0043022

ROTHSCHILDOVÉ Za evropským a českým příběhem dynastie bankéřů

Roman Sandgruber

Rothschildove.indd 3

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

OBSAH

9 Předmluva

BOHATÝ JAKO ROTHSCHILD… 13 PRVNÍ generace

MAYER AMSCHEL MILIONÁŘ, KTERÝ PŘIŠEL Z GHETTA 14 15 19 21

Chudinské město Na prahu globalizace Naráz milionáři Cesta mezi nejmocnější lidi světa 24 Concordia, Integritas, Industria, Fraternitas 27 DRUHÁ generace

SALOMON BANKÉŘ SVATÉ ALIANCE 28 29 32 34 41 43 47 48 51 54 59 60 62 75

Rothschildove.indd 5

Kongres tančí Rothschild jde do Vídně Praotec Salomon Kočí a jeho čeledín Velké půjčky a malé výhody Dejte jim železnici!

Uhlí a železo Parníky a jiné obchody Zahrada pro Rothschilda Kapitalistický zbohatlík Betty jako pařížská bohyně Milionáři a bankrotáři Revoluce!

Salomonovy poslední roky

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

79 TŘETÍ generace

115 ČTVRTÁ generace

ANSELM

ALBERT

KRÁL GRÜNDERSKÉHO OBDOBÍ

NEJBOHATŠÍ EVROPAN

80 Střádal a podnikatel 87 Nové časy – nové obchody 91 Největší banka v zemi: Credit-Anstalt für Handel und Gewerbe 96 Kdo ovládá železnici, ovládá celou zem 99 Mezi Solferinem a Hradcem Králové 104 „Ringstraße je na mě moc drahá“ 107 Vznik umělecké sbírky 110 Pohřeb chudého žida

Rothschildove.indd 6

116 Vznik dynastie 116 Ferdinand – Rakušan v Anglii 120 Ferdinand a Evelna – náhlý konec velké lásky 122 Zámek na Loiře v Buckinghamshiru 124 Ferdinandovy sbírky 125 Nathaniel jako nejbohatší starý mládenec 127 Stavím, tedy žiju 132 Mužská domácnost 134 Největší rakouský mecenáš 136 Aféry bez afér 138 Albert jako rozený obchodník 139 Jeho veličenstvo Rothschild 144 V boji s Bontouxem 146 Zlato Rothschildů 147 Bankéř v pozadí 150 Rothschild a Wittgenstein 154 V hledáčku populistů 154 Georg rytíř von Schönerer a němečtí nacionalisté 156 Karl Lueger a křesťanští socialisté 159 Victor Adler a sociální demokraté 162 Theodor Herzl a sionisté 165 Rothschildova čtvrtina Dolního Rakouska 169 Antisemité v Rothschildově říši 172 Anselmovy nešťastné šťastné dcery 176 Bettina – hvězda z nebes 179 Rothschild u císařského dvora 183 Koníčky Rothschildů 183 Láska k horám 185 Kouzlo ledu

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

221 PÁTÁ generace

LOUIS SVRŽENÝ KAPITALISTA 186 Nadšení pro tenis a fotbalová horečka 187 Cyklistické záliby 190 Koně jako koníček 193 Opojení z mobility 195 Lovecká vášeň 196 Touha po hvězdách 199 Fotoamatéři 202 Šachová vášeň 203 Knižní rarity místo knih 204 Vinné poklady 205 Kuchyňská tajemství 207 Hudba peněz 209 Goût Rothschild 211 Nejsmutnější vídeňský palác 214 Dary a daně 217 Pohřeb nejbohatšího Evropana

Rothschildove.indd 7

223 229 231 232 235 237 242 248 253 257 259 264 272 275 281 282 285 286 289 295 295 300 303 309 312 314 321 326

Z blázince Smrt maturanta Nejtišší Rothschildová Zájmový kapitalista Staré dobré časy Dynastie ve světové válce Dynastie v malém státě Ve zmatcích hyperinflace Africké safari Krize bank – krize politiky Neštěstí Boden-Credit-Anstaltu Velký krach Rothschild, ten osel Pochybné peněžní toky Krize ve Vítkovicích I Rothschild se musí omezovat Mezi madonami a primadonami Pretty Kitty Chladné dny v Enzesfeldu Zkáza V rukou gestapa „Skutečná“ realita šachové novely Velké loupežné tažení Eichmann v Rothschildově paláci Do emigrace Návrat bez náhrady „Malá střední Evropa“ Výmaz

328 329 349 349 349 359

Příloha Poznámky Seznam pramenů a literatury Archivy Literatura Autor/zdroj ilustrací

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

RE

Rothschildove.indd 8

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

BOHATÝ JAKO ROTHSCHILD… „Bohatý jako Rothschild“ je stále ještě známý okřídlený výrok. Žádný jiný rodinný klan nedokázal dříve ani později dosáhnout tak vysokého podílu na světových příjmech a bohatství jako pět rothschildovských linií v 19. století – nepodařilo se to ani Medicejským nebo Fuggerům v 16. století, ani indickým mogulům a mahárádžům, ani kterékoli evropské vládnoucí dynastii, ani saúdsko-arabské královské rodině nebo kterémukoli z nepředstavitelně bohatých lidí, kteří se v poslední době dostali na vrchol pyramidy celosvětových příjmů a bohatství. Rothschildové bývali skutečně světovou dynastií a její příslušníci si tak s oblibou nechali říkat.

Rakouská linie tohoto rodu zaujímá zvláštní místo: Je to příběh pohádkového vzestupu ze židovského ghetta ve Frankfurtu nad Mohanem na úroveň největšího bankovního domu v habsburské monarchii a zároveň příběh tragického hospodářského rozvratu v meziválečném období a loupeže ze strany národních socialistů. Její příběh lze vyprávět podobně jako obsah románu Buddenbrookovi od Thomase Manna nebo jako potvrzení staré moudrosti a učebnicové teze z dějin ekonomických teorií: Začne to dědeček, otec to získá, syn to vydělá, vnuk si to užije a pravnuk o to přijde.

Od Mayera Amschela, který se narodil v roce 1744 v židovském ghettu ve Frankfurtu nad Mohanem v těch nejchudších poměrech, až k poslednímu šéfovi vídeňského domu Louisi Nathanielovi, který se v roce 1955 utopil na karibském ostrově Jamajka, je to pět generací. Pohádkový vzestup začal ve válkách napoleonské éry. Po Vídeňském kongresu se bez Rothschildů brzy neobešel žádný významný finanční obchod. Rozdíl mezi nimi a druhým nejvyšším příjmem a majetkem byla téměř desetinásobný. Dlouhých 150 let, od napoleonských válek až k teroru národního socialismu, byli jako žádný jiný rod v zemi, vyjma Habsburků, vtaženi do politického, hospodářského a kulturního vývoje a převratů: od Vídeňského kongresu přes revoluci v roce 1848, velké bankovní krize v meziválečném období až k loupežné a vyhlazovací kampani národních socialistů. Když Albert Rothschild, příslušník čtvrté generace rodiny Rothschildů, zemřel v roce 1911 ve Vídni, byl považovaný za nejbohatšího muže Evropy. Jeho celkem šest dětí, pomineme-li Charlottu Esther, která zemřela jako kojenec, nedokázalo čelit tragédiím 20. století: Rodina přišla téměř o všechno a vymřela v mužské linii.

Zdvojené zrcadlové R jako monogram umožňuje dvojí způsob čtení: „Rothschild“ a „Rothschild (Judeorum) Rex“.

9

Rothschildove.indd 9

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

Nicméně je rakouskou zvláštností, že se z tohoto rodu a jeho staveb, nadací a sbírek nejen téměř nic nezachovalo, ale že byl také v historiografii dosud do značné míry potlačovaný. Niall Ferguson se ve svých velkolepých dvousvazkových dějinách celého rodu přirozeně zaměřuje na Anglii a Francii. Historie Rothschildů od Caesara Conte Cortiho je téměř 100 let stará a zahrnuje pouze období do šedesátých let 19. století.

Archivy vídeňských Rothschildů v té době nemohl využívat. Také další, velmi rozsáhlá literatura o Rothschildech se rakouské linii věnuje jen okrajově.

Najít společnou nit v rodinné spleti Rothschild je poněkud nelehký úkol a rakouští Rothschildové ji na jedné straně ztěžují a na druhé zjednodušují víc než jejich angličtí a francouzští příbuzní. Rovněž nedostatek pramenů nám znesnadňuje práci/bádání.

V Rakousku jsou prameny rozptýlené v mnoha archivech, takže se výzkum často mění v hledání pověstné jehly v kupce sena. Rodinný archiv rakouských Rothschildů skončil po dlouhém putování ve skvěle vedeném archivu Rothschildů v Londýně. Při svých mnoha cestách z Vídně přes Berlín a Moskvu do Londýna však utrpěl těžké ztráty a byl několikrát skartován a roztříděn. Chybějí některé spisy, o Louisovi prakticky všechny.

Celkový fond Rothschildova archivu v Londýně je však obrovský a obsahuje – i pro Rakousko – mnoho dosud neobjevených pokladů. U starších archiválií ovšem četbu ztěžují texty psané židovskou němčinou (frankfurtský dialekt v hebrejském písmu).

V některých ohledech to však rakouští Rothschildové badateli a čtenáři usnadňují více než jejich angličtí a francouzští příbuzní. Snadnější je to i než u mnohých jiných slavných dynastií, protože mužská linie rodu vymřela. Setkáváme se tak s dokončeným příběhem a červená nit se neztratí tak snadno. Přesto není snadné se zorientovat v četných příbuzenských sňatcích a v opakování křestních jmen a složit skládanku fragmentárních pramenů do jednoho celku.

To se podařilo jen proto, že potřebné a užitečné rady a pomoc přicházely z mnoha stran: jak z příslušných archivů a knihoven, tak z okruhu kolegů. Zvláštní poděkování patří Rothschildovu archivu v Londýně, jeho ředitelce Melanii Aspeyové a její asistentce paní Fioně McGarel-Grovesové, jakož i úředníkům různých oddělení Vídeňského státního archivu, Sněmovního, dvorního a státního archivu, Archivu republiky a Válečném archivu, rovněž ve vídeňském Městském a zemském archivu a v Dolnorakouském zemském archivu, v Historickém archivu Rakouské banky, v archivu a knihovně Židovského muzea ve Vídni a v Dokumentačního archivu rakouského odboje. Zvláštní poděkování patří paní Christě Prokschové z Archivu židovského muzea ve Vídni za pomoc při identifikaci fotografií a paní Karině von Tippelskirch, která mi okopírovala dokumenty z podkladů Dorothy Thompsonové na Syrakuské univerzitě, dále Karin Schneiderové z Akademie věd za excerpta k Vídeňskému kongresu a paní Evě Zanklové z Městského archivu ve Waidhofenu an der Ybbs. Zvláštní poděkování patří Georgu Ransmayrovi za nahlédnutí do jeho dokumentace v Boselu

10

ROTHSCHILDOVÉ · PŘEDMLUVA

Rothschildove.indd 10

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

a za pečlivé přečtení celého rukopisu. Fondu budoucnosti Rakouské republiky děkuji za podporu při rešeršní činnosti v Rothschildově archivu v Londýně. V neposlední řadě patří poděkování nakladatelství Molden Verlag v nakladatelské skupině Styria a Johannesi Sachslehnerovi, který nyní vydal už několik mých knih. Dále Univerzitě Johannese Keplera v Linci, která mi i dlouho po udělení emeritní profesury sloužila jako akademický domov. Především bych však chtěl poděkovat své rodině a manželce Margith za mnohostrannou pomoc a za to, že mi všichni poskytli podporu a nezbytnou svobodu, kterou takový projekt vyžaduje.

Bohatý jako Rothschild…

Rothschildove.indd 11

11

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

PRVNÍ

GENERACE

MAYER AMSCHEL Milionář, který přišel z ghetta

Rothschildove.indd 13

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

CHUDINSKÉ MĚSTO Židovské ghetto ve starém říšském městě Frankfurtu nebylo příjemné místo. Už snad ani nemohlo být stísněnější: Judengasse byla tři a půl metru široká a téměř 330 metrů dlouhá ulice, obehnaná vysokými zdmi, s bránou vpředu a vzadu a nalevo i napravo se tísnily úzké dřevěné hrázděné domy, kterých bylo celkem 195. Široko daleko žádný strom, zeleň, ba ani stéblo trávy. Johann Wolfgang von Goethe, nejslavnější syn města a jen o málo mladší než praotec Rothschildů, ji popsal jako ohradu zaklíněnou mezi městskými hradbami a pevnostním příkopem.1 V polovině 18. století se zde tísnilo 3000 lidí, což je patnáctkrát více než předpokládaný počet obyvatel při jejím založení v roce 1462. Byly tam čtyři synagogy, lázně a společná pekárna.

Každý večer a o všech nedělích a svátcích byly brány pevně zamčené. Přestože žlutá nášivka na pánských šatech a ženský pruhovaný závoj byly v Goethově době již zrušené, stále existovaly předpisy o oblékání a u brány byla už zdálky vidět židovská prasnice. Vchod do kaváren, parků nebo na veřejná místa byl zakázaný: „Žádný Žid ani prase / sem nesmí vstoupit.“ Nebylo tam dost místa ani pro mrtvé. Na hřbitově tohoto ghetta se nahromadilo 5930 náhrobků. Hygienické podmínky byly více než povážlivé. Všude se vznášel strašlivý zápach. Všechno bylo plné harampádí, jak se dalo očekávat ve čtvrti s vetešníky a obchody s použitým zbožím. Ulice byla stále protkána otevřenými kanalizačními příkopy, a tak bylo stále cítit odporné výpary.

Všechno bylo stísněné, neuklizené, hlučné a rozjitřené: vřískající děti, smlouvající obchodníci, nadávající dělníci.

Mladý Goethe však získal ze židovského města i pozitivní dojmy: ze židovské pohostinnosti, smyslu pro aktivitu a společenství, z posvátných židovských svátků od pesachu po Jom k ipur, ze slavnostních obřadů obřízky, svatby, svátku stánků i způsobu pohřbívání. Vnější tlak vedl k těsnému vnitřnímu spojení, ke zvláštnímu jazyku, židovské němčině, která se zapisovala hebrejským písmem husím brkem zprava doleva, stejně jako ke zvláštní každodenní kultuře, a především k úzkým, neustále obnovovaným příbuzenským vztahům a sňatkům mezi příbuznými. Žádné město v Německé říši nebylo tak antisemitské jako Frankfurt a jen málokteré z nich bylo bohatší než Frankfurt. Frankfurt byl nejen korunovačním místem císařů, ale také městem, které bylo domovem peněz. Friedrich Schiller, když poslal Goethovi svou baladu Dělení země, usoudil, že nejlépe se čte ve Frankfurtu, městě údajně ovládaném Bohem tohoto světa, penězi, kterých však bylo v ghettu v té době ještě poměrně málo.

Ve frankfurtské Judengasse stál dům s červeným štítem, který kdysi propůjčil Rothschildům jméno. Ale již na počátku 17. století se přestěhovali do domu u „zadní pánve“, na severní výspě Judengasse, kam jen zřídka pronikl sluneční paprsek. V domě

14

ROTHSCHILDOVÉ · PRVNÍ GENERACE

Rothschildove.indd 14

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

širokém sotva tři metry provozovali obchod se smíšeným zbožím, který se rozkládal na třech podlažích o celkové ploše asi 80 metrů čtverečních. Zde se 23. února 1744 narodil Mayer Amschel jako syn Amschela Mosese a Schönche Rothschildových. Měl dva bratry a dvě sestry. Je dost nepravděpodobné, že by Mayer Amschel znal Goetha, který byl o pět let mladší a jehož rodina patřila k nejvyšším vrstvám frankfurtské společnosti. Už v jedenácti letech Mayera poslali do židovské školy ve Fürthu a o rok později osiřel, protože jeho rodiče podlehli neštovicím. Jak by se jeho život asi změnil, kdyby nemusel opustit školu a kdyby nepřijal učňovské místo v Oppenheimově bance v Hannoveru, ale pokračoval ve studiu Talmudu? Když v roce 1763 skončila sedmiletá válka a francouzská okupace opustila Frankfurt, Mayer Amschel se vrátil do Judengasse. Goethe se právě chystal odjet studovat do Lipska.

NA PRAHU GLOBALIZACE Ekonomický vzestup Mayera Amschela začal na počátku „dlouhého“ 19. století, v době první globalizace, kdy v Anglii začala průmyslová revoluce a parní stroj se chystal změnit továrny. Sedmiletá válka byla první válkou, která zasáhla celý svět. Nebojovalo se už jen v Evropě, ale také v koloniích. Prosadilo se nové koloniální zboží: nové pochutiny a drogy jako káva, čaj, čokoláda, cukr, tabák, ale také nové pohonné hmoty textilního průmyslu bavlna a indigo, které byly nejen drahé a žádané, ale také vysoce zdaněné a někdy dokonce zakázané, což podporovalo rozvoj dálkový obchod i pašování. Objevilo se mnoho nových podnikatelských nápadů.2 Kdo se chopil příležitosti, mohl rychle zbohatnout.

Amschel se prozatím ve své čtvrtině domu, který zdědil v Hinterpfannu („Dům u zadní pánve“) pustil do rodinného obchodu s použitým zbožím a podomním prodejem. Ale se starým harampádím, s nímž obchodovali jeho bratři Mojžíš a Kalman, se nedalo moc vydělat. S čím měl však Mayer Amschel úspěšněji obchodovat, když tolik hospodářských odvětví bylo Židům zakázáno? Zboží z druhé ruky byl populární sortiment, koloniální zboží bylo perspektivní, staré ušlechtilé zboží a starožitné mince nebyly z prodejního hlediska vůbec od věci. Prvním známým uzavřeným obchodem Mayera Amschela byla dodávka starých mincí a medailí hesenskému dědičnému princi Vilémovi, který od roku 1764 sídlil v Hanavě a zbohatl na prodeji svých poddaných jako vojáků do Anglie. Částka 38 florénů a 30 krejcarů byla uváděna na první známé Amschelově faktuře, vystavené v roce 1765 za transakci s mincemi s dědičným princem. Sbírání mincí se rozšířilo v 18. století nejen mezi vysokou šlechtou, ale i mezi vyššími vrstvami měšťanstva a vzdělanou elitou, a dalo se jím vydělat více než s použitým zboží a podomním prodejem. Obchodu se dařilo tak dobře, že již v roce 1769 Mayer

MAYER AMSCHEL ·

Milionář, který přišel z ghetta

Rothschildove.indd 15

15

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

získal titul hessensko-hanavského dvorního faktora a od roku 1770 mohl tisknout své vlastní katalogy mincí.

Obchod s mincemi se však stále více stával prostředkem pro mnohem větší obchody: pro dovoz anglického textilu, nových pochutin a širokého sortimentu koloniálního zboží. Směnárenské obchody, do kterých Amschel vstoupil již v sedmdesátých letech 17. století, mu přinesl ještě více peněz. Ty byly důležité hlavně pro převod peněžních prostředků lankrabství z prodeje vojáků do Anglie. A zahájení válek proti revoluční Francii přineslo nové úkoly. Císařské a koaliční vojska proti Francii musela být zásobována proviantem a žoldem. V roce 1799 získal Mayer Amschel pro sebe a své dva syny Amschela Mayera a Salomon Mayer titul císařského dvorního faktora. Zanedlouho se k tomu přidaly tituly pruského a královského dánského tajného obchodního rady a kurfi řtského hessenského tajného rady, které přinesly nejen uznání, ale i obchodní výhody. Roku 1783 obdržel doklad, který mu dovoloval procházet branami ghetta i v noci a ve volných a svátečních dnech. To byla důležitá úleva pro obchodování.

V roce 1770, ve věku šestadvaceti let, učinil Mayer Amschel pravděpodobně své nejdůležitější obchodní rozhodnutí: oženil se s Gutle Schnapperovou, dcerou bohatého směnárníka z ghetta. Přinesla mu do manželství úctyhodné věno ve výši 2400 guldenů, což zhruba odpovídalo ročnímu příjmu Goethovy rodiny. Mnohem důležitější ale bylo to, že mu porodila devatenáct dětí. Deset jich přežilo, pět dcer a pět synů.

To byl skutečný začátek úspěšného příběhu Rothschildů. Gutle byla skutečně pozoruhodná žena, a to nejen díky mnohým svým dětem a vysokému věku, kterého se dožila.

Mnohé anekdoty velebily také její mateřský důvtip, s nímž zvládala svůj život. To, že zemřela až v roce 1849 ve věku šestadevadesáti let, učinilo z Frankfurtu pevný bod pro všechny Rothschildy a zajišťovalo soudržnost rozvětvené rodiny. Svůj dům v Judengasse, navzdory bohatství, které mezitím získala, až do své smrti nikdy neopustila.

Roční zdanitelný příjem Mayera Amschela v letech 1771 až 1779 byl už o padesát procent vyšší než u Goethovy rodiny a činil v průměru 3 835 guldenů. Dvakrát tak převyšoval zdanitelný příjem jakéhosi Schultheißena, nejvyššího městského úředníka. Jeho jmění se v roce 1784 odhadovalo na 150 000 zlatých. V první dochované bilanci z roku 1797 odhadl svůj obchodní kapitál při aktivech ve výši 843 485 guldenů a pasivech ve výši 734 981 guldenů na čistých 60 617 guldenů, jeho soukromé jmění se „bohudíky“ rozrostlo na 471 221 guldenů.3 Svým dcerám tak mohl dát věno v hodnotě mezi 5000 a 10 000 guldeny, nejstaršímu synovi Amschelovi svatební dar ve výši 30 000 guldenů.

V roce 1786 byl Mayer Amschel už tak bohatý, že mohl prodat svůj podíl na „Domu u zadní pánve“ a koupit si dům U Zeleného štítu, který byl s hodnotou 11 000 guldenů jednou z nejdražších nemovitostí v Judengasse. Za stejnou cenu se v křesťanské části

16

ROTHSCHILDOVÉ · PRVNÍ GENERACE

Rothschildove.indd 16

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

města, kde byly ceny nemovitostí mnohem nižší, dal koupit celý palác. Avšak v domě U Zzeleného štítu byl prostor skoro stejně stísněný jako v Domu u zadní pánve. Zaprvé to byla jen polovina domu. Druhá polovina se jmenovala U lodě. A pořád ještě stál v diskriminované Judengasse. Nový dům, dlouhý nejméně pět metrů a široký třináct metrů, měl tři okenní osy, sklep a tři podlaží: v přízemí kuchyň, vlastně jen malou průchozí místnost o rozměrech jeden a půl krát čtyři metry s vodním čerpadlem z vlastní studny jako zvláštní luxus, s místem na sporáku pro jeden hrnec. V prvním patře se nacházel obývací pokoj s malou terasou a pracovna o rozloze deset metrů čtverečních, jejímž středobodem byla černá truhla s visacím zámkem, takzvaným obráceným zámkem, k jehož otevření bylo zapotřebí zvláštního triku. A pokud jste ho rozlouskli, byla ve stěně další tajná přihrádka, kterou jste museli nejprve najít. Úzké dřevěné schodiště, pod kterým byly zabudované další schránky, vedly do horního patra a malé zelené místnosti, z jejíhož okna bylo možné pomocí takzvaného „špiona“ zcela bez povšimnutí sledovat, co se děje na ulici. Na stole pod skleněným poklopem spočíval Gutlein zvadlý svatební věnec. V podkroví byla malá ložnice. Vše bylo těsné a prostor byl maximálně využit. Nahoře byla sotva tři metry čtvereční měřící střešní zahrada na svátek stánků. Nejen současný čtenář si klade otázku, kde se tu dalo ubytovat tolik dětí. Na poměry Judengasse to však byl velký, dokonce luxusní dům, nacházejí se už nikoli ve stinném severním zákoutí, ale v prosluněném centru Judengasse.

Skutečným rodinný kapitál představovalo pět synů: Amschel, Salomon, Nathan, Carl (Kalman) a James (Jakob), kteří se stali základem úspěchu. Jako první odešel Nathan, třetí nejstarší, jak bychom dnes řekli, sendvičové dítě. Odjel do Manchesteru, přímo do srdce anglického bavlnářského průmyslu, kde byly vynalezeny revoluční přádelní stroje a mechanické tkalcovské stavy, kde pracovaly první parní stroje a začala tovární éra. V roce 1798 mu asi nikdo nedával příliš šancí, když neuměl ani slovo anglicky a neměl žádné mezinárodní zkušenosti. Nathan však všechny přesvědčil, i když jeho otec si vždy našel důvod ke kritice synova poněkud nedbale vedeného účetnictví a riskantních obchodních praktik: Sochrim (obchodníci), kteří mají takový nepořádek, udělají vesměs mapole (bankrot), jak syna výslovně varoval. Nathanova angličtina byla ještě dlouho tak špatná, že nikdo nedokázal pochopit, co má na mysli. Ani jeho němčina nebyla příliš čitelná: „Drahý Nathane, nesmíš se na svého otce zlobit. S perem v ruce ti to opravdu moc nejde. Pořiď si písaře…,“ radil mu otec.4 Ale úspěch vše vynahradil. Nathan obchodoval s bavlněným zbožím, které vyvážel na kontinent a za které platil penězi, jež hessensko-kasselský lanckrabě Vilém vybíral za prodej nebo pronájem svých nuceně naverbovaných vojáků do Anglie, dvojnásobně.

Brzy se mu podařilo koupit dům v elegantní části Manchesteru a v roce 1806 se přiženil do židovské vyšší třídy v Anglii. Věno, které přinesla Hannah Barent-Cohenová do

MAYER AMSCHEL ·

Milionář, který přišel z ghetta

Rothschildove.indd 17

17

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

manželství, bylo více než desetkrát vyšší než to, které kdysi dostal jeho otec Amschel od Schnaperů. V roce 1808 se Nathan přestěhoval z Manchesteru do Londýna, protože s Napoleonovou kontinentální blokádou se obchodování s textilem a dalším zbožím na kontinent zcela zastavilo. Pašováním se však dalo vydělat mnohem víc peněz a v peněžnictví a riskantní převod zlata ve formě slitků a mincí sliboval zdaleka největší výnosy. Z dlouhodobého hlediska byli Rothschildové na správné straně, konkrétně na straně Napoleonových protivníků, ačkoli skvěle vydělávali i na obchodech s francouzským císařem.

Devatenácté století začalo velkými předzvěstmi změn. Francouzská revoluce se přenesla do Německa. Zuřily koaliční války. Frankfurt se ocitl v bitevní vřavě. V roce 1796 obsadili město Francouzi a zapálili židovskou čtvrť. Zcela vyhořelo 119 domů, 2000 lidí zůstalo bez domova. Ačkoli to byla katastrofa, nevyhnutelně přinesla i konec ghetta. Brány s namalovanou židovskou prasnicí byly strženy a židé byli alespoň dočasně zrovnoprávněni s ostatními obyvateli. A Amschel si citlivě zmodernizoval pravopis svého jména: z Meyer na Mayer.

V roce 1806 císař František II. zrušil římskou císařskou hodnost. Téměř současně Napoleon ukončil existenci Hesenského kurfi řtství jeho připojením k nově vytvořenému státu, Vestfálskému království. Protože kurfi řt Vilém, Rothschildův dlouholetý klient a mecenáš, musel odejít do exilu, nejprve do Dánska a pak do Prahy, bylo nutné zachránit jeho obrovské jmění, dluhopisy, kupony, mince a šperky. Mayer Amschel a jeho synové sehráli důležitou a docela riskantní roli, protože investovali v Anglii finanční prostředky, kterým ve Francii hrozilo zabavení, a zároveň převáděli anglické dotace na pevninu. Většina těchto podpůrných plateb, které Anglie poskytovala svým kontinentálním spojencům, prošla Rothschildovýma rukama. Francouzská administrativa sice měla podezření, že Mayer Amschel a jeho synové v tom hrají důležitou roli. Amschel byl vyslýchán, kde jsou jeho synové. Odpověď zněla: Nathan je nejspíš v Londýně, Carl v Kodani a nejstarší Amschel ve Vídni, Praze nebo Řezně. Kde jsou ve skutečnosti, údajně nevěděl. Ani při domovní prohlídce nebylo nalezeno nic podezřelého. Když Salomon a Car byli krátce zadrženi, byla jejich obhajoba při výsleších natolik obratná, že se jim nikdo nedokázal dostat na kobylku.5 Mayer Amschel zůstal celý život věrný Judengasse, ačkoli dávno zbohatl tak, že mohl bydlet kdekoli, v přepychovém paláci v křesťanské části města nebo v domě se zahradou před městem. Nikdy se však nezpronevěřil ortodoxním tradicím a se svou kulatou, nepudrovanou parukou, řídkým plnovousem a obnošeným oděvem stále ztělesňoval typ pokorného žida. Několik let byl císařským dvořanem s právem nosit zbraň a osvobozením od všech cel a poplatků v Říši, i když to po jejím zániku nemělo velký význam. V roce 1808 vážně onemocněl. Nekonečné cestování ho předčasně vyčerpalo.

Svůj život však mohl bilancovat s uspokojením: jeho obchodní majetek čítal aktiva ve

18

ROTHSCHILDOVÉ · PRVNÍ GENERACE

Rothschildove.indd 18

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

výši 1 973 192 guldenů a pasiva ve výši 1 458 692 guldenů, čímž jeho obchodní majetek dosáhl čisté výše 514 500 guldenů.6 Všechny děti včetně žen pracovaly ve firmě.

Obchodoval s nejrůznějším zbožím, měl na skladě indigo v hodnotě 48 929 guldenů, čaj, cukr, kávu a anglické látky. Je pravda, že kontinentální blokáda zavedená Napoleonem měla zastavit dovoz veškerého koloniálního zboží. Nikdy předtím však tento obchod ve Frankfurtu tolik nevzkvétal jako v této době a Mayer Amschel přitom hrál hlavní roli. Ale vlastně se stával stále více bankéřem. Již v roce 1810 uzavřel partnerskou smlouvu. Ponechal si 370 000 guldenů pro sebe, dva nejstarší synové Amschel a Salomon obdrželi po 185 000 a Carl a James po 30 000 guldenech. On jako otec ale měl mít poslední slovo ve všech rozhodnutích, byl oprávněný přijímat a propouštět bez konzultace, vybírat peníze a co bylo nejdůležitější, nikdo cizí, ale ani žádný zeť nemohl zasahovat do podnikání. Všichni se zavázali, že se v případě sporů nebudou obracet na soud. Zeťové, natož pak snachy nesměly nahlížet do obchodních knih, a to ani v případě úmrtí partnera, ačkoli ve skutečnosti se na součinnost dcer nedalo rezignovat: Jeho otec nemá vlastního pokladníka, vysvětlil Salomon v roce 1809 při výsleších. Někdy tuto činnost vykonávala jeho sestra, jindy manželka jeho bratra Amschela.

Tyto ženy vyplácely peníze. Jen Gutle o tom nic nevěděla, byla celý rok v domácnosti a nestarala se o žádné obchody.7 Mayer Amschel zemřel 19. září 1812, tři dny po Jom k ipuru, nejvýznamnějším židovském svátku, který strávil od rána do večera půstem a vestoje v synagoze. Ve své závěti nadiktoval „Rothschildovo evangelium“: „Proto nařizuji a zakazuji, aby se mé dcery a jejich manželé jakožto i jejich dědicové jakkoli podíleli na řízení a chodu firmy Mayer Amschel Rothschild a synové… a nesměli kontrolovat tuto firmu, její účetní knihy, obchodní dokumenty ani zásoby zboží…“8 Rothschildové měli být a zůstat rodinnou společností omezenou na mužské potomky. Své syny varoval: židovský majetek málokdy vydrží déle než dvě generace. „Jednak proto, že ho neumějí zhodnotit, jednak kvůli židovské hlouposti.“ A zapřísahal je, aby drželi při sobě: „Držte se jako sourozenci pohromadě, pak budete nejbohatšími lidmi na světě.“9 Byl pohřben na židovském hřbitově bez jakýchkoli poct a obřadů, ale protože byla neděle, pohřeb proběhl za hlasitého vyzvánění zvonů křesťanské části města.

NARÁZ MILIONÁŘI Co přesně se stalo mezi rokem 1812, kdy zemřel Mayer Amschel, a rokem 1815, kdy se konal Vídeňský kongres, je pouze otázkou dohadů. V roce 1812 byli Rothschildové zámožní, v roce 1815 už milionáři. Ale tato cesta nebyla tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Došlo k řadě náhod a kromě toho se projevila jejich obratnost a pohotovost

MAYER AMSCHEL ·

Milionář, který přišel z ghetta

Rothschildove.indd 19

19

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

včas zasáhnout do chodu událostí. Několikrát však jejich štěstí viselo na pověstném vlásku. Převod zlata, vlastně pašování zlata, z Anglie na kontinent, do Ruska, Španělska, Pruska, Meklenburska a v neposlední řadě i do Rakouska podléhalo naprostému utajení. Dokonce i děti musely mlčet. Salomonův syn Anselm, tehdy jedenáctiletý, dokonce odmítl, aby mu jeho učitel opravil dopis pro otce: v žádném případě nemohl dovolit, aby si pedagog přečetl důvěrný rodinný dopis.10 V roce 1813, kdy se velitelství spojenců proti Napoleonovi nacházelo po určitou dobu ve Frankfurtu, se Rothschildové snažili navázat první kontakty s Metternichem.

Začít obchodovat s rakouským dvorem však nebylo snadné, i když výsledkem byla malá zakázka: zpracování platů důstojníků. Dne 28. července 1814 se Rothschildové rozhodli zkusit to znovu a předali dopis, ve kterém císaři nabídli převod anglických dotací za nižší cenu než konkurence na pevnině. Vídeňské úřady se však zpočátku nedaly přesvědčit, a to ani rothschildovskými informacemi o tom, jak čile už obchodují s Pruskem a Ruskem.

Když už se zdálo, že je Napoleon poražen, vypadalo to, že zapadá i hvězda Rothschildů. Na Vídeňském kongresu, který se konal od 18. září 1814, nebyli zastoupeni. Bylo obtížné obchodovat s mocnostmi, které se sešly na Vídeňském kongresu.

Když však v březnu 1815 do císařského města dorazila zpráva, že Napoleon opustil své vyhnanství na ostrově Elba a shromáždil novou armádu, nedali se už Rothschildové zastavit. Celých 100 dní jeho obnovené vlády znamenalo další válku. Napoleonův návrat z ostrova Elba byl velkým štěstím Rothschildů. Prozatím se však zdálo, že se vše vyvíjí přesně naopak. Zpráva o vzkříšení francouzského císaře měla na burzu katastrofální dopady. Ale brzy všichni, včetně Rakušanů, potřebovali Rothschildy, protože pouze oni byli schopni uskutečnit podpůrné platby z Anglie takovým způsobem, aby se dalo úspěšně čelit Napoleonovi u Waterloo. Stejně jako Waterloo znamenalo konec Napoleonova císařství, předznamenalo i počátek finančního impéria Rothschildů. Skutečnost, že bratři byli pomocí poštovních holubů první, kdo se dozvěděli o konečném vítězství spojenců nad Napoleonem 18. června 1815 a že to dokázali využít k velkému burzovnímu převratu, je nejspíš legenda. Bitva u Waterloo je ústřední součástí mýtu o Rothschildech. Napoleonova porážka však přišla nečekaně brzy, takže Rothschildům hrozilo, že budou opět odsunuti na vedlejší kolej. Vítězství spojenců nebylo zdaleka tak výhodné, jak by se mohlo zdát, vyvolalo spíše rothschildovskou krizi.11 Rothschildové však stáli na straně vítězů války. Rozhodně byli největší.12 Převod obrovské částky 30 milionů liber šterlinků na dotacích z Anglie na kontinent v letech 1812 až 1815 jim pravděpodobně vynesl provizi ve výši milionu liber. Z vyúčtování vyplynulo, že v roce 1815 zaplatil rod Rothschildů za Rakousko 1,4 milionu liber šterlinků ve 12,2 milionu guldenů konvenčních mincí. A francouzské reparace po Napoleonově konečné porážce nabízely ještě větší šance na zisk.13 To, že za Rakousko zaplatili určité

20

ROTHSCHILDOVÉ · PRVNÍ GENERACE

Rothschildove.indd 20

16.09.2022 17:23 Výtažková černá

části tak rychle a bez ztráty na směnném kurzu, jim v roce 1817 přineslo povýšení do rakouského šlechtického stavu.14 Je téměř nemožné přesně uvést, jak Rothschildové přišli ke svým úspěchům – nejspíš i proto, že to oni sami nevěděli a ani netušili, kde jsou jejich peníze.15 V srpnu 1814 musel Salomon, který byl odpovědný za účetnictví bratrů a byl si jistý, že peníze jsou k dispozici, přiznat, že nemá sebemenší tušení, kde se skutečně nacházejí. V září 1815 se tento problém objevil znovu. Salomon psal Nathanovi: „Mezi námi, drahý Nathane, musíš tam mít přece strašně moc peněz, protože mi tady chybějí. Amschelovi už toho moc nezbývá. Všechno musí být tam, a ty píšeš, že mám takové dluhy? Kde jsou naše finanční zásoby?“16 Za několik dní to zformuloval ještě drastičtěji. „My tady smrdíme chudobou. Nezbývají nám žádné peníze. Amschel nemá ani milion, proto musí být spousta peněz u tebe i s tím, co dlužíme… Spočítej a podívej se, kde jsou společné peníze, milý Nathane… Určitě se toho pro vyplacení dost najde.“17 Nathan naopak odpověděl, že Amschel je přece velmi bohatý muž. Na to Salomon reagoval takto: „Náš bratr Amschel je na mizině. My jsme na mizině. Carl je na mizině. Takže někdo musí mít všechny ty peníze.“ Obavy z toho, že Rothschildové zkrachují, měla i rakouská vláda.18 Rothschildové nevěděli, jak dobře si stojí. Je v tom příliš mnoho počítání z hlavy na místo skutečného účetnictví, kritizoval to Salomon. Jestli byli bohatí? Třináctiletý Anselm tomu byl ochoten uvěřit, až když uvidí všechny ty miliony na obrovské hromadě. Z otázky, zda jsme milionáři, nebo bankrotáři, se Amschelovi udělalo špatně.

Není divu, že ani dnes nevíme, jak Rothschildové za těch pár let zbohatli. Ale životní fi lozofii, která stojí za jejich úspěchy, jednoznačně dokládá Nathanův výrok z 2. ledna 1816 v dopise jeho bratrům: „Nečtu, nehraju karty, nechodím do divadla, mým jediným potěšením je moje práce.“19 Wilhelm von Humboldt, který Nathana často navštěvoval, se o něm vyjádřil nelichotivě: „Včera se mnou večeřel Rothschild. Je to sice velmi hrubý a nevzdělaný člověk, ale má velké znalosti a je to opravdu peněžní génius.“20 A dokonce i Nathanův bratr Salomon o něm sžíravě prohlásil, že je sice nepřekonatelný, pokud jde o ceny na burze, ale – „jen mezi námi řečeno“ – jen pracně správně vyhláskuje nebo napíše své vlastní jméno.21

CESTA MEZI NEJMOCNĚJŠÍ LIDI SVĚTA Úspěch Rothschildů vyplynul především z jejich bezpodmínečné vůle po úspěchu.

Stát se světovou dynastií znamenalo spoustu cestování. Nekonečné cestování. Vysilující cestování. Křížem krážem celou Evropou. To bylo vyčerpávající a nebezpečné.

Na jedné straně hrozili lupiči, na druhé nemoci a nehody. Rothschildové vyvinuli

MAYER AMSCHEL ·

Milionář, který přišel z ghetta

Rothschildove.indd 21

21

16.09.2022 17:23 Výtažková černá