nečekané návštěvě matky. „To je ale vůně,“ zahlaholila nejvřeleji, jak ze sebe po náročném dni dokázala dostat. „Ahoj, mami,“ pozdravila ji, také nečekaně vlídně, Terezka, a začala rozkládat po ubrusu další příbory. „Najíš se, doufám, s námi.“ „Jestli babička nebude proti,“ zažertovala Klára a nakročila do koupelny, aby si umyla ruce.

HřebEC / 13

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 13

02.03.2022 21:15

„To nevařila babička,“ řekla Tereza. Klára nepřeslechla potměšilý tón. Otřela si ruce a vrátila se do kuchyně. „TYS vařila?“ pronesla užasle. „To já, paní Radová,“ ozval se za jejími zády mužský hlas.

Klára se otočila a uviděla hezkého mladíka, jak k ní s přátelským úsměvem natahuje ruku. „Michal Orel.“ Měl pevný stisk, stejně sebevědomý jako držení těla a postavení hladce oholené brady. Tmavé vlasy, pečlivě učesané dozadu a nejspíš i lehce nagelované ve stylu fotbalisty Ronalda, světlá košile přiléhavého stylu slim se mu na prsou elegantně rozhalovala a obnažovala kousek decentního tetování. Hlava orla, napadlo Kláru v asociaci s jeho jménem. „Těší mě,“ potřásla mu rukou a snažila se zamaskovat rozpaky. „Netvař se tak vyděšeně, mami,“ zasmála se Tereza a vytáhla z trouby pomocí chňapek skleněnou pečicí mísu s něčím, co připomínalo zapečené šunkafleky. Jen s příměsí pestrobarevné zeleniny. „To je Michalova specialita. A tajemství. Nesměla jsem se dívat, když to připravoval.“ Přenesla pekáč na stůl a slastně přivoněla. „Voní to skvěle, miláčku,“ otočila se k Michalovi, který mezitím začal otvírat láhev červeného vína. V tom pohledu bylo tolik lásky, až to Kláru zaskočilo.

Michal si toho nejspíš všiml. Se shovívavým úsměvem začal nalévat do sklenek víno a tázavě se zarazil u třetí sklenky.

14 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 14

02.03.2022 21:15

„Dáte si taky? Nebo budete ještě dnes řídit?“ „Doufám, že ne,“ zasmála se Klára a hned si v duchu vyčítala, že se směje až moc hlasitě. Nechtěla podléhat tomu sympatickému mladíkovi tak jako dcera. I když samozřejmě po všech těch ulítlých sebedestruktivních a depresivních existencích, které už prošly Terezčiným životem, působil Michal jako zjevení. „Dosah má dnes kolega Lála. Ale na druhou stranu nechci narušovat váš intimní večer.“ „Ten teprve přijde. Viď, miláčku,“ nalil Michal i Kláře a způsob, jakým se otočil k Tereze a jak se na ni podíval, pohnul čímsi i v Klářině podbřišku.

Nestihli si ani připít, když Kláře zazvonil telefon. Natáhla se pro něj, přečetla si číslo a rázem bylo zřejmé, že s příjemným večerem je konec. „Promiňte,“ zvedla se s mobilem u ucha, přešla do koupelny a zavřela dveře. „Co je?“ zeptala se podrážděně svého kolegy Petra na druhé straně neviditelného drátu. „Máme případ,“ odpověděl Petr suše. „Mám tě vyzvednout doma? Ale musel bych přes celou Prahu.

A spojka je ucpaná.“ „Proč voláš mně? Zavolej Lálovi.“ „Ten se z toho vyvlík. Znáš to, hraje Slavie.“ Fotbalová Slavie byla pro jejich dalšího kolegu z oddělení násilné trestné činnosti cosi jako božstvo. S oblibou tvrdil, že vraždí-li někdo, když hraje Slavie, měl by dostat dvojnásobný trest, a i jeho přezdívka pocházela od jména jeho nejoblíbenějšího slávistického obránce, legendy sešívaných ze šedesátých let. Před pár měsíci Lála jen

HřebEC / 15

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 15

02.03.2022 21:15

tak tak na své božstvo nedoplatil existenčně. Jakýsi nezodpovědný mladý hráč Slavie boural v opilosti a Lála se pokusil jeho prohřešek zmírnit tím, že potají kontaktoval soudce, který měl případ na starosti. Netušil, že v té době už policie úplatného soudce měla v hledáčku, protože ovlivňoval podobné případy jako na běžícím pásu. „Ach jo,“ povzdechla si Klára. „A to jsem měla poprvé v životě před večeří s možným zeťákem, kterej se mi líbí.“

——— Když vyjela nad Berounku a od klikaté silnice se odloupla ještě užší asfaltka, měla Klára chvilku pocit, jestli se navigace nezbláznila. Rozbitá silnička kopírovala kostrbatě potok, obrostlý vrbičkami i křovím, a zdálo se, že jízda najednou skončí v nějaké zarostlé divočině, kde nebude ani místo na otočení vozu. Aspoň se musela věnovat řízení a nepřemýšlet o tom nečekaném večerním překvapení.

Zažila už se svou postpubertální dcerou spoustu náhlých vzplanutí. Nejdřív pro nečekaná zvířátka, jako byli jedovatí pavouci a štíři, potulující se občas volně po bytě na těch nejméně očekávaných místech. Pak pro módní ideologie, jako byla nezávislost vyjádřená piercingy a tetováním na těch co nejprovokativnějších partiích těla, a nakonec pro módní ideologie přes partnery. Z těch byl zatím nejvíc děsivý raper Dark, který donutil Terezu přeměnit se v podstatě v živou mrtvolu vizáží i vnitřně.

Pokus podřezat si žíly, „protože už jsem skoro trapně jediná, kdo se nepokusil o sujcák“, skončil naštěstí neúspěšně díky technické nešikovnosti sebevražedkyně.

16 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 16

02.03.2022 21:15

A chytrá finta Kláry, kdy ji jakoby mimochodem vzala na pitevnu, aby viděla skutečnou mrtvolu, ji z téhle úchylné etapy vyléčila.

Ale že by začala Tereza obdivovat něco tak uboze měšťáckého, jako je slušný kluk, který umí vařit, to by Kláru v životě nenapadlo.

Byl slušný, přímo prototyp mládence, o němž sní matky dospívajících dcer, ale něčím přece jen blikavě rozsvěcoval varovnou kontrolku v Klářině mozku. Něčím neurčitým, nepojmenovatelným, iracionálním. Snad jak až příliš brožurkově jí stiskl při představování ruku, snad jak až příliš vzorně mluvil a pohyboval se kolem stolu, jako by to měl nacvičené na efekt.

Vzápětí si představila, co by jí asi řekla matka, kdyby se jí svěřila se svými pochybnostmi kolem nové známosti její vnučky. Zapomeň už konečně jednou, že jsi policajtka, a buď šťastná, že konečně našla kluka naprosto normálního! Nehledej mouchy tam, kde nejsou!

Zničehonic se terén před autem otevřel a odhalil farmu usazenou v temných svazích jako zářící náhrdelník.

To nečekané světlo měly na svědomí zčásti policejní majáčky, zčásti reflektory, které ostře osvětlovaly hlavní dvůr.

Klára zaparkovala před branou, vedle pohřebního vozu, u něhož pokuřovali dva zřízenci, ukázala průkaz policistovi u pásky přehrazující vstup hlavní branou a vešla na dvůr.

Forenzní technici tu už balili fidlátka a svlékali si sterilní kombinézy, průhledem do stájí bylo vidět stíny několika lidí, kteří tam ještě pracovali.

HřebEC / 17

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 17

02.03.2022 21:15

Dvěma mužům, co se skláněli nad mrtvým tělem a napůl ho zakrývali, nemusela ani vidět do tváří. Poznala je podle přikrčených zad. Jedna záda patřila koronerovi, kterého neměla moc ráda, protože se vždycky pokoušel o hloupé vtipy na její účet. Možná si tím srovnával klasický komplex muže menší postavy. A protože s ním zřejmě neměla podobnou zkušenost sama, přezdívalo se mu obecně Bonapartek. Druhá záda byla Petrova. „Á, teď dostaneme asi nějaké dobré rady, když se blíží paní Radová!“ zahlaholil Kláře vstříc Bonapartek a ještě se svému trapnému vtipu trapně zasmál.

Klára vůbec neměla ráda smích na místě činu. Považovala ho za výmysl druhořadých autorů televizních kriminálek, kteří chtějí nějak ozvláštnit expozici, tak nechají detektivy žertovat i nad tělem znetvořeným tak, že by se každému normálnímu člověku o něm ještě řadu nocí zdálo. Jí připadalo každé bezprostřední setkání se smrtí, jako když člověk nečekaně z ruchu ulice vstoupí do kostela a zjistí, že tam právě probíhá mše.

Náhlý střet s absolutnem. S pomíjivostí. A samozřejmě s neštěstím pozůstalých, pokud jsou na místě činu.

Tam není místo pro žerty.

Petr byl daleko vážnější a věcnější než Bonapartek. „Ahoj,“ zvedl se od mrtvého těla. „Poznáváš ho?“ Krvavá změť, ve kterou se změnil obličej oběti, na okamžik zvedla Kláře žaludek. Nestávalo se jí to často, ale když už, naučila se určitým způsobem dýchání nevolnost překonat. Ani teď neodpověděla, jen zavrtěla hlavou a snažila se nenápadně o nacvičený rytmus nádechů a výdechů.

18 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 18

02.03.2022 21:15

„Ani se ti nedivím,“ pokýval hlavou Petr a začal hledat v mobilu. „Někdo mu vrazil v podstatě nos do mozku. Á, tady je. Bedřich Veselý. Minulej tejden vyznamenanej přímo panem prezidentem,“ ukázal jí v mobilu fotky ze slavnostního aktu. „Ten, co vynalez ty schránky pro odložený děti?“ rozpomenula se Klára. „On je nevynalez, na to pozor,“ ozval se Bonapartek, který už mezitím taky začal balit své nádobíčko. „Ale zasadil se o to, aby se u nás rozmístily.“ „To jeho zásluhu ale nijak nesnižuje, ne?“ řekla Klára.

Bonapartek už jí začal lézt na nervy víc než obvykle. „No, některý z mejch kolegů by vám řekli něco jinýho.

Hlavně pediatři,“ protáhl si Bonapartek záda. „Chcete říct, doktore, že ty děti, který ty schránky zachránily, měly radši skončit někde v popelnici?“ Bonapartek rozpřáhl ruce v bezbranném gestu. „Já jen říkám, co si myslej pediatři. Že kdyby ty jeho lifeboaty neexistovaly, některý matky by si odkládání dětí rozmyslely.“ Pak popadl svůj kufřík a vykročil uličkou mezi boxy ven. „Já už jsem tady skončil. Můžete říct funebrákům, že odteďka je to jejich práce.“ Kláru tím náhlým odchodem zaskočil. Petra ale ne.

Zvedl se a zastoupil mu cestu. „Vynechme obvyklou formulku To budu vědět až po pitvě a řekněte nám, co víte už teď, doktore.“ „Je mrtvej tak hodinu, možná i o něco víc, a zabil ho úder do obličeje,“ řekl Bonapartek neochotně. „Kopytem?“ kývla Klára k sousedním boxům, kde se neklidně vrtěli koně.

HřebEC / 19

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 19

02.03.2022 21:15

„Tak přesnej zatím být nechci,“ ušklíbl se koroner. „Ale podle velikosti, síly a tvaru by to mohlo odpovídat.“ Mávnul na pozdrav a vyšel ze stáje. Petr se otočil ke Kláře a kývnul k Marice, která uklidňovala koně o pár boxů dál. „Ta Slovenka ho našla. Tady. A byl tu s ním támhleten bujnej hřebec. Vzhledem k tomu, že má na zadní noze bandáž, zdá se bejt mechanismus smrti jasnej.“ „Myslíš, že ho Veselý ošetřoval, sehnul se…“ „… udělal mu něco bolestivýho na noze – a dostal kopanec rovnou do nosu,“ doplnil ji Petr. Pak se jízlivě ušklíbnul. „I když ty jako obvykle za tím určitě budeš hledat vraždu.“ Klára jeho variantu chvilku zvažovala a pak přikývla. „Zdá se, že tentokrát máš pravdu. S tou příčinou smrti. Vzali technici i vzorky z jeho zadních kopyt?“ kývla k boxu, kde hřebec stále tančil svůj nepokojný taneček. „Abysme to měli potvrzený?“ „Zkoušeli to,“ protáhl otráveně Petr. „Asi tak třicet vteřin, když nakoukli do toho boxu. Narkotizační pušku prej s sebou vezmou příště,“ ušklíbnul se. „Škoda,“ unaveně zívla Klára. „Zejtra už to nemá cenu, když tu takhle tancuje.“ „A nejspíš bude ještě hodně dlouho,“ přikývnul Petr. „Víš, jak zvířata rozdráždí, když cítí něčí smrt.“ „No, asi jsme tu skončili,“ nakročila Klára k východu ze stáje. „Navíc mě doma čeká lahůdka, kterou uvařil můj budoucí možná-zeťák.“ „Nezmiňovala ses, že by Tereza měla nějakou vážnou známost,“ řekl Petr překvapeně.

20 / KRIMINÁLNÍ PŘÍPADY KLÁRY RADOVÉ

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 20

02.03.2022 21:15

„Ona se mi taky nezmiňovala. Ale tohohle Michala bych za zeťáka klidně brala.“ Chvilku na sebe hleděli a Klára si uvědomila, že Petr na něco čeká.

Věděla na co. Od chvíle, co se spolu po dramatickém ukončení předchozího případu poprvé vyspali, mezi nimi panovalo napětí. Tím spíš, že se to pak zopakovalo, když zachránili kolegyni Marcele život.

Jenže v obou případech byla situace nenormální.

Emocionálně vyhrocená. Aspoň si to tak Klára vysvětlovala.

Nechtěla v tom pokračovat. Nebo možná chtěla. Ale nejdřív si sama v sobě potřebovala vyřešit příliš mnoho nezodpovězených otázek. Ta nejzákladnější zněla: Byly to jen úlety, nebo to bude pokračovat?

Další otázky navazovaly na to, že jsou kolegové, a navíc z nich jejich šéf vytvořil dvojku, která řeší společné případy. Takže pokud to pokračovat nebude, dokážou to smazat a chovat se k sobě tak jako předtím?

A pakliže to pokračovat bude, je to v pořádku?

A jak by to mělo pokračovat? Jako občasná hezká chvilka, protože hezké to bylo pro oba, nebo jako vztah?

Oboje ale představovalo spoustu komplikací. Profesních i lidských. Oba věděli, že jejich šéfovi Sloupovi by se moc nelíbilo, kdyby zjistil, že jejich spolupráce přerostla v něco osobního. Nebyl tak striktní jako jiní šéfové, kteří by okamžitě požadovali jejich rozdělení, přinejmenším aby netvořili jeden tým. Ale zároveň by si s tím lámal hlavu. O to víc, že by to dříve nebo později zpozorovali jejich kolegové a dokázali by na to velmi rafinovaně

HřebEC / 21

Hrebec a Kraska_strany_001_az_256_TBB.indd 21

02.03.2022 21:15