0043024

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 3

Emma Riedová SUĎTE SPRAVEDLIVĚ Případy mistra Petra

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 7

„… a mistr Petr, notář náš, jehož vzdělanost, věrnost a čestnost mravů hodnou uznání tímto dosvědčujeme…“ VÁCLAV II., Z BOŽÍ MILOSTI KRÁL ČESKÝ DNE

18. ZÁŘÍ 1299 V NIŽBORU

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 9

Našeptávač

Září léta Páně 1300

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 11

N

áhodou jsem tam zrovna stál s dvoukolákem, když se to všecko semlelo. Hergot, vlastně jsem tu rvačku zmerčil ještě dřív, než vůbec začala! Zahlídl jsem ji totiž v očích toho kluka. Matěje. Znám ho od vidění, je to tovaryš tesaře Tomáše. Já poznám, když se někdo chystá zaútočit, ne nadarmo jsem strávil svý nejlepší léta jako voják tu i onde, poznám to v jeho ksichtu a ve svalech, ale hlavně na očích. Věděl jsem teda hnedka, že se do něj pustí, do Franclina, toho Loseliova poskoka. Mladej Matěj ho začal mlátit hlava nehlava.

Matěj není žádnej čahoun, ještě ani nedorostl chlapský vejšky, ale jako tesařskej tovaryš má už teď pořádný ramena a sílu v pažích. „Lháři!“ řval na Franclina a nikdo kolem nechápal, proč ho najednou chytl rapl a zaútočil. Nikdo nechápal, kvůli čemu tak řve na Loseliova hubenýho sluhu.

Nikdo kromě mě.

Já jsem to věděl, protože se mě to taky krapet týká. Ale o tom vám povím až pozdějc. Teď chci mluvit o tý rvačce. Ze začátku měl Matěj navrch, protože Franclina překvapil – vrhl se na něj, povalil ho a začal ho mydlit. Pak se ale Franclinovi přihnal na pomoc takovej poďobanej pořízek, co se stará Loseliovi o koně, a skočil Matějovi rovnou na záda. A dva jsou holt víc než jeden. Kór když je pak přišel od sebe odtrhávat 11

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 12

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

i biřic dohlížející na trhy na Velkým rynku neboli Starým tržišti, jak mu některý říkaj. Všichni do jednoho měli ksichty samou podlitinu a plivali krev. „Rušení míru při trzích! To je těžký zločin, mladíku!“ hulákal biřic na Matěje, až se kluk celej skrčil strachy. Ale z drábova hlasu jsem poznal, že to je křik jen tak naoko, aby kluka vystrašil. A že ho za to nedá ani do klády. To by taky biřic celej den nedělal nic jinýho. Kluci jsou kluci a prostě se rvou.

Ani nože přece neměli. Zpohlavkoval je a poslal pryč.

A vy asi chcete vědět, proč se prali, že jo?

Inu, prali se za svý pány. Tovaryš Matěj za tesaře Tomáše, řečenýho Kadaňský, a sluha Franclin a ten poďobanec, nejspíš taky nějakej Němec, za kupce Pavla Loselia. To jejich páni jsou ve sporu, to tesař Tomáš a obchodník Pavel jsou nepřátelé. A právě Pavla Loselia ve skutečnosti myslel Matěj tím lhářem, ne Franclina, tím jsem si jistej.

Někdo by třeba řekl: Co je sluhovi po sporu jeho pána?

A já říkám: Pán ti dává střechu nad hlavou a ochranu, a když je pán pokořenej, je to i sluhovo pokoření, protože sluha patří do pánova domu. Smějou-li se tvýmu pánovi, smějou se i tobě.

A když se teda s někým poškorpí pán domu, celej jeho dům až do poslední děvečky stojí za ním a nenávidí jeho nepřítele.

Tak to má být.

Pral bych se i já, Vítek, za svýho pána, za slovutnýho mistra Petra, městskýho písaře a veřejnýho notáře pražskýho?

Ne, nepral. Mám ho rád a neznám spravedlivějšího pána, než je mistr Petr, ale nepral bych se kvůli němu. To by totiž mistr Petr nikdy neschvaloval, proto! To nejsou jeho způsoby.

Ale bojoval bych za něj, to zas jo! Kdyby byly jeho majetek nebo život ohrožený, bránil bych ho s mečem v ruce, jak bych uměl. Kdyby třeba vkročilo do Měst pražskejch nepřátelský vojsko a raubíři přepadli jeho dům, to bych ho bránil, to jo…

12

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 13

NAŠEPTÁVAČ

Roztlačil jsem dvoukolák s poraženým podsvinčetem, pytlem mouky a dřívím na otop, pro který poslala na trh naše hospodyně mě, protože je to pro ni všecko moc těžký, a zamířil k notářovu domu.

Ještě jsem vám ale vlastně nepověděl, jak jsem do toho sváru zapletenej. A jak vůbec vím, že má chudák tesař spor s mocným Pavlem Loseliem. Tak vám to řeknu. Před časem jsem něco viděl a slyšel. Pak se to mezi tesařem Tomášem a panem Pavlem dost pokazilo a tesař pohnal Pavla Loselia k soudu.

Abyste rozuměli, to není jen tak, pohnat ke čtyřem soudnejm lavicím právě Pavla Loselia! Vždyť ten chlap má stříbra jak urburéř* kutnohorskej, patří mu na Větším Městě nejmíň deset domů a každej druhej rok zasedá v městský radě! Takže Pavla Loselia urazilo už jen to, že ho tesař žaluje.

Ten jejich soud je už zítra. A všichni už teď vědí, že to tesař prohraje. I mistr Petr mi to potvrdil a on se nikdy nemejlí. Asi proto chytl Matěje rapl, má svýho mistra nejspíš rád.

Večer jsem řekl svýmu pánovi o tý rvačce na Velkým rynku.

Nezajímalo ho to, to já poznám hnedka, vždyť u něj sloužím už skoro deset let. Pak o tom ale sám začal, o tesařovi a jeho soudu, zrovna když jsem u něj v mázhausu seškraboval ze zdi velkej černej flek od inkoustu. Možná se divíte, kde se tam takovej flek vzal, co? Inu, to je zas na jiný povídání… „Stále ti cosi nedává klidu, že, Vítku?“ Měl recht. Cejtil jsem se pod psa kvůli tomu zatracenýmu soudu. „Je to furt to samý, pane,“ přiznal jsem schlíple. „Ten tesař?“ podivil se můj pán. * Urburéř = královský úředník propůjčující dalším osobám právo těžit rudu na určitém prostoru (lánu).

13

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 14

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

Kejvnul jsem hlavou, jako že jo, ten tesař.

Mistr Petr seděl nahrbenej nad psacím pulpitem. Velký ruce měl položený na čistým pergamenu, ale nepsal. Oteklý klouby na rukách ho v poslední době bolej čím dál víc a už v nich neudrží brk moc dlouho. A tak se mu notářský lejstra vrší kolem pulpitu a on na ně občas zlostně kouká, jako by ta nedodělaná práce mohla za jeho bolesti. „Probírali jsme to, Vítku, nemůžeš pro něj nic udělat.“ „Hm.“ Nevěděl jsem, co na to říct. „Chápu, že s ním máš soucit, ale obyčej je nutné ctít. Soud uvidíš alespoň jako divák. Půjdeš tam zítra se mnou.“ Poděkoval jsem mu. Myslí to dobře.

Náladu jsem ale měl mizernou. „Jsem na tu při sám zvědav,“ povídal dál mistr. „Přece si nedám ujít soud o zakázku Pavla Loselia!“ Ano, vím, že ho to velkohubý hašteření chytrolínů na soudě baví. Mně šlo ale přece o něco docela jinýho… Sakra, já vlastně ani neumím přesně říct, o co, ale cloumá mnou vztek.

Nechal jsem mistra Petra samotnýho a zamířil na dvůr naštípat dříví.

Když jsem druhej den zrána sklízel zbytky po snídani, někdo zaklepal na dveře notářovy síně. „Dále,“ křikl můj pán nevrle. Jeho tvář se ale rozjasnila, když vešel přísežnej Herbor Fuchs.

Herbor Fuchs je vysokej mužskej věkem okolo padesátky, kterej dost dbá o svou dobrou pověst, co vím. Hubeňour, kterej nikdy nedržel meč, ale uměl by nejspíš rychle utíkat. Šedý vlasy má krátce zastřižený, tváře bezvousý a černý obočí jak dva kartáče. „Doufám, že jsi pro všechnu práci nezapomněl na mé pozvání na dnešní oběd, mistře Petře,“ řekl.

14

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 15

NAŠEPTÁVAČ

„Ba ne, nezapomněl, drahý Herbore, co tě nemá,“ odvětil staroušek a ztěžka se soukal zpoza stolu. „Na nic jsem se už dlouho tolik netěšil.“ „To rád slyším. Má dcera už od brzkého jitra dohlíží na přípravu jídla.“ Mistr Petr se zamyslel. „Ale nevážil jsi sem cestu teď ráno, jen abys mi své pozvání připomenul, že ne?“ „Nemýlíš se, mistře. Předpokládal jsem, že se budeš chtít také zúčastnit dnešního soudu a že bych tě na něj mohl doprovodit.“ I když má můj pán už několik let na starosti městský knihy, poslední dobou pořád víc a víc přenechával zapisování do soudních knih podpísařům, na který dohlíží, takže se na soudu už neobjevuje tak často jako dřív. Teď mu ale zasvítily oči, když přitakal panu Herborovi: „Ovšemže se tam chystám!

A s potěšením si s tebou cestou pohovořím.“ „Výborně,“ usmál se pan Herbor, „bude mi ctí dorazit na zasedání soudu po boku znalce práva, jako jsi ty, mistře.“ „Nepochybuji, že i ty sám se v právu vyznáš víc než obstojně, Herbore.“ Pan Herbor skromně sklonil hlavu. Je to jen kramář, žádnej učenec jako mistr Petr. Víte, v Městech pražskejch dnes asi nežije větší znalec práva než můj pán. Přesto není můj pán, na rozdíl od pana Herbora, letos přísežným. Soudu bude teda přihlížet jen jako divák, zatímco přísežní neboli konšelé rozhodnou tesařův spor jako soudci.

Mlčky jsem svýmu pánovi pomohl do černýho řasenýho pláště s kápí a podal mu černej sametovej klobouk. Mistr Petr si nepotrpí na barvičky a cetky, chodí vždy v černý. Donesl jsem mu hůl a on se chytl mojí paže, protože jeho krok už bejvá vratkej. To ty jeho oteklý klouby. Šli jsme ke kostelu svatýho Mikuláše, kde soud zasedá. Herbor Fuchs zpomalil svůj jinak rychlej krok, aby mu staroušek 15

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 16

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

stačil. Mlčky jsem šel vedle svýho pána jako stín, takže se o mě mohl opřít, kdyby na něj přišla slabost. Vím už, že i krátká cesta přes Velkej rynek je pro jeho nohy úmorná. „Královský rychtář Jindřich se dal slyšet, že podle něj spor skončí, sotva začne,“ povídá cestou Herbor Fuchs. „Podle toho, co je mi známo, chybí žalobě svědci,“ na to mistr. V tu chvíli ve mně hrklo, ale nedal jsem na sobě nic znát. „Tesař Tomáš se nejspíš bude muset spokojit s přísahou.“ „Nebo s Božím soudem,“ řekl pan Herbor. „Hm, hm,“ ošil se můj pán, „máš pravdu. Nebo s Božím soudem. Podle dávných obyčejů… I když víš asi, jak o takových důkazech smýšlím…“ „Mnozí je považují za nejpravdivější doklady Boží vůle.“ „Ovšem,“ vzdychl mistr Petr. „Ale ne vždy je názor většiny ten nejrozumnější.“ „Ty jsi s případem dobře obeznámen, mistře?“ „Vyslechl jsem půhon, jímž tesař biřicovými ústy veřejně pohnal svého odpůrce před soud,“ řekl můj pán. A po chvíli pravdivě dodal: „A rovněž zde můj sluha Vítek je do té věci proti své vůli v jistém smyslu zatažený.“ Herbor Fuchs na mě v tu chvíli koukl, jako by tam na mým místě náhle stála sama svatá Panna nebeská. Víc už se ani divit nemohl! Něco mi říká, že až v tu chvíli si všiml, že jsem živej chlap, a ne kus nábytku. „Takže ano, něco o tom sporu vím,“ shrnul to můj pán. „A?“ zvedl konšel obočí. „Nenapínej mě, mistře.“ „Věc se má tak, že Pavel Loselius si najal tesaře Tomáše, řečeného Kadaňský, na tesařské práce na svém novém domě na Havelském tržišti. Tesař Tomáš je ve městě nový, i když práva měšťana už má a do cechu ho již přijali. Práce na Pavlově domě byla odvedena a zaplacena. Pak ale tesař podal žalobu.

V půhonu tvrdí, že krátce před dokončením prací a předáním 16

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 17

NAŠEPTÁVAČ

stavby ostatním mistrům, hlavně mistru zednickému, navštívil stavbu Pavel Loselius s manželkou a několika sluhy a žádal mnohé předělat. Zcela přestavět horní patro a půdu, dokonce doplnit celý arkýř. Tesař prý Pavla Loselia upozornil, že se takové změny velice prodraží, a Pavel údajně souhlasil s novou cenou. Tesař prý vše předělal podle Pavlova přání, a Pavel mu zůstal dlužen.“ „Nepožádal o žádnou zálohu?“ divil se pan Herbor.

Staroušek se zachechtal. „Prý požádal! Ale Pavel Loselius se tehdy údajně oháněl svou obchodnickou ctí a skoro se urazil.

Tesař dostal strach, že si pohněvá mocného zákazníka… Znáš to. Záloha tedy vyplacena nebyla. A nejen to – žádné záruky, úplně nahá smlouva! Přitom jde o velkou sumu peněz.“ „A tesař samozřejmě nemá nic písemně,“ nadhodil konšel pobaveně. „Ani čárku,“ ušklíbl se mistr Petr. Pro právníka jako můj pán a protřelýho obchodníka jako pan Herbor byly tesařovy chyby šprýmem, pro todle oni prostě nemaj pochopení. Já naopak jo. Dovedu si představit, jak tesaři Tomášovi teďka je.

Musí se cejtit jako hlupák. „Absence zápisu ale nutně neznamená, že je změna smlouvy neplatná,“ řekl mistr zase vážně. „Došlo-li k nějaké změně,“ opáčil pan Herbor. „Také si mohl tesař celou příhodu vymyslet a teď se domáhá peněz, na které nemá nárok.“ „Ano, drahý Herbore. To právě bude věcí dokazování. Pavel Loselius tvrdí, že práce tak, jak byly odvedeny, byly dohodnuty od počátku a zakázka se neměnila. Vše prý zaplatil do posledního stříbrňáku a Tomáš Kadaňský chce další náklady neoprávněně. Tesař naopak tvrdí, že Pavlův obří dům měl původně vypadat zcela jinak a že se Pavel Loselius zavázal dodatečné náklady uhradit.“ 17

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 18

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

Slyšel jsem, jak se můj pán zadejchává. To je tou chůzí a plamennejma řečma, co vede, už má holt svůj věk.

Zastavil se. Nadechl se, zafuněl a narovnal se. Je docela vysokej, když se na chvíli přestane hrbit. I tak ho ale Herbor Fuchs převyšuje o hlavu. „A kde je pravda?“ zeptal se můj pán. A zas se dal do kroku. Neptal se, aby slyšel odpověď, ale jen tak. To já znám. „Tážeš se, jako bys pravdu znal, mistře,“ řekl pan Herbor. „Neznám, bohužel neznám, drahý Herbore. Jen se leccos domýšlím, a domněnkami nehodlám ovlivňovat soudce.“ Herbor Fuchs se zase usmál. „Na to, o jak banální případ jde, věnuje se mu ve městě velká pozornost…“ „A divíš se, Herbore? Pavel Loselius je jeden z nejbohatších měšťanů pražských, nikoho by ani nenapadlo, že nicka jako Tomáš Kadaňský, který tu nemá žádné přátele ani příbuzné, ho bude pohánět a riskovat dobré vztahy, ztrátu pře a vysoké pokuty.“ „Je to od tesaře skutečně čiré bláznovství… Musí být buď úplný hlupák, nebo velmi odvážný lhář.“ Staroušek se na okamžik zastavil a pohlédl panu Herborovi do tváře. „Nebo věří ve spravedlnost, Herbore. Juste iudicate, filii hominis. Suďte spravedlivě, synové člověka – to je naše provolání, není-liž pravda? Spravedlnost by měla sloužit každému, ať už je ve městě nový, nebo je všem znám, ať je chudý, nebo bohatý.“ Pan Herbor se pousmál mistrově bláhovosti. „Ale uznej, mistře, že jen dobrá pověst ti zajistí důvěryhodnost v očích soudců. A peníze ti zase zajistí ty nejlepší advokáty,“ poučil ho. „Bez řečníka nemá v naší složité době nikdo šanci ve spleti soudního řízení uspět. A tesař Tomáš prý žádného řečníka ani nemá!“ 18

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 19

NAŠEPTÁVAČ

„Někdo za něj přece musel sepsat půhon,“ nato staroušek. „To není jen tak.“ „Neví se, kdo,“ zavrtěl hlavou pan Herbor. „Nikdo nechce veřejně vystupovat na jeho obranu, aby si nepohněval Pavla Loselia. Navíc dnes opravdu není dostatek vzdělaných mužů, natož znalců práva. Někdo advokáta sežene jen stěží, někdo se spokojí s nějakým pochybným filutou. Všude potřebují právníky, notáře i obyčejné písaře, zvláště u dvora a na biskupství.

A vzdělanci zkrátka chybí. Ani písařská škola Jindřicha Vlacha tomu nepomohla tolik, jak jsme kdysi čekali.“ „To mi ani nemusíš povídat,“ brblal mistr Petr. „Už několik týdnů marně sháním pomocného písaře. Ani právo by znát nemusel, jen trvám na tom, aby nedržel brk jako lžíci a uměl alespoň trochu latinsky. Ale dnešní žáci? Dnešní písaři a bakaláři? Hrůza a děs, drahý Herbore.“ Rozčilený mistr láteřil, až se po něm kolemjdoucí otáčeli, ale tím si hlavu nelámal a vztekle hromoval na celé kolo: „O životě nic netuší, ale každému na potkání vykládají svá moudra.

Sotva odrostli dětským střevícům, a tělo už mají ochablé popíjením a nedostatkem pohybu. A když mají sednout k práci, zkazí drahý pergamen mizernou latinou a deseti chybami v jedné větě. A líní – líní jsou jak vši!“ Jo, tydle starouškovy stížnosti už znám nazpaměť… Znova mi přišel na mysl ten černohnědej flek na zdi našeho mázhausu. Ten, jak jsem ho včera večer seškrabával a pak ještě v noci přemalovával, aby ho nebylo vidět. A víte co? Furt prosvítá, mrcha! „Hovořil jsi prve o svědcích, mistře,“ pokusil se pan Herbor vrátit mistra Petra k tesařovu případu. „Ach ano, ti nešťastní svědci,“ popadl pán dech. „Každý advokát by tesaře od této soudní pře odrazoval, protože zkrátka nemá žádné svědky, které by mohl soud vyslechnout.“ 19

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 20

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

„Na stavbě ale jistě bylo dost lidí, ne? Také sousedé by mohli svědčit o průběhu prací, nebo se mýlím?“ Mistrovi se zablejsklo v očích. Na tu otázku právě čekal! „Žádný ze sousedů si prý není zcela jistý, co se kdy postavilo a jak vše probíhalo, vědí jen, že tam tesař pracoval. A popravdě nevěřím, že by někdo z nich chtěl proti Pavlovi vystoupit, vždyť pohněvat si souseda je horší než pohněvat si bratra.“ „Samozřejmě,“ usmál se pan Herbor. „S bratrem se už nikdy nemusíš vidět, zatímco soused tvým sousedem zůstane, dokud jeden z vás dům neprodá.“ „A kdo byl na stavbě ten den, kdy se prý dohodly změny?“ pokračoval můj pán. „Počítej se mnou, drahý Herbore. Podle všeho tam byl tesař Tomáš, jeho učedníci, jeho tovaryši, Pavel Loselius, Vilemína Loseliová a jejich služebnictvo. A náhodou kolem procházel a na chvíli se u staveniště zastavil tady můj sluha Vítek.“ „Pozoruhodná náhoda.“ „Tesař Tomáš bude vyslechnut jenom jako strana sporu.

Pavel Loselius také. Pavlovi lidé budou přirozeně vypovídat pro svého pána, ale soudci je nejspíš ani nebudou chtít slyšet.

Nejsou totiž jako svědci vhodní, neboť všichni do jednoho žijí v Pavlově domě pod jeho ochranou a mocí. A naopak Tomášovi učedníci a tovaryši nemohou být svědky, protože žijí v domě tesaře, podřízeni jemu. Zbývá tedy Vítek. Ale to je sluha, servus, takže nemůže podle práva svědčit u soudu. Nikdo tedy tesaři Tomášovi nedosvědčí ani slůvko.“ Herbor Fuchs pokejval hlavou, jako že rozumí. „Tesařovi zbývá jedině přísaha,“ pokračoval můj pán. „A v té ho Pavel Loselius hravě předčí. Ctihodní měšťané, včetně přísežných, se přímo pohrnou, aby přísahali spolu s Pavlem, ale kdo by byl ochotný přísahat s tesařem a naštvat vlivného Pavla Loselia?“ 20

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 21

NAŠEPTÁVAČ

Notář se odmlčel, protože už jsme skoro stáli před farním kostelem svatého Mikuláše. Jeho jediná hranolová věž, zakončená špičatou stříškou, je nejvyšší široko daleko, ani věže opevnění se jí nevyrovnaj. Před vchodem do kostela stála fůra lidí, ale žádnej velkej dav. Nakonec zájem měšťanů o tudle vádu asi nebude tak horkej, jak by jeden myslel z řečí pana Herbora a mistra Petra, říkal jsem si, přece jen to není žádnej mord, že jo. Mezi lidma jsem zahlídl i jednu tvář mně i mistru Petrovi obzvlášť milou, a to pěknou vdovu Kornelii, přezdívanou pro její řemeslo Rukavičkářka.

Herbor Fuchs se musel rozloučit, aby se přidal k ostatním přísežnejm.

Doprovodil jsem teda svýho pána dovnitř až k prvním lavicím. Tam usedl na jedno z předních míst, určených těm nejváženějším. První řada vpravo a vlevo ale patřila stranám sporu.

Já jsem se pak vytratil dál do lodi až za zadní kostelní lavice mezi sobě podobný – sluhy, podruhy a nádeníky.

Aby si jeden takovej soud užil, musí dobře vidět a slyšet, to je snad jasný. Ponejvíc soudce, strany, jejich řečníky a svědky. Ale hodí se mít dobrej výhled i na diváky, to je často ještě lepší podívaná než na soudce a strany sporu! Ženský se navlíkly do nejlepších šatů, ovšem mladejch holek je vidět pomálu a převažují mužští, co si zvědavě odskočili od práce nebo toho na práci nemají zas až tak moc. Soudy holt lákaj i všelijakou verbež, i když se biřici snažej takový fofrem hned vyvádět.

...

Můj věrný sluha Vítek zmizel kdesi hluboko v kostelní lodi.

Se zájmem jsem se rozhlížel po našem úctyhodném svatostánku, oslavujícím Boha krásou kamene, dřeva a skla. Krásou 21

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 22

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

vdechnutou hmotě lidskýma rukama. Na mysli mi však tanuly samé pozemské záležitosti.

Pavel Loselius, tělnatý, brunátný muž s temnýma očima, masitými rty a pečlivě zastřiženým hnědým plnovousem, se dostavil před šraňky oddělující strany sporu a soudce od běžných přihlížejících, i se svými syny a hned třemi řečníky. Jeho mimořádně půvabná manželka Vilemína usedla do druhé řady kostelních lavic mezi ostatní ctihodné paní, nejspíš aby nebyla tolik na očích. Oba jsou samozřejmě odění v drahá roucha – zlatě zdobená červeno-černá, střižená podle nové německé módy.

Tesař Tomáš Kadaňský rozčileně postává na protější straně. Působí prostě a nezáludně. Opálený, ramenatý, oblečený v jednoduchém, ale úhledném oděvu. Doprovázejí ho jen dva svalnatí mladíci, jeden by mohl být podle věku tovaryš, druhý spíše učedník. Advokáta skutečně žádného nevidím. Snad od soudu mnoho nečeká, nešťastník… Vyjde-li tesař ze sporu nezlomen na duchu, bude to pro něj alespoň cenná lekce. Spíš se ovšem obávám, že ho neúspěch uvrhne do dalších lapálií a zatrpklosti – ty, kdo se slepě hrnou do soudních pří, čekají často dluhy a nedůvěra ostatních měšťanů. Mnozí si myslí, že obstarávat si živobytí řemeslem či obchodem je jednoduché a přímočaré jako upéct chleba a prodat ho. Po celém životě stráveném v městských hradbách mohu říci tolik, že v získávání obživy řemeslem či obchodem může být i mnoho intrik, politikaření a záškodnictví. Vždy je zde totiž mnoho dalších, kteří usilují o peníze stejných zákazníků.

Městští biřici se snaží nastolit v plném kostele ticho, aby mělo zasedání soudu potřebnou důstojnost, je to však úkol téměř nadlidský. Zvony odbíjejí a královský rychtář Jindřich, mohutný muž v nejlepších letech, zkušený a vážný, konečně slyšení zahajuje – mocí Boha všemohoucího, Ježíše Krista 22

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 23

NAŠEPTÁVAČ

a Matky Boží, mocí všech svatých a dále mocí královskou, mocí konšelů a mocí rychtářovou. Následně stranám vysvětluje, jak bude jednání probíhat. Obrací se přitom hlavně na vyjeveného tesaře Tomáše Kadaňského, neboť je jasné, že Pavel Loselius, který už několikrát seděl v městské radě, zná chod soudu dokonale.

Pak rychtář nechává tesaře před zraky městské obce i před tváří Boží vstoje s dlaní na Písmu svatém odříkat přísahu, že spor povede spravedlivě, řádně a bez zlých úmyslů, přičemž si Ježíše Krista, Pannu Marii a svaté bere za svědky. Tomáš Kadaňský u toho hledí nesměle do země a rozpačitě přešlapuje, k mému překvapení ho však jazyk nezradil a slova se mu v hrdle nezadrhla, jak se to prostým lidem povětšinou u soudu stává. Obvykle s následkem ztráty pře.

Poté je ze soudní knihy čten tesařův půhon, kam byl při podání žaloby zapsán.

Nato jeden z Loseliových řečníků odpoví za Pavla Loselia, dle mého názoru velmi učeně a věcně.

V kostelní lodi se mezitím zvedl čilý ruch; než však přijdou na přetřes tesařovi svědci, podaří se diváky opět ztišit. Sleduji, jak tesař srdnatě navrhuje jednoho svědka za druhým, přestože nejspíš tuší marnost svého počínání. Někdo mu to měl řádně vysvětlit, chytám se v duchu za hlavu, někdo ho měl upozornit a nepěstovat v něm zbytečné naděje! To by pak ale důvěřivý tesař stěží dotyčnému zaplatil za sepsání půhonu, že!

Jeden za druhým jsou tesařovi svědci soudem odmítáni.

Přesně jak jsem předpokládal. „Vítek,“ pronese nakonec unaveně tesař, „sluha ctihodného magistra Petra, městského písaře a veřejného notáře. Vítek kolem rozestavěného domu pana Pavla tou dobou procházel, zastavil se na kus řeči a vše, co se povídalo, vyslechl.“ 23

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 24

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

„Ctihodný pan Pavel namítá, že Vítka nelze vyslechnout, neboť podle právních obyčejů našich předků nemůže sluha svědčit na soudě,“ odpoví Pavlův hlavní řečník zcela podle mého očekávání. Sbor soudců souhlasně zamručí.

Tesař vypadá zkroušeně. Pak se ale zase narovná, odkašle si a požádá o slovo. „Tento soud se řídí právem Většího Města, jemuž se říkává i právo pražské,“ slyším jeho suchý chraplavý hlas a nestačím se podivovat. V davu to trochu zašumí – nikdo tu od tesaře nečeká nějaká právnická naučení. „Tedy odvěkým právem, kterým se řídili i naši otcové a dědové, a také právy, jež jsme získali od českých knížat a králů. Jenže zásada, že sluha nesmí svědčit na soudě je starší než naše město, pochází z práva římského. Já jsem prostý tesař a latinsky neumím. Bylo mi ale řečeno, že sluha se řekne latinsky servus.“ Hm, pozoruhodné, bylo ti řečeno, bylo ti řečeno – ale kým? Kdopak ti našeptal tahle moudra?!

Svou promluvu má zřejmě pečlivě naučenou zpaměti, odříkává ji skoro jako nějaký zpěv: „Servus však v právu římském nebyl sluhou, nýbrž otrokem. Ona právní zásada tedy zní, že otrok nesmí svědčit na soudě. Otrok. Nemyslím si, že by totéž mělo platit pro sluhu.“ Ale co si myslíš nebo nemyslíš, není věcí práva, běží mi hlavou a začínám mít na troufalého tesaře poněkud zlost. Právo se nezmění jen proto, že s ním nesouhlasíš! „Otrok byl v oněch dobách věc, ctihodní soudci. My ale máme od Boha jiné zásady a naše životy řídí znamenitější zákony, zákony křesťanské. Sluha je podřízen svému pánu, musí ho poslouchat a ctít, ale není věcí. Měl by tedy mít možnost na soudě svědčit.“ Tomáš Kadaňský se zhluboka nadechl, jako by právě složil celý povoz kulatiny. Mimoděk jsem pohlédl do podmračené 24

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 25

NAŠEPTÁVAČ

protáhlé tváře svého drahého přítele Herbora Fuchse. Tesařova slova ho zjevně zaujala, byť zřejmě stejně jako já není velkým příznivcem změn. „Právu Většího Města pražského lépe odpovídá,“ pokračoval tesař, „že každý dospělý muž zdravé mysli může dosvědčit, co viděl a slyšel. A proto i sluha Vítek by měl mít možnost na soudě pod přísahou vypovědět, čeho byl svědkem. Zvažte to prosím, ctihodní soudci.“ Uzavřel svoji řeč a s úlevou se posadil.

Na okamžik se v chrámu rozhostilo naprosté ticho.

Po chvíli se konečně vzpamatoval královský rychtář a otázal se Pavla Loselia, zda si přeje na tesařovu řeč odpovědět.

Pan Pavel a jeho advokáti k sobě kvapně sklonili hlavy a radí se, jak s novou situací naložit. Nikdo z nich zjevně nepředpokládal, že tesař zpochybní jejich oprávněnou námitku. Není divu, ani já jsem něco podobného nečekal.

Konečně vstane nejstarší z Loseliových poradců a praví: „Sluha je vždy podřízen svému pánu. Je jím živen, šacen a bydlí v jeho domě a pán ho může libovolně odměňovat i trestat.

Není přípustné, aby někdo, komu může být přikázáno pod pohrůžkou trestu, co má vypovědět, směl svědčit u soudu!

A už vůbec není moudré měnit naše odvěké obyčeje jen proto, že se zrovna nehodí nějakému sotva usedlému tesaři.“ Ovšem, moje řeč. Dura lex, sed lex – tvrdý zákon, přece zákon! Zákony nelze měnit podle rozmarů a chutí jen tak někoho, i kdyby to mělo zrovna v tomto jednom případě sloužit pravdě.

Podle výrazů jejich tváří se mi zdálo, že se mé úvahy nad tesařovými slovy nejspíše velmi podobají tomu, co si o věci myslí samotní přísežní. Podmračení soudci se již chystali o věci rozhodnout, když vtom k jejich nemalému překvapení Tomáš Kadaňský znovu uctivě požádal o slovo. Ten chlap se opravdu nevzdává snadno!

25

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 26

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

„Copak, ocituješ nám tu snad něco z Ulpiana?!“ vyjel na něj rychtář Jindřich netrpělivě, ale nakonec mu další odpověď na námitku protistrany neochotně odkýval. „Služebník je opravdu podřízený svému pánu, ctihodní soudci,“ prohlásil tesař. „Proto by nemělo být sluhovi dovoleno svědčit ve sporech jeho pána. U nich by si přísežní nikdy nemohli být jistí, jestli mluví služebník sám, nebo pán jeho ústy.

Zde ale stojí sluha notářův a notář Petr není stranou sporu a spor se ho nijak netýká. Toto je spor tesaře Tomáše a obchodníka Pavla. Vítek tedy může všechno vypovědět beze strachu z trestu. Nezapomínejme, že každý může být uplacen a každému může být vyhrožováno, v tom se neliší sluha od měšťana.“ Lidé namačkaní v kostelní lodi se začali vrtět a šeptat si, až musel městský biřic zjednat ticho údery jílce meče o svůj štít. Rychtář pak raději ukončil proslovy stran a vyzval přísežné, aby se poradili o všem, co bylo předneseno, než bude soud pokračovat. „Nevím, co si mám o tom myslet,“ vyhrkl jsem rozčileně, sotva se ke mně Vítek prodral hučícím davem, aby mě doprovodil na čerstvý vzduch. „Tesař, a mluví jako doktor obojího práva!“ Blížilo se poledne. V jasném slunečním světle před kostelem se mi do žil vrátil život a ztuhlé nohy se mi podařilo rozhýbat. „Je jasné, že mu někdo radí,“ snažil jsem se Vítkovi vyložit své výhrady. „Sepsal mu půhon a naučil ho, co má říkat, ale sám po jeho boku nevystoupí! Možná si teď myslíš, že jsem se mýlil a budeš muset svědčit…“ Tázavě jsem na něj pohlédl. Mlčky zavrtěl hlavou. Ovšem, není hloupý. On mou vrozenou prchlivost nikdy nepokouší, on ne, dobrý Vítek!

Musím přiznat, že mě promluva Tomáše Kadaňského nejen překvapila, ale také se mě zvláštním způsobem dotkla. Nejsem 26

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 27

NAŠEPTÁVAČ

zvyklý se mýlit. Tesařova skrytého doktora zkrátka napadly argumenty, na které jsem ani já nepřišel… Díval jsem se na věc příliš zrakem tradice a málo zrakem novátora, to je ono! „Je samozřejmě otázka, co na to řeknou sami soudci,“ zlehčil jsem trochu svůj omyl, ač jsem věděl, že sebe samého neoklamu, „ale tesařovy teze rozhodně nejsou prázdné…“ „Buď zdráv, mistře Petře!“ V tu chvíli k nám přikročila půvabná Kornelie Rukavičkářka, která už bohužel, ač jí není víc než pětadvacet, nosí na svých hustých temných kadeřích vdovský závoj. Při pohledu na její širokou vlídnou tvář mě zvolna začala opouštět zlost. „Paní Kornelie, jaké potěšení! Tebe jsem tu věru nečekal.

Zajímají tě soudní pře?“ „Trochu Tomáše Kadaňského znám a s jeho ženou se navštěvujeme,“ usmála se Kornelie vřele a zelené oči jí jen zářily. „Chtěla jsem tedy vidět, jak u soudu pochodí.“ „Z tvého výrazu mám dojem, že tě jednání zatím naplnilo nadějí,“ podotkl jsem. „Nemýlíš se, mistře. Měla jsem obavy, že proti panu Pavlovi nemá šanci, ale mluvil tak učeně, že začínám doufat, že ho nepotká osud tolika mužů, kteří se dostali s panem Pavlem do křížku dříve. Opravdu mě Tomáš svou řečí překvapil.“ „Baže, mluví chytře, ale určitě to nemá ze své hlavy,“ opáčil jsem bodře. „Někdo mu tajně radí, tím jsem si jistý. A považ, paní, tento muž, tento skrytý našeptávač, byl schopný na dálku předvídat nejen první, ale rovnou i druhou námitku Pavlových řečníků a tesaře na obě řádně připravit. To jsem ještě nezažil.“ „Zdá se, že tě to trochu pozlobilo, mistře,“ nakrčila Kornelie bělostné čelo. „Vadí ti, že se tesařův poradce skrývá? Nebo snad nesouhlasíš s tím, aby tvůj sluha mohl svědčit u soudu?“ „Souhlasím nesouhlasím, tesař požaduje vykládat náš obyčej jinak než doposud. Tak ale k právu nelze přistupovat! Právo 27

Sudte spravedlive_kor2.qxp_Sestava 1 10.03.22 16:00 Stránka 28

SUĎTE SPRAVEDLIVĚ

má být jako kámen, skála, na níž budujeme stavby svých životů, a kterou tudíž není radno jen tak drolit. Právě pro zachování této skály přece skláníme před zákonem hlavu i ve chvílích, kdy pro nás není výhodný.“ „Když jde o právo, mistře, vždy najdeš ta správná slova a neučený člověk ti jen těžko může odporovat,“ pravila vážně. „Přesto si mé srdce přeje, aby soudci rozhodli jinak, než bys rozhodoval ty.“ Na její upřímnosti bylo cosi dojemného. „Možná bych se neměl nechávat tolik unést,“ zamumlal jsem. „Moje pře to není.

A rozhodnutí je věcí přísežných.“ „Slyšela jsem, že už jsi konečně našel pomocného písaře,“ nadhodila přátelsky.

Ach, tahle záležitost… „Ne tak docela,“ přiznal jsem neochotně.

Před pár týdny jsem si musel připustit, že již nemohu na práci zůstat sám, mám-li ve svém notářském povolání důstojně pokračovat. Je mi šedesát a zmáhá mě jakýsi neduh. Šíří se mými klouby a trýzní mě ve dne v noci, nedovoluje mi dlouho klečet a mé prsty činí neobratnými. Někdy pro bolest napíšu za den sotva několik řádků. Rozhodl jsem se tedy zaměstnat pomocného písaře, který by podle diktátu či mých poznámek sám sestrojoval notářské listiny neboli instrumenty, a následně bych k nim jen připojil podpis a své notářské znamení… Jenže jak už jsem dnes zmiňoval svému příteli Herborovi, najít někoho vhodného není zdaleka tak snadné, jak jsem doufal. „Opravdu?“ podivila se Kornelie. „Takže jsi nikoho nakonec nezaměstnal?“ „Inu, zaměstnal,“ ušklíbl jsem se. „Ale… Neosvědčili se.“ Neosvědčili se? Slabý výraz! Nedouk střídal lenocha a ten zas si podal kliku s hňupem! Poslední moula letěl ze dveří 28