0043074

Richard Hotový Kateřina Šardická Magdalena Mintová Lenka Poláčková Sára Vůchová Martina Mátlová Anna Musilová Nicole Škorpilová Radek Blažek Mário Itsami Hostující autor Pavel Renčín

HISTORKY ZE TMY.indd 3

27.09.2022 15:42:42

Antologie českých hororových young adult povídek

HISTORKY ZE TMY.indd 5

27.09.2022 15:42:42

HISTORKY ZE TMY.indd 6

27.09.2022 15:42:42

Richard Hotový pochází z Brna, kde vystudoval obor cestovní ruch, ale ra­ ději než cestování po světě má rád tichou společnost knih.

Po maturitě začal studovat na Filozofické fakultě Masaryko­ vy univerzity, kde si kvůli své zálibě v historii a náboženství zvolil jako hlavní obor religionistiku. Jako malý chlapec zce­ la propadl citátu anglického básníka Johna Ruskina: „Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům.“ Ze všech literárních žánrů nejvíce přilnul k hororu, a to díky autorům, jako jsou Edgar Allan Poe, Howard P. Lovecraft nebo Stephen King.

Právě fascinace těmito proslulými spisovateli ho přivedla ke psaní hororových příběhů.

HISTORKY ZE TMY.indd 7

27.09.2022 15:42:42

Muž na zdi Richard Hotový

„Z tohohle místa mi naskakuje husí kůže,“ pronesla Anet do chladného večerního vzduchu. Znepokojeně si pro­ hlížela dvoupatrovou obdélníkovou budovu. Vymláce­ ná okna, časem rozložené dřevo střešní terasy a věkovité antény trčící k černému nebi (připomínaly jí nesourodou změť ostnatých drátů a nahodilých tyčových ukazatelů); to všechno vypadalo v přísvitu svítilen na mobilech jako zhmotnění té nejčernější noční můry. „Doufám, že na tomhle pofarmím nějaký vjús. Můj ka­ nál na YouTube se pomalu ale jistě ztrácí mezi konkurencí,“ pronesl Samuel, který si šteloval akční kamerku přichyce­ nou na čelence. Ještě že se před týdnem nechal ostříhat.

Teď byla jeho hlava, prosta otravných pramínků vlasů, skvělým stativem. „On ještě někdo chodí na YouTube?“ zakřenil se Erik a přitiskl se k Anet. Vyměňovali si tělesné teplo, jako by ani nestáli na periferii města, ale někde v pustině hor. „Hlavně tam nezapomeň nasekat tunu reklam, nejlíp jednu za kaž­ dých pět minut sledování.“ „Jo, to úplně nesnáším,“ zasyčela Anet. „Vždycky v tom nejlepším ti video típne nějaká blbá upoutávka na sušenky.“ „Slyšelas vůbec někdy o AdBlockeru, drahá sestřičko?

Aha, já zapomněl, na Instáči, kde vystavuješ polonahý 9

HISTORKY ZE TMY.indd 9

27.09.2022 15:42:42

fotky, žádný reklamy nejsou,“ neodpustil si pichlavou po­ známku Samuel.

Anet nasupeně zafuněla. „Porovnej si lajky u mých a tvých příspěvků, a pak mluv. Mně stačí zmáčknout jed­ no tlačítko na mobilu a už se ty palce nahoru jen sypou, zatímco ty musíš točit blbiny, aby si tě všimlo aspoň deset lidí.“ „Ano. Jedno tlačítko a asi tři hodiny líčení a vybírání vhodnýho spodního prádla, co?“ Erik přerušil jejich hašteření hlasitým tlesknutím. „Vy fakt nezapřete, že jste sourozenci.“ „Konečně!“ zajásal vzrušeně další člen skupinky, Ro­ bert. Právě se vracel z malé obchůzky pozemku. Jeho vypoulené oči pozorovaly skrze dioptrické brýle obro­ vitý trojboký hranol o velikosti nákladního auta vsazený do okraje budovy. „To je velmi zvláštní architektonický prvek, nemyslíte?“ „Podobnou trojúhelníkovou místnost má i jeden starej komunistickej hotel v Lanžhotě,“ přisvědčil Samuel a ově­ řil si ostrost kamery ve svém iPhonu. Když vše kompletně vyladil, zapnul nahrávání a konečně vzhlédl k opuštěnému hotelu, před kterým všichni stáli. „Tahle konkrétní sloužila jako společenská místnost. Svazáci tam pořádali žranice a tancovali na Michala Davida.“ „Společenská místnost ve tvaru trojúhelníku?“ divila se Anet. „V tý době byli všichni cáklí.“ „Cool diskoška,“ dodal Robert sarkasticky. Velmi ho po­ těšilo, že se Samuel jeho připomínce na rozdíl od ostatních zasmál. Znali se už od druhého stupně základky a jejich dlouze budované přátelství oba nasměrovalo i na stejnou 10

HISTORKY ZE TMY.indd 10

Richa rd Hotov ý

27.09.2022 15:42:42

střední školu. Oba byli vzhledem i povahou jako den a noc, avšak jejich společný zájem o paranormální jevy z nich udělal dva nerozlučné parťáky. To v jejich mozcích se zro­ dil plán navštívit během půlnoci zchátralý Hotel Přehrada a natočit strašidelnou challenge, která by jejich interneto­ vému kanálu zvedla sledovanost. „Nevěřím, žes nás do toho ukecal, Same,“ utrousil Erik.

S Anet tu byli jaksi do počtu. Zato Samuel a ten ťulpas Ro­ bert si dnešní noc užívali plnými doušky. „Dokážu být přesvědčivý.“ „No a co dál? Budeme tu jenom tak stát a mrznout, nebo nám už konečně řekneš, co máš za lubem?“ Erik už netrpělivě podupával nohama, jako by tím snad mohl urychlit čas. „Chtěl jsem si intro nechat na později, ale neva. Jen mi dejte chvilku, ať se Rob vhodně postaví před schody, kde pochytám nějaký dobrý záběry.“ „Doufám, že to není žádný blbý prank,“ ujišťoval se Erik, když s Anet sledovali, jak Robert teatrálně vyskákal pár schodů hned pod hlavním vchodem do hotelu – vy­ padal přitom jako kamzík na horách. „Fakt nemám náladu na špatný vtípky.“ Poslední slova už šeptal, protože věděl, že mu ti dva podivíni jen stěží věnují pozornost.

Samuel se postavil k patě schodů, přes obrazovku svého mobilu zkoumal ostrost obrazu. „Tak jo, Robe, seš ready?“ „Ready,“ odvětil Robert s natěšeným úsměvem na rtech.

Erik a Anet si vyměnili útrpné pohledy. Dokázali si před­ stavit lepší využití sobotního večera než šaškovat u chátra­ jícího baráku s mobilem a kamerou. „Á… akce!“ Muž na zdi

HISTORKY ZE TMY.indd 11

11

27.09.2022 15:42:42

Robert nasál studený vzduch do plic a spustil svůj pře­ dem naučený úvod. Pro jeho eidetickou paměť, která k jeho nerdovskému životu patřila stejně neodmyslitelně jako panictví, bylo učení se pětistránkového textu nazpaměť snadné jako lusknout prsty. „Právě stojíme před opuštěnou budovou Hotelu Přehra­ da, který je dnes jen křehkou vzpomínkou na normalizační léta naší krásné země. Budova se nachází jen několik desí­ tek metrů od jižního břehu rozsáhlé brněnské nádrže, kte­ rou místní nenazvou jinak než Prýgl. Stejně jako malebné okolí kolem vodní nádrže i pozemek, k němuž hotel patří, sloužil jako cílová destinace pro všechny návštěvníky, kteří dychtili po příjemných volnočasových aktivitách. Zatímco Prýgl si zachoval punc rekreačního areálu, Hotel Přehrada už takové štěstí neměl. Po sametové revoluci v roce 1989 kvůli privatizačnímu chaosu začal chátrat a trvalo dlouho, než se objevil kupec, který se odvážil do něj zainvestovat.

Nový majitel se pokusil navrátit tomuto místu zašlou slávu, ale marně. Uvnitř už najdeme jen prostory plné suti, střepů a jiného harampádí.

Podle dostupných zdrojů hotel v dobách své největší slávy nebyl přístupný každému. Budova a antukové hřiš­ tě pro sportovní účely sloužily pouze pro vybrané členy Socialistického svazu mládeže, organizace, která vznikla na začátku sedmdesátých let pod správou tehdejší KSČ.“ Erik a Anet, zaujati historií hotelu, mlčeli jako zařezaní, neodvážili se krom dýchání žádné jiné fyzické aktivity. Bra­ da jim spadla ve chvíli, kdy se Robert dostal k pověrám, kte­ ré měly hotel obestírat. Nevěděli, jestli mají ty legendy reál­ ný základ, nebo si je Samuel do svého scénáře jednoduše 12

HISTORKY ZE TMY.indd 12

Richa rd Hotov ý

27.09.2022 15:42:42

vymyslel, aby trochu okořenil prostou skutečnost. Anet, která studovala na střední škole cestovní ruch, věděla moc dobře, jak mocně mohou zapůsobit tajemné pověsti na uši posluchače. Každý průvodce si představení určité památ­ ky okoření zmínkou o bílé paní, která po večerech bloudí úzkými chodbami hradu, nebo o skřítcích, kteří kradou nepozorným turistům peníze. Všechny tyhle povídačky o duších a temných bytostech udržují divákovu mysl svě­ ží a pozornou. A to bylo přesně to, o co jejímu potrhlému bratrovi šlo; prodat svým fanouškům tohle místo do po­ sledního halíře. Hluboko v srdci na něj byla možná i pyšná. „Vypráví se, že v hotelu přebývá duch malé holčičky, kte­ rá tu v osmdesátých letech zemřela během školního výletu. Údajně měla spadnout z vratké balkonové terasy a zlomit si vaz. Očití svědkové z řad dobrovolných hasičů, jejichž stanice se nachází dole u břehu, hovoří o tlumeném dívčím zpěvu, který za hlubokých nocí vychází z horního patra bu­ dovy. Pro tento zvláštní jev nemají žádné vysvětlení. Může to být jen kanadský žertík, kterým se místní navzájem děsí, nebo tu opravdu bloudí neklidný duch mrtvého dítěte?“ Erik se opatrně naklonil k uchu své přítelkyně a pošep­ tal: „To si nemohli vymyslet nic lepšího než ducha malé holky? Provařenější téma neznám.“ Anet se škodolibě usmála. Milovala Erikův teplý dech na svém zátylku a vůni jeho parfému Saviola. Kdyby venku nebyla taková zima, hned by se po něm vrhla a přisála se k jeho výrazným rtům a dlaněmi obemkla jeho pevnou tvář s úžasně přitažlivými lícními kostmi. „Nyní budova nedobrovolně slouží jako přístřešek pro zbloudilé kolemjdoucí nebo jako útočiště pro bezdomovce Muž na zdi

HISTORKY ZE TMY.indd 13

13

27.09.2022 15:42:42

či narkomany. A i když není zákonem nařízeno nevstupo­ vat na pozemek Hotelu Přehrada, čas od času sem zablou­ dí policejní vůz s hlídkou,“ pokračoval Robert ve svém dechberoucím výstupu, při kterém vypadal jako profesio­ nální reportér. Po krátké dramatické odmlce dodal: „Nikdy totiž nevíte, jaké pochybné existence se tu mohou shro­ mažďovat.“ „Á… stop! To bylo par excellence!“ Samuel nadšeně za­ tleskal, a když Robert sešel ze schodů, poplácali se oba uznale přes ramena. „Měli ti dva někdy holku, nebo si vystačí sami se sebou?“ procedil skrze zuby Erik.

Anet znovu vyprskla smíchy, tentokrát mnohem hlasi­ těji. „Heh. Ale že by jim to spolu slušelo.“ „Tak a teď zlatý hřeb dnešního večera!“ zavolal Samuel a pokynul Anet a Erikovi, aby ho následovali. Anet letmo pohlédla do jednoho z děravých oken, za kterým vládla černočerná tma. Mohlo se tam schovávat cokoli, neviděné a číhající v závoji husté temnoty. Z té představy jí po celém těle naskočila husí kůže. Sevřela Erikovu ruku pevněji v ja­ kési němé, naléhavé prosbě o ochranu. Čtveřice vystoupala po schodišti ve tvaru L k hlavnímu vchodu. Dvojité dveře byly vysklené, zbyly z nich jen želez­ né rámy a zplihle visící klika. Dovnitř vcházeli po jednom a opatrně, aby se nepořezali o zbylé střepy. První vešel Sa­ muel s blikající kamerou nad pravým uchem, druhý Ro­ bert, který se roztěkaně rozhlížel po okolí, hned za ním Anet a jako poslední Erik, jehož kožená bunda vrzala v nastalém tichu. Ostré světlo chytrých telefonů rozháně­ lo vlezlou temnotu, která neochotně ustoupila a poraženě 14

HISTORKY ZE TMY.indd 14

Richa rd Hotov ý

27.09.2022 15:42:43

se usadila do stinných koutů přijímací haly, kde vyčkávala na příležitost znovu se ujmout moci. „To přenášíš naživo?“ zeptala se Anet, která se nervóz­ ně kousala do spodního rtu. Tíha atmosféry na ni dopadla jako obrovitý kámen. I když se před chvílí snažila tvářit nebojácně, její zneklidněnou mysl pomalu ovládal prostý lidský strach.

Samuel se plácl do čela. „Jasně že ne! Musím to sestříhat, aby to nějak vypadalo.“ Anet se držela poblíž Erika, kdyby náhodou došlo k ne­ čekaným událostem. Nebála se ani tak přízraků z onoho světa, i když i takové myšlenky jí rozechvívaly nervy v těle, jako spíš skutečných šílenců z masa a kostí. Robert mluvil ve svém přednesu o feťácích. A ti, když měli schízu, mohli představovat vážné nebezpečí pro své okolí. Erik naopak vypadal jako někdo, kdo si nenechává vylidněné chodby plné nepořádku a zákeřných děr v podlaze zažrat pod kůži. Jeho kyselý škleb a znuděný pohled vypovídaly, že byl duchem napůl jinde. Nepřipouštěl si nebezpečí, ať už přirozeného či nadpřirozeného původu.

Robert na okamžik povolil ve své pozornosti a zakopl o něco, co vypadalo jako kus polámané kancelářské židle.

Všichni sebou ostražitě trhli. „Máme tu hardcore překážkovou dráhu,“ zasmál se Erik a kuželem bílého světla přejel po recepčním pultu, který se topil pod nánosy letitého prachu. Za pultem visela dře­ věná skříňka, zřejmě úschovna klíčů. Když vzhlédl, spatřil probořený strop, ze kterého visely jako pralesní liány různé elektrické kabely obalené skelnou vatou.

Samuel si se zaujetím natáčel francouzská okna, za Muž na zdi

HISTORKY ZE TMY.indd 15

15

27.09.2022 15:42:43

kterými se rozprostírala dokonalá džungle keřů, malých stromků a popínavých rostlin. „Někde tam musí být to antukový hřiště.“ Robert na Samuelova slova zareagoval jako můra na světlo. Okamžitě přispěchal ke svému kamarádovi a za­ čal s další přednáškou. „Hřiště bylo součástí okrasné zahra­ dy, ale ta je, jak vidíme, totálně zarostlá divokou vegetací.

Z Google maps jsem zjistil, že za zahradou je zalesněný svah a tam někde na kamenných terasách stojí ještě pár obytných chatek.“ „Můžeme už prosím udělat tu tvou challenge? Nechci tady mrznout až do svítání,“ naléhala Anet. „Má pravdu, Same,“ podpořil ji Erik. „Natočíme to a pak si to tady klidně prolezte od sklepa až po půdu. My s Anet máme ještě nějaký plány a tak.“ „Když jinak nedáte, vy kverulanti,“ povzdychl si Sa­muel a svolal skupinku doprostřed haly. „Pro naši challenge mu­ síme do prvního patra. Tam je pokoj s mužem na zdi.“ „Že je tam pokoj s čím?“ podivil se Erik. „Jeden dosti zachovalý pokoj, kde je na zdi namalovaný divný týpek. Všude kolem něj jsou uhlem načmárané obrá­ cené kříže. Je to fakticky strašidelný,“ vysvětloval Robert. „Kolují zvěsti, že když se tam zavřeš a špatně spočítáš namalovaný kříže, navěky zmizíš,“ přisadil si velitel výpra­ vy s kamerou na hlavě. „A my to půjdem očekovat.“ Z Erikova hrdla se vydral hurónský smích, což oba lovce přízraků popudilo. Jen Anet se tvářila, jako by z ní vyprcha­ ly všechny emoce. „Proč by je někdo dobrovolně počítal?“ „Je to výzva,“ bránil Robert svého kamaráda. „Něco jako Krvavá Mary nebo stezka odvahy na táboře.“ 16

HISTORKY ZE TMY.indd 16

Richa rd Hotov ý

27.09.2022 15:42:43

„Blbost!“ sykl Erik podrážděně.

Nastalo ticho. Chodbami hotelu čas od času zahučel průvan, který se protahoval štěrbinami ve zdech. Najednou nikdo nevěděl, co říct, jelikož nad skupinkou odvážlivců visela nedávno vyřknutá slova, která mohla být roznětkou k ostřejší výměně názorů. Nakonec se všichni uklidnili. „No dobře,“ vydechla do nočního klidu Anet. „Uděláme to rychle a žádný blbiny!“ * * * Prošli tmavou chodbou, kterou po obou stranách zdobily barevné graffiti. Jejich opatrné kroky tlumil zaprášený bě­ houn, který páchl po moči a plísni. Erik si každou chvíli tropil žertíky, že slyší zpěv holčičího ducha, teprve až Anet mu tyhle srandičky zarazila. Minuli chodbu zabarikádova­ nou dřevěnými skříněmi, spadenými policemi a něčím, co vypadalo jako plastový stůl bez nohou. Na vrcholu téhle nevzhledně naskládané pyramidy byla zapíchnuta plastová kostra slunečníku. „Obejdeme to vrchem,“ zavelel Samuel. „Vezmeme to přes druhý patro na konec chodby, tam je další schodiště.“ „Se tu vyznáš, Same,“ ozval se Erik. „Nejsem tu poprvý.“ „Aha, tak jak to, žes nevěděl o tý hromadě krámů, co nám odřízla cestu?“ Samuel se zastavil a pomalu se ohlédl. „Ještě před dvě­ ma týdny to tady nebylo.“ Poslední slova všechny silně znepokojila. Kdo nebo co zatarasilo průchod prvním patrem? Než ale stačil někdo Muž na zdi

HISTORKY ZE TMY.indd 17

17

27.09.2022 15:42:43

tuto otázku vyslovit, už stanuli před oprýskanými dveřmi s číslem 134, které podle Samuela vedly do pokoje s mu­ žem na zdi. „To tu je tolik pokojů?“ podivila se Anet. Prokřehlé ruce si schovávala v kapsách lyžařské bundy. „Původně měl hotel kolem třiceti pokojů, takže ne,“ mudroval Robert. „Těžko říct, co to číslo znamená.“ Erik si už poněkolikáté všiml, jak ten přemoudřelý blbec klouže pohledem po Anetině zadku uvězněném v přiléha­ vých černých legínách. Nechtěl tu ztropit žárlivou scénu, ale to jeho očumování mu leželo v žaludku. Když vstupo­ vali do pokoje, naschvál mu sešlápl patu u boty, aby mu to vrátil. Kdyby tu byli sami, s radostí by mu zatloukl brýle hluboko do čela.

Pokoj budil dojem stísněnosti. Kdyby se na jeho konci nenacházelo francouzské okno vedoucí na balkón, při­ pomínal by spíš plesnivou kobku, kam zavírají duševně nemocné pacienty. Uprostřed místnosti byla povalená zá­ chodová mísa s urvaným prkýnkem. „Zřejmě nějaký rádoby umělec,“ okomentoval nevšední výjev Erik. „Asi se někomu nechtělo chodit přes chodbu na vecko,“ zavtipkovala Anet.

Všude se válely mechem obrostlé cáry rozkládajících se koberců. Nejdrastičtěji vypadaly vypouklé matrace na­ sáklé vlhkostí, které připomínaly nafouklé vaky s mrtvo­ lami. Co však poutalo nejvíc pozornosti, byla amatérská kresba muže na sádrokartonové stěně. Zobrazovala říd­ ce obrostlou hlavu, mírně ohnutý kostnatý trup, nepři­ rozeně dlouhé ruce mířící směrem ke dveřím a něco, co 18

HISTORKY ZE TMY.indd 18

Richa rd Hotov ý

27.09.2022 15:42:43

připomínalo křivé pahýly nohou. Bizarní čmáranici oble­ tovaly jako nějaká ďábelská aura, která všem přítomným sdělovala rouhavá tajemství, obrácené kříže. „Takže s tímhle úchylem tu budeme zavření?“ „Přesně tak, sestřičko,“ přitakal Samuel. „Budeme se střídat jeden za druhým. Jakmile si každý odbude svoji challenge, může místnost opustit.“ „A když tu jen třicet sekund počiluju a vykašlu se na po­ čítání křížů, jak to asi zjistíš?“ napadlo Erika, který se vy­ kláněl z roztřískaného francouzského okna. Pořádná výška, pomyslel si. „Když si troufneš, tak klidně. Ale nepočítat znamená to samý, jako napočítat špatně,“ zopakoval Samuel pravidla. „A pak hurá do říše zapomnění.“ „A když to udělám špatně, tak co? Vyleze ten chudák ze zdi a poprosí mě o nějaký drobný na chlast a bagetu?“ utahoval si Erik z celého toho praštěného plánu.

Všichni opustili pokoj a začali hrát Kámen, nůžky, papír o to, kdo půjde první. Erik jejich dětinské máchání pěst­ mi zastavil se slovy, že vyzve toho zazděného démona bez zbytečných řečí hned. Ostatní za ním zavřeli dveře, které varovně zakvílely v pantech. Robert si v duchu přál, aby toho namistrovaného frajírka vtáhla odvrácená dimenze a navěky zmizel z povrchu zemského. K jeho zklamání se dveře znovu otevřely. Erik v nich stál rozchechtaný od ucha k uchu, nejevil žádné známky traumatu. „Tak kolik jich máš?“ tázal se Samuel s kamerou namí­ řenou přímo na Erikův obličej. „Mínus třicet osm.“ Idiot, problesklo Samuelovi hlavou.

Muž na zdi

HISTORKY ZE TMY.indd 19

19

27.09.2022 15:42:43

Jako další šel Robert. Následoval Erikova příkladu a při­ hlásil se sám. Myslel si, že tak na Anet udělá dojem jako dobrodruh, který se hned tak něčeho nezalekne. „Šedesát šest,“ pyšnil se svým zjištěním, zároveň se v jeho hlase odrážel tón úlevy, že se nepropadl do beze­ dných hlubin pekelných. „Asi to má evokovat číslo Šelmy z Bible.“ Když si odbýval svoji směnu Samuel, nespouštěl kameru a zrak z antropomorfní malby. Snažil se soustředit na počí­ tání, ale záludně přivřené oči pána na zdi ho neustále vy­ rušovaly. Když opouštěl pokoj, zdálo se mu, že se zákeřný úšklebek na mužových rtech posměšně protáhl do tvaru půlměsíce. „Padesát devět!“ řekl a podezřele rychle za sebou zavřel dveře. „Hustý!“ hvízdl vzrušeně Robert. „Každý zatím máme úplně jiná čísla.“ Samuel loktem šťouchl do své sestry. „Teď je řada na tobě, Anet.“ „Hvězda vstupuje na molo,“ řekla a houpavými kroky vykročila do místnosti. Když za sebou zavírala, obdarova­ la svého bratra vztyčeným prostředníčkem. „Pozdrav pro tvoje diváky.“ * * * Se zapomenutou budovou se čtveřice středoškoláků roz­ loučila krátkým pohledem, pak zamířila na parkoviště.

Erik a Anet si vesele vykračovali, zatímco Samuel a Robert za nimi zaostávali a rozdýchávali infarktové momenty 20

HISTORKY ZE TMY.indd 20

Richa rd Hotov ý

27.09.2022 15:42:43

z předešlých deseti minut. Anet jim totiž přichystala ne­ milé překvapení. Vše probíhalo stejně jako předtím, tedy až do chvíle, kdy se z pokoje 134 ozval šílený řev. Erik vy­ razil dveře a jako správný zachránce se vydal své přítelkyni na pomoc, hned v závěsu měl Samuela, který větřil senzaci, a Roberta. Pokoj vypadal prázdně, po Anet ani stopy. Jako první zpanikařil Robert, který zmateně pobíhal sem a tam jako splašená kobyla. „Anet! Kde jsi! ANET!“ křičeli jeden přes druhého, za­ tímco zkoumali každý centimetr místnosti. Pak se v miho­ tavém bílém světle mobilů něco pohnulo. Zpoza staré ko­ mody, která stála hned vedle otevřených dveří, se vyloupla černá silueta. „Baf, vy srágory!“ zapištěla Anet. „To jsem vás dostala!

Všechny jsem vás dostala!“ Erik se smál společně s ní, asi to považoval za vyvede­ ný fór, i když sám proti podobným vylomeninám vznášel námitky. Smáli se ještě teď, když mířili přes opuštěné par­ koviště k autu. „Hej, Same,“ zavolal Erik. „Ségru ti vrátím až zítra od­ poledne.“ Neušlo mu, že Samuel a jeho pohůnek vypadají, jako by právě procházeli těžkou životní krizí. Dělalo mu to upřímnou radost, hlavně při pohledu na Roberta.

Robertova pihovatá tvář se zbarvila do karmínova. Jak jen si přál být na Erikově místě! Mít lásku, se kterou může sdílet pocity štěstí a tělesné blízkosti. Věděl moc dobře, jaké další plány pro dnešní noc Erik a Anet mají. Velmi pi­ kantní a vzrušující plány. Pohledem uhnul do strany, aby se nemusel dívat, jak oba nasedají do vytuněného černého Golfa – šťastní, spokojení a divoce zamilovaní.

Muž na zdi

HISTORKY ZE TMY.indd 21

21

27.09.2022 15:42:43