0043028

René Decastelo

SLUNECNA 5 Další pokračování vašich oblíbených příběhů

SLUNECNA 5.indd 1

17.02.2022 20:02:16

SLUNEČNÁ 1

KONEC POHÁDKY? Janek se budí a hledá vedle sebe Týnu, ale ta tam není. Je překvapený, kouká na hodinky a nezdá se mu to. Je moc brzo. Zvedá se z postele a obléká se. Než ale stihne vyjít ven, Týna se vrací. Je otrávená. „Byla jsem se podívat na pastvinu. To je strašný, co tam ten Roman dělá.“ „Přibyly nějaký auta?“ Týna si otráveně sedne na postel. „Jo, samý vraky a je to strašný. Takhle tu louku úplně zničí.“ Janek je ale odhodlaný. „Zabráníme mu v tom.“ Týna nechce Jankovi vyčítat, ale trochu jí to ujede: „Jenže jak? To říkáš celou dobu, co jsem Sylvě ustupovala, ale zatím se nám to moc nedaří. Měla jsem se se Sylvou soudit. Kdybych neustoupila a tu louku jí nedala, tak by ji Romanovi neprodala. Je zpátky na statku a polepšená.“ „Ale tos nemohla vědět, prostě je zbytečný to teď řešit. Na louce žádný vrakoviště nebude, dneska všechno zařídím.“ „I kdybych ti věřila, tak stejně bude pastvina už od těch aut zničená, a kdyby se toho dožil táta, tak se na mě bude zlobit.“ „Nebude, protože stejně jako já by pochopil, žes nemohla udělat nic jinýho.

Prostě to zvládneme.“ Týna nevypadá, že by ji Janek nějak uklidnil. A tak ji Janek vezme do náruče a obejme ji. To Týna potřebovala momentálně nejvíc.

Sylva schází po schodech dolů a překvapeně sleduje Karolínu s Vildou, kteří spolu vrkají u snídaně. Karolína Vildu krmí. „Jen papej, Vildíku, abys měl sílu, v poslední době ti nějak dochází.“ 3

SLUNECNA 5.indd 3

17.02.2022 20:02:16

SLUNEČNÁ 5 Sylva dojde k výčepnímu pultu, kde Róza umývá sklo. Vilda i Karolína už vědí o Sylvě, ale pořád se věnují sobě, tedy hlavně Karolína Vildovi. Róza se zeptá Sylvy: „Proč se tak mračíš?“ Sylva otráveně zahučí. A ukáže hlavou ke stolu Vildy a Karolíny. Róza jí šeptne: „Proč teda něco neuděláš, když ti na něm takhle záleží?“ Sylva má ale špatnou náladu. „Protože už jsem to pokazila a teď mě to štve.“ „Napravit se to dá vždycky, prostě s ním promluv.“ „Bohužel to nebude jednoduchý, protože jsem ho urazila, odehnala a vlastně i ponížila – až pak jsem zjistila, že Karolíně na něm moc nezáleží. Nejspíš ho totiž podvádí.“ Róza se překvapeně podívá na Karolínu s Vildou, kteří se zrovna smějou. „Viděla jsem ji, jak se líbala…“ Sylva se zarazí, nechce prozradit jméno. „Je jedno s kým. Spíš mi řekni, jestli mu to mám prozradit. Nebo co mám dělat?“ „Tak to je sakra těžký rozhodnutí. Když mu to řekneš, tak mu ublížíš a bude to vyčítat i tobě. A když ne…“ Sylva doplní za Rózu: „Tak až na to přijde, bude naštvanej ještě víc, jestli zjistí, že jsem o tom věděla. Takže mu to řeknu.“ „Nebylo by lepší promluvit s Kájou? Třeba se s ním rozejde, když bude vědět, že o ní víš. Třeba ho aspoň přestane podvádět.“ Karolína s Vildou se zvedají, už dojedli. Sylva raději jde do kuchyně, aby s nimi nemusela mluvit.

Zdeněk pomáhá Konvičkové s výrobou sýrů. „A neděláme těch sýrů nějak víc?“ „Děláme, Zdeňku, protože mám novýho odběratele. Chlápka, co vlastní několik obchodů s biověcma v Praze. Ozval se sám. Dostal nějaký dárkový balíček od známých a v něm byl i můj bylinkovej sejra.“ Zdeněk Konvičkovou povzbuzuje: „To zní jako z nějaký pohádky o americkým snu. Kolik toho od tebe chce odebírat?“ „Přijede se domluvit.“ Teď jí Zdeněk nerozumí. „Proč toho vyrábíš teda víc, když ještě nejste domluvený?“ Ale Konvičková mu hned vysvětlí: „Chci bejt připravená, abych mu mohla dodávat co nejdřív. Když to nevezme, tak to prodám někomu jinýmu. Se zbožím si vždycky poradím.“ 4

SLUNECNA 5.indd 4

17.02.2022 20:02:16

Konec pohádky?

Ozve se zaklepání a dovnitř nakoukne Kovanda, to on je majitel několika obchodů s biopotravinami. Konvičková se rozzáří, protože se připravuje na byznys. „Vy jste asi pan Kovanda. Tohle je můj pomocník, doktor Vacek. Dohlíží na to, aby celý proces byl zdravotně nezávadný. Kvalita je u nás na prvním místě.“ Zdeněk se na Konvičkovou zle podívá, nelíbí se mu to. Ale nepodrazí ji. Kovanda řekne: „To se mi líbí…, jsem z vás nadšenej. Teď mi řekněte, kolik byste nám mohla dodávat? Potřebuju aspoň tisíc kousků.“ Konvičková se usmívá. „Týdně? To zvládneme v pohodě.“ Kovanda ji překvapí: „Ne, denně, včetně víkendu. To se u nás prodá úplně v pohodě. Samozřejmě počítám s množstevní slevou.“ Konvičková je z toho počtu překvapená, stejně jako Zdeněk.

Veterinář si hraje s Vašíkem. Vtom se otevřou dveře a do pokoje se hrne Julie. Veterinář se rovnou hájí: „Julčo, nemusíš mě kontrolovat, přece to s ním zvládnu.“ „Nekontroluju, jdu se poradit, musím letět točit k moři a teď potřebuju naše pasy, aby nás mohli zapsat.“ Veterinář se pro jistotu zeptá: „Nás?“ Julie mu nadšeně sděluje: „Poletíte s Vašíkem se mnou. Tejden u moře si přece užiješ.“ Veterinář ale odmítavě řekne: „Užil bych si ho, kdybych na něj měl čas. Ale nemám. Víš, že rozjíždíme kliniku a máme stovky objednávek. Asi tě zklamu a pošlu tě samotnou…“ „Vážně by to nějak nešlo, Martine? Moře bychom přece oba potřebovali.“ „Jestli budeš mít stejně volna jako tady, když natáčíte, tak bychom se ani nepotkali. Já bych byl celý den s Vašíkem na pláži a ty bys večer padla zničená do postele.“ Julie je zklamaná. „Takže se mnou vlastně ani nechceš jet.“ Veterinář ji pohladí. „Chci, ale vážně nemůžu. Mohl bych pokazit projekt, na kterým děláme už měsíce.“ Lída s Frantou jdou k autu. „Františku, počkáš tam se mnou, abychom věděli, co je potřeba podat. Když bude třeba, abys něco vyplnil, tak to pak uděláme u mě v kanclu.“ Už chtějí nastupovat do auta, když vtom na ně volá Týna. Týna k nim přichází s Jankem od statku. Lída se podívá na hodinky.

5

SLUNECNA 5.indd 5

17.02.2022 20:02:16

SLUNEČNÁ 5 „Týnko, my už spěcháme. Mám dneska úřední den.“ Janek převezme iniciativu: „Nezdržíme vás dlouho, jen se potřebujeme domluvit ohledně toho vrakoviště.“ Lída se na ně usměje a s převahou jim oznamuje: „Už se o to nemusíte starat, jedeme to s Františkem zařídit, na životním mu nařídí okamžitý odstranění.“ Janek s pochybami prohlásí: „Nemyslím si, že by Roman byl tak blbej, aby si to nepohlídal. Když to chystal, musel počítat, že po něm půjdou a budou mu chtít napálit třeba i velkou pokutu.“ Lída si je ale jistá. Naznačuje Jankovi, že ji nemá školit: „S pokutou počítal správně, ale úřad se obejít nedá. Na tohle všechno jsou přece zákony.“ „Já vím, paní Vacková, ale na tohle byl Roman vždycky dobrej, uměl balancovat na hraně. A o to se nejspíš postaral i teď.“ Janek se chce dál dohadovat, ale Týna mu naznačí, aby toho nechal. Lída s převahou oznamuje: „Dáme vám vědět, dokdy to vrakoviště bude muset odklidit.“ Lída spokojeně nastupuje do auta a s Frantou odjíždějí. Janek se podívá na Týnu.

Oba vědí, že Lídin plán neklapne.

Zdeněk je sám v sýrárně a pracuje. Je otrávený, protože samotného ho to vůbec nebaví. Konečně se vrací Konvičková. Zdeněk nevrle řekne: „Už jsem ti s tím tady chtěl seknout.“ Konvičková nechápe. „Protože jsem tu sám… A protože lžeš, jako když tiskne. Já jsem nějakej lékařskej dozor?“ „A nejseš? Pořád mě tu poučuješ, co můžu a co zase nemůžu. Takže jsem to jen zabalila do hezčího obalu a naservírovala jsem mu to. Byznys je občas o tom, že něco vytuníš a další informace zatajíš, ale to ti snad nemusím vysvětlovat.“ „To ne, ale vysvětli mi, jak chceš stíhat tisíc sejrů denně.“ Konvičková si je jistá, že to zvládne. „Bude to chtít nějakou menší změnu, ale půjde to.“ Zdeněk jí to ale nevěří. „Zdesetinásobíš produkci? Tomu sama nevěříš.“ „Musím, přece si nenechám ten kšeft utýct. Domluvím se s ženskejma z ves­nice.“ Konvičková ze sýrárny odchází. Zdeněk se na ni šokovaně dívá. „Počkej, počkej, kam jdeš? Děláš si ze mě legraci? Necháš mě tu samotnýho?“ Konvičková ho líbne na tvář. „Musím shánět mlíko, ale Zdendo, seš zlatej a neboj, oplatím ti to. Jedu.“ Konvičková odchází a Zdeněk by po ní nejradši mrsknul sýr, který drží v ruce.

6

SLUNECNA 5.indd 6

17.02.2022 20:02:16

Konec pohádky?

Týna pomáhá Bětě, Janek sedí u stolu. Vypadá to, že nic nedělá. Karolína čeká, až jí dají porci jídla, co má donést do hospody. Přichází s pozdravem Hana. Všichni jí odpovídají a Janek se zvedá od stolu. Hana mu oznamuje: „Obávám se, že jste moc velký optimista, jestli si myslíte, že vám Roman ty pozemky prodá.“ „Proč by ne? Nabídnu mu slušnou cenu a jsem si jistej, že ji přijme. Protože mu docházejí peníze a lidi, co mu něco půjčili, jsou už nervózní.“ Hana kývne. „Kdyby to od něj kupoval někdo jinej, tak tomu věřím, ale vám to neprodá. Roman si vás jen vychutná… Pořád je to Pupík. Co kdyby to od něj chtěl koupit někdo úplně jinej, nenápadnej a stejně dravej, jako je Roman.“ Janek kývne. Hana podává Jankovi desky se smlouvami a sedá si ke stolu. „Něco jsem připravila. A myslím, že by se to Romanovi mohlo líbit.“ Janek si desky bere a jde si to přečíst.

Sylva přijíždí autem před statek a zastavuje. Už chce vystoupit, ale všimne si, že ke statku přichází Štěpán. Protože se s ním nechce potkat, zůstane raději v autě.

Pořád má ze Štěpána špatný pocit. Ale to už od statku vybíhá Karolína. Sylva je v šoku, když slyší, jak Karolína se Štěpánem vrkají. „Mám jen půl hodinky, pak se musím vrátit do hospody.“ „Víš, že mám mít mnohem delší zdravotní procházky?“ „Ale taky vím, že je v pohodě zvládneš sám. Nejseš žádnej invalida. Teda fyzicky…, mentálně trochu jo.“ Štěpán se zasměje a řekne: „Chtěl jsem říct, že chodím radši s tebou, ale po tvých ‚lichotkách‘ to neřeknu.“ Karolínu vtipkování a špičkování se Štěpánem baví. „To je dobře, protože ti musí bejt jasný, že není vůbec jistý, že chození s tebou baví i mě.“ „Jistej si samozřejmě nejsem, ale počítám, že kdyby tě to nebavilo, tak se na mě vyprdneš.“ Karolína si ho dobírá: „No…, anebo mi tě je prostě líto. Protože mě prostě nedoběhneš.“ Karolína vyrazí od statku a Štěpán vyběhne za ní. Sylva to jen šokovaně pozoruje. V jednu chvíli si je chce dokonce vyfotit, ale pak to neudělá. Když odběhnou, z auta vystoupí.

7

SLUNECNA 5.indd 7

17.02.2022 20:02:16

SLUNEČNÁ 5 Štamgasti už sedí v hospodě a dojídají. Róza jim jde sebrat prázdné talíře. Po schodech dolů běží Julie a Róza odchází směrem do kuchyně, ze které vychází Týna.

Julie je ráda, že ji vidí. Zastaví se u výčepního pultu a mluví polohlasně, aby je nikdo nemohl slyšet. Štamgasti se začnou dohadovat o tom, kdo z nich se nejvíc bojí manželky. „Týno, jsi hodná, že sis udělala čas. Chci ti říct skvělou zprávu.”

Julie nasadí americký úsměv a oznamuje to jako výhru v loterii: „Tam ta da dá.

Raduj se, protože pojedeš k moři, Týno!“ Týnu tím překvapí. „Já? A jak jsi na to přišla?“ „Vylučovací metodou. Řekla jsem si, že je absolutně vyloučený, že bys tam se mnou nejela. Abych nemusela odpovídat na každou tvoji otázku, shrnu to.

Jedeme točit k moři a já s sebou potřebuju někoho, kdo by mi pomohl postarat se o Vašíka.“ Týna konečně chápe. „Takže nějakou chůvu?“ „Ne, nejlepší kámošku, který bych se nebála svěřit svoje milovaný dítě. Takže už se těšíš? Jedeme za pár dní.“ „Netěším, protože s tebou nemůžu jet.“ „To neříkej, Týno, já na tebe spolíhám.“ „Proč nevezmeš Martina?“ „Protože má spoustu práce. Ty jsi kámoška, musíš si udělat volno.“ „Nezlob se, Julčo, ale vážně to nejde. Zeptej se Běty.“ „Už jsem se samozřejmě ptala. V jejím věku se jí už nechce takhle daleko.“ Týna se směje. „Takže já jsem poslední volba?“ „Nejsi poslední volba…, to je máma. A udělám všechno, abych jí nemusela říkat.

Budu tě ukecávat tak dlouho, až povolíš.“ „Vážně ne, Julčo.“ Týna odchází směrem k pokojům a Julča jde za ní a pořád opakuje slovo prosím. Štamgasti se kvůli tomu přestanou bavit a jejich rozhovor sledují. Mají pocit, že Julče hráblo.

Roman sedí s nohama na stole. A píše si textové zprávy s Klárou. Ozve se zaklepání na dveře. Roman to ignoruje. Někdo zaklepe znovu. Roman si otráveně sedne normálně, položí telefon a pozve neznámého dál. Do kanceláře vejde obchodník Pleskot, solidní muž středního věku v drahém obleku.

8

SLUNECNA 5.indd 8

17.02.2022 20:02:17

Konec pohádky? „Dobrý den, Romane, jsem Viktor Pleskot. Máte na mě chvilku? Já jsem tu obchodně… Asi jste už slyšel o mých developerských firmách Pleskot Arch a Pleskot Project.“ „Měl bych?“ Pleskot se sebejistě zasměje. „Pokud ne, budu muset vyměnit šéfa marketingu.“ Roman s ním nemá trpělivost, a tak vyhrkne: „Pane Pleskote, co chcete?“ „Objíždíme obce v této lokalitě a sháníme vhodné prostory pro stavbu našeho projektu rekreačního bydlení. Tipujeme zajímavé lokality a dostali jsme se k vrakovišti za Slunečnou. Já se do toho místa zamiloval… – a prej patří vám.“ Roman nemá trpělivost, rád by se ho zbavil. „Pozemek ano, ale pronajímám ho.“ Pleskot se vytahuje: „Co kdybych vás toho břemene zbavil a koupil ho od vás? Chcete tam mít raději vrakoviště než luxusní rezort pro úspěšné? Ukážu vám naše plány.“ „Ten pozemek není na prodej.“ „Když mě vyslechnete, tak přece nic neztratíte.“ Pleskot už vytahuje počítač a Roman mu v tom nebrání.

Janek sedí v kuchyni s Pleskotem a Hanou. Týna zvědavě poslouchá. „Klaplo to přesně, jak jste plánovali. Líbí se mu to.“ Janek je nadšený. „Tak to je dobře. S cenou souhlasil?“ Ale Pleskot ho zklame, protože prohlásí: „To bohužel ne. Je z toho tak nadšenej, že chce do firmy vložit pozemky – a za to chce podíl.“ Týna se bojí, že to je problém. „To je blbý, co?“ Janek tušil, že může nastat komplikace. „Je, ale museli jsme s tím počítat, Roman není zase takovej blbec, jak jsem si myslel. A nejspíš není ještě dost zoufalej. Připravíme přesně, co chce. A pak ho od tý firmy odstavíme. Jsem přece lepší než on.“ Hana je opatrná a raději vytahuje karty. „Ale on je větší podvodník, takže by to nemuselo klapnout.“ Hana jednu kartu otočí. Jankovi na ni ukáže – kolo štěstí. „Ale nevychází nic špatnýho…, ale ani dobrýho.“ Janek kývne a pokračuje, jak měl v plánu: „Dobře, takže teď se vší vážností připravíme Romanovi firmu na míru, aby do ní vložil pozemky. To bude první krok k tomu, aby všechny ty auta odvezl.“ 9

SLUNECNA 5.indd 9

17.02.2022 20:02:17

SLUNEČNÁ 5 Týna chce vědět, co bude dál, a tak prohodí: „A pak?“ „Existuje způsob, jak ho z tý firmy dostaneme ven…, a až bude jen naše, normálně Romanovi za pozemky zaplatím, protože nechci bejt stejnej hajzlík jako on.“ Týna se spokojeně usměje. Hana taky. Podívá se na Týnu. „Tohle je vaše práce, Týno.“ Týna kývne, vůbec jí to nevadí, bere to jako pochvalu.

Sylva zaklapne počítač, Vilda se zvedne ze židle a protahuje se. „Hotovo, konečně.“ Vilda se na ni podívá. „Stejně si myslím, že už je na rozšíření čas. Uvědom si, že minimálně tři měsíce potrvá, než všechno uděláme.“ Sylva rezignuje: „Rozhodni se, jak chceš, já jsem jen asistentka a ty ředitel.“ Vilda šeptne: „Víš, že tě jako asistentku vůbec nevnímám.“ Sylva je z něj rozhozená. „Dobře, jestli je hotovo, půjdu se chvilku věnovat svojí dceři.“ Sylva se ale ke dveřím musí protáhnout kolem Vildy. Vilda Sylvu zachytí za ruku.

Sylva se na něj podívá. Vilda se lehce nakloní k Sylvě a políbí ji lehce na rty. Přestane, ale zůstává jen pár centimetrů od Sylviných rtů. Sylva několik vteřin zaváhá a pak Vildu políbí taky. A pak už se líbají a strhávají ze sebe šaty.

Veterinář sedí u Vašíka, který brečí v postýlce, snaží se ho konejšit. To už do pokoje spěchá Julie a vede s sebou Bětu. „Má teplotu a pořád brečí.“ Běta ji uklidňuje: „Klid, Julčo, to se dětem občas stává. Podívám se na něj, třeba nebude potřeba s ním jezdit po doktorech.“ Běta jde k Vašíkovi, pohledí ho po hlavičce. „Copak se děje, Vašíku? Copak tě trápí?“ Vašík fňuká, ale Běta už ví proč. „Nebude to nic hroznýho, jen se mu možná derou ven zoubky. Dám mu bylinkovou tinkturu na dásně a uděláme bylinkovej čajík na uklidnění. Pak určitě usne.“ Julie je z jeho nemoci utrápená. „Nemůžu vidět, když takhle trpí.“ Běta ji pohladí a usměje se. „Pojď se mnou pro tinkturu, promasíruješ mu tím dásničky a já zatím udělám slabounký bylinkový nálev. Uleví se mu i tak.“ Julie je šťastná, že vidí světlo na konci tunelu.

10

SLUNECNA 5.indd 10

17.02.2022 20:02:17

Konec pohádky? „Děkuju, Běto, nemít tě tady…“ Běta dopoví za ni: „Tak si poradíš stejně.“ Julie si tím není jistá.

Vilda spí, Sylva je vedle něj, probudí ji hovor Týny s Karolínou na chodbě. Rychle se zorientuje, kde je. Sáhne po svém oblečení a začne se oblékat. Karolína vezme za kliku. Polonahá Sylva se rychle schová za dveře, takže ji Karolína, která potichu otevírá dveře, nemůže vidět. Karolína v tichosti nakoukne do pokoje. „Vildo? Spíš?“ Když se místo odpovědi ozve chrápnutí, Karolína zase potichu vycouvá a zavře za sebou dveře. Sylvě se uleví. Rychle a v tichosti se obléká. Vilda pořád spí. Sylva ještě poslouchá, co se děje za dveřmi; když si je jistá, že je na chodbě úplně ticho, polehoučku otevře dveře a z pokoje vyklouzne.

Lída hned ráno vztekle telefonuje: „Myslela jsem, že jste trochu akčnější. Daňku, vždycky jsem si myslela, že ty pro přírodu žiješ. A pak si neporadíš s chlapem, kterej zničí jednu z nejhezčích luk, který na okrese máš. Určitě se dá ještě něco vymyslet.

Musíš být kreativní, trochu ten zákon ohni. Ahoj.“ Franta na ni kouká. „Takže to nedopadlo?“ „Zatím, samozřejmě se pokoušej ještě to nějak řešit, ale momentálně hledají majitele firmy, která provozuje vrakoviště. Maxa je chytrej. Zdůrazňuje, že je taky obětí podvodu a spolupracuje se životním prostředím. Firma, která patří ukrajinskému občanovi.“ Franta má jasno. „Takže bílej kůň.“ „Samozřejmě, ale dokud ho neseženou, nemají komu nařídit, aby pastvinu uklidil. A Maxa už na něj taky podal trestní oznámení.“ Lída jen zoufale pokrčí rameny.

Sylva vyjde ze svého pokoje a zahlédne na rohu stát Vildu a Karolínu, která se k němu lísá. „Jak to, že jsi tak brzo usnul, Vilouši?

Vilda se vymlouvá: „Počítal jsem, že se vrátíš později, když jsi uklízela v hospodě.“ Sylva rychle zacouvá zpátky do pokoje, ale Vilda si jí stihne všimnout. „Jdeme běhat, Kájo?“ 11

SLUNECNA 5.indd 11

17.02.2022 20:02:17

SLUNEČNÁ 5 „Mně se dneska nechce, radši bych si užívala s tebou.“ Vilda si ale užívat nechce. Myslí na Sylvu a má špatné svědomí. „Já nechci vynechat, protože jak se na to jednou vykašlu, tak se už nenastartuju.“ „Až se budeš vracet, dej mi vědět, půjdu si s tebou dát sprchu.“ „Uvidím, jak budu zničenej. Víš, že po běhu toho se mnou moc není.“ „Já si tě pohlídám. Tak padej.“ Vilda vyrazí ven a Karolína zase zajde do svého pokoje. Za chvilku vyjde na chodbu Sylva. Je jasné, že ji to štve. Ale musí jít pracovat.

Konvičková je v sýrárně sama a všechno připravuje, když vtom se otevřou dveře – dovnitř vejde Zavařil se dvěma poskoky. Všichni nesou konve s mlékem. Konvičková se vyděsí, když ho vidí. „Co tu chcete?“ Zavařil hlásí: „Nesu vám dnešní mlíko, co asi jinýho. Měli jsme cestu kolem, tak jsme vám ho přivezli. Nebo je to problém?“ „Samozřejmě že to je problém. Nechci, aby vás někdo viděl.“ „No jo, tak se nerozčilujte, jen vám to mlíko vyložíme a zase hned jedeme.“ Zavařil dá pokyn poskokům, aby nalili mlíko Konvičkové do várnice. Ti hned poslechnou. Za dveřmi se objeví Zdeněk, kterého si nikdo nevšiml, protože se věnují mléku. „Kolik toho je?“ Zavařil se usmívá. „Jak jsme se domluvili, sto padesát litrů. A zejtra přivezu zase sto padesát.“ Zdeněk mizí, nechce, aby ho viděli. Konvičková si bere peníze, aby je dala Zavařilovi.

Julie sedí u Běty a dává si snídani, má před sebou položenou chůvičku. „To byla hrozná noc. Já si neumím představit, co bych dělala, kdybych tě tu neměla – co bych asi dělala, kdyby se mi tohle stalo u moře.“ „Říkala jsi, že ti sehnali zdravotní sestřičku. Ta by si věděla rady.“ Julie vzdychne. „Tobě věřím, ale nejsem si jistá, že bych takhle věřila někomu jinýmu. Já se bojím tam letět s Vašíkem a úplně cizí ženskou.“ Sylva, která vešla do kuchyně, se do toho vloží: „A nebylo by jednodušší ho tady tejden nechat? Ty budeš mít u moře klid a tady se o Vašíka přece někdo postará.“ Julie chvilku vypadá, že se na Sylvu oboří, ale pak se zamyslí a řekne: „Možná máš pravdu.“ 12

SLUNECNA 5.indd 12

17.02.2022 20:02:17

Konec pohádky?

Do kuchyně vejde Jakub a otráveně hlásí: „Dneska zase nebudu, protože Tom se rozhodl, že splní s Erikou další moje přání a vytáhnou mě někam na výlet s překvapením. Měl jsem tam napsat, že jako přání bych chtěl pár dní bez všech.“ Jakub si sedá ke stolu a Běta vytahuje z trouby hromadu palačinek. „Mám ti teda říkat, že jsem ti udělala ty tvoje vysněný palačinky?“ Julie se hned hlásí: „Jé, já chci taky.“ Ale Jakub se dělit nechce. „Ty nic, ty jsi ještě nesepsala přání před smrtí…“ Jakub přitáhne hromadu palačinek k sobě, ale nakonec Julii dovolí jednu si vzít.

Roman si pozval Libora na pomoc, ten chodí po místnosti a na displeji tabletu čte smlouvu. „To, že ses rozhodl ty pozemky prodat, je dobrý. Ale nelíbí se mi, že nedostaneš žádný prachy.“ Roman je otrávený, že do něj zase rýpe. „Je to rozumná investice, protože sice nebude elektrárna, ale budou rekreační byty a domy.“ „Romane, pořád nám dlužíš spoustu peněz.“ „Ale za ně budete mít podíl v tomhle mým podílu. A když si vezmeš kalkulačku, zjistíš, že na tom vyděláš víc, než bych ti dal po prodeji Matějkovi nebo Paseckýmu.

Navíc tomu blbci vytřu zrak.“ Libor ho zarazí, ve smlouvě něco nesedí. „Počkej, počkej, neraduj se předčasně. Protože tady máme takovej odstaveček, kterej je sice vágní, ale pokud by se něco stalo, tak vlastně nikdy nezačnou stavět.

Je to nastavený jako hodně složitě a hodně dobře schovaný, ale je to tak.“ Roman se o to zajímá, a tak se zeptá: „Takže je to od toho Pleskota bouda?“ Libor se zasměje a doplní: „Nemusí bejt, ale taky může… A nejspíš bych nemluvil o Pleskotovi, ale o Prokopovi.“ Roman nechápavě řekne: „Kdes vzal Prokopa?“ „Nepamatuješ na Tadeáše? Jankova právníka? Každej právník má svůj rukopis, podle toho se mezi sebou umíme poznat a tohle nese znaky Tadeáše Prokopa.

I když se snažil hodně je zakrejt.“ Roman se naštve a prohlásí: „To je ale hajzl, ten Janek.“ „Jako v čem? Že ti nabídl odkup pozemků za slušný prachy a ty ses vnutil do jeho firmy?“ „Že se mě zase snaží obrat.“ 13

SLUNECNA 5.indd 13

17.02.2022 20:02:17

SLUNEČNÁ 5 Libor nesouhlasně vysvětluje: „Nesnaží se tě obrat, blbče, nabídl ti slušnou cenu, skoro dvojnásobek toho, cos do toho vrazil. Splatíš dluhy, hodně ti zbyde a hlavně se zbavíš týhle strašný koule na noze. Já jsem pro.“ „Ale já ne. Já to rozhodně nevezmu. Nenechám ho vyhrát. Já jsem vítěz, pamatuj si to. Já jsem vítěz.“ „Nejseš! I když tady budeš řvát jak na lesy, stejně nebudeš.“ Libor odchází naštvaně pryč. Roman je vytočený.

Karolína je v koupelně, vylezla ze sprchy a jen tak v ručníku si čistí zuby. Otevřou se dveře a do koupelny vejde Sylva. „Jdu si s tebou promluvit.“ „A nepočkalo by to? Jsem tu nahá.“ „Se mnou to nic nedělá, buď v klidu. Chci se tě zeptat, co to mělo znamenat se Štěpánem. Viděla jsem vás, jak se líbáte.“ Karolína se vyděsí, nechtěla, aby se tohle rozkřiklo. „Nelíbali jsme se…, teda jednou, ale byla to chyba.“ „A neměla bys o tý chybě třeba říct Vildovi?“ Karolína už nasadí prosebný tón: „To ne, já o něj nechci přijít. Nic ti do toho není, Sylvo.“ Sylva rázně a naštvaně pronese: „Náhodou je, a hodně. Vilda je můj šéf a kámoš.

Nechci, aby byl nešťastnej.“ Karolína Sylvě naléhavě vysvětluje: „Nebude, fakt. Udělala jsem chybu a už se to nebude opakovat. Tobě se to nikdy nestalo? Vildu miluju, chci s ním být, máme společný plány, rodinu, dům…“ Sylva jízlivě dodá: „A nejlepší způsob, jak je plnit, je podvádět ho se Štěpánem.“ „Ujelo mi to, protože Štěpán je takovej jinej. Ale už jsem mu řekla, že se to nesmí opakovat, protože nechci riskovat, že bych o Vildu přišla. A prosím, neříkej mu nic.

Já s ním budu vážně šťastná a on se mnou.“ Sylva najednou nevypadá příliš rozhodnutě. Hovor nedopadl, jak si plánovala.

Týna s veterinářem kontrolují kozu. Přichází Julie. „Martine, jdu se s tebou poradit, protože se musím rozhodnout už dneska.

Myslím, že budu muset Vašíka nechat tady. Nemůžu riskovat, že bude mít tyhle problémy někde v neznámým prostředí.“ „Jo, to je rozumný.“ Julie nadšeně řekne: „Takže se o něj postaráš?“ Veterináře tím malinko zarazí, ale hned jí slibuje: „Já? Jo, samozřejmě, že jo.“ 14

SLUNECNA 5.indd 14

17.02.2022 20:02:17