0043086

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 1

AŽ P Ů J D E Š, VEZMI MĚ S SEBOU

D AV I D L E V I T H A N J E N N I F E R N I V E N O VÁ

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 5

Kam až mě zavedeš Tam ti budu věřit Smashing Pumpkins, „Porcelina of the Vast Oceans“

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 7

Předmět: Ty. Chybíš.

Od: Ezra <e89898989@ymail.com> Komu: Bea <b98989898@ymail.com> Datum: Pondělí, 25. března 12:12 EST

Milá Beo, nezlobím se na tebe. Nevyčítám ti to. Řekl bych ale, že mi dlužíš vysvětlení.

Vím, že jsi pryč. Všichni víme, že jsi pryč. Myslím, že jsme to věděli už od chvíle, kdy do tvýho pokoje vešla máma a našla ho v tom stavu, v jakým jsi ho opustila. Úžasnej fakáč pro ni i pro Darrena – dokonale ustlaná postel. Jako kdyby se v ní nikdy nespalo. Jako kdybys tu vůbec nikdy ani nebyla. Kolikrát na tebe ječeli, aby sis tu postel ustlala? A kolikrát jsi se jim na to vybodla?

(Nápověda: Obě odpovědi jsou stejný číslo.) A teď: Odešlas a všechno je hladký a čistý. Žádnej vzkaz. Ani jediný slovo.

Vím to. Hledal jsem něco takovýho.

Nebyl jsem to ale já, kdo tvůj pokoj takhle našel. Seděl jsem v kuchyni u stolu a snažil se jíst cereálie tak, abych nenaštval Darrena. A najednou máma křičela tvý jméno. Znova a znova, nejdřív naštvaně, a pak v tom bylo, možná tak v deseti procentech, něco jako zděšení. (Víc než těch deset procent to nebylo.) Přiznávám, že jsem nad tím zas až tak moc nepřemýšlel, protože žádný ráno by nebylo úplný bez toho, abyste se vy dvě pohádaly.

Darren taky ani nevzhlídl od svýho toastu. Ale pak vtrhla máma 7

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 8

do kuchyně a hned se na mě vrhla – Kde je tvoje sestra? Hned mi řekni, kde je!

Kdybys byla na mým místě, řekla bys něco jako „Jak to mám kurva vědět?“ nebo „Mami, není na tyhle sračky ještě moc brzo?“, ale už je to zařízený tak, že já nejsem ty, takže jsem okamžitě vypálil: „Nevim, nevim, vůbec nevim, co se jako děje?“ Snažil jsem se, aby to znělo nevinně, ale znělo to spíš provinile.

Pak se obrátila na Darrena a řekla: „Je pryč.“ A on na to: „Jak může být sakra pryč?“ Místo odpovědi jsme vyrazili na rodinnej výlet do tvýho pokoje. Když jsem uviděl tvou postel, pomyslel jsem si: No do háje.

Je pryč.

Nic víc jsem říkat nechtěl, ale Darren se rozhlídl a hned byl u mě a vyptával se, co se ztratilo. Tak jsem mu řekl, že nikde nevidím tvůj batoh a tvoje učebnice že jsou teď naskládaný vedle odpadkovýho koše. (Prima nápad.) No a největší šok byl, když jsme našli na komodě ležet tvůj telefon. Nejspíš proto, abychom tě nemohli vystopovat.

Máma s Darrenem dělali, jako by k tomu zjištění bylo třeba mít nějaký tajný znalosti, takže pokračovali ve výslechu. Ale nezlomili mě. Nebo vlastně možná zlomili, ale rychle pochopili, že v tý prasklině stejně nic není, a nechali mě na pokoji.

Mohli v tom klidně pokračovat, stejně nebylo co jinýho dělat, nebo je aspoň nic jinýho nenapadlo – ale v tu chvíli nás vyrušilo zatroubení zvenčí. A musím teda říct, že mě ani tak nepřekvapilo to, že jsi pryč, překvapilo mě, že Joe stojí před barákem a přijel tě vyzvednout. Protože to znamenalo, že jsi opustila taky jeho.

Přepadovku, co přišla potom, asi nemusím popisovat. Darren táhl chudáka Joea z auta do kuchyně. Posadil ho ke stolu a zasypal stovkou otázek. A Joe tam seděl a docházelo mu, že jeho přítelkyně zmizela. Jsi jeho život, Beo. Víš to. A ze všech lidí na světě 8

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 9

mu zrovna Darren musel říct, že jeho život vyšel ze dveří a někam se vypařil. Báj báj.

Darren na něj sice křičel, ať se na něj podívá, aby se mu díval do očí, ale Joe se pořád díval na mě a prosil mě, abych mu řekl, že to není pravda, že od tebe mám tajnou zprávu, nějaký souřadnice místa, kde na něj budeš čekat.

Jenže já mohl jenom zavrtět hlavou.

Nakonec mámu a Darrena Joeova bezradnost uspokojila. A víš co? To, že Joe o ničem nevěděl, je naštvalo ještě víc. Jako kdyby je dožralo, jak ses k němu zachovala nespravedlivě, jako by byli Joeovi největší fanoušci. Upřímně řečeno, nejspíš ho mají radši než tebe nebo mě, ale to není zrovna žádnej extra úspěch.

Máma řekla Joeovi: „No tak vidíš, jaká je to lhářka.“ Jako kdyby byli na jedný lodi, jako by mu dávala nějakou mateřskou radu.

Vůbec jsem to nechápal. Je ale fakt, že jsem se vzdal snahy ji pochopit už od tý doby, co začala chodit s Darrenem. A pochopit Darrena zas není až tak těžký, což moc nepomáhá. Když se mu něco nedaří, tak křičí. To sama víš.

Slušně jsem poznamenal, že je čas jít do školy, takže si musím jít nahoru pro věci. Cítil jsem se blbě, že jdu pryč a nechávám Joea samotnýho s mámou a Darrenem, ale nedalo se tomu vyhnout.

Jakmile jsem byl ve svým pokoji, přesně jsem věděl, kam se mám podívat. Myslela sis asi, že mi to bude trvat dýl, ale měl jsem to hned. Sama nejlíp víš, co jsem našel. A taky co jsem nenašel.

Takhle, nevyčítám ti, že sis ty prachy vzala. Nejsem překvapenej, žes to udělala. Jenže já mám víc než jen jednu skrýš. Věděla jsi o tý, o který jsem ti řekl, a nikdy jsem do ní nedal nic, u čeho by mi vadilo, když to sbalíš. (Nebudu tomu říkat půjčka, i když jsem si jistej, že přesně takhle chceš, abych to bral, ale nečekám, že bych cokoli z toho dostal zpátky.)

9

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 10

Když jsem vytahoval album s baseballovými kartami, nezajímalo mě ani tak to, o cos svýho mladšího bráchu obrala, jako spíš to, jestlis mi za to taky něco nechala.

A taky že jo. Tuhle mailovou adresu.

Přiznám se, že jsem o existenci něčeho, jako je ymail, nevěděl.

Dám bacha na to, aby se o týhle adrese nikdo jinej nedozvěděl, a taky jsem si (jak vidíš) zařídil speciální mailovou adresu jenom pro tebe. Chápu pravidla. Kdybys odešla a nenechala žádnej kontakt, nikdy bych ti to neodpustil. Nikdy. Ale takhle je to myslím v pohodě. Pokud mi teda řekneš, co se stalo.

Máma a Darren byli tak zaujatý zpovídáním Joea, že si ani nevšimli, když jsem vklouznul zpátky do kuchyně. Joeovi je třeba přičíst ke cti, že jim jejich otázky hned oplácel – zavolali jste na policii? Zkoušeli jste kontaktovat Sloane? Chybí vám jedno z aut?

Po poslední otázce vystřelil Darren z místnosti s řevem a s pohledem, kterej dával jasně najevo, že jestli zmizelo nějaký auto, bude za to Joe osobně odpovědnej. Během doby, co to kontroloval, máma řekla, že policii nikdo volat nebude. Beatrix nebyla unesená. Není v nebezpečí. A jestli jo, je to jenom její chyba. „Musím jet do školy,“ zopakoval jsem.

Ale neměli jsme povolení k odchodu, dokud se nevrátil Darren a neřekl, že jsou auta v bezpečí v garáži. Neupozornil jsem ho na to, že na kuchyňský lince leží oboje klíče, což by mu bylo ušetřilo cestu.

Joe a já jsme mohli odejít. Cestou k autu jsme mlčeli. Pořád jsme se báli, že by nás máma nebo Darren mohli slyšet. Teprve když jsme seděli ve voze a já si zapínal bezpečnostní pás, zeptal se mě Joe: „Vážně je pryč?“ A já musel říct, že jo, že to tak fakt vypadá.

V tu chvíli jsem na tebe byl naštvanej. Protože Joe se třásl. Nevěděl, že se třese, a nechtěl, abych ho viděl brečet. Nechtěl být 10

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 11

tímhle typem chlapa, ne ve svým vlastním autě. Ale byli jsme tam a já seděl na sedadle, který bylo vždycky tvoje. Bylo to, jako bys mě poslala, abych se s ním rozešel za tebe, a nezáleželo na tom, že jsi opustila taky mě. Protože Joe byl ten, koho jsi měla vzít s sebou, a neudělalas to. Je mi jasný, že ses ho ani nezeptala. Nejsem si úplně jistej, čím si to zasloužil.

O tý mailový adrese jsem mu neřekl. Dokonce ani když se mě zeptal, jestli nevím, jak tě najít. Krev není voda, že. A taky dokáže daleko víc ublížit.

Upínali jsme se k naději, že bude něco vědět Sloane, že jsi jí nechala nějaký instrukce. Že jsi možná u ní doma a čekáš, až tě tam najdeme. Joe i já jsme se jí snažili volat i psát, ale neodpovídala. Chápu, že to nebrala mně, mohla si myslet, že mi máma a Darren sebrali telefon a pokouší se tě najít. Ale hovory od Joea?

Neměl jsem ponětí, proč je nezvedá.

Snažil jsem se Joea uklidnit, říkal mu, že jsi utekla už dřív, žes tomu říkala „dát si pauzu“, ale nikdy jsi nezašla tak daleko. Jako když sis pronajala ten hotelovej pokoj v Columbusu a přifařila se tam k nějaký konferenci, dokud si jeden z pořadatelů nestěžoval, že mu rozptyluješ tým.

Myslel jsem, že tahle zpráva Joea uklidní, ale on nikdy předtím žádnou z těch historek neslyšel, a tak ho to jenom utvrdilo v tom, aby se cítil ještě hůř. Nechtěně jsem mu připomněl, jak málo tě znal. Což bylo divný, vsadil bych se, že tě musí znát mnohem líp než já, za všechen ten čas, co jste spolu za poslední roky strávili.

Je možný, že jsem nebyl moc přesvědčivej, když jsem mu vyprávěl o tom, že ses pokaždý vrátila. Protože ty ostatní odchody mi připadaly jiný než teď. Nevím, jak to vysvětlit. Viděl jsem tu postel a věděl, že se chystáš odejít nadobro. A to, že jsi vybrala moji skrýš, mi to potvrdilo. Neudělala bys to, kdybys to fakt hodně nepotřebovala, že jo?

Joe a já jsme přišli do školy a já byl přesvědčenej, že víme něco, 11

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 12

co neví nikdo jinej – aspoň teda zatím. Všichni kolem nás procházeli a mysleli si, že jsi pořád součástí naší školy. Jo, úplně tě slyším, jak tohle říkáš, hlavně že mi věnovali tolik pozornosti, když jsem byla. Ale některý lidi jo. Joe řekl, že se podívá po Sloane, a já na to, že to udělám taky, i když pro mě to bude těžší, vystopovat někoho z vyšší třídy. Kdyby tu byl nějakej detektiv, určitě by se zeptal: „Tak co kdybys hledal Beu, když přijdeš do školy?“ Ale ani jeden z nás nemyslel vážně, že bys tu mohla být. Tohle je to poslední místo na světě, kam bys utekla.

Terrence na mě jako obvykle čekal u skříňky. A já ho jako obvykle políbil na pozdrav. Zeptal se mě, jak se mám... jako obvykle. A já si pomyslel: Takhle to začíná. Jakmile to řeknu někomu jinýmu, tak se to stane realitou. Chtěl jsem mu lhát. Ale v tu samou chvíli mi došlo, že jestli mě něco naše rodina naučila, tak to, že se ti každá lež vrátí a lidi ti spíš odpustí, že jsi něco provedl, než když časem zjistí, žes jim celou dobu lhal. To, cos právě udělala Joeovi, mě přimělo vyhnout se tomu, abych něco podobnýho provedl Terrenceovi. Tak jsem mu řekl zkrácenou verzi. Znělo to míň definitivně, než to ve skutečnosti je. Nepředstíral jsem ale, že to tak není.

Taky jsem mu neřekl nic o tý skrýši a chybějících penězích ani o týhle mailový adrese. Slibuju, že o tom neřeknu nikomu.

Terrence to znepokojilo – ptal se mě, jestli jsem v pořádku a jestli pro mě může něco udělat. Řekl jsem mu, že může něco navrhnout, ale v tuhle chvíli se ve mně pere spousta emocí, smutek a zmatenost, zároveň úleva a rozrušení.

Terrence je moc milej, takže předstíral, že mě chápe. Má nějaký trable s rodinou, která se snaží předstírat, že o čem se nemluví, to neexistuje – tedy to, že je gay. Jenže jak moc je to blbý v mojí rodině, to jsem mu nikdy úplně nepřiznal.

Políbili jsme se na rozloučenou, jako obvykle. Šel jsem na ranní vyučování a na tvou počest jsem nedával pozor.

12

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 13

(OK, uznávám, že to nebylo fér. Vím, že by tě některý věci zajímaly.)

Teď je čas oběda a já sedím u jednoho z počítačů v knihovně a dávám bacha, aby se mi paní Goldsmithová nedívala přes rameno a neviděla, co píšu. Sloane se pořád nenašla, i když Joe mluvil s pár lidma, co ji dneska ve škole viděli, takže víme, že není někde s tebou. Myslím, že Joe je z toho zklamanej, ale mně dává smysl, že chceš být o samotě.

Chudák Joe. Chudák Sloane. Chudák já.

Uvědomuješ si, jak to bude těžký, že jo? Chápeš, v čem jsi mě tu nechala? A i když jsem asi šťastnej, že mám díky tobě dar věrohodnýho popírání („Fakt, Darrene, neměl jsem o tom ani ponětí!“), bylo by bejvalo docela fajn mít nějakej čas na přípravu.

A taky na rozloučení. Rád bych se s tebou rozloučil.

Ale zatím se spokojím s tím, že mi řekneš, kde jsi. Jestli jsi mi věřila natolik, žes mi nechala tenhle mail, musíš mi věřit i v tom, že mi dáš vědět, kde jsi a že jsi v pořádku. No a když ne tu první část, tak aspoň tu druhou. Máš to snadný – víš úplně přesně, kde jsem. Dovedeš si představit, co dělám. Víš, u kterýho jsem počítače – u toho samýho, kde jsi mě vždycky našla, když se v knihovně blížila zavíračka a bylo potřeba najít nějaký jiný místo, kde bychom se mohli vyhýbat domovu. Víš, co bude, až se vrátím domů a máma s Darrenem na mě budou řvát ještě víc. Víš – musíš to vědět –, jak zklamanej výraz bude mít Joe a jak dlouhou dobu ho bude ve tváři mít. Vím, že si těchhle věcí všímáš. A že víš věci, který já nevím. Ale taky spoustu věcí, který vím. Zamysli se nad tím na chvilku.

Doufám, že v tom není něco, co jsem udělal. Nechtěl bych bejt důvod, proč sis vybrala zrovna dnešek – proč jsi nemohla počkat dva měsíce, do konce školy. Nemyslím, že jsem ten důvod, ale rád bych v tom měl jasno.

Už je skoro konec oběda. Jdu to odeslat. Budu si dávat fakt 13

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 14

bacha, abych po sobě zametl stopy a ujistil se, že tenhle mail nenajde nikdo jinej. Takže mi můžeš odepsat.

Vážně, Beo. Odepiš mi. Bude děsně těžký zvládnout to, že jsi pryč, když mi nepomůžeš.

Vím, že jsi mě nikdy nepotřebovala. Ale kašlu na to, protože já tě prostě potřebuju.

Odepiš.

Ezra

14

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 15

Předmět: Já.

Od: Bea <b98989898@ymail.com> Komu: Ezra <e89898989@ymail.com> Datum: Úterý, 26. března 02:32 CST

Milý Ezi, ještě dýchám, pokud tohle myslíš tím v pořádku. A ne, nemůžu ti říct, kam jsem odešla nebo proč.

Můžu ti ale říct, že jsem odešla nadobro.

Sbohem, Hidden Valley Circle. Sbohem, Indiano.

Bylo to překvapivě snadný. Když jsem věděla, že odejdu, hodila jsem si do vyhledávače „jak utéct z domova“ a hned jsem měla všechny informace, který jsem potřebovala.

1. Utečte jen tehdy, když jste si naprosto jistí. (Hotovo.)

2. Plánujte dopředu. (Hotovo.)

3. Vzít si s sebou kamaráda může být užitečné i škodlivé. (Samozřejmě jsem počítala se škodlivou variantou.)

4. Neberte si s sebou moc věcí. (Hotovo.)

5. Bydlete někde, kde to zvládnete. (Výslovně varujou před pobytem v lese, protože „příroda je krutá“. Jasně, ten, kdo tohle napsal, nikdy nežil s mámou a Darrenem.)

15

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 16

16. Odejděte tehdy, kdy vás nikdo neuvidí ani si vás nevšimne. (Hotovo.)

17. Neberte si s sebou mobilní telefon ani nic jiného, co by se dalo použít ke sledování. (Hotovo.)

18. Vytvořte si falešnou identitu. (Hotovo.)

19. Nezanechávejte po sobě žádné stopy. (Hotovo.)

10. Před útěkem se chovejte normálně. (Hotovo.)

11. Přerušte všechny kontakty a neohlížejte se zpět. (Hotovo.

Víceméně.)

V týhle souvislosti je třeba říct, že útěk Beatrix Ahernový je přesně to, co od ní všichni čekali. Jistě, budou nějakou dobu naštvaní, ale dej jim pár měsíců, vykašlou se na to a budou jen sedět a říkat: „Co sis myslel, že se stane? Vždyť jí nebylo pomoci.“ Schválně si počkej. Skoro bych si přála, abych mohla být u toho a vidět to.

Mrzí mě ty peníze. A taky to, že jsem odešla bez rozloučení.

Tohle nemělo znamenat „jdi do prdele“. Ze všech lidí v mým životě jsi ten poslední, komu bych to udělala. Proto jsem porušila pravidla a založila si tenhle e-mail. Protože kdyby nebylo tebe, nikdy bych se zpět neohlížela.

Taky ti můžu říct, že: Neodešla jsem z důvodů, ze kterých si myslíš.

Nepřekvapuje mě, že Sloane nebere Joeovi telefon.

Joea můžeš litovat, ale nepřeháněj to. V tomhle mi můžeš věřit.

Jestli už toho na tebe bude u mámy a Darrena moc, zůstaň s Terrencem. Slib mi to.

16

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 17

Přestaň se cítit provinile. Čím dřív se toho zbavíš, tím líp.

A už na mě nemysli jako na Beatrix. „Beatrix“ patří do starýho života. K tomu novýmu patří nový jméno, nebo aspoň na chvíli vypůjčený. Ale neřeknu ti ho, protože by ses mě pak snažil vystopovat. Jsi můj mladší brácha a mám tě ráda, ale vždycky budu o krok před tebou.

S láskou Já p.s. Pokaždý používej anonymní prohlížeč. NIKDY nevyplňuj heslo automaticky. Dokonce ani na svým vlastním telefonu.

17

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 18

Předmět: Ty. Chybíš.

Od: Ezra <e89898989@ymail.com> Komu: Bea <b98989898@ymail.com> Datum: Středa, 27. března 07:45 EST

Milá BEATRIX, budu tě tak oslovovat pořád, ať už si ty budeš říkat jakkoli.

I když chceš, aby tě svět viděl jako někoho jinýho, pro mě budeš vždycky Bea. Taky se nepřestanu ptát, kde jsi.

Vím, že tohle už není tvůj problém, ale včera večer to nebyla zrovna moc zábava. Máma a Darren se dostali do stavu, kdy si uvědomujou, že pohřešovaná dcera nevrhá moc dobrý světlo na jejich rodičovský dovednosti. Takže první věc, kterou se ze mě snažili vytáhnout, nebyla, jestli o tobě něco vím, ale jestli jsem o tom někomu řekl. Ani oni mi nevěřej.

Chtěl jsem se mrknout, jestli ještě něco nenajdu, ale přišel jsem moc pozdě, protože zatímco jsem byl ve škole, máma tvůj pokoj prohledala. Fakt, vypadalo to tam, jako by dovnitř vlítlo asi tak sto psů a roztrhali všechno zubama na kusy. Teda ne že by ve tvým pokoji bylo někdy uklizeno, ale byl to předvídatelnej nepořádek. Víš, jak jsi vždycky říkala, že v něm pokaždý najdeš to, co potřebuješ – to jsem dokázal taky. Ale teď už to tak nebylo.

Všude bylo rozházený oblečení, to, co jsi nosila pořád, se mísilo s tím, který jsi nenosila nikdy. (Co sis vzala s sebou? Zatím se mi nepovedlo na to přijít.) Z knihovny byli vytažení všichni plyšáci a vypadalo to, jako by všichni byli podrobený výslechu. Po pokoji 18

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 19

byly poházený vzkazy od Joea – nebylo jich moc a všechny byly staršího data. Protože ti pořád posílal esemesky, bylo pro mě překvapení vidět jeho rukopis. Hádám, že ti je posílal ve třídě nebo mezi hodinama, když jsi nebrala telefon.

A když už mluvíme o telefonech – tvůj byl pryč.

Nevěděl jsem, co mám dělat. Těžko se na tebe můžu zlobit, že jsi nechala všechno ve svým pokoji, aby se to o sebe postaralo samo. Možná kdyby tvůj pokoj nebyl spojenej se zbytkem domu, všechno bys to před odchodem spálila. Nebo je ti možná fuk, kdo co uvidí. Co z toho je správně?

Vtipný je, že i když jsem se na tebe nezlobil, naštvanej jsem byl stejně. Přiznávám, že částečně kvůli tomu, že jsem si pomyslel, že když tohle dokážou udělat s tvým pokojem, nebudou mít problém udělat to samý s tím mým.

Ujistil jsem se, že je Darren v pracovně, a pak jsem našel mámu v kuchyni. Měla puštěnou televizi, ale nedívala se na ni. Když jsem vešel, sotva se na mě podívala. „Cos to provedla s Beiným pokojem?“ zeptal jsem se jí.

Chvíli to vypadalo, jako by se naše role vyměnily; ona byla dítě a já rodič, co ji právě přistihl při něčem, co neměla dělat. Viděl jsem jí na očích, že přiznává, že udělala něco špatnýho. Ale sotva jsem to stačil zahlídnout, bylo to pryč.

Změřila si mě pohledem. „Tímhle tónem se mnou nemluv.

Jen jsem se ji snažila najít.“ „Myslela sis, že se schovává v nějakým šuplíku? Nebo v koši na prádlo?“ „Tak a dost!“ Musel jsem na ni ale zatlačit. „Hledala jsi drogy? A našla jsi něco podezřelýho?“ Špatnej tah. Zatraceně špatnej. „Darrene!“ zavolala. „Mami, no tak…“ 19

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 20

Darren se objevil ve dveřích. Nebyl rád, že ho někdo vyrušil. „Co je?“ zeptal se. „Ezra mi právě řekl, že Bea bere drogy.“ „Nic takovýho jsem neřekl!“ „Proč by ses mě ptal, jestli jsem našla drogy, kdyby sis nemyslel, že je bere?“ NESNÁŠÍM TĚ! Chtělo se mi křičet. Devadesát devět procent času jsem doma. Jak jsi mě mohla nechat v pasti s těmahle lidma? Proč je musím poslouchat? Vím, že to máma měla těžký, když táta odešel. Vím, že nebylo snadný, když nás musela vychovávat těch pár let sama. Uvědomuju si, že nás zachránila před tím, aby se z nás stali bezďáci. Jsem za to vděčnej. Ale když byla schopná to všechno zvládat, ve který chvíli se toho vzdala? Když potkala Darrena? Nebo to přišlo postupně? Sotva si vybavuju dobu, kdy byla na naší straně. Vím, že to tak někdy dřív muselo být. Jenže pak přišel Darren, vymezily se hranice a už nejsme na stejný lodi. Skoro už ji nepoznávám, jak je daleko.

Darren začal mektat něco o tom, jak vždycky věděl, že bereš drogy, protože to vysvětluje tvoji nestabilitu a nezodpovědnost. „Nebojíš se, že třeba může být zraněná?“ zeptal jsem se. Musel jsem. „Není zraněná,“ řekla bezvýrazně.

A Darren… přísahám bohu, Darren musel dodat: „Tvý sestře nikdo neublíží. Jedinej, kdo jí může ublížit, je ona sama.“ To od něj bylo skutečně úžasný. Hádat se nemělo smysl, takže jsem se nehádal a odešel.

Když jsem byl ve svým pokoji, zavolal jsem Joeovi. „Co je?“ ozval se naléhavě, s nadějí v hlase. „Co se děje?“ A já si pomyslel, no jo, musel doufat, že mu volám nějaký novinky. Dobrý zprávy. Ale volal jsem mu jen proto, že jsem nevěděl, komu jinýmu bych měl zavolat. A taky proto, že jsem chtěl zjistit, jestli mě ještě ráno sveze.

20

az pujdes.qxp_Sestava 1 24.02.23 12:48 Stránka 21

Nepotřebuju tvoje svolení, abych Joea litoval. Musíš pochopit, že není možný slyšet všechno to zklamání z jeho hlasu, a nelitovat ho. A pokud jde o přehánění – co to v týhle situaci znamená, Beo? Budeš mi s tím muset pomoct, protože tam, kde trčím, není Joe ta osoba, která něco přehnala. „Proč nevolá?“ zeptal se mě.

A já mu odpověděl: „Protože nechce, abychom ji našli.“ Ono je to tak, že si můžeš říkat věci sám pro sebe furt dokola, ale ve chvíli, kdy je vyslovíš nahlas před někým jiným, stane se z nich něco úplně odlišnýho, jako kdybys vzala strach a dala mu pevnej tvar, kterej ti může opravdu ublížit. A když někdo jinej říká věci, který si opakuješ v hlavě, má to stejnej účinek. Měl by ses cítit líp, když se o to podělíš, ale taky je to pak míň popiratelný. „Nechce, abychom ji našli,“ zopakoval.

V tu chvíli jsem mu měl říct, že ses mi ozvala. Připadalo mi sobecký to neudělat. Ale taky jsem cítil, že kdybych mu to řekl, dozvěděla by ses to. A dokázal bych ti tím, že mi nemůžeš věřit.

Znám tě. Vím, že bych nedostal druhou šanci. Tentokrát ne.

Takže místo toho, abych mu naznačil, že jsi naživu, zeptal jsem se, jestli mě může ráno odvézt do školy. Řekl, že jo. Ale to tě asi nepřekvapuje.

Když jsme domluvili, zkusil jsem znova zavolat Sloane.

Nebrala to.

Večeři jsem se vyhnul. Máma a Darren jedli beze mě. Když jsem si později šel dolů pro něco do ledničky, máma byla pořádně vytočená. Pak přišel Darren, sebral studenou pizzu z mýho talíře, hodil ji do koše, postavil se před ledničku a stál tam, dokud jsem se nevrátil nahoru.

Snědl jsem nějaký tvoje ovocný tyčinky. Pak jsem se cítil divně, protože mi došlo, že když se nevrátíš domů, nikdo už žádný další 21