0042941

strana 3 – titulní list

Julie Tottmanová Zachraň mě Neuvěřitelný pravdivý příběh opuštěného mastina, který se stal filmovou hvězdou

Zachran_me.indd 3

1.2.2022 13:48:48

Obsah Prolog Řetězová reakce ...........................

7

1. kapitola Vypusťte sovy .............................. 13 2. kapitola Ztráta Huga .................................. 19 3. kapitola Hledání pokračuje........................ 25 4. kapitola Starý odešel, nový přišel ............ 28 5. kapitola Záchranná mise ............................ 32 6. kapitola Ahoj, Herkule ............................... 36 7. kapitola Nepopsaný list ............................. 41 8. kapitola Lumpárny ..................................... 46 9. kapitola Boj s váhou .................................. 50 10. kapitola Úvahy o jídle ................................ 56 11. kapitola Pěstounka .................................... 60 12. kapitola Domov .......................................... 66 13. kapitola Leavesden nezklame ................... 71

Zachran_me.indd 5

1.2.2022 13:48:48

14. kapitola Výcvik ........................................... 77 15. kapitola Posun vpřed ................................. 83 16. kapitola Učení rolí ...................................... 87 17. kapitola Školní dny..................................... 91 18. kapitola Dětská hra .................................... 96 19. kapitola Třídní klaun .................................. 101 20. kapitola Do lesa ......................................... 106 21. kapitola Připravený, nebo ne..................... 112 22. kapitola Dokonalost sama ......................... 117 23. kapitola Zpátky do Black Parku ................ 121 24. kapitola Vzhůru za drakem ........................ 125 25. kapitola Akce! ............................................ 130 26. kapitola Potterománie ............................... 134 27. kapitola Modrý kód .................................... 140 28. kapitola Čekání........................................... 144 29. kapitola Děsivá nemoc............................... 148 30. kapitola Čas na odpočinek ........................ 153 31. kapitola Režisérův voříšek ......................... 159 32. kapitola Lassie se vrací .............................. 163 33. kapitola V sázce je hodně .......................... 169 34. kapitola Splněné přání ............................... 175 Epilog

Zachran_me.indd 6

...................................................... 182 Jak zjistit, jaká psí rasa je pro vás ta pravá ....... 187

1.2.2022 13:48:48

Prolog

Řetězová reakce Dokonce i s těžkým řetězem kolem krku a za večerního chladu, jenž mi prostupoval až do kostí, jsem si stále dokázal představit stromeček s vánočními ozdobami a světýlky.

Byla to první věc, kterou jsem zahlédl, když jsem se před několika měsíci vynořil z papírové krabice. Při návratu k té šťastné vzpomínce jako bych slyšel nadšené pištění lidí, jen co jsem opatrně vykročil na malých tlapkách. A samozřejmě jsem stále viděl Tobyho rozzářenou tvář a cítil teplo a spokojenost, jež se mi rozlévaly drobným tělíčkem, když mě držel v náručí.

Nedokázal jsem se ale už stejně dobře rozpomenout, jak se to všechno zvrtlo. Měli mě rádi, nebo ne? Nejen Toby, kterému bylo dvanáct, ale i jeho maminka Josie a tatínek Martin. S Tobym jsme si hrávali, honili se po domě, váleli se po podlaze, potom jsme se k sobě tulili a společně si zdřímli. Josie mě brala na procházky městem a dostával jsem od ní misky plné dobrého psího krmení. Martin, no, s Martinem to bylo vždycky složitější. Tahal mě za ocásek, nebo mě štípal do čumáku, dokud jsem bolestí 7

Zachran_me.indd 7

1.2.2022 13:48:48

J U L I E T O T T M A N OVÁ

neštěkl. Potom se ale usmál a řekl: „Takhle se chová správný hlídací pes.“ Věci se možná začaly měnit proto, že jsem nedokázal přestat růst. Přál jsem si, abych byl zase tak malý, že bych mohl sedat Tobymu na klíně, ale místo toho jsem byl pořád větší a větší. Mohutné nohy připomínaly větve rozložitého dubu. Tlapy jsem měl velikosti talířků. Dokonce ani kůže nepřestávala růst, dokud mi nevisela kolem mohutného těla v těžkých záhybech. „Ty jsi ale příšerný pes!“ křikla Josie, když jsem omylem smetl ocasem mohutným jako lano z konferenčního stolku další šálek čaje. Potom vzala srolované noviny a bouchla mě jimi přes čumák. Pálilo to a štípalo, ta bolest byla nejen fyzická. Nechtěl jsem ji rozčílit, naopak, chtěl jsem jí udělat radost. Jenomže to rostoucí tělo bylo stále těžší ovládat.

Zdálo se, že i Toby už mě má dost. Nejkrásnější chvílí mého dne býval moment, kdy při návratu ze školy otevřel dveře. Zpočátku se zdálo, že i on má ty okamžiky moc rád, okamžitě se ke mně totiž vrhl. Ale jak míjely měsíce, všiml jsem si, že se přestal spokojeně usmívat, když jsem radostně pobíhal kolem něho, abych ho přivítal. „Ježíši, mami!“ volal na Josie. „Ten pes zase všude slintá, to je nechutné!“ Vycházky s Josie byly stále vzácnější, rodina mě začala nechávat dlouho samotného. Připadal jsem si jako stlačená pružina plná energie, s níž jsem si nevěděl rady.

Jednoho dne jsem se tak nudil, že jsem začal žvýkat nohu od pohovky. Nechtěl jsem dělat nic špatného, ale vypadala tak lákavě a já neměl čím se zabavit. Myslel jsem si, že ji budu jen chvíli žužlat, ale jakmile jsem jednou za8

Zachran_me.indd 8

1.2.2022 13:48:48

Ř E T Ě Z OVÁ R E A KC E

čal, už jsem nedokázal přestat. Hryzal jsem ji, dokud nezbyl jen ohlodaný pahýl. Pohovka se naklonila dopředu, protože jsem okousal tu nohu tak, že už nestála rovně, jeden z polštářů spadl na podlahu a přistál mi u hlavy.

Zastřihal jsem ušima. Než jsem si stačil uvědomit, co dělám, začal jsem ten polštář trhat. Ve vzduchu se vznášela bílá peříčka. Chytil jsem ten polštář do mohutných čelistí. Bylo zábavné sledovat, jak se celá místnost pokryla vrstvou nadýchaného sněhu.

V tu chvíli jsem zaslechl, jak se otevírají dveře a vzápětí se začal rozléhat křik. Martin mě chytil za obojek a pleskl mě přes čumák. „Ty nevychovaný pse!“ zavrčel a odvlekl mě dozadu na dvorek.

Kňučel jsem bolestí a trápením, přitiskl jsem se na dveře, protože jsem se toužil vrátit zpátky dovnitř, abych dal najevo, jak je mi to líto. „Takhle to muselo dopadnout!“ křičela Josie. „Nechápu, jak sis mohl myslet, že neapolský mastin bude dobrý mazlíček.“ „To neměl být mazlíček, to měl být hlídací pes!“ zařval Martin. „To ty a Toby jste ho rozmazlili, když jste ho nechávali v domě. Ten pes patří ven.“ Zpátky do domu už jsem se nikdy nedostal. Vzpomínám si na první noc na malém vybetonovaném dvorku.

Jakmile se začalo stmívat, cítil jsem se osamělý a byl jsem vyděšený. Zoufale jsem kňučel a kňoural, dokud jsem si neuvědomil, že mě tam chtějí nechat celou noc. Potom jsem začal štěkat. Byly to hlasité zvuky, kterými jsem volal o pomoc, ale nikam to nevedlo. Nakonec jsem únavou upadl do neklidného spánku.

9

Zachran_me.indd 9

1.2.2022 13:48:48

J U L I E T O T T M A N OVÁ

Druhý den ráno se objevil Martin. Vrtěl jsem šťastně ocasem, doufal jsem, že mi odpustili. Určitě mě mají pořád stejně rádi jako já je.

Jenomže on se se mnou nepřišel pomazlit, nepřišel mě vyvenčit ani neměl v úmyslu mě pustit zpátky do domu.

Přišel mě přivázat na řetěz. Upevnil mi kolem krku těžké kovové články a škubl řetězem tak prudce, že jsem v šoku zakňučel. Druhý konec řetězu připevnil k plotu a potom zmizel.

Chtěl jsem se rozběhnout za ním, ale ucítil jsem jen cuknutí, jak mě řetěz držel na místě. Znovu jsem začal štěkat. Nevím, kolik hodin jsem to vydržel, ale nikoho to nezajímalo.

Potom se mi všechny dny začaly slévat dohromady. Dvorek byl špinavý a páchl, ale věděl jsem, že je to moje vina.

Měl jsem tam provizorní boudu, byl to jen přístřešek poskládaný ze starého stavebního materiálu, uvnitř se válel ručník. Ten byl tak špinavý a vlhký, že jsem se zachvěl, když jsem si do toho přístřešku vlezl. Jakmile ale začal foukat vítr a rozpršelo se, neměl jsem jinou možnost.

Když si Josie nebo Martin vzpomněli, přinesli mi špinavou misku s nějakými zbytky. To bývaly lepší dny. Jenomže takových se dalo napočítat jen pár, takže mi neustále kručelo v žaludku a pronásledoval mě neutuchající hlad.

Léto dávno skončilo a rodina už za mnou na dvorek téměř nechodila. Nejlepší byly chvíle, kdy se objevil Toby, míval provinilý a omluvný výraz. Srdce mi překypovalo radostí, když jsem viděl starého kamaráda, natahoval jsem se k němu a toužil po vlídném doteku. Podrbal mě za ušima, dal mi nějaký pamlsek, ale nikdy se nezdržel dlouho. Vi10

Zachran_me.indd 10

1.2.2022 13:48:48

Ř E T Ě Z OVÁ R E A KC E

děl jsem, že je mu chladno, tak jsem se mu snažil olizovat dlaně, abych ho zahřál, ale odstrčil mě. „Promiň, chlapče,“ bylo všechno, co řekl, než se vrátil do vyhřátého domu.

Dny se zkracovaly a já se bál, že zima nikdy neskončí.

Děsilo mě, jak jsem zeslábl, potřeboval jsem veškerou sílu, abych se alespoň trochu zahřál. Měl jsem pocit prázdnoty a bylo mi jasné, že pokud nepřijde brzo jaro, nepřežiju.

Jen jsem se choulil ve špinavé boudě a doufal v nějaký zázrak.

Jednou ráno, když už se zdálo, že se vrací jaro, mě probudilo kopnutí do břicha. Martin se sehnul k boudě. „Sousedi už mají toho tvého štěkání dost,“ oznámil. „Je načase se tě zbavit.“ Uvědomil jsem si, že drží konec řetězu, snaží se mě dostat na nohy a chce mě vytáhnout z mého vězení. Vyděsilo mě to, ale zároveň to ve mně vykřesalo jiskřičku naděje. Ať už se bude dít cokoli, nemůže to být horší než můj dosavadní život.

11

Zachran_me.indd 11

1.2.2022 13:48:48

Kapitola 1

Vypusťte sovy „ A kce!“ zvolala jsem. Tým pěti cvičitelů zvířat, každý se sovou na rameni, zvedl ruce nad hlavu. Cílem bylo, aby sovy vzlétly a kroužily jim nad hlavami, jak jsme to nacvičovali. Ve skutečnosti se to ale povedlo jen jedné z nich.

Další se rozlétla zpátky k voliéře, věděla, že tam dostane něco k jídlu. Dvě zůstaly sedět svým trenérům na ramenou a poslední se sice rozlétla směrem ke mně, ale potom mi přistála u nohou na trávě a líně si začala čechrat peří.

Už dlouhých šest týdnů jsme se snažili ty ptačí mozky něco naučit.

Bylo jaro roku 2004 a zbýval asi měsíc a půl do začátku natáčení filmu Harry Potter a Ohnivý pohár. Jako hlavní cvičitelka zvířat jsem se svým týmem připravovala všechny chlupaté a opeřené herce na jejich role v tomto kouzelném snímku.

Měli jsme scénář a zahajovali jsme přípravné práce. Zvířata procházela základním výcvikem na naší základně ve studiích Leavesden, odkud se řídilo natáčení všech filmů o Harrym Potterovi. Měli jsme pravidelná setkání s reži13

Zachran_me.indd 13

1.2.2022 13:48:48

J U L I E T O T T M A N OVÁ

sérem Mikem Newellem, abychom probrali, jak se budou jednotlivé scény natáčet a co se po zvířatech, kterým jsme se věnovali, bude žádat.

Harry Potter byla rozsáhlá produkce, natáčení každé části trvalo téměř rok, práce probíhaly nejen v Leavesdenu, ale na mnoha různých místech. Po začátku natáčení nás čekal ještě výběr dalších zvířat a jejich výcvik. Přestala jsem už počítat, kolik jsme jich od prvních prací na filmech o Harrym Potterovi v roce 2000 vycvičili, ale odhadovala jsem to minimálně na sto padesát.

Právě teď jsme měli ve výcviku dvanáct sov, ale budeme potřebovat téměř sedmdesát dalších. V jedné z nejpůsobivějších scén se mělo objevit najednou osmdesát sov v sovinci v Bradavicích, když Harry Potter, kterého hrál Daniel Radcliffe, zval Cho Changovou, tu ztvárnila Katie Leungová, aby s ním šla na vánoční ples. Mladí herci měli vystihnout rozpačité chvíle první lásky a tým pečující o zvířata se měl postarat, aby všechny sovy houkaly, létaly nebo seděly, to všechno v jedinou chvíli. Vzhledem k našim pomalým pokrokům to nebude snadný úkol. Pokud mám být upřímná, sovy byly zvlášť hloupé. Havrani, jež jsme pro film také cvičili, se dokázali během týdne naučit to, na co sovy potřebovaly minimálně měsíc. Ale byl to už můj čtvrtý film o Potterovi a na svérázné vlastnosti ptáků jsem si zvykla. I přes náročnost výcviku to byly právě sovy, které ze zvířecích herců dostávaly nejvíc e-mailů, především Gizmo, sovice sněžní, jež hrála Harryho mazlíčka Hedviku.

Vždycky jsme se snažili fanouškům co nejdřív odpovědět. „Dobře, není to úplně přesně to, o co usilujeme,“ zavolala jsem se smíchem na ostatní. „Dáme si přestávku.“ 14

Zachran_me.indd 14

1.2.2022 13:48:49

V Y PUSŤ TE SOV Y

Vykročila jsem směrem k buňce, která nám sloužila jako kuchyňka, abych dala vařit vodu. Ostatní spolu se svými tvrdohlavými svěřenci zamířili k voliérám ohrazeným pletivem, kde ptáci mohli volně poletovat mezi tréninky. Prostor, kde jsme cvičili, se měl stát na příští rok naším druhým domovem po dobu, kdy budeme připravovat film Ohnivý pohár. Bylo to vlastně několik polí a luk, ale nacházelo se tam i ubytování pro zvířata, výběhy pro psy a stodola, kterou jsme používali k tréninku za špatného počasí. Další chatka sloužila jako malá kancelář. Nejvýhodnější bylo, že stačilo pár minut chůze a člověk se dostal k hlavním studiím, takže až se začne natáčet, může nás režisér zavolat a my jsme schopni okamžitě reagovat. „Ty zatracený sovy, co?“ ozval se za mnou známý hlas, když jsem vkládala čajové sáčky do šálků. Byla to Jo Vaughanová, moje zástupkyně a nejlepší kamarádka. Světlé vlasy měla stažené do culíku a jako obvykle jí kolem úst a v jasných modrých očí pohrával úsměv. Jo byla schopná na všem najít něco zábavného, i když se nedařilo, což bylo spolu se smyslem pro humor při práci se zvířaty podstatné.

Za čtrnáct let, co jsem cvičila zvířata pro film, jsem zažila, jak zvířata pomočila drahé kousky vybavení, snažila se obcovat s lýtky významných lidí, rozhodla se ani nepohnout, když začínalo ubývat světlo a štáb byl ve stresu, zažila jsem snad všechno, co si lze představit. Při natáčení posledního dílu Harryho Pottera jedna z mých sov odletěla s režisérovými poznámkami. Ale také jsem zažila, jak zvířata, která jsem cvičila, ze sebe vydala to nejlepší a předvedla tak úžasné věci, že hollywoodské hvězdy a oscaroví reži15

Zachran_me.indd 15

1.2.2022 13:48:49

J U L I E T O T T M A N OVÁ

séři nenacházeli slov. Když dojde na výcvik zvířat, musíte počítat s problémy i úspěchy.

S Jo jsme spolupracovaly od roku 1999, kdy jsme se poznaly na natáčení filmu 102 dalmatinů. Já byla hlavní cvičitelka štěňat a ona začínala v mém týmu. Byl to její první film poté, co odešla ze safari parku, kde cvičila lachtany, aby se pokusila o štěstí u filmu. Se stovkami štěňat, jež neposlouchala a čůrala všude po place, to byl křest ohněm, ale Jo se při té práci hodně naučila.

Usmála jsem se. „Zvládneme to, vždycky se to nakonec podaří. Ačkoli by bylo jednodušší, kdyby J. K. Rowlingová zvolila jako hlavní hvězdu filmu nějakého jiného ptáka…“ „Dobře, že jsme si na zítra naplánovali cvičení s kočkami,“ prohodila Jo a chopila se svého hrnku čaje. „Potřebuju si od těch sov trochu odpočinout.“ Cvičitelé Anna, Simon, Dave a Guillaume se nahrnuli do kuchyňky a hlasitě debatovali o tom, čí sova je nejméně nadaná. „Je to bezesporu Leo,“ oznámil Guillaume, energický Francouz, jenž se specializoval na výcvik ptáků. „Jenomže zase ze všech nejlíp vypadá, takže se to nejspíš vyrovná.“ To rozpoutalo novou debatu o tom, která ze sov je nejkrásnější. Cvičitelé se o podobných věcech dokázali dohadovat celé hodiny a všichni vášnivě bránili své svěřence. S úsměvem jsem se opřela v křesle spokojená, že mohu poslouchat, jak se handrkují.

Filmy o Harrym Potterovi byly takové. Tato práce člověka zcela pohltila, najednou jste zjistili, že jste ochotni se hluboce zamýšlet nad tím, jestli má jedna sova pálená hezčí tvář než jiná, která je téměř stejná.

16

Zachran_me.indd 16

1.2.2022 13:48:49

V Y PUSŤ TE SOV Y

Je šílené na to teď pomyslet, ale když mě přizvali na první film Kámen mudrců, nikdy předtím jsem o sérii knih s Harrym Potterem neslyšela. Vzpomínám si, jak jsem se zmínila přátelům, že jsem dostala smlouvu na „film o nějakém čaroději“. Neměla jsem ani tušení, že z toho vznikne jedno z největších filmových děl, jaké svět spatřil, a poskytne mi práci téměř na deset let.

Do Leavesdenu jsem se vždycky ráda vracela. Nejen proto, že to znamenalo pracovat s velkým týmem talentovaných cvičitelů. Při natáčení filmů, kde vyžadovali jen několik zvířat, jsem tam byla obvykle pouze já, a pokud jsem měla štěstí, tak i Jo. Ale Harryho Pottera se nedalo považovat za obyčejný film a vzhledem k počtu zvířecích herců jsem mohla s hrdostí říct, že vedu jednu z klíčových sekcí.

Z myšlenek mě vytrhl zvuk telefonu z kanceláře. „Dobře, dobře, myslím, že se můžeme shodnout na tom, že sovy jsou velice hloupí ptáci,“ oznámila jsem a vstala ze židle. „Můžeš vzít další patnáctiminutový výcvik a já se potom přidám? Tohle musím vyřídit.“ Zavřela jsem dveře do své malé kanceláře a zvedla telefon. „Haló, tady Julie Tottmanová.“ „Ahoj, Julie, tady Pat.“ „Ahoj, Pat, moc ráda tě slyším,“ řekla jsem a myslela to naprosto vážně. Pat byla majitelka Huga, neapolského mastina, který hrál Hagridova psa Tesáka. Kdykoli se začal natáčet nový film o Harrym Potterovi, Pat nám půjčila Huga, abych s ním mohla cvičit a přivézt ho na natáčení.

Měli jsme začít s výcvikem během několika týdnů. Na seznamu věcí, které je potřeba udělat, jsem měla i telefonát 17

Zachran_me.indd 17

1.2.2022 13:48:49

J U L I E T O T T M A N OVÁ

Pat, kdy bych s ní vše probrala. „Jak se daří tomu tvému skvělému klukovi? Nemůžeme se dočkat, až ho uvidíme.“ „No, právě o to jde,“ pronesla Pat a já vnímala její váhavý tón. „Mám asi špatné zprávy…“ V tu chvíli jsem zapomněla na tvrdohlavé sovy, protože bylo třeba vyřešit novou krizi.

18

Zachran_me.indd 18

1.2.2022 13:48:49

Kapitola 2

Ztráta Huga Jo se objevila asi za dvacet minut. „Julie, co se děje?“ zvolala, když zaklepala a vešla do kanceláře. „Prošvihlas chvíli, kdy Leo jednou konečně dělal, co jsem po něm chtěla.“ Jo si všimla mého výrazu a zarazila se. „Pane bože, co se stalo?“ S povzdechem jsem si mnula spánky. „To volala Pat. Má strach o Huga. Zdá se, že je na tom hůř, tak jsem jí navrhla, aby ho už nechala odpočívat.“ Asi jsem měla tušit, že to přijde. Neapolští mastinové jsou velcí psi, kteří mívají obvykle kratší délku života než jiná plemena, většinou se dožívají osmi až devíti let. Hugovi bylo sedm a Pat si poslední dobou všimla, že má strnulejší chůzi, když s ním šla ven. Byl to projev stárnutí a Pat byla přesvědčená, že by ho už neměla zatěžovat. Okamžitě jsem s ní souhlasila, na blaho zvířat myslím vždycky především.

Ani jsem Huga nemusela vidět, aby mi bylo jasné, že pokud má jeho majitelka nějaké pochybnosti, neměl by dál pracovat. A to samozřejmě vylučovalo další blázinec spojený s natáčením nového dílu Harryho Pottera.

19

Zachran_me.indd 19

1.2.2022 13:48:49

J U L I E T O T T M A N OVÁ

„Je mi moc líto, že jsem tě zklamala, Julie,“ omlouvala se Pat do telefonu. „Vím, že natáčení má za chvíli začít, ale já si těch změn u něho všimla teprve poslední dobou.“ Ujistila jsem ji, že se zachovala naprosto správně. V žádném případě bych nestála o nic, co by vystavilo Huga riziku. Zdraví a štěstí zvířecích herců je pro mě vždycky na prvním místě, všichni si zaslouží klidný odpočinek, když ta doba přijde. Ale znamenalo to, že budeme muset najít jiného psa, a to opravdu rychle.

Jo se svezla do ošuntělého otočného křesla a vstřebávala tu informaci. „Tak to sebou budeme muset hodit, abychom našli jiného,“ řekla. „Čas není na naší straně.“ Přikývla jsem. Přesně to mě zdrželo v kanceláři poté, co jsem domluvila s Pat. Když jsem začínala s výcvikem nějakého psa od začátku, obvykle jsem s ním chtěla pracovat minimálně dvanáct týdnů, než jsem ho vzala na natáčení. Nejdřív bylo potřeba si s ním vytvořit vztah, potom přejít na jednoduché povely a posléze na nácvik specifických věcí, které byly potřeba pro film. Ohnivý pohár se začíná točit za necelý měsíc a půl. Scény s Tesákem naštěstí nebyly mezi prvními, ale to nám moc nepomohlo, protože až se zahájí natáčení, budu mít plné ruce práce, takže bylo důležité pustit se do výcviku nového psa co nejdřív.

Byla jsem si dobře vědoma, že je to významná výzva.

Neapolský mastin je vzácné plemeno, v Británii se každý rok registruje jen asi sto dvacet štěňat. Navíc s těmito psy není jednoduché pracovat. Vždycky existují výjimky, ale rasa má na osobnost psa velký vliv. Obecné vlastnosti závisí na tom, proč byla daná rasa původně vyšlechtěna. Napří20

Zachran_me.indd 20

1.2.2022 13:48:49

ZTR ÁTA HUG A

klad společenští pejsci byli vyšlechtěni, aby seděli aristokratickým dámám na klíně a ony se s nimi mohly mazlit, zatímco teriéři obvykle naháněli králíky a lišky v norách a strašně rádi hrabali. Mastinové byli hlídací psi, podle mé zkušenosti byli ostražití k cizím lidem, chovali se obezřetně a občas i agresivně.

Hugo byl od přírody podezíravý pes, ale během tří filmů a spousty cvičení byla radost s ním pracovat. Časem se choval daleko přátelštěji, občas možná až příliš. Musela jsem se usmát, když jsem si vybavila, jak jsme s ním byli v ranní show na stanici ITV. Tak nadšeně se vítal s moderátorkou Fern Brittonovou, až byla celá oslintaná. „Víš, že Huga našel Gary,“ připomněla jsem Jo. „Ale tentokrát to bude na mně.“ Gary Gero byl hollywoodský cvičitel, který mi pomohl k velkému průlomu, když mě v roce 1995 najal jako hlavní cvičitelku psů do filmu 101 dalmatinů. Tehdy jsem si teprve získávala své místo mezi cvičiteli na volné noze a roky jsem se snažila dostat se k filmu jakýmkoli možným způsobem.

Začínala jsem úplně od píky, dokonce jsem nabízela, že budu zdarma čistit psí kotce a zvířecí klece v naději, že získám nějakou práci u agentury, jež najímala zvířata do filmů. Gary dokázal rozpoznat můj potenciál. To díky němu jsem se dostala k filmům o Harrym Potterovi.

Jeho firma Birds & Animals Unlimitid se sídlem v USA získala smlouvu na hledání a výcvik zvířat pro první film, který jsme točili v roce 2000. Přijal mě spolu s Jo, společně jsme pracovali na filmech Harry Potter a Kámen mudrců a Harry Potter a Tajemná komnata. O něco později, 21

Zachran_me.indd 21

1.2.2022 13:48:49